Jugoslávští dramatikové v inscenacích Národního brněnského divadla ( )

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky Hasan Zahirović Jugoslávští dramatikové v inscenacích Národního brněnského divadla ( ) Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Doc. PhDr. Margita Havlíčková Brno 2008

2 Prohlašuji, že jsem předloženou magisterskou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně, 01. září, 2008 Hasan Zahirović 2

3 Na tomto místě bych rád poděkoval doc. PhDr. Margitě Havlíčkové, za cenné rady, připomínky, trpělivost s mojí češtinou a vedení mé magisterské práce, a dále také všem osobám z Archivu Divadelního oddělení Moravského zemského muzea, a zvláštní Mgr. Andree Jochmanové, Ph.D. Potom paní Mgr. Jitce Novákové z Archivu Národního divadla v Brně, paní PhDr. Karle Miloševićové, za korekturu češtiny, a MUDr.Ondřejovi Ráčkovi za lektury textů. 3

4 OBSAH Úvod 5 I. I. 1.Dramaturgie a tvůrčí postavy v brněnském Národním divadle mezi světovými válkami..7 I. 2. Jugoslávská dramatika v Brně v meziválečném období.13 II. II. Činoherní repertoár 17 II. 1. Milan Begović 18 II. 2. Ivo Vojnović II. 3. Branislav Nušić..44 II. 4. Miroslav Krleža...53 II. 5. Milan Ogrizović..58 II. 6. Ante Tresić - Pavičić..60 II. 7. Petar Pecija Petrović...62 II. 8. Ivan Cankar 64 II. 9. Ahmed Muradbegović 67 II. 10. Slavko Batušić..71 Závěr...74 III. Summery.76 Sažetak 77 Seznam použité literatury a pramenů..78 Příloha.83 4

5 ÚVOD Ve své práci se věnuji problematice jugoslávského činoherního repertoáru v Brně v meziválečném období a jeho analýzou. Toto téma je však natolik široké a zahrnuje tak obrovské množství materiálu a postav brněnského jeviště, že jsem se zaměřil na užší analýzu, a sice na recepci jihoslovanské dramatiky v Brně ve vymezeném období. Pro každou inscenaci je uvedena divadelní dokumentace, nutno však počítat s tím že Archiv Národního divadla v Brně na konci 2. světové války shořel (dnes jsou v něm uloženy jen programy několika her více v příloze). Divadelní archiv Moravského zemského musea sbíral svoji dokumentaci z různých zdrojů, které ne vždy byly kompletní. Práce je rozdělena do několika kapitol. V úvodní časti práce je popsána repertoární problematika a krize Národního divadla v meziválečném období v Brně, především uvedený jugoslávský repertoár, přičemž druhá, stěžejní část, poskytuje základní informace o problematice každé inscenace a zabývá se mimo jiné také analýzou divadelní dokumentace. Pojednání o jednotlivých hrách nejsou řazena chronologicky. V činoherním repertoáru se každá podkapitola jmenuje podle jména dramaturga a začíná autory, kteří měli nejvíce inscenovaných her, a končí těmi, kteří byli uvedeni jen jednou. O některých autorech jsem poskytl více životopisných informací, a to proto že v českých pramenech chybí. Co se týče pramenů, používány jsou v rámci práce především dobové divadelní slovníky, novinové, časopisecké články, publikované československé a jihoslovanské divadelní dokumentace, zachráněné fotografie, programy, návrhy kostýmů a scénografie atp., dále také literatura vydaná v Československu nebo v ex- Jugoslávii. (viz seznam literatury). 5

6 V příloze bude mít čtenář možnost nahlédnout do přehledu repertoáru všech jihoslovanských inscenací v Národním divadle v Brně, najde zde výčet tvůrčích postav meziválečného brněnského divadla a také různé tabulky týkající se tématu. Velikou pomocí při práci mi byla studie o jihoslovanském dramatu v Brně , kterou napsala Jiřina Telcová Jurenková pro časopis Moravského muzea v roce Cílem mé práce bylo nalézt všechny možné ohlasy (divadelní dokumentace), které byly věnovány tomuto tématu, přiblížit význam mrtvých inscenací, poskytnout čtenáři správná data a především pak vyzdvihnout celkové vnímání a přijímání těchto her v brněnském prostředí. 6

7 I Dramaturgie a tvůrčí postavy v brněnském Národním divadle mezi světovými válkami Při vytváření nové struktury české kultury po roce 1918 v Brně byl na předním místě řešen problém vůdčí umělecké osobnosti, která by vystihla specifikum brněnské scény a vytyčila ideovou programovost. Ředitel Václav Jiřikovský 1 pro operu nalezl šťastně vynikajícího umělce a později i divadelního praktika Františka Neumanna 2 a pro činohru vybral ještě na sklonku války Jiřího Mahena 3, který se také od počátku sezony stal dramaturgem a režisérem brněnského divadla. Kvůli stálé finanční krizi stála na prvním místě snaha zvýšit úroveň repertoáru, a to navzdory tzv. povinnostem k repertoáru lidovému, kasovnímu, který měl přilákat lidi do divadla a zaplnit poloprázdné hlediště. Problematika režijní a herecké tvorby byla pak dalším zájmem divadla; složka scénografická, ač již méně podceňována, byla ještě hodně odbývána. 4 V prvních pěti letech svého brněnského působení se Jiřikovský plně osvědčil na všech místech, která zastával, jako herec a režisér, zejména však jako šéf a ředitel. Rukou zkušeného lodivoda s plným zdarem provádí divadlo soutěskami válečné doby a v prvním roce Československé republiky 1 Václav Jiřikovský - Rodným jménem Václav František Herain (* 8. května 1891 v Praze - (patrně byl popraven) 9. května 1942 v koncentračním táboře v Osvětimi v Polsku.) Český divadelní podnikatel, ředitel, umělecký šéf, dramaturg, režisér a herec. Člen Národního divadla v Brně v letech , po roce 1915 vrchní režisér činohry, v letech zastupující ředitel tohoto divadla, v letech ředitel, v letech jeho samostatný podnikatel. Ředitel Zemského divadla v Brně v letech , zároveň umělecký šéf činohry v letech , Kolektiv autorů; Postavy brněnského jeviště I , Národní divadlo v Brně, 1979, s František Neumann (* 16. červen 1874 v Přerově února 1929 v Brnu) Pozvedl brněnskou operu na evropskou úroveň a uváděl na scénu Janáčkovy opery ve světových premiérách. Byl skladatelem, dirigentem,kapelníkem, korepetitorem. Stal se prvním šéfem opery Národního divadla v Brně od 1919,a ředitelem Národního divadla Nejznámější jeho díla:v sladké pasti, ballett (1894,1897), Hudba pro balet opery Peri (1896), Pierrot Ilo, balet (1904/05), Milkování, opera (1910 Frankfurt), Ekvinokce, opera (1919 Berlin), Beatrice Caracci, opera (1922 Brno). Kolektiv autorů; Postavy brněnského jeviště I , Národní divadlo v Brně, 1979, s Vlastním jménem Antonín Vančura (* v Čáslavi v Brně.) Dramatik, dramaturg, divadelní kritik, básník, kulturní publicista, knihovník. Člen Státního divadla v Brně v letech Kolektiv autorů; Postavy brněnského jeviště I , Národní divadlo v Brně, 1979, s Většinu výprav navrhoval dále šéf malírny Čeněk Jandl. V sezóně 1922/23 se poprvé objevuje i jméno Františka Hlavici a k samostatné jevištně výtvarné práci se dostává i herec Josef Horňák. Více o tom, Telcová, Jiřina; Podíl scénografické složky při tvorbě moderního divadla v Brně na počátku let dvacátých, Časopis Moravského musea Acta Musei Moraviae, 1973/II, Brno 7

