okupace českých zemí německem karmická studie bojů o československo v letech a jejich poválečného důsledku.

Transkript

1 Byli jsme a budem! okupace českých zemí německem karmická studie bojů o československo v letech a jejich poválečného důsledku. text zpracoval jiří krutina DUCHOVNÍ SKRIPTA / 2012

2

3 Byli jsme a budem! okupace českých zemí německem karmická studie bojů o československo v letech a jejich poválečného důsledku. DUCHOVNÍ SKRIPTA / 2012

4 Obsah Obsah Úvod aneb proč tato studie Metoda vzniku studie Co předcházelo Mnichovu 1938 První světová válka Vznik Československého státu Výsledky 1. světové války: nestabilní mír Nevyhnutelný střet s Německem Hitlerův trip vedoucí k 2. světové válce 1938 sousled událostí všeobecná mobilizace československé branné moci mnichovská zrada Podpis Mnichovské dohody; Znění Mnichovské dohody Kdo byly skuteční násilně vyhnaní? Češi z pohraničí v roce 1938! Nebuďme nespravedliví k prezidentu Benešovi! odtržení Slovenska Okupace zbytku Československa tzv. 2. republiky Německem prezident dr. Hácha jede do Berlína

5 Odlet šéfa vojenské rozvědky plukovníka Moravce Karmické pozadí střetu československé armády s wehrmachtem Bitva o Čajánkova kasárna Výsledek střetnutí Prezident Dr. E. Beneš o hrdinných Slezanech Reakce Dr. E. Beneše na okupaci česko-moravských zemí Německem Problematika tzv. Sudetských Němců odkud se vzali? Patologie Německého národa Sudetští Němci a Sudety je pouze německá lež a ze lži vznikají jen další lži! Odhodlání a odpor československého lidu v roce 1938 Kdo nám šel na pomoc v roce 1938? Srbové! Těžká situace německých antifašistů a demokratů Zahraniční spojenci a realita Zahraniční exilová vláda E. Beneše a odboj Československá armáda v roce 1938 Memorandum hlavního štábu československé armády vedoucím politikům republiky v roce Utajovaná válka o čsl. pohraničí v letech Boje s Maďarskem o podkarpatskou Rus v letech Maďarská invaze Povstání v Chustu Tragédie Podkarpatské Rusi Bilance bojů v březnu 1939 s Maďarskem o Zakarpatskou Rus Češi západní spojence nezradili, ačkoliv jimi byli zrazeni Zhodnocení celého kritického období ve vztahu k současnosti Odsun německého obyvatelstva jako prevence opakování agrese na náš stát a národ Osobní poučení z této studie Doporučená literatura faktu podávající pravdivě českou dějinnou zkušenost 5

6 Věnováno všem bojovníkům za svobodu Československa, kteří dostáli své vlastenecké povinnosti a vojenské přísaze v letech Kopírování a rozšiřování je povoleno v celém rozsahu. Ing. Jiří Krutina, Praha 2012 ISBN

7 Ležet v samém středu Evropy znamená fatálně být uprostřed každé historické mely, která se kdy v Evropě strhla. Vskutku tato země nebyla ušetřena žádné srážky ras, kultur a idejí a platila svou krví za všechno, co se dálo s ostatní Evropou. A přeci se tu po dvanáct století udržel malý a houževnatý národ nejzápadnějších Slovanů: udržel se mezi daleko mocnějšími sousedy a po většinu svých krvavých dějin se musel proti nim hájit. Tisíc let tradice stačí, aby se národ pro vždycky dobře naučil tomu obojímu: uhájit své bytí a celým svým srdcem, celou svou silou stát na straně míru, svobody a evropské i světové solidarity. To je jeho vůle i jeho krásný osudový úděl. Karel Čapek

