VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Analýza lezeckých center

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Analýza lezeckých center Bakalářská práce Autor: Yveta Zedková Vedoucí práce: Mgr. Pavla Erbenová Jihlava 2012

2 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 11. května Podpis

3 Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucí své bakalářské práce Mgr. Pavle Erbenové za odborné rady, které mi poskytla při zpracovávání bakalářské práce.

4 COPYRIGHT 2012 Jihlava

5 Abstrakt ZEDKOVÁ, Yveta: Analýza lezeckých center. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Mgr. Pavla Erbenová. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava Klíčová slova Sport, outdoor, horolezectví, lezecké centrum, zájezd. Předmětem bakalářské práce je analýza lezeckých center. Práce se skládá ze dvou částí, a to teoretické a praktické. Obsahem teoretické práce je rozdělení horolezectví, jeho vývoj a základní pojmy. Praktická část je zaměřená na srovnání dvou lezeckých center, v České republice a v Německu. Cílem tohoto srovnání je pomocí dotazníkového šetření zjistit kvalitu a úroveň služeb a porovnání cenové výhodnosti zájezdu do jednotlivých center. Abstract ZEDKOVÁ, Yveta: The analysis of climbing centres. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Course travel/tourism. Supervisor Mgr. Pavla Erbenová. Qualification: bachelor. Jihlava Key words Sport, outdoor, climbing, climbing center, trip. The main purpose of my bachelor work is to analyse the climbing centres. The work consists of two parts, the theoretical part and the practical part. The content of the theoretical part is a distribution of climbing, its development and the basic concepts. The practical part is focused on the comparison of two climbing centers, in the Czech republic and in Germany. The objective of this comparison is to use the survey to determine the quality and level of service and cost-effectiveness compared to a trip to the individual centers. 4

6 Obsah 1. Úvod...7 Teoretická část Sport Outdoorové sporty Horolezectví Rozčlenění horolezectví Tradiční pojetí horolezectví Gymnastické pojetí horolezectví Úrovně horolezectví Disciplíny sportovního horolezectví Umělé stěny Skalní horolezectví Pískovcové horolezectví Bouldering Ledové horolezectví Skialpinismus Interdisciplíny Vývoj horolezectví Lezecké stěny Typy lezeckých stěn Konstrukce stěn Opláštění stěn Oživení stěn Co je potřeba udělat pro vznik nové stěny Klasifikační stupnice Národní a mezinárodní organizace Metodika

7 Praktická část Lezecké stěny a centra Lezecké stěny a centra v České republice Sportovní centrum Palmovka Base camp Lezecké stěny a centra v Německu Bronx Rock Kletterhalle EigerNord Kletterhalle Srovnání možností lezeckých center v České republice a v Německu Srovnání zájezdů do České republiky a do Německa s cílem návštěvy lezeckého centra Zájezd z Jihlavy do Bronx Rock Kletterhalle Zájezd z Jihlavy do Base campu Srovnání jednotlivých zájezdů Závěr Seznam citací Použité zdroje Tištěné zdroje Elektronické zdroje Zkratky a vysvětlivky Přílohy Dotazníkové šetření Seznam tabulek, obrázků a grafů Seznam tabulek Seznam obrázků Seznam grafů

8 1. Úvod Tématem bakalářské práce je analýza lezeckých center, jejich kvality služeb a srovnání nabídky jednotlivých center. V teoretické části se zaměřím na sociologický pohled na sport, jak je vnímán okolím a společností. Dále se budu zajímat o pojem outdoor; co v dnešním světě toto slovo představuje a jak se k němu přistupuje. Poté začnu s podrobnou charakteristikou horolezectví. Jedná se o jeho členění, různé formy a disciplíny a jeho vývoj. V soudobé společnosti se nejedná jen o outdoorové sporty v přírodě, ale také o lezení na umělých stěnách v lezeckých centrech. Proto jsem zmínila i lezecké stěny, jejich typy a konstrukce, opláštění a oživení, co je potřeba pro vznik takové stěny. Pomocí srovnávací tabulky obtížnosti objasním klasifikační stupnici a styly přelezů cest ve sportovním lezení. Nakonec poukážu na národní a mezinárodní organizace, které se lezením zabývají. V praktické části se zaměřím na srovnání jednotlivých center v České republice a v Německu. Ke každé zemi uvedu dva příklady center, porovnám jejich nabídky a možnosti a nakonec vytvořím zájezd, který bude konečným srovnáním obou zemí pro možnost navštívení. Je potřeba srovnat hlavně finanční náročnost zájezdů. Cílem mé bakalářské práce je srovnání možnosti využití outdoorových středisek České republiky a Německa. Toto téma bakalářské práce jsem si vybrala, protože mám ráda sport a pohyb; outdoor a lezectví jsou další z mnoha odvětví sportu, které jsem vždycky chtěla vyzkoušet a díky mé práci jsem získala informace a možnost zkusit si lezení v praxi. 7

9 Teoretická část 2. Sport Sport patří k nejdiskutovanějším jevům společnosti nového tisíciletí. Jeho význam můžeme pocítit v rovině sociální, ekonomické i kulturní. Stejně jako v každém jiném odvětví, i zde se potkáváme s řadou vyhrocených problémů, kterým musí sportovní svět čelit korupce, rasismus, drogy, konzumní způsob života a jiné. (1) Sekot (Sektot A., 2003, str. 7) definuje sport jako nepochybně sociologicky barvitou scénu reflektující dynamiku změn hodnotového světa, zájmů a činností současného lidstva. Je nepřehlédnutelným kulturním a sociálním jevem, který dnes svým významem překračuje kteroukoli ze svých historických kontur. Je fenoménem, o jehož existenci jsme pravidelně mediálně globálně informováni s železnou pravidelností. Sport přitahuje pozornost veřejnosti. Zároveň však jako masově praktikovaná forma harmonizující pohybové aktivity ztrácí svůj původní význam a stává se spíše předmětem divácké pozornosti, než nedílnou součástí každodenních forem volnočasových aktivit. (2) Řada praktikujících sportovních činitelů i společenskovědních badatelů dnes v rostoucí míře považuje sport za sociální instituci zásadní důležitosti. Přitom ale často trpce konstatují naše omezené možnosti nezbytné k pochopení tohoto významného sociálního fenoménu soudobého světa. Tím spíše, že právě významní sportovci jsou dnes středem pozornosti masových médií a historické publikace věnují mnohdy více prostoru sportovním celebritám než vůdčím osobnostem politického či kulturního života. (Sekot, A., 2003, s. 7) 8

