Autor kapitoly Sportovní hry s pálkou Vladimír Süss

Transkript

1

2

3

4 František Táborský SPORTOVNÍ HRY II Základní pravidla organizace historie Autor kapitoly Sportovní hry s pálkou Vladimír Süss Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@gradapublishing.cz, tel.: , fax: jako svou publikaci Grada Publishing, a.s., 2005 Cover Design Grada Publishing, a.s., 2005 Odpovědná redaktorka Magdalena Hrábková Jazyková úprava Michaela Benešová Sazba Lenka Neumanová Ilustrace Radek Krédl, Kateřina Novotná Fotografie Roman Herink, Peter Laník, Petr Tahal a archiv autora Počet stran 172 První vydání, Praha 2005 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod ISBN

5 obsah obsah obsah obsah obsah obsah o Obsah Předmluva 6 Sportovní hry 7 Sportovní hry s hokejkou Lední hokej 10 Bandy 20 Rink bandy 25 Ringette 29 Roll hokej 32 In-line hokej (FIRS) 36 In-line hokej (IIHF) 40 Pozemní hokej 44 Halový pozemní hokej 50 Florbal 54 Hokejbal 60 Podvodní hokej 63 Sportovní hry s raketou Tenis 66 Softtenis 72 Stolní tenis 75 Badminton 79 Squash 84 Racquetball 89 Ricochet 93 Sportovní hry s pálkou Baseball 96 Softball 101 Softball slowpitch 106 Kriket 109 Jiné sportovní hry Mužský lakros 113 Ženský lakros 118 Interkros 122 Boxlakros 127 Kolová 132 Motoball 137 Kanoepolo 142 Pólo na koních 147 Peloty 151 Sportovní hry zdravotně postižených Sledge hokej 156 Tenis vozíčkářů 160 Stolní tenis postižených 161 Apendix Sepaktakraw 162 Abecední seznam 165 sportovních her Srovnávací tabulka 166 Rejstřík zkratek 168 Literatura 172

6 předmluva předmluva předmluva předmluva Předmluva V roce 2004 vyšel první díl této publikace Sportovní hry (sporty známé i neznámé), ve kterém jsou obsaženy údaje o třiceti sedmi sportovních hrách. Ti, kteří měli příležitost se s první knížkou seznámit, nalezli v úvodní části mimo jiné pojednání o