8

9 Úvod aneb proč tato studie Události kolem Mnichova 1938 a následná okupace Československa Německem jsou pro náš národ velmi osudovými okamžiky, které na mnohé roky ovlivnily naše národní cítění a vnímání, a tím i celý náš další vývoj jako národa a státu. Komunistický puč v roce 1948 a obelhání českého národa komunistickou ideologií byl právě důsledek těchto událostí. Současně také na druhou stranu byly karmickým vyústěním kolektivní karmy českého národa. Jinými slovy události předmnichovské, Mnichov i následnou okupaci Německem v letech nemůžeme chápat jako oddělené události bez uvažování karmického kontinua, v kterém jsou začleněny. Dokud tyto události nebudou správně chápány ve správném světle, nebudou správně integrovány, tak budou přinášet našemu národu, ale i jednotlivcům, z kterých je každý národ tvořen, dále jen bolestivé zkušenosti a neblahé následky na celkové duši národa. Studie je také snahou o vyrovnání protičeské snahy o vnucení nám jiného výkladu našich dějin, který útočí na náš národ a dokonce zpochybňuje národní svrchovanost. Vyvrací lži typu, že Češi nebojovali, že Beneš byl zbabělec a zrádce, apod. Je také odpovědí na šíření propagandy sudetského lands-mannschaftu. Pochopení událostí kolem Mnichova a okupace je nutné, abychom chápali následné dějinné události ve správném kontextu, aby již nemohly být nikdy opakovány. Studie ukazuje, že se jednalo zcela o bezprecedentní agresi totalitního Německa vůči nám, které přitom využilo svou pátou kolonu v podobě Němců žijící na našem území, kteří již od 19. století vyjadřovali svůj odpor k československému státu a Čechoslovákům. Tito Němci, kteří si začali říkat sudetští Němci společně s Hitlerem rozbili Československo, následně je okupovali s cílem konečného vyhlazení našeho národu a konečného osídlení Němci. Výsledkem bylo šest let teroru, životu ve strachu o holý život, nevyčíslitelné škody nejen hmotné, za které jsme dosud nedostali nám podle práva náležející reparace, ale zejména škody duševní a morální. V číslech zavražděných. Dále je nutné si uvědomit, že neexistuje jeden jediný správný výklad dějin a histo rie a že ve skutečnosti něco jako neměnná historie nebo neměnná budoucnost neexistuje. Stále platí z duchovního pohledu a zákonitosti vědomí a jeho tvořivé moci, která se projevuje i jako pozorovatelné dějiny světa, že se tyto dějiny stále dějí. Toto dění dějin je však ve skutečnosti zcela reálná vřava reálně působících sil a energií, které se projevují i nyní ve svých skrytých a jiných variantách a obměnách. 9

10 Myslet si, že 2. světová válka a příčiny a síly, které v tento konflikt přerostly, skončily vítězstvím spojeneckých vojsk nad státy osy, je klamem a nevědomostí. Toho si může citlivější člověk všimnout i dnes. Dnes se stále uplatňují nejrůznější tendence o tzv. správný výklad dějin a historie. Proč? Kdo má zájem na tom, aby se naše dějiny vykládaly určitým způsobem a určitá fakta se zatajovala nebo o nich bylo pomlčeno a jiná fakta a skutečnosti se zase naopak zveličovaly? Vždy za tím stojí určité velké zájmové skupiny přesněji karmické síly, jak říkají Tibeťané karmické vichry. Síly, které jednou vznikly a působily ve směru svého naplnění a nebyly rozpuštěny, nebyly zničeny silami protikladnými, které je svým karmickým součtem vyrušily nebo neutralizovaly, stále působí. Celá staletí existuje snaha Němců o ovládnutí českých zemích a likvidaci našeho národa. Tato tendence trvá od nám známých dějin vzniku prvního státního útvaru na našem historickém území, tzv. Sámovy říše a později Velkomoravské říše. Ve skutečnosti dějiny našeho národa nejsou ničím jiným než trvalým zápasem s Německou rozpínavostí směrem na východ, která má dokonce i svůj obecně známý název Drang nach Osten. Dokonce i dnes mnoho Němců považuje tento prostor za německé území a k Čechům se staví jako k podřadným lidem. To není nějaký český nacionalismus, to je reálný život mnoha běžných lidí například v oblasti západních Čech, na Domažlicku a jinde. Dnes můžeme vysledovat obecný jev, kdy se v některých médiích německých nebo i českých, které jsou plně v moci německého kapitálu, právě o toto snaží. V médiích se objevují takové zprávy jako: Češi jako slovanský národ vlastně nikdy neexistovali, jde jen o pár v podstatě germánských kmenů. České historické území je odjakživa Německý prostor. Karel IV. byl Němec, a nikoliv Čech. Zakladatelé České vlastenecké organizace Sokol byli Němci, a tedy bez Němců by nebylo ani žádné České vlastenectví. Češi ve svém státě utlačovali národnostní menšiny včetně sudetských Němců. To byla také propaganda, kterou A. Hitler hlásal do světa v období mnichovské krize. Zveřejňují se nepodložené zprávy bez skutečných důkazů o násilí spáchaných na sudetských Němcích, kteří byli po válce díky Benešovým dekretům odsunuti. Současně o výročí vyhlazení českých vesnic jako Lidice, Ležáky, Český Malín a dalších se mlčí, nebo se uvede jen krátká zpráva, zatímco údajnému projevu násilí na bezbranných chudácích sudetských Němcích se věnuje i polovina stránky v tisku. 10

