UMĚNÍ ČESKÉHO STŘEDOVĚKU

Transkript

1 UMĚNÍ ČESKÉHO STŘEDOVĚKU DANIELA RYWIKOVÁ PAMÁTKOVÁ PÉČE ČÍSLO PROJEKTU CZ.1.07/2.2.00/ OSTRAVA, LISTOPAD 2009

2 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Recenzenti: Mgr. Tomáš Knoflíček, Ph.D. PhDr. Marie Šťastná Název: Umění českého středověku Autor: PhDr. Daniela Rywiková, Ph.D. Vydání: první, 2009 Počet stran: 96 Náklad: Tisk: Studijní materiál pro distanční kurz: Umění českého středověku Jazyková korektura nebyla provedena, za jazykovou stránku odpovídá autor. Daniela Rywiková Ostravská univerzita v Ostravě ISBN

3 OBSAH: Úvod Raně středověké Čechy, nejstarší malířské památky Gumpoldova legenda o sv. Václavu Svatovítská apokalypsa Evangeliář zábrdovický Shrnutí kapitoly Románská architektura v českých zemích Nejstarší architektonické památky Čech a Moravy 9. století Recepce otonské architektury v Čechách 10. a 11. století Architektura 12. století v Čechách Románská architektura na Moravě Shrnutí kapitoly Vyšehradský kodex a tzv. bavorská malířská škola Provenience a styl Ikonografie Shrnutí kapitoly Románské sochařství v Čechách a na Moravě Kostel sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory Tzv. mostecký reliéf Reliéf s trůnící Pannou Marií z baziliky sv. Jiří Portál klášterního kostela cisterciaček v Předklášteří u Tišnova Shrnutí kapitoly Malířství 12. století na Moravě a v Čechách Skriptorium Jindřicha Zdíka České iluminované rukopisy 12. století Nástěnné malby v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě Shrnutí kapitoly Cisterciáci v Čechách a na Moravě a jejich architektura Cisterciácký řád v Čechách a na Moravě Cisterciácké kláštery v Čechách Cisterciácké kláštery na Moravě Shrnutí kapitoly Počátky gotického malířství v Čechách knižní a desková malba Čechy a zackenstil Počátky gotické malby v Čechách Desková malba Shrnutí kapitoly... Chyba! Záložka není definována. 8 Architektura 14. století v Čechách Architektura přelomu 13. a 14. století Tzv. lineární gotika Parléřovská katedrální huť... 51

4 8.4 Krásný styl v architektuře před rokem Shrnutí kapitoly Mistr Michelské madony české a moravské sochařství 14. století Sochařství 1. poloviny 14. století Mistr Michelské madony a jeho okruh Parléřovské sochařství Krásný styl Shrnutí kapitoly Dvorské umění Karla IV. - malířství Rukopisy Jana ze Středy Karlštejn a jeho výzdoba Mistr Theodorik Klášter Na Slovanech Shrnutí kapitoly Internacionální gotika v českých zemích Následovníci Mistra Theodorika Mistr Třeboňského oltáře Pražské rukopisy kolem roku Desková malba Shrnutí kapitoly Umění doby české reformace Husitská Praha a katolický exil Knižní malba Desková malba Mistr Týnské kalvárie Shrnutí kapitoly Jagellonská gotika architektura a malířství Praha královské sídlo Kutná Hora královská pokladnice Šlechtičtí donátoři a jejich sídla Knižní malba Mistr Litoměřického oltáře Shrnutí kapitoly... 95

5 Vysvětlivky k používaným symbolům Průvodce studiem vstup autora do textu, specifický způsob kterým se studentem komunikuje, povzbuzuje jej, doplňuje text o další informace. Příklad objasnění nebo konkretizování problematiky na příkladu ze života, z praxe, ze společenské reality apod. K zapamatování Shrnutí shrnutí předcházející látky, shrnutí kapitoly. Literatura použitá ve studijním materiálu, pro doplnění a rozšíření poznatků. Kontrolní otázky a úkoly prověřují, do jaké míry studující text a problematiku pochopil, zapamatoval si podstatné a důležité informace a zda je dokáže aplikovat při řešení problémů. Úkoly k textu je potřeba je splnit neprodleně, neboť pomáhají k dobrému zvládnutí následující látky. Korespondenční úkoly při jejich plnění postupuje studující podle pokynů s notnou dávkou vlastní iniciativy. Úkoly se průběžně evidují a hodnotí v průběhu celého kurzu. Otázky k zamyšlení Část pro zájemce přináší látku a úkoly rozšiřující úroveň základního kurzu. Pasáže i úkoly jsou dobrovolné.

6 Úvod Text je věnován českému umění od 11. do 15. století, počínaje nejstaršími památkami knižní malby dochovanými na našem území a tzv. jagellonskou gotikou konče. Jednotlivé kapitoly se věnují jak knižnímu, nástěnnému a deskovému malířství, tak také architektuře a sochařství. Cílem textu je na vybraných památkách ukázat základní formální i ikonografické vývojové tendence středověkého umění v Čechách a na Moravě v kontextu umělecké produkce střední Evropy daného období (Slezsko, Rakousko, Sasko, Bavorsko, Uhry). Soustředíme se například na sledování vzájemných interakcí a vlivů mezi českým a středoevropským uměním, na románské umění, budou nás zajímat projevy internacionální gotiky v českém prostředí kolem roku 1400, stejně jako vliv českého umění na tvorbu v okolních zemích. Nebude opominuto ani české specifikum, problematika reformního či utrakvistického umění nebo umění ve dvorském prostředí, ale vždy v souvislosti s politickými událostmi a společenskými a náboženskými proměnami daného období. Od Vás, od studenta, bude text vyžadovat další práci a úkoly související s problémy a otázkami, řešenými v jednotlivých kapitolách, včetně práce s konkrétními výtvarnými díly nebo středověkými texty relevantními pro výtvarné umění daného období. Každá kapitola je doplněna o obrázky, které naleznete ve studijním materiálu, a které tvoří nedílnou součást koncepce textu učebnice. Doporučuji proto pracovat zároveň s textem a s příslušnou obrazovou přílohou studijního materiálu, rozdělenou podle jednotlivých kapitol rovněž do třinácti oddílů. Obrázky, jichž se týkají úkoly a otázky, jsou vždy umístěny přímo u příslušné ikony či textu. K prostudování celého textu budete potřebovat asi 60 hodin, dalších 30 budete muset věnovat řešení nejrůznějších úkolů a otázek spojených s konkrétními problémy řešenými v samotném textu. Přeji hodně sil a zdaru ve studiu! Po prostudování textu budete znát: Budete se orientovat v základních problémech českého umění od 11. do první poloviny 15. století. Seznámíte se s nejdůležitějšími výtvarnými díly románského a gotického umění v Čechách a na Moravě Seznámíte se s běžnými náměty českého středověkého umění a jeho ikonografií Získáte: Schopnost rozpoznávat jednotlivé stylové diference a vývojové tendence v domácí umělecké produkci daného období Naučíte se orientovat v dobovém historickém a společenském kontextu, v němž české středověké umění vznikalo Naučíte se kriticky pracovat s konkrétními uměleckými díly období od 11. do 15. století, vzniklými na českém území a dále je analyzovat jak po formální, tak i po ikonografické stránce

