Vinařství z pohledu práva

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva Diplomová práce Vinařství z pohledu práva Jiří Fila 2005/2006 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vinařství z pohledu práva zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Jiří Fila

2 1/ ÚVOD Česká republika patří mezi země s vysokým podílem odvětví vinařství a vinohradnictví na celkové zemědělské a potravinářské produkci. Oblast vinohradnictví a vinařství je navíc jednou z mála oblastí v zemědělství, kde se projevuje a využije zeměpisný původ produktů. Význam odvětví vinařství ještě zvyšuje fakt, že spotřeba révového vína v ČR má rostoucí tendenci a přestože podle údajů ČSÚ přesahuje 16 litrů na osobu a rok /což je oproti roku 1995 téměř 20 % nárůst/, je průměrná spotřeba ve většině zemí EU stále více než dvojnásobná. Cílem této práce je popsat stav vinohradnictví a vinařství z pohledu právních norem, které tuto oblast upravují. Hlavním záměrem je postihnout pokud možno uceleně množství práv a především povinností, které jsou uloženy vinařům a vinohradníkům při jejich běžném provozu. Nezabývá se tedy tato práce např. šlechtěním nových odrůd atd. Úvodem je vhodné si připomenout, případně definovat některé pojmy. Vinařství v širším pojetí zahrnuje vinohradnictví a sklepní hospodářství. 1 A právě z tohoto širšího pojetí se vychází i v názvu a obsahu práce /s vědomím odlišnosti zákonné definice/. V užším pojetí se vinařství zabývá pouze zpracováním hroznů na víno a jeho ošetřováním. Současný vinařský zákon 2 toto specifikuje poněkud podrobněji, když ve svém 3 odst.2 písm.l) rozumí vinařstvím zpracování vinných hroznů, rmutu, hroznového moštu nebo vína, povolenými technologickými postupy, plnění produktu do obalu, označování produktu a jeho uvádění do oběhu. Podobná situace je i u pojmu vinohradnictví, kterým se rozumí výsadba a pěstování révy vinné k produkci vinných hroznů, sklizeň hroznů nebo révových roubů, výsadba a pěstování révy podnožové, výroba sazenic révy vinné nebo sazenic révy podnožové. 3 Obecný význam vinohradnictví v předchozí větě je uveden i v zákoně č.321/2004 Sb. 4 1 Sedlo, J. In Vondráček, M.a kol. Vinařský slovník. 2.vydání. Praha: Radix, 2002, str Zákon č.321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, ve znění pozdějších předpisů. 3 Konečný, A. In Vondráček, M.a kol. Vinařský slovník. 2.vydání. Praha: Radix, 2002, str

3 2/ Právní úprava vinohradnictví a vinařství od roku / Situace po roce 1989 Po roce 1989 byla oblast vinohradnictví upravena jen rámcově a to zákonem č. 61/1964 Sb. o rozvoji rostlinné výroby a prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu. Přestože tyto právní předpisy sehrály ve své době určitou pozitivní roli, v tržním hospodářství přestaly plnit své funkce a byly v řadě institutů zastaralé, překonané vývojem praxe, nerespektovaly specifika vinohradnictví a vinařství a ve většině případů neodpovídaly mezinárodním předpisům. Již v roce 1990 vznikla akutní potřeba vinařského zákona, který by navazoval na přerušenou tradici z dob Rakouska-Uherska /vinařský zákon z roku 1907/. Z těchto důvodů a v souladu s asociační dohodou s EU se přistoupilo k úplné přestavbě systému technických norem. Dne byl přijat zákon č. 115/1995 Sb. o vinohradnictví a vinařství s účinností od 1.září Tomu však předcházela řada analýz a konfrontací různých koncepčních návrhů, ze kterých jednoznačně vyplynulo, že problematika vinohradnictví a vinařství je tak specifická, že vyžaduje úpravu samostatným zákonem, jako je tomu v sousedních zemích s vyspělým vinařstvím a nikoliv pouze v rámci zákona o potravinách. Způsob řešení přitom navazuje na historickou minulost vinohradnictví a vinařství v českých zemích. Zřízením vinařského fondu podle německého vzoru byl založen nový systém samofinancování vinohradnictví a vinařství. Byla to reakce nejen na blížící se vstup České republiky do EU a s tím povinné zastavení výsadby nových vinic, ale především nutnost podpory obnovy stávajících, protože na péči o ně se v předešlých letech poněkud pozapomnělo. Oproti předešlé socialistické normě znamenal tento vinařský zákon mnoho změn. 4 3 odsts.písm.i In Zákon č.321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, ve znění pozdějších předpisů - 3 -

4 2.2 Vinařský zákon č. 115 Zákon č.115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství však nebyl vyčerpávající, tvořil pouze kostru, se kterou bylo spojeno množství normativních textů. Tak např. zřízení vinohradu upravoval zákon 50/1976 Sb., stavební zákon, výsadbu rostlin zase zákon č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, atd. Tento zákon vymezil v mnoha případech práva a povinnosti pěstitelů révy vinné i vinařů, ale současně řadu záležitostí neupravil, což není s podivem, neboť se obsahově vtěsnal do devíti stran. Vznikl sice jako první vinařský zákon v okolních postkomunistických státech /Slovensko a Maďarsko/, zapomínal však na řešení mnoha problémů, které již zahrnoval zákon z roku 1907 a které již byly upravovány ve vinařském právu evropském. Tento nový vinařský zákon inicioval výrobu vín přívlastkových tím, že upřednostňoval kvalitu před kvantitou, čímž ve svém důsledku také potlačil konzumaci nekvalitních vín stolních, levných tetrapakových. Můžeme tedy říci, že značnou měrou přispěl ke zvýšení kultury pití vína a ke zkvalitnění našeho vinařství. Novelou č.216/2000sb. se přiblížil zákon ještě více evropským normám a nově vymezil množství pojmů, které předchozí úprava postrádala a zároveň znovu a přesněji vymezil pojmy stávající. Předmětem novelizace byla úprava ochrany révy pěstované ve vinicích stanovených vinařských regionů, vinařských oblastí, vinařských obcí a nově též viničních tratí. Dále zákon upravil ochranu vína uváděného do oběhu stanovením podmínek jeho výroby, zatříďování a označování. Rozšířil také vinohradnickou a vinařskou evidenci, podmínky dovozu vína a dozor nad plněním povinností, což nebylo v takovém rozsahu v původním znění zákona. Upustil např. od označení révové víno a nahradil jej pojmem víno. K původním kategoriím vín přidal nové kategorie vín šumivých, perlivých, aromatizovaných a vín likérových. Podobně rozšířil i kategorie vín s přívlastkem o výběr z bobulí, ledové víno a slámové víno, čímž jen reagoval na již zavedenou realitu. Novela rozšířila omezení při výrobě o zákaz uvádění do oběhu, za účelem přímé spotřeby, vína a jiných alkoholických nápojů - 4 -