11 Objevují se intelektuálové, kteří hlásají, že pro český národ byl chybou vznik samostatné ČSR a rozpad Rakousko-Uherska a de facto jsme to byli právě my Češi, kteří rozpad tohoto imperialistického státu zavinili. Naši legionáři, kteří dezertovali z R-U armády, jsou i označováni za dezertéry a zrádce vojenské přísahy. Není náhodou, že právě legionáři tvořili základ naší branné moci a zejména tvořili celý generální štáb a převážnou část důstojníků v období před Mnichovem. Ti byli Němcům nejvíce proti srsti, neboť bylo jasné, že budou tvořit vždy páteř československého odboje. Některé síly se snaží z těchto událostí vinit politicky neschopného Edvarda Beneše a jeho zahraniční politiku a snaží se ukázat prvorepublikovou demo kracii a vládu jako neschopnou a dekadentní. Proč, je zřejmé, byl to právě E. Beneš, který ve své době jasně viděl A. Hitlerovi a všem nacistům, jak se říká, až do žaludku, zatímco všichni vysocí politici té doby, ať již na západě, tak v Rusku, se s nacisty a Hitlerem paktovali, nebo mu jen ustupovali. On jediný už před válkou důrazně vyzýval Společnost národů k zásahu proti Itálii, která obsadila svévolně Habeš. On a tehdejší reprezentant ve sněmovně lordů W. Churchil si v té době jako jedni z mála politiků ponechali nezkalený rozum a jasně viděli celou politickou situaci. Takoví lidé, co vidí zlu do karet, jsou vždy pro zlo nebezpeční. Vždy, když se nacisté připravovali na okupaci určitého státu, tak měli připravené seznamy nejvýznamnějších lidí tzv. elit, které je nutné hned po okupaci zajistit a odstranit. Když se připravovali v letech na invazi do Velké Británie, tak na první straně tohoto seznamu byl E. Beneš a celá československá exilová vláda a W. Churchil. N. Chamberlain tam nebyl. Kdo nacistům skutečně vadil, je zcela zřejmé. Současně byl společně s Masarykem zakladatelem českého státu. Tedy je dobré ukázat, že vlastně Češi měli neschopné politiky vůdce. Jiní zase chtějí udržet představu, že jsme národ, který vždy jen stáhne ocas mezi nohy, když jde do tuhého, a tak se snaží udržet nalomenou duchovní a morální páteř českého národa, aby si dál již v ničem nevěřil a bylo tak dosaženo toho, oč usilovali sami Němci v roce 1938 a de facto celou historii našeho vzájemného sousedství. Teze, že Češi nikdy nebojovali, jsou jen projevy strachu našich odvěkých nepřátel českého národa právě z toho, kdyby náhodou museli skutečně s námi bojovat. To je také důvod, proč se v dnešní době tak zapomíná na husitství, kdy se tento vrchol našich národních a ve skutečnosti Evropských dějin překrucuje tak, abychom se snad ještě styděli za tuto část dějin. Jiné síly opět veškeré snahy o pro-český výklad dějin, tedy výklad dějin z pohledu Čechů a poskytování pravdivých informací o soužití Čechů a Němců, se snaží stavět do role, že jde o český nacionalismus. Nejde, jde jen o přirozené právo o sebeurčení českého národa, ke kterému patří za prvé ideje, díky kterým český stát vznikl a na jejichž základech vyrostl, a dále paměť národa, která tvoří 11

