Přehrada Katse Dam v Lesothu. Pražské Jezulátko je v Lesothu hodně oblíbené. Kateřina Gutwirthová Ennerdale. Zdravím ze studeného Johannesburgu!

Transkript

1 Zdravím ze studeného Johannesburgu! 18. prosince jsme v oratoři oslavili Vánoce, rozloučili jsme se s asistenty (to jsme ještě nevěděli, že s některými napořád) a brzy ráno 19. prosince jsem vyrazila do vysněné Afriky. Nejprve jsem jela na Vánoce do Lesotha, což je chudá země obležená ze všech stran JAR. Má ale to štěstí, že se v ní neválčí a ani není příliš zatížená historii jako např. JAR. Dvě třetiny Lesotha tvoří hory, takže život zde není právě nejjednodušší, přitom všude v horách vidíte obdělávanou půdu. Nejvíce používaným dopravním prostředkem jsou zde oslíci, což pro nás turisty spolu s tradičním lesothským blanketem (dekou), horami a tradičními chýšemi dokresluje nádhernou scenérii. V horách se nyní buduje pro JAR nezbytná vodní přehrada. Celé dílo je rozděleno do několika fází, a jestli se za několik pár desítek let dokončí, mělo by to být největší vodní přehradní dílo na světě. Přehrada Katse Dam v Lesothu. Pražské Jezulátko je v Lesothu hodně oblíbené.

2 Štědrý večer byl spíše neštědrý, a co se týče Božího hodu, ten jsme oslavili společně se sestrami FMA, sestrami salesiánkami z indické odnože a se salesiány a musím říct, že to sestry se salesiány nemají vždy jednoduché. Bratr Tusi od rána 4 hodiny sekal trávu, aby mu přes jeho dovolenou ve Swazijsku moc nevyrostla, z čehož se otec Marian z Polska chytal se za hlavu a mumlal, že tohle udělat v Polsku, tak ho otec zabije. Pro změnu otec Pawel, který měl přinést pití, po mši upadl do hlubokého spánku. Výsledkem bylo, že jsme v určenou hodinu seděli a čekali, zda salesiáni dorazí či nedorazí. Swazijsko Národní přírodní rezervace Hlane Hned ráno po Božím hodu jsem vyrazila do Swazijska, opět jsem měla štěstí, že bratr Tusi, který den předem posekal v celé misii v Lesothu trávu, jel domů na dovolenou, a tak jsem měla odvoz. Swazisjko je v porovnání s Lesothem bohatou zemí. Hodně lidí sice stále žije na vesnicích, ale např. už jsou líní obdělávat půdu jako v Lesothu. Swazijsko by v podstatě mohlo být Švýcarskem Afriky, sami se srovnávají s Mauriciem, který dostal samostatnost ve stejné době, oproti Swazijsku má jen turistiku a přitom je mnohem dále. Zdá se, že rozvoj Swazijska brzdí nynější král. Jeho otec byl prý dobrým králem, ale jeho syna zkazila západní kultura, když studoval v Anglii. Zatím co jeho otec měl 100 manželek, které žily v chýškách, nynější král má pouze 13 manželek, které žijí v palácích. Většina obyvatelstva ale stále podporuje království, které zaručuje určitou stabilitu, a když se podíváte napříč Afrikou, není se čemu divit. Kromě krále brzdí Swazisjko také vysoký výskyt viru HIV, podle některých informací nejvyšší v Africe (kolem 50 % populace). Ale

3 jinak je to na Africké poměry země vyspělá, má dobře rozjetou turistiku, dostatek vody, krásnou přírodu, dobré hospodářství (např. mají swazijské královské cukrovary), je zapojena do fair traid apod. Já jsem si v Swazijsku nejvíce užila velkého národního svátku iniciace mužů, který se koná vždy na začátku roku. Těžko bych asi popisovala pocit, kdy stojíte v obrovském kruhu z kůlů s dalšími pěti ženami, naproti vám stojí několik stovek mužů oblečených v leopardí kůži a vydávají divné zvuky a vy máte něco tancovat a v podstatě nechápete, co se bude dít. A nestrhávejte na sebe jako zmatení běloši pozornost. Musím říct, že jsem si iniciaci dokonale užila a nikdy na ni nezapomenu, nehledě na to, že jsem na vlastní oči viděla krále. A taky už vím, jak vysokou lobolu (poplatek za nevěstu) mám vyžadovat. Swazijci v leopardí kůži s mercedesy za zády by za mě zaplatili 23 krav, což je prý hodně vysoké. Za princezny se platí tak 20. A to nevěděli, že mám vysokoškolské vzdělání, s tím cena ženy ještě stoupá. Tak prý 23 krav. Muži na sobě mají leopardí kůži jako znamení bohatství. Já, tuňák a rybář na pobřeží Indického oceánu v Maputu (hl.město Mozambiku). Během mé návštěvy ve Swazijsku jsme se na jeden den jeli podívat do Mozambiku, skutečně

