KULTURNÍ DĚDICTVÍ ANDALUSIE

Transkript

1 KULTURNÍ DĚDICTVÍ ANDALUSIE

2 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

3 Poděkování Ráda bych poděkovala panu ak. malíři Vladimíru Netoličkovi za odborné vedení mé bakalářské práce a paní Terese Zamora Garcíí z Institutu statistiky a kartografie Andalusie, která mi pomohla naleznout potřebná statistická data.

4 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ Katedra cestovního ruchu KULTURNÍ DĚDICTVÍ ANDALUSIE Bakalářská práce Autor: Jana Klímová Vedoucí práce: ak. malíř Vladimír Netolička 2012

5 2012 Jana Klímová

6 Anotace KLÍMOVÁ, Jana: Kulturní dědictví Andalusie. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce ak. mal. Vladimír Netolička. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava stran. Cílem této bakalářské práce bylo definovat nejvýznamnější památky kulturního dědictví v autonomním společenství Andalusie, zhodnotit současnou propagaci regionu, naleznout statistická data o české návštěvnosti a po zhodnocení nabídky českých cestovních kanceláří vytvořit vlastní nový návrh trasy zájezdu. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsou charakterizovány základní údaje o oblasti, jako například geografie, administrativní dělení, hospodářství a historický vývoj. Podrobně definuje památky kulturního dědictví a atraktivity jednotlivých provincí autonomní oblasti. Praktická část je zaměřena na současnou propagaci regionu a její další rozvoj, podává statistické údaje o návštěvnosti českých turistů v regionu a po zhodnocení nabídky zájezdů od českých cestovních kanceláří předkládá návrh nové trasy. Klíčová slova: Andalusie. Kultura. Propagace. Zájezd

7 Annotation KLÍMOVÁ, Jana: Cultural heritage of Andalusia. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Travel/Tourism. Supervisor: Vladimír Netolička. Degree: bachelor study. Jihlava stran. The main target of this bachelor thesis was to define the most important monuments of cultural heritage of the autonomous community of Andalusia, evaluate current promotion of the region, find statistic dates about czech attendance and after evaluating the supply of Czech touroperators create a new seggestion of tour. The work is divided into theoretical and practical parts. There are described the basic information about the region, for instance geography, administrative divisions, economy and historical development. It gives a detail description of the monuments of cultural heritage and atractions in the individual provinces of the autonomous community. The practical part is focused on the current promotion of region and its further development, gives the statistic dates about the attendance of Czech tourists in the region and propose a suggest of tour after the evaluation of the supply of Czech touroperator. Key words: Andalusie. Cultural. Promotion. Tour

8 Předmluva Andalusie je částí Španělska, kterou jsem již několikrát navštívila a její kulturní rozmanitost mě nepřestává udivovat. Je to kraj, v jehož historii se střetávaly kultury a každá za sebou zanechala svůj odkaz. Kulturní dědictví tohoto kraje se do současné doby zachovalo ve velice různorodé podobě. Nalezneme zde pozůstatky z doby antických kultur, muslimských chalífátů i vlády Křesťanských veličenstev. Svým způsobem kulturní různorodost napodobuje přírodní podmínky v Andalusii nalezneme poušť, úrodná údolí, kilometry pláží i zasněžené vrcholky hor. V současné době se Španělsko nachází velice blízko k bankrotu a Andalusie, jakož historicky jedna z nejchudších oblastí Španělska, se potácí v hluboké hospodářské krizi. Hlavní motor její ekonomiky je cestovní ruch, jehož vývoj se velice pomalu vrací k rostoucí křivce. Tato situace a moje nadšení pro tuto část španělského království byla inspirací k vybrání tématu pro mou bakalářskou práci. Ráda bych upozornila na kulturní hodnotu a dědictví autonomní oblasti Andalusie a nastínila nové cesty k propagaci regionu. Předpokládám, že efektivní propagace je základním krokem k zvýšení návštěvnosti regionu a tedy růstu andaluské ekonomiky.

9 Obsah Seznam ilustrací 10 0 Úvod a Cíl Teoretická část Základní fakta Geografická charakteristika Historie Administrativní dělení Hospodářství Významné kulturní památky v jednotlivých provinciích Správa kulturního dědictví Provincie Sevilla Provincie Huelva Provincie Cádiz Provincie Málaga Provincie Córdoba Provincie Jaén Provincie Granada Provincie Almería Praktická část Propagace regionu Využití kulturního dědictví v současné době a způsoby jeho propagace Propagace v České Republice Česká návštěvnost jednotlivých míst regionu Nabídky českých CK a návrh nové poznávací trasy Návrh vlastní poznávací trasy 55 3 Závěr 61 4 Soupis bibliografických citací 62 5 Přílohy Chyba! Záložka není definována. 5.1 Příloha č. 1 - Obrázky Chyba! Záložka není definována. 5.2 Příloha č. 2 - Programy zájezdů do Andalusie Chyba! Záložka není definována.

10 Seznam ilustrací Graf č. 1 - Vývoj míry nezaměstnanosti ( )...22 (Zdroj: Graf č. 2 - Celkový počet českých turistů na jednotlivých pobřežích Andalusie za rok Graf č. 3 - Česká návštěvnost na jednotlivých pobřežích Andalusie v průběhu roku Graf č. 4 - Procentuální rozmístění turistů podle provincie za rok (Zdroj: Graf č. 5 - Zastoupení jednotlivých míst v Andalusii v zájezdech od CK Firo Tour...54 Graf č. 6 - Celkové zastoupení turistických míst v Andalusii v zájezdech CK Fischer, CK Čedok a CK Firo Tour...56 Obrázek č. 1 Fyzicko-geografická mapa Andalusie...16 (Zdroj: Obrázek č. 2 Vizigótské království...18 (Zdroj: Obrázek č. 3 - Pyrenejský poloostrov kolem roku (Zdroj: Obrázek č. 4 Provincie Andalusie...21 (Zdroj: Obrázek č. 5 - Schéma sevillské katedrály...24 (Zdroj: Obrázek č. 6 Schéma královského paláce...26 (Zdroj: Obrázek č. 7 Feria del Caballo, Jerez de la Frontera...31 (Zdroj: Obrázek č. 8 Interiér córdobské mešity...35 (Zdroj: Obrázek č. 9 legendární tanečnice flamenca Carmen Amaya...40