7 Raně středověké Čechy, nejstarší malířské památky 9 1 Raně středověké Čechy, nejstarší malířské památky V této kapitole se dozvíte: O nejstarších malířských památkách dochovaných na našem území O politickém pozadí jejich vzniku O fungování klášterního skriptoria Po jejím prostudování byste měli být schopni: vyjmenovat nejstarší iluminované rukopisy 11. století dochované na našem území objasnit okolnosti jejich vzniku charakterizovat jejich výtvarný styl zařadit je do kontextu evropské knižní malby Klíčová slova kapitoly: skriptorium, klášter, evangeliář, apokalypsa, kodex Na zvládnutí této kapitoly budete potřebovat asi 3 hodiny, tak se pohodlně usaďte a nenechte se nikým a ničím rušit. Z období konečného zformování českého státu za vlády Boleslava I. a Boleslava II., (v rozmezí let ) neznáme z našeho území žádné malířské památky. Je tomu tak proto, že malířská produkce v období raného středověku se vázala výhradně na klášterní skriptoria a tedy na klášterní kulturu. Český stát 10. století byl novým politickým útvarem, založeným na křesťanském náboženství, které však muselo být prosazováno silou a velice obtížně se etablovalo především v nižších společenských vrstvách. Velkým úspěchem Boleslava II. bylo proto založení pražského biskupství roku 973 a patrně také biskupství moravského, což však není spolehlivě doloženo. V 10. století v Čechách vznikly tři kláštery. Všechny byly založeny Boleslavem II. klášter benediktýnek sv. Jiří na pražském hradě, dále v roce 993 založený Břevnov a Ostrov u Davle (999). Kláštery v tomto raném státním útvaru můžeme považovat za kulturní centra. Pro knížete znamenaly záruku, že budou udržovat a úspěšně šířit křesťanství mezi venkovským obyvatelstvem, jež bylo ve skutečnosti svou mentalitou stále pohanské. Křesťanství, které mniši a kněží šířili v 10. století v Čechách, bylo přizpůsobeno mentalitě barbarů a církevní praxe se soustřeďovala na primitivní systém příkazů a zákazů. Hlavní postavou

8 10 Raně středověké Čechy, nejstarší malířské památky nového kultu byl Kristus, prezentovaný jako trůnící vladař, kterému byl každý křesťan zavázán věrností. Pro knižní kulturu a výtvarné umění tohoto období jsou kláštery nezastupitelné. Disponovaly skriptorii, písařskými a iluminátorskými dílnami, jež byly perfektně organizované, a ve kterých pracovali jak mniši, tak i laičtí bratří především na opisování listin, teologických spisů, ale také na výrobě rukopisů, často bohatě malířsky zdobených. To ovšem vyžadovalo klášter s větším počtem bratří. Víme určitě, že klášterní fundace Boleslava II. v 10. století zpočátku nebyly moc úspěšné, nové kláštery byly skromné jak do počtu bratří či sester, tak co do materiálního vybavení. Byly nesrovnatelné např. s bohatými kláštery v otonské říši, disponujícími rozsáhlými knihovnami a výtvarnými předlohami, kde vznikaly luxusní rukopisy pro panovníky. Proto nejstarší památky knižní malby dochované na našem území zcela určitě nebyly vytvořeny v Čechách, ale za hranicemi českého státu, v Sasku a Bavorsku. 1.1 Gumpoldova legenda o sv. Václavu Jinak také Wolfenbüttelský kodex (uložen v Herzog-August Bibliotek ve Wolfenbüttelu) pochází z doby těsně před rokem Datum ad quem je dáno smrtí manželky Boleslava II. Emmy, pro kterou byl kodex vytvořen. Rukopis se stylově hlásí k otonské malbě a patrně vznikl v Hildesheimském skriptoriu snad během pobytu kněžny Emmy v tomto klášteře. Legenda o sv. Václavu v tomto rukopisu byla sepsána Mantovským biskupem Gumpoldem mezi léty 975 a 983 na žádost císaře Oty II. jako přepracování nejstarší václavské legendy Crescende Fide, sepsané v Praze neznámým řezenským mnichem. Textu legendy v rukopisu předcházejí tři iluminace, jež jsou podány živým narativním stylem na síťově čtvercovém pozadí (obr. 1). Na první z nich můžeme vidět sv. Václava, k němuž vzhlíží v polopostavě z oblak Kristus a klade mu na hlavu zvláštní předmět, o jehož přesný význam se vedou spory. Václav s gestem oranta je zde pojat jako světský vladař, kníže. Před knížetem klečí kněžna Emma a líbá nohy sv. Václavu (gesto proskynesis). Základní idea iluminace je investitura panovnické moci (obr. 2). Další iluminace ukazuje hostinu u knížete Boleslava v předvečer zavraždění sv. Václava. Ten je zde označen nápisem jakožto světec s andělem (obr. 3). Poslední scéna ukazuje zavraždění sv. Václava, který své pronásledovatele přemohl, avšak zrádný mnich jej nevpustil do kostela v podobě rotundy a Václav, dostižen vrahy, umírá u jeho dveří. Rukopis nevznikl v Čechách, ale v některém ze saských klášterů buď ve Fuldě, Corvey nebo v Hildesheimu - patrně pod přímým vlivem a na

9 Raně středověké Čechy, nejstarší malířské památky 11 objednávku knížete Boleslava a jeho manželky Emmy, jakožto projev a konfirmace jejich politické moci. 1.2 Svatovítská apokalypsa Rukopis byl vytvořen v 1. polovině 80. let 11. století. Obsah rukopisu tvoří novozákonní texty vyjma evangelií. Obsahuje jedinou celostránkovou iluminaci, avšak ikonograficky velmi zajímavou. Iluminace je rozdělena do dvou registrů. V horní části vidíme scénu ze Zjevení sv. Jana - stojícího Krista s mečem v ústech obklopeného sedmi svícny, k němuž se obrací sv. Jan. V dolní části je zachycena dedikační scéna s ústřední postavou vladaře knížete, v rudém plášti s kopím a praporcem, za ním stojí šlechtic nesoucí jeho meč. K panovníkovi přistupují dva benediktýnští mniši z nichž první je opat nesoucí opatskou berlu. Knížeti podává knihu. Celá iluminace je rámována motivy akantu a šesti medailony patrně představujícími ctnosti knížete (obr. 4). Dataci rukopisu umožňuje přesvědčivé ztotožnění panovníka v dolním registru s prvním českým králem Vratislavem II. Na hlavě má mitru, kterou Vratislav dostal od papeže jako privilegium a nosil ji až do své korunovace v roce V ruce třímá kopí s praporcem repliku svatého kopí lancea domini, které získal jako válečnou kořist v roce Zobrazení je doprovázeno nápisem: Etsi parum dabit munus votum operavit. I když dar, který přináší je nepatrný, přesto plní svůj příslib. MUNUS znamená dar, což je s největší pravděpodobností kniha, kterou přináší opat knížeti. Na knize je nápis, asi dodatečný, DOMINUS což může odkazovat na knihu života, ze které bude Kristus číst jména spasených při Posledním soudu, jedná se tedy o nepřímý odkaz na horní scénu iluminace. Výjev v horní části zobrazuje Krista, držícího v jedné ruce slunce, zatímco druhou přidržuje klečícího sv. Jana za bradu. Nad vyobrazením je další nápis: Si non vis solem debes aspicere dictum Nechceš-li hledět ke slunci, musíš hledět k řečenému. Slunce je jednoznačně odkazem na Krista. Metafora má patrně vyjádřit obtížnost poznatelnosti Boha, neboť Kristus stejně jako slunce může oslňovat nedostatečně připravené věřící. Obě scény spojuje hlubší typologická souvislost, která vyplývá z ikonologického rozboru scén. Malířskou výzdobu Svatovítské apokalypsy, společně s dalším kodexem tzv. Evangeliářem Zábrdovickým, o němž bude řeč níže, je nutno zařadit do kontextu tzv. bavorské malířské školy. Oba kodexy vznikly v Bavorsku v některém z významných klášterních skriptorií. Svědčí proto jednak liturgický rozbor obou rukopisů, a hlavně styl iluminací, a motivický repertoár. Termín bavorská malířská škola označuje malířskou produkci 11. a 12. stol. v některých skriptoriích na jih od Dunaje zejména v klášterch Freising/Tegernsee, Niederalteich a Eichstatt. Navazuje na karolínskou a otonskou knižní malbu, ovšem za cenu určitého konzervatismu a archaičnosti, který vedl posléze ke ztrátě