5 vyrobených z vinných kalů, matolin a moštů zahuštěných a následně zředěných vodou. Bylo také stanoveno časově omezené období, kdy je možno uvádět do oběhu burčák, nápoj v českých zemích tak oblíbený a to na dobu mezi 15. srpnem a 30. listopadem téhož roku. Rovněž byla zavedena podrobnější úprava označování vín, stanoveny údaje povinné a dobrovolné, v rámci vinohradnické evidence byly zavedeny některé nové povinnosti. Přestože novelizace vinařského zákona byla nesporným přínosem ve smyslu harmonizace národní legislativy s právem ES, došlo vlivem nedostatečné vybavenosti vinohradníků a vinařů po stránce technické, technologické a materiální pouze k částečnému přijetí evropské legislativy. Podle některých názorů představovala uvedená novela převzetí evropských norem pouze ze 40 procent. Byla proto vypracována novela další, ve formě zákona č.50/2002 Sb. ze dne 11. ledna Tento zákon pak dal, především po vzoru Evropské unie, vzniknout Vinařskému fondu, jakožto organizaci, která se státní účastí podporuje vinohradnictví a vinařství a to i po vstupu do Evropské unie. Jeho prostředky jsou vytvořeny zejména prostřednictvím příspěvků vinohradníků a vinařů. Odvody jsou stanoveny za každý hektar vinice a za každý litr vyrobeného vína. Vedle toho poměrnou část příjmu do fondu přidává stát formou návratné finanční výpomoci. Vyjma prostředků na provoz Vinařského fondu směly být takto získané prostředky téměř výlučně využity na podporu výsadby vinic, jejich obnovu a dále na propagaci vína. 5 Vlastní hospodaření, jakým je zemědělská činnost ve smyslu využívání hnojiv, chemických postřiků a tím spojená nutnost ochrany vod, půdy a ovzduší, zvířat, rostlin a hmyzu a zdraví člověka, je podřízeno blokovým právním úpravám, které jsou rozvedeny dalšími zvláštními zákony a vyhláškami /např. zákon č. 147/1996 Sb. o státní rostlinolékařské péči, zákon č.252/1997 Sb. o zemědělství, zákon č.334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon č. 91/2002 Sb. o prostředcích na ochranu rostlin, a mnoho dalších/. 5 Kraus, V. a kol. Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystika, 2005, s

6 Vinařství, jímž se myslí výroba vína počínaje zpracováním hroznů nebo moštu až po uvedení vína na trh, je upraveno širokou škálou předpisů, což dokládá zvýšený zájem o toto tradiční odvětví tuzemského zemědělství. Jednalo se o tyto zákony: zákon č. 110/1997Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, zákon č. 552/1991 o státní kontrole, zák.č.149/2002 Sb. o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, zák.č.634/1992sb. o ochraně spotřebitele, a mnoho dalších. 6 Přijetím zákona č. 115 v roce 1995 a zejména v roce 2000 byla výrazně podpořena snaha vinařů ke zvyšování kvality hroznů a tím i vína, což odráží každoroční nárůst množství zatříděných vín, zejména ve vyšších jakostních třídách. 6 Kříž, J. První úprava vinohradnictví a vinařství,.brno: rukopis, 2003, s

7 3/ Právní úprava vinařství a vinohradnictví v ČR po vstupu do EU 3.1 Východiska nové právní úpravy Cílem jednotlivých novel vinařského zákona z roku 1995 bylo přiblížit jeho ustanovení předpisům Evropské unie. Její předpisy ve více než stu směrnic a nařízení upravují jednotlivé oblasti vinohradnictví a vinařství a nejstarší z nich se datuje až k roku Vzhledem k tomu, že tyto předpisy vycházely z národních úprav tradičních vinařských zemí jako je Francie, Španělsko, Itálie, představovaly tyto normy kontinuitu s tamějším vývojem. Jinak je tomu u nás, kde tuzemské předpisy tvořily kontinuitu s evropským právem jen přibližně do počátku 40. let dvacátého století. Dvě zásadní novely z let 2000 a 2002, byly připraveny tak, aby v zásadních záležitostech již byly v souladu s evropskými předpisy a náš trh byl postupně připravován na vstup do evropských struktur. Nicméně řadu problémů předpisy nevyřešily a tak bylo zřejmé, že bude muset ještě před vstupem do Evropské unie vzniknout zcela nový vinařský zákon, který by dokončil sjednocení s jejími normami. 3.2 Nový vinařský zákon Dne 29. dubna byl přijat a 28. května vstoupil v účinnost zákon 321/2004 Sb. o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů, který odkazoval na Nařízení Rady Evropského společenství a podrobně upravuje pouze problémy týkající se specificky naší republiky. Oproti předchozí úpravě přináší zákon nová ustanovení například v následujících oblastech: - zavádí zcela nové rozdělení na pouze dvě vinařské oblasti Čechy a Morava, z původních 6 českých oblastí /pražská, litoměřická, mostecká, mělnická, roudnická a čáslavská/ vznikají 2 podoblasti - mělnická a litoměřická a z původně 10 moravských oblastí /brněnská, velkopavlovická, - 7 -

8 mikulovská, znojemská, mutěnická, kyjovská, uherskohradišťská, bzenecká, strážnická a Podluží / jsou vytvořeny čtyři podoblasti /mikulovská, slovácká, velkopavlovická a znojemská/. Takto stanovené geografické celky jsou důležité z hlediska charakteristiky produkce vína, zejména jeho značení. Toto členění vychází z praktických zkušeností vinařů a velikost nově zavedených vinařských oblastí se blíží běžným, spíše však menším, vinařským oblastem v Evropě. Přesto vinařská oblast Čechy bude jednou z nejmenších v Evropě /cca 500 ha/. - Stanovuje se maximální hektarový výnos na 12 tun vinných hroznů z hektaru za vinařský rok. Doposud v legislativě nebyl hektarový výnos omezen. Hektarový výnos pro produkci jakostních vín však musí být v každém členském státě Evropských společenství stanoven. 7 Výše, resp. omezení výše hektarového výnosu, má zpravidla značný vliv na jakost produkovaného vína. V Evropské unii, ale i v České republice, je zájem produkovat vysoce jakostní vína, což zpravidla umožňuje i lepší ekonomické využití vinic. Navíc v Evropě je už trvale nadbytek levného stolního vína z vysokých sklizní, které se jako kategorie vína nejhůře prodává, vzhledem k tomu, že Česká republika má poněkud jiné /omezené, horší/ klimatické podmínky k pěstování révy, náklady na produkci vína a vinných hroznů jsou vyšší než například ve Španělsku nebo Itálii a takovéto zboží je pro nutně vyšší cenu hůře konkurenceschopné, alespoň z dlouhodobého hlediska. Existují snahy /především velkovýrobních podniků/ tuto hranici ještě zvětšit na 15 tun z hektaru. - Nové výsadby jsou možné pouze na základě zvláštního povolení, neboť po 30. dubnu 2004 není možné rozšiřovat stávající produkční viniční plochu. V odůvodněných případech je možné výjimky projednat s příslušnou komisí Evropské unie a v takovém případě je vyžadováno splnění určitých podmínek. Znění ustanovení o nové výsadbě je zcela novou částí zákona o vinohradnictví a vinařství a vychází z platných předpisů ES. Jedná se zejména o nařízení Rady (ES) č. 1493/1999. Česká republika musí zabezpečit správu těchto práv 7 ve smyslu nařízení Rady /ES/č.1493/1999 o společné organizaci trh s vínem - 8 -

