et sacerdotium Říšská církev na přelomu prvního a druhého tisíciletí Drahomír Suchánek

HTML
DOWNLOAD

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "et sacerdotium Říšská církev na přelomu prvního a druhého tisíciletí Drahomír Suchánek"

Miroslav Neduchal
před 6 lety
Počet zobrazení:

1 Imperium et sacerdotium Říšská církev na přelomu prvního a druhého tisíciletí Drahomír Suchánek filozofická fakulta univerzity karlovy, 2011

2 KATALOGIZACE V KNIZE NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Suchánek, Drahomír Imperium et sacerdotium : říšská církev na přelomu prvního a druhého tisíciletí / Drahomír Suchánek. Vyd. 1. Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, s. (Fontes; sv. 4) Anglické a německé resumé ISBN (brož.) 322 * 2 67 * 322:27 67 * * * 342.3: * * :3 * : * * 930 * (430) Ota III., římský císař, Jindřich II., německý král a římský císař, stát a církev východofranská říše stol. křesťanství a politika východofranská říše stol. panovníci východofranská říše stol. organizace a struktura církve východofranská říše stol. legitimita moci východofranská říše stol. politická moc východofranská říše stol. křesťanství a společnost východofranská říše stol. křesťanství a kultura východofranská říše stol. písemné prameny východofranská říše stol. historiografie monografie 322 Politika a náboženství. Vztahy mezi církví a státem [15] Tato kniha byla zpracována v rámci Výzkumného záměru MŠMT č. MSN České země uprostřed Evropy v minulosti a dnes. Recenzovali prof. PhDr. Marie Bláhová, DrSc. prof. PhDr. Eva Semotanová, DrSc. Drahomír Suchánek, 2011 Všechna práva vyhrazena ISBN

3 Obsah Úvod 7 Otonsko-sálský systém říšské církve 14 Podstata a hlavní znaky otonsko-sálské říšské církve 27 Imperium et sacerdotium kořeny královské moci od nástupu saské dynastie do regentství za Otu III. ( ) 50 Panovnická moc její zakotvení a legitimita 50 Vztahy panovníka a šlechtické reprezentace 71 Saská dynastie ve světle rodinných vztahů 78 Ota III. (983/ ) říšská církev součástí univerzální říše 84 Osobnost a vláda 86 Renovatio imperii a vztah k papežství 96 Episkopát 110 Řeholní politika a vztah k mnišství 120 Merseburk a Gandersheim dva pohledy na církevní politiku Oty III. 131 Merseburk 132 Gandersheim 136 Jindřich II. ( ) vládce říšské církve 142 Osobnost a vláda 143 Italská politika a vztah k papežství 162 Episkopát 177 Klášterní politika a vztah k mnišské otázce 190 Církevní reforma 205 Výkon církevní vlády shrnutí 218 Říšská církev na přelomu tisíciletí zhodnocení 234 Kontinuita a zlom 234 Systémový přístup 236 Panovnická sakralita 237 Malba a figurální zobrazení 237 5

4 Ota III. 240 Reichenašský evangeliář 240 Bamberská apokalypsa 242 Liuthardův evangeliář 243 Jindřich II. 245 Řezenský sakramentář 245 Lekcionář Jindřicha II. 249 Evangeliář z Monte Cassina 250 Svatá říše 252 Eschatologie 259 Závěr 267 Obrazová příloha 275 Soupis vybraných pramenů a literatury 285 Seznam použitých zkratek 313 Slovníček pojmů 315 Jmenný rejstřík 322 Resumé 328