10 12 Raně středověké Čechy, nejstarší malířské památky jejího významu ve 12. století s nástupem románské malby. Apokalypsa vznikla s největší pravděpodobností ve společném skriptoriu klášterů Tegernsee a Freising. 1.3 Evangeliář zábrdovický Ze stejné dílny pochází ještě jeden rukopis vytvořený ve stejné době a dochovaný na našem území o němž již byla řeč. Evangeliář zábrdovický, rovněž z 1. poloviny 80. let 11. století (obr. 5). Je protějškem Apokalypsy. Evangeliář obsahuje čtyři kompletní evangelia, zatímco Svatovítská apokalypsa zbylé texty Nového zákona. Oba rukopisy tedy spolu tvoří kompletní Nový zákon. Oba navíc vznikly ve stejné dílně současně, a byly objednány Vratislavem II. Evangeliář zábrdovický je klasickým raně středověkým evangeliářem. Kromě evangelií v kanonickém pořadí obsahuje tzv. kapitulária, předmluvu a kánonové tabule. Ty obsahují konkordance mezi jednotlivými evangelii podle vzájemných významových shod či rozdílů. Většinou mají dvanáct stran. Kapitulária obsahují čtení z evangelií podle kalendáře církevního roku. V Evangeliáři zábrdovickém mají kapitulária dosti archaický charakter a shodují se s rukopisy bavorské školy (Freising). V Evangeliáři zábrdovickém chybí typické vyobrazení čtyř evangelistů, což je velmi neobvyklé a jeho výzdoba se soustřeďuje především a výhradně na kánonové tabule a iniciály (obr. 6). Jimi i ornamentálním dekorem se hlásí opět k bavorské malířské škole. Kodex zůstal nedokončen a byl zcela jistě objednán Vratislavem II., jenž jej posléze asi daroval neznámému klášteru či kapitule (nejspíš kapitule pražského hradu, kde byl kodex původně společně se Svatovítskou apokalypsou chován). Shrnutí kapitoly Zatímco Gumpoldova legendy z Wolfenbüttelu vznikla pod vlivem sousedního otonského Saska (Fulda, Corvey, Hildesheim) a s jistou opatrností i Bavorska (Řezno), u dvou dalších rukopisů (Svatovítská apokalypsa, Evangeliář zábrdovický), můžeme směle hovořit o produkci bavorské malířské školy. Naprosto vyloučit musíme iluminátorskou činnost na našem území v 11. století a bohužel je také třeba odmítnout teorii staršího bádání o tzv. české iluminátorské škole (prof. Lehner předpokládal skriptorium v Břevnově a v Ostrově u Davle). Všechny kodexy z 11. století jsou jednoznačnými importy. První známé skriptorium u nás je doloženo v Olomouci v souvislosti s episkopátem Jindřicha Zdíka až ve druhé třetině 12. století.

11 Raně středověké Čechy, nejstarší malířské památky 13 Kontrolní otázky a úkoly: Vysvětlete pojem bavorská malířská škola. Úkoly k textu Vysvětlete následující pojmy: skriptorium, proskynesis, mitra, evangeliář, lancea domini, kapitulária, kánonové tabule, iniciála Otázky k zamyšlení: Jaký politický a kulturní význam mělo založení pražského biskupství? Jaký měly kláštery význam pro knížete, stát a tehdejší společnost? Citovaná a doporučená literatura Evropa kolem roku 1000, kat. výst. Praha Černý, P.: Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa, Praha Merhautová, A. Třeštík, D.: Románské umění v Čechách a na Moravě, Praha 1984.

12

13 Románská architektura v českých zemích 15 2 Románská architektura v českých zemích V této kapitole se dozvíte: Jak a čím byla ovlivněna románská architektura v Čechách a na Moravě Čím je charakteristická Jaké typy sakrálních a profánních staveb se v této době v architektuře objevují O nejdůležitějších stavbách tohoto období u nás Po jejím prostudování byste měli být schopni: vysvětlit čím je románská architektura v Čechách a na Moravě charakteristická objasnit vlivy, které působily na její charakter znát nejdůležitější příklady a formy románské architektury v Čechách a na Moravě Klíčová slova kapitoly: románská, architektura, rotunda, bazilika, centrála, klášter, tribuna, empora, věž, krypta, apsida, palác Na zvládnutí této kapitoly budete potřebovat asi 4 hodiny, tak se pohodlně usaďte a nenechte se nikým a ničím rušit. 2.1 Nejstarší architektonické památky Čech a Moravy 9. století. Velkomoravská architektura Nejstarší pozůstatky kamenné sakrální architektury byly nalezeny v oblastech náležejících území Velkomoravské říše. Jednotlivá moravská sídliště se značně lišila jak velikostí, tak významem i charakterem. V jejich rámci se objevují také sakrální stavby, jež byly jak symbolem nového křesťanského kultu, tak také kultovními a kulturními centry. Objevují se zde v zásadě dva architektonické typy odvozené již od raně křesťanské architektury. Tím prvním je centrální stavba rotunda. V Mikulčicích se archeologům podařilo nalézt pozůstatky tří rotund, u nichž jedna měla dokonce dvě protilehlé apsidy (obr. 1). Dalším typem kostela byla podélná jednolodní stavba, jichž se na předpokládaném území Velké Moravy podařilo nalézt celkem jedenáct, z nichž minimálně dvě měly bazilikální dispozici (např. kostel č. III (C)

