Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Transkript

1 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) Slovenská Členy sekcí základní Občanská výchova Pověsti a legendy Andrea Carbolová

2 Obsah: 1 V TÉTO KAPITOLE SE DOZVÍTE: LEGENDA A POVĚST O PRAOTCI ČECHOVI O BRUNCVÍKOVI LIBUŠE A PŘEMYSL O CTIRADOVĚ ZRADĚ

3 1 V této kapitole se dozvíte: co je pověst, co je legenda Budete schopni: vyprávět pověsti Klíčová slova této kapitoly: pověst, legenda, Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 hodiny 2 Legenda a pověst Co je legenda? Legenda je epický literární druh, pojednávající o životě, smrti, umučení a zázracích určitého světce či mučedníka, příp. ostatků nebo svatého předmětu (legenda o sv. Kříži). V legendách se vyskytují zázraky a postavy křesťanské historie. V přeneseném smyslu může být i legenda o význačné osobě. Co je pověst? Pověst je epický útvar lidové slovesnosti. Běžně se vyskytuje prozaicky i poeticky ztvárněna. Jádro příběhu může být pravdivé, avšak díky ústnímu převypravování je příběh kvůli dramatičnosti a líbivosti značně dokrášlen, proto ztrácí na věrohodnosti. Pověsti tak mohou být brány jako historické zdroje pouze s rezervou. Pověsti jsou vždy místně i časově lokalizovány a svými vypravěči a posluchači byly a jsou považovány za pravdivé - tím se liší od pohádek. Pohádky byly vytvořeny kvůli spravedlnosti v době, kdy otcové rodin pracovali na polích pod dozorem drábů. Proto si lidé začali vymýšlet "pohádky", které vždy končily šťastně a dodávaly lidem naději, že vše dopadne dobře Druhy pověstí- 1. místní (o hradu, kapličce, studánce ) 2. historické (minulost národa) 3. o výjimečných lidech 4. démonické (o vodníku, polednici..) 5. legendární ( je tu pravdivá postava, která je známa) 3

4 V dobách ne tak dávných, kdy však ještě nebyla televize, video, film, si lidé častěji než dnes vyprávěli pověsti minulých věků. Někteří vypravěči byli hotovými umělci. Vyprávět totiž příběh tak, aby zaujal posluchače, je skutečné umění, v němž je třeba se cvičit. 3 O praotci Čechovi Kdysi dávno žily u řeky Visly rodiny dvou bratrů Čecha a Lecha. Ale dobře jim tam nebylo. V okolí se totiž usadily jiné kmeny, a ty byly náramně bojovné. Co chvíli cizí muži někoho přepadli a zabili. Loupili a brali, na co přišli. Nebylo to k životu, stále jen bránit chýše a políčka, ukrývat v lese plačící ženy a děti Vyber vhodnou otázku k první části textu. Proč se rodinám bratrů Čecha a Lecha ve své zemi přestalo líbit? Kolik členů měly rodiny? Jak se jmenovaly kmeny, které napadaly rodiny Čecha a Lecha? Takhle to dál nejde, řekli si jednoho dne bratři. Zdá se, že tady už nikdy klid nebude. Měli bychom odejít a vyhledat si novou zemi. To se ovšem snadno řekne, jenže hůř udělá. Cesta byla nekonečná. A Morava ať šli, kam šli, všude už někdo bydlel! Děti plakaly, ženy naříkaly, že už dál nemohou a že docházejí zásoby jídla. Muže, i když zatínali zuby, také bolely nohy Ale nezbývalo, než v dlouhé cestě pokračovat. 4

