Bakalářská diplomová práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Bakalářská diplomová práce 2013 Martin Pecháček

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda Martin Pecháček Jihlavské varhany Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Petr Macek, Ph.D. 2013

3 Prohlasuji, ze jsem diplomovou praci vypracoval samostatne s vyuzitim uvedenych pramenu a literatury....

4 Děkuji varhaníkovi a diecéznímu organologovi Václavu Uhlířovi za čas, který věnoval našemu společnému cestování k jednotlivým varhanám, a za rady týkající se všech stránek problematiky varhan. Za cenné rady děkuji také vedoucímu diplomové práce PhDr. Petru Mackovi, Ph.D. Můj velký dík patří jihlavským farářům a pracovníkům Krematoria Jihlava za zpřístupnění varhan, varhaníkům a varhanářům za dosud nepublikované informace k jednotlivým nástrojům, MUDr. Tomáši Horákovi a všem těm, kteří mi ochotně poskytli pomoc při psaní této práce.

5 Obsah Úvod... 1 Kostel sv. Jakuba Většího... 2 Varhany na hlavním kůru... 2 Varhany v kapli Panny Marie Bolestné Kostel sv. Ignáce Velké varhany na kůru Pozitiv v presbytáři Kostel sv. Jana Křtitele Varhany Kostel Nanebevzetí Panny Marie Varhany Kostel Povýšení sv. Kříže Varhany Kostel Českobratrské církve evangelické Varhany Krematorium Varhany v obřadní síni Závěr Summary Bibliografie Přílohy... 42

6 Úvod O jihlavských varhanách jsem se rozhodl pojednat z pozice hudebního vědce s vědomím, že varhanám v Jihlavě dosud nebyla věnována monografická publikace, ale také proč to neříci - z pozice studenta hry na varhany, jehož cílem je rozšířit si obzory ve světě tohoto královského nástroje. Volbu tématu dále vysvětluje fakt, že Jihlava je mé rodné město a ve své práci jsem viděl příležitost se o Jihlavě něco více dozvědět. Publikací, které se jihlavskými varhanami do určité míry zabývají, není mnoho. Nelze opomenout významnou práci Jiřího Sehnala Barokni varhanařstvi na Morave. K dispozici je také studie Petra Koukala Varhanařstvi na jihozapadni Morave či diplomová práce Jiřího Miloty Pece o varhany v brnenske diecezi historie a soucasnost. Sehnal se pokusil zmapovat varhanní kulturu barokní Moravy, neopomenul se tedy zmínit také o jihlavských nástrojích a varhanářích, kteří v tomto městě působili. Při popisu varhan nezachází do detailů, což mu však nelze vytýkat vždyť popsat opravdu vyčerpávajícím zůsobem všechny existující i nedochované moravské barokní varhany by byl pro jednoho člověka čin téměř nadlidský. Sehnalova práce však může badatelům posloužit jako solidní odrazový můstek pro podrobnější výzkum jednotlivých nástrojů (SEHNAL 2003, 2004). Studie Petra Koukala se pak zabývá převážně varhanáři na území jihozápadní Moravy (KOUKAL 1988), Milotova diplomová práce zase hodnotí fenomén péče o varhany v brněnské diecézi (MILOTA 2012). Ač se obě práce o varhanách a varhanářích v Jihlavě zmiňují spíše okrajově, přinášejí několik cenných informací. Ve své diplomové práci jsem výše uvedenou literaturu zohlednil. Krom toho jsem našel podporu varhanářů, varhaníků a organologů, kteří mi o nástrojích poskytli informace, které nebyly dosud publikovány. Zapojil jsem i vlastní smysly a jednotlivé varhany jsem osobně navštívil a zhodnotil jejich současný technický a zvukový stav. Popisuji varhany v kostele sv. Jakuba Většího a v kostele sv. Ignáce, nástroje v kostele sv. Jana Křtitele, v kostele Nanebevzetí Panny Marie, v evangelickém kostele Povýšení sv. Kříže a v kostele Českobratrské církve evangelické. Kromě varhan v sakrálních objektech do své práce zahrnuji také varhany v Krematoriu Jihlava. Netvrdím, že následující pojednání plně vyčerpává téma, které jsem si vytyčil, avšak doufám a věřím, že v budoucnu bude na dosavadní bádání v oblasti jihlavských varhan navázáno. 1

7 Kostel sv. Jakuba Většího Tento trojlodní gotický kostel zasvěcený patronu horníků sv. Jakubovi Většímu se nachází v jihovýchodním cípu historického jádra města. Byl založen snad roku 1243 jako jeden z prvních zděných objektů v tehdy vznikající nové Jihlavě. Kostel, vysvěcený v roce 1257, byl zpočátku pod duchovní správou želivských premonstrátů a od roku 1589 pod správou premonstrátů strahovských. Tato reprezentativní stavba města a měšťanů byla v průběhu staletí dostavována a vyzdobována; v 80. letech 14. století byly vybudovány pilíře trojlodí a mezi ně byla vložena hudební kruchta (SAMEK 1999: 85-86). Kostel byl v roce 1523 zpustošen požárem (PISKOVÁ 2009: 231); lze však předpokládat, že požárů, které zasáhly ať už exteriér, či interiér kostela, mohlo být více. V letech byla ke kostelu přistavěna kaple Panny Marie Bolestné. V této raně barokní stavbě polygonálního půdorysu byla umístěna socha Piety ze 14. století. Ta byla od 70. let 17. století spojována se zázraky a po roce 1692 byla veřejností stále intenzivněji uctívána. Kaple se pak stala nejvýznamnějším jihlavským poutním místem (PISKOVÁ 2009: ). Varhany na hlavním kůru 2

8 Zatím nejstarší informaci o varhanách v tomto kostele máme z roku 1482, kdy tu byly postaveny nové varhany. V roce 1590 zde působil pravděpodobně varhanář Georg Koch, který měl varhany za 120 kop přestavět a dle dohody s purkmistrem a městskou radou měl v manualu udelat Kvintadenu misto Pozounu, misto prsniho stroje,brust Positiff mely byt Pozouny v pedalu z cisteho dobreho cinu s novou vzdusnici, v Basu misto pozounu mela byt snad Bärpfeife (v zapisu,baerer ), v zadnim positivu (,Ruck Positiv ), kde chybel cely hlas, mel byt novy Kamzici roh (Gemshorn) (KOUKAL 1988: 58). Tato informace je poněkud zmatečná, avšak vyplývá z ní, že nástroj měl 3 manuály a pedál, což bylo v té době na Moravě výjimečné a poukazuje to na význam města Jihlavy. Jméno varhanáře Georga Kocha a datum jeho působení v Jihlavě u sv. Jakuba potvrzuje Med: Roku 1590 dostal kostel svateho Jakuba varhany z dilny Jiřiho Kocha z Annaberku. (MED 1964: 12) Kromě Georga Kocha je ale do souvislosti se svatojakubskými varhanami stavěn i jeho bratr Stefan Koch (HACKEL 2012: 204). Pokud nástroj postavil Stefan Koch, mohli bychom si snad o těchto varhanách udělat přesnější obrázek na základě srovnání s jeho přestavbou varhan u sv. Mořice v Olomouci, u nichž známe dispozici a které tak vysoce oceňuje Williams: As important as Gisors was to France was such an organ to central Europe, with its 'classical' stop-distribution and its general versatility. (WILLIAMS 1966: 66) Svatomořické varhany měly plně obsazený a nezávislý pedál, což bylo v jihoněmecké, rakouské a české varhanářské oblasti spíše zářnou výjimkou. V těchto varhanách se také poprvé setkáváme s rejstříkem Kvintadena (SEHNAL 2004: 61). Můžeme předpokládat, že jihlavské varhany u sv. Jakuba byly srovnatelné s varhanami u sv. Mořice v Olomouci, vzhledem k důležitosti Jihlavy a jejího farního kostela. Varhanáři Georg a Stefan Kochovi patřili do rozvětveného varhanářského rodu Kochů působícího od poloviny 16. do poloviny 17. století v oblastech Saska, Horních Frank a Horní Falce, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (sdělení MUDr. Tomáše Horáka). Podle Lexikonu severoněmeckých varhanářů postavil Georg Koch varhany například roku 1572 v Domažlicích, v roce 1580 v Glauchau a v roce 1590 v Brně; téhož roku 1590 (nebo 1540) měl postavit varhany v Praze v břevnovském klášteře benediktinů. Poslední údaj o Georgu Kochovi se váže k roku 1607, kdy postavil varhany v kostele sv. Petra v Bautzen (Budyšín). Stefan Koch postavil varhany například roku 1575 ve Zwickau, roku 1585 v Olomouci ve františkánském kostele, v roce 1588 v Kulmbachu. Roku 1590 pracoval v Olomouci u sv. Mořice a v Jihlavě (HACKEL 2012: 204). Fakt, že tito varhanáři ze vzdálených oblastí za prací cestovali tak daleko, je pro renesanci typický. 3