12 kontinuitu jeho existence. Jakmile národ a stát zapomene na své ideje, odkud a proč vznikl, a ztratí svou paměť nebo mu bude vnucena paměť jiná například pro-německá, tak nejprve stát, ale pak i sám národ zanikne v propadlišti dějin. Zkrátka nebude existovat. O to Němcům po celou dobu šlo. Toho lze docílit i jinými prostředky než vojenskou okupací a fyzickou likvidací. Jedním z těchto prostředků je vymazat národu ideje, zbavit informovanosti a pozměnit paměť národa jeho dějiny. Tak lze dosáhnout daleko snadněji toho, čeho nelze tak snadno dosáhnout například ozbrojenou mocí. Podívejme se na osud lužických Srbů v dnešním Německu (nebo polabských Slovanů v minulosti). Byli po staletí Němci cíleně vyvražďováni. Dnes jim hrozí naprostý zánik a rozpuštění v německém národě. Jinými slovy, za určitou dobu nikdo nebude vědět, že něco jako tento slovanský národ kdy existovalo. Výsledek Mnichova vedl nepřímo i k dalším morálním a duchovním propadům českého národa jako bylo umožnění převzetí vlády komunisty v roce Český národ se nechal ve své slepostě obelhat komunistickou ideologií. Podílelo se na tom také zklamání z předválečného spojenectví se západem. Komunisté v zájmu své ideologie opět ve svůj prospěch překrucovali naše dějiny, kdy se cíleně zamlčovalo to, co jenom trochu zavánělo západem a demokracií. Viz připisování vítězství pouze Rudé armádě a komunistickému odboji a potírání spojeneckých československých vojáků, kteří bojovali na západní frontě a bojovali například jako letci v rámci RAF apod. Komunistická ideologie se opět snažila v očích lidí změnit vnímání E. Beneše a usilovala o diskreditaci celého západního odboje. Například komunistická propaganda ukazovala zabití říšského protektora R. Heidricha jako nesprávný krok západního odboje, který vedl jen k vypálení Lidic a spuštění represí proti českému národu. Jinými slovy, snažili se opět o zkreslený, pro-komunistický výklad dějin. Přitom to bylo právě úspěšné odstranění nejdůležitějšího člena nacistické elity, který nejen že nepřímo velmi urychlil válku, ale hlavně zajistil obnovení Československa v jeho historickém území. O významu této jedné z nejvýznamnějších operací 2. světové války a jejím skutečném vlivu píši ve svém jiném pojednání Chtěl nás vyhubit, byl zabit. Češi těmito událostmi a zejména jejich různými interpretacemi různých zájmových skupin postupně pozbyli důvěru ve své vlády a také přestali být vlastenečtí, neboť se nám opět stejné síly snaží namluvit, že jakýkoliv pokus o přesný výklad národních dějin a vlastenectví je nacionalismus apod. To přesně chtěli Němci dosáhnout i během Mnichova a následného protektorátu. Zavřeli vysoké školy a zakázali výuku dějepisu a historie. Proč, je zřejmé. Dnes se většina českého národa vlivem přetrvávajícího ateistického materialismu, který jen vyměnil marxismus za konzumní kapitalismus nejhrubšího zrna, jehož jediným náboženstvím jsou peníze a opiem se stává konzumní způsob 12

13 života pro ateisticky smýšlející masy, dostává do své největší duchovní a morální krize. Ta je výsledkem odtržení českého národa od svých původních duchovních idejí, pro které tento stát vznikal. Dokud si neuvědomíme skutečné duchovní příčiny těchto událostí a jejich širší rámec, abychom viděli dějiny nezkresleně, a nikoliv vykládané vždy určitými zájmovými silami, dotud nejsme schopni žít a směřovat ke zdravé a životaschopné budoucnosti v moderním státě demokratického typu, který se opírá o své pravé duchovní jádro, z kterého vzešla naše státnost. Snahou o takový vhled je toto pojednání. Přímí pamětníci těchto událostí postupně vymírají a nebude existovat živá paměť našeho národa, a tedy jeho vnitřní paměť, z které čerpají Češi jako celek pro své správné rozhodování a směřování svého státu. Je zanecháním informace pro všechny Čechy, kteří stále věří v to, co má prezident republiky na své standartě: Pravda vítězí! Ano, nikoliv nějaká vojenská, politická nebo ekonomická moc, ale pravda je to, co skutečně vítězí, neboť je podstatně věčná a pramení z věčnosti, kterou je samo vědomí. To, že někdy pravda aktuálně nevítězí, ale neznamená, že nakonec nezvítězí. To je naprosto jisté, neboť se jedná o tzv. Věčnou pravdu. Nevím, kdo dal do vínku našeho národa toto silné heslo na prezidentskou vlajku, ale bylo to více než jasnozřivé, prozíravé a výrazem opravdové duchovnosti. Koresponduje to s věčnou filozofií. Jak sdělují védy a upanišady, jedny z nejstarších duchovních textů lidstva: Není vyššího náboženství než Pravdy (Satyannasti para dharmah) a Pravda zvítězí (Satyam jayate). Toto pojetí věčné dharmy je víc než všechna náboženství, to je přímo způsob života pravdy, která je zdrojem všech pravých náboženství. Autoritou tohoto věčného náboženství je věčná Pravda. Zakladatel našeho státu, TGM, byl hluboce věřící a současně kritizoval oficiální církve, raději se zabýval tzv. filozofií pravdy. Žil v odkazu myšlenek Mistra Jana Husa, který též ztělesňoval tento archetyp pravdy jako základu duchovního života, a tedy pravého náboženství člověka, tedy hledání, hlásání a bojování za pravdu. Právě tyto odkazy jsou velmi silnými duchovními idejemi, které stojí v pozadí jak českého národa, tak našeho státu. Proto také český národ a jeho státní útvary přežily až do dnešních dnů. Tento národ má ve svých kořenech velmi silný duchovní zdroj. Když to například srovnáme s německou hymnou z dob nacistické říše, která je typickým ego zpěvem o německé jedinečnosti a vyvolenosti, tak musí i naprostý neduchovní materialista vidět ten propastný a diametrální rozdíl mezi idejemi v pozadí německého a českého národa a jejich státních útvarů. 13