5 Vyber vhodnou otázku k druhé části textu. Přes které země lidé putovali? Jak lidé snášeli dlouhou cestu? Kolik kilometrů ušli za den? Tak putovali, putovali, až jednoho odpoledne se nedaleko před nimi objevila jakási hora. Seděla uprostřed luk jako kulatý bochánek, či jako dnem vzhůru obrácená mísa. Támhle pod tím kopcem si odpočineme, rozhodli bratři. Stejně už se stmívá Unaveni nekonečným cestováním, se všichni uložili k spánku. Noc byly klidná. Ráno se jako první vzbudil Čech. Tak zas půjdeme dál, vzdychl si nešťastně. Ale kudy? Měl bych se odněkud rozhlédnout. Snad z vrcholku Čechy hory?! Zvlášť vysoký ten kopec nebyl, vystoupit na něj moc námahy nestálo. Jak Čech dorazil nahoru, vydechl úžasem. No to je nádhera!, řekl si. Ty šťavnaté zelené louky! Ty hluboké lesy, stříbrné řeky a potoky! Slunce svítilo a všechno kolem kvetlo. Vzduch voněl a byl slyšet bzukot včel. Pod modrou oblohou poletovali ptáci a v lese zahlédl Čech srnku a zajíce. Ale co bylo nejdůležitější: nikde, kam oko dohlédlo, nikde ani stopy po lidském osídlení! Vyber vhodnou otázku ke třetí části. V kolik hodin vyšel Čech na horu Říp? Kolikátého došly rodiny pod horu Říp? Proč se Čechovi líbila krajina, která se rozkládala v okolí hory? Čech běžel zpět dolů, co mu nohy stačily. Vzrušeným hlasem budil své příbuzné: Vstávejte! Už jsme na místě! Tady je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající! Skvělá zpráva. Konečně skončila ta strastiplná cesta! Lidé se hned s velkou chutí dali do práce. Porazili několik stromů a postavili si obydlí, založili pole, zorali je a oseli. Do lesa chodili na lov, v řece chytali ryby Bylo jim dobře. A té báječné zemi začali říkat Čechy. Jenom Lecha mrzelo, že si to ráno přispal, a že všechnu slávu sklidil jeho bratr. Trápilo ho to tak, že v noci spát nemohl. Po nějakém čase přemluvil svou rodinu a vydal se znovu na cestu. Pryč od hory, kterou nazvali Říp, dál 5

6 do cizích krajů. Že prý také objeví novou zemi Kam došli a co se s nimi stalo? Těžko říci. Víme jen jedno: žádná země se Lechy nejmenuje Vyber vhodnou otázku ke čtvrté části. Za jak dlouho seběhl Čech z hory Říp? Proč se naše zem jmenuje Čechy a ne Lechy? Kolik let bylo Praotci Čechovi? Čti věty a označ, zda jsou pravdivé nebo ne. U řeky Visly žily rodiny dvou bratrů. Bratři se jmenovali Čecha Pech. V zemi nastaly kruté boje. Bratři se rozhodli, že ze země odejdou. Cesta za novou zemí byla krátká a všem se líbila. Kmeny dorazily pod horu Říp. Čech vystoupil na horu a země se mu vůbec nelíbila. Kmeny putovaly dále. Zemi pojmenovali lidé podle vévody Čecha. ANO - NE ANO - NE ANO- NE ANO- NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO - NE 4 O Bruncvíkovi Kníže Bruncvík ach, to byl odvážný a chytrý muž! Cestovatel. Vypravil se do zemí, kde před ním jaktěživ nikdo nebyl, takže ve stáří měl o čem vyprávět. Prožil neuvěřitelná dobrodružství. K první části textu vymysli a zapiš otázku. Jednou, hned zpočátku plavby, ztroskotala loď, na které se plavil, a všichni námořníci utonuli - nejspíš neuměli plavat. Bruncvík se sice zachránil, jenže břeh ostrova, na který jej vyhodily vlny, byl docela pustý. Nic k jídlu, nic k pití, jen písek a skály. Třeba je příznivější krajina za těmi skalami, ale jak se tam dostat? Přejít hory? Nemožné! 6

7 K druhé části textu vymysli a zapiš otázku. Bruncvík uviděl na nejvyšším vrcholku obrovské hnízdo. To je jistě obydlí ptáka Noha, pomyslel si kníže. A ten by mě mohl vynést nahoru. Vlezl tedy do kůže jakéhosi zvířete, která se povalovala na úpatí skal. Vrtěl se v ní, aby si ho pták všiml. Stalo se. Noh se prudce spustil k zemi a Bruncvíka ulovil. Vynesl jej do hnízda, ponechal kořist na pospas svým mláďatům a odlétl. Chytrý kníže ale neotálel, rychle prosekl kůži mečem a sklouzl na druhou stranu skály, dolů k lesu. Náhle uslyšel strašlivý řev. Pod skálou spatřil divoký zápas lva s drakem. Kníže se na souboj chvíli díval. Hmmm drak je větší, má tolik hlav a lev jen jednu, všiml si bystře. To není spravedlivé. Půjdu slabšímu na pomoc. Již neotálel, rychle vytasil meč a statečně se vrhl proti drakovi. Boj byl dlouhý a krutý, ale nakonec kníže se lvem draka přemohli. A to se rozumí, že se lev stal Bruncvíkovým přítelem. A když se Bruncvíkovi podařilo ostrov opustit na cizí lodi, která tam po čase připlula, provázel jej na všech dalších cestách. K třetí části textu vymysli a zapiš otázku. Draky se tenkrát země jen hemžila, stále bylo s kým bojovat a tak zachraňovat krásné dívky, na kterých si draci chtěli pochutnat. Z knížete Bruncvíka se stal známý drakobijec. Velkou zásluhu na jeho slávě měl i lev, jeho nerozlučný přítel, a divotvorný meč, který kníže získal v říši krále Olibria. Statečný rytíř cestoval se lvem po celém světě. Ovšem i zabíjení draků po 7