8 může se ctí předat plně zkonsolidovaný podnik svému nástupci, řediteli V. Štechovi, a novému provozovateli divadla, tzv. Kuratoriu Národního divadla v Brně. 5 Téměř během celého období Václava Štecha zůstává šéfem činohry Jiří Mahen. Jako dramaturg (Jiří Mahen), usiloval o hodnotný a ideově progresivní repertoár, což naráželo na odpor tehdejšího ředitele brněnského divadla Václava Štecha 6, který jednostranně sledoval komerční zřetele. 7 Periody mahenovské dramaturgie byly natolik významné, že po roce 1945 bylo činoherní divadlo v Brně označeno jeho jménem. Od sezony 1925/26 po Václavu Štechovi, který divadlo řídil v sezóně 1919/ /25, se stal František Neumann čtrnáctým ředitelem Národního divadla v Brně. Po Františku Neumannovi nastoupil na místo ředitele brněnského divadla na dvě sezony Ota Zítek 8. Po ztrátě vedoucích osobností (dne 15. dubna skončil Václav Štech šestileté ředitelování v brněnském divadle, 25 února 1929 zemřel jeho nástupce, dirigent František Neumann) se ocitlo brněnské divadlo v krizi, ze které se nesnadno hledalo východisko. Zodpovědní kulturní činitelé viděli tento vážný stav ovšem jen v otázce ekonomické; daleko závažnější však bylo řešení ideově umělecké. Divadlo mělo mít nutně již svůj program, osobitou linii dramaturgickou, stmelený herecký kolektiv, hodnotné režijní vedení. Pokrokově zaangažovaná kulturní levice volala po politickém boji i v umění divadelním a upozorňovala na avantgardní směry. Brněnské divadlo sice tápalo v nevyjasněné situaci, avšak divadelní problematika, navzdory zmatené realizaci, již definitivně vylučovala návrat k sebemenší stagnaci. 5 Kolektiv autorů; Postavy brněnského jeviště I , Národní divadlo v Brně, 1979, s Václav Štech (* 29. dubna 1859 na Kladně února 1947 v Praze), český učitel, divadelní ředitel, spisovatel, dramatik, novinář. Vystudoval piaristické gymnasium ve Slaném a Praze. Poté studia pedagogická, stal se (1879) učitelem ve Slaném a v Praze (1894). Stal se ředitelem divadla Uránie, byl tajemník a později i první ředitel Městských divadel na Královských Vinohradech ( ) a v letech se stal ředitelem Národního divadla v Brně. Kolektiv autorů; Postavy brněnského jeviště III , Národní divadlo v Brně, , s Kolektiv autorů; Postavy brněnského jeviště I , Národní divadlo v Brně, 1979, s Ota Zítek (* 5. listopadu 1892 v Praze dubna 1955 v Branislave) operní režisér, dirigent, skladatel, zkušený divadelní ředitel a organizátor, spisovatel, pedagog, redaktor, když bylo třeba také výtvarník a choreograf. Členem Národního divadla v brně v letech a ,ředitel Národního divadla v Brně v letech a Národního a Státního divadla v Brně v letech

9 V roce 1931 znovu nastoupil na místo ředitele brněnského divadla režisér, herec a dramaturg Václav Jiřikovský, který měl kromě různých jiných povinností obrovský vliv na vytváření tzv. jiné dramaturgie, jež by se odlišovala od pražských kamenných divadel. Jako dramaturg kladl důraz na uvádění společensky angažovaných her; požadavek vysoké umělecké úrovně a původnosti repertoáru, stejně tak kázně a odpovědnosti divadelních tvůrců pro něj byl samozřejmostí. 9 Svůj repertoár vytvářel s rozmyslem a vždy se snažil upokojovat hlad po novinkách především původní, na Praze nezávislou dramaturgií. Chtěl vycházet vstříc touze diváků po nových duchovních zážitcích a zároveň donutit ostatní, zejména pražská divadla, aby opisovala z jeho vlastního repertoáru uváděním jinde nehraných novinek. Všude, kde působil (Brno, Bratislava, Ostrava), učinil Jiřikovský základem svého repertoáru zcela jednoznačně tvorbu českou, především tvorbu novějších autorů. Byl ředitelem, který se nevzdal odpovědnosti a neopustil divadlo ani v době vážného nebezpečí, když jej nacisté stíhali za progresivní skladbu repertoáru a angažování umělců židovského původu. 10 Třicátá léta jsou v historii brněnského divadla, jak píše Telcová 11, označována za nejplodnější tvůrčí období této scény. Důvodů k tomuto hodnocení je několik, nejcennější je ovšem fakt, že si právě v této době divadlo vytyčilo vlastní program a že mělo štěstí na skvělé tvůrčí osobnosti, které zajistily jeho plnění. Důsledné plnění úkolů na cestě za vytyčeným cílem a přísná kritika uměleckého výkonu nemohly pak vést jinam než k úspěchům. Zejména opera a balet prošly v tomto období osobitou cestou a právem se zapsaly mezi tehdejší přední scény evropského formátu. Určitá opožděnost činohry v tomto vývoji, která ji často staví do pozadí před složkou operní a baletní, byla najednou vyvážena vlastním cílevědomým programem, jehož smyslem byla pravdivá rezonance dané dobové problematiky a to nejen rezonance pasivní, ale aktivně zkoumající příčiny. Uvážíme li, že se všechen tento umělecký růst první moravské scény rozvíjel za dnes již těžko představitelných podmínek Kolektiv autorů; Postavy brněnského jeviště II , Národní divadlo v Brně, , s Telcová, Jiřina; Pokrokové znaky brněnské scénografie v letech , Časopis Moravského musea Acta Musei Moraviae, 1979/LXVI, Brno 9