14 Metoda vzniku studie Jak vzniklo toto a další pojednání o událostech okupace? Při svém pojednání využívám informační bázi získanou svým předchozím zájmem o historii a české dějiny z nejrůznějších zdrojů, zejména internetu a knih, ale to není primární zdroj pro toto pojednání, ale pouze jeho informační báze. Jediné pravé poznání je možné pomocí kontemplace. Získávání informací je začátek. Skutečné poznání vychází čistě ze soustředění na vědomí, v kterém dané téma držím, aniž bych o něm přemýšlel a rozvíjel dostupné informace. Vše, co se při této kontemplaci odhaluje do vědomí, neuchopuji, ale nechám si ukazovat a provádím dále sebedotazování bez předjímání výsledků. Sleduji pocity, které se v mém vědomí objevují, sleduji své pocity v nitru těla, nechávám si ukazovat atmosféru doby, i pocity jednotlivých aktérů dané doby, Beneše, Chamberlaina, Churchila, Syrového, Eliáše, Hitlera, Heidricha, Kubiše, Gabčíka, i pocity celých celků národů, jak Čechů, tak Němců nebo Britů atd. Dokud není sdělení ostré a jasně sdělované bez pochybností, tak si nic nezapisuji. Když se složí výsledný vhled, tak využívám mysl, abych mu dal formu v podobě tohoto pojednání. Tolik tedy k používané vědecké metodě, kterou jsem užil pro toto a jiná pojednání. 14

15 Co předcházelo Mnichovu 1938 Prvně je nutné sdělit, že Mnichov a následná okupace Československa Německem není něco nepředpokládaného nebo něco překvapujícího. Je vyústěním dlouhodobých tendencí a německých snah, kterým bylo umožněno naplnění díky vhodným okrajovým podmínkám, které nabídlo poválečné uspořádání Evropy a její situace. Tato snaha Německa a jeho rozpínavost směrem na východ trvá od vzniku prvního českého státního útvaru, kterým byla tzv. Sámova říše a později Velkomoravská říše. Podobných snah o převzetí vlády a kontroly nad naším historickým územím jsme za naší historie zažili několik. Ve skutečnosti celá naše historie je neustálým bojem o udržení naší svrchovanosti a nezávislosti samostatného státu v české kotlině srdci Evropy, tedy na našem historickém právoplatném území, které jsme jako národ nezískali žádným bezprávím nebo invazí na území jiného národa. To je velmi důležitá skutečnost. Náš stát nevznikl na úkor jiných národů, nevznikl žádnou agresivní dobyvačnou válkou, ale usazením se v zemi, která poskytovala dostatečné podmínky pro obživu a rozvoj zemědělství. V naší historii jsme se neustále střetávali s Němci, germanizací a katolizací, tedy násilným zaváděním katolické víry. Přesto jsme jí nikdy nepodlehli a uhájili si jak národní svébytnost, tak náboženskou svobodu lépe snad výjimku a vlastní stát. To samo již dokazuje, že náš národ, jeho duchovní jádro a ideje, které jej tvoří, jsou více než silné a životaschopné. Proto je nutné chápat Mnichov a následnou okupaci našich zemí Německem z této perspektivy zde existujícího boje, který trvá od vzniku naší první státnosti a který trvá do dnešních dnů v různých dobových kulisách. Tento boj se odehrává i dnes v jemnějších příčinných úrovních, které nejsou běžnými lidmi postřehovány, přesto boj v nich je více než skutečný a více než nemilosrdný. Nejedná se o oddělenou skutečnost od těchto dřívějších střetů s Němci a jejich snah o zabrání našeho území a likvidaci našeho národa, nebo přinejmenším jeho zotročení jako pracovní sílu otroky pro německé a rakouské zájmy. Tato tendence stále trvá, třebaže existují období, v kterých se tak výrazně neprojevuje, nebo se neprojevuje svými nejhoršími projevy, jako bylo období okupace a protektorátu. Němci se tím ale nikdy netajili a dosud netají. Tato tendence přetrvává i dnes a je zcela zřetelná v příčinném pozadí současného dění v Evropě i ve světě. Evropská Unie a její centralizační politika, která de facto narušuje samostatnost svých členských států, staví na základně těchto přetrvávajících sil, třebaže toto tvrzení budou mnozí odmítat. Není náhodou, že tuto politiku Bruselu kritizuje i náš 15