9 Na tento jev lze snad vztáhnout následující poznámku: Zadavani praci vzdalenym varhanařum lze vysvetlit jejich dobrou povesti a nejakym dobrym doporucenim, na ktere se zvlaste v cirkevnich kruzich hodne dalo. Přijeti zakazky ve vzdalene lokalite melo pro varhanaře sice řadu stinnych stranek, ale bylo vyvazeno vysi odmeny a poctou s ni spojenou. Zpravidla totiz slo o stavby vetsich varhan ve vyznamnych kostelich. Krome toho bylo pro varhanaře lepsi přijmout zakazku ve vzdalenejsim miste nez nemit praci vubec. (SEHNAL 2003: 13) Již roku 1601, tedy 11 let po Kochově přestavbě, byl na kůr u sv. Jakuba v Jihlavě povolán varhanář Toma, který zde buď přestavěl stávající varhany, nebo postavil nástroj nový. Práce stála 163 kop (KOUKAL 1988: 58). Roku 1740 byly na hlavní kůr u sv. Jakuba instalovány dvoumanuálové varhany, které zhotovil varhanář Václav Pantoček (SEHNAL 2003: 94). O události se zmiňuje Med: O prvnich nesporach svatku Nanebevzeti Panny Marie (14. srpna) se poprve na kuře rozezvucely nove varhany z dilny Vaclava Pantucka z Dacic. (MED 1964: 29) Mnoho o tomto barokním nástroji nevíme, jelikož byl koncem 19. století zásadně přestavěn. Ze zápisu z roku 1884 však vyplývá, že varhany měly 12 hlasů v hlavním stroji, 8 hlasů v pozitivu a 6 hlasů v pedálu (KOUKAL 1988: 64). Byl to největší nástroj Václava Pantočka a je velká škoda, že se nezachoval. Vizuální představu o těchto varhanách lze získat z pohlednice, která je datována k roku 1898 (viz přílohu č. 1). Z tohoto vyobrazení je patrné, že Pantoček nástroj vestavěl do zábradlí kůru; stroje ve varhanní skříni byly umístěny nad sebou: v dolní části byl umístěn pozitiv a nad ním hlavní stroj, hrací stůl pak byl pravděpodobně vestavěn vzadu varhanní skříně (tzv. Spielschrank). Jasnější obraz o Pantočkových velkých varhanách pro Jihlavu je snad možné dále získat porovnáním s ostatními nástroji, které tento varhanář vytvořil a které se zachovaly dodnes. Podobné mohly být například jeho dvoumanuálové varhany ve františkánském kostele v Dačicích z roku 1720 (SEHNAL 2004: 213). Ty mají také bohatě dekorovanou patrovou skříň umístěnou v zábradlí. Sehnal uvádí i jejich dispozici, ze které vyplývá, že alikvotní řada byla v pozitivu plně vybudována, což nebylo pro varhany v českém prostředí vždy obvyklé. Tyto varhany jsou ale bohužel podle informace z května 2012 v neutěšeném stavu (MILOTA 2012: 85). Dále je možné srovnávat se dvoumanuálovými varhanami v kostele sv. Jakuba v Telči z roku 1725 (SEHNAL 2004: 214), snad nejzachovalejším nástrojem z Pantočkovy dílny. Podobné mohly být i varhany v děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Skutči z roku 1721, z nich se však dochovala pouze patrová skříň (UHLÍŘ 2007: 335). 4

10 Dačický varhanář Václav Pantoček ( ) patřil k úspěšným varhanářům a jeho nástroje byly na dobré úrovni, přestože nejspíš nedosahovaly mistrovství Jana Davida Siebra. Tento varhanář působil v první polovině 18. století v jižních Čechách a na jihozápadní Moravě. Vyučil se pravděpodobně v Dačicích u svého otce, jedním z jeho možných žáků byl významný varhanář Bedřich Semrád (SEHNAL 2003: 94). Z jeho nástrojů se bohužel mnoho nedochovalo. Neexistují například dvoje varhany a pozitiv, kterými Pantoček vybavil jediný prostor, kostel sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou (SEHNAL 2004: 175 ). Dosud ale kupříkladu existují výše zmíněné dačické varhany z roku 1720 a varhany v kostele sv. Jakuba v Telči postavené v roce Z Pantočkových varhan u sv. Jakuba v Jihlavě se do určité míry dochovala varhanní skříň. Tato skříň dekorovaná zlacenými rostlinnými stylizacemi a vázami vyvolává pozornost množstvím skulptur andělů hrajících na pozlacené hudební nástroje. Tyto nástroje byly identifikovány jako napodobeniny lesního rohu, smyčkovitých trompet, loutny, příčné flétny, tympánů, chordofonu violového typu a harfy (PÁVOVÁ 2003: 25 28). Na skříni je připevněna kartuš s aliančním znakem Kristýny Marie Josefy Goskové, rozené Steinové (SAMEK 1999: 89). Do Pantočkovy skříně byly nejspíše koncem 19. století vestavěny dvoumanuálové pneumatické varhany pravděpodobně z dílny varhanáře Jindřicha Schiffnera. Tím původní Pantočkův nástroj prakticky zanikl. Varhanní skříň byla Schiffnerem posunuta dovnitř kůru a byla celkově rozšířena, prospekt pozitivu byl zrušen a horní část byla posazena na nový postament (sdělení varhanáře Dalibora Michka). Schiffner dále vyhotovil volně stojící hrací stůl a postavil ho před varhanní skříň; hráč na varhany tak sedí čelem k presbytáři. Měch umístil do postamentu varhan. Toto rozmístění dodnes zůstalo v podstatě nezměněno. Dosud s určitostí nevíme, zda přestavbu provedl Karel Schiffner nebo jeho bratr Jindřich Schiffner či se na práci podíleli oba varhanáři. Med zmiňuje, že roku 1885: (...) pan Schiffner z Prahy opravil ve farnim kostele oboji varhany a roku 1888: Varhanař Karel Schiffner opravil varhany na Janske kopecku. (MED 1964 : 67 68) Je možné, že tehdy Karel Schiffner pouze opravil stávající Pantočkův nástroj a do budoucna se plánovala kompletní přestavba na pneumatický nástroj romantické dispozice. Doklad o stavbě pneumatického nástroje se našel na vnitřní straně pedálového relé při dílčí opravě roku 1985, který zmiňuje datum 1888: Zhotoveno 1888 za 60 jubilea cisařova a drahoty nesmyrne, 1 kilogram mouky stal 60 haleřu. (informace od Jana Zacha) 5