11 (Zdroj: Obrázek č. 10 Sušená šunka ( jamón )...46 (Zdroj: Obrázek č. 11 Andaluské gazpacho...46 (Zdroj: Obrázek č. 12 Návrh trasy zájezdu...57 (Zdroj: maps.google.com) Obrázek č. 13 Klima v Andalusii...67 (Zdroj: htttp://en.wikipedia.org) Obrázek č. 14 Katedrála v Seville...67 (Zdroj: vlastní archiv) Obrázek č. 15 Brána do Reáles Alcazares...67 (Zdroj: vlastní archiv) Obrázek č Obrázek č. 15 Capilla Mayor, katedrála v Seville...67 (Zdroj: Obrázek č. 17 Amfiteátr (Itálica), Sevilla...67 (Zdroj: Obrázek č. 18 Představení flamenca...68 (Zdroj: Obrázek č. 19 Karavela Kryštofa Kolumba, Huelva...68 (Zdroj: Obrázek č. 20 Arcos de la Frontera, Cádiz...68 (Zdroj: Obrázek č. 21 kitesurfing, Tarifa, Cádiz...68 (Zdroj: Obrázek č. 22 Museo Picasso, Málaga...68 (Zdroj: Obrázek č. 23 Ronda...69 (Zdroj: Obrázek č. 24, 25 Féria de Málaga...69 (Zdroj: vlastní archiv) Obrázek č. 26 Capilla de Salvador del Mundo, Úbeda, Jaén...69 (Zdroj:

12 Obrázek č. 27 Palác Alhambra, Granada...70 (Zdroj: Obrázek č Výstavní plocha Andalusie na veletrhu Fitur 2011, Madrid...70 Obrázek č Propagační plakát současné kampaně Andalucía Te Quiere...70 Tabulka č. 1 - HDP na obyvatele v Andalusii a ve Španělsku ( )...22 (Zdroj: Tabulka č. 2 - Kulturní akce spoluorganizované Nadací Alhambra...43 (Zdroj:

13 0 Úvod a Cíl Autonomní oblast Andalusie patří společně s Barcelonou k hlavním turistickým destinacím ve Španělsku. A to díky své bohaté kultuře, výborným klimatickým podmínkám a také tradici k udržování starých zvyků. Její kultura je bezpochyby hlavní cenností kraje a autonomní vláda se o památky také patřičně stará. Přesto je tato oblast doposud méně známou destinací pro české turisty. Jedním z důvodu této skutečnosti je bezpochyby i nedostupnost ke kvalitním informacím o regionu. V českém jazyce je velice málo publikací, které se zaměřují detailně na tento region. Knižní turističtí průvodci většinou poskytují pouze základní informace, anebo jsou zaměřeni na celé Španělsko. Andalusie je tedy opomíjeným krajem. Cílem této práce bude definovat hlavní památky kulturního dědictví a upozornit na ty méně propagované, které ovšem jsou také velice cenné a atraktivní. Po zhodnocení kulturních atraktivit bude také cílem definovat možnosti propagace regionu na českém území. Z důvodu omezeného množství česky psaných publikací bude autorka vycházet především ze zahraničních internetových zdrojů a ze svých osobních zkušeností a poznatků získaných z návštěv Andalusie. Teoretická část uvede čtenáře do geografických a historických souvislostí regionu. Dále mu má vysvětlit administrativní složení a hospodářskou situaci v Andalusii. Hlavním cílem teoretické části bude ovšem definování nejvýznamnějších památek kulturního dědictví. Autorka chce představit nejen ty památky, které jsou nejvíce známé, ale také památky, které mají svou kulturní hodnotu, ale turisty jsou méně navštěvované. Tímto autorka vymezí kulturní dědictví Andalusie, které je základem k rozvoji cestovního ruchu. První kapitola praktické části si klade za cíl charakterizovat současnou marketingovou komunikaci autonomní oblasti Andalusie a příležitosti k její propagaci v České Republice. V této části chce autorka přinést nové podněty k propagaci Andalusie, které budou inovativní a šetřící dotace ze státní pokladny. Bude se jednat o alternativy, které především podporují rozvoj kulturního cestovního ruchu. Cílem druhé kapitoly bude uvést statistická data o návštěvnosti Čechů Andalusie a pomocí těchto dat určit, která místa jsou pro české občany zatím neobjevena. 13

14 Na základě statistických dat o české návštěvnosti regionu a po stručném zhodnocení nabídky českých cestovních kanceláří bude v třetí kapitole praktické části navržen koncept nové trasy po Andalusii. Tento návrh si klade za cíl odlišení se od dosavadní nabídky a zahrnutí do trasy místa a památky, které doposud nefigurují v nabídce českých cestovních kanceláří. Smyslem tohoto konceptu je vytvořit trasu, která bude výjimečná, uskutečnitelná a prostor bude věnován především kulturnímu cestovnímu ruchu po Andalusii. Na konci práce budou uvedeny přílohy obsahující obrazovou dokumentaci a výsledky průzkumu nabídky českých cestovních kanceláří zaměřených na zájezdy po Andalusii. 14

15 1. Teoretická část 1.1 Základní fakta Geografická charakteristika Andalusie se nachází na samém jihu Pyrenejského poloostrova a s rozlohou km 2 zaujímá 17,3 % z celkové plochy Španělska. Má společné hranice s třemi autonomními oblastmi na západě s Extremadurou, na severu s Castilla La Manchou a na východě s Murcíou. Na západě hraničí také s Portugalskem a na jihu s britským teritoriem Gibraltar. Její břehy jsou omývány částečně Atlantským oceánem a Středozemním mořem. Oblast Andalusie patří do pásu středozemního podnebí. Panuje tady suché a teplé podnebí. Nachází se zde oblast s nejsušším podnebím v Evropě Národní park Cabo de Gata. Tento park leží v provincii Almería a jeho roční úhrn srážek se pohybuje od 120 do 180 mm za rok. Na podnebí středomořské oblasti má vliv horký a suchý vítr leveche, který vane z východu nebo jihovýchodu, nejčastěji na jaře, a má původ v severní Africe. Tento vítr někdy přináší jemný prach. Dalším větrem je levante, který je chladnější a vane od východu mezi Betickou kordillerou a pohořím Atlas v severní Africe. [1] Oblast se vyznačuje rozmanitostí krajiny a zeměpisného reliéfu. Celý region se rozděluje na tzv. Horní a Dolní Andalusii. Dolní Andalusie je především západní část, kde se nacházejí převážně pláže, postupně svažující se pobřeží a Betická nížina podél řeky Guadalquivir. Na Severo-západě se nachází pohoří Sierra Morena, která odděluje Andalusii od Kastilie. Horní Andalusie je složená z Betického pohoří. Toto pohoří se dělí na Cordillera Subbética, která je na straně vnitrozemské a Cordillera Penibética, které se táhne podél Středozemního moře. Mezi těmito pohořími leží Sierra Nevada s nejvyšším vrcholem kontinentálního Španělska (Mulhacén, 3479 m). Andaluské řeky ústí do Atlantiku i do Středozemního moře. Mezi hlavní řeky, které odvádí vodu do Atlantiku, patří Guadiana a Guadalquivir. Guadalquivir je velice důležitou řekou, jelikož zavlažuje údolí ohraničené Sierrou Morenou a Betickým pohořím a vytváří zde dobré podmínky pro zemědělství. Je také největší řekou Andalusie a v její široké deltě se nachází Národní park Doňana, který patří do seznamu Světového dědictví UNESCO. 15