8 čase omrzí. Věkem i síly ubývá Bruncvíkovi se začalo stýskat po domově. Po Čechách. Vždyť je tam tak krásně.ty mírné zvlněné pahorky, ty klidné říčky, lesy, louky... Žádné pouště, divoké hory s dračími slujemi, žádné bezedné bažiny. Vrátit se po mnoha letech domů není jednoduché. Bruncvík odjížděl jako mladý muž plný síly, nyní byly jeho vlasy již silně prošedivělé Nikdo jej doma nepoznal. Ani vlastní žena, kterou zde před mnoha lety zanechal, mu nechtěla věřit. Jak chceš dokázat, že jsi můj manžel? Podívej. Na prstě mám prstýnek, cos mi navlékal při svatbě! předvedl Bruncvík. Žena padla knížeti kolem krku a prosila ho, aby ji už neopouštěl. Rytíř jí to svatosvatě slíbil. Měl ostatně dojem, že těch dobrodružství bylo až dost. Zůstal doma v Čechách a spravedlivě vládl poddaným. Bruncvík se setkal s: a) s ptákem Nohem b) s žabkou Carevnou c) s Bobem a Bobkem Bruncvík se lvem poráželi.. a) hloupé lidi b) medvědy c) draky Bruncvíkovi se stýskalo. a) po dobrém jídle b) po domově c) po rychlých koních 8

9 5 Libuše a Přemysl Kněžna Libuše převzala po svém otci vládu. Byla velice moudrá a nejen to: uměla věštit, předpovídat, co se stane. Vyšla si třeba k řece Vltavě, jen tak se rozhlédla po blátivých březích a hned spustila: Vidím město veliké, jehož sláva se bude hvězd dotýkat. No výborně, řekli si lidé. V takovém městě budeme rádi bydlet jenom je musíme postavit. A kněžna bude chtít ze všeho nejdříve hrad, tak abychom se do toho dali. Poráželi stromy, osekávali z nich větve a 1. leden loupali kůru. Jeden nadšenec začal rovnou tesat práh ke dveřím, ten prý je u domu nejdůležitější. Práh, prahů! volal pořád. Libuše, jak ho slyšela, povídá: A to město se bude jmenovat Praha. Nikdo jí samozřejmě neodporoval. Postavili kněžně hrad a kolem něj skutečně vyrostlo nádherné město. Ta Libuše, ta to krásně předpověděla! libovali si lidé, protože se jim dobře vedlo. Vyber vhodnou otázku k první části textu. Ve kterém roce převzala vládu Libuše po svém otci? Jak dlouho lidé stavěli město? Jak se jmenovalo město, které kněžna Libuše předpověděla? Ale i v dobrých časech není nouze o spory. Jednou se dva sousedé pohádali o majetek. O pole. Odjakživa bylo moje! tvrdil jeden. Ten druhý křičel, že je to pustá lež. Dohodnout se nemohli, tak se vydali za Libuší, aby je rozsoudila. Kněžna, jak měla ve zvyku, přimhouřila oči a nahlédla do budoucnosti. Ode dneška bude to pole po všechny časy tvoje! řekla prvnímu z mužů. No to je pěkné! rozzlobil se druhý. Ani jsi s námi nepohovořila a už máš rozhodnuto. To je tím, že jsi ženská. Vévoda by si dal se soudem větší práci. Běda mužům, kterým žena vládne! Libuši ta příkrá slova zamrzela. Ale že byla moudrá, přece jen uvažovala třeba by bylo lepší, kdyby vládl muž. Ona by se mohla v klidu věnovat věštění. A pak, být pořád sama to ji také netěšilo. Najdu si manžela! oznámila lidem. Dala vyvézt ze stáje koně, svého nejmilejšího bělouše. Jdi kam chceš! zašeptala mu do ucha a potom se obrátila k poddaným. Tam, kde se kůň zastaví, tam najdete svého budoucího vévodu! 9