10 hluboké finanční krize, kdy divadlo denně zápasilo se značným rozpočtovým schodkem, marně zasílalo žádosti státní správě o vyšší podporu a řešilo mnohdy nevýhodnou situaci repertoárovými, tzv. kasovými ústupky na úkor umělecké úrovně, že zápolilo s poloprázdným hledištěm a přece připravovalo jednu premiéru za druhou v počtu dnes již skoro enormním, že se nebálo riskujícího experimentu i otevřeného přiznání svého programu, zamyslíme-li se nad těmito podmínkami a činy, které přitom vznikly, nemůžeme tomuto období upřít cílevědomou pokrokovost. První zřetelný čin této divadelní cesty najdeme hned na přelomu dvacátých a třicátých let, v sezoně , kdy tehdejší nový ředitel divadla Ota Zítek povolal do Brna dva mladé pražské umělce Jindřicha Honzla 12 a Emila Františka Buriana 13. Honzl nastoupil ve funkci dramaturga činohry, Burian jako vedoucí nového divadelního Studia. Zítek zvolil právě dva jmenované avantgardisty; jednou pro vždy mu náleží zásluha v neohroženém angažování levicově orientovaných umělců, vyvolaná jeho náruživou snahou pomoci brněnskému divadlu, především činohře, ze stojatých vod a nechat do ní proniknout snahu o moderní jevištní vyraz. Příchod levé avantgardy na konzervativní brněnskou scénu lze zcela jistě hodnotit jako důležitý krok vpřed v boji za nové, pokrokové umění. Jejich příchod byl vřele vítán, očekávala se zásadní změna v jevištním výrazu, v dramaturgii i ve složce jevištně výtvarné. Situace přitom nebyla upřímně nakloněná avantgardnímu experimentu. Jindřich Honzl procházel ostrou kritikou a nakonec byl nucen z Brna odejít (duben 1931). Jak píše Telcová, 14 Burianova situace ve Studiu byla podobná Honzlově. Finanční stránka i samotné umístění Studia, nejdříve na brněnském Výstavišti, kam si Brňané jen těžko zvykali pravidelně chodit, později v budově Husova sboru na Botanické ulici, nedávaly větší perspektivu pro rozvoj 12 Jindřich Honzl (* 14. května 1894 v Humpolci dubna 1953 Praha) významný avantgardní režisér, který před působením v Brně uplatňoval své umělecké názory v Osvobozeneckém divadle. Ostře se stavěl proti naturalistickému jevištnímu iluzionismu a expresionismu poválečného umění. Hlavním rysem jeho repertoárního plánu byl odklon od německé dramatiky směrem k západní a jihoslovanské literatuře. Člen Národního divadla v Brně v letech Kolektiv autorů; Postavy brněnského jeviště III , Národní divadlo v Brně, , s Emil František Burian (* 11. června srpna 1959), byl český básník, publicista, zpěvák, herec, hudebník, hudební skladatel, dramaturg, dramatik a význačný režisér. Byl členem Devětsilu. Stal se uměleckým šéfem Studia Národního divadla v Brně (1929), režisérem činohry Národního divadla v Brně v letech 1930, a , ředitelem a uměleckým šéfem činohry Národního divadla v Brně v letech Kolektiv autorů; Postavy brněnského jeviště I , Národní divadlo v Brně, 1979, s

11 divadelní scény. Honzl se již po roce 1931 do Brna nevrátil, Burian odešel do Olomouce a vrátil se znovu na sezonu Podle Bundálka 16 byla brněnská činohra obviňována z provincionalismu a z nedostatku uměleckého programu, což se podle slov kritiků projevovalo jak v oblasti dramaturgické, tak i ve výsledcích inscenačních. Prudké kritice byl podroben zejména slovanský program brněnské činohry. 17 Není náhodnou, že většina těchto inscenací je spojena se jménem šéfa brněnské činohry Aleše Podhorského. Podhorský chápal současný stav divadla jako důsledek rozkolísanosti a nestálosti hodnot, vyplývající z celkové tehdejší krize hospodářské, politické a mravní. V oblasti dramaturgie považoval za nejdůležitější přímý pohled na rozporuplnou skutečnost. Počátkem roku 1937 odešel Aleš Podhorský do Prahy a jeho místo převzal ostravský režisér Jan Škoda. Škoda převzal dosavadní program činohry, která se snažila o divadlo obsahů, čistého lidství a demokratismu, zdůraznil i její tradici pokrokové dramaturgie, ale současně oznámil také svou snahu o probojování vlastního jevištního stylu činohry, vycházejícího především z daných hereckých předpokladů. V lednu 1940 odešel Jan Škoda z funkce šéfa činohry zpět do Ostravy a na jeho místo nastoupil Karel Jernek. Těžko lze tuto poslední ucelenou sezonu českého brněnského divadla kritizovat za programovou nedůslednost a za vybočení z předchozí nadějné cesty. V dobách těžkého národního útlaku nacistickými okupanty volilo brněnské divadlo každičkou možnost odporu a vyjádření vlastního názoru. Síla teroru však byla příliš silná. 18 Sezona trvala jen krátce: poslední premiérou činohry byla hra Rollanda Marwitze Revoluční tanec, v režii a na scéně Jiřího Jahna ( ), k chystané premiéře Mozartova Dona Giovanniho, určené na den , již nedošlo. 12 listopadu 1941 bylo divadlo nacistickými okupanty uzavřeno, řada herců odešla již dříve do Prahy, 14 Telcová, Jiřina; Pokrokové znaky brněnské scénografie v letech , Časopis Moravského musea Acta Musei Moraviae, 1979/LXVI, Brno, s Poslední Kozlova režie v Brně byla inscenace Julesa Romaine Donogoo Tonka, premiéra 14. března 1931, a Burianova V. Nezval Milenci z kiosku, premiéra 19. května Bundálek, Karel; Kapitoly z brněnské dramaturgie, Státní pedagogické nakladatelství, Brno Praha 1967, str Tamtéž 18 Telcová, Jiřina; Brněnská scénografie v letech , Časopis Moravského musea Acta Musei Moraviae, 1982/LXVII, Brno, str

12 mnoho mladých bylo odvlečeno na nucené pracovní nasazení do Německa, případně do továren v Brně a okolí, ředitel divadla Václav Jiřikovský byl 3. listopadu 1941 zatčen a odvlečen do koncentračního tábora, stejně jako herec a režisér Josef Skřivan. Oba se již nevrátili. V podzimních měsících roku 1942, jak píše Telcová, 19 došlo v Brně z podnětu členů operního souboru k několika mimořádným hudebním a divadelním událostem. Původcem byl sice neúplný, ale nadšený kolektiv sólistů opery, posílený profesory a žáky brněnské Státní hudební konzervatoře. V březnu 1943 bylo české divadlo na čas opět otevřeno a mohlo se tři dny v týdnu hrát v budově na ulici Veveří a v sále Typosu na Běhounské ulici pod názvem České lidové divadlo (Tschechisches Volkstheater in Brünn) v Brně a pod záštitou Národní odborové ústředny zaměstnanců (NOÚZ). Ředitelem tohoto divadla se stal Antonín Fencl, šéfem činohry Stanislav Vandas, v čele opery stanul Rudolf Kvasnica, vystřídán později Jaroslavem Voglem, šéfem operety Rudolf Lampa, baletu Máša Cvejićová a výpravy Václav Skrušný. Hrálo se do konce sezony Prvního září 1944 bylo divadlo opět uzavřeno a členové nasazeni na nucené práce do brněnské Zbrojovky. 19 Telcová, Jiřina; Brněnská scénografie v letech , Časopis Moravského musea Acta Musei Moraviae, 1982/LXVII, Brno, str