14 16 Románská architektura v českých zemích v Mikulčicích obr 2). Mikulčický kostel č. III měl snad také nartex a předsíň po vzoru raně křesťanských bazilik. Čechy Nejstarší kamenné sakrální budovy v Čechách jsou rovněž spojeny s křesťanstvím, jež bylo vnímáno jako státní náboženství již za vlády knížete Bořivoje (z. 889). Kníže založil na svém hradišti na Levém Hradci kostel sv. Klimenta, který se bohužel nedochoval. Nicméně lze předpokládat, že byl první kamennou sakrální stavbou v Čechách. Jednalo se o rotundu, patrně podle velkomoravských vzorů, s apsidou. Rovněž na Pražském hradě stál kamenný kostel, tentokrát obdélný, zasvěcený Panně Marii. V obou případech se jednalo o kostely fundované knížetem, jako proklamace nového státního náboženství, jež zároveň pravděpodobně sloužily po vzoru raně křesťanských centrál jako pohřební kostely (mauzolea) panovníka a členů jeho rodiny. 2.2 Recepce otonské architektury v Čechách 10. a 11. století Centrálně disponovaný kostel je architektonický typ, který je projevem recepce antických vzorů. Rotundy v Čechách i na Moravě téměř bez výjimky sloužily jako panské kostely. V 10. století se objevuje nový typ rotundy: Rotunda sv. Víta se čtyřmi apsidami na Pražském hradě (obr. 3). Podle starší literatury byl jejím stavebníkem kníže Václav, ale byla vysvěcena až mezi léty , tedy až po Václavově smrti. Je však velmi pravděpodobné, že její stavbu sám inicioval. Pražská rotunda navazuje na karolínské, ale zejména otonské vzory (přítomnost lisén v exteriéru stavby). V Německu (zejm. v Alsasku) se v této době objevují centrální stavby imitující jak palácovou kapli Karla Velikého v Cáchách (obr. 4), tak chrám Božího hrobu v Jeruzalémě (obr. 5). Tyto stavby také představují ideové východisko pro Václavovu rotundu. Pražská rotunda měla totiž průměr 12,98m, zatímco délka kaple s Kristovým hrobem v Jeruzalémě je 13,50m. Pro středověké měření je to mimořádná shoda a již tento jeden shodný prvek s originálem umožňoval považovat pražskou rotundu za skutečnou repliku Božího hrobu a zároveň také za symbol Nebeského Jeruzaléma. Praha jakožto centrum nového českého státu se tak stala středem křesťanského universa a její pohanská půda byla transformována na svatou zem. Rotunda se tímto stala věčným zhmotněním závažného politického aktu a zároveň Václavovým martyrionem, po vzoru raně křesťanských centrál. O svatovítské rotundě kronikář Kosmas napsal, že byla postavena ad similitudinem Romanae acclesiae rotundam tedy po vzoru římských okrouhlých kostelů. Mučedník, jemuž byla zasvěcena, sv. Vít, je raně křesťanským světcem umučeným v Římě v roce 306. Monumentálnější sakrální stavby (baziliky) byly v 10. století spojeny převážně s kláštery, neboť musely být schopny pojmout v presbyteriu

15 Románská architektura v českých zemích 17 mnichy přebývající v klášteře a v trojlodí obyvatele okolních vesnic, jimž klášter poskytoval duchovní a pastorační služby. Typ klášterní baziliky s tribunami do Čech přichází z říše, kde představuje novum otonské architektury. Příkladem budiž bazilika sv. Jiří na Pražském hradě dokončená již před rokem 921 (obr. 6). Tribuny můžeme předpokládat také v Břevnově, kde se z původní architektury kláštera založeného v roce 993 dochovala pouze krypta klášterního kostela (obr. 7) nebo v Ostrově u Davle (zal. 999). Zajímavou stavbou citující otonské vzory byla také biskupská bazilika na Pražském hradě, založená knížetem Spytihněvem v roce 1060, se zajímavou a v říši typickou dvoukryptovou dispozicí, mohutným westwerkem s transeptem a trojapsidálním chórem (obr. 8). Jedná se tedy o dispozici, která záměrně cituje otonské vzory a musela být v českém kontextu mimořádnou architekturou, jejíž vzhled byl odrazem prestiže jak pražského biskupa, tak samotného knížete. 2.3 Architektura 12. století v Čechách V letech přestavěl Jindřich IV. dóm ve Špýru (obr. 9), jenž byl pohřebištěm sálských panovníků a nejvýznamnějším chrámem v říši. V interiéru jsou umístěny sloupy s antikizujícímu hlavicemi, nebyly zklenuty pouze boční lodě, jak to bylo běžné, ale rovněž loď hlavní byla to první monumentální klenba v post-antické architektuře. Poprvé od dob antiky byl také uplatněn základní princip antické architektury její důsledný antropocentrismus. S císařem Jindřichem IV. spojil svou politickou kariéru český panovník Vratislav II. ( ). V roce 1080 ukořistil od Rudolfa Švábského relikvii svatého kopí, již mu císař ponechal jako symbol panovnické moci lancea regis. Mohl ji nosit veřejně v procesí jako odznak českého knížectví. V roce 1085 byl Vratislav korunován na českého krále. Také v české architektuře tohoto období můžeme hovořit o jisté vědomé inspiraci antikou, zprostředkované říšskými vzory. S knížetem a později králem Vratislavem II. jako stavebníkem, jsou v Čechách spojeny zajímavé stavby: Kostel sv. Kříže při Sázavském klášteře, z něhož se dochoval pouze půdorys (obr. 10). Jedná se o centrálu s čtvercovou dispozicí a čtyřmi apsidami (tzv. tetrakonchos) dle vzorů raně křesťanské, tj. pro středověkého člověka antické, architektury. Kostel byl umístěn na klášterním hřbitově a byla v něm chovaná relikvie sv. Kříže, podle legendy nalezená v Jeruzalémě matkou císaře Konstantina Helenou. Stavba se tak záměrně svou v Čechách jedinečnou dispozicí obracela k raně křesťanské legendě, stejně jako reflektovala význam relikvie opatrované sázavskými benediktýny. Patrně nejkvalitnější stavbou 12. století v Čechách je patrová kaple s předsíní zasvěcená sv. Prokopu z 2. poloviny 12. století v Záboří nad Labem (obr. 11). Jedná se pravděpodobně o panovnickou fundaci Vladislava II. Architektura je výjimečná jak svým konceptem obracejícím

16 18 Románská architektura v českých zemích se přes říšské předlohy až ke karolínskému archetypu císařské kaple v Cáchách, tak mimořádně kvalitním kamenickým zpracováním architektonických detailů a dekoru hlavic sloupů i archivolt portálu. Objevuje se zde například ojedinělý naturalistický motiv tzv. rozevlátého akantu (obr. 12). Listí akantu je na hlavici portálového sloupu zachyceno v pohybu, čechrané větrem. Tento motiv se objevuje již v 2. století a oblíben byl také v Ravenně. Nedaleko Záboří nad Labem se dochovala jiná velmi zajímavá stavba románské architektury 12. století kostel sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory (obr. 13). Kostel fundovala místní šlechtična Marie jako soukromý tribunový kostel tribuna sloužila šlechtici či panovníkovi, jemuž umožňovala přístup samostatným vchodem ze svého sídla a soukromí odděleného místa pro sledování liturgie. Podle typu a umístění tribuny (empory) rozeznáváme tři druhy empor: kruchtovou, věžovou a patrovou. Jakubský kostel byl vysvěcen v roce 1165 a představuje vzácně dochovaný komplex architektury v exteriéru zdobené figurami donátorů a světců. Z poslední třetiny 12. století pochází bazilikální stavba ze stejné oblasti z Kolínska, a tou je bazilika Panny Marie v Tismicích (obr. 14). Také ona byla patrně panským kostelem, stavba je poměrně drobná a kompaktní, je však zajímavá dispozičně, neboť všechny apsidy závěru včetně chóru jsou umístěny ve stejné rovině, což představuje archaický (ještě karolínský) koncept závěru kostela. 2.4 Románská architektura na Moravě Na Moravě kromě monumentální výstavby Olomouce s novou bazilikou a palácem kapituly (obr. 15) nemáme zpráv o žádných srovnatelných stavbách. Podle pramenů stál v Brně biskupský dóm sv. Petra v areálu brněnského hradu, ale o jeho podobě víme pouze to, že se jednalo o trojlodní baziliku s transeptem a s dvěma věžemi v průčelí. Typ reprezentativního sídla paláce je u nás doložen poprvé v Olomouci. Byl dokončen v roce 1141, jednalo se o sídlo olomoucké kapituly a biskupa Jindřicha Zdíka (z. 1150). Ve střední Evropě jsou jedinečná sdružená okna v západním křídle paláce, v místnosti vytápěné krbem. Otevřená sdružená okna jsou běžnější v teplejších oblastech jihu Francie či v Itálii. Dekorace archivolt oken nemá u nás obdoby motivy jsou odvozeny z římských antických staveb, hlavice okenních sloupů nejsou jako obvykle čtvercové, ale jsou konkávně vykrojeny, také motiv rosety je autentickým antickým prvkem, článkování je pojato téměř jako volná plastika, objem je silně narušen, kameník hojně využíval vrtáku (obr. 16). Srovnatelnou architekturu v Čechách představuje palác s patrovou kaplí císařské falce v Chebu z poslední čtvrtiny 12. století (obr. 17).