10 Mnohdy rozporuplný, rozhodně však nesmírně sociologicky podnětný, vztah sportu a společnosti odráží různost základních názorů na svět, hodnotové směřování, politické postoje či ideologické východiska. Pro jedny může být sport alfou a omegou aktivně zaměřeného životního směřování, pro jiné neodmyslitelnou formou pasivního přijímání vzrušujících forem rozptýlení a pro další pouze okrajovou stránkou každodennosti. Sport se tak stává integrální součástí sociálního a kulturního světa, ve kterém žijeme. Sport je součástí kultury. Sledujeme-li studenty při basketbalu či atletickém utkání, můžeme si být jisti, že jejich sportovní aktivity mají dopad na jejich prestiž v daném okolí, na jejich míru sebevědomí, možnost sociálních kontaktů, příležitost na půdě vzdělání a budoucího profesního uplatnění: Na širokou škálu možností a prožitků, které nabízí život. Řečeno jinými slovy: Sport není pouze aktivní pohybová a herní aktivita, ale i sociální fenomén, jehož význam daleko překračuje dosažené výsledky či statistiky vzájemných utkání. Sport je provázán s daným sociálním a kulturním kontextem, odráží a svébytně vyjadřuje a vysvětluje tento kontext a přispívá k pochopení našich vazeb se světem okolních hodnot. (Sekot A., 2003, s. 7-8) Sport je sociální konstrukt, neboť je aktivitou vznikající a vyvíjející se ve vzájemném soužití lidí. Byl tedy historicky vzato konstruován, a tedy utvářen, v rámci kulturně podmíněných sociálních vztahů. Jako takový má nezastupitelné a nesmírně ilustrativní sociální, politické a ekonomické vztahy. Skutečnost, že sport je sociálním konstruktem, odráží lidskou snahu vytvářet a měnit: Sport je tak pro jedny terčem kritických snah o organizační změnu, pro jiné naopak znamená prostředí, ve kterém se cítí bezpečně a staví se tak proti jakýmkoliv změnám. (Sekot A., 2003, s. 9) 9

11 2.1. Outdoorové sporty Outdoorem můžeme chápat vše, co se děje za dveřmi našeho bytu či domu. V současnoti je ovšem outdoor brán jako pobyt v přírodě, sportovní aktivity v přírodě a trávíme jím svůj volný čas. Outdoor je také označení stylu oblečení nebo využívání volného času a někteří ho berou za svůj módní trend. Svůj volný čas tak můžeme trávit outdoorovými sporty, což může být potápění, horolezectví, skialpinismus ale také jakákoliv turistika a další sporty. [3] Pojem outdoor vyjadřuje vše, co je spjato s pobytem v přírodě, s venkovním prostředím. Lze ho chápat také jako využití volného času. V dnešním moderním světě je outdoor nejen sportem a rekreací, ale používá se i jako obchodní označení. Také by se dal považovat za moderní trend oblékání, kdy lidé využívají specializované obchody s širokou nabídkou funkčního značkového oblečení. V rámci outdooru se prodává oblečení, různé outdoorové vybavení a pořádají se outdoorové veletrhy. Mezi ty nejznámější patří For Outdoor, Sport Life a Sport Prague. Outdoor je také nedílnou a důležitou součástí cestovního ruchu. Lidé odjakživa využívali v rámci své dovolené různá střediska a centra pro provozování sportu, respektive turistiky a outdooru. Jedna z forem cestovního ruchu je i sportovně rekreační cestovní ruch, do něhož spadá i outdoor. V rámci České republiky se outdoorem zabývá nezisková organizace Denali Expedition Team, která každoročně pořádá více jak deset pobytů jak v rámci naší republiky, tak i v zahraničí. 10

12 3. Horolezectví Ve svém nejpůvodnějším významu vyjadřuje pojem horolezectví aktivitu vedoucí k výstupu na vrchol hory. Slovo horolezectví ovšem v současnosti v češtině vyjadřuje celý soubor dalších činností a specializovaných sportovních disciplín. Tyto disciplíny jsou velmi různorodých forem, a některé se již původnímu obsahu horolezectví velmi vzdálily. Přes tyto rozdíly je zde však stále pojítko společného původu. Kromě společného původu je možno horolezecké disciplíny sdružit na základě prosté definice: Horolezectví je pohyb v horolezeckém terénu. Horolezeckým terénem je běžně míněn přírodní terén horský se strmými úbočími, ať už skalnatými, sněhovými nebo ledovými, a mimo hory strmý terén skalní a ledový, anebo terén umělý, který přírodní terén imituje. Při pohybu v tomto terénu musí být v části trasy postupu překonávána vlastními silami člověka zemská gravitace. V nejzákladnějším dělení se horolezectví obvykle člení podle motivace horolezce, a to na horolezectví sportovní a mimosportovní. Do oblasti motivace mimosportovní patří jak ryze účelové motivace, tak i motivace citová, estetická, např. láska k přírodě, ale třeba také nevyhnutelnost (jako například zbloudění turistů do horolezeckého terénu). Ryze účelovou motivací byly vedeny takové činnosti, jako tomu bylo například v dávných dobách, kdy horolezectví vykonávali např. hledači křišťálů, nebo v době současné, kdy se účelovému horolezectví věnují horští záchranáři, nebo speciální útvary ozbrojených složek. Nejčastější motivací, která přivádí lidi k horolezectví, je motivace sportovní. Sportovním horolezcem je tedy logicky ten, kdo leze ze sportovních pohnutek a komu jde o hodnocení jeho výkonu podle sportovních kritérií; tedy podle stupně obtížnosti a stupně čistoty. Z tohoto hlediska je tudíž nevhodné označovat některé pojetí nebo konkrétní disciplínu horolezeckého sportu přívlastkem sportovní, protože není sportem o nic víc, než jiná disciplína. Je potřeba si uvědomit, že všechny disciplíny konané ze sportovních pohnutek tvoří sportovní horolezectví. (Frank T., Kublák T., 2009, s. 159) 11

13 3.1. Rozčlenění horolezectví Sportovní horolezectví můžeme rozdělit na podskupiny podle různých hledisek. Zásadním hlediskem je etické pojetí horolezectví. Výraz etické pojetí v sobě zahrnuje prvky motivace, přání, názorů, zvyků. Etické pojetí má nesmírně velký vliv na způsob a podobu provozování horolezecké aktivity. Dle tohoto hlediska rozdělujeme horolezectví na tradičně (klasicky) pojímané a gymnasticky pojímané. Podle intenzity horolezeckého výkonu můžeme horolezectví, podobně jako jiné sporty, dělit na úrovně úroveň vrcholová, výkonnostní a rekreační. Další hledisko, podle kterého lze rozdělit horolezectví, je hledisko ročního období, při kterém se horolezectví provozuje. Rozeznává se tak horolezectví letní a zimní. Horolezectví se též člení podle prostředí, kde se provozuje. Tím prostředím mohou být skály, hory, velehory s věčným sněhem a ledem, umělá lezecká stěna, apod. V některých horolezeckých disciplínách se pořádají závody, a tak můžeme horolezectví dělit též na závodní a nezávodní. (Frank T., Kublák T., 2009, s. 166) 12