11 Stavba nových pneumatických varhan pravděpodobně trvala několik let, a to nejspíš kvůli maximálnímu úsilí ušetřit. Pohlednice z roku 1898 zobrazuje nástroj ještě v původním Pantočkově umístění v patrové skříni vestavěné v zábradlí kůru nástroj tedy ještě neprošel úpravou, jak ji popsal varhanář Michek (viz výše). K datu 1898 se dále uvádí, že na Jánském kopečku: pan Jindřich Schiffner spravil varhany (za 87 zl.) (MED 1964: 72). Pro Jindřicha Schiffnera jakožto stavitele varhan u sv. Jakuba mluví fakt, že v roce 1898 byl jeho bratr Karel již 4 roky po smrti (UHLÍŘ 2007: 20). Také organolog Václav Uhlíř zastává názor, že varhany přestavěl spíše Jindřich Schiffner, jelikož Karel Schiffner varhany výpustkové pneumatické konstrukce nestavěl. Považujeme tedy tyto varhany za dílo Jindřicha Schiffnera; stavba byla dokončena pravděpodobně roku 1898 nebo po tomto roce. Varhanář Jindřich Schiffner ( ) byl jedním z našich nejproduktivnějších varhanářů; postavil okolo 800 nástrojů. Roku 1878 založil továrnu na výrobu varhan v České Lípě a v roce 1889 převzal dílnu po bratru Karlovi (UHLÍŘ 2007: 20). Ve své době byl vysoce ceněn, o čemž svědčí fakt, že na 3. kongresu Mezinárodní hudební společnosti ve Vídni roku 1909 byl spolu s Otto Riegrem mladším a vídeňským varhanářem Josefem Ullmannem jmenován clenem pracovniho vyboru vyznamne tehdy varhanařske sekce, jejimz předsedou byl strassbursky abbe F. X. Mathyas a hlavnim referentem Albert Schweitzer. Tato komise připravovala mezinarodni regulativ pro stavbu varhan. Zde Schweitzer v referátu Die Reform des Orgelbaues nastínil reformní myšlenky ve varhanářství (CULEK 1973: 41 42). Na Schiffnerově nástroji u sv. Jakuba v Jihlavě byly v průběhu 20. století provedeny několikeré práce. V roce 1940 firma bratři Riegru z Krnova elektrifikovala varhany u sv. Jakuba. Stalo to 6.000Kc. (MED 1964: 93) Tato zmínka se podle Jana Zacha vztahuje k instalaci ventilátoru a jeho elektrifikaci. Zásah do dispozice nástroje v roce 1967 provedli varhanáři Jan a Max Kubátovi z Kaňku u Kutné Hory (sdělení Jana Zacha). Zásah vycházel ze snahy doplnit čistě romantický zvukový obraz o některé alikvotní řady, což mělo umožnit interpretaci skladeb různých stylových období. Jako ladič byl tehdy přizván varhanář Pavel Doubek. Dosud poslední přestavbu provedl varhanář Jaromír Jantač z Vlašimi v roce 1995 (sdělení Ing. Jaromíra Jantače). Na návrh varhaníka Jana Zacha tehdy byla podstatně rozšířena dispozice, byla dodána nová elektrická traktura a vyměněny ovládací panely hracího stolu včetně klaviatur a pedálnice. 6

12 V rámci přestavby byla v plánu dostavba tzv. aditivního stroje umístěného v žaluziové skříni. Píšťalový materiál měl být použit ze starších zbytků píšťalového fondu jiných vyřazených varhan Jindřicha Schiffnera a z dochovaných zbytků po dispoziční přestavbě v roce K dostavbě však již nedošlo a tento záměr zůstal ve fázi přípravy rejstříkových sklopek na hracím stole. 7

13 Původní Schiffnerova rejstříková dispozice byla tato: I. manuál (C f3, 54) II. manuál (C f3, 54) Pedál (C d1, 27) Bourdon 16 Geigenprinzipal 8 Prinzipalbas 16 Prinzipal 8 Lieblich gedackt 8 Violonbas 16 Hohlflöte 8 Aeoline 8 Subbas 16 Gamba 8 Vox coelestis 8 Octavbas 8 Dolce 8 Octav 4 Cello 8 Gedackt 8 Traverso 4 Pozaune 16 Octav 4 Progressio harm. 2x Flöte 4 Fugara 4 Cornet 3x Mixtura 5x Trompete 8 spojky: II/I, I/I 4, I/I 16, II/II 16, I/P pevné kolektivy: Piano, Mezzoforte, Forte, Tutti; tremolo, crescendový válec Po úpravě z roku 1967 měl nástroj tuto dispozici (vyměněné řady jsou označeny *): I. manuál (C f3, 54) II. manuál (C f3, 54) Pedál (C d1, 27) Bourdon 16 Lieblich gedackt 8 Prinzipalbas 16 Prinzipal 8 Aeoline 8 Violonbas 16 Gamba 8 *Angelika Subbas 16 Dolce 8 *Princip. italský 4 Octavbas 8 Gedackt 8 Octav 4 *Chorálbas Octav 4 Traverso 4 Pozaune 16 Flöte 4 *Kvinta šelestivá 2x *Nazard 2 2/3 *Superoktáva 2 Cornet 3x Mixtura 5x Trompete 8 spojky: II/I, I/I 4, I/I 16, II/II 16, I/P pevné kolektivy: Piano, Mezzoforte, Forte, Tutti; tremolo, crescendový válec (informace poskytnuté Janem Zachem) 8

14 Zajímavá je dispozice na vyřazených rejstříkových panelech, které byly deponovány do boční místnosti na kůru údajně při přestavbě v roce Tato dispozice nesouhlasí ani s původní Schiffnerovou, ani s dispozicí, kterou udává Jan Zach. To znamená, že mezi rokem 1967 a 1992 musela proběhnout ještě další přestavba. Ostatně ani manubria na tomto zbytku hracího stolu neodpovídají těm, která používal Jindřich Schiffner. Dispozice podle dochované části hracího stolu je následující: I. manuál (C f3, 54) II. manuál (C f3, 54) Pedál (C d1, 27) Bourdon 16 Principal 8 Principalbas 16 Principal 8 Liebl. Gedeckt 8 Subbas 16 Flöte 8 Salicional 8 Octavbas 8 Harmonika 8 Eolina 8 Violonbas 8 Gamba 8 Vox celestis 8 Flötenbas 8 Gemshorn 8 Flauta 4 Pozoun 16 Octav 4 Trompeta 8 Trubicová flétna 4 Lesní flétna 2 Kornet 3-5x Mixtura 6x Manual Coppel, Pedal Coppel, Octav Coppel, Crescendo, P-Mf-Tutti 9