17 Románská architektura v českých zemích 19 Z klášterů románské Moravy 12. století se dodnes dochovaly části původních architektur ženských premonstrátských klášterů v Louce a v Dolních Kounicích. V Louce u Znojma se dochovala původní románská krypta (kolem roku 1200) s bohatě dekorovanými hlavicemi sloupů ovlivněnými snad Podunajím a jím transformovanou podobou burgundské, potažmo cisterciácké architektury (obr. 18). Na Moravě nalezneme také příklady centrálních staveb. Velmi zajímavá stavba tohoto typu zasvěcená sv. Petru a Pavlovi se dochovala v Řeznovicích u Ivančic, pocházející z druhé poloviny 12. století (obr. 19). Jedná se o čtverec s oktogonální věží a čtyřmi apsidami. Je to architektura svým půdorysem velmi archaická, čerpající z raně křesťanských vzorů. Centrální forma byla na Moravě patrně typická pro panské privátní svatyně (viz rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě /obr.20/). Shrnutí kapitoly Románská architektura v Čechách a na Moravě čerpá jak z domácí architektonické tradice (Velká Morava), tak především ze zahraničních vzorů (otonská říšská architektura). Objevují se oba základní typy architektur: centrála buď v podobě rotundy nebo centrály na čtvercovém půdorysu s apsidami, někdy i s věží. Monumentálnější sakrální architektura se vázala především na monastické a dvorské prostředí. Kamenná trojlodní bazilika s věžovým průčelím, kryptami a presbytářem tvořeným jedním, popř. třemi apsidami se objevuje po vzoru otonských kostelů na sklonku 11. století a ve 12. století. V Čechách se rovněž setkáme s typem patrové kaple (Cheb, Záboří), navazující na původní karolínský koncept. Z profánní architektury je nutno zmínit palácové komplexy 12. století v Olomouci (biskupský palác), v Chebu (císařská falc) a na Pražském hradě. Kontrolní otázky a úkoly: 1. Vyjmenujte základní typy velkomoravské architektury. 2. Co je to rotunda a jakou plnila funkci? 3. Vysvětlete pojem emporový kostel. 4. Popište románskou baziliku. 5. S kterým řádem jsou spojeny nejstarší kláštery v Čechách?

18 20 Románská architektura v českých zemích Citovaná a doporučená literatura A. Merhautová, Románská architektura v Čechách, in: R. Chadraba (ed.), Dějiny českého výtvarného umění I/1. Praha 1984, s Zd. Kudělka, Románská architektura na Moravě, in: R. Chadraba (ed.), Dějiny českého výtvarného umění I/1. Praha 1984, s A. Merhautová D. Třeštík, Románské umění v Čechách a na Moravě, Praha A. Merhautová, Raně středověká architektura v Čechách, Praha 1971.

19 Vyšehradský kodex a tzv. bavorská malířská škola 21 3 Vyšehradský kodex a tzv. bavorská malířská škola V této kapitole se dozvíte: O nejcennější středověké památce knižní malby dochované na našem území o Kodexu vyšehradském. Kde, kdy a pro koho tento rukopis vznikl O jeho ikonografii a stylu O dalších rukopisech, jež s Vyšehradským kodexem stylově souvisejí Po jejím prostudování byste měli být schopni: vysvětlit pojem bavorská malířská škola objasnit původ vyšehradského kodexu charakterizovat stylová a ikonografická východiska malířské výzdoby vyšehradského kodexu Klíčová slova kapitoly: knižní malba, kodex, evangelistář, evangeliář, kapitula, bavorská malířská škola Na zvládnutí této kapitoly budete potřebovat asi 4 hodiny, tak se pohodlně usaďte a nenechte se nikým a ničím rušit. V roce 1085 se na Vyšehradě odehrála korunovace prvního českého (a formálně také polského) krále Vratislava II. Titul získal Vratislav od císaře Jindřicha IV., ale pouze pro svou osobu, nepřecházel na jeho potomky. K příležitosti slavnostní královské korunovace Vratislav objednal skupinu na české poměry neobvykle luxusně zdobených iluminovaných rukopisů. Kromě Evangelistáře (kodexu) vyšehradského (obr. 1), který je ve skupině největší, nejbohatěji zdobený a určený bezpochyby pro vlastní korunovační ceremoniál, patří do skupiny tyto další rukopisy: Kodex aureus hnězdenský (obr. 2), jenž je ve skupině možno považovat za nejkvalitnější z hlediska iluminací. Evangelistář svatovítský (obr. 3) je naopak velmi skromný, nedokončený, a jenž kromě čtyř iluminací evangelistů obsahuje pět výjevů z Kristova života a kvalitativně srovnatelný Evangeliář pultuský či krakovský (obr. 4). Skupina těchto čtyř rukopisů vykazuje pozoruhodně homogenní charakter, který nám umožňuje soudit na jejich společný vznik v jednom skriptoriu ve stejnou dobu (těsně před rokem 1085). Jednalo se bezesporu o prestižní zakázku iniciovanou samotným panovníkem. Nejskromnější