14 Tradiční pojetí horolezectví Původní a základní pojetí horolezectví. Tradiční (někdy nazývané klasické) pojetí horolezectví ovlivňuje podobu řady horolezeckých disciplín. Rozhodujícím hlediskem pro zařazení do této skupiny je hledisko etické. Základním principem tradičního horolezectví je požadavek, aby přirozený terén po výstupu člověka zůstal v té podobě, v jaké byl před jeho výstupem. V tomto principu je silně obsažena zásada fair play vůči přírodě. Mimo vztah k přírodě se to nejvíce projevuje na zásadách, které vyžadují, aby člověk při svém konání postupoval přirozeným způsobem. Člověk má výstup vykonat svými schopnostmi, ať už je to síla, pohybová zdatnost, vytrvalost, a nemá při tom přírodu (terén) přemoci svými technologickými zařízeními. Výstup má být čistým soupeřením lidské snahy a přírodní nedostupnosti. Jedním z výrazných konkrétních rysů tradičního pojetí horolezectví je tak menší míra používání do skály trvale osazených (fixních) prostředků. Naopak se preferují mobilní jistící prostředky, jako jsou smyčky, vklíněnce apod. Tento rys má za následek, že člověk musí mít pro uskutečnění výstupu nejen fyzické předpoklady, ale také psychické, neboť psychická zátěž je při provozování tradičně pojímaného horolezectví značná. Zde člověk musí být schopen vzdorovat strachu. Odvaha však není jediná vlastnost, která je potřeba. Neméně důležitá je i zdrženlivost, či přesněji pokora spojená s rozmyslem. U tradičních horolezeckých forem zůstává stále požadavek dolézt celou cestu až na vrchol hory nebo věže, nebo nějakého jiného logického bodu v terénu. Skončit 5 metrů pod vrcholem je, jako kdyby nebylo vylezeno nic. Významnými oblastmi tradičního horolezectví jsou v Evropě skalní terény Walesu ve Velké Británii, a pískovcové skály v Sasku a Čechách. Z přirozenosti pak doménou tradičního horolezectví jsou především střední velehory (Alpy, Vysoké Tatry, apod.). V České republice jsou kromě již zmíněných pískovců další významnou oblastí tradičního horolezectví Jizerské hory. (Frank T., Kublák T., 2009, s. 166) 13

15 Gymnastické pojetí horolezectví Gymnastické pojetí horolezectví se uplatňuje u řady horolezeckých disciplín. Základním principem gymnastického pojetí horolezectví je snaha o zvládnutí lezeckého pohybu nutného k přelezení určité části výstupu. Samozřejmě jsou kromě pohybu přítomné běžné motivace horolezectví, jako je snaha někam se v terénu dostat, někam dolézt, nějakou konkrétní cestu vylézt, apod. Výrazným prvkem je při tom mít radost a úspěch z perfektně provedeného pohybu, díky kterému se přelezlo obtížné místo v cestě. Tento aspekt klade do popředí další vlastnost, která je jinak také přítomná u ostatních horolezeckých disciplín, ale zde se uplatňuje výrazně více, a to je soutěživost a snaha zvýšit obtížnost prováděných pohybů. Z této snahy se zrodilo závodní lezení, které si brzy oblíbilo prostředí umělých horolezeckých stěn. Velká část gymnasticky pojatého lezení se odehrává v přírodě, tedy v přirozeném prostředí. Důraz je kladen na pohyb a další složky horolezectví jsou částečně potlačeny tak, aby se pohyb mohl plně rozvinout. Především jsou do terénu vpraveny trvale osazené (fixní) jistící prostředky, a to ve velkém množství. Tím se výrazně zmenší psychická zátěž při lezení, odpadne strach z nebezpečných následků pádu, a lze se intenzivněji soustředit na čím dál náročněji prováděný pohyb. Zvyšování náročnosti pohybu je doménou výkonnostních lezců. Pro ně je typické pečlivé sledování obtížnosti slezené cesty, která se vyjadřuje stupněm klasifikační stupnice. Čím vyšší je hodnota obtížnosti, tím větší úspěch, protože jsme dokázali zvládnout náročnější pohyb. Významnou oblastí gymnastického lezení v Evropě je především jižní Francie, kde jsou světoznámé oblasti Buoux, Verdon, a další, v Německu je to například oblast Frankenjura. Řada dalších hodnotných gymnastických horolezeckých oblastí je prakticky v každé větší evropské zemi. I když gymnasticky pojaté horolezectví se nejvíce uplatňuje na skalách, je možno se s touto formou horolezectví setkat i v horách, především v horách nižších, ale i ve středních velehorách. Dlouhé skalní výstupy se zde musejí realizovat na více lezeckých délek, čímž se k náročnosti pohybu ještě přidruží nutnost značné fyzické vytrvalosti. V České republice jsou výrazně v gymnastickém duchu zajištěny například některé sektory vápencových skal Českého a Moravského krasu. Další menší sportovní oblasti lokálního významu jsou po celé České republice. (Frank T., Kublák T., 2009, s. 167) 14

16 3.2. Úrovně horolezectví Kromě pojetí má na způsob provozování horolezectví také velký vliv úroveň, na které se horolezectví provozuje. Rozeznáváme tři úrovně rekreační, výkonnostní a vrcholová. Rekreační úroveň postihuje volnočasové aktivity, tedy prostou sportovní rekreaci. Výkonnostní úroveň již předpokládá cílevědomý trénink. Vrcholová úroveň vyžaduje extrémní sportovní výkony, ať už ve velehorách, skalním lezení, anebo při mezinárodních závodech na umělých stěnách. Naprostá většina horolezců provozuje horolezectví na rekreační úrovni. Tradičně pojaté horolezectví při rekreační úrovni je sportovní aktivita s prvky romantismu a touhou po návratu k nedotčené přírodě. Při gymnastickém pojetí horolezectví na rekreační úrovni jde většinou o pohybovou zábavu a lezecké sportování na dobře zajištěných skalách nebo umělých stěnách. (Frank T., Kublák T., 2009, s. 167) [4] 15

17 3.3. Disciplíny sportovního horolezectví Umělé stěny V přirozeném prostředí je nezbytnou podmínkou pro uskutečnění horolezecké akce příhodné počasí, a to není vždy. První motivací pro zbudování umělých stěn byla snaha uniknout vlivu počasí. Druhou motivací byla potřeba výkonnostních gymnastických lezců získat tréninkové prostředí, kde by mohli trénovat i mimo lezeckou letní sezónu. První umělé horolezecké stěny, které imitují prostředí skal, tak začaly ve větším počtu vznikat s rozvojem gymnastického pojetí horolezectví. Využití umělých stěn je především tréninkové, a to pro horolezce všech kategorií a disciplín. Gymnasticky pojaté výkonnostní lezení na umělých stěnách má nejvýraznější podobu v závodech na umělých stěnách. Takto vzniklé závodní lezení na umělých stěnách je v rámci horolezectví ryze soutěžní disciplína, při které nechybí typické atributy závodů, jako jsou pravidla, rozhodčí a stupně vítězů. Závody se pořádají v lezení na obtížnost, na rychlost, v boulderingu a v lezení na umělém ledu či drytoolingu. (Frank T., Kublák T., 2009, s. 168) Skalní lezení Skalní lezení je jednou z dnes nejdominantnějších forem horolezectví. Určujícím hlediskem pro zařazení do této skupiny je prostředí, kde se horolezectví odehrává, a tím jsou skály. Ať už to jsou skály vysoké pár desítek metrů, stovky metrů anebo balvany v lese. Ve skalách je možno pojmout horolezectví tradičně anebo gymnasticky. Záleží, jak si to lidé v dané oblasti zařídí. 16