13 Jugoslávské drama v Brně v meziválečném období jako repertoární poklad Dramaturgie brněnského českého národního divadla uvedla v meziválečném období na scénu řadu nejvýznamnějších jugoslávských dramatiků. Pronikání jihoslovanské dramatické tvorby na česko-slovenská a především na brněnská jeviště bylo počtem přeložených a uvedených her nejplodnějším obdobím v celé historii česko-slovensko-jihoslovanských styků 20. Nejčastěji to byla díla Vojnovićova, Begovićova, Nušićova, Krležova, Cankarova, atd. Pozadu nezůstala ani opera a balet díky znalci jugoslávské hudby dirigentu Antonínu Balatkovi 21, Branku Gavellovi 22 a Máši Cvejićové 23. Mnohé hry této dramaturgie v době první republiky slavily v Brně své první uvedení na půdě Československa a vykonaly nejúspěšnější propagaci své vlasti. Nejlepším příkladem je inscenace opery Morana, její rozhlasové vysílání bylo jistě potěšujícím pozdravem z Brna do Záhřebu a vyvolalo nadšenou odezvu 20 Dorovský, Ivan; Dramatické umění jižních Slovanů, I.čast ( ), Masarykova univerzita v Brně, 1995, str Antonín Balatka (* ) český dirigent, skladatel a publicista. V letech studoval na konzervatoři (skladbu u V. Nováka) v Praze. sám působil deset let v Lublani (od 1919 do 1929), kde znamenitě propagoval českou hudbu (provedl cyklus Smetanových oper, Janáčkovu Její pastorkyni, Foersterovu Evu a řídil také koncerty, kde zazněla díla Smetanova, Dvořákova, Novákova aj.). V Brně se zase věnoval propagaci jihoslovanské hudby. 22 Branko Gavella (* 28. července 1885 v Záhřebu (Chorvatsko) - 8. dubna 1962 v Záhřebu), jihoslovanský činoherní a operní režisér, divadelní kritik a teoretik, teatrolog, esejista a překladatel, působící v mnoha evropských divadlech. Člen Zemského divadla v Brně v letech Uvádějí-li jugoslávské divadelní prameny, že Gavellův celoživotní režisérský opus (od roku 1914 do roku 1961 s přerušením několika let válečných) obsahuje 263 inscenací, činoherních i operních, připadá na brněnské působení (včetně spolupráce s dalšími divadly v Praze, Bratislavě a Ostravě) téměř stovka. Třebaže počtem převažují. Jako režisér operního souboru nastoupí Gavella v době ředitelování Václava Jiřikovského. Do Československa se pak znovu vrátil po válečném intermezzu, nikoli však už Brna, ale do Bratislavy a Ostravy. Kolektiv autorů; Postavy brněnského jeviště III , Národní divadlo v Brně, , s Cvejićová, Máša (* 10. prosince 1901 v Praze března 1977 v Brně) Pravé jméno Marie Svobodová, byla tanečnice, baletní mistryně, choreografka, Tato žačka Augustina Bergra se již ve třinácti letech stala členkou Národního divadla v Brně ( ). Ve dvacátých letech působila jako sólistka a choreografka v divadlech v Lublani, Záhřebu a Bělehradě ( ). V roce 1930 dostal její manžel, pěvec Nikola Cvejić, nabídku angažmá od ředitele brněnského ND, souhlasil však jen s podmínkou, že bude přijata i jeho žena jako choreografka. Oto Zítek podmínku splnil, manžele Cvejićovi angažoval. Zajímavým akcentem v její dramaturgii byl zájem o hudební díla jihoslovanského původu. Po odchodu I. V. Psoty do zahraničí ji nový ředitel Václav Jiříkovský pověřil vedením baletu. Po odchodu I. V. Psoty do zahraničí ji nový ředitel Václav Jiříkovský pověřil vedením baletu. Od do byla jugoslávskou občankou. Kolektiv autorů; Postavy brněnského jeviště III , Národní divadlo v Brně, , s

14 v záhřebském tisku. Jugoslávci vůbec netušili, že budou v rádiu poslouchat operu svého známého skladatele, která se dožila svého prvního provedení v cizině. 24 Česko-slovenská scéna byla inspirací i pro jugoslávské spisovatele, kteří věnovali svá dramata České republice či schválně psali pro české jeviště. Příkladem toho je například známá Maškaráda v podkroví věnována Praze, jejíž autor Vojnović navštěvoval Čechy v době, kdy zde stejně jako v chorvatském prostředí vrcholí boj o dosažení státní a národní suverenity. Pro Vojnoviće byla Praha a její tehdejší kulturní a společenská atmosféra do jisté míry inspirací a motivací stejně jako byly Vojnovićovy hry přínosem také pro pražské publikum, konkrétně např. hra Smrt matky Jugovićů, která je jednak vysoce umělecky hodnocena a která zároveň byla schopna podpořit aktuální dobovou politickou myšlenku sjednocení jižních Slovanů ( viz kapitola o Vojnovićovi). Jihoslovanský repertoár se dostal do Brna také díky Jiřímu Mahenovi a jeho lásce k Jugoslávií 25 a Václavu Jiříkovskému a jeho úsilí o slovanský repertoár. Jiřikovský chtěl, aby repertoár byl původní a nezávislý na pražském divadle: Běžné schéma, podle něhož býval utvářen repertoár v provinciálních divadlech, snažil se paradoxně převrátit: uváděním jinde nehraných novinek chtěl vycházet vstříc touze diváků po nových duchovních senzacích a zároveň donutit ostatní, zejména pražská divadla, aby opisovala z jeho vlastních repertoárů. 26 Ředitel Jiřikovský obdržel dopis od bosenského dramatika Ahmeda Muradbegoviće, který po brněnské inscenaci jeho hry Boži cestou vřele kvitoval slovanskou dramaturgii brněnské scény: Vaše láska k jihoslovanskému dramatickému umění, jakož i Vaše zásluhy, že toto umění našlo cestu k srdci a duši bratrského československého obecenstva učinily mi dávno Vaši osobnost sympatickou jako výjimečného kulturního pracovníka drahého nám Československa. Osobní setkání s Vámi ještě více upevnilo a prohloubilo tento můj názor, díky Vaší 24 Divadelní list, číslo 12, ročník VI, 31. ledna 1931, Ředitelství Národního divadla Brně, 1930, s Ze zralé básnické tvorby vyniká epická skladba Scirocco (1923) a lyrická sbírka Rozloučení s jihem (1924), obojí inspirované pobytem na jugoslávském Jadranu. Potom cestopis Hercegovina (1924). 26 Kolektiv autorů; Postavy brněnského jeviště I , Národní divadlo v Brně, 1979, s

15 srdečnosti a upřímné slovanské pohostinnosti, s jakou jste mě přijal. 27 (viz kapitola o Ahmedovi Muradbegovići). Milan Begović sám ocenil brněnskou iniciativu po úspěšném provedení své hry Člověk je slabé stvoření v roce 1934 prohlášením, že brněnské divadlo je na prvním místě v uvádění jeho her. Bohužel Praha nebyla tak pokroková přesto, že můj Dobrodruh před branou měl silný úspěch na Vinohradech ve skvělém provedení s pí Sedláčkovou v čele. Nevím, zda je u pražských divadel nějaký předsudek proti jugoslávské dramatice. Ale kdyby tomu tak nebylo, nedalo by se vysvětliti, proč nebyl uveden dosud tak vynikající dramatik, jakým je Miroslav Krleža... Zlobím se vždycky, když čtu na repertoáru velkých pražských divadel bezvýznamné autory evropské dramatické produkce a když vidím, jak je Jugoslávie opomíjena. Jen o našem národním svátku se vždy něco vytáhne z povinnosti a bratrské kurtoasie, což chutná spíše po kulturním bagatelizování." 28 Vedle zvláště milého a vítaného dramatu slovanského jihu, byla v meziválečném brněnském repertoáru hodně uváděna ruská, polská a bulharská dramata. Přátelské styky s jižními Slovany měly v Československu v kulturním světě vůbec a zejména ve světě divadelním již dlouholetou tradici. Ani Brno nezůstalo v tomto směru pozadu; řada brněnských herců a režisérů působila v jugoslávských divadlech v Lublani, Záhřebu aj. Tamní umělci hostovali zase téměř každý rok v brněnském divadle, mnozí našli v Brně i trvalé působiště. Jak píše Telcová 29, na brněnské scéně hostovali např.: Zlata Gjungjenac (primadona královské lublaňské opery, nyní členka charvátského Národního divadla v Záhřebu, kde v roce 1946 s úspěchem vytvořila Jenůfu v Janáčkově Její pastorkyni). Zinka Kuncová (sólistka záhřebské opery, první zahraniční představitelka Libuše, v níž hostovala v Brně 1. prosince 1934; proslula později na předních operních světových scénách), režisér Boris Krivecký ze záhřebských a lublaňských divadel aj. Delší dobu v Brně působili: barytonista Nikola Cvejić (jeho manželka Máša Cvejičová, po dlouhá leta 27 Divadelní list, R XIII, Č 5, 23. října 1937, Zemské divadlo Brno, 1937, s Převzato, Telcová-Jurenková, Jiřina; Jihoslovanská dramatika v Brně v letech , Časopis Moravského musea Acta Musei Moraviae, 1958/XLIII, Brno), s Tamtéž, s