16 prezident V. Klaus a vidí v tom nesprávné a nedemokratické snahy. V. Klaus se narodil v roce 1941, tedy za protektorátu rodičům, kteří žili pod německou okupací. Proto jaksi přirozeně intuitivně ví, aniž by musel být nějak duchovně vysoce povznesený, o věcech, kteří druzí vůbec nechápou. 16

17 První světová válka První světová válka byla výsledkem dekadence celé západní kultury jako takové. Západní kultura se ukázala ve své pokleslosti a absolutní ztrátě duchovních hodnot. Svět se tak zákonitě vmanévroval ve válečný konflikt, který byl jen uvolněním napěchovaných tendencí a mocenských zájmů imperialistického smýšlení nejen Rakousko-Uherska a Německa. Válka vznikla jako důsledek krajního zostření rozporů mezi světovými mocnostmi v zápase o sféru vlivu, kolonie, zdroje surovin, odbytiště a trhy. Nejagresivněji postupovalo Německo, které se k dělení kořisti dostalo později po sjednocení (1871) a v boji o získání nových kolonií se jeho zájmy střetly se zájmy nejsilnějších koloniálních velmocí Británie a Francie. Neustále vzrůstal i Rakousko-uhersko ruský spor o sféru vlivu na Balkáně. Německo došlo už na konci prvního desetiletí 20. století k závěru, že je na válku připraveno, že je lépe vyzbrojené než ostatní mocnosti a že čím dříve válka vypukne, tím lépe pro Německo. Sami začít válku se však Němci z vnitropolitických i vnějších politických důvodů neodvážili. Obzvlášť německá sociálně-demokratická strana vystupovala proti. Vhodná záminka se německým vládnoucím kruhům naskytla v červnu 1914, kdy rakousko-uherská armáda uskutečnila v Bosně velké vojenské manévry. Obyvatelé Bosny a Hercegoviny se nechtěli smířit s nedávným připojením svého území k Rakousko-Uhersku a jejich odboj podporovalo Srbsko. Manévry se provokativně konaly při srbských hranicích. Následník trůnu František Ferdinand d Este jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády přijel na manévry a na jejich závěr okázale navštívil Sarajevo, hlavní město Bosny. Rakousko-Uhersko povzbuzené podporou Berlína zaslalo Srbsku ultimátum, jehož ostře formulované podmínky byly pro Srbsko nepřijatelné, pokud nechtělo ztratit suverenitu. Srbsko na radu Ruska, které ještě nebylo na válku připraveno, ustoupilo, ale ultimátum v plném rozsahu nemohlo přijmout. Dne 28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. Výsledkem byl následný řetězec jednotlivých vyhlášení války mezi jednotlivými státy Dohody a koalicí Německo Rakousko Uhersko. Během války vznikly z přeběhlých jednotek Čechů a Slováků tzv. Československé legie, které bojovaly po boku Dohody na východní, italské i francouzské frontě s cílem zasloužit Čechům a Slovákům vznik samostatného státu. Československé legie se vyznamenaly hlavně v červenci 1917 u ukrajinské vesnice Zborov. Po tomto úspěchu vzrostl počet československých legionářů a autorita československého odboje. Pokud jde o československé vojsko v Rusku, začátkem 17