18 V rámci České republiky se skalní horolezectví tradičně dělí na dvě části. Pískovcové horolezectví a lezení po ostatních skalních terénech tvořených jinými horninami než pískovcem (např. vápencové nebo žulové skály). Zažitým horolezeckým termínem pro tyto skály je souhrnné označení nepískovcové skály, popř. nepískovcové skalní horolezectví. Důvodem pro toto rozdělení je značná rozdílnost vlastností pískovcové horniny od všech ostatních hornin. (Frank T., Kublák T., 2009, s. 168) Pískovcové horolezectví Pískovcové horolezectví je specifickým druhem skalního horolezectví v Sasku a Čechách. Místní pískovcové skály jsou většinou tvořeny měkkým a křehkým pískovcem, což má výrazný vliv na podobu zde provozovaného horolezectví. Nelze zde lézt zamokra, nelze používat tvrdé mobilní jistící prostředky z kovu. Kvůli šetrnosti vůči hornině se zde často uplatňují přísné zásady tradičního pojetí horolezectví. Trvale osazené jistící prostředky jsou v terénu jen poskrovnu a na nejnutnějších místech. Lezení je psychicky náročné. (Frank T., Kublák T., 2009, s. 168) Bouldering Jeho doslovný překlad by mohl znít balvanování a jak slovo napovídá, jedná se především o lezení na balvany. Jejich výška je zpravidla v rozmezí 2-5 metrů. Leze se bez jištění, v případě neudržení se na skále se odskakuje na zem. Tato horolezecká disciplína se svým charakterem velmi přiblížila ke skutečné gymnastice. Lezec se během svého výkonu nalézá blízko nad zemí, zbaven psychické zátěže ze strachu před pádem, a může se plně snažit o co nejnáročnější lezecký pohyb. Leze se buď na vršek balvanu, nebo se balvan oblézá do strany (traverzuje). V boulderingu bývají přesně vytyčené linie výstupových cest, a to včetně přesného přikázání určitých chytů a stupů, někdy se výstup začíná ze sedu nebo lehu. Bouldering se provozuje i na umělých stěnách, a na nich se také nejčastěji pořádají závody v boulderingu. Výjimečně je boulderingový terén vysoký nad úroveň, kdy pád začíná být zdrojem strachu. Tato hranice není nijak přesně stanovena. Z boulderingového lezení se tak lze náhle dostat až k nejištěnému sólovému lezení. (Frank T., Kublák T., 2009, s. 168) 17

19 Ledové horolezectví Ledové horolezectví nám ukazuje, že terénem pro horolezecký výkon nemusí být jen skála, ale že jím může být i led. Tento prvek se do horolezectví dostal díky velehorám zasahujícím do oblasti věčného sněhu a ledu. Horolezci byli nuceni vyrovnat se nejprve na ledových a později ve stěnách horských štítů s postupem na ledu pomocí speciálních technik, při kterých se používají cepíny a stoupací železa (mačky). Někteří v tom nalezli zálibu a tyto techniky lezení na ledu rozvíjeli. Především v zimním období pak vyhledávali ledové terény i mimo velehory. Dnes se hlavní dění v této disciplíně odehrává mimo velehory, a to hlavně na zamrzlých vodopádech v horských údolích během zimy. Z ledového horolezectví se vyvinuly další disciplíny, a to moderní mixové lezení a drytooling. Zmíněný vývoj je následkem toho, že za obtížný ledopád byl považován takový, který měl úseky s přerušením ledu, tj. s obnaženou skálou. Ve snaze o maximální výkon začali lezci vyhledávat takové cesty, na nichž bylo čím dál méně ledu, až bylo potřeba cepíny a mačky přikládat ke skále. Tato disciplína je také nazývána moderní mixové lezení. S úbytkem ledu v cestě se pak disciplína stává drytoolingem. Ledové lezení, a později i drytooling, se začlenilo i do závodního lezení. Pro tyto závody jsou konstruovány umělé stěny s prvky ledu. Soutěží se v lezení na obtížnost, rychlost i v ledovém boulderingu. (Frank T., Kublák T., 2009, s ) Bigwall Bigwall je zvláštní disciplínou vícedélkového lezení. Jedná se o výstup ve vysoké stěně, která je velmi strmá a málo členitá. V těchto stěnách se zpravidla používají zvláštní taktiky a prostředky, čímž výstup získává na odlišnosti od všech jiných disciplín, a chápe se proto jako samostatná disciplína. Bigwallová taktika se může používat jak v horách, středních velehorách, tak i vysokých velehorách. Bigwallové lezení se zrodilo v USA v oblasti Yosemite. V Evropě se známější bigwallové stěny nalézají v Norsku. (Frank T., Kublák T., 2009, s. 170) 18

20 Skialpinismus Skialpinismus je souhrnným pojmem zahrnujícím všechny horolezecké aktivity provozované v horách s lyžemi. V původním pojetí se jednalo především o spojení horolezeckého výstupu s lyžařským sjezdem anebo horskými lyžařskými přechody. Takto pojatý skialpinismus je považován za jednu z tradičních forem horolezectví. Snadnější forma skialpinismu se nazývá horský skitouring a původní označení skialpinismus dnes vyjadřuje spíše obtížnější formu provozování tohoto sportu. (Frank T., Kublák T., 2009, s. 170) Interdisciplíny Interdisciplíny jsou různé horolezecké formy, kde prvky horolezectví zasahují do jiných sportů či sportovních aktivit. Horolezectví v kombinaci se speleologií se nazývá speleoalpinismus, horolezectví v kombinaci s paraglidingem se nazývá paraglidealpinismus. Mezi nové interdisciplíny můžeme též zařadit např. v současné době populární canyoning (roklování). (Frank T., Kublák T., 2009, s ) 3.4. Vývoj horolezectví (horolezeckých technik) Historie různých lezeckých a horolezeckých technik sahá tak daleko do minulosti, jak daleko sahájí první činnosti člověka v horách. První cesty do hor sice byly motivovány zcela mimosportovními zájmy, ovšem techniky postupu, které umožnily první výpravy do hor, se vyvíjely už tehdy. Počátky vývoje specializovaných lezeckých technik v současném slova smyslu lze minimálně v Evropě datovat do 16. století, kdy se zejména v Alpách začal rozmáhat sběr křišťálu ke klenotnickým účelům. Výstupové techniky byly v té době jednoduché a zcela účelové. Kde nestačily ruce a nohy, pomohl žebřík, kláda či dřevěná tyč. 19