16 Řeky ústící do Středozemního moře vznikají v pohoří Cordillera Penibética a mají charakter prudkých řek, které v období léta vysychají. Mezi ně patří Quadalhorce nebo Almanzora. Převážná část Andalusie trpí v letních měsících suchem a horkem. Proto byl vybudován systém nádrží a přehrad, které využívají vodu například z řek Genil, Guadiana, nebo Guadalquivir. Jejich voda je využívána pro zavlažování půdy, spotřebu domácností i výrobu elektřiny. Obrázek č. 1 Fyzicko-geografická mapa Andalusie Historie Díky své výhodné poloze, dobrým podmínkám pro zemědělství i příjemnému klimatu byla Andalusie místem, které vždy lákalo mnohé národy a kultury. Každá z kultur zde zanechala část svého dědictví, které tvoří unikátnost celého regionu a jeho kulturní hodnotu. Prvními obyvateli byli neandrtálci, které kolem roku př. n. l. vystřídali lidé druhu homo sapiens. Ti do Andalusie přišli lovit mamuty a bizony ze severní Afriky. Památky po jejich existenci jsou zejména v jeskynních Cueva de la Nerja, Cueva de la Pileta, Cueva de Ardales v provincii Málaga a to v podobě maleb na stěnách. Kolem roku 6000 př. n. l. přišla neolitická revoluce z Mezopotámie a Egypta. Kočovné kmeny se usadily, zaměřily se na zemědělství, pastevectví a domestikaci 16

17 zvířat. V této době se v okolí dnešního města Antequery vytvořila megalitická kultura výrazně ovlivněná kulturami z východního Středomoří. Tato kultura je charakteristická např. tzv. dolménami. Další zajímavé produkty jsou např. zvoncové poháry (vasos campaniformes), které jsou spojené zejména s postmegalitickou civilizací almerijskou zvanou la cultura de Los Millares. [Krč, 2008, str. 10] Záhy se zde rozrostla bohatá kultura, která těžila z příznivých podmínek pro zemědělství, ale také z nerostného bohatství. Zprávy o úrodném kraji se rozšířily a mezi st. př. n. l. k andaluským břehům začali připlouvat lodě z vyspělých oblastí ve Středomoří. Vzkvétal tu obchod s Féničany a později s Řeky. Féničtí obchodníci směnovali šperky, olej a víno za andaluské stříbro a bronz. Právě od těchto dvou civilizací Andalusané převzali hrnčířský kruh, písmo a některé živočišné i rostlinné druhy, jež v současnosti považujeme za typicky andaluské například olivovník, vinnou révu či osla. [Ham, 2010, str. 347, začátek věty upravený] Féničanům se také připisuje založení několika měst v oblasti od Málagy přes Cádiz po Huelvu (např. Málaga, Algeciar, Córdoba nebo Cádiz). Další kulturou, která Andalusii ovlivnila, byla kultura z Kartága, které bylo původně fénickou kolonií na severu Afriky. Od 2. století př. n. l. Kartágo postupně nabývalo na síle v oblasti Středozemního moře, až to začalo znepokojovat Římskou říši. Řím si uvědomoval vzrůstající vliv Kartaginců, a když kartaginský generál Hanibal (Aníbal) napadl a obsadil římské město Sagunto (poblíž Valencie), rozhodl se Řím k definitivnímu obsazení poloostrova. Hanibal po obsazení Sagunta vyhlásil Římu válku (2. punská válka, př. n. l.) a vyrazil se slony překročit Alpy a napadnout Řím. Nicméně Římané se nezalekli a otevřely druhou frontu přímo ve Španělsku. Římané si nakonec vybojovali vítězství u Illipa poblíž dnešní Sevilly v roce 206 př. n. l. a ovládli tak celý Pyrenejský poloostrov. [Ham, 2010, str. 348] Poblíž Sevilly bylo také postaveno první římské město na španělském území Itálica. Odtud pocházeli dva římští císaři, Traján a Hadrián. Z dob římské nadvlády nalezneme v Andalusii jak architektonické, tak i kulturní památky (akvadukty, amfiteátry, španělský jazyk, křesťanství). Roku 409 př. n. l. se na Pyrenejský poloostrov dostala první vlna germánských kmenů. Ze všech nejvíce vynikl kmen Vizigótů, který postupně vytlačil ostatní germánské kmeny. Vizigóti si kompletně podrobili území Španělska a svým hlavním městem učinili Toledo (569 př. n. l.). Centrem vizigótské říše Toledo zůstalo až do roku 17

18 711 n. l., kdy byl král Roderik poražen v Laguně de la Janda u města Jerez de la Frontera arabským vojskem, které bylo vedeno Tariqem ibn Zijádem. Tím začala tři století trvající muslimská nadvláda, která byla jednou z významných částí vývoje regionu. Od roku 750 až do 11. století byla většina Pyrenejského poloostrova podrobena Córdobským chalífátem. Pouze na severu Španělska byly křesťanské a vojensky slabé státy jako Království Asturie, Pamplonské království, hrabství Aragonské a Katalánské. Jméno Andalusie pochází z tohoto období, kdy muslimy spravované území měly jednotný název Al-Andalus. Původní obyvatelstvo žilo s dobyvateli v podstatě v mírovém vztahu, a to zejména proto, že sami Hispánci nebyli dostatečně vojensky silní a Arabové je neplenili. Z počátku byli také tolerantní k jejich křesťanské víře. V době Córdobského chalífátu Al-Andalus dosahuje největší slávy staví se mešity, arabské lázně, ale také univerzity a nádherné paláce. Jednou z nejkrásnějších památek z tohoto období je córdobská Mezquita. Obrázek č. 2 Vizigótské království Obrázek č. 3 - Pyrenejský poloostrov kolem roku

19 Od 11. století chalífát ztrácí vnitřní jednotu a Al-Andalus je ovládán různými sektami a rody. Toho využijí křesťanská království Kastilie, Portugalsko, León a Aragón a postupně si podmaní Córdobu i Sevillu. Posledním ostrůvkem arabské nadvlády zůstal jen Nasrovský emirát skládající se s provincií Granada, Almería a Málaga. Jeho vládce Muhamed ibn Júsuf ubn Nasr si zde vybudoval palác Alhambra, který je jedním z nejkrásnějších skvostů maurské architektury v Andalusii. V závěrečné fázi tzv. reconquisty, vedené králem Ferdinandem a královnou Isabelou, je roku 1492 Granada dobita a Španělsko je poprvé od dob Vizigótů opět sjednocené pod vládou křesťanských veličenstev. Muslimové nedali Andalusii nejen jméno, ale obohatili také její kulturu (maurský román) a zdokonalili zemědělství (systém zavlažování). Ve španělském jazyce se ustálily některé arabské slova jako azúcar (=cukr), tarifa (=ceník), almohada (=polštář). Největší architektonické skvosty z dob muslimské nadvlády se dochovaly v Córdobě (la Mezquita), v Granadě (palác Alhambra se zahradami Generalife, čtvrť Alabyzin) a v Seville (palác Alcazár, Zlatá věž a zvonice katedrály La Giralda). Následující období křesťanské nadvlády bylo charakteristické opětovným zavedením křesťanství a náboženskou netolerancí vůči muslimům a později Židům. Roku 1492 objevil Kryštof Kolumbus Bahamy a Španělsko vstoupilo do tzv. Zlatého století. V 15. a 16. století si Španělsko mohlo dovolit početnou armádu a námořnictvo díky dovezenému stříbru a zlatu z Latinské Ameriky. Stalo se tak vojenskou velmocí. Sevilla byla hlavním přístavem pro lodi připlouvající z Latinské Ameriky a přes Andalusii proudili nové umělecké směry a ideje. Umění v této době obohatili renesanční malíři jako El Greco, Diego Velázquez a literaturu Miguel de Cervantes svým Donem Quijotem. Nicméně díky neustálým válkám a rozhazovačnosti vládnoucích Habsburků se Španělsko dostalo do hospodářského útlumu. V 17. století se dolní tok řeky Guadalquivir začal pomalu zanášet a centrum pro obchod s americkým kontinentem se přesunul do Cádizu. Cádiz tím dosáhl svého největšího rozkvětu, ale ostatní části regionu se potácely v chudobě. Převážně z důvodu špatných ekonomických rozhodnutí a celkové zaostalosti v oblasti zemědělství. Roku 1701 nastoupil na trůn Filip V. po smrti posledního habsburského panovníka, Karla II. Filip V. byl první španělský panovník z dynastie Bourbonů, která s různými přestávkami vládne Španělsku dodnes. Za jeho vlády se Andalusie konečně 19