15 Stávající dispozice zaznamenaná v listopadu roku 2012 je tato: I. manuál (C f3, 54) II. manuál (C f3, 54) Pedál (C d1, 27) Bourdon 16 Lieb. gedackt 8 Prinzipalbas 16 Prinzipal 8 Aeoline 8 Violon 16 Gamba 8 Vox celest. 8 Subbas 16 Dolce 8 Oktáva 4 Oktavbas 8 Gedackt 8 Traverso 4 Cello Oktava 4 Fl. lesní 2 Pozaune 16 Flöte 4 Progrese 2x-5x 2 2/3 Nazard 2 2/3 Superoktáva 2 Cornet 3x 2 2/3 Mixtura 5x Trompete 8 Aditivní stroj Geigenprinz 8, Salicional 8, Hohlflöte 8, Fugara 4, Fl. trubicová 4, Kvinta flét. 2 2/3, Tercie 1 3/5, Trompeta 8 spojky: II/I 16, 8, 4, I/I 16, 4, II/II 16, 4, I/P, II/P spojky k aditivnímu stroji: A/I 16, 8, 4, A/II 16, 8, 4, A/P 8, 4 Unit Trompeta 8 : T/I 16, 8, 4, Tr/II 16, 4, Tr/P 16, 8, 4, Tr/A 8 Unit Salicional 8 : S/I 16, 4, S/II 16, 4, S/P 16, 8 Pevné kombinace: P-Mf-F-TT Volné kombinace: A, B, C, D, E crescendový válec, žaluzie II, tremolo II, žaluzie A, vypínač válce Aditivní stroj a unit rejstříky nejsou zapojeny. Výška komorního a je 440 Hz při 10 C (údaj z listopadu 2012). Schiffnerovy vzdušnice pneumatické výpustkové konstrukce jsou v současné době na konci své životnosti. Nevíme, jaké píšťaly a zda vůbec se dochovaly z původního Pantočkova nástroje. Domníváme se, že k dnešku dochovaný píšťalový fond pochází převážně od Jindřicha Schiffnera, včetně píšťal v prospektu. Některé píšťaly byly přidány roku

16 Stran podrobností k píšťalovému fondu současných varhan lze uvést toto: Trompete 8' nehraje (rejstřík je fyzicky nepřítomen). Složení Cornetu 3x 2 2/3 je 2 2/3' + 2' + 1 3/5', nerepetuje. Mixtura 5x 2 2/3' ve skutečnosti začíná řadou 2', od malého c přibírá řadu 2 2/3'. Velká oktáva Dolce 8' je společná s Gambou 8'. Progrese 2x-5x 2 2/3' pozitivu (II. manuál) je ve skutečnosti 1 1/3' + 1', na každém c pak nastupuje další řada. Jazykový rejstřík Pozaune 16' v pedálu je průrazný. Varhany jsou opatřeny ventilátorem Ventus od firmy Laukhuff. Měch se nachází v postamentu varhan a na boku varhanní skříně je vyvedeno mechanické čerpání pomocí nožní páky. Ta ovšem při přestavbě na elektropneumatický systém ztrácí smysl. Technický stav nástroje není uspokojivý, a to hlavně proto, že vzdušnice pneumatické výpustkové konstrukce jsou na konci své životnosti. Nejspíš ani nemá cenu je opravovat. Toto řešení celopneumatické soustavy se historicky neosvědčilo. Ve své době bylo považováno za převratný vynález a varhanáři těmito technologiemi a továrními výrobky mnohdy chvatně nahrazovali doposud osvědčené a jak se později ukázalo spolehlivější mechanické nástroje barokních varhanářů. To je i případ Schiffnerovy přestavby Pantočkových svatojakubských varhan. Zvuk nástroje je poplatný době, ve které byl postaven. Nelze však říci, že zvuk píšťal není zdařilý. Varhany mají hezké smykavé rejstříky v pedále za pozornost stojí například Violon 16'. Zvukově zajímavé jsou i dřevěné flétny, jako jsou Gedackt 8', Flote 4', Lieb. gedackt 8' a Taverso 4'. Celkový zvukový obraz současných varhan je přijatelný, k čemuž podstatně dopomáhá skvělá akustika prostoru kostela. Vzhledem k neutěšenému technickému stavu varhan se plánuje další přestavba nástroje. Nejméně nákladné, ale omezeně trvanlivé by bylo opravit stávající výpustkové vzdušnice, zejména vyměnit okožení míšků. V další etapě by bylo vhodné (když už je příprava na hracím stole hotová) dobudovat aditivní stroj. Další variantou je celková rekonstrukce na jiný systém ovládání, přičemž optimální by asi bylo vestavět do stávající varhanní skříně nový mechanický zásuvkový nástroj. 11

17 Varhany v kapli Panny Marie Bolestné Jednomanuálové varhany byly na kůr kaple postaveny v roce 1727 varhanářem Václavem Pantočkem za 250 zlatých (SEHNAL 2004: 173). Varhanář si předem nechal vyplatit zálohu 50 zlatých, aby mohl obstarat stavební materiál. Smlouva je psaná česky, což bylo na Moravě spíše výjimkou (SEHNAL 2003: 12). Tyto varhany se dodnes částečně zachovaly. Nástroj je umístěn v zábradlí kůru tak jako dříve Pantočkovy varhany na hlavním kůru. Hrací stůl je vestavěn zezadu skříně, takže varhaník při hře hledí směrem k oltáři. Pedálový stroj je situován za zády varhaníka. Měch a ventilátor stojí u zdi po straně nevelikého kůru. V roce 1885 nástroj opravoval pravděpodobně Karel Schiffner spolu s velkými varhanami na hlavním kůru. Rozsah Schiffnerových prací není znám. Další změny na nástroji proběhly v roce 1913, kdy varhany opravovala firma Josef Ullmann a syn: 12

18 V unoru stavitel varhan Josef Ulmann z Vidne opravil za 600K male varhany v kapli. Dřevene casti, rozezrane cervotocem, byly nahrazeny novymi, dva mechy a dva registry vymeneny. Penize sebrali dobrodinci (MED 1964: 79). Je možné, že oprava částí napadených červotočem souvisí s tím, že Pantoček použil dřevo, které podle názoru Bohumila Žloutka nejvíce napadá červotoč, tedy dřevo javorové a bukové. Použití tohoto dřeva je dokumentováno u Pantočkových varhan v kostele sv. Jakuba a sv. Matky Boží v Telči (SEHNAL 2004: 41, 28, 35). Varhanní skříň je zdobena podobně jako Pantočkova skříň na hlavním kůru. Zlacená rostlinná stylizace v píšťalovém poli byla blíže identifikována jako prořezávaná akantová křídla se stuhou (SAMEK 1999: 89). Na skříni je umístěna socha anděla hrajícího na tympány. V současné době má nástroj tuto dispozici: Manuál (C c3, krátká oktáva, 45 tónů) Pedál (C h, 12 tónů, 24 kláves od malého c tóny repetují) Kryt 8 Subbas 16 Principal 4 Cello 8 Fléta 4 Salicional 4 Oktava 2 Kvinta 1 1/3 Mixtura 3x 1 Výška komorního a je 448 Hz při 10 C (k listopadu 2012). Uvádíme i původní dispozici v originálním znění (SEHNAL 2004: 173): Manuál Pedál Copl Major 8' z dřeva Subbas zavřený z dřeva 16' Principál z dobrého cynu 4' Octav Bass odevřený ze dřeva 8' Copl Major ze dřeva 4' Octava cynová 2' Quinta cynová 1 ½' Super Octava 1' Mixtura 3 násobná ½' 13