21 Teprve 19. století přineslo do hor ambice čistě sportovní. Po zdolání většiny vrcholů ve známých a dostupných velehorách zůstaly v Evropě nedobyty pouze nejtěžší štíty a po nich už následovalo jen hledání nových, obtížnějších cest na vrcholy už dosažené. Nastalo období vzniku horolezeckého sportu. V jeho dalším vývoji sehrály značnou roli vznikající profesní sdružení horských vůdců a první horolezecké spolky, které tak na dlouhý čas daly nového sportu jméno, neboť sportovní cíle té doby ležely především v Alpách, a Alpy si všechny první spolky bez výjimky daly do názvu. Tak se zrodil termín alpinismus, kterým je horolezecká činnost navzdory určité nepřesnosti označována dodnes. Technika lezení se vyvíjela v závislosti na stoupající obtížnosti výstupů a na technickém pokroku. Dějiny horolezectví jsou dlážděny jmény velkých osobností a jejich odvážných prvovýstupů, které často posouvaly celý sport kvalitativně dál. Současně se ve 20. a 30. letech 20. století hlavní horolezecký nápor pozvolna přesunul do světových velehor. Tento vývoj pozdržela druhá světová válka, ale brzy po jejím skončení, v roce 1950 vystoupili lidé poprvé na osmitisícový vrchol. Rozmach horolezeckého sportu by však nebyl možný bez technického pokroku a vývoje samotných technik lezení a jištění. Avšak v průběhu 1. poloviny 20. století se díky novým technologickým pomůckám otevřely možnosti, jak posunout výkonnost výše a přitom uchovat sportovní hodnotu horolezectví. Začátek této éry spadá do 30. let 20. století, a vyvrcholení nastalo v letech téhož století. Nastala doba technického lezení, které se stalo dominantním stylem významných výstupů. Při technickém lezení horolezec využívá rozličných pomůcek pomáhajících mu udržet se na skále a postupovat vzhůru. Díky tomu horolezci vstoupili i do těch nejnepřístupnějších skalních stěn a podnikali výstupy cestami, které dříve byly nemyslitelné. Nová generace horolezců logicky hledala ztracenou nit vývoje tam, kde byla přerušena technickým lezením. Ideálem se stávaly těžké výstupy s omezováním technických prostředků. Byl to návrat k volnému lezení. 20

22 Volné lezení se zcela prosadilo na přelomu 70. a 80. let 20. století. Napříště se technické pomůcky používaly výhradně na jištění proti pádu a neměly pomáhat k postupu horolezce vzhůru. Tato idea volného lezení udává směr sportovního vývoje i vývoje technických pomůcek dodnes. (Frank T., Kublák T., 2009, s ) 21

23 4. Lezecké stěny V oblastech bez skal se pro lezení nabízejí pilíře mostů, mostní konstrukce, opěrné zdi, nábřeží a v neposlední řadě podezdívky domů nebo fasády budov. Lezení na všech těchto terénech se označuje jako buildering. Lezení po fasádách budov je většinou protizákonné. Tyto terény si našel člověk v touze po lezení pod širým nebem, když se mu nechtělo čekat na víkend, až bude moci vyrazit do skal. V polovině týdne se vydal do města, chvíli nesměle přešlapoval na nábřeží a první builderingové cesty byly na světě. Takto to mohlo vypadat např. na Ostravsku koncem 80. let. Dnes jsou umělé stěny zcela běžnou součástí některých hal a sportovišť. Lezení na umělých stěnách přináší s sebou několik nesporných výhod: Můžeme lézt v každém ročním období a nejsme odkázáni na rozmary počasí, jako je zima nebo déšť. Odpadá přesouvání lidí a materiálu do lezeckých oblastí. Lezeme, kdykoli máme během dne volno. Nemusíme čekat na víkend. Výcvik na stěně se dá mnohem lépe zorganizovat, za dvě hodiny můžeme mít odlezeno či odtrénováno. Můžeme si postavit různě obtížné cesty, které umožňují systematický trénink. Stěny přinášejí menší míru rizika. Nabízejí možnost lezení i v místech, kde se nacházejí přírodní lezecké terény. V neposlední řadě snižují negativní dopad na životní prostředí. Nevýhodou lezeckých stěn je omezení prožitku. Lezci lezoucí na skalách mohou vnímat přírodní prostředí, které umocňuje hloubku prožitku a činí lezení velmi atraktivním. Lezecká stěna je další tělocvična, potírna, navíc velice prašná kvůli používání magnesia. (Vomáčko S., Boštíková S., 2003, s ) 22

24 4.1. Typy lezeckých stěn Lezecké stěny se postupem doby přizpůsobily požadavkům lezců. V dnešní době jsou stěny součástí lezeckých obchodů, parků, škol, sportovních hal a také mohou být zajímavou součástí prezentací různých firem. Díky diferenciaci lezeckých disciplín a zcela odlišných nároků na lezecké profily vznikají stěny různé. Dělíme je do několika skupin: 1) Stěny jako součást lezeckých obchodů. Často se jedná o dekoraci prodejny, ale částečně jsou tyto stěny využívány pro zkoušení obuvi, sedacích úvazků, karabin atd. Jedná se o malé stěnky max. výšky 2,5 metru, které nejsou dimenzované pro skutečné lezení. 2) Stěny jako součásti dětských hřišť jsou určené hlavně dětem. Malé stěny mohou být součástí systému prolézaček. Na obou těchto stěnách se leze bez jištění lanem. 3) Stěny které tvoří součást prezentací dosahují výšky cca 6 metrů a nabízejí několik lezeckých cest. Lezci jsou jištěni lanem. 4) Stěny pro sportovní vyžití můžeme rozdělit na dvě základní skupiny: a) Bouldrovací stěny slouží k tréninku, mají velmi převislé profily, dosahují výšky max. 4 metrů, leze se na nich bez jištění lanem, padá se do duchen. b) Velké stěny dosahují výšky nad 4 metry, nutné je jištění lanem. Podle profilů je můžeme rozdělit na školní, komerční a závodní. (Vomáčko S., Boštíková S., 2003, s ) 23

25 4.2. Konstrukce stěn V současnosti existuje několik základních směrů ve stavbě konstrukcí: 1. Konstrukce z dřevěných hranolů a fošen. Nejčastěji používaná konstrukce pro bouldrovací nebo malé stěny. Nevýhodou je obtížné vytváření zaoblených profilů. 2. Konstrukce z perforovaného profilu. U nás to byly první používané konstrukce. Jedná se o montovanou stavbu. Nevýhodou je velká pracnost a v současné době vysoká cena. 3. Konstrukce z jacklových profilů. Nejpoužívanější materiál pro výrobu velkých horolezeckých stěn. Spojuje se svařováním. 4. Betonové stěny jsou vytvořeny z pohledového betonu a v mnohých případech natřeny veselými barvami. Najdeme je především na venkovních dětských hřištích. 5. Dřevěné kůly. Konstrukce těchto stěn se používá jako součást lanových překážkových drah. (Vomáčko S., Boštíková S., 2003, s. 117) 24