18 léta 1918 československá vojska obsadila téměř celou Transsibiřskou magistrálu (po incidentu s maďarskými zajatci Ruska se totiž odmítli odzbrojit, jak přikázalo Rusku Německo), za což si vysloužili uznání dohodových mocností a jednotlivé dohodové země začaly postupně v průběhu roku 1918 uznávat Československou národní radu a jejího předsedu profesora T. G. Masaryka. Odtud byl již jen krůček k vzniku Československa. Po faktickém rozpadu Rakousko-Uherska oslabené a osamocené Německo 11. listopadu 1918 podepsalo příměří v Compiègne, čímž první světová válka skončila. Poučení: Skryté i otevřené imperialistické tendence nemají jiné vyústění než ve válečný konflikt a materiální a lidské ztráty. Ruku v ruce s tím jde rozčarování, ztráta víry v tradiční duchovní hodnoty a morální pokles a degradace lidských duší. Útočníci už v sobě vždy nesou příčinu své vlastní porážky. To je nepřekročitelný zákon. Jediná spravedlivá válka je obranná válka před agresí, která vznikla ze zlých příčin, jako je snaha o ovládnutí a zničení druhého národa. Konflikty vždy začínají vybráním vhodného nepřítele, zejména slabšího, a vždy na základě záminky, a to způsobem, že se mu vnutí nepřijatelné ultimatum, viz Srbsko. V případě 2. světové války to bylo právě Československo. Záminkou bylo osvobození údajně utlačovaných sudetských Němců v ČSR, jak se podařilo nacistické propagandě hlásat do světa. Existuje německá národnostní vzájemnost, a tedy jedno Německo Rakousko. Němci vždy drží spolu a stále v podvědomí sní svůj sen o Velkoněmecké říši, v které budou vládnout celé Evropě, kde slovanské rasy jsou maximálně vhodné na práci a vysídlení. Tendence zaměřená proti slovanským národům se projevila i v případě 1. světové války, kdy bylo napadeným státem právě slovanské Srbsko a dále válkou proti Rusku. Československý národ odmítá obecně bojovat za imperialistické zájmy cizích vládců a vést útočné války, je mu cizí jak bytostně, tak historicky. To samo o sobě není vůbec důkaz slabosti našeho národa, ale naopak vnitřní skutečné duchovní vyspělosti našeho národa. Národy, které jsou obecně zemědělsky orientované, jako třeba Češi, nejsou od přirozenosti dobyvačnými národy válečníků koři stníků. To současně neznamená, že nejsou, pokud je třeba, 18

19 dobrými vojáky, na opak stávají se velmi obávaným protivníkem, který se opírá o svůj duchovní zdroj, který je neporazitelný (to nikoliv obrazně, ale doslova). Češi nevyhledávají války a moc, ale naopak klid a pohodlný šťastný život. Když je potřeba, v jejich jádru existuje obrovský potenciál duchovně morální síly (tzv. Blaničtí rytíři ), který v kritických okamžicích vždy zasáhne. Jejich političtí vůdci jsou pak jasnozřiví, jejich vojenští vůdci jsou vedeni geniální intuicí a jejich vojáci nepřemožitelnou silou. Viz například období husitství, o kterém píši v jiném pojednání. Československé legie byly významným fenoménem 1. světové války a fakticky byly tím, co umožnilo politický vliv T. G. Masaryka a jeho skupiny Mafia při vyjednávání se světovými mocnostmi, které dokázal přesvědčit o oprávněnosti vzniku samostatných nástupnických států po rozpadu Rakousko-Uherska. Politickou moc vždy podporuje i vojenská síla a zásluhy, tedy armáda. Armáda opět čerpá svoji sílu a neporazitelnost ze svého velení, tedy schopných vůdců. Osobně mám za to, že se již určité síly, které působily při vzniku 1. světové války, karmicky rekapitulovaly v případě války v Bosně a Hercegovině v bývalé Jugoslávii, kterou velkou měrou spustily politické hry Německa na Balkáně, který vždy patřil do sféry vlivu Německa i Rakousko-Uherska. Výsledkem byl rozpad mnohonárodnostního státu Jugoslávie a nesmyslné národnostní genocidy na slovanských národech. To ale není námětem tohoto pojednání a nechci do této oblasti nahlížet. 19