20 dočkala počátků rozvoje průmyslu a obnovy zemědělství. V Seville byla postavena továrna na tabákové výrobky a pěstování skotu vystřídaly pole s ječmenem a pšenicí. Prvním přerušením vlády Bourbonů byla v roce 1808 francouzská okupace vedená Napoleonem Bonapartem. V roce 1812 je v Cádizu vytvořena první španělská ústava, tzv. La Pepa. Ve spolupráci s britskými a portugalskými oddíly se podařilo roku 1813 vyhnat Francouze. V 19. století se z dříve bohaté a prosperující Andalusie stal nejzaostalejší a sociálně nepolarizovanější region Španělska. Společnost byla rozdělena na liberály prahnoucí po reformách a konzervativce spokojené se současným stavem. Na jednom konci sociálního spektra se nacházela nepočetná hrstka buržoazie a zámožných pozemkových vlastníků šlechtického původu; na opačném pak zástupy zchudlých jornaleros bezzemků zaměstnaných coby nádeníci v zemědělském sektoru, kteří byli skoro polovinu roku bez práce. Negramotnost, nemoci a hlad tu byly na denním pořádku. [Ham, 2010, str. 359] Proběhl také první pokus o rozdělení země na republiku, konkrétně na 17 federálních států. Ale po 11 měsících byla znovu obnovena monarchie. V roce 1923 generál Miguel Primo de Rivera nastolil ve Španělsku mírnou vojenskou diktaturu a vládl s povolením krále Alfonse XIII. Když v roce 1931 vyhrálo komunální volby republikánské hnutí, král Alfons XIII. odešel do Itálie. Byla vyhlášena 2. republika, která po roztržkách mezi levicí a pravicí vyústila ve španělskou občanskou válku. Jak republikáni, tak nacionalisti se dopouštěli hrozných masakrů a válečných zvěrstev. Brzy se v řadách nacionalistů zviditelnil Francisco Franco, pod jehož vedením nakonec nacionalisté válku vyhrávají. K jejich výhře jim dopomohlo vojenskou podporou i nacistické Německo a fašistická Itálie. Roku 1939 byla válka prohlášena za ukončenou a začalo období tvrdé Frankovy diktatury. Liberální, demokratická či socialistická opozice byla tvrdě perzekuována a na Španělů bylo po válce zabito nebo zahynulo ve vězení. [Ham, 2010, str. 362] V letech 1945 až 1950 je na Španělsko uvaleno hospodářské embargo a toto období je nazváno jako tzv. roky hladu (aňos de hambre), které se týkaly především chudé Andalusie. 50. a 60. letech režim začíná hojně podporovat rozvoj masové turistiky na pobřeží Costa del Sol a situace v Andalusii se postupně zlepšuje. Nicméně i v těchto letech lidé z Andalusie odcházejí do jiných částí Španělska z důvodu lepších pracovních i životních podmínek. 20

21 V roce 1975 generál Franco umírá a na trůn se vrací princ Juan Carlos I., který je dodnes španělským králem Administrativní dělení Španělské království je rozděleno do 17 autonomních oblastí tzv. comuninades autonomas. Andalusie je nejlidnatější ( obyvatel k ) a druhou největší autonomní oblastí (na prvním místě je Kastilla y León). Status autonomní oblastí byl Andalusii přidělen v ústavě z roku 1978, která vznikla po pádu fašistického režimu generála Franka. Andalusie je řízena regionální samosprávou tzv. Juntou de Andalucía. Pod tuto instituci patří parlament, prezident a regionální vláda. Parlament zastupuje obyvatele Andalusie a je tvořen 109 členy, kteří jsou voleni v přímých volbách. Jeho funkcí je výkon moci zákonodárné. V pravomocích má odvolání předsedy regionální vlády a také schvaluje rozpočet. Prezident Junty de Andalucía je hlavní představitel autonomního společenství a řídí jednotlivé ministerstva. Současným prezidentem je José Antonio Griñán Martínez. Regionální vláda zaštiťuje exekuční i administrativní funkce. Skládá se z prezidenta, viceprezidenta a členů vlády a 13 ministerstvech. V každé provincii je její zastoupení. Oblast je rozdělena do 8 provincií: Almería, Granada, Jaén, Málaga, Cordóba, Sevilla, Cádiz, Huelva. V provincii Sevilla se nachází správní město stejného jména. Obrázek č. 4 Provincie Andalusie 21

22 1.1.4 Hospodářství Andalusie v posledních třech desetiletích prošla hlubokou ekonomickou a sociální transformací. Státní podpora a investice do zdravotnictví, veřejných služeb, vzdělání a infrastruktury nastartovaly ekonomický růst a příchod nových zahraničních investorů. Tento pozitivní vývoj byl však razantně přerušen hospodářskou krizí v roce 2008 a Andalusie se s jejími následky dodnes těžko vyrovnává. Podle dostupných údajů z Národního statistického úřadu zaměstnanost dosahuje 28% a je nejvyšší v celém Španělsku. Zároveň je zde roční příjem na osobu nejnižší v zemi ( eur). Ekonomická struktura Andalusie je charakteristická významem terciárního sektoru, který representuje 73,9% národní hrubé přidané hodnoty. Zatímco průmysl a stavebnictví představují 21,5% a primární sektor jen 4,6%. [2] Graf č. 1 -Vývoj míry nezaměstnanosti ( ) Tabulka č. 1 HDP na obyvatele. v Andalusii a ve Španělsku ( ) 22

