Odpověď na dotaz: Smluvní úrok z prodlení ve výši 0,3% denně a slučitelnost s právní úpravou ČR a EU

Transkript

1 Odpověď na dotaz: Smluvní úrok z prodlení ve výši 0,3% denně a slučitelnost s právní úpravou ČR a EU Zpracoval: Parlamentní institut Martin Kavěna LL.B., B.C.L. leden 2014 Úvod:...1 Posouzení směrnice č. 93/13 ES:...2 Posouzení podle právní úpravy ČR aplikovatelné před :...3 Úrok z prodlení v občanskoprávních závazkových vztazích (podle SOZ):...3 Úrok z prodlení ve spotřebitelských smlouvách sjednaných podle starého ObchZ:...4 Klimánková, G. Banky (už rok) porušují zákon. Narychlo mění podmínky u úvěrů. Měšec.cz ( ), web: Úrok z prodlení v (nespotřebitelských) obchodních závazkových vztazích podle starého obchodního zákoníku:...6 Posouzení podle právní úpravy ČR aplikovatelné po :...7 Úvod: Dotaz se týkal slučitelnosti denního úroku z prodlení ve výši 0,3% s právní úpravou České republiky, resp. Evropské unie (směrnice č. 93/13/EHS ze dne o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, v platném znění). Dotaz odkazoval na konkrétní spor, který byl řešen soudy před , tedy před rekodifikací soukromého práva v ČR. Odpověď poskytuje požadovaný právně-teoretický přehled dané problematiky; nejedná se však o výklad, který má za cíl zkoumat správnost konkrétního procesního postupu jednotlivých soudů nebo věcnou správnost jednotlivých soudních rozhodnutí v rámci sporu, na který dotaz odkazoval.

2 Odpověď je proto rozdělena do tří částí, a to posouzení směrnice č. 93/13/EHS, dále posouzení a popis právní úpravy ČR před a právní úpravy po , pokud jde o možnost smluvně sjednat úrok z prodlení. Posouzení směrnice č. 93/13 ES: Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, v platném znění, stanoví povinnost členských států EU zajistit, aby smlouvy uzavírané se spotřebiteli neobsahovaly tzv. nepřiměřené podmínky. Směrnice rovněž stanoví obecná kritéria pro posuzování nepřiměřeného charakteru smluvních podmínek. Směrnice definuje spotřebitele jako fyzickou osobu, která jedná pro účely, které nespadají do rámce její obchodní nebo výrobní činnosti. Pokud jde o tzv. nepřiměřené podmínky, členské státy EU mají zajistit, že takové podmínky nebudou pro spotřebitele závazné (čl. 6 směrnice). Příloha k směrnici obsahuje tzv. informativní a nevyčerpávající seznam podmínek, které mohou být považovány za nepřiměřené. Jedna z těchto podmínek je například požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné (např. smluvní pokutu, úrok z prodlení atp.). Směrnice je obecná a výslovně nezmiňuje problematiku úroků z prodlení, nicméně smluvní podmínky upravující úroky z prodlení ve smlouvě uzavřené mezi podnikatelem a spotřebitelem nesmí být v rozporu s obecným požadavkem přiměřenosti. Vládní informační systém ISAP v rámci části věnované monitoringu implementace předpisů ES/EU uvádí, že tato směrnice byla plně transponována do právního řádu České republiky (ke dni ). Informační systém pak obsahuje výčet dotčených tuzemských právních předpisů, které zajišťují transpozici směrnice do našeho právního řádu, zejména pak občanský zákoník. V případě smluvního ujednání o úrocích z prodlení, lze konstatovat, že obecný požadavek směrnice na to, aby takové ujednání nebylo aplikováno, pokud by bylo v rozporu s požadavkem přiměřenosti, je českou legislativou splněn, a to jak v případě, kdy je konkrétní smlouva sjednána podle občanského zákoníku (ať už podle nového občanského zákoníku 1 nebo starého občanského zákoníku 2 ), ale též v případě, že byla smlouva sjednána (před ) podle starého obchodního zákoníku 3. Níže uvádíme podrobnější popis. 1 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen NOZ). Účinný od Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen SOZ). Zrušen od Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen starý ObchZ). Zrušen od