20 Vznik Československého státu Významnou osobností byl T. G. Masaryk, E. Beneš a R. Štefánik a další. TGM byl typickým představitelem hledače pravdy. Z protestantských pozic kritizoval některé vlastnosti katolické církve, její centralismus a dogma neomylnosti. Viděl nutnost náboženství pro moderní společnost, ale požadoval po katolictví radikální reformu. Masaryk byl hluboce věřící člověk, ale hledající pravdu i v náboženství. A tak uvítal i vznik Volné myšlenky, kterou vnímal především jako antiklerikální hnutí, které by mohlo přispět k podpoře nového, pravdivějšího a upřímnějšího náboženství. TGM sám finančně podporoval u nás tzv. spiritistické hnutí, tedy můžeme říci alternativní spiritualitu v protikladu k tradičním církvím. Za první světové války Masaryk opustil svůj původní názor, že by Rakousko- Uhersko bylo možné reformovat do moderního svazku autonomních zemí. Vzhledem k aroganci stále ještě absolutistické moci zaujal stanovisko nezávislosti národů a národa českého a jeho vystoupení ze svazku Rakousko-Uherska. Ve své knize Nová Evropa: Stanovisko slovanské ospravedlňoval boj proti monarchii, nutnost lepšího státoprávního uspořádání ve východní Evropě a navázal na tradici názorů o možných svazcích v Evropě (z dnešního pohledu předjímající i některé aspekty budoucí spolupráce mezi státy Evropy) ve formě federace demokratických států. V Reformačním sále Univerzity v Ženevě 6. července 1915 pronesl svůj slavný projev k pětistému výročí Husova upálení, v kterém vyhlásil boj habsburské nadvládě: Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho užívat. Avšak proti násilí budeme se hájiti třeba železem. Ve Švýcarsku získal Masaryk srbský pas. Masaryk obdivoval organizovanost a dobré utajení sicilské Mafie, proto byla česká odbojová organizace, jako tajný spolek, nazvána Česká mafie. Právě tito Mafiáni se za první světové války stali hnací silou našeho odboje a profesor Masaryk je popoháněl z exilu. Poučení: To, že první republika vznikla a byla na svou dobu vyspělou demokracií i silnou ekonomikou, je díky osobnosti TGM, čím byl, čeho a jakých sil byl průchodem. Byl věřícím, ale nikoliv ve smyslu církevních katolických dogmat, ale z pohledu hledání pravdy. U TGM byl silný vliv archetypu Jana Husa, tedy byl napojen na tento silný zdroj duchovní síly českého národa. Různá jeho prohlášení ve významných výročích našich dějin jsou toho důkazem. Současně byl obklopen správnými lidmi, viz Beneš a Štefánik, mafiánského typu v tom 20

21 nejlepším slova smyslu, nikoliv v tom běžně pojímaném zločineckém ve stylu italské mafie. Současně s touto politickou vrstvou českého národa (TGM a jeho mafie ) se nezávisle zformovala povstala jako blaničtí rytíři ozbrojená složka našeho národa a budoucího státu českoslovenští legionáři. Tam, kde se objeví vhodní političtí vůdci ve jménu idejí pravdy a svobody, tam se objeví i jejich opora v podobě branné moci a opačně. TGM chápal, že správný boj, pokud má přinést dlouhodobé správné výsledky, se vede zejména v rovině chování těch správných názorů a přesvědčení, které vycházejí z pravdy společně s vírou, nikoliv hned ozbrojeným odporem nebo násilím. Veškeré snahy, síly a tendence u českých politiků, historiků a rádoby intelektuálů, kteří se hlásí k Rakousko-Uhersku jako světlým dějinám českého národa a prohlašují, že vznik samostatného Československa byl omyl a že jsme jen pomohli rozbít silnou monarchii, je projevem sil zaměřených proti zájmům našeho národa a jeho budoucnosti! Lidé s takovými názory by neměli působit ve vedoucích politických pozicích. Jsou nepřáteli našeho národa a státu. Jsou nevědomými podvědomými nositeli názorů německých bachařů, které upoutal fetišizmus velkého císařství a hezkých uniforem. Tito lidé trpí komplexem méněcennosti, který si snaží léčit tím, že by chtěli být členy lepšího národa, být Němci a za své češství se stydí. Schovávají to za to, že se vymanili z projevů českého nacionalismu, za který označují přirozené vlastenecké smýšlení. Lidé, kteří chovají tyto názory, jsou ve skutečnosti nepřátelé všeho českého a zrádci českého národa. Jsou pod vlivem proněmecké propagandy. I sám TGM z počátku usiloval pouze o autonomii v rámci Rakousko-Uherské monarchie, později od toho upustil, neboť viděl, že to je nemožné a není ani cílem představitelů Rakousko-Uherska. TGM byl správný Čech na správném místě. Podařilo se mu vybudovat stabilní demokratický stát, který sice měl i své problémy zejména s menšinami (německá a maďarská), ale na svou dobu se jednalo o jednu z mála výsep demokracie v Evropě. To jen opět dokazuje pravou duchovní sílu českého národa. TGM se podařilo také vychovat svého správného nástupce v osobě E. Beneše. To je také důležitý jev. Beneš si zase do své vlády vzal syna TGM, Jana Masaryka, jako ministra zahraničí, kterým byl on sám ve vládě jeho otce. To je jistě významný poukaz na karmické spříznění obou těchto našich vůdců. U smrtelné postele TGM byla jeho žena a právě E. Beneš. 21

22 Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.