23 1.2 Významné kulturní památky v jednotlivých provinciích Správa kulturního dědictví Správu kulturního dědictví zaštiťuje Andaluský institut kulturního dědictví (IAPH), který spadá pod Ministerstvo kultury Junty Andalusie. Tento státní úřad vznikl roku 1989 a má na starosti celkovou péči o památky (výzkum, konzervaci a údržbu památek či jejich dokumentaci) Provincie Sevilla Provincie Sevilla se rozkládá v úrodném údolí řeky Guadalquivir a částečně do provincie patří i úbočí pohoří Sierra Morena a Cordillera Subbética. Díky svému příznivému podnebí se zde pěstuje především rýže, kukuřice, olivy a rovněž je zde rozvinutý chov dobytka a koní. Je to největší provincie v autonomním společenství Andalusie a nachází se zde hlavní správní město Sevilla. Celá oblast je známá suchem a vysokými teplotami během letních měsíců Město Sevilla Kulturní, administrativní a průmyslové centrum Andalusie bylo založeno Římany a vždy zaujímalo důležitou roli v kraji. Za vlády Almohadů bylo vyhlášeno hlavním městem celé říše a byla zde postavena mohutná mešita a palác Alcazár. Později se Sevilla dočkala ještě většího rozkvětu, když Kryštof Kolumbus objevil v roce 1942 břehy Ameriky. Město se stalo hlavním centrem, přes které proudilo zlato a produkty z amerického kontinentu. Až do roku 1717 zde bylo sídlo Kontratačního úřadu, který měl na starosti veškerý obchod s novým kontinentem. Nicméně přišli morové epidemie, úpadek po vyschnutí zdrojů zlata z Ameriky, občanská válka a až ve 20. století Sevilla začala opět nabývat na síle a prosperitě. V roce 1987 byli sevillská katedrála, palác Alcazár a Archivo de Indias zapsáni na seznam UNESCO. Roku 2010 bylo na seznam Světového dědictví připsáno také flamenco, které vzniklo v sevillské čtvrti La Triana. Katedrála de Santa María de la Sede a věž Giralda Mohutná sevillská katedrála stojí na místě, kde původně stávala mešita postavená ve 12. století chalífou Jakubem Jusufem. Roku 1401 byla mešita zbořena a začalo se stavbou katedrály, a to památnou větou: Postavíme chrám tak velký, že si 23

24 celý svět o nás bude myslet, že jsme blázni. Pouze původní muslimský minaret, La Giralda, a brána Puerta de Perdón zůstali z mešity dochovány. V roce 1506 byla stavba dokončena, nicméně později byla různě dostavována a upravována. Nalezneme zde prvky z mudejárské, gotické, renesanční, barokní či neogotické architektury. Katedrála má obdélníkový půdorys a celkem 7 bran Puerta de Bautismo, Puerta Mayor, Puerta Nacimiento, Puerta de San Cristóbal, Puerta de las Campanillas, Puerta del Lagarto a Puerta de los Naranjos. Podél severní a jižní strany jsou kaple. Na severu nalezneme také malé nádvoří s pomerančovníky tzv. Patio de los Naranjos, které zde zůstalo z dob muslimské nadvlády. Hlavní oltář, chór a chrámová loď jsou v centru chrámového prostoru. Co do plochy je katedrála třetí největší katedrálou v Evropě (po Sv. Petru v Římě a Sv. Pavlu v Londýně). Nicméně objemem obě tyto katedrály předčí. V katedrále je několik chrámových lodí a ta hlavní z nich měří 42 metrů. Obrázek č. 5 - Schéma sevillské katedrály Do katedrály se vstupuje z jižní strany branou Puerta de San Cristóbal, v jejíž těsné blízkosti leží i hrobka Kryštofa Kolumba. Byla vytvořena roku 1891 ve stylu pozdního romantismu a jejím autorem je Arturo Melida. Ve vzduchu je držena čtyřmi postavami znázorňující království León, Kastilie, Aragón a Navarra. Na jižní straně se 24

25 nacházejí kaple, které obsahují ty nejkrásnější klenoty z chrámové sbírky. V kapli Sacristia de los Cálices nalezneme nad oltářem vyobrazení sevillských mučednic Santas Justa y Rufina od Francisca Goyi z roku 1817, obraz Madona s dítětem od Francisca de Zurbarána a rovněž kříž Cristo de la Clemencia od Martínez Montañéze. Následuje překrásná kaple Sacristía Mayor s bohatě zdobenou kupolí. Zde jsou zavěšena dvě velice cenná výtvarná díla obraz Snímání z kříže od Pedra de Campani z roku 1547 a malba Santa Teresa od Francisca de Zurbrána. Zlatým hřebem sakristie je Custodia de Juan de Arfe, což je obrovská stříbrná monstrance vážící 475 kilogramů, kterou v osmdesátých letech 16. století vyrobil renesanční kovotepec Juan de Arfe. [Ham, 2010, str. 44] V jihovýchodní části je další nádherná kupole v Sala Capitular. Zde je další mistrovské dílo z doby tzv. Siglo Oro (Zlaté století). Obraz La incamulada, které znázorňuje neposkvrněné početí Panny Marie při jejím narození, vytvořil Bartolomé Esteban Murillo. Od stejného autora je v katedrále ještě další obraz, který se nachází v kapli sv. Antonína a znázorňuje vidění sv. Antonína z Padovy. Celý vnitřní prostor návštěvníka ohromí svou mohutností a bohatou dekorací. Ve středu chrámu se nachází Hlavní kaple (Capilla Mayor) s chórem. Kaple byla postavena v roce 1504 podle návrhu Alonse Rodriqueze. Zpředu a z boku je ohraničena renesanční pozlacenou mříží. Dominantou kaple je monumentální oltář, který je nejcennější prvek chrámu a také je to největší oltář na světě. Vlámský sochař Pieter Dancart ho roku 1482 navrhl, avšak až v roce 1564 byl dokončen. Oltář je tvořen ze zlata i polychromovaného dřeva a obsahuje přes tisíc biblických postav. Za hlavní kaplí je ještě Královská kaple (Capilla Real), která byla vytvořena pro účely královské hrobky. Jsou zde pohřbeni králové Ferdinand III. Kastilský, Alfons X. Kastilský a Petr I. Kastilský a další členové královské rodiny. Autorem návrhu byl opět Alonze Rodriqueze. Stavba kaple trvala od roku 1489 až do roku V severní části katedrály je ozdobná cihlová věž Giralda. Giralda původně sloužila jako minaret muslimům. Její kouzlo je skryto právě v oněch zdobených cihlách, které mění svoje zbarvení v závislosti na kvalitě denního světla. Na jejím vrcholku je malá korouhvička, které se říká El Giraldillo a symbolizuje víru. Palác Alcazár Palác byl původně maurská pevnost, která byla zbudována v 10. století v době největší slávy andaluského chalífátu. Později se Alcazár dočkal několika přestaveb 25