9 na novou výsadbu. Vzhledem k náročnosti odborné stránky a k hospodářským důsledkům pro nabyvatele těchto práv je potřebné prověřit všechny náležitosti před rozhodnutím o udělení práv na novou výsadbu, a proto zákon stanovuje pro toto řízení odchylnou dobu vyřizování (90 dnů) oproti běžnému správnímu řízení. Paragraf 7 též určuje jednotlivé kompetence a způsob odvolání proti rozhodnutí. - Podrobněji upravuje právo na novou výsadbu již vyklučené vinice a vymezuje pojem nepovolená výsadba. Ustanovení 9 je také zcela novou částí zákona o vinohradnictví a vinařství a vychází z povinnosti členské země zabezpečit uplatnění práva na opětovnou výsadbu vinic ve smyslu platných předpisů ES. Jedná se zejména o nařízení Rady (ES) č. 1493/1999, nařízení Komise (EHS) č. 1135/1970 a nařízení Komise č. 1127/2000, ve znění pozdějších předpisů. Právo na opětovnou výsadbu je právem, které se nově zavádí a které lze za určitých okolností směňovat či dokonce prodávat nebo darovat. Pro nakládání s tímto právem jsou určující zejména předpisy Evropských společenství, ale nutné národní kompetence musí být určeny tímto zákonem. Dosavadní právní úprava se záležitostmi nepovolené výsadby nezabývala, nová úprava vychází z předpisů Evropských společenství, které aplikuje do výkonné podoby v České republice. - Paragraf 10 řeší kompetenční určení výkonu povinností státu vůči porušovatelům předpisů Evropských společenství a tohoto zákona v oblasti nepovolených výsadeb a způsob užití produktů ze suroviny na nich vypěstované. Vychází se tedy z tzv. stopstavu, kdy vstupem ČR do Evropské unie bylo zakázáno rozšiřovat plochu vinic nad stávající úroveň ,5 ha, avšak je nutno k tomuto připočíst ještě 385,23 ha - 2% plochy, které ČR získala v rámci přístupových smluv s EU, celkem tedy ,7 ha. - Zavádí víno zemské, tedy víno stolní s označením zeměpisného původu, které představuje učitý mezistupeň mezi vínem stolním a vínem jakostním. Předpokládá se, že vinaři přejdou z kategorie vín stolních na o stupínek lepší kategorii zemských vín a výrobu stolního vína přenechají výrobcům z jižních zemí /Španělsko, Itálie/, kteří mají předpoklady vyrobit ve stejné kvalitě víno - 9 -

10 o daleko vyšších hektarových výnosech. Všechny ostatní kategorie řadí pod vína jakostní stanovené oblasti, neboť evropské předpisy žádnou vyšší kategorii vína neznají. - Rozšiřuje se kategorie jakostních vín s přívlastkem o druh výběr z cibéb, což je víno získané z přezrálých hroznů révy vinné nebo napadených ušlechtilou plísní šedou Botritis cinerea persoon a mošt současně vykazoval cukernatost nejméně 32 stupňů českého normalizovaného moštoměru. Jedná se o zavedení kategorie, která se dříve označovala botrytický sběr, botrytické víno, apod. Jedná se o druh přírodně sladkého vína, které vzhledem ke klimatickým poměrům je možno vyrobit jen v příznivých letech. Nově se zavádí možnost výroby vín s přívlastkem ze dvou či tří odrůd a také je tak značit. - Nově se zavádí kategorie vína VOC a umožňuje vznik speciálního sdružení vinařů. Víno originální certifikace je chápáno jako možnost užití románského způsobu hodnocení a značení vín /tento systém je obvyklý zejména ve Francii, Itálii a Španělsku/. Nová právní úprava v ČR vychází ze zkušeností sousedního Rakouska, kde byl tento systém nově zaveden. Rozdělování a značení vín podle současného zákona je založeno na "středoevropském /germánském/" způsobu. Ve světě je však daleko více rozšířen "románský" způsob označování vín, který je založen na teritoriálním základě, a zpravidla zatřídění vín a jejich uvádění do oběhu jsou zabezpečovány dohledem profesních organizací výrobců vín, u kterých se předpokládají vyšší mravní hodnoty. "Románský" systém kontroly a značení vín je demokratičtější formou než systém hodnocení vín státními orgány, ale vyžaduje vysokou profesní vyspělost vinařů, kteří sami budou garanti vysoké jakosti vín. Vzhledem k tomu, že se předpokládá, že vinaři v České republice mohou splňovat podmínky pro vznik těchto sdružení vinařů, zákon byl doplněn i o možnost uvádění do oběhu vín ohodnocených cechem. Tento způsob vychází z čl. 41 nařízení /ES/ č. 1493/1999. Vzhledem k tomu, že jsou velmi malé zkušenosti se zaváděním tohoto systému ve střední Evropě /systém začal fungovat v roce

11 v Rakousku s jednou bílou odrůdou Veltlínské zelené/, je nutné velmi pečlivě prověřit všechny podmínky a hlavně garance jednotlivých sdružení vinařů, aby nemohlo dojít k poškození spotřebitele. Z těchto důvodů je navrhována lhůta pro rozhodování o udělení povolení 1 rok. Tato lhůta je relativně krátká /ve Francii je minimální lhůta 10 let/, ale předpokládá se, že ji dodržíme, protože již nyní se vinařská veřejnost na produkci VOC připravuje. VOC budou moci být uváděna do oběhu současně s běžně značenými víny navrhovaného zákona. Oba systémy se nevylučují a bude záležet na vinaři, pro jaký systém se u daného vína rozhodne, pokud však bude splňovat příslušné zákonné podmínky, případně podmínky stanovené sdružením a povolením pro VOC. Zároveň se předpokládá, že vína VOC budou kategorie jakostní víno, neboť u vín přívlastkových je podstatně menší obava o odbyt těchto vín. V současné době jsou nejaktivnější v dané oblasti vinaři na Znojemsku. Možné chápání vín VOC je i snahou přinést určitý nadstandard v sortimentu běžných vín. - Nově upravuje zákon č.321 zásady označování jednotlivých typů vín, kde uvádí například pojmy barrique, zrálo v sudu, klaret, růžák, archivní víno, mladé víno či panenská sklizeň, kdy se reaguje na nové trendy a módní technologie ve výrobě vín a situaci, kdy došlo k významným výsadbám vinic v poslední době, které už postupně začínají vydávat sklizeň. - Dále nový vinařský zákon prohloubil vinařskou a vinohradnickou evidenci, vymezil další fungování vinařského fondu se sídlem v Brně, stanovil nové povinnosti SZPI, ÚKZUZ a dalším orgánům státní správy. Zákon je doplněn množstvím formulářů k podávání hlášení a oznámení kontrolním orgánům