20 22 Vyšehradský kodex a tzv. bavorská malířská škola z celé skupiny je evangelistář svatovítský, který byl snad určen jako dar krále pro svatovítskou kapitulu, s níž vedl Vratislav II. dlouhodobé spory. Další dva rukopisy se záhy dostaly do Polska, podle všeho jako diplomatické dary krále, darované snad prostřednictvím jeho dcery Judity, provdané za polského knížete Vladislava Heřmana. Nejkvalitnější kodex hnězdenský, mohl být zamýšlen jako mimořádně prestižní dar na usmířenou za uloupení ostatků sv. Vojtěcha knížetem Břetislavem I. hnězdenskému arcibiskupství. Naopak katedrále v Plocku, založené v roce 1075, král daroval nejméně kvalitní a navíc nedokončený rukopis skupiny, kodex krakovský. Je nasnadě, že panovník si byl kvalitativních rozdílů jednotlivých kodexů vědom a dokázal rozlišit jejich reprezentativní hodnotu. 3.1 Provenience a styl Vyšehradský kodex byl zhotoven po vzoru evangelistářů vytvořených pro německé císaře jako luxusní korunovační kodex. Měl nezastupitelnou funkci v korunovačním ceremoniálu (král na takový kodex obvykle přísahal) a byl nesen v korunovačním procesí. Vratislav jej potom patrně věnoval nově založené kapitule na Vyšehradě. Po liturgické stránce je rukopis evangelistářem tzn. obsahuje perikopy, tj. výňatky z evangelií pro kázání k jednotlivým svátkům liturgického roku. To vše na 180 pergamenových listech s 26-ti celostránkovými iluminacemi. Rukopis je nicméně iluminován poměrně zběžně a ve srovnání se špičkovou evropskou produkcí ne příliš kvalitně. Novější bádání opakovaně ukázalo, že původ celé skupiny musíme hledat, tak jako u většiny rukopisů z 11. století dochovaných v Čechách, v Bavorsku, přesněji ve skriptoriu klášterů Tegernsee a Freising, popř. Niederalteich. Typické je zejména utváření prostoru scén pomocí diagonálně podaných cihlových zdí architektur. Také modelace draperie oděvu je v těchto rukopisech podána podobně, i když skupina vyšehradského kodexu vykazuje pokročilejší stádium vývoje směrem k románské malbě. Dochází zde ke ztrátě modelačních funkcí grafických schémat v draperii, které nevyvolávají dojem plasticity a začínají se zcela osamostatňovat. Tento proces nazýváme parcelizací plochy draperie, což je nejmarkantnější u postavy trůnícího Krista (Majestas domini) v kodexu vyšehradském (obr. 5). Polské bádání navrhlo jako možné místo, kde skupina mohla vzniknout, skriptorium kláštera v Niederaltaichu, jehož produkci 11. století známe velmi málo. Klášter měl v rámci bavorské školy mimořádné postavení a vedle Tegernsee jej můžeme považovat za druhé centrum bavorské školy. Skupina rukopisů kolem kodexu vyšehradského by tak mohla vyplnit bílé místo v produkci tohoto skriptoria. Mniši z Niedereltaichu se také významně podíleli na misijní činnosti v Čechách, v Uhrách i v Polsku a upevňovali zde novou reformní benediktýnskou observaci. Známou postavou byl břevnovský asketa, původem niederalteichšský

21 Vyšehradský kodex a tzv. bavorská malířská škola 23 mnich sv. Vintíř. Z Niederalteichu přišli v roce 999 benediktýnští mniši do Ostrova u Davle. 3.2 Ikonografie Ikonografie iluminací kodexu je z teologického hlediska složitá a zajímavá, na mnoha místech archaická (obr. 6). Například Křest Krista s personifikací řeky Jordán vykazuje vztah až k raně křesťanské ikonografii. Kodex začíná po celostránkové iluminaci čtyř evangelistů dvěma foliemi členů Kristova rodokmenu (obr. 7). Předchůdců Krista je celkem 54. Podobně rozsáhlý cyklus postrádá v bavorské malbě paralelu. Ikonograficky unikátní je skutečnost, že mezi busty Kristových předků jsou rovněž zahrnuti představitelé 12-ti izraelských kmenů. Nenaznačují jen rodovou příslušnost Krista, ale zároveň předznamenávají 12 apoštolů a představují aluzi na budoucí církev (obr. 8). Na versu folia 20 je velmi zajímavé zpodobení Zvěstování Panně Marii. Marie je prostovlasá, oděna v liturgickém oděvu, zastiňuje ji v souladu s biblickým textem holubice ducha svatého, sedí frontálně na trůně typu faldistorium a v ruce má knihu. Přistupuje k ní anděl oděn do byzantské tuniky, oba jsou od sebe odděleni oltářní menzou se svícny a pyxidou, v níž se uchovávala posvěcená hostie. Zejména přítomnost oltářní mensy dodává scéně silný eucharistický akcent. Má zdůrazňovat eucharistickou ideu přítomnosti Krista ve svátosti oltářní. Zobrazení Zvěstování se objevuje ve skupině Kodexu vyšehradského pouze zde a v kodexu hnězdenském (obr. 9). Obě scény vykazují společné rysy. V kodexu hnězdenském je ale scéna jednodušší, konvenční a chybí oltář. Zajímavá je tím, že znázorňuje Marii v okamžiku přijetí sedmi darů Ducha svatého v podobě sedmi paprsků vycházející z hlavy holubice, související s textem Izaiáše: prut vzejde z pahýlu Jesseova, výhonek z kořene jeho vykvete a spočine na něm duch Hospodinův, duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch umění a pobožnosti a naplní duchem bázně Hospodina. Sedm darů Ducha svatého symbolizovaných holubicemi s křížovými nimby nalezneme také v kodexu vyšehradském (obr. 10). Sedí na stromu Jesse a ilustrují tak vlastní Izaiášův text. Ve středověké ikonografii se s tímto takto pojatým námětem setkáváme zde poprvé. Skutečnost, že je námět chápán také jako předobraz Mariina panenství, je zdůrazněno scénou Porta clausa s králem Šalamounem v horním registru iluminace (obr. 11). Unikátní v rámci skupiny Vyšehradského kodexu je iniciála D ixit s trůnícím svatým Václavem (obr. 12). Václav sedí na skládacím trůnu faldistoriu, s praporcem v ruce a s žehnajícím gestem. Nemá svatozář, ale je jasné že je chápán jako světec. Zdůrazněna je zde však Václavova vladařská role knížete a věčného panovníka Čechů.

22 24 Vyšehradský kodex a tzv. bavorská malířská škola Shrnutí kapitoly V roce 1085, těsně před svou korunovací, objednal první český a polský král Vratislav II. v některém z bavorských klášterních skriptorií (Freising, Tegernsee nebo Niederalteich) skupinu na české poměry luxusních rukopisů. Kromě korunovačního evangelistáře vyšehradského nechal král ještě zhotovit další rukopisy: evangeliář svatovítský, kodex hnězdenský a kodex krakovský. Mají rozdílnou kvalitu a dva z nich zůstaly nedokončeny, patrně kvůli časovému tlaku. Po výtvarné stránce je nejhodnotnější kodex hnězdenský. Nejrozsáhlejší výzdobou, i když méně kvalitní, naopak vyniká kodex vyšehradský. Tyto dva rukopisy jsou také charakteristické komplikovanou a teologicky náročnou ikonografií s četnými vizuálními stereotypy a archaismy, potvrzující provenienci všech čtyř kodexů v některém z velkých a starobylých skriptorií říšských klášterů. Kontrolní otázky a úkoly: 1. Vysvětlete následující pojmy: evangelistář, perikopa, folio, iniciála, faldistorium, draperie, pyxida, skriptorium 2. Kdo objednal vyšehradský kodex a proč? 3. Jaké další rukopisy s ním byly objednány? 4. Kde kodexy vznikly a byly iluminovány? 5. Co je to bavorská malířská škola? Úkoly k textu Vysvětlete rozdíl mezi evangeliářem a evangelistářem. Otázky k zamyšlení: Víte, kdo byl sv. Vintíř? Citovaná a doporučená literatura A. Merhautová D. Třeštík, Románské umění v Čechách a na Moravě, Praha A. Merhautová P. Spunar, Vyšehradský kodex. Korunovační evangelistář prvního českého krále, Praha 2006.