26 4.3. Opláštění stěn V našich podmínkách se na lezecké stěny používá převážně překližka. Odtud trochu hanlivý pojem překližkáři, kterým přírodní lezci častují lezce na umělých stěnách. Překližka má však v našich podmínkách řadu výhod. První, asi nejdůležitější, je nižší pořizovací cena. Pro povrchovou úpravu překližky se velmi často používá pískování a nátěr disperzní zdravotně nezávadnou barvou. Pro bouldrovací stěny pak pouze nátěr. Laminátové desky se používají v Česku jen velmi málo, protože jejich cena je příliš vysoká. U stěn, postavených venku, a podléhajícím klimatickým změnám, se můžeme setkat s opláštěním z překližky, která je povrchově upravena laminací a má tloušťku mm. Velmi kvalitní provedení desek je znát na vyšší pořizovací ceně. V zahraničí jsme se již v roce 2001 mohli setkat s novinkou: deskami vylisovanými z recyklovaných PET lahví. V letních centrech pobytu v přírodě najdeme stěny vyrobené z fošen. Toto opláštění stěny patří k nejstarším a nutno podotknout, že k velmi kvalitním. (Vomáčko S., Boštíková S., 2003, s ) 4.4. Oživení stěny Stěna pro výuku je výrazně odlišná od stěny pro soutěžní lezení. Při navrhování školní stěny musíme mít na paměti široké věkové rozpětí dětí. Stěna by měla být členitá, to pro nás znamená vytvoření hran, koutů, komínu pro lezení. Tyto profily umožní postavení lezeckých cest podobných jako ve volné přírodě. Právě na těchto cestách musí totiž děti více používat nohy a celé tělo. Velmi často se ve výuce uplatňuje kombinace stěny a ribstolů, které bezprostředně navazují na prostor pro lezení. Další možností je zapojení šplhacích lan či lezecké sítě. Pro začátečníky by měla stěna obsahovat kromě kolmých a převislých profilů také plotnu (tj. mírně položený profil). Profily můžeme dle náročnosti označit barevně. Osvědčuje se značení jako u sjezdových tratí (zelená, modrá, červená, černá). (Vomáčko S., Boštíková S., 2003, s ) 25

27 4.5. Co je potřeba udělat pro vznik stěny Než začneme stavět umělou lezeckou stěnu, musíme si ujasnit několik zásadních otázek. 1) Vytipovat objekt nebo prostor pro stěnu. 2) Seznámit se s prostorem a konstrukcí obvodového zdiva. Vytvořit předběžný návrh na stavbu, včetně chytů, jištění atd. 3) Vytvořit finanční rozpočet pro stavbu díla a nákup jisticích pomůcek. 4) Ujasnit si využití stěny školní výuka, trénink, zájmová činnost atd. 5) Zajistit zázemí stěny uložení materiálu, sociální zařízení, atd. 6) Zadat poptávku specializované firmě, nebo po poradě začít svépomocnou realizací. (Vomáčko S., Boštíková S., 2003, s. 122) 26

28 4.6. Klasifikační stupnice Ve sportovním lezení se můžeme setkat se dvěma stupnicemi obtížnosti. V Mekce sportovního lezení, ve Francii, se používá stupnice francouzská, která se značí arabskými číslicemi. Druhá používaná stupnice je stupnice UIAA. Uplatňuje se především v německy mluvících zemích a východněji. Existuje mnoho dalších klasifikačních stupnic, na stěnách se s nimi však nesetkáváme. (Vomáčko S., Boštíková S., 2003, s. 123) Tabulka č. 1 Srovnávací tabulka obtížnosti výstupů [5] 27

29 4.7. Národní a mezinárodní organizace Sportovní lezení má dnes svoje ustálené soutěžní disciplíny, zařazené do systému závodů, a to od oblastních až po závody světového poháru (SP) a mistrovství světa (MS). Světová organizace zastřešující soutěžní lezení na umělých stěnách se jmenuje International Council for Competition Climbing (ICC, česky Mezinárodní rada pro soutěžní lezení). ICC je komisí UIAA, což je mezinárodní federace sdružující jednotlivé horolezecké národní svazy (francouzsky Union internationale des associations d alpinisme, anglicky The International Mountaineering and Climbing Federation). ICC je garantem rozvoje sportovního soutěžního lezení na světové úrovni, je zodpovědná za pořádání světového poháru, mistrovství světa a mistrovství Evropy. (Vomáčko S., Boštíková S., 2003, s. 124) 5. Metodika Pro zajištění potřebných informací do bakalářské práce jsem využila kvantitativní výzkum realizovaný formou plošného dotazníkového šetření. Charakteristika výzkumného souboru: Cílovou skupinou dotazníkového šetření byli studenti VŠPJ, kteří v rámci studia splnili povinný horolezecký kurz, a návštěvníci přerovského Base campu. V dotazníku odpovědělo 51 respondentů na celkem 13 otázek s cílem analyzovat služby a nabídku lezeckých center. Každá otázka je zpracovaná zvlášť v jednotlivých okomentovaných grafech. Pro interpretaci výsledků jsem použila program Excel (2007), ve kterém jsem vypracovala grafy, včetně jejich slovního popisu. 28

30 Praktická část 6. Lezecké stěny a centra 6.1. Lezecké stěny a centra v České republice Lezecké stěny a lezecká centra zažívají v poslední době v České republice veliký boom. V současnosti je v rámci České republiky otevřených na sto lezeckých center. V následující kapitole uvedu a porovnám dvě lezecká centra, a to Sportovní centrum Palmovka v Praze, Base camp v Přerově Sportovní centrum Palmovka Sportovní centrum Palmovka funguje od roku 2002 a kromě posilovny, saun a aerobikového sálu je zde možnost využití první lezecké stěny v Praze, tzv. akvária. V roce 2003 došlo k rozšíření o novou halu na lezení s převisy s výškou přes 8 metrů. O rok později byla přistavěna další lezecká hala s tzv. zahrádkou a v roce 2005 proběhlo otevření nové lezecké haly s největší lezeckou stěnou v Praze a středních Čechách. 29

31 Charakteristika sportovního centra Palmovka: 5 hal s celkovou lezeckou plochou 700 m² Výška lezecké stěny 14 metrů Obvyklý počet cest 120 Možnost zapůjčení veškerého lezeckého vybavení (sedák, lezečka, lano, karabina, atd.) Lezecké kurzy pro začátečníky i pokročilé Lezecké kroužky pro děti a mládež Možnost individuální výuky Skupinové slevy Firemní akce (pronájem stěny, instruktor, občerstvení, atd.) 30

32 Velkou výhodou je možnost online rezervace. Je možné se přihlásit přímo do určeného sálu v jakoukoli dobu, pokud již není plně obsazen. V případě nedostupnosti internetu je možné si zavolat na recepci. Také lze kombinovat nejrůznější programy, např. můžeme využít boulder stěnu a poté saunu, atd. Přítomnost dětského koutku zajišťuje rodičům nerušený požitek ze sportu. Parkování je v rámci sportovního centra Palmovka zajištěno přímo uvnitř centra. Oddělené sprchy a šatny jsou samozřejmostí. Základní sazba 1 cyklu (2 hodiny) pro dospělého člověka je 80 Kč. Studenti, po předložení studentského dokladu, mají možnost bonusových slev. V pracovní dny stojí lezení 40 Kč na den, o víkendech a o svátcích zaplatí za 2 hodiny 50 korun. Akce pro rodiny, pokud se zúčastní dítě do 12 let v doprovodu rodiče, stojí 40 Kč na den. Novinkou jsou slevové karty stříbrná (s kreditem 1000 Kč) a zlatá (s kreditem 3000 Kč). Půjčovné vybavení na lezení stojí převážně od 10 do 40 Kč. [6] Base camp Sportovní centrum Base camp bylo založeno v roce 2008 firmou Net-Sport s.r.o., která již v roce 2004 začínala s provozováním internetového outdoorového obchodu. V Base campu můžeme najít nízkou lezeckou stěnu, bar a dohromady to je boulder cafébar. Můžeme si zde také zapůjčit vybavení do hor, sněžnice, vybavení pro skialpinismus, lodí a jiných potřeb. Nepravidelně zde také probíhají přednášky cestovatelů. Charakteristika Base campu: Boulder postaven jako dřevěná konstrukce Povrch překližka o tloušťce mm Otevřeno je každý den Výška boulderu 4 m Plocha stěny 150 m² 31