16 choreografka brněnského baletu, potom šéfem baletu zpěvohry Státního divadla), tenorista Juraj Hančević, operní a činoherní režisér Branko Gavella - režisér záhřebského divadla, profesor Dramatické záhřebské akademie a divadelní teoretik, jak se psalo, jehož umělecká činnost byla pro Brno zvláště významná. Doklady dramaturgie brněnského divadla mezi dvěma válkami uváděním jihoslovanské dramatiky bohatě doplňují jeho slovanskou orientaci. Soupis jihoslovanských inscenací v krátkém meziválečném období je opravdu obrovský. Jednalo se o třiadvacet (23) dramat, šest (6) oper, jednu (1) operetu a dva (2) balety. Některá z těchto inscenací měla větší úspěch, zatímco jiná neměla žádný. K několika plánovaným hrám nedošlo (Vojnovićova hra Lazarovo vzkříšení v sezoně 1919/1920; Beranovićovo dílo Střiženo, košeno v sezoně 1930/1931; Krležův Halič v roce 1932/1933; 27. listopadu 1935 hra Ivana Cankara Pacholci, a v sezoně 1941/1942 Držićův Dundo Maroje a Baranovićův Nosáček.) Divadlo plní svůj smysl jen tehdy, dovede-li reagovat na životní složky své doby, dovede-li své jeviště zapínat do jejich hybných sil. To je základní funkce divadla a dramaturgie musí být jejím neúplatným strážcem. Dramaturgie musí neustále klást divadlo do duchovnícího ohniska přítomnosti, musí divadlo umocňovat k jedné z duchovních složek dneška. Dramaturgie bdí nad tím, aby v divadle nezavládl neproduktivní, dosaženými výsledky spokojený klid; dramaturgie vyhání z divadla strnulost, přejímající pasivně, nevýbojně reprodukční projev předchozích generací úhrnem: dramaturgie se musí starat o živou aktualitu divadla. Aktuální hodnota se v divadle pozná ihned podle účinku: vzruší, uvede diváka do citového i myšlenkového víru, dá divadelnímu představení mocnou duchovní náplň. Brněnské meziválečné divadlo splnilo svůj úkol. Reagovalo časově, bojovalo. Také jihoslovanská dramaturgie se stala obrovským pokladem dějin českého, především brněnského divadla. 16

17 II Činoherní repertoár Brněnské Národní divadlo v kritických letech dvacátých a třicátých uvedlo na scénu řadu nejvýznamnějších jugoslávských dramatiků přesto, že historie tohoto divadla byla v mnohém určována palčivou otázkou finanční. Soupis jugoslávských inscenací v meziválečném období je opravdu obrovský. Jednalo se o dvacet tři (23) dramat. Z těchto inscenací některá měla větší úspěch, jiná neměla žádný. Spisovatel Název hry Premiéra Režisér Ivo Vojnović Dáma se slunečnici 5. října 1918 Václav Jiřikovský Milan Ogrizović Hasanaginica 4. února 1919 Václav Jiřikovský Branislav Nušić Lidé 8. listopadu 1920 Karel Urbánek Ivo Vojnović Dubrovnická triologie 26. února 1921 Rudolf Walter Ante Tresić-Pavičić Vyhnanství Ciceronovo 24. září 1921 Rudolf Walter Ivo Vojnović Ekvinokce 16. dubna 1924 Otto Čermák Milan Begović Boží člověk 25. list Jaroslav Auerswald Ivo Vojnović Maškaráda v podkroví 12. března 1926 Rudolf Walter Milan Begović Dobrodruh před branou 27. srpna 1927 Otto Čermák Milan Begović Americká jachta ve Splitu 22. května 1930 Jindřich Honzl Petar Pecija Petrović Liják 7.června 1931 Jozef Bezdíček Miroslav Krleža Páni Glembajové 4. prosince 1931 Branko Gavella Milan Begović Bez třetího 17. února 1932 Branko Gavella Ivo Vojnović Smrt Matky Jugovićů 1. prosince 1933 Branko Gavella Milan Begović Člověk je slabé stvoření 11. dubna 1934 Ctibor Sonevend Ivan Cankar Pohoršení v údolí 30. června 1934 Branko Gavella Miroslav Krleža V agonii 10. října 1934 Branko Gavella Branislav Nušić Paní ministrová 17. října 1934 Karel Urbánek Branislav Nušić Dr. 31.prosince 1936 František Šlégr Milan Begović Lela dostane klobouček 6. května 1937 Josef Skřivan Ahmed Boží cestou 11. října 1937 Branko Gavella Muradbegović Branislav Nušić Žijeme dál 11. list Antonín Klimeš Slavko Batušić Komorní trio 26. března 1941 Jiří Jahn 17

18 Milan Begović Begović 30 patří mezi nejvýznamnější dramatiky chorvatské moderny. Jeho díla jsou od samého začátku hrána s velkým úspěchem. Stále na vrcholu svých tvůrčích sil působil tento autor nejenom na domácí scéně, ale jeho hry byly hrány také na mnoha evropských jevištích (Paříž, Vídeň, Berlín, Budapešť, Sofie, Řím, Bělehrad, Lublaň, Maribor, Sarajevo), výjimkou nebyla ani československá scéna. 31 Begović je významná osobnost, která se zasloužila o rozvoj kulturních českochorvatských vztahů v období první Československé republiky. Autor sám se mnohokrát vyjádřil o poutu, které ho váže k brněnskému divadlu. 32 V tomto období bylo v Brně uvedeno celkem šest Begovićových her. Na scénu Národního divadla v Brně vstoupil Milan Begović se svojí hrou Boží člověk. V Brně měla tato inscenace premiéru 25. listopadu v Národním divadle v budově na Veveří (den po její pražské premiéře ve Stavovském divadle). Režie a výpravy se ujal Jaroslav Auerswald, 34 který si ve hře zahrál i jednu z vedlejších rolí. Překlad zajistil již dříve zmíněný Jan Janoušek. Herecké obsazení bylo pečlivě vybráno, v hlavní roli Mary se objevila Zdeňka Gräfová, Damjana vytvořil Karel Urbánek, Hajduka Gustav Ekl, Gjurgju Marie Brožová a Kapitána (otce Mary) Václav Baloun Milan Begović (* 19. ledna 1876 Vrlika - 9. května 1948 Záhřeb) patří mezi nejvýznamnější osobnosti chorvatské Moderny. Působil jako básník, prozaik, esejista, překladatel, herecký pedagog, divadelní režisér a v neposlední řadě jako autor mnoha dramat. V 90. letech začal pro Chorvatské národní divadlo v Záhřebu překládat texty z italštiny, francouzštiny a němčiny. Boris Seker; Hrestomatija nove hrvatske drame, I dio , Disput, Zagreb, 2000, str Zmeškalová, Aloisie; Milan Begović na brněnské divadelní scéně, Bakalářská diplomová práce, Masaryková univerzita, Filozofická fakulta, Brno, 2005, s Ježek, Svatopluk; Milan Begović u nás, Salon, č. 6, 1934, s Almanach II- Soupis repertoáru českého divadla v Brně , Státní divadlo v Brně 1974 (Přehled repertoáru v období Jiřina a Vladimír Telcovi, Přehled repertoáru v období Eugenie Dufková), str Jaroslav Auerswald (* 28. června 1870 Žleby 29. ledna 1931 Brno), dlouholetý člen ( ) činohry Národního divadla v Brně, zkušený režisér, herec, vynikající scénárista a vyznavač realistického umění, který celý život bojoval o duchovní tvář českého Brna. Kolektiv autorů; Postavy brněnského jeviště II , Národní divadlo v Brně, , s Kompletní herecké obsazení: Vaso, Strážník Otto Čermák, Damjanova matka Eleonora Trnobranská, Tři dívky: sestra Lída Boubelová, Petka Helena Krtičková, Milica Marie Balounová, Druhý strážník - Jaroslav Svátek, Chromý Jaroslav Auerswald, Mrtvicí raněný Ladislav Trnobranský, Bezruký- Emanuel Doležal, Epileptik Vladimír Konůpka, Děvčátko ml. 18