12 4/ Vinohradnictví 4.1/ Práce ve vinici Vinohradnictvím je chápána záměrná činnost ve vinicích směřující k získání hroznů révy vinné jejich sklizní. 8 Tato činnost je ve své podstatě celoroční. Začíná už v zimě od poloviny února řezem révy. Řez je ve skutečnosti prováděn v závislosti na kapacitě pracovní síly a plochy vinic a s ohledem na vývoj počasí od počátku ledna do konce března včetně. Účelem řezu jednoletého a víceletého dřeva je obnovit růst dřevní hmoty a snížit množství listů, které by zabraňovaly oslunění funkčních listů a hroznů, v neposlední řadě se řezem sleduje snížení výnosu hroznů z keře. V současnosti se i v ČR pokusně zkouší pěstování révy bez řezu, po vzoru zemí tzv. Nového světa. Po řezu následuje uchycení jednoletého dřeva /tzv. réví/ k vodící konstrukci a to do doby proudění mízy v nadzemní části rostliny. Od dubna do sklizně následuje vylamování a zkracování nepotřebných letorostů a listů, které by činily keř příliš hustým a znemožňovaly by aplikaci ochranných postřiků /tzv. zelené práce, v anglosaských zemích tzv. canopy management/. Současně se provádí chemické příp. biologické ošetřování postřikem proti hlavním houbovým a plísňovým chorobám a proti škůdcům. V uvedené době se provádí i mechanické ošetření /zpracování/ půdy, případně půdního pokryvu u zatravněných vinic. Poslední činností je sklizeň hroznů /lidově řečeno vinobraní/, které probíhá od poloviny září do listopadu, případně do prosince pro výrobu speciálních vín /ledového vína/ a to nejčastěji manuálně, u větších pěstitelů strojově vinohradnickým kombajnem. Doplňkově se v daných vinicích provádí hnojení, v závislosti na obsahu živin v půdě. Místy se začíná užívat i řízená závlaha vinic. V současné době je zmíněná oblast upravena především následujícími zákony: především obecně zákonem č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny,zákonem č. 334 /1992 o ochraně zemědělského půdního fondu, 8 viz s. 2-3 této práce

13 samozřejmě zákonem č. 321/2004 o vinohradnictví a vinařství, dále zák. č.147/2002 o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, zák. č. 156/1998 o hnojivech, zákonem č. 326/2004 o státní rostlinolékařské správě. Při hospodaření na vinici je vlastník či nájemce povinen ve smyslu 5 odst. 2 a 3 zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, počínat si tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Dále dle stejného předpisu a jeho 68 subjekty zlepšují podle svých možností stav dochovaného přírodního a krajinného prostředí za účelem zachování druhového bohatství přírody a udržení systému ekologické stability. Zákon č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu v 3 odst. 1 stanoví povinnost vlastníkům nebo nájemcům pozemků hospodařit na zemědělském půdním fondu tak, aby neznečišťovali půdu a tím potravní řetězec a zdroje pitné vody škodlivými látkami ohrožujícími zdraví nebo život lidí a existenci živých organismů, nepoškozovali okolní pozemky a příznivé fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy a chránili obdělávané pozemky podle schválených projektů pozemkových úprav. 4.2/ Ochrana vinice v rámci rostlinolékařské péče Oblast ochrany vinice zabezpečuje tzv. rostlinolékařská péče na základě zákona č.326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči. Tento zákon upravuje dle 1 v souladu s předpisy Evropských společenství práva a povinnosti fyzických a právnických osob, týkající se mj. ochrany rostlin a rostlinných produktů proti škodlivým organismům a poruchám v oblasti zemědělství, registrace, uvádění na trh, používání a kontroly přípravků na ochranu rostlin, uvádění na trh a kontroly účinných látek určených pro použití ve formě přípravků, omezování nepříznivého vlivu použití přípravků na zdraví lidí, zvířat a na životní prostředí, uvádění na trh, používání a kontrolního testování mechanizačních prostředků na ochranu rostlin. Daný zákon vymezuje některé pojmy, které jsou

14 nutné pro pochopení povinností, které tento zákon ukládá. V následujícím textu si uvedeme některé důležité pojmy. Tento zákon chápe rostliny jako živé rostliny a živé části rostlin včetně semen, přičemž za živé části rostlin se pokládají zejména plody v botanickém smyslu, s výjimkou plodů hluboce zmrazených a zelenina; hlízy, cibule, oddenky a jiné podzemní části sloužící k rozmnožování; větve s listy ; uříznuté stromy s listy; listí; rostlinné buněčné a pletivové kultury; živý pyl; rouby, očka a řízky. Rostlinnými produkty jsou produkty rostlinného původu nezpracované nebo zpracované jednoduchým způsobem, jako je mletí, sušení nebo lisování, pokud nejsou rostlinami. Fyzická nebo právnická osoba, která pěstuje, vyrábí, zpracovává anebo uvádí na trh rostliny, rostlinné produkty nebo jiné předměty, a vlastník pozemku nebo objektu nebo osoba, která je užívá z jiného právního důvodu, jsou povinni dle 3 daného zákona zjišťovat a omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů včetně plevelů tak, aby nevznikla škoda jiným osobám nebo nedošlo k poškození životního prostředí anebo k ohrožení zdraví lidí nebo zvířat a současně používat k ošetřování rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů proti škodlivým organismům pouze přípravky a mechanizační prostředky povolené k používání podle tohoto zákona, a to způsobem, který nepoškozuje okolní porost, zdraví lidí a zvířat nebo životní prostředí. Osoba může používat k ochraně přípravky s výjimkou přípravků podle 44 a a 37 odst. 2, jen je-li registrován rostlinolékařskou správou. Je-li to nezbytné vzhledem k nepředvídatelnému nebezpečí vzniku škod, které nelze zmírnit jinými způsoby, může rostlinolékařská správa povolit na základě 37/2 na dobu nepřesahující 120 dní použití neregistrovaného přípravku, avšak jen pro omezené a kontrolované použití. Podnikatelé, kteří skladují přípravky, jsou povinni zajistit uskladnění přípravků podle jejich druhů, a to odděleně od jiných výrobků a přípravků určených k likvidaci jako odpad a mimo dosah látek, které by mohly ovlivnit