19 Hrací stůl je vestavěn do varhanní skříně. Manuál si zachoval krátkou oktávu, i když v minulosti byla klaviatura vyměněna. Vyřezávané bočnice klaviatury však zůstaly staré. Celý pedálový stroj tedy pedálnice, manubria, traktura, vzdušnice i píšťaly je nepůvodní a pochází pravděpodobně od Josefa Ullmanna z roku Oproti původní krátké oktávě pedálnice používá chromatické řazení tónů. Dochovala se i původní, zajímavě tvarovaná manubria tedy kromě pedálových, která jsou podstatně novějšího data. Nepůvodní jsou velmi nevkusné popisy rejstříků. Varhanní lavice je bohatě tvarovaná a lze usuzovat, že je původní. Traktura manuálu jehlové konstrukce je původní. Tento typ traktury nachází skvělé využití u menších nástrojů (dále také u truhlových pozitivů), jejichž píšťaly nejsou širší než tónová kancela. Klaviatura je tu umístěna přímo nad ventilovou komorou v přední části vzdušnice a od klávesy vede jehla, která přímo otevírá tónový ventil. Chod této traktury je tak velmi příjemný, lehký a přesný. Traktura pedálu je pneumatická a v současné době je již téměř nefunkční. Je pravděpodobné, že původní rejstříková traktura pedálu nebyla vyvedena až do hracího stolu, ale byla vyvedena přímo na boku vzdušnice bez dalších převodů. Nepůvodní pedálový stroj využívá pneumatickou kuželkovou vzdušnici, vzdušnice manuálu je zásuvková. Z píšťalového materiálu se dochovaly v manuálu oba dřevěné flétnové kryty (Kryt 8' a Fléta 4') a cínové píšťaly tvořící varhanní prospekt. Ostatní řady jsou již novějšího data. Podle Sehnala část píšťal vyměnil varhanář Ullmann, který Superoktávu 1' nahradil Salicionálem 4'. Jednostopá Mixtura 3x repetuje na d, a, g1, d2. Novodobou vzduchovou soustavu tvoří plovákový měch s čerpací pákou pro nohy a hlučný ventilátor (zřejmě tu dochází k přetlaku). Současný zvukový obraz je zajímavý především díky původním dřevěným krytům 8' a 4', které jsou zvukově pěkné. Krása zvuku původních varhan však utrpěla kvůli zvětšenému tlaku vzduchu ve varhanách a intonačním zásahům (vpichy na jádrech píšťal v prospektu). Mixtura ani Salicionál neznějí hezky. Jak jsme již výše uvedli, Superoctava 1' byla v minulosti nahrazena Salicionálem 4', čímž byl narušen charakteristický zvuk barokního nástroje. Pedál je v havarijním stavu, nebylo tedy dost dobře možné posoudit zvukový přínos jeho rejstříků. Na varhany se občas hraje, ale potřebovaly by opravit. Jsme toho názoru, že by bylo dobré nástroj zrestaurovat, a přiblížit ho tak jeho původnímu stavu, jak to například udělali Pavel a Dušan Doubkovi u Pantočkových varhan v kostele Matky Boží v Telči (SEHNAL 2004: 173). 14

20 Kostel sv. Ignáce Roku 1625 se jezuité usadili v severovýchodním nároží náměstí, kde ze získaných a konfiskovaných budov vytvořili řádový komplex. Původní kostel vznikl úpravou dvou domů. Šlo o provizorium a pomýšlelo se na výstavbu nového chrámu. Na návrhu novostavby se podílel delineátor Tobiáš Gebler, jihlavští řeholníci a zednický mistr Jacomo Brascha. Hrubá stavba nového kostela byla vyzdvižena do roku 1686 a první mše se zde konala roku 1689 (PISKOVÁ 2009: ). Kostel sv. Ignáce byl vysvěcen až v roce Roku 1773 byl jezuitský řád zrušen a v roce 1781 byl kostel postoupen dominikánům, kteří sem přenesli část mobiliáře; od roku 1794 je kostel sv. Ignáce filiálním kostelem sv. Jakuba (SAMEK 1999: 96). Velké varhany na kůru 15

21 Dvoumanuálové mechanické varhany na kůr kostela sv. Ignáce v Jihlavě postavil roku 1732 varhanář Tomáš Schwarz (SEHNAL 2004: 218). Nástroj dosud částečně existuje; do varhan bylo ale v minulosti několikrát zasáhnuto a původní charakter těchto varhan lze dnes již pouze odhadovat. Varhanář Tomáš Schwarz (1695 Heroltovice u Libavé 1754 Tuchoměřice) roku 1721 působil podle doložených pramenů jako tovaryš u Antonína Richtera v Brixenu a od roku 1723 jako nástupce brněnského varhanáře Jana Davida Siebera (SEHNAL 2003: 110). Schwarz přišel v roce 1723 s Richterem do Brna, dle Fechtnerové ovšem nevstoupil k jezuitům v Brně, jak uvádí Sehnal, ale roku 1727 v Klatovech (FECHTNEROVÁ 2002: 308). Tomu odpovídá i zjištění organologa plzeňské diecéze Jiřího Reindla. Schwarz musel být v Klatovech už roku 1726, kdy postavil menší varhany do kaple v Sušici, které které se dochovaly dodnes. Poté v Brně absolvoval noviciát a následně se pohyboval vesměs v jezuitských kolejích u nás a Slezsku, jež tehdy ještě bylo součástí České koruny. Tomáš Schwarz v roce 1731 postavil jednomanuálové varhany s pedálem v pražském Klementinu. Ty jsou unikátní tím, že nemají skříň dřevěnou, ale z umělého mramoru. Roku 1734 postavil varhany II/25 v Hlohově (Głogów) u jezuitů, o jejichž osudu nám není nic známo. V letech v Bohosudově u jezuitů postavil dvoumanuálové varhany za zlatých, ze kterých se však zachovala pouze skříň, do níž roku 1904 vestavěl svůj pneumatický nástroj varhanář Jindřich Schiffner. Zajímavé je srovnání dispozic bohosudovských a jihlavských varhan Tomáše Schwarze, jež naznačuje nápadnou podobnost obou nástrojů. Schwarz pak v roce 1736 postavil varhany II/24 v jezuitském kostele Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích, které se však nedochovaly a jejich dispozice není známa. Roku 1737 Schwarz postavil varhany v jezuitském kostele sv. Ignáce v Chomutově. Varhanní skříň našich jihlavských varhan je téměř stejná jako skřín těchto varhan. To je však jediné, co se z chomutovských varhan zachovalo, jelikož nástroj byl ve 2. polovině 19. století zásadně přestavěn a za socialismu devastován. Tomáš Schwarz pak v letech působil jako varhanář a spižírník v jezuitských kolejích ve Wroclawi a Glogówě a v 1744 v Brně. V letech postavil troje varhany v jezuitském kostele sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze. Do dnešních dní se zachovaly dvoje. Menší varhany na bočním kůru byly nedávno restaurovány. Velké třímanuálové varhany jsou ale již značně nepůvodní po znehodnocení aplikací tzv. simplifikačního systému abbého Voglera kolem roku 1802; tyto varhany pak musel rekonstruovat roku 1835 Josef Gartner, od něhož pochází většina píšťalového fondu (výše uvedené informace poskytl Tomáš Horák). O nešťastném zásahu abbého Voglera do Schwarzových pražských varhan píše ve své diplomové práci Milota: 16