26 (gotického paláce za vlády krále Alfonse X. a stavby maursko-španělského paláce za vlády Petra I.), které z něho udělali opravdový klenot mezi paláci. Je výborným příkladem maursko-španělské architektury, která byla později doplněna prvky gotickými, renesančními a barokními. Obrázek č. 6 Schéma královského paláce Puerta de Leon (Lví brána) Oficiální vstup do paláce vede skrze tuto bránu, která je pozůstatkem z opevnění původní maurské pevnosti. Sala de la Justicia (Soudní síň) Z nádvoří Patio de León se vstupuje do Soudní síně, která byla vybudována ve 40. letech 14. století králem Alfonsem XI. Síň je zdobená úchvatnou maurskošpanělskou štukaturou a tzv. artesonado (stropem podpíraným vzájemně propletenými krovy, do nichž jsou vsazené dekorativní prvky). [Ham, 2010, str. 45] Patio del Yeso Pokračujíce přes Soudní síň dále vstupujeme do velice malebného nádvoří, Patia del Yeso. Toto patio patří k původnímu almohadskému paláci a bylo postaveno ve 12. století. Patio de la Montería a Horní královské komnaty Z tohoto nádvoří je možné vstoupit do prostorů Obchodního úřadu (Casa de Contratación) a Horních královských komnat (Cuarto Real Alto). V Audienční síni 26

27 (Sala de Audiencias) nalezneme tapiserii s erby španělských admirálů a vyobrazením Virgen de los Mareantes (Panny Marie, patronky námořníků) ze 30. let 16. století od Alejo Fernandéz, což je zatím nejstarší známý obraz zachycující objevení Ameriky. [Ham, 2010, str. 46] Horní královské komnaty dodnes slouží královské rodině k pořádání hostin, oslav svateb či přijímání hostů. Palacio de Pedro I. (Palác krále Petra I. neboli také Palác mudejárský) Palác již z názvu napovídá, že byl postaven králem Petrem I. v letech 1356 až Petr I. se rozhodl vyčlenit prostory pro oficiální a pro soukromé účely. Části tedy okolo Patia de las Doncellas (Nádvoří panen) patří k oficiálním účelům a v okolí Patia de las Muñecas (Nádvoří panenek) se nacházejí soukromé prostory královské rodiny. Patio de las Doncellas je obklopeno síněmi a chodbami, které návštěvníky uchvátí svými překrásnými kachličkami s malovanými mozaikami, štukaturou, mramorovými sloupy a bohatě dekorovanými klenbami v maursko-španělském stylu. Z tohoto nádvoří se vchází do velkolepého Velvyslaneckého sálu (Salón de Embajadores), který plnil funkci hlavní síně paláce a sloužil k slavnostním shromážděním královského dvora. Patio de Muňecas a jeho okolní síně sloužily k soukromým účelům krále a je zde výrazně vidět vliv přátelství Petra I. s granadským emírem Mohamedem V. Právě řemeslníci vyslaní z Granady a Toleda tu vytvořili fasádu. Mramorové sloupy pocházejí z Medina Azahara (centrum córdobského chalífátu). Jméno Nádvoří panenek je odvozeno od tváří panenek, které jsou vyřezané v klenbách. K palácovému komplexu patří i lázně (Baňos de Doňa María de Padilla) a rozsáhlé zahrady s labyrinty malých uliček. Archivo de Indias Archiv uchovávající veškeré dokumenty o španělské kolonizaci Latinské Ameriky byl vytvořen roku Budova, ve které se archiv dodnes nachází, byla postavena v 16. století a jedním z nejlepších příkladů španělské renesanční architektury. Původně zde byla městská burza zprostředkovávající obchod mezi Severní a Jižní Amerikou. Archiv chrání ohromné množství různých dokumentů a textů z období španělského Zlatého století. Nacházejí se zde vlastnoručně psané texty například od Krištofa Kolumba, Fernanda de Magallanese, Vasca Núñez de Balboa, Hernána Cortése nebo Francisca Pizarra. 27

28 Flamenco Flamenco je taneční a hudební žánr, který vystihuje vášnivost a povahu Andalusie. Současné flamengo je tvořeno tancem (baile), zpěvem (cante), hrou na kytaru (toque) a důrazem na rytmus (jaleo). [Pohren, 1984, str. 55, přeložil autor] Jeho dalším rysem je tzv. stav duende. Během něho tanečník, zpěvák nebo kytarista dosahuje extáze, ve které vnímá pouze flamengo. Přesný původ flamenca není dodnes znám, ale většina historiků mají za to, že vzniklo ve středověké muslimské Andalusii spojením melodií, které do Španělska přinesli tzv. gitanos (Romové), s nápěvy a verši severoafrického původu. [Ham, 2010, str. 390] Zpěv a tanec většinou vyjadřují širokou škálu pocitů od smutku, tragédie, strachu až k radosti či vášni. Hra na kytaru byla původně pouze doprovod ke zpěvu a tanci, ale postupně se rozvinula, že nyní stojí na stejné pozici se zpěvem a tancem. Na počátku 20. století patřili ke hvězdám flamenga zpěvák Manuel Torre, zpěvačka Carmen Amaya a kytarista Sabicas. Po letech útlumu během Frankova režimu přišli na scénu dvě z doposud největších hvězd flamenca kytarový virtuóz Paco de Lucía a zpěvák El Camarón de la Isla (oba pocházející z provincie Cádiz). V současnosti se flamenco stále rozvíjí do dalších forem, jako jsou například flamenco rock, flamenco nuevo, flamenco fusion. Mezi výrazné současné představitele tohoto žánru patří Niňa Pastori, El Barrio nebo skupina Chambao. V historickém centru Sevilly je možné navštívit Muzeum flamenca, jehož vznik iniciovala významná bailadora Cristina Hoyos. Casa de Pilatos Tato rezidence sevillské šlechty z 15. století je skvostná kombinace maurskošpanělského stylu, gotických a renesančních prvků, a to všechno ještě doplněné zdobenými kachličkami a kazetovými stropy. Torre de Oro (Zlatá vež) Mezi velice oblíbenou sevillskou památkou je také tato věž nacházející se v blízkosti řeky Quadalquivir. Pochází z 13. století a bývala almohadskou říční strážní věží. 28