33 Počet chytů 750 Šatny zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy Pravidelný lezecký kurz pro děti a začátečníky Možnost on-line rezervace Přítomnost instruktora Možnost zapůjčení veškerého lezeckého vybavení V Base campu probíhají pravidelně sezónní akce, kurzy, výlety a přednášky. Např. Ochutnávka sněžnic, Kurz skialpinismu na Slovensku, Běžškolka, atd. Horolezecký oddíl Base campu také pořádá kurz horolezectví pro děti a pro dospělé pod záštitou Českého horolezeckého svazu. V rámci Base campu je možné si vyzkoušet Nordic walking severská chůze, což je chůze, běh, cvičení se speciálními lehkými a pružnými holemi. Můžeme také využít občerstvení v nekuřáckém Cafébaru, který nabízí příjemné posezení s celkovým počtem více jak 40 míst s dětským koutkem. Cena pro dospělé činí 50 Kč, pro děti 40 Kč a lezečky 20 Kč doba lezení není omezena. Je možné využít skupinových slev, ale pouze v případě rezervace. Cena rezervace je 350 Kč na hodinu. Pokud využijeme trenéra a jeho rady, zaplatíme 160 Kč na hodinu. V areálu Base campu je parkoviště pro zákazníky, včetně parkoviště pro invalidy. Otevřeno ve všední dny od 10:00 do 22:00, o víkendech a o svátcích od 15:00 do 22:00. [7] 32

34 6.2. Lezecké stěny a centra v Německu Sportovní lezení se těší v Německu stále větší oblibě. Lezení na umělých stěnách zažívá boom. V současnosti se v Německu každoročně otevře zhruba deset nových lezeckých zařízení. Lezcům je letos k dispozici kolem 180 komerčních hal. Mohou si tak po celý rok užívat sport, napětí, adrenalin a zábavu. Severní Porýní Vestfálsko Za jednu z nejkrásnějších lezeckých hal v Německu je považován opuštěný důl Hansa v Dortmundu. Hala o velikosti m² je vybudovaná ve staré prosvětlené průmyslové koksovně. Najdeme zde pestré trasy a vybavené chyty a stupy od různých výrobců. Největší lezecká hala v Německu se jmenuje Bronx Rock ve Wesselingu mezi Kolínem nad Rýnem a Bonnem s lezeckou plochou o velikosti m². Lezení na vysoké úrovni tu zabezpečují až 16,5 metrů vysoké stěny se třemi stovkami rozmanitých lezeckých tras. Díky kombinovanému prostoru tady mohou v různých zónách nerušeně lézt závodní a extrémní lezci, rekreační i náhodní fanoušci tohoto sportu a také děti. Jihozápad Velký výběr lezeckých tras nabízí lezecká hala EigerNord ve Freiburgu. Na ploše zhruba 1200 m² se nachází více než stovka tras všech stupňů obtížnosti. Pro začátečníky je na 15 metrů vysokých stěnách k dispozici téměř třicet toprope tratí. Zkušení lezci mohou vyzkoušet náročnější trasy v prvolezecké zóně a na stropě s neobvyklou délkou 18 metrů dojít až k hranici svých možností. Nabídku lezeckého centra EigerNord završuje vlastní boulderingová zóna o velikosti zhruba 250 m². V multisportovním zařízení Squash & Fit Waldstetten jsou příznivcům lezení k dispozici 18 metrů vysoké stěny s celkovou plochou 1500 m². Pokročilí mohou předvést hru svalů na 16 metrů dlouhém obřím převisu. Venku je k dispozici 25 metrů vysoká lehce převislá lezecká věž. Od letoška je novinkou boulderingová plocha o velikosti 300 m² a stěna pro výuku a dětské lezení. 33

35 Berlín Přírodními možnostmi k lezení nemůže Berlín sloužit, zato má stále více lezeckých hal. Jednou z nich je Magic Mountain v městské části Wedding. Chodí sem individuální návštěvníci, ale hala nabízí i motivační a teambuildingové programy firemním skupinám. Boulderworx ve Wilmersdorfu je označován jako trochu jiná lezecká hala v Berlíně. Příznivci boulderingu si zde přijdou na své. Sasko Anhaltsko Mnoho příležitostí se příznivcům lezení nabízí i na východě Německa. V lanovém centru Vitzenburg, které je jedním z největších ve východním Německu, si na 5000 m² dopřejete vzrušení a pořádnou dávku adrenalinu i v chladném ročním období. Nows- Abenteuer Camp se nachází přímo u řeky Unstrut v oblasti předhůří Harzu s krásnou krajinou. Před vstupem do lanového centra s obří houpačkou a mnoha dalšími atrakcemi se návštěvníci pod profesionálním vedením naučí základy lanové a jisticí techniky. Při tom je vyžadováno velké soustředění a ovládání těla. Zvláštní prostředí v bývalém městském pivovaru nabízí lezecké centrum Dessau. Celková plocha o velikosti cca 600 m² je rozdělena do tří pater s pěti lezeckými stěnami o výšce až 25 metrů a jednou dětskou lezeckou stěnou. V nabídce jsou kurzy pro začátečníky a pokročilé i lezení s dohledem pro školní třídy a skupiny. [8] 34

36 Bronx Rock Kletterhalle Bronx Rock byl v roce 1994 v Severním Porýní Vestfálsku otevřen jako první komerční lezecké centrum. V roce 2002 se podařilo dostavět nové tělocvičny a lezecká hala se těší velkému zájmu. Vysoká kvalita vybavení, přísné bezpečnostní normy a široká škála možností zaručují dostatečné podmínky pro lezení. Všechny lezecké stěny a lezecké zařízení, které jsou k dispozici, pochází výhradně od renomovaných výrobců. Pro bezpečnost hostů jsou v hale bezpečnostní kontroly. Bronx Rock horolezecká stěna splňuje normu umělých lezeckých struktur DIN EN Charakteristika Lezecké haly Bronx Rock: největší lezecká hala v Německu lezecká plocha o velikosti m² 16,5 m vysoké stěny 300 rozmanitých lezeckých tras s vnitřní i venkovní dispozicí kurzy pro začátečníky i děti přítomnost 65 školených instruktorů možnost pořádání firemních akcí skupinové slevy on-line rezervace možnost zapůjčení vybavení oddělené sprchy a šatny 35