22 Hudebni teoretik Georg Joseph Vogler přisel s ideou,zjednodusenych varhan a svymi zcestnymi pokusy znicil po Evrope řadu vzacnych nastroju. V Cechach je jeho jmeno spojeno předevsim s degradaci Schwarzovych varhan z r u sv. Mikulase na Male strane. Musime znat mnoho o překotne dobe přelomu 18. a 19. stoleti, abychom pochopili, jak mohl byt jeden z nejvetsich a nejkrasnejsich nastroju v zemi vydan duveřivou obci v tento pochybny podnik (MILOTA 2012: 54). Ještě před Voglerovým zásahem varhany navštívil Charles Burney, který se o Schwarzových varhanách zmínil ve svém slavném hudebním cestopise: Nikdy jsem jeste nevidel na varhanach bohatsi a vzacnejsi varhanni pruceli. Vystavel je jeden z jezuitu. Dobře zneji, ale klavesy jsou ztezka. (BURNEY 1966: 278) Poslední prací Tomáše Schwarze byly varhany kostela při jezuitské rezidenci v Tuchoměřicích, s jejichž stavbou Schwarz započal (skříně jsou jistě dle jeho koncepce, snad i dispozice), po jeho smrti je však roku 1755 dokončil pražský varhanář Jan Vojtěch Beer (informace od Tomáše Horáka). Schwarzův nástroj v Jihlavě stojí v původní varhanní skříni. Ta je rozdělena na dvě části, které stojí po stranách západního okna, s jehož osou jsou symetrické. Pozitiv s pedálem je umístěn v pravém křídle, hlavní stroj v křídle levém. Zajímavý profil píšťalové skříně zaujme zvláště při pohledu na prospektovou římsu výrazně vystupujícími zašpičatělými útvary, které jsou pro rukopis Tomáše Schwarze typické (viz přílohu č. 7). Horní okraje píšťalových polí jsou dekorovány zlaceným zdobením. Rozeznáváme tu prvky jako páska, mřížka, lastura a voluty. Tyto prvky nesou známky rokoka, a je tedy pravděpodobné, že výzdoba nebo její část vznikla dodatečně po postavení varhan. Na skříni jsou dále umístěny skulptury andělských hudebníků provedené v bílé barvě, andělé drží v ruce pozlacené hudební nástroje. Dále je možné tu vysledovat zpodobnění sv. Cecílie s portativem a Davida hrajícího na harfu. Pávová výzdobu varhanní skříně datuje do 1. poloviny 18. století. V rukou andělů pak shledává smyčkovité trompety, tympány, kontrabas, příčnou a zobcovou flétnu a loutnu; tympány a kontrabas považuje za autentické, kdysi hrající hudební nástroje, což je pozoruhodné (PÁVOVÁ 2003: 17 21). Výtvarné řešení prospektu varhan, jež počítá se světlem pronikajícím oknem mezi křídly varhanní skříně, zůstává dodnes esteticky působivé. Z okna umístěného mezi skříněmi a ústícího na balkon, jenž směřuje do prostoru náměstí, se pravděpodobně provozovala hudba při venkovních slavnostech a pobožnostech, které se odehrávaly u mariánského sloupu, který jezuité vztyčili nedaleko kostela. Jak uvádí Sehnal, Schwarzovy varhany v roce 1795 opravil neznámý varhanář za 160 zlatých a roku 1842 je za 108 zlatých opravil František Procházka. Další zásah do nástroje pak provedl František Svítil starší v roce 1859 za 440 zlatých rakouské měny; varhanář okožil měchy, vyměnil 17

23 pulpety a nahradil červotočivou hrací trakturu. V roce 1892 varhany opravoval vídeňský varhanář Franz Strommer a roku 1913 tu působil Josef Ullmann s Josefem a Karlem Šidlovými. Ti zasáhli do traktury a do intonace některých hlasů (SEHNAL 2004: 218). Zásah do zvukovosti ostatně téhož roku Ullmann provedl i u malých varhan u sv. Jakuba (viz kapitolu o svatojakubských varhanách). Asi největší zásah do nástroje provedla pražská varhanářská firma Igra. Ta nástroj opravovala v letech Roku 1989 byly varhany uzpůsobeny ke koncertování při příležitosti 300. výročí od vysvěcení chrámu. Oprava varhan však nebyla dokončena dle zamýšleného plánu a dále se čekalo na prostředky k financování dalšího zásahu. Ve výběrovém řízení v roce 2001 byl za tímto účelem jmenován varhanář Vladimír Šlajch, který varhany téhož roku opravil. Toto je nejstarší nám známá dispozice vyčtená z popisů rejstříků na dnes již odstavených původních předních deskách hracího stolu (viz přílohu č. 9). Popisy nejspíše zhotovil František Svítil starší roku 1859: Hlavní stroj Pozitiv Pedál PRINCIP MAJ. (8 ) COPUL MAJ (8 ) VIOLON BAS (16 ) BASSO (8 ) PRINCIPAL (4 ) SUB BAS (16 ) OCTAVA (4 ) COPUL MIN (4 ) PRINC BAS (8 ) FUGARA (4 ) OCTAVA (2 ) OCTAV BAS (8 ) SPITZ FLÖT (4 ) QUINTA (1 1/3 ) BAR (?) ON QUINT (3 ) MIXTURA SUPER OCT (2 ) QUINTDEC (1 1/3 ) MIXTURA (stopy v závorkách nejsou na popisech, ale jsou to pravděpodobné stopové délky jednotlivých rejstříkových řad. Na hlavním stroji jsou ještě 2 otvory po manubriích nepopsané, což odpovídá původnímu počtu rejstříků: 11) 18

24 Toto je dispozice, kterou Sehnal ve své publikaci uvádí jako současnou, ale jedná se spíše o dispozici před přestavbou firmou Igra v 80. letech (SEHNAL 2004: 218): Hlavní stroj Pozitiv Pedál Principal 8 Copula major 8 Violonbas 16 Salicional 8 Principal 4 Subbas 16 Quintadena 8 Copula minor 4 Principalbas 8 Oktáva 4 Oktáva 2 Oktávbas 4 Fugara 4 Quinta 1 1/3 Superoctava 4 Flétna 4 Mixtura 3x 1 Quinta 2 2/3 Superoctava 2 Quintdecima 1 1/3 Sedecima 1 Mixtura 5x 1 přetahovací manuálová spojka Současná dispozice po opravě varhanářem Vladimírem Šlajchem (zapsáno ) je následující: Hlavní stroj (C g3, 56) Pozitiv (C g3, 56) Pedál (C f1, 30) Principal 8 Copula major 8 Subbas offen 16 Copula 8 Principal 4 Subbas ged. 16 Quintatön 8 Copula minor 4 Principalbas 8 Salicional 8 Octava 2 Octavbas 8 Octava 4 Quinta 1 1/3 Superoctav 4 Fugara 4 Mixtura 3x Quinta 3 Superoctava 2 Flauta 2 Rauschquinta 2x Mixtura 5x spojky: I/II, I/P, II/P (nožní ovládání), Tremulant I, II Výška komorního a je 440 Hz při 10 C (k listopadu 2012). 19

25 Hrací stůl varhan Tomáše Schwarze v Jihlavě je jedním z prvních volně stojících hracích stolů u nás. Stojí na původním místě před křídly varhanní skříně. Toto rozmístění varhan poskytuje na kůru dostatek místa k provozování figurální hudby. Umožňuje také, aby ze západních oken do prostoru kostela pronikalo co nejvíce světla. Varhaník zároveň může dobře sledovat dění v presbytáři i na kůru kolem sebe. Toto řešení se uplatňuje například i u varhan u Panny Marie Sněžné v Olomouci od Jana Bohumíra Halbicha mladšího z roku 1730 a jinde. Konstrukce volně stojícího hracího stolu však s sebou přináší jisté komplikace při vedení traktury, což se bohužel projevuje také u jihlavského nástroje. Hrací stůl naposledy opravovala firma Igra v 80. letech. Jedním z cílů této opravy byl uzpůsobit varhany ke koncertnímu využití. Torzo tří stěn původního hracího stolu bylo nastaveno, aby byla umožněna chromatizace krátkých oktáv. Manuálová spojka byla přestavěna na nožní ovládání a nově byla instalována pedálová spojka. Dále byla pořízena nová horní deska hracího stolu a římsová nástavba na této desce byla upravena tak, aby nesla notový pult. Je to kopie stejného tvarosloví velkých Schwarzových varhan u sv. Mikuláše v Praze. Protože původní přední desky, ve kterých byla umístěna rejstříková táhla s manubrii, byly natolik rozrušeny zavedením táhel historicky neodpovídajících konstrukcí, byly tyto desky sejmuty a depozitně uloženy v boční lodi kostela. Rejstříková manubria zůstala původní. Hrací mechanismus uvnitř stolu včetně kláves a klávesového uložení byl zcela nepůvodní a pocházel pravděpodobně od Ullmannovy úpravy traktury z roku Traktura zůstala mechanická, není však původní. Její chod je problematický; hra na klaviatuře a manipulace s rejstříkovou trakturou je fyzicky náročná. Některé tóny v horních polohách přeznívají, což hru na varhany dále komplikuje. Vady na traktuře lze částečně připisovat vzdálenosti, jakou musí traktura překonat (konstrukční nevýhoda volně stojícího hracího stolu), a zejména řemeslnému zpracování. Klaviatura je inverzní, dřevěná a je příjemná na dotek. Manuálové vzdušnice jsou údajně původní, zásuvkové, s přistavěnými dodatky pro chromatizaci a rozšíření diskantu, jež provedla firma Igra. Dodatky byly postaveny dle konstrukce původních zásuvkových vzdušnic hlavního stroje a pozitivu do prostoru, který se ve varhanách nabízel. Igra zhotovila novou pedálovou vzdušnici. Na ni se umístily všechny rejstříkové řady pedálu včetně obou 16 hlasů do nově stanoveného rozsahu C f1 a nově navržené dispozice. Co se týče otázky původnosti píšťalového fondu, prokazatelně původní jsou prospektové píšťaly Principál 8 hlavního stroje, Principál 4 pozitivu a Oktavbas 8 pedálu. Dále uvádíme rejstříky v pořadí, v jakém se zvyšuje problematičnost jejich původnosti: 20