19 Krátce poté, co byla hra uvedena v Praze a Brně, objevila se také na scéně Národního divadla v Bratislavě. 36 Boží člověk je označen jako dramatická balada o třech dějstvích. Jedná se o lidovou povídku z prostředí malého městečka dalmatského Záhoří. Autor bohatě čerpá z místního folklóru. Jak tomu bývá i u jiných baladických dramat, nepřevládá v této hře dějovost, nýbrž lyrika. Jistě není náhodou, že se Begovićův pop jmenuje Damjan, stejně jako nejmladší syn matky Jugovićů (známé drama Ivo Vojnoviće). Hra je zakončena Damjanovou zvučnou řečí: Kdo se kál: přizná se mu to! A kdo miloval: Ten je boží člověk. Typicky balkánský konec jedné lásky, lásky za každou cenu, která, pokud neexistuje, nemusí se ani žít. V dobových novinách zastínila pražská premiéra Božího člověka premiéru brněnskou. Téměř všechny recenze se vztahují k Praze. I když mezi těmito dvěma inscenacemi jedné hry uplynul pouhý den, ve svém zpracování se velmi lišily. Praha pověřila režií, hudbou a scénou výhradně Chorvaty. 37 I v hereckých úlohách se objevilo mnoho autorových krajanů. Oproti tomu byla brněnská inscenace zcela v rukou české režie. Z výše uvedeného lze usuzovat, že se Begovićův vstup na brněnskou scénu vydařil. Jeho hra byla přijata s všeobecným nadšením. Snad jen kritika v Rudém právu se k Božímu člověku stavěla s jistým odstupem. Dobrodruh před branou 38 byl ve Starém divadle v Brně poprvé uveden 27. srpna V roli režiséra a scénografa se představil přední herec brněnské činohry Otto Čermák. Překlad byl opět svěřen Janu Janouškovi. Svoji chorvatskou premiéru měla hra o rok dříve (9. ledna 1926). 40 Hru věnoval Begović své oblíbené chorvatské herečce Vice Podgorské. Křenovská, Ďáblem posedlý Antonín Turek, Syfilitička Anděla Novotná, Trhan Antonín Fiala, První hlas František Liška. 36 Překlad opatřil Andrej Mráz. Hru režíroval Andrej Borodáč, který si v ní zahrál roli Damjana. Boží člověk se na bratislavské scéně objevil ještě jednou, 1. března 1939 v režii J. Jamnického. 37 Režie: E. Nádvorik, výprava: L. Babić, hudba: M. Črvčanin. 38 Někdy je tato hra překládaná jako Neznámý před branou. 39 Almanach II- Soupis repertoáru českého divadla v Brně , Státní divadlo v Brně 1974 (Přehled repertoáru v období Jiřina a Vladimír Telcovi, Přehled repertoáru v období Eugenie Dufková), s Režie: Branko Gavella, výprava Ljubo Babić, scénická hudba Oskar Jozefović. 19

20 V hlavní roli brněnského představení vystoupila Zdeňka Gräfová, jejího muže zahrál Emanuel Rabas, Smrt samotný režisér hry Otto Čermák. 41 Tato hra měla v Brně veliký úspěch, udržela se zde téměř rok. 42 Baladický příběh o mladé, smrtelně nemocné dívce toužící po dokonalé lásce, je rozčleněn do devíti jednání. Anežka tráví čas v jedné léčebně je zřejmé, že je velmi nemocná. Jedinou její radostí je krásná terasa, na které vydrží sedět dlouhé hodiny. V Lidových novinách ocenila kritika vyspělost Begovićovy hry, stejně tak pochvalně se vyslovila o hereckém výkonu všech účinkujících. Reflektovala také dvě Begovićovy tváře: tvář dramatika na jedné straně a na druhé straně tvář divadelníka. 43 Pokud bylo uvedeno, že výborné herecké vplynutí do hry podpořilo její úspěch, je řeč především o hereckém výkonu pí Gräfové:... v jejím pojetí vyrůstala Anežka z jemné bytůstky v ženu rozcitlivělou, jejíž záchvaty dětinné oddanosti při prvém útoku tajemného osudu ji učinily navždy čistou; ten opar čistoty pak leží na jejím chorobném předráždění, na únavách i vzrušeních, na bezuzdném útěku i hledání i na erotických bařinách, takže její život a osud se stává víc než divadelním pohnutím, a přechází v oblasti čistě lidské, kde se přetváří život poznáním a soužitím. 44 Hra byla příznivě přijata jak kritikou, tak i publikem. 41 Kompletní obsazení: Pán s pestrou vestou Karel Urbánek, Modrá paní Helena Krtičková, Kristýna Marie Balounová, Hercova žena Lída Boubelová, Dobře vychovaný mladík Ladislav Pešek, Brutální milenec František Klika, Líza Vilma Beranová, Panská u Rubriciových Eleonora Trnobranská, Nádražní nosič Josef Horňák, První pán Oskar Linhard, Druhý pán Vladimír Šmeral, Dáma Eleonora Trnobranská, Druhá dáma Vlasta Šárková, Smrt: Neznámý, Profesor, Messenger boy, Zřízenec ve spacím voze, Režisér tragických filmů, Nejlepší přítel, Ředitel podniku s náhrobky, Strážník, Lampař, Apač Otto Čermák. 42 Dobrodruh před branou byl dokonce uveden 13. října 1927 v Plzni. Režií byl pověřen J. Fišer. Pražská divadla uvedla tento kus s téměř dvouročním zpožděním, Vinohradské divadlo zařadilo do svého repertoáru Dobrodruha 18. května 1929, i zde se setkala hra s nadšením publika, o tom svědčí jedenáct repríz. Opomenuto nezůstalo ani divadlo v Košicích, kde byla inscenace poprvé uvedena 30. listopadu 1937 v režii Oty Ornesta. Podle této hry byl v roce 1961 natočen stejnojmenný film. 43 Elgart Sokol; Begović: Dobrodruh před branou, Lidové noviny, 30. srpna 1927, s Tamtéž 20