3 Dílčí závěr: směrnice č. 93/13/EHS byla plně transponována do právního řádu České republiky, zejména prostřednictvím občanského zákoníku (starého i nového občanského zákoníku). Posouzení podle právní úpravy ČR aplikovatelné před : V občanskoprávních závazkových vztazích podle starého občanského zákoníku bylo vyloučeno, aby byla výše úroku z prodlení dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis. Úrok z prodlení v občanskoprávních závazkových vztazích (podle SOZ): V případě, že se závazkový vztah řídil starým občanským zákoníkem, platí ustanovení 517 odst. 2 SOZ, který stanoví, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky vyplývá, že nebylo možné se smluvním ujednáním odchýlit od výše zákonného úroku z prodlení, která je stanovena prováděcím předpisem: Ustanovení 517 odst. 2, věta za středníkem, obč. zák. účastníkům dohodu o jiné výši úroku z prodlení výslovně nezakazuje, nemožnost přijetí odchylné smluvní úpravy však vyplývá z povahy tohoto ustanovení. Uvádí-li se v něm, že výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, nenechává gramatický výklad tohoto ustanovení prostor pro úvahy, zda lze výši úroku z prodlení či poplatku z prodlení stanovit jinak, tedy ani dohodou účastníků Závěr o kogentní povaze ustanovení 517 odst. 2 obč. zák. přijala již dříve i právní teorie (k tomu srov. například: Bejček, J., Režim smluvních pokut a úroků z prodlení, Daně 94, 7: 1.,Bejček, J., Právní úprava a interpretační problémy smluvních pokut a úroků z prodlení, Časopis pro právní vědu a praxi 95, 1: 31., Biolek, V., Wildt, P., K rozlišování mezi smluvní pokutou a úrokem z prodlení, časopise Právní rozhledy, 97. 9: 465., Zlesák, T., Kuchař, O., Smlouva 3

4 na pojištění majetku, Právní rádce 98, 5: 36., Petr, B., Ještě jednou k problematice smluvních pokut, časopis Právní rozhledy, 99, 4: 203.). 4 Úrok z prodlení byl tedy v občanskoprávních závazkových vztazích závazně stanoven prováděcím předpisem, kterým bylo nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku a kterým se stanoví minimální výše nákladů spojených s uplatňováním pohledávky. Dílčí závěr: v rámci smluvního vztahu, který se řídil SOZ, nebylo možné platně sjednat smluvní úrok z prodlení ve výši 0,3% za každý den prodlení, neboť úrok z prodlení byl kogentně upraven ustanovením 517 odst. 2 SOZ, od kterého se nebylo možné platně odchýlit ve smlouvě. Úrok z prodlení ve spotřebitelských smlouvách sjednaných podle starého ObchZ: Starý ObchZ umožňoval v ust. 262 odst. 1, aby se smluvní strany dohodly, že se závazkový vztah bude řídit obchodním zákoníkem, i pokud jedna ze smluvních stran nebyla podnikatelem, tj. i v tzv. spotřebitelské smlouvě. Pokud bylo ve spotřebitelské smlouvě výslovně sjednáno (dle 262 odst. 1 starého ObchZ), že se smluvní vztah řídí starým obchodním zákoníkem, platilo současně ustanovení 262 odst. 4 starého ObchZ, které stanovilo, že se na odpovědnost nepodnikatele za porušení povinností z takové smlouvy se vztahuje starý občanský (a nikoli obchodní) zákoník tj. aplikovala se právní úprava starého občanského zákoníku, která stanovila nemožnost se odchýlit od zákonného úroku z prodlení (tak, jak byla popsána ad i) výše). 5 Vzhledem k tomu, že některé banky toto pravidlo 262 odst. 4 starého ObchZ ve svých smlouvách v praxi nerespektovaly a snažily se ve svých spotřebitelských smlouvách sjednávat úroky z prodlení, které byly několikanásobně vyšší, než dovolená výše zákonných úroků z prodlení podle starého občanského zákoníku, věnovala se tomuto tématu i média. Například server Měšec.cz v roce 2011 uvedl: 4 Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp.zn. 33 Odo 1117/ Jedná se o věc výkladu ustanovení 262 odst. 4 ObchZ. Viz například: Vymazal, L. Ochrana spotřebitele a její meze v obchodním závazkovém právu. Obchodněprávní revue č. 2/