37 Lezecká hala Bronx Rock má otevřeno každý pracovní den od 9:00 do 24:00, ve svátcích a o víkendech od 9:00 do 22:00. Pro rodiče s dětmi je přítomnost dětského koutku velkou výhodou. Lezecká hala také zajišťuje firemní akce a kurzy pro začátečníky i děti. V objektu se nachází bufet s občerstvením, pro zákazníky jsou zajištěni speciálně vyškolení instruktoři. Studenti, nezaměstnaní a důchodci zaplatí za vstup 9,50 (tj. cca 235 Kč). Dospělí zaplatí v pracovní dny 11,50 (tj. cca 285 Kč), za jednodenní vstupenku ve svátcích zaplatí 12,50 (tj. cca 310 Kč) a v tzv. happy hour zaplatí od 9:00 do 16:30 a od 21:00 10 (tj. cca 248 Kč). [9] [10] EigerNord Kletterhalle Lezecké a boulderingové centrum se nachází v severní části Freiburgu, poskytuje ideální možnost školení pro horolezce v regionu Daru a nabízí bouldery pro začátečníky i pokročilé. V areálu lezeckého centra se nachází bistro, kde si zákazníci po náročném výkonu odpočinou a hlavně toto místo slouží k dotazům a připomínkám. Charakteristika Lezeckého centra EigerNord: lezecká plocha o velikosti m² více než 100 cest ve všech stupních obtížnosti 200 m² boulderová stěna s 18 metrovým stropem střecha centra o 55 m², která zaručuje více či méně náročné trasy velký stavební sloupec nabízí zajímavé možnosti na trase obtížnosti 5 až 8 + boulder sál s cca 250 m² s balvanitou stěnovou konstrukcí přítomnost instruktorů kurzy pro začátečníky i děti skupinové slevy možnost zapůjčení vybavení café bar, možnost on-line rezervace 36

38 Lezecké centrum EigerNord je otevřené v pracovní dny od 8:00 do 23:00, ve svátcích a o víkendech je otevřeno od 10:00 do 22:00. Dospělí zaplatí ve všední dny i ve svátcích 9 (tj. cca 223 Kč), děti do 12 let 5 (tj. cca 124 Kč) a studenti 8 (tj. cca 198 Kč). Na boulder stěnu lze zakoupit jednodenní vstupenku za 6,50 (tj. cca 161 Kč), která platí pro všechny skupiny a v každý den. Je možné zakoupit si nepřenosný pololetní průkaz za 150 (tj. cca Kč). Půjčovné materiálu a vybavení se pohybuje od 1 do 5 (tj. cca od 25 Kč do 124 Kč). [11] [10] 37

39 6.3. Srovnání možností lezeckých center v ČR a v Německu Palmovka Base Camp Bronx Rock EigerNord Vstupné - dospělí 80 Kč 50 Kč 11,50 9 Vstupné - děti neuvedeno 40 Kč neuvedeno 5 Vstupné - studenti 40 Kč neuvedeno % sleva 8 Program individuální přednášky, kurzy individuální individuální Výpůjčka vybavení Kurzy (děti+začátečníci) ano ano ano ano ano ano ano ano Slevy permanentka v případě rezervace happy - hour skupinové slevy Počet hal/stěn 5 hal 1 stěna neuvedeno neuvedeno Počet cest 120 neuvedeno Výška stěny (m) ,5 18 Plocha stěny (m²) Počet chytů neuvedeno 750 neuvedeno neuvedeno Individuální výuka ano ne ano ne Instruktor ano ano ano ano On-line rezervace ano ano ano ano Dětský koutek ano ano ano neuvedeno Sprchy, šatny ano ano ano ano Firemní akce ano ne ano ne Občerstvení bufet café-bar bufet café-bar Otevírací doba každý den každý den každý den každý den Parkování v objektu u objektu neuvedeno neuvedeno Tabulka č. 2 Srovnání možností lezeckých center v ČR a v Německu 38

40 6.4. Srovnání zájezdů do ČR a Německa s cílem návštěvy lezeckého centra V následující kapitole bych ráda srovnala výhodnost zájezdů za konkrétním cílem do České republiky a do Německa. V obou případech bude cílem lezecké centrum. Pro to v ČR jsem vybrala již zmíněné centrum Base camp v Přerově, v Německu potom lezecké centrum Bronx Rock u Kolína nad Rýnem. Zájezd jsem připravila pro 55 studentů Vysoké školy polytechnické v Jihlavě a zaměřila jsem se na cenu, kterou tvoří hlavně náklady spojené s dopravou (nepřímé náklady NN) a vstupné do lezeckých center (přímý náklad PN). Mou snahou bylo zjistit, zda-li se vyplatí pořádat pro CK VŠPJ takovýto zájezd, a pokud ano, jestli je pro studenty výhodnější jet za lezením do Německa nebo zůstat v České republice s přihlédnutím nejen k ceně, ale i k celkovým možnostem v daném centru. Zájezd se bude konat v pracovní den a odjezdovým místem bude Jihlava. Budeme uvažovat pouze cestu tam, bez jakýchkoli ostatních přímých nákladů (tj. stravování, ubytování, pojištění, atd.) a také nebudeme uvažovat jakékoli časové rozhraní. 39

41 Zájezd z Jihlavy do Bronx Rock Kletterhalle Odjezd: VŠ Polytechnická, Tolstého 16, Jihlava, , Česká republika Příjezd: Bronx Rock Kletterhalle, Wesseling, Köln am Rhein, , Deutschland Obrázek č. 1 Trasa Jihlava -> Bronx Rock Kletterhalle [12] Autobus - SCANIA BEULAS Aura (emisní třída 3, počet náprav 3) Celkový počet km 811 Kapacita nádrže Spotřeba Rezerva 720 litrů, diesel 26 litrů / 100 km 40 l Kapacita nádrže 680 l. Na ni ujede 2615 km tj. (680/26)*100 Jelikož pojedeme trasu pouze 450 km, není třeba tankovat plnou nádrž. 40

42 Náhrada za ujeté km Mýto 26 Kč / km ČR 4,45 Kč / km D1 + D5 (162 km x 4,45) = 1 094,70 Kč D 0,168 (tj. 4,16 Kč) / km A3 + A6 (472 km x 4,16) = 1 963,50 Kč [13] [14] Celkem počet kilometrů 811 x 26 Kč = Kč Spotřeba nafty 811 x 36,80 Kč = ,80 Kč [15] Obratová daň Kč Celkem NN NN/ Kč Kč Vstupné Celkem PN 9,50 (tj. 325 Kč) 325 Kč NN/1 + PN/1 Marže CK (15%) Konečná cena Kč 192 Kč Kč Celková cena na jednu osobu je Kč. Z psychologického hlediska marketingového obchodu je možné cenu předělat např. na Kč. 41

43 V rámci tohoto zájezdu by musel student zaplatit za jednodenní vstupné a dopravu do lezeckého centra Bronx Rock Kč. S přihlédnutím k faktu, že toto centrum je svou velikostí největší v Německu, je nabídka CK pro studenty velmi reálná Zájezd z Jihlavy do Base campu v Přerově Odjezd: VŠ Polytechnická, Tolstého 16, Jihlava, , Česká republika Příjezd: Base camp, Kainarova 13a, , Přerov, Česká republika Obrázek č. 2 Trasa Jihlava -> Base camp, Přerov [16] Autobus - SCANIA BEULAS Aura (emisní třída 3, počet náprav 3) Celkový počet km 811 Kapacita nádrže Spotřeba Rezerva 720 litrů, diesel 26 litrů / 100 km 40 l 42