21 Obrázek 1: Scéna ze hry Dobrodruh před branou, Z pozůstalosti Zdeňky Gräfové (kterou vidíme na prvním obrázku), Divadelní oddělení Moravského zemského muzea (DO MZM) v Brně, sig. I j; VII.O,;VII. Americká jachta ve splitském přístavu je v pořadí třetí Begovićova hra, která byla v Brně uvedena. Brněnskou premiéru měla 22. května v budově divadla na Veveří. 46 Režií byl pověřen Jindřich Honzl, scénou a kostýmy Jaroslav Grunt 47. Překlad byl pořízen opět Janem Janouškem. 48 Americká jachta je rozdělena do tří dějství s jedním intermezzem. V hlavních rolích se představili Ema Pechová jako kontesa Kate de Milesi, Vojta Plachý jako její syn Konte Keko, Aleš Podhorský jako Konte Ruñe, František Klika jako Konte Mome, Jiřina Čermáková jako švadlena ðiñeta Dundová a konečně v roli svůdné Američanky vystoupila v činohře debutující Máňa Pavlíková. 49 Mužské sbory provedl pěvecký kroužek Jugoslavija. Spíše než dramatu se Americká jachta podobá filmovému libretu. Jedná se o příběh z prostředí zchudlé dalmatské šlechty. Na rozdíl od Vojnoviće a jeho hry Dubrovnická trilogie se Begović snažil vystihnout spíše veselejší stránky rozpadu šlechtických dalmatských rodin. Do protikladu staví tragický rub nečasového aristokratismu a vzrušující způsob života tehdejší Ameriky. Předpokládalo se, že tato hra bude mít u kritiky podobný úspěch jako Dobrodruh před branou, to se však nestalo, právě naopak. Begović jako by to tušil, přesto že byl ohlášen, se nakonec na brněnskou premiéru nedostavil. 50 Ani v Hamburku, kde byla hra také uvedena, se nesetkala s pochopením kritiky. Všechny nepříznivé kritiky a neporozumění hře snad 45 Almanach II- Soupis repertoáru českého divadla v Brně , Státní divadlo v Brně 1974 (Přehled repertoáru v období Jiřina a Vladimír Telcovi, Přehled repertoáru v období Eugenie Dufková), s V Chorvatském národním divadle v Záhřebu měla tato hra premiéru 4. ledna Jaroslav Grunt (* 23. ledna 1893 v Blažci u Olomouce - 24.března 1988 v Brně) výborný architekt, projektant mnohých budov v centru Brna. Také se podílel na projektování Masarykovy univerzity v Brně. Pro brněnské divadlo pracoval v letech Kolektiv autorů; Postavy brněnského jeviště II , Národní divadlo v Brně, , s V rámci Československa dále zařadilo toto drama do svého repertoáru divadlo v Praze, Košicích (1. prosince 1933), Bratislavě (21. prosince 1933) a divadlo v Kladně (10. září 1936). Dorovský, Ivan; Recepce charvátské dramatické literatury u nás, In: Krležini dani, Osijek Další herecké obsazení: Filip J. Tudor, otec Phoebe a majitel jachty Karel Urbánek, Lee Prentice, snoubenec Phoebe Vladimír Šmeral, Don Vice Václav Baloun, Ovocnářka Helena Krtičková, Černoch Jim Bohumír Záhorský, Konte Francesko Ladislav Smolinský, Námořník Konstantin Mátl, Listonoš Antonín Fiala, Bankovní zřízenec Oldřich Lukeš. 50 Zmeškalová, Aloisie; Milan Begović na brněnské divadelní scéně, Bakalářská diplomová práce, Masaryková univerzita, Filozofická fakulta, Brno, 2005, s

22 vedly k tomu, že Begović napsal pro Lidové noviny článek, aby vysvětlil důvody, které ho přiměly k napsání této hry. Americká jachta ve Splitu je opravdu jen oddech, spleen, zotavená, které jsem potřeboval mezi dvěma kusy, mezi Dobrodruhem před branou a novým dramatem Bez třetího, na kterém nyní pracuji. 51 Dále pokračuje ve stejném duchu. Patrná je Begovićova snaha vysvětlit náhlou změnu žánru. Obzvláště mu záleží na tom, aby byl českým divákem správně pochopen: Cítím se v Československu jako doma; a proto mohu upřímně říci, co mám na srdci. Ostatně hlavní je, aby se moje Americká jachtu ve Splitu líbila obecenstvu a bude-li tomu tak, čeho ji jako autor přeji nuže to, co autor chtěl a co si myslí, není věru tak důležité. Tento autorův článek nemohl být ponechán bez kritiky, a tak o dva dny později vyšla v Lidových novinách ostrá kritika Edvarda Valenty. Begovićův článek pokládá za zjevnou omluvu, které je hře podle něj opravdu třeba. Obsah hry považuje přinejmenším za banální: Americký miliardář a jeho dceruška, černoušek, zchudlá dalmatská kontesa a její syn, počestná švadlenka, která se o tyto dva lidi stará a za ně platí dluhy, pak dva zkrachovaní, plešatí a pakostnicoví strýčci a konečně nepravý Tizian jak je vidět, všecky neomalené operetní rekvisity se tu sešly a smíchaly v dokonalou limonádu (měsíc, jachta, my darling!) Ne, opravdu, moc cti tato hra autoru jinak nadanému nepřidala. 52 Oproti tomu vyzdvihuje Valenta práci režiséra, ten měl podle něj velmi ztíženou situaci špatným výběrem hry. Také ocenil vkusnou scénu provedenou architektem Jaroslavem Gruntem. Za nejpříjemnější překvapení považoval šťastný činoherní debut Máňi Pavlíkové. Její působivý herecký výkon byl oceněn i dalšími kritikami. Mírněji o hře hovoří Divadelní list: Scény plné citové vroucnosti i komické situace, do nichž se zaplétá děj, jsou vyváženy autorem tak, že vzniká komedie velké zajímavosti a pestrosti dojmové. 53 Přestože se kritika k Jachtě stavěla vesměs odmítavě, publikum ji přijalo s nadšením. Máme-li shrnout úspěšnost brněnského provedení Americké jachty ve Splitu, je třeba si nejprve uvědomit, že Begović v této době už v Čechách nebyl zcela neznámý. Do povědomí kritiky se zapsal jako autor prací, jež řeší závažná témata s filozofickým a psychologickým podtónem. Od 51 Begović, Milan; O mé Americké jachtě ve Splitu, Lidové noviny, 22. května 1930, s Valenta, Edvard; Z brněnské činohry, Lidové noviny, , s