5 Přestože soudy zastávají jednoznačný názor ohledně neplatnosti smluvních úroků z prodlení ve smlouvách se spotřebiteli, banky, úvěrové společnosti a dodavatelé energií to nepřestávají zkoušet, a ve svých smlouvách a podmínkách si vymiňují úroky přesahující ty zákonné až téměř pětinásobně, řekla serveru Měšec.cz Martina Vernerová, právní poradkyně časopisu dtest. Ta také upozornila na to, že tyto instituce argumentují, že smlouva je dobrovolně uzavřena v režimu obchodního zákoníku. Jak jsme ale zjistili, úroky z prodlení se přesto řídí zákoníkem občanským V případě smluv, u nichž alespoň jedna ze stran není podnikatelem, nelze po nepodnikateli požadovat jiné než zákonné úroky z prodlení podle předpisů práva občanského, a to i v případě, že se jedná o vztah, který se jinak řídí obchodním zákoníkem (jako např. vztah ze smlouvy o úvěru), zdůraznil Ondřej Jakob, mluvčí ministerstva financí s odvoláním na ustanovení 262 odst. 4 obchodního zákoníku, které stanoví, že smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů (tj. závazkových vztahů v režimu obchodního zákoníku) podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Na základě tohoto ustanovení se tedy domníváme, že smluvní úroky z prodlení nelze požadovat nejenom po spotřebiteli v případě spotřebitelských smluv, ale obecně po smluvní straně, která není podnikatelem, dodal Jakob 6 Dílčí závěr: V rámci spotřebitelské smlouvy, ve které bylo výslovně sjednáno, že se bude řídit obchodním zákoníkem, nebylo možné smluvně sjednat úrok z prodlení ve výši 0,3% denně, neboť na odpovědnost spotřebitele z prodlení bylo - i přes volbu obchodního zákoníku - nutné aplikovat občanský zákoník, který nedovoloval smluvním stranám se odchýlit od zákonného úroku z prodlení. 6 Klimánková, G. Banky (už rok) porušují zákon. Narychlo mění podmínky u úvěrů. Měšec.cz ( ), web: 5

6 Úrok z prodlení v (nespotřebitelských) obchodních závazkových vztazích podle starého obchodního zákoníku: Ustanovení 369 starého ObchZ umožňovalo volně sjednat výši úroku z prodlení ve smlouvě mezi podnikateli. Aplikoval se ale korektiv přiměřenosti ve vztahu ke smluvní výši úroků z prodlení. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky platilo, že smluvně sjednaný úrok z prodlení v obchodněprávních závazkových vztazích, mohl být absolutně neplatný, a to z důvodu rozporu s dobrými mravy. Podle Nejvyššího soudu neexistuje obecná - konkrétní mezní výše - úroku z prodlení, která by představovala hranici mezi úrokovou sazbou, která se obecně nepříčí dobrým mravům a sazbou, která se dobrým mravům obecně příčí (a je tedy absolutně neplatná). Úroková sazba z prodlení, která je v jednom případě soudem považována za rozpornou s dobrými mravy, v jiném případě naopak může být soudem akceptována. Nejvyšší soud konstatoval, že při posouzení, zda se účastníky sjednaná sazba úroků z prodlení příčí dobrým mravům ve smyslu 39 obč. zák., nelze bez zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu v obdobné věci. Ze zásady, že posouzení, zda se smluvené sazby úroků z prodlení příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení 39 obč. zák., se neobejde bez zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu a že tedy nepostačí srovnání smluvené sazby úroku z prodlení se sazbou zákonnou, vycházejí i další rozhodnutí Nejvyššího soudu 7. V citovaném judikátu Nejvyšší soud posuzoval sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,5% denně, který představoval více než padesátinásobek zákonného úroku z prodlení v dané době (tehdy činil zákonný úrok z prodlení 3,5% ročně, zatímco sjednaný úrok z prodlení, přepočítaný na roční sazbu, činil 182,5%). Ačkoli odvolací soud považoval úrok z prodlení za absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy, podle Nejvyššího soudu chyboval tím, že k závěru o tom, že výše úroku z prodlení je v rozporu s dobrými mravy, dospěl pouze na základě srovnání sjednaného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení, aniž by individuálně posoudil všechny okolnosti daného případu. Nejvyšší soud proto konstatoval, že korektiv dobrých mravů vyžaduje pečlivé posouzení každého zkoumaného případu: dobré mravy netvoří uzavřený a petrifikovaný normativní systém, nýbrž jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a rozpor právního úkonu s dobrými mravy je proto třeba posuzovat v každém konkrétním případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich tehdejšímu postavení. Proto [je 7 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp.zn. 31 Cdo 717/2010 6