29 Okolí Sevilly Památky ve městě Sevilla nejsou to jediné, co nám vypovídá o historii kraje. Dalšími místy s bohatou historií jsou městečka Santiponce, Carmona a Osuna. V Santiponce se nachází především římské naleziště. Zde roku 206 př. n. l. založili Římané Itálicu, své první město na území Španělska. Do současnosti se dochovaly domy s krásnými mozaikami a amfiteátr Provincie Huelva Provincie Huelva je nejzápadnější provincií Andalusie. Na západě je ohraničena hranicí s Portugalskem, na severu autonomní oblastí Extremadura, na východě sevillskou provincií a na jihu je omývána Atlantikem. Povrch Huelvy je rozdělen na dvě hlavní části na horskou část Sierra Morena, která je na severu, a na pobřežní rovinu patřící k Betické nížině. Její ekonomika je závislá, tak jako většina Španělska, na terciárním sektoru (turismus), ale také zde hraje důležitou roli sekundární sektor (těžba mědi, chemický průmysl) a primární sektor (rybolov, pěstování jahod) Město Huelva Dějiny samotného města Huelvy spadají až do období tartésské kultury (7. 6. stol. př. Kr.), která město pojmenovala Onuba. Později byla Huelva podmaněna Féničany, Řekami, Římany i Araby. Největší rozmach Huelvu čekal v době tzv. Siglo Oro (Zlatého století). Neboť právě z místního přístavu vyplul Kryštof Kolumbus hledat západní břehy Indie. Bohužel z této pestré historie se nejvíce dochovalo pouze z doby Kryštofa Kolumba Lugares Colombinos (La Rábida, Palos de La Frontera, Moguer) Pod tímto souhrnným jménem jsou ukryty tři městečka, která sehrály klíčovou roli v plavbách Kryštofa Kolumba. Klášter v La Rábidě byl místem, kde se Kolumbus připravoval na cestu. Jeho budova byla postavena ve 14. století v maursko-španělském stylu. V Palos de La Frontera Kolumbus získal dvě z jeho lodí a většinu posádky. Jeho třetí loď, Niňa, vznikla v Moguer. Po jeho příjezdu z první výpravy v tomto klášteře Kolumbus strávil několik dní v modlitbách. 29

30 1.2.4 Provincie Cádiz Na samém jižním výběžku Pyrenejského poloostrova je provincie Cádiz, z jejíchž břehů lze zahlédnout přes Středozemní moře africkou pevninu. Nejvíce obyvatel žije okolo měst Cádiz, Jerez de la Frontera, Arcos de la Frontera a Algeciras. Provincie nedisponuje velkými moderními městy, ale starými a historickými sídly, ve kterých se udržuje tradiční španělský způsob života. Oblast je známá produkcí andaluského sherry, vína manzanilla, chovem koní a srdečností místních obyvatel. Na jihu provincie se nachází oblast zvaná Tarifa, která je oblíbenou lokalitou nadšenců pro vodní sporty jako je windsurfing Město Cádiz Cádiz je menší město se 128 tisíci obyvateli, které leží na pevninském výběžku omývaném Atlantikem. Traduje se, že je možná nejstarším evropským městem, neboť ho založili Féničané již v 8. století př. n. l. Oni dali městu jméno Gadir, ze kterého později vzešel nynější název. Cádiz byl vždy důležitým přístavem, nicméně největšího rozvoje se dočkal v roce 1717, když se sem přestěhoval úřad pro obchod s Amerikou. V 18. století se stal nejbohatším městem Španělska. Tak bohatým, že dokonce i kupole katedrály byla celá pokryta zlatem. [Andalusie: Cesty kolem světa, 2007, str. 10] Později roku 1812 zde byla přijata první španělská ústava (tzv. La Pepa). Katedrála de Santa Cruz Jednoznačně nejcennější historickou památkou je místní katedrála sv. Kříže. Její stavba byla započata v roce 1722, ale kompletně byla dokončena až o 116 let později roku Původní návrh architekta Vincenta Azera byl barokní, ale v průběhu stavby byly přidány i prvky z rokoka a neoklasicismu. Torre Tavira V 18. století, kdy se stal Cádiz hlavním přístavem pro lodě přivážející suroviny z Ameriky, si místní obchodníci začali stavět při svých domech pozorovatelny, díky kterým mohli sledovat své lodě připlouvající k přístavu. V tomto období bylo v Cádizu okolo 160 těchto strážných věží, neboť většina místních obyvatel se živila obchodem s nově objeveným kontinentem. Jednou z těchto věží je i Torre Tavira. Věž má čtvercový půdorys, dvě patra a nachází se zde camera obscura. 30

31 Okolí města Cádiz Jerez de la Frontera Největší dominantou města je jeho alcazár vytvořen muslimy v 11. a 12. století. Součástí jeho areálu jsou arabské lázně a mešita, která byla v roce 1264 přestavena na kapli. V pevnosti také patří gotická katedrála sv. Salvadora pocházející z 18. století. K Jerez de la Frontera patří také dvě významné kulturní akce. Tou první je Feria del Caballo, tedy koňský trh, který je přehlídkou krásných andaluských koní. Umístění této přehlídky do Jerezu je příhodné, neboť z nedalekého kláštera La Cartuja pochází slavné plemeno Cartujano. Další významnou kulturní akcí je flamencový Festival de Jerez. Město patří spolu se Sevillou a Cádizem k rodištím tohoto žánru a dodnes je zde živá tradice jeho přehlídek. Festival často hostí ty největší hvězdy flamencového světa. Obrázek č. 7 Feria del Caballo, Jerez de la Frontera Arcos de la Frontera Jednou z nejhezčí a turisticky nejoblíbenější bílou vesničkou (tzv. pueblo blanco) je bez pochyby Arcos de la Frontera. Malebná víska se tyčí na vrcholku vápencového hřebene, pod nímž se rozkládá údolí řeky Guadalete. V horní části města se nachází Basilica Menor de Santa María de la Asunción, uvnitř které jsou nádherné lavice z roku 1731 zdobené kamennými řezbami a exotickými druhy dřeva. [Ham, 2010, str. 147] Na východní straně je renesanční palác Palacio Mayorazgo ze 17. století. Sanlúcar de Barrameda Menší městečko ve vinařské oblasti si dochovalo několik skvostných památek ze své bohaté historie. Sídlem vedení města je krásný palác Palacio de Orleans y Borbon. Palác byl postaven v maursko-španělském stylu v 19. století. Místem, kde si lze prohlédnout starožitný nábytek a obrazy od španělských mistrů jako Goya či Zurbarán 31

32 je palác Palacio de los Duques de Medina Sidonia ze 13. století. Nad městečkem se ční pevnost Castillo de Santioago z 15. století Provincie Málaga Provincie se rozkládá na jihu Andalusie při pobřeží Costa del Sol. Tato oblast je spolu se Sevillou hlavní turistickou lokalitou. Její stabilní slunečné počasí a státní podpora turismu ji k tomu předurčují Město Málaga Město Málaga je centrem Costa del Sol, a to jak turistickým, tak obchodním a administrativním. V poslední dekádě se město snaží moderně rozrůstat, renovovat své centrum, podporovat kulturu a přilákat jak investory, tak turisty. Nachází se zde přístav a největší letiště Andalusie. Z Málagy pochází několik významných osobností. Tím největším je bezpochyby Pablo Ruiz Picasso a také známý herec Antonio Banderas. Katedrála Malagská katedrála je ohromná renesanční stavba, se kterou se začalo v 15. století, ale až v 18. století byla dokončena. Kvůli nedostatku financí se nakonec nepostavila její druhá věž, a proto se katedrále říká, že je La Manquita - tedy jednoruká. Castillo de Gibralfaro a Alcazaba Nad Málagou se na vrcholku tyčí hradby muslimského Castilla de Gibralfaro a pevnosti Alcazaby. Hradby vznikly v 8. století za doby córdobského emirátu. Alcazaba vznikla později v 11. století jako palácová pevnost pro muslimské vládce. Pod vrcholkem se nalézá také původní římský amfiteátr z 1. století př. n. l. Museo Pablo Picasso Pablo Ruiz Picasso se narodil v Málaze roku Už v době režimu generála Franka se začalo mluvit o vytvoření jeho muzea v místě jeho rodiště. Ovšem až v roce 2003 zde vzniklo v renesančním paláci Palacio de Buenavista Muzeum Pabla Picassa. Díky spolupráci s Picassovými potomky disponuje muzeum s více než 200 díly, které byly muzeu zapůjčeny či darovány. Ve sbírce se nacházejí díla z počátku i konce jeho tvorby. 32