23 Jachty se předpokládalo, že půjde ve šlépějích Božího člověka a Dobrodruha před branou. Tak se však nestalo, Begović přišel s odlehčenou hrou. Zdá se, že kritika nebyla připravena na takovouto změnu. Publikum si však hra zcela získala, jak tomu ostatně často bývá. Inscenace měla úspěch nejenom v samotném Chorvatsku, ale také na ostatních evropských jevištích (Bělehrad, Maribor, Sarajevo, Paříž) a dokonce až ve Filadelfii a New Yorku. 54 Brněnská činohra provedla Bez třetího poprvé 17. února v budově divadla na Veveří. Režie se ujal významný chorvatský režisér Branko Gavella. Vysokou působivost dialogů se podařilo v překladu Jana Janouška zachovat. Výpravu navrhl Václav Skrušný. V dramatu o setkání manželů po násilném dlouholetém odloučení vystupují pouze dvě postavy, Marko a jeho žena Giga, ostatní svět se ozývá pouze prostřednictvím telefonického spojení. V hlavní roli Gigy Barićevy se představila Marie Rosůlková, jejího manžela Marka zahrál František Šlégr. 56 V dobových materiálech má kritika ke hře mnohé výhrady. Begovićovi je vytýkána volba tak omšelého námětu, jako je příběh opuštěné ženy a žárlícího muže. Jde o hru, vybíjející se po všechny tři akty v dialogu muže a ženy, současně pak o příběh divadelně tak omšelý, že jen komorní spětí dvou výsostných umělců. 57 Pavel Frenkl dokonce zastává názor, že tato hra nemá současnému divákovi co nabídnout: Zbytečná fráze o překonání té které hodnoty mění se v nejživější skutečnost u soukromé tragédie manželství, nemajíc současnosti vůbec co říci Podobně kritický postoj zaujal i vůči dusně hrotité Gavellově režii. Stejně tak se mu nelíbilo ani herecké provedení, dialog obou herců byl podle něj pouhou pozorně nacvičenou hrou s přehnanými prvky patosu. Naopak za zdařilé považoval Frenkl využití momentu překvapení (scéna s dopisem) a nevybíravého 53 Divadelní list Národního divadla v Brně, č. 19, 1930, s Zmeškalová, Aloisie; Milan Begović na brněnské divadelní scéně, Bakalářská diplomová práce, Masaryková univerzita, Filozofická fakulta, Brno, 2005, s Almanach II- Soupis repertoáru českého divadla v Brně , Státní divadlo v Brně 1974 (Přehled repertoáru v období Jiřina a Vladimír Telcovi, Přehled repertoáru v období Eugenie Dufková), s března 1932 uvedlo inscenaci Bez třetího také divadlo v Olomouci. O deset let později provedla tuto hru také bratislavská činohra (1. března 1942 v režii Jozefa Budského). 57 Frenkl, Pavel: Milan Begović; Bez třetího, Národní osvobození, 20. února 1932, s Tamtéž. 23

24 slovníku nadávek, který lépe doprovodil vyhrocenost situace 59. Svůj názor na hru shrnul Frenkl v jedné větě: Celým svým rázem hledí Begovićova truchlohra o dvou osobách k starému útvaru úzce osobní sexuální problematiky, jež nedrtí, ani neobdarovává a která je venkoncem zbytečná. K volbě tématu se pro Lidové noviny vyjádřil také Edvard Valenta. Ani on nepovažuje námět za zcela originální. Milan Begović, dobře známý rutinér, který si svou úlohu hodně ztížil tím, že postavil na scénu jenom dvě osoby, nečítajíc ovšem nezbytný a vytrvale zasahující telefon. 60 Ale snad největší problém viděl Valenta v předimenzovaných dialozích: Dialog obou manželů je přeplněn tolika knižními metaforami a zcela zbytečným, okázalým a nemožným mudrlantstvím, že není na světě herce, který by dovedl dát takovým větám nátěr přirozenosti. 61 Režisérovi vytkl, že takové tirády prostě neškrtnul. Naopak za zdařilé považoval oba herecké výkony. Oproti tomu je v Divadelním listu hra Bez třetího představena jako dílo, které je důkazem dokonalé dramatické techniky, jevištní a herecké znalosti Begovićovy. 62 Jak je patrné, kritika se ve vztahu k tomuto dílu mnohdy rozcházela. V podstatě se názory na hru Bez třetího rozdělily do dvou táborů. Jedni obdivovali kvalitu textu, která umožnila obsadit do hry pouhé dvě postavy, druzí poukazovali na přeplněné dialogy zatěžkané přebytečnými metaforami 63. Drama Člověk je slabé stvoření má pro Brno obzvláště veliký význam. Právě zde, v budově na Veveří, se slavila 11. dubna jeho světová premiéra. Na postu režiséra stanul mladý Ctibor Sonevend. Překlad byl pořízen Janem Hudcem Zmeškalová, Aloisie; Milan Begović na brněnské divadelní scéně, Bakalářská diplomová práce, Masaryková univerzita, Filozofická fakulta, Brno, 2005, s Valenta, Edvard: Milan Begović: Bez třetího, Lidové noviny, , s Tamtéž. 62 Divadelní list Národního divadla v Brně, č.12, 1932, s Zmeškalová, Aloisie; Milan Begović na brněnské divadelní scéně, Bakalářská diplomová práce, Masaryková univerzita, Filozofická fakulta, Brno, 2005, s Almanach II- Soupis repertoáru českého divadla v Brně , Státní divadlo v Brně 1974 (Přehled repertoáru v období Jiřina a Vladimír Telcovi, Přehled repertoáru v období Eugenie Dufková), s Jan Hudec (* ) překladatel a významný literát, v roce 1879 uspořádal Almanach české omladiny, 1878 redigoval brněnský časopis Zora, stál v čele literárního a řečnického spolku Slavia. V překladatelské činnosti se orientoval na jihoslovanský prostor, přičemž neupřednostňoval některou z jihoslovanských národních literatur nad jinou. 24

25 Inscenaci doplnila scéna provedená Vladimírem Fojtíkem. Jeho práce však byla v Národních novinách kritikou napadena. 66 V hlavní roli Viky se objevila Zdeňka Švabíková, jejího muže hrál Vladimír Leraus, mladého Frana Karel Höger. 67 Premiéra se odehrála za účasti samotného Milana Begoviće, ten se v denním tisku pochvalně zmínil o hereckých výkonech a iniciativě místní dramaturgie: Brněnské provedení bylo dobré a byl jsem s ním spokojen. Ti lidé pracovali s láskou a porozuměním pro věc. Zvláště mladí hoši si dobře vedli a dali hře pravý mladický vzruch, přitom však bez pathosu. I těžká role Vikice byla šťastně pojata a ve všech citech důsledně pravdivá a lidská. Stará matka je figura, vzatá z našeho charvátského předválečného života, revolucionářka, plná ohně, která k sobě brala a chránila mladé lidi tehdejší doby a podněcovala k vlasteneckým činům. V podání pí. Novotné byla velmi skutečná, ale též ostatní figury, jako komisař, Anděla a zvláště bohém, byly na místě. 68 Autor ocenil také režisérovu práci a pochválil jej za to, že se mu podařilo vylepšit třetí jednání, které sám považoval za slabé v jevištním účinku a které se chystal přepracovat. Na domácí půdě se Begović s přijetím své hry nesetkal. Když mělo být drama konečně provedené v HNK (1940), cenzura znemožnila jeho uvedení. Významu tohoto dramatu odpovídá množství kritických materiálů, které se nám v denním tisku zachovalo. K dispozici máme také vyjádření ke hře samotného Begoviće a fotografickou dokumentaci. Brněnská kritika přijala hru vcelku příznivě a jednotně. Ocenila propracovanost prvního dějství, které bylo podle ní dobře rozvržené a účinně stupňované. Otázkou jinou je dějství třetí: Třetí jednání, v němž se (a to jistě ne bez symbolického záměru) odehrává simultánní dějství, vypadalo trochu násilně a toporně. Režie mohla tu leccos ztlumit a vyspravit, ale zrovna na tomto důležitém místě ukázala trapnou bezradnost. 69 Obrázek 2: Scéna z hry Člověk je slabé stvoření,do MZM v Brně, sig. F4982 a F Údaj převzat z Telcová-Jurenková, Jiřina; Jihoslovanská dramatika v letech , Brno 1958, s Scéna Fojtíkova byla v prvním dějství úměrná hře, třetí jednání je však slabé, jsou v něm soustavy dvou scén na jednom jevišti, k tomu by bylo potřeba točny. 67 Další herecké obsazení: Matka Anděla Novotná, Komisař Jaroslav Lokša, Jeho přítelkyně Jiřina Čermáková. 68 Ježek, Svatopluk; Milan Begović u nás, Salon, č. 6, 1934, s Jeřábek, Čestmír; Z brněnské činohry, Lidové noviny, , s