15 vlastnosti skladovaných přípravků, stejně tak jsou povinni zajistit průběžné vedení dokladové evidence o příjmu a výdeji přípravků. V následujících paragrafech jsou stanoveny stěžejní povinnosti fyzických a právnických osob a to v rámci skladování a užití přípravků na ochranu rostlin. Při použití přípravků nesmí být dle 49 překročena nejvyšší dávka ani nesmí být zkráceny bezpečnostní lhůty uvedené v návodu k použití, nesmí být postupováno v rozporu s pokyny k ochraně zdraví lidí a zvířat, vod, včel, zvěře, vodních organismů a půdních organismů, uvedenými v návodu k použití ani nesmí být poškozeny rostliny na pozemcích mimo pozemek, na němž se provádí aplikace. Při nevhodném požití by totiž mohlo dojít ke zvýšení koncentrace chemické látky v přípravku obsažené, která by pak mohla ohrozit zdraví či život osob při konzumaci rostlinných prostředků nebo při jiném podobném zacházení s nesprávně ošetřenými rostlinami. V 51 je stanoveno, že tzv. ošetřovatel porostů tj. fyzická nebo právnická osoba, která při podnikání používá přípravky nebo biocidní přípravky ve venkovním prostředí, nesmí aplikovat přípravky nebo biocidní přípravky, které jsou podle rozhodnutí o registraci označené jako nebezpečné nebo zvláště nebezpečné pro včely, pokud nemá k dispozici informace o umístění stanovišť včelstev v dosahu alespoň 5 km od hranice pozemku, na němž má být aplikace provedena, a o směrech hromadného letu včel, toto ustanovení se vztahuje i na aplikaci jiných přípravků a látek, jejichž použití je pro včely nebezpečné, obdobně se toto použije i při ochraně suchozemských obratlovců. Přípravky, které jsou podle rozhodnutí o jejich registraci označeny větami pro specifickou rizikovost škodlivý pro vodní organismy apod. smějí být aplikovány jen v takových vzdálenostech od povrchových vod, které vylučují, že tyto přípravky při aplikaci dopadnou nebo budou zaneseny větrem do těchto vod nebo do nich budou následně splaveny deštěm. Dále zákon v 54 udává pojem další prostředky, což jsou pomocné prostředky na ochranu rostlin a bioagens, tedy látky sloužící stejnému účelu jako přípravky, ale vzhledem k jejich složení a nižší škodlivosti je zacházení s nimi upraveno mírněji. Pomocným prostředkem na ochranu rostlin je látka

16 přírodního nebo syntetického původu nebo mikroorganismus mimo účinnou látku, upravené do formy, v níž jsou uváděny na trh, a určené k použití v ochraně rostlin. Bioagens je prostředek na ochranu rostlin obsahující makroorganismy povahy živých parazitů, parazitoidů nebo predátorů mimo obratlovce, ve formě výrobku poskytovaného uživateli k použití proti škodlivým organismům na rostlinách nebo rostlinných produktech. Další prostředky smějí být uváděny na trh a používány, jsou-li rostlinolékařskou správou zapsány do úředního registru. K uvádění dalšího prostředku na trh je oprávněna pouze fyzická nebo právnická osoba, na jejíž žádost byl zápis do úředního registru proveden s výjimkou osob, které další prostředky prodávají, jejich prodej zprostředkovávají nebo jiným způsobem je poskytují uživatelům, aniž by ovlivňovaly jejich vlastnosti nebo formu či balení a jejich označování. Subjekty mohou používat k aplikaci přípravků a dalších prostředků jen takových mechanizačních prostředků /strojů a technického zařízení k aplikaci/, které jsou zapsány rostlinolékařskou zprávou v úředním registru mechanizačních prostředků. Toto omezení vyplývající z 61 se nevztahuje na mechanizační prostředky s objemem nádrže menším 20 litrů /typicky zádové motorové rosiče/ a dále prostředky užívané ve výzkumu a zkoušení, případně používané v uzavřených prostorách. Fyzická nebo právnická osoba, která při podnikatelské činnosti zachází s přípravky podle 86/1 zákona tzn. přípravky skladuje, používá nebo přímo aplikuje, musí mít výkon těchto činností zabezpečen odborně způsobilou fyzickou osobou, která je u ní v zaměstnaneckém poměru nebo jiném smluvním vztahu. Tato odborně způsobilá fyzická osoba pak odpovídá fyzické nebo právnické osobě uvedené za dodržování pravidel správné praxe v ochraně rostlin a bezpečného zacházení s přípravky, která omezují na nejnižší míru rizika jejich vedlejších nepříznivých účinků na zdraví lidí a zvířat a na životní prostředí

17 4.3/ Problematika hnojení vinic Povinnosti subjektům udává především zákon o hnojivech č.156/1998 Sb. Podnikatel v zemědělství, který skladuje hnojiva, tj. látky obsahující živiny pro výživu kulturních rostlin a lesních dřevin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti a pro příznivé ovlivnění výnosu či kvality produkce, je povinen dle 8 hnojiva uskladnit odděleně a označit je trvale čitelným způsobem, zajistit, aby nedošlo ke smísení hnojiva s jinými látkami a dále průběžně vést dokladovou evidenci o příjmu, výdeji a množství skladovaných hnojiv. Takovéto povinnosti platí obdobně pro pomocné látky, tzn. látky bez účinného množství živin, které půdu biologicky, chemicky nebo fyzikálně ovlivňují, zlepšují její stav nebo zvyšují účinnost hnojiv. Pro statková hnojiva, kterými zákon rozumí hnůj, hnojůvku, močůvku, kejdu, slámu, jakož i jiné zbytky rostlinného původu a další vedlejší produkty vzniklé chovem hospodářských zvířat, vznikající zejména v zemědělské prvovýrobě, nejsou-li dále upravovány platí zvláštní pravidla /větší míra povinností a opatrnosti při skladování hnojiv/. Především musí být skladována tak, aby nemohlo dojít ke znečištění vod. Do statkových hnojiv nesmějí být vnášeny rizikové prvky nebo rizikové látky, které by mohly narušit vývoj kulturních rostlin nebo ohrozit potravní řetězec. Ve zranitelných oblastech dále musí být skladována a používána hnojiva v souladu s nařízením vlády č.103/2003 Sb. o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. Uvedené povinnosti jsou důležité i proto, že bylo opakovaně prokázáno, že nevhodné skladování hnojiv může vést ke zhoršení jejich kvality, případně až k jejich znehodnocení. Podrobně jsou způsoby skladování upraveny ve vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 274/1998 o skladování a způsobu používání hnojiv, která stanoví povinnosti odlišně pro různou podobu nebo typ hnojiv, tj. tuhá, kapalná, jednosložková typu dusičnanu amonného a statková hnojiva