4 krásna a chudá země a taky pěkně teploučká s pěkně teploučkou vodou v oceánu. Těžko ale něco říct po jednodenní návštěvě, hlavně jsme se pohybovali kolem hlavního města Maputa na jihu země, který je všeobecně lépe rozvinut než ostatní části na severu. V Mozambiku mi ale došlo, jak obrovský vliv měly a stále mají kolonialistické země na země africké. V JAR, Swazijsku nebo Lesothu můžete najít obchody jako Fish and Chips, kostely se podobají spíše anglické architektuře, v obchodech dostanete anglické koláče. V Mozambiku je to klasické Portugalsko/Španělsko, a ne jenom řečí, ale hlavně architekturou. Po všelijakých kotrmelcích, informačních ruších, nečekané návštěvě instalace nové provinční sestry (první africké provinciální sestry v JAR) a neplánovaném dvou-denním pobytu v provinciálním domě salesiánů v Johannesburgu, jsem se opět s obrovským štěstím a osobním odvozem dostala do Zimbabwe. Kdybych z autobusu z Bulawaya nevystoupila 10 kilometrů před cílovou stanicí misie v Hwange, kde jsem se měla setkat s českým salesiánem Františkem, tak by vše probíhalo naprosto hladce. Ale další zkušenost, když se v Africe někoho zeptáte na něco, co sám neví (např. když slyší poprvé slovo salesiáni) tak vám stoprocentně řekne ano (jako např. že tady pracuje a salesiáni tady fakt bydlí). A tak jsem poznala novou misii a nové lidi v Zimbabwe. Návštěva Zimbabwe skutečně stála za to a ne jen kvůli Viktoriiným vodopádům. Zimbabwe je skutečnou ukázkou, jak jednoduše a rychle se dá zruinovat vyspělá země a jak těžko a zdlouhavě se to pak napravuje. Vše v Zimbabwe je neuvěřitelně drahé a to jste rádi, když to něco seženete. Co byste řekli na jedno vajíčko za 2 dolary? Police v obchodech jsou více než poloprázdné a to je to prý o dost lepší než loni, kdy byla situace nejvyhrocenější. Docela matoucí je také měna, můžete platit buď jihoafrickými randy, nebo dolary, kurz však není všade stejný. Pokud platíte v dolarech, nazpět dostanete v randech, protože v Zimbabwe nejsou drobné dolary. No a samozřejmě si představte, v jakém stavu jsou dolary, které kolují kolem dokola a nevyměňují se, občas se vám na ně nechce ani sahat, jak jsou špinavé. Ale pozor, prezident Mugabe je vzorný katolík, který chodí každou neděli do kostela a k přijímání. Tak trochu to připomíná

5 příběh našeho prezidenta Zumy, který má jako správný křesťan pět manželek a šestou na cestě prý návrat do Starého Zákona. Celkově musím říct, že se po Africe moc dobře cestuje, takže jestli chcete přijet na dovolenou a podpořit místní turistiku, tak se nebojte. Naopak se o Vás budou bezvadně starat. V autobuse ze Zimbabwe mě posadili dopředu a student, který seděl u okýnka, se musel přesunout do uličky, abych měla dostatečný komfort. Takže hurá do Afriky. A na závěr ještě pár novinek z JAR. Kromě toho, že máme novou provinční sestru (v naší provincii první afrického původu), tak máme v komunitě také nové fotbalové štěně FIFA, které s dalšíma dvěma tvoří ničící tým a ničí vše, co se do jejich cesty dostane. Také máme nový školní rok a s ním nové děti a novou učitelku. Máme nové africké počasí, které se projevuje tak, že nám zde neustále prší, dokonce máme povodně, na Afriku skutečně netypické. No a hlavně, prezident Zuma se po páté oženil a brzy se bude konat svatba šestá, což v JAR rozpoutalo velikou diskuzi o polygamii. Tři čtvrtě lidí polygamii odmítá no a z té čtvrtiny co jí neodmítá, je valná většina mužského pohlaví. Ale vůbec největší a nejdůležitější změna je, že tu máme dlouho očekávaný rok 2010 a co to pro nás Jihoafričany znamená? No přece fotbalové mistrovství světa! Tak příště zase něco o našich dětičkách a škole. Mějte se moc pěkně a užívejte zimy. Káťa PS: Kdybyste mi chtěli psát sms, tak posílám africké číslo: Pokud máte zájem, může té si prohlédnout pár fotek na

6 Kateřina Gutwirthová Ennerdale a ještě fotky ze Zimbabwe: Viktoriiny vodopády podle fotky si můžete představit, jak jsme po jejich návštěvě byli mokří pršelo ze shory i ze zdola. V národním parku v Zimbabwe, kde je mimo jiné pohřben zakladatel Zimbabwe, Zambie Malawi.

7 Baťa je v Zimbabwe hodně oblíben. Paviáni jsou v Zimbabwe všude a jsou docela škodní, zničí a zabijí vše, co jim do cesty přijde.

8 a ještě k Lesothu: Hory s jezdcem v tradičním lesothském blanketu. Skalní malby z dob křováků.