26 1) Copuly 8 a 4 v pozitivu, též Subbas 16 v pedálu 2) Octava 2 a Kvinta 1 1/3 v pozitivu 3) 70 % píšťal Mixtury hlavního stroje 4) Fugara 4 hlavního stroje 5) většina píšťal rejstříku Kvinta 2 2/3 a Superoktáva 2 Složení Rauschquinty 2x hlavního stroje je 1 1/3' + 1', repetuje na cis3. Mixtura 5x je jednostopá s tercií, repetuje na c, c1, c2 a cis3. Mixtura 3x pozitivu je jednostopá repetující na c1, c2, cis3. Po poslední opravě (Šlajch 2001) chybí v pedálu Cornetbas 2 2/3'. Navrhované obsazení jazykového hlasu nebylo realizováno. Ladění nástroje je netemperované, jedná se pravděpodobně o typ Kirnberger. Ventilátor firmy Rieger z roku 1943 je umístěn v uzavřeném výklenku za varhanami. Měchová soustava se pak nachází v postamentech varhanních věží. Původní soustava klínových měchů, které byly pravděpodobně umístěny při stěnách za křídly obou skříní, se nezachovala. Současný zvukový obraz varhan lze charakterizovat následovně: Principal 8' hlavního stroje je zvukově sytý, plný, v diskantu leský, avšak s intonačními nedostatky v basové poloze. Octava 4' je zvukově nevýrazná, slabá. Quinta 3' je dobrá, Quintaton 8' nepoužitelný, Superoctava 2' nevýrazná, spíše flétnového charakteru, principálový sbor je slabý a pléno není nosné. Užití manuálové spojky zvuku varhanního pléna moc nepřidá. Copula 8' je zvukově chabá, zvláště v basové poloze postrádá základní tón. Zvukově vyhovující je Salicional 8'. Barva zvuku Fugary 4' neodpovídá názvu rejstříku píšťala vydává spíše flétnový zvuk. Zvukově zajímavější, kompaktnější a výraznější než hlavní stroj je pozitiv. Je zde patrné, že kovové píšťaly v pozitivu nebyly v minulosti tolik přeintonovány jako v hlavním stroji. Copuly major a minor jsou zvukově velmi pěkné, prospektový Principal 4' je zpěvný a Octava 2' lesklá zvukově dokonce předčí dvoustopý Principál na hlavním stroji. Tremulant poskytuje příjemné tremolo. Pedál je zvukově chabý, neuspokojivý a od malého c k diskantu navíc ještě zeslábne. Akustika kostela zvuku současných varhan bohužel příliš nepřeje. Zlepšovací úpravy na nástroji, pokus o restaurování původního nástroje či jiné projekty se vzhledem k výši nákladů za poslední opravu varhan zatím neplánují. 21

27 Pozitiv v presbytáři Mechanický varhanní pozitiv nyní stojící v presbytáři kostela sv. Ignáce v Jihlavě byl několikrát přestěhován, než se dostal na své nynější místo. Stavitel pozitivu není znám, neznáme ani místo, kde původně stál. Nástroj byl postaven pravděpodobně na začátku 19. století s přihlédnutím k výtvarnému řešení varhanní skříně, jež je nejspíše původní, a k rejstříku Flöte 4', který se zdá být také původní. Počátku 19. století odpovídá i krátká oktáva. Pozitiv stával v nehratelném stavu na kůru kostela Božského srdce Páně v Malém Beranově, kam byl však také importován z jiného objektu. Duchovní správce od sv. Jakuba v Jihlavě Metoděj Kozubík nástroj nechal opravit kolem roku Opravený pozitiv byl z Malého Beranova přemístěn do kaple psychiatrické léčebny v Jihlavě, odkud však musel být po půl roce přesunut do kostela sv. Ignáce, jelikož v přetopené místnosti léčebny rozeschnul. Opravu nástroje provedl varhanář Richard Stehlík z Rohatce. Ten dodal píšťaly (kromě původního rejstříku Flöte 4') a vzduchovou soustavu doplnil elektromotorem (informace poskytl varhaník Petr Sobotka). Nástroj stojí v prosté varhanní skříni zdobené zlacenou rostlinnou stylizací v píšťalovém poli. 22

28 Dispozice pozitivu je následující: Manuál (C c3, krátká oktáva, 45 tónů) Gedeckt 8' Flöte 4' Prinzipal 2' Mixtur 2' Mixtura je dvouřadá. Traktura nástroje je mechanická, jehlová. V původním stavu je zjevně inverzní klaviatura, která má celé tóny potaženy pravděpodobně švestkovým dřevem a půltóny ebenovým dřevem. Původní je rovněž rejstříková traktura včetně kovových páček. Popisy rejstříků jsou z pozdější doby. Z píšťalového materiálu je pravděpodobně původní rejstřík Flöte 4', jehož přední stěny jsou zhotoveny z dubu a rukojeti zátek jsou ručně vyřezávané. Kovové píšťaly Mixtury jsou soudě podle stylu letování staršího data, ale o jejich původnosti lze pochybovat. Zdá se, že byly použity z jiného staršího nástroje. Menzuračně jsou kovové řady nesourodé a neodborně přelaďované pomocí ladících štůčků. Deklarovaná stopáž neodpovídá realitě - název rejstříku by měl znít Mixtur 2x, ne Mixtur 2'. Novodobé jsou prospektové píšťaly Principálu 2' a Gedeckt 8, jenž je novodobou kopií 4 krytu. V současné době (březen 2013) je pozitiv nehrající, takže nebylo možné zhodnotit jeho zvukový obraz ani chod traktury. Je možné, že závada tkví pouze v zaneseném ventilátoru, není však vůle nástroj opravit. Kostel sv. Jana Křtitele Jednolodní kostel vznikl v závěru první třetiny 13. století (PISKOVÁ 2009: 38) na levém břehu řeky Jihlavy v osadě zvané Stará Jihlava. Pozdně románskou stavbu postavil a vlastnil řád německých rytířů, roku 1233 byl kostel a duchovní správa v oblasti podstoupena želivským premonstrátům. Byl to první jihlavský farní kostel. V roce 1257 byla farnost přenesena do kostela sv. Jakuba v právě vznikajícím novém městě. Před rokem 1270 došlo ke gotické přestavbě objektu (PISKOVÁ 2009: 44-45). 23