7 nutné hodnotit] smluvenou sazbu úroků z prodlení nejen v porovnání se zákonnou úrokovou mírou, nýbrž [vzít] v potaz též konkrétní okolnosti případu Jestliže tedy odvolací soud v posuzované věci založil závěr o rozporu ujednání o výši úroku z prodlení s dobrými mravy výlučně na porovnání smluvené sazby se sazbou zákonnou, aniž byly zjištěny, zhodnoceny a zohledněny konkrétní okolnosti případu, jak to vyžaduje ustanovení 39 obč. zák., nepostupoval v souladu s konstantní judikaturou, jak se domnívá, nýbrž se od ní naopak odklonil (nerespektoval ji), a jeho právní posouzení věci je neúplné a tudíž nesprávné.. Nejvyšší soud navíc v citovaném rozhodnutí poukázal na konkrétní příklad z minulosti, kdy Nejvyšší soud konstatoval, že - po posouzení všech relevantních okolností daného specifického případu - úrok z prodlení ve výši 0,5% za každý den prodlení nebyl v rozporu s dobrými mravy, tj. nebyl nepřiměřený. Dílčí závěr: V rámci obchodněprávního závazkového vztahu mezi podnikateli, který se řídil starým obchodním zákoníkem, bylo možné smluvně sjednat úrok z prodlení odchylně od zákonné výše úroku z prodlení. Nelze vyloučit, že bylo možné platně sjednat smluvní úrok z prodlení ve výši 0,3% za každý den prodlení, neboť judikatura v minulosti připustila i úrok z prodlení ve výši 0,5% za každý den prodlení (který se nepříčil dobrým mravům). Vždy bylo ale nutné posoudit soulad takového smluvního ujednání s dobrými mravy individuálně, a to s ohledem na všechny konkrétní okolnosti daného případu, které existovaly v době uzavření smlouvy. Posouzení podle právní úpravy ČR aplikovatelné po : Nový občanský zákoník s účinností od umožňuje smluvním stranám, i v případě spotřebitelských smluv, smluvně ujednat výši úroků z prodlení ( 1970 NOZ) a odchýlit se od zákonné výše úroku z prodlení: 1970 Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z 7

8 prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Vedle toho pak NOZ výslovně stanoví korektiv, že se věřitel může domáhat neúčinnosti takového ujednání o úroku z prodlení ( 1972 NOZ): 1972 (1) Věřitel má právo dovolat se neúčinnosti ujednání o úroku z prodlení, které se odchyluje od zákona tak, že se zřetelem ke všem okolnostem a podmínkám případu zhoršuje jeho postavení, aniž je pro takovou odchylku spravedlivý důvod. Prohlásí-li soud ujednání za neúčinné, použijí se namísto něho ustanovení zákona, ledaže soud rozhodne v zájmu spravedlivého řešení jinak. (2) Právo dovolat se neúčinnosti obchodních podmínek v rozsahu odporujícím odstavci 1 má i právnická osoba založená k ochraně zájmů malých a středních podnikatelů. Korektiv obsažený v 1972 NOZ je doplněn navíc obecnějším ustanovením o dobrých mravech ( 588 NOZ), přičemž k posouzení, zda sjednaná výše úroku z prodlení se příčí požadavku dobrých mravů lze nadále vycházet z dosavadní judikatury k úrokům z prodlení v obchodních závazkových vztazích, která byla citována výše: 588 Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8

9 Dílčí závěr: Nový občanský zákoník umožňuje smluvní volnost při sjednání smluvní výše úroku z prodlení i ve smlouvě s nepodnikatelem, resp. spotřebitelem. Nelze vyloučit, že je možné platně sjednat úrok z prodlení ve výši 0,3% denně. Spotřebitel se však může dovolat neúčinnosti takového ujednání, pokud se zřetelem ke všem okolnostem a podmínkám případu zhoršuje takové ujednání jeho postavení, aniž by pro takovou odchylku existoval spravedlivý důvod. Nad rámec toho je nadále absolutně neplatné takové ujednání o smluvní výši úroku z prodlení, které se bude příčit dobrým mravům. 9