23 Románské sochařství v Čechách a na Moravě 25 4 Románské sochařství v Čechách a na Moravě V této kapitole se dozvíte: O nejdůležitějších sochařských památkách románského umění v Čechách a na Moravě O vlivech působících na románské sochařství v Čechách Po jejím prostudování byste měli být schopni: objasnit styl a ikonografii některých vybraných památek románského sochařství v Čechách charakterizovat a popsat nejdůležitější památky románského sochařství u nás Klíčová slova kapitoly: sochařství, románské, reliéf, tympanon, portál Na zvládnutí této kapitoly budete potřebovat asi 3 hodiny, tak se pohodlně usaďte a nenechte se nikým a ničím rušit. Památek románského sochařství se na našem území dochovalo velmi málo. Většina dochovaných příkladů je vázaná na architekturu, kromě architektonických ornamentálně zdobených článků se to týká také všech dochovaných figurativních sochařských děl z tohoto období. Zatímco z 10. a 11. století se žádné sochařské památky nedochovaly (i když jejich existenci můžeme předpokládat), ze století 12., zejména z období vlády Vladislava II., kdy uvažujeme o existenci dvorského umění, se dochovalo několik významných a kvalitních příkladů sochařské produkce románského období u nás. Na Moravě jsou dochované příklady vázané exkluzivně na stavbu olomouckého paláce kapituly a osobnost biskupa Jindřicha Zdíka (kamenické články oken paláce, fragment reliéfu s výjevem Klanění tří králů aj. /obr.1/). 4.1 Kostel sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory Na jižním průčelí tribunového jednolodního kostelíku sv. Jakuba v obci Jakub u Kutné Hory se dochoval vzácný soubor reliéfních soch. Sochařská výzdoba (obr. 2) kostelíka je datována před rok 1165, kdy byl kostel pražským biskupem Danielem vysvěcen oltář na empoře kostela. Figurální sochy na fasádě jsou rozděleny do dvou pásů. Dole, v tympanonu vstupního portálu, je zobrazena polopostava Krista (obr. 3) s žehnajícím gestem a s knihou života, flankovaná anděly

24 26 Románské sochařství v Čechách a na Moravě s kadidelnicemi. Jedná se de facto o zjednodušený výjev Posledního soudu. V arkádách přízemí jsou umístěny dvě fragmentárně dochované postavy, nalevo od portálu postava sv. Petra (obr. 4) s fragmentem klíče, napravo stojí snad sv. Pavel (obr. 5) se svitkem. V patře jsou nad portálem vyobrazeni klečící donátoři, patrně synové fundátorky kostela Marie, Slavibor a Pavel (obr. 6). V pokleku se koří postavě Boha otce stojící mezi nimi (obr. 7). Soubor dále doplňují stojící postavy českých patronů sv. Václava (obr. 8) ve zbroji, sv. Prokopa (obr. 9) s opatskou berlou a sv. Vojtěcha (obr. 10) s berlou a mitrou na hlavě. Soubor mohl být původně početnější, nápadná je především absence postavy fundátorky, šlechtičny Marie, popř. Panny Marie, sv. Ludmily nebo sv. Víta. Určení provenience a stylových východisek jakubských soch je velmi obtížné, neboť postrádají v českém, ale i středoevropském prostoru analogii. Je možno uvažovat o francouzském, popř. burgundském stylovém východisku soch, zprostředkovaném Saskem, popř. Porýním. 4.2 Tzv. mostecký reliéf Mezi léta 1158 a 1173 je možno datovat fragmentárně dochovaný, velmi kvalitní basreliéf pocházející z malostranské věže pražského Juditina mostu (obr. 11). Jsou na něm vyobrazeny dvě postavy, z nichž jedna, mladší, s bravurně modelovanou hlavou, klečí před starší postavou oděnou v dlouhém plášti a sedící na trůně. Hlava frontálně trůnící mužské postavy se nedochovala. Reliéf je velice kvalitním dílem a je možno jej směle zařadit do soudobého evropského klasicizujícího proudu inspirovaného antickým sochařstvím, navazujícího na protohumanistické tendence v evropské kultuře 12. století nazývané často renesancí 12. století, vrcholící ve francouzském katedrálním sochařství první třetiny 13. století (tzv. remešský klasicismus). Podobně jako u předchozí památky je i zde obtížné určit provenienci reliéfu, který si objednal patrně sám český král Vladislav II. jako zvěčnělou připomínku své korunovace císařem Fridrichem Barbarosou v roce Reliéf s trůnící Pannou Marií z baziliky sv. Jiří V bazilice sv. Jiří na Pražském hradě se dochoval zajímavý trojdílný reliéf s Trůnící Pannou Marií s Ježíškem (obr. 12) datovaný mezi léta 1200 a Hlavní výjev reliéfu zobrazuje frontálně trůnící Pannu Marii oděnou v byzantinizující mafórium, korunovanou dvěma anděly s kadidelnicemi a s plasticky prolamovanými nimby opět inspirovanými Byzancí. U nohou Marie klečí dvě ženské postavy, vlevo zakladatelka svatojiřského kláštera, přemyslovská kněžna a abatyše Marie (původním jménem Mlada) a vpravo Berta, v pramenech nazývaná jako druhá zakladatelka kláštera, který obnovila po devastujícím požáru

25 Románské sochařství v Čechách a na Moravě 27 v roce Identitu obou postav prozrazuje nápis na rámu reliéfu: Maria prima abba ave maria gratia plena dns tecum bertha abba scda fond x. Výjev doplňují dvě křídla, postranní samostatné reliéfy znázorňující opět dvě klečící postavy adorující Marii s Ježíškem. V levém reliéfu je to abatyše Anežka, sestra českého krále Přemysla Otakara I., která byla abatyší svatojiřského kláštera mezi léty 1200 a 1228 a v pravém, v menším měřítku, její bratr král Otakar. Všechny tři reliéfy tvoří pozoruhodný celek, jenž mohl sloužit jako oltář či votivní objekt. Ikonograficky se jedná o výjev zvaný Thronus sapientiae Trůn moudrosti, jehož smysl vyjadřuje také nápis na rámu ústředního výjevu reliéfu in gremio matris sedet sapientia patris (v lůně matky spočívá moudrost otce). Starší bádání kladlo stylové východisko reliéfů do Saska, nicméně nápadná stylová i ikonografická podobnost reliéfů s iluminacemi svatojiřského rukopisu zvaného ostrovský žaltář z rozmezí let 1174 až 1200 (viz následující kapitola) nás nutí uvažovat o Bavorsku. 4.4 Portál klášterního kostela cisterciaček v Předklášteří u Tišnova Výjimečná památka sochařského umění na Moravě se dochovala v podobě překrásného portálu klášterního kostela cisterciaček v Předklášteří u Tišnova (obr. 13), založeného v roce 1232 královnou Konstancií. Ještě před rokem 1240 byl portál dokončen a představuje příklad přechodného stylu stojící na rozhraní románského slohu a gotiky. Jedná se o bohatě zdobený ústupkový portál francouzského typu s řadou portálových figur a tympanonem s výjevem Posledního soudu s donátory (obr. 14): královnou vdovou Konstancií a jejím manželem králem Přemyslem Otakarem I. Stylový charakter soch portálu je typický pro polovinu 13. století v Čechách a na Moravě a reflektuje také situaci v architektuře, kdy dochází k pronikání nových prvků francouzské gotiky a k jejich asimilaci románským prostředím. Inovativní jsou na portále zejména figury apoštolů (obr. 15) na ostění, které jsou stylově pokročilejší než výjev v tympanonu a jejich uvolněný postoj, traktace drapérie i kontrapost reflektují nejnovější tendence ve středoevropském monumentálním sochařství této doby (Bamberk Knížecí portál, Magdeburk, Freiberk Zlatá brána /obr. 16/, uherský Ják /obr. 17/). Portál byl ve středověku chráněn předsíní, podobně jako v nedaleké třebíčské bazilice sv. Prokopa (obr. 18). Shrnutí kapitoly Z románského sochařství v Čechách a na Moravě se nám dochovaly pouze fragmenty. Z figurativního sochařství se dochovalo několik příkladů. Mezi nejdůležitější a nejstarší patří soubor reliéfních plastik