29 Varhany Varhany na kůru kostelíka na Jánském kopečku pocházejí pravděpodobně z dílny Františka Pavla Horáka a byly postaveny kolem roku Lze to usuzovat podle tvarosloví prospektové části a konstrukčního řešení zejména rejstříkové traktury (odhad organologa Václava Uhlíře). Je pravděpodobné, že nástroj byl na kůr přesunut z jiné lokality, jelikož varhanní skříň je u stropu seříznuta, aby se do prostoru kůru mohla vejít. Nástroj je postaven u zábradlí kůru na západní straně kostela. Hrací stůl se nachází zezadu postamentu, pedálový stroj stojí volně za zády varhaníka a vedle pedálu je položen novější plovákový měch. Kutnohorský František Pavel Horák (1727 Hoříněves 1822 Kutná Hora) byl jedním z nejznámějších varhanářů českého barokního varhanářství. Patřil do několikagenerační varhanářské dynastie. Vyučil se ve varhanářské dílně svého otce Jana Horáka, kantora, varhaníka a varhanáře v Hoříněvsi, jenž se později s rodinou přestěhoval do Kutné hory, kde získal měšťanství. 24

30 Synové Františka Pavla Horáka byli Matěj Karel Horák ( ) a Ignác Horák ( /1818?), taktéž varhanáři. Jejich otec je ale přežil a kutnohorskou dílnu po jeho smrti převzal Jan Václav Jozefy. Ten ji pak vedl ještě více než dvě desetiletí. Kutnohorská dílna Františka Pavla Horáka patřila k nejvýznamnějším domácím centrům varhanářství období pozdního baroka a klasicismu. K roku 1809 je uváděn úctyhodný počet varhan této dílny: 331; ročně bylo vyrobeno 5 6 varhan. Kvantitou produkce však poněkud utrpěla kvalita nástrojů, zvláště pak u těch méně reprezentativních (HORÁK 2008: ). Nástroje Františka Pavla Horáka jsou k nalezení převážně v oblasti královehradecké diecéze. Nás zajímají především varhany podobné jihlavskému nástroji. Jsou to jednomanuálové varhany ve filiálním kostele sv. Michaela v Poličce postavené roku 1800 (UHLÍŘ 2007: 290). Lze si povšimnout, že varhanní skříň tohoto nástroje vykazuje nápadnou podobnost se skříní jihlavských varhan. Podobnost s jihlavským nástrojem vykazují i jednomanuálové varhany ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vojslavicích připisované Horákovi (UHLÍŘ 2007: 406) či varhany ve filiálním kostele Všech Svatých v Kutné Hoře (UHLÍŘ 2007: 202). Varhany v Jihlavě stojí v jednoduché varhanní skříni. Píšťalová skříň je rozdělena do tří věží. Ta prostřední obě krajní věže převyšuje a je od nich oddělena nevelkými píšťalovými travé. Krajní věže se vyznačují lomenou prospektovou a korunní římsou, což je charakteristický znak Horákových pozdějších varhanních skříní. Korunní římsa prostřední věže je z prostorových důvodů u stropu seříznuta. Skříň je prosta bohatého zdobení typického pro varhanní skříně vrcholného baroka. Jako dekorace tu slouží plechová mřížka či palmová ratolest svrchu lemující píšťalová pole. Povrchová úprava skříně imituje mramor. Podle celkového vzhledu lze skříň datovat do začátku 19. století. Varhany byly v minulosti několikrát opravovány. V roce 1878 zde pracoval Karel Matula, jehož podpis s datací nacházíme uvnitř píšťalové skříně. Roku 1888 nástroj opravil Karel Schiffner (MED 1964: 68) a v roce 1898 ho za 87 zlatých opravil Jindřich Schiffner v rámci renovace interiéru kostela (MED 1964: 72). Karel Bříza v roce 1966 zasáhl do dispozice a do intonace některých hlasů. Generální opravu nástroje provedli v souvislosti s renovací kostela jihlavští farníci roku Po ní následovaly další menší opravy. Naposledy zde pracovala firma Poukar Eliáš z České Třebové v letech Při pohledu do vnitřku varhan je však patrné, že se firma zabývala převážně zvukovou stránkou. Jinak je těžko vysvětlitelné, že ponechala na tónové traktuře různé amatérské úpravy a že celkový chod traktury je zbytečně hlučný. 25

31 V současné době má nástroj tuto dispozici: Manuál (C c3, krátká oktáva, 45 tónů) Pedál (C a, krátká oktáva, repetujících 12 tónů) Copula majora 8 Subbas 16 Prinzipal 4 Octavbas 8 Copula minora 4 Superoctavbas 4 Quinta 3 Octava 2 2/3 Rauschquinta 2x Mixtura 3x Hrací stůl je vestavěn do zadní části postamentu varhan. Pravděpodobně nepůvodní klaviatura je potažena volskou rohovinou, půltonové klávesy jsou z ebenového dřeva. Nepůvodní jsou perleťové knoflíky v čelech manubrií, bočnice klaviatur i novodobé popisy rejstříků. Původní by mohla být varhanní lavice a snad i pedálová klaviatura. Nástroj je vybaven mechanickou trakturou. Její chod je bezproblémový a příjemný, avšak poměrně hlučný. Vzdušnice varhan jsou zásuvkové. Z původního píšťalového fondu se dochovaly pouze dřevěné Copuly majora 8' a minora 4' a pedálové píšťaly. Z kovových řad by mohl být původní snad jenom cínový Principál 4' v prospektu. Ostatní řady jsou poskládány z nesourodého materiálu. Podle sdělení varhaníka Jana Zacha sem varhanář Schiffner z Pantočkova nástroje v kostele sv. Jakuba přenesl rejstřík Dolce (nyní Quinta 2 2/3'), u Principálu 4' zvýšil výřezy a zesílil tlak vzduchu. Karel Bříza prý v roce 1966 výřez píšťal Principálu 4' zase snížil, rejstřík Dolce předělal na Quintu 2 2/3' a vytvořil Mixturu 3x. Varhanář Pavel Doubek, který nástroj opravoval v roce 1978, doplnil rejstřík Rauschquinta 2x. Quinta 2 2/3' je konická píšťala zvukového typu Gemshorn, či spíše Nasard. Složení Rauschquinty 2x je 1 1/3' + 1', rejstřík je průběžný. Mixtura 3x repetuje na malém c, c1 a c2. V roce 1995 byl k varhanám zaveden bezhlučný ventilátor od firmy Laukhuff. Předešlý ventilátor byl kvůli své hlučnosti chytře umístěn na půdě kostela. Současný zvukový stav varhan je následující: Copula majora 8' v manuálu má lahodný zvuk s jemným napliváváním typickým pro barokní píšťaly. Copula minora 4' je lehce rozladěná a v diskantu nevyrovnaná, Prinzipal 4' je přiměřený, lesklý a zpěvný. Také zvuk Octavy 2' je 26

32 odpovídající, velmi pěkný a lesklý. Rauschquinta 2x je zvukově zdařilá, vhodná ke hře malého pléna (dá se hrát společně s Copulami místo Mixtury), Mixtura 3x je komornější, ale v daném prostoru vyhovující, dobře se doplňuje s Rauschquintou. Zvuk pedálových rejstříků je hutný, možná až příliš. Kostel Nanebevzetí Panny Marie Kostel trojlodní bazilikální dispozice vznikl před polovinou nebo v polovině 13. století a řadí se k nejstarším stavbám mendikantských řádů ve střední Evropě (PISKOVÁ 2009: 224). Jako jedna z prvních jihlavských kamenných staveb byl situován do západní části města k hradbám a bráně. Ve své robustnosti projevuje vliv středoevropské románské architektury (PISKOVÁ 2009: 67), lze vystopovat gotické a barokní prvky. V blízkosti kostela byl vybudován konvent. Objekt vlastnil a dosud vlastní řád minoritů. Varhany 27