5 Úvod Když v roce 1953 rakouský historik Leo Santifaller, v návaznosti na sérii přednášek z předešlého roku přednesených na vídeňské univerzitě, uveřejnil svoji přelomovou práci o vztazích církve a státu v době panování otonské a sálské dynastie, 1 poprvé zřetelně formuloval přesvědčení, že na přelomu 10. a 11. století došlo k promyšlenému propojení říšské církve a královské moci. Odborná historická veřejnost začala hovořit o tzv. otonsko -sálském systému říšské církve jako o komplexním a stále se zdokonalujícím nástroji panovnické vlády v říši na počátku vrcholného středověku. Santifallerova teze, později rozvíjená a doplňovaná dalšími studiemi, záhy dosáhla téměř obecného přijetí a vytvářela rámec vnímání procesů, ke kterým v říši docházelo. Mnoho otázek však zůstalo nezodpovězeno. Santifallerovo pojetí umožnilo pochopit a zařadit jednotlivé prvky života středověké říšské církve, neodpovídalo ale vždy reálným vztahům církve a světské moci uvnitř otonského a sálského císařství. Nezohledněn zůstal předchozí vývoj církve v merovejském a karolínském období, jakož i obdobné procesy v okolních královstvích. V posledních dvou desetiletích 20. století rostla kritika příliš úzkého pohledu na problematiku říšské církve a s ní přesvědčení, že jednotlivé projevy církevního života nelze zařadit do pevného rámce systému říšské církve. Novou dynamiku dala diskusím o podobě otonsko -sálské říšské církve dvě výročí na počátku 21. století. První připomnělo tisíc let od úmrtí císaře Oty III. (24. leden 1002) a druhé počátek vlády císaře Jindřicha II. (7. červen 1002). Zejména postava posledního panovníka saské dynastie Liudolfingů Jindřicha II. ( ) vyvolala zvýšený zájem historiků, kteří v něm začali nacházet skutečného tvůrce a realizátora otonské říšské církve. Za jeho vlády vstupovaly církevní instituce nejvýrazněji do služeb panovnické moci a sám říšský vládce se velmi intenzivně angažoval v církevních záležitostech. Mnozí odborníci se po důkladné analýze fungování říšské církve zamýšleli nad otázkou, v jakých souvislostech je třeba přistupovat k církevní politice posledních saských panovníků. 1 Santifaller, L., Zur Geschichte des ottonisch salischen Reichskirchensystems, Wien, Rohrer

6 Cílem této práce je přispět k diskusi o problémech vztahů královské, respektive císařské moci (imperium) a církve (sacerdotium) na přelomu 10. a 11. století a na základě důležitých dobových pramenů i odborné literatury se zamyslet nad podobou říšské církve za vlády posledních dvou panovníků otonské dynastie. Východiskem bude zdůraznění výjimečného postavení panovníka, které na konci 10. století nabylo posvátného rázu (tzv. panovnická sakralita) a propůjčilo říšským vládcům novou legitimitu moci. Období vlády posledních dvou císařů otonské dynastie Oty III. a Jindřicha II. lze označit za vrchol budování královské říšské církve. Chtěl bych prokázat, že mapované období v sobě zahrnuje prvky vývojového zlomu i kontinuity, aniž by nové přístupy i tradiční řešení musely nutně stát v příkrém protikladu proti sobě. V plnosti se ztotožňuji s názorem německého historika Theodora Schieffera, který prohlásil, že člověk 11. století neměl vztah k církvi, ale vždy stál uvnitř církve, tedy uvnitř určitých pevných vazeb, jimiž byl determinován. 2 Výrazné osobnosti, jimiž Ota III. a Jindřich II. bezpochyby byli, však dokázaly významně ovlivnit utváření vztahů mezi královským dvorem a říšskou církví, což podle mého názoru umožňuje hovořit o zlomu v dosavadní královské církevní politice. Práci jsem rozdělil do čtyř základních částí. První oddíl se snaží zmapovat podobu a hlavní prvky otonské říšské církve a různé přístupy historiografie k vývoji církevní politiky otonských panovníků. Součástí této části je rovněž základní představení politických a společenských poměrů ve Východofranské říši v období vlády prvních tří panovníků otonské královské dynastie Jindřicha I., Oty I. a Oty II. V dalších dvou kapitolách jsem se zaměřil na vrcholnou fázi propojení církve a státu za vlády císařů Oty III. a Jindřicha II. Pokusil jsem se, s důrazem na jednotlivé oblasti a srovnání přístupů obou panovníků, o nalezení typických charakteristik, jimiž se život říšské církve vyznačoval. V poslední části jsem se soustředil na hledání a hodnocení příčin, které činily uvedené období jak zcela specifickým, tak i kontinuálním v porovnání s předchozím vývojem. 2 Schieffer, T., Heinrich II. und Konrad II. Die Umprägung des Geschichtsbildes durch die Kirchenreform des 11. Jahrhunderts, DA 8, 1951, s úvod

Podobné dokumenty

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petr Procházka. Dostupné z www.soes.cz.

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petr Procházka. Dostupné z www.soes.cz. Číslo projektu Název školy Předmět Tematický okruh CZ.1.07/1.5.00/34.0852 Střední škola cestovního ruchu, s. r. o., Benešov Dějepis Středověk Téma Svatá říše římská a boj o investituru Ročník 1 Autor Mgr.