26 28 Románské sochařství v Čechách a na Moravě zdobících jižní fasádu kostela sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory z roku Zhruba ze stejné doby pochází reliéf znázorňující korunovaci či vazalský vztah českého krále Vladislava II. k německému císaři Fridrichu Barbarosovi a mariánský reliéf ze svatojiřského kláštera na Pražském hradě z doby po roce Přechodný styl mezi románským sochařstvím a gotikou představují portálové plastiky klášterního kostela cisterciaček v Předklášteří u Tišnova, dokončeného před polovinou 13. století. Kontrolní otázky a úkoly: 1. Vyjmenujte nejdůležitější sochařské památky románského období v Čechách. 2. Popište sochařskou výzdobu jižní fasády kostela sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory. 3. Vysvětlete ikonografii mariánského reliéfu z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. 4. Vysvětlete pojem dvorské umění Vladislava II. Otázky k zamyšlení: Odkud se na území českého státu dostává velký ústupkový portál zdobený figurální plastikou? Na jakém typu architektury se objevuje? Uveďte příklady z Francie a Německa. Co je to renesance 12. století? Citovaná a doporučená literatura J. Homolka, Románské sochařství, in: R. Chadraba (ed.), Dějiny českého výtvarného umění I/1. Praha 1984, s

27 Malířství 12. století na Moravě a v Čechách 29 5 Malířství 12. století na Moravě a v Čechách V této kapitole se dozvíte: Kdo to byl Jindřich Zdík a čím je jeho osobnost důležitá O knižní a nástěnné malbě 12. století v Čechách a na Moravě O nástěnné výzdobě znojemské rotundy sv. Kateřiny Po jejím prostudování byste měli být schopni: vysvětlit souvislosti a dobový kontext v němž pracovalo olomoucké skriptorium znát nejdůležitější památky knižní malby 12. století v Čechách a na Moravě charakterizovat knižní malbu tohoto období Klíčová slova kapitoly: skriptorium, biskupství, iluminátor, horologium, žaltář, rotunda Na zvládnutí této kapitoly budete potřebovat asi 4 hodiny, tak se pohodlně usaďte a nenechte se nikým a ničím rušit. Z 12. století se dochovalo několik významných památek knižní kultury. Ta zažívá v této době, zejména na Moravě, poměrně výrazný rozkvět díky osobnosti olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. V roce 1063 bylo v Olomouci obnoveno knížetem a budoucím králem Vratislavem II. biskupství. Během tohoto i následujícího století zakládány četné kláštery. Moravu v 11. a 12. století spravovala přemyslovská údělná knížata, která vedla neustálé spory s rodovou linií Přemyslovců vládnoucích v Čechách. Přemyslovský rod byl početný a ze strany moravských Přemyslovců docházelo pravidelně ke snahám o částečnou politickou autonomii Moravy. Proto již kníže Břetislav I. (z. 1055), podle zpráv kronikáře Kosmy, zavedl tzv. seniorátní zákon, podle kterého měl právo na trůn vždy nejstarší člen rodu - syn nebo vnuk. Ještě za Břetislavova života byla Morava rozdělena na dvě části: olomoucký úděl a brněnský, později k nim přibyl ještě úděl znojemský. 5.1 Skriptorium Jindřicha Zdíka Podle listiny z roku 1141 olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (episk ) nechal v tomto roce biskup přenést své sídlo

28 30 Malířství 12. století na Moravě a v Čechách od kostela sv. Petra k nově založené kapitule sv. Václava v Olomouci. Zdík s tímto počinem spojoval nemalou osobní prestiž, nechal vystavět baziliku a luxusní palác sídlo biskupa a kapituly - a sám patrně inicioval také vznik, či obnovení skriptoria, kde působili rovněž iluminátoři, které si přivedl z některého z německých klášterů. Dva z nich známe jménem, neboť pro biskupa iluminovali rukopis známý jako Horologium olomoucké (obr. 1). Rukopis je datován po roce 1141 (nejpozději únor 1142, dle kalendáře v rukopisu). Oba iluminátoři, Hildebert a Everwin vytvořili celostránkovou iluminaci na titulní straně, kde je zachycen trůnící papež sv. Řehoř Veliký. K němu se naklání Jindřich Zdík nesoucí pásku s textem mše sv. Řehoře, doprovázen klerikem. Nad nimi stojí český kníže Vladislav II., označen nápisem dux (vévoda, panovník) se dvěma šlechtici. Pod nimi sedí píšící Petr Diakonus, pomocník Řehoře Velikého. Na levé straně je zachycen olomoucký údělný kníže Ota III. Dětleb, za papežem stojí Zdíkův předchůdce, olomoucký biskup Jan II. s opatem a konventem benediktýnů. Papežův trůn podpírají dva muži ve šlechtických oděvech, označení jmény Modlata a Marek. Pod iluminací je zobrazen písař a iluminátor rukopisu Hildebert a jeho pomocník Everwin. Iluminaci lemuje latinský nápis v překladu: Pastýř ovce jak mystická lvice kořist si hledá, pastýř ovce je býk, lvice je býkova kráva. Pastýřem je obvykle ve středověké teologii myšlen Kristus, ale také duchovní pastýř - klerik, papež či biskup. Mystickou lvicí (lea mystica) je zde dle všeho míněna církev (vyplývá to z rozboru textů Moralií papeže Řehoře), zatímco býci jsou sv. Řehořem ztotožněni s hlasateli víry, kteří orají a zasévají tak sémě víry do úrodných srdcí věřících (klérus). Verše můžeme obrazně chápat tak, že duchovní zapouštějí sémě víry do srdcí věřících (ovcí), podobně, jako duchovní pastýř Kristus krmí potravou mláďata mystické lvice klér, který víru šíří mezi věřící. Text souvisí s monastickou reformou probíhající v této době, kdy nově vzniklé řády premonstrátů a cisterciáků nahrazují benediktýny. Zdík byl také přívržencem tohoto reformního proudu. V literatuře se obvykle uvádí blízký vztah stylu iluminace se Salzburgem (skriptorium při klášteře sv. Petra) nebo nověji s Kolínem nad Rýnem (skriptorium kláštera Steinfeld u Kolína). Dalším rukopisem, který byl iluminován v olomouckém skriptoriu je Augustinův spis De civitate Dei (O Božím městě /obr. 2/). Je to další rukopis z dílny Hildeberta a Everwina, kde se zachovala skvělá žánrová kresba Hildeberta sedícího za pulpitem a Everwina malujícího akantovou rozvilinu. Na stole za Hildbertem je vyobrazena myš, která právě shodila ze stolu kuře. Hildebert se po ní ohání, před sebou na desce pulpitu je nápis: "Bídná myši, příliš často mě doháníš k hněvu, Bůh tě zatrať. Jedná se o jednu z nejstarších žánrových scén ve středověkém umění vůbec.