10 Vyber vhodnou otázku ke druhé části. Proč se kněžna Libuše rozhodla najít si manžela? Jak se jmenovali bratři, kteří se hádali? Jak často kněžna Libuše věštila? Kůň běžel tři dny bez oddechu, až zůstal stát u pole ve vsi Stadice. Pohazoval bílou hřívou, hrabal kopytem a hlasitě ržál. Jako by upozorňoval na muže, který na poli zrovna oral. Ty jsi ženich naší kněžny Libuše! Ty jsi náš kníže! vyhrkli na něj udýchaní poslové, kteří se po tři dny hnali za běloušem. Zvláštní věc: oráč se ani nepodivil. Klidně se převlékl do přepychových šatů, co mu přivezli, a jel s posly na hrad. Muž se jmenoval Přemysl. Lidé mu říkali Přemysl Oráč a dohadovali se: věděla kněžna, kde ženicha najít, protože vidí do budoucnosti? Nebo byl její kůň zvyklý do Stadic často jezdit, takže tam trefil? Kdoví. Ať to bylo tak či tak, Libuše a Přemysl byli spolu šťastni a jejich rod vládl v Čechách dlouhý čas. 10

11 Čti věty a označ, zda jsou pravdivé nebo ne. Libuše byla velice hloupá. Kněžna Libuše vládla po svém otci. Kněžna Libuše uměla věštit. Praha dostala své jméno, protože měli lidé velice zaprášené dveře. Libuše soudila sousedy, kteří se hádali o pole. Jeden ze sousedů Libuši urazil. Libuše vyvedla vola a poslala s ním posly pro manžela. Poslové se zastavili u oráče. Muž se jmenoval Nezamysl. Libuše s Přemyslem byli dlouho šťastni. 6 O Ctiradově zradě Naživu zůstal jeden statečný muž jménem Ctirad. Na toho začalo vymýšlet lest šest dívek. Dověděly se, že má jet srovnati nějaký spor. Tu ony nejkrásnější dívku jménem Šárka vsadily do klády a nalíčily ji na jeho cestě. 11

12 Když se tamtudy Ctirad ubíral se svými lidmi, spatřil najednou: hle, plačící dívka a nad ní krákající havran. (Ten snad byl prorokem jeho smrti; škoda ho, toho dobrého jinocha.) Otázal se jí, co tu činí, proč tak naříká. Chtěly mne násilím odvléci na svůj hrad a nutit k těm svým nepravostem. Ale jakmile vás spatřily, nechaly mne svázanou a utekly. Dověděv se to všechno, Ctirad sestoupil z koně a pannu rozvázal. Tu začala s pláčem prosit, aby v její osobě poctil všechny panny a dovedl ji se ctí k jejímu otci. Podle té dívky pochopily, že mají Ctirada jako v pytli. Pobídly koně a napjaly svá lučiště. Jak vyrazily na Ctirada, vykřikly na něj vysokým hlasem. Dříve než muži přiběhli ke koním, již je zjímaly jako ptáky. Hned všechny lidi pomlátily a Ctirada vbily na kolo před Vyšehradem. Doplň do textu chybějící slova: O Šárce a Ctiradovi Když zemřela kněžna Libuše, viděly z její družiny, že nejsou již tak vážené jako dřív. Někteří muži se jim dokonce vysmívali, se dívky v čele s rozhodly, že si vybudují vlastní sídlo, mocný Děvín. Chtěly proti mužům, aby si nad nimi uchovaly nadvládu. V boji nejprve, neboť je muži podcenili, potom užívaly často různé. Lstí také zahubily udatného. Když se jednoho letního dne vydal na knížecí hrad do Prahy, musel projet hustým. Bylo dusno, ani na stromě se nezachvěl, stéblo trávy se nepohnulo. Najednou on a jeho družina uslyšeli nějaký. Dali se do klusu, a když objeli vysokou, spatřili malou mýtinu. Uprostřed mohutný dub a k jeho byla přivázaná půvabná. Když je uviděla, prosila je, aby ji. Ctirad byl dojat její, proto seskočil z a přesekl. Vyprávěla mu, že je dcera pána z. Dívky ji přepadly a, protože se nechtěla k nim připojit. Za ji pak zanechaly v lese. Aby její utrpení bylo, až ji bude soužit žízeň, položily do trávy velkou s medovinou. Vedle ještě ležel lesní. Muži si sedli, si odpočinuli a uhasili žízeň, po chvíli však všichni 12

13 usnuli. vzala do ruky, jako by ho chtěla vyzkoušet, a. Než se Ctirad a jeho družina vzchopili, vrhly se na ně bojovnice v s Vlastou. Všechny muže, jen Ctirada svázaly, odvedly na svůj hrad a ho. Literatura : Janošková D., Občanská výchova 6 s blokem Rodinná výchova, Nakladatelství Fraus,