33 V centru Málagy také funguje muzeum v rodném domu Picassa (Museo Casa Natal Picasso). K expozici patří menší plátna malíře a sbírka jeho osobních předmětů. Féria de Malaga Jednou z největších kulturních akcí v roku je srpnová Féria de Málaga. Během této akce se město promění v místo plné tance a hudby. Přes den se koná Féria del Día v samém centru, kdy se ulice zaplňují tanečníky a množstvím oslavujících lidí. Přes noc se potom rozzáří Féria del noche v Cortijo de Torres, které je v podstatě obrovská plocha plná stanů, ve kterých se odehrávají rockové či flamencové představení. Místní ženy a dívky se oblékají do tradičních tzv. trajes, tedy úzkých šatů bohatě nařasených pod koleny a často pestrobarevných Okolí Málagy Ronda Ronda je městečko s 36 tisíci obyvateli, které se začalo rozrůstat až v době córdobského a později granadského chalífátu. Leží na horské plošině, kterou roztíná průrva El Tajo. V 18. století zde byly postavěny hlavní památky a dominanty města most Puente Nuevo a aréna pro zápasy s býky. Záměr spojit oddělené části města přes průrvu El Tajo měli již Římané. Pozůstatkem po těchto snahách je menší most spojující východní část města. Prvním pokusem spojit Rondu v místě, kde je průrva nejvyšší, přišel až v roce 1735 od krále Filipa V. Ten postavil 35 metrů vysoký oblouk, který se ale brzy na to zřítil i s 50 dělníky. Druhý pokus započal v roce 1751 a trvalo přes 40 let, než se doopravdy podařilo spojit historickou část La Ciudad s novější částí El Mercadillo. Stavbu vedl José Martín de Aldehuel. Most je vysoký 98 metrů. Stejný architekt navrhl i druhou dominantu města. Aréna koridy v Rondě je jednou z nejdéle fungujících a nejvýznamnějších v celém Španělsku. Dny její největší slávy jsou spojeny především s rodem Romerů. Členi této rodiny stáli u počátků býčích zápasů a mnohé současné prvky jimi byly vytvořeny (např. role pikadorů). Antequera Současná Antequera budí dojem ospalého městečka, nicméně má velice pestrou historii. V jejím historickém centru se nacházejí památky římské, muslimské a barokní. Nad městem se tyčí muslimská Alcazaba, ze které lze spatřit v podhradí kostel 33

34 Colegiata de Santa María de la Mayor (17. století) a také Museo Municipal. V něm jsou vystaveny dochované nálezy z římského osídlení Antequery. V okolí nalezneme pozůstatky kultur z mladší doby kamenné a z doby bronzové. Pohřební mohyly vytvořené z obrovských kamenných desek (tzv. dolmeny) pocházejí z let 2500 až 1800 př. n. l. Mijas Vesnička Mijas patří k tzv. pueblos blancos. Během 20. století nabyla takové popularity, že v letních měsících díky turistům nenaplňuje zcela představu malebné tiché vesnice. Na stálo se zde nastěhovali malíři, spisovatelé a převážně angličtí občané, kteří zde prodávají v obchůdkách se suvenýry. Ovšem vystačí odbočit z hlavních cest a člověk se ocitne v kouzelných malých uličkách s bílými domky, květináči za okny a barevnými dveřmi jako z pohádky Provincie Córdoba Córdobská provincie se rozkládá na severu Andalusie. Je obklopena provincií Sevilla, Jaen, ze severní strany autonomními společenstvími Extremadura a Castilla La Mancha. Na jejím území se pěstují především olivy, z kterých se vyrábí vysoce kvalitní a známý olivový olej Baena Město Córdoba Córdoba to je město s pestrou historií, na kterou je náležitě pyšné. Její počátky spadají do římského osídlení Pyrenejského poloostrova. V časech římské kolonie zvané Corduba zde tvořil například filozof a spisovatel Lucius Annaeus Seneca. Později, v letech 929 až 1031, odsud spravoval Abdurrahmán III. svůj chalífát. Mezquita Zde se střetávají tři kultury, které se nejvíce vryly do tváře celého regionu Andalusie. Nicméně kulturní hodnota córdobské mešity není jen v její architektuře, ale také v příkladu mírumilovného soužití několika kultur. Původně na místě současné Mezquity stál románský kostel sv. Vincenta, na jehož rozvalinách Abd ar-rahman I. začal budovat mešitu v roce 784 př. n. l. Později byla mešita ještě několikrát rozšiřována. Abd ar-rahman III. postavil v 9. století nový minaret. Jeho následovník Al-Hakam II. rozšířil mešitu a obohatil ji roku 961 tzv. 34

35 mihrábem. Největším stavitelským zásahem bylo postavení křesťanské kaple Capilla Villaviciosa a katedrály uvnitř prostoru mešity. Tyto úpravy vznikly za vlády krále Alfonse X. Dříve měla mešita 19 vchodů, ovšem nyní se do ní vstupuje pouze vchodem z jižní strany přes Patio de los Naranjos. Vnitřní prostor je vyplněn 856 sloupy (původní jejich počet byl 1293 pilířů) z jaspisu, onyxu, mramoru a žuly, které podpírají klenby zdobené terakotovými a bílými pruhy. Potemnělost a rozlehlost tohoto prostoru na návštěvníka dýchá posvátným klidem a budí velkolepý dojem. Tím nejcennějším v mešitě je mihráb, tedy výklenek orientovaný ve směru Mekky, který je bohatě zdobený pozlacenou Byzantskou mozaikou. V jeho nejbližším okolí se nachází tzv. maksura, kde se modlívali chalífové se svojí družinou. V tomto prostoru nalezneme ty nejpropracovanější a nedekorovanější klenby, jejichž účelem bylo přilákat pozornost diváka k mihrábu. V 16. století Karel V. se rozhodl zbořit vnitřní část mešity a na jejím místě postavit křesťanskou katedrálu. Její stavba trvala přes 250 let, a proto zde nalezneme prvky stylu od platereskního a pozdně-renesančního až po extravagantní španělské baroko. V roce 1984 byla Mezquita přidána na seznam UNESCO. Obrázek č. 8 Interiér córdobské mešity Alcazár de los Reyes Cristianos Poblíž mešity se nachází i Alcazár de los Reyes Cristianos, který byl postaven ve 13. století jako pevnost Alofnse X. Později sloužil jako královský palác a nakonec ho inkvizice přestavěla na vězení. 35