18 Základní povinnosti při používání hnojiv a dalších látek stanoví zákon ve svém 9. Statkovými hnojivy a upravenými kaly nesmějí být při jejich používání vnášeny do půdy rizikové prvky nebo rizikové látky, které by mohly narušit vývoj kulturních rostlin nebo ohrozit potravní řetězec. Jedná se zejména o zákaz vniknutí hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků nebo substrátů do povrchových vod nebo na sousední pozemek, tak jak stanoví výše uvedená vyhláška. Hnojiva, statková hnojiva a pomocné látky a upravené kaly nesmějí být používány na zemědělské půdě, pokud způsob jejich použití neumožňuje rovnoměrné pokrytí pozemku, jejich použití může vést ke vzniku škody na zemědělské půdě, nebo na pozemcích sousedících s tímto pozemkem, popřípadě i v jeho širším okolí anebo půda, na kterou mají být aplikovány, je přesycená vodou, pokrytá vrstvou sněhu vyšší než 5 cm nebo promrzlá do hloubky větší než 8 cm. Pro užívání upravených kalů platí zvláštní pravidla uvedená ve vyhlášce č. 382/2000 o podmínkách použití kalů na zemědělské půdě. Zde je stanoven mj. způsob a doba zapravení kalů do půdy, mezní množství rizikových látek, které mohou být zapraveny do půdy, celkové množství kalů, které mohou být použity na jednotku plochy. Základním požadavkem by mělo být, jak je uvedeno v 1 odst. 1 písm.b/ vyhlášky, použití kalů zásadně až po provedení agrochemického rozboru půdy z dané plochy. Podnikatelé v zemědělství hospodařící na zemědělské půdě ve zranitelných oblastech jsou povinni používat hnojiva a statková hnojiva v souladu s nařízením vlády č. 103/2000. Další povinností podnikatelů v zemědělství je povinnost soustavně a řádně vést evidenci o hnojivech, statkových hnojivech a o pomocných látkách a upravených kalech použitých na zemědělské půdě a lesních pozemcích. Tato evidence se vede o množství, druhu a době použití hnojiv, statkových hnojiv, pomocných látek a upravených kalů podle jednotlivých pozemků, plodin a let a uchovává se nejméně 7 let. Na požádání orgánu odborného dozoru tj. Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského jsou podnikatelé v

19 zemědělství a vlastníci lesních pozemků hospodařící na těchto pozemcích povinni evidenci předložit a umožnit ověření v ní uvedených údajů. 4.4/ Evidenční povinnosti Povinností předepsaných vinohradníkům dle zákona č. 321/2004 Sb.o vinohradnictví a vinařství je poměrně mnoho. Zákon hned ve svém úvodu v 3 odst.2 vymezuje vinici /vinohrad chápe jako synonymum, přesto operuje jen s prvním pojmem/ jako pozemek, případně pozemky, jednoho pěstitele, o celkové výměře větší než 10 arů, osázený trvalým porostem révy, jemuž Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský /dále jen Ústav / na základě jeho písemné žádosti, podané po 1. lednu 2001, přidělil nebo přidělí registrační číslo nebo registrační čísla pozemku /dále jen registrační číslo /. Pozemek, případně pozemky, jednoho pěstitele, o celkové výměře menší než 10 arů, osázený trvalým porostem révy, se považuje za vinici jen tehdy, přidělil-li nebo přidělí Ústav na základě písemné žádosti pěstitele, podané po 1. lednu 2001, tomuto pozemku, případně těmto pozemkům, registrační číslo nebo registrační čísla. Vinohradnictvím pěstitelem provozovaná výsadba a pěstování révy na vinici za účelem produkce vinných hroznů, případně révových roubů, dále sklizeň vinných hroznů nebo révových roubů, výsadba a pěstování révy podnožové, za účelem produkce podnožových řízků a konečně produkce révových sazenic. V 6 stanoví povinnost pěstitele vést záznamy o osázené viniční ploše a dosažených hektarových výnosech /množství sklizených vinných hroznů nebo vyrobeného vína z 1 hektaru výnosové plochy vinic/ v souladu s prováděcím právním předpisem, kterým se myslí vyhláška ministerstva zemědělství /dále jen Mze / č.323/2004. Paragraf 29 odst.1 stanoví, že každý, kdo sklízí vinné hrozny, je povinen každý rok odevzdat do 10. prosince prohlášení o sklizni, obsahující údaje o výsledcích sklizně ke dni 30. listopadu téhož roku. Prohlášení o sklizni nemusí

20 podávat osoba, která veškerou svou produkci zpracovává na víno nebo ji nechává zpracovat na svůj účet. Výjimky z tohoto ustanovení jsou stanoveny předpisem Evropských společenství. 4.5/ Výsadba vinice 4.5.1/ Nová výsadba Výsadbu nové vinice na pozemku, který dosud nebyl využíván jako vinice, je možno uskutečnit při splnění několika povinností. Předně je třeba rozlišovat, zda se jedná o výsadbu vinice do plochy 1000 m 2 anebo větší 10 arů. Prvně jmenovaná vinice plní funkci samozásobitelskou a vinohradník hrozny z této vinice může prodat zpracovateli k výrobě jakostního vína či vína vyšší kategorie, případně může tyto hrozny sám zpracovat / v určitých případech/. Po splnění podmínek níže uvedených přidělí Ústav pěstiteli nebo majiteli pozemku, na které proběhla výsadba, na žádost registrační číslo vinice. U vinic s plochou větší 1000 m 2 je situace složitější v tom směru, že k platí i v ČR zákaz rozšiřování ploch vinic na území EU. Výjimky z uvedeného jsou vysvětleny níže. Pojem nová výsadba zmiňuje 8 zákona o vinohradnictví a vinařství, když říká, že Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský může na základě vzorové žádosti prováděcí vyhlášky č. 323/2004 fyzické nebo právnické osoby při splnění podmínek rozhodnout o povolení nové výsadby. Ústav rozhodne o povolení ve lhůtě 90 dnů, za podmínek, které sám stanoví. Žadatel o povolení nemá i při splnění podmínek na povolení právní nárok. Osoba se proti rozhodnutí vydanému Ústavem může odvolat k ministerstvu zemědělství. Další podmínky k výsadbě vinice obsahuje stavební zákon č. 50/1976 Sb. Podle tohoto zákona v 56 se stavební povolení ani ohlášení nevyžaduje ke konstrukcím vinic. Dle 32 lze měnit využití území jen na základě územního rozhodnutí, kterým je v tomto případě rozhodnutí o využití území

21 K územnímu řízení je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností určený dle místa nemovitosti. Dle 34 je účastníkem územního řízení o využití území navrhovatel a dále osoby, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich, včetně sousedních pozemků a staveb na nich, mohou být rozhodnutím přímo dotčena. Dále v odst. 3 zákon stanoví, že účastníkem každého územního řízení je obec. Účastníkem územního řízení je dále ten, komu zvláštní zákon toto postavení přiznává; to neplatí v případech, kdy se postupuje podle 137a. Podrobnější úpravu územního rozhodování stanoví vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu. Tato vyhláška ve svém 3 uvádí náležitosti návrhu na vydání územního rozhodnutí. Návrh na vydání územního rozhodnutí obsahuje jméno /název/ a adresu /sídlo/ navrhovatele, předmět územního rozhodnutí se stručnou charakteristikou území a způsobu jeho dosavadního využití, seznam a adresy všech známých účastníků územního řízení, druhy a parcelní čísla dotčených pozemků podle katastru nemovitostí s uvedením vlastnických i jiných práv, u rozhodnutí o umístění stavby, o využití území a o dělení a scelování pozemků souhlas vlastníka pozemku, nemá-li navrhovatel k pozemku vlastnické nebo jiné právo a pro navrhované opatření se pozemek nedá vyvlastnit, údaje o souladu návrhu s územně plánovací dokumentací, pokud došlo k jejímu schválení, údaje o splnění požadavků dotčených orgánů státní správy získaných podle zvláštních předpisů před oznámením zahájení územního řízení. K návrhu na vydání územního rozhodnutí se přikládá situační výkres současného stavu území na podkladu katastrální mapy, včetně parcelních čísel, se zakreslením předmětu územního rozhodnutí a jeho polohy s vyznačením vazeb /účinků/ na okolí, doklady o jednání s účastníky územního řízení, pokud byla předem o návrhu vedena, a rozhodnutí, stanoviska, vyjádření, souhlasy, posouzení, popřípadě jiná opatření dotčených orgánů státní správy vyžadovaná zvláštními předpisy. Návrh na využití území obsahuje kromě náležitostí výše uvedených další podklady a dokumentaci, ze kterých musí být dostatečně zřejmé zejména důvody, způsob, rozsah a

22 důsledky nového využití území, výškové uspořádání navrhovaných změn, např. charakteristické řezy terénních úprav, kterými se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry /dále jen terénní úpravy /, způsob neškodného odvádění povrchových vod a ochrany podzemních vod, stanovisko o posouzení vlivu na životní prostředí, pokud je předepsáno zvláštními předpisy, dotčená ochranná pásma a chráněná území a stanovená zátopová území. Zákon v 35 stanoví, že řízení může být zahájeno na návrh i bez návrhu. Od ústního jednání může stavební úřad upustit v případě, že je pro území zpracována územně plánovací dokumentace, na jejímž základě je možno posoudit návrh na územní rozhodnutí. Upustí-li stavební úřad od ústního jednání, určí lhůtu, do které mohou účastníci uplatnit námitky, a upozorní je, že k později podaným námitkám nebude přihlédnuto; tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů. Dotčené orgány státní správy sdělí svá stanoviska ve stejné lhůtě, v níž mohou uplatnit své připomínky a námitky účastníci územního řízení. Podkladem pro vydání územního rozhodnutí je podle 37 územně plánovací dokumentace. Nebyla-li pro území zpracována územně plánovací dokumentace, opatří stavební úřad jiné podklady v rozsahu nezbytném pro územní rozhodnutí, například územně plánovací podklady, skutečnosti zjištěné vlastním průzkumem a při místním šetření. Stavební úřad v územním řízení posoudí návrh především z hlediska péče o životní prostředí a potřeb požadovaného opatření v území a jeho důsledků; přezkoumá návrh a jeho soulad s podklady podle odstavce 1 a předchozími rozhodnutími o území, posoudí, zda vyhovuje předpisům, které stanoví podmínky ochrany přírody, péče o kulturní památky, ochrany zemědělského půdního fondu, lesního půdního fondu apod., pokud posouzení nepřísluší jiným orgánům. Stavební úřad v územním řízení zajistí vzájemný soulad předložených stanovisek dotčených orgánů státní správy vyžadovaných zvláštními předpisy a posoudí vyjádření účastníků řízení a jejich námitky. S dotčenými orgány

23 státní správy, jejichž rozhodnutí nebo opatření k podanému návrhu byla získána před oznámením zahájení územního řízení, omezí stavební úřad projednání návrhu podle míry, v jaké byly jejich požadavky splněny. Na základě 39 stavební úřad v územním rozhodnutí vymezí území pro navrhovaný účel a stanoví podmínky k ochraně veřejných zájmů v území; jimi zabezpečí zejména soulad s cíli a záměry územního plánování, požadavky k ochraně zdraví a životního prostředí a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Podle 40 rozhodnutí o využití území platí dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci, nestanovil-li stavební úřad delší lhůtu, nepozbývá však platnost, pokud bylo započato s využitím území ke stanovenému účelu. Rozhodnutí o využití území pozbývá platnosti též dnem, kdy bylo stavebnímu úřadu doručeno oznámení navrhovatele nebo jeho právního nástupce o tom, že upustil od záměru, k němuž se rozhodnutí vztahuje. Dobu platnosti územního rozhodnutí může stavební úřad prodloužit na žádost navrhovatele, pokud byla podána před uplynutím lhůty. Územní rozhodnutí je závazné i pro právní nástupce jeho navrhovatele a ostatních účastníků územního řízení. Dotýká-li se řízení dle 126 tohoto zákona zájmů chráněných zvláštními předpisy, rozhodne stavební úřad jen v dohodě, popřípadě se souhlasem orgánu státní správy, který chráněné zájmy hájí /dotčený orgán státní správy/. Dotčený orgán státní správy může svůj souhlas vázat na splnění podmínek stanovených ve svém rozhodnutí /stanovisku, vyjádření, souhlasu, posudku apod./ v souladu se zvláštním zákonem, na jehož podkladě je oprávněn zájem chránit. Je-li pro žadatele rozhodnuto kladně, nastávají pro něj ještě další povinnosti. Správu tzv. státní rezervy obhospodařuje Ústav, který stanovil v souladu s předpisy EU pro žadatele několik následujících požadavků. Žadatelem může být pouze subjekt s trvalým pobytem, případně sídlem na území ČR. Žádost o přidělení práva na novou výsadbu musí být podána na Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Registru vinic nejpozději do kalendářního roku na tiskopise uvedeném v příloze č. 2 vyhlášky č. 323/2004 Sb. Součástí žádosti musí být doklad o vlastnictví nebo o dlouhodobém pronájmu pozemku ležícího ve viniční trati včetně jejich

24 územního vymezení, o výměře uvedené v žádosti a to na dobu minimálně 15 let, včetně souhlasu vlastníka s výsadbou trvalého porostu révy vinné. V odůvodněných případech lze akceptovat a rozhodovat o žádosti na udělení povolení nové výsadby i k pozemku navrhovaném ze strany ÚKZÚZ k zařazení do seznamu viničních tratí stanovených vyhláškou č. 324/2004 Sb., který ve viniční trati dosud zařazen není. Právo na novou výsadbu ze státní rezervy může být přiděleno pouze na doplnění a ucelení stávajících výsadeb vinic ve viniční trati uvedené v žádosti, případně na výsadbu v dosud neosázené nebo vyklučené viniční trati o minimální souvislé ploše 5 ha, přičemž minimální přidělená plocha jednomu pěstiteli je 0,1 ha, pro šlechtitelské účely i v nesouvislé výsadbě. K výsadbě bude použita pouze certifikovaná sadba odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize /dle zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby/. V roce 2006 bude rozdělena celková plocha státní rezervy, z případné nevyčerpané části plochy /v případě nezájmu, což je vzhledem k současné situaci reálné/ se zbytek plochy převádí k rozdělení v roce Rozdělení plochy ze státní rezervy bude provedeno komisí jmenovanou ředitelem ÚKZÚZ. Způsob rozdělení je následující: Pěstitelům mladším 40 let, kteří disponují přiměřenou kvalifikací v oboru a poprvé se usadili ve vinařském podniku a tento pak obhospodařují jako jeho vedoucí. Těmto osobám lze rozdělit jednu třetinu plochy státní rezervy v daném roce bezúplatně. Při zájmu převyšujícím tuto plochu maximálně 2x budou všechny žádosti kráceny poměrným způsobem. Při vyšším zájmu budou plochy rozdělovány losováním za účasti notáře. Nevyužitou plochu lze rozdělit osobám uvedeným v následující větě. Ostatním žadatelům lze rozdělit zbývající dvě třetiny plochy státní rezervy v daném roce, z toho členům Sdružení šlechtitelů révy vinné v roce 2006 pro výsadbu vinic sloužících pro produkci šlechtitelského a množitelského materiálu lze rozdělit, celkem 26 ha. Členům Sdružení šlechtitelů révy vinné lze rozdělit tuto plochu v plné výši bez krácení, avšak pouze s podmínkou využívání takto vysazené vinice minimálně 15 let pro šlechtitelské účely. Při zájmu převyšujícím tuto plochu maximálně 2x budou všechny žádosti, s výjimkou žádostí členů Sdružení šlechtitelů révy

25 vinné, kráceny poměrným způsobem. Při vyšším zájmu budou plochy rozdělovány losováním za účasti notáře. Nevyužitou plochu lze přesunout do následujícího roku. O konečném způsobu rozdělení se rozhodne po uzavření termínu přijímání žádostí dle jejich počtu a požadované plochy. Žadatelé posledně jmenovaní jsou povinni před rozhodováním ÚKZÚZ o udělení práva na novou výsadbu uhradit správní poplatek dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Právo na novou výsadbu lze využít do konce druhého hospodářského roku, následujícího po roce udělení. Na základě Smlouvy o přistoupení České republiky do Evropské unie činí státní rezerva pro novou výsadbu vinic za účelem tržní produkce hroznů nebo vína celkem 385,23 ha, to jsou 2% ze současné plochy vinic, tedy z ,5 ha / Opětovná výsadba Pokud jde o výsadbu vinice na pozemku, kde byla donedávna vinice nebo vinice doposud je, může Ústav na základě žádosti rozhodnout o povolení opětovné výsadby. Formulář žádosti je obsažen v příloze č. 3 vyhlášky č.323/2004. S takovouto situací počítá 9 zákona č.321/2004. Ústav tedy rozhodne o žádosti pěstitele, který vyklučil vinici nebo se zaváže, že do uplynutí 3. roku od výsadby nové vinice vyklučí starou vinici. Není-li žadatel vlastníkem pozemku, kde hodlá vyklučit vinici, musí k žádosti přiložit souhlas vlastníka pozemku s vyklučení vinice. Nezíská-li pěstitel požadovaný souhlas, může navrhnout zahájení řízení o udělení práva na opětovnou výsadbu. Pakliže majitel pozemku toto právo na pěstitele nepřevede do dvou let nebo nesplní-li požadavky pro udělení oprávnění, přidělí Ústav požadované právo pěstiteli. V případě, kdy není znám majitel pozemku nebo jeho pobyt, oznámí Ústav na úřední desce příslušné obce výzvu k uplatnění práva /ne/souhlasu k vyklučení vinice. Nevyužije-li majitel pozemku ve lhůtě tohoto svého práva 9 anonym, Podmínky pro udělování práva na novou výsadbu /citováno / Dostupný z:

26 vyjádřit se, souhlas se uplynutím lhůty nevyžaduje. Právo na opětovnou výsadbu je převoditelné pouze v rámci jedné oblasti a to na základě žádosti podané na formuláři uvedeném v příloze vyhlášky č.323/2004. O převodu rozhoduje Ústav. Právo na opětovnou výsadbu je možno využít až do osmého roku následujícím po roce, kdy bylo ukončeno klučení. Není-li toto právo v uvedené době využito, přechází do rezervy. Osmý rok je stanoven z toho důvodu, že pozemek a především půdu na něm je potřeba na novou vinici řádně připravit a tato příprava trvá až pět let, kdy je pozemek je vyhnojen, osázen meziplodinami, zejména zeleným hnojení hořčicí, tritikale a vojtěškou nebo svazenkou, případně mechanizací upraven a půda se tímto zotaví. Takovýto postup umožní mladým sazenicím révy vinné řádné prokořenění a optimální růst, díky kterému keř může dát ve třetí roce po výsadbě první sklizeň, tzv. panenskou sklizeň / Nepovolená výsadba Jestliže pěstitel vysadí vinici po bez povolení, Ústav rozhodne na základě 10 zákona o jejím vyklučení pěstitelem. Současně Ústav ve svém rozhodnutí stanoví lhůtu, ve které má dojít k vyklučení vinice. Není-li vinice v této lhůtě vinice vyklučena, provede Ústav vyklučení na náklady pěstitele. Jestliže byly vypěstovány hrozny nebo vyrobeny produkty z vinic vysazených v rozporu s evropskými předpisy nebo vinařským zákonem, rozhodne SZPI o způsobu zpracování těchto produktů. Správné založení vinice vyžaduje náklady v hodnotě přesahující tisíc korun na hektar. Ale vzhledem k tomu, že bude poskytovat úrodu během příštích třiceti let /někdy až šedesáti/, nevyplatí se šetřit na úkor kvality. Patří sem výběr případně zakoupení nebo pronájem pozemku, výběr odrůdy a podnože, určení sponu a způsobu vedení, zajištění sazenic, získání povolení k výsadbě, případná úprava terénu a příprava půdy. Vinohrad by se tedy měl vysazovat ve vhodné viniční trati. Při výběru viniční trati jsou velmi cenné informace pamětníků dané vinařské obce. Mezi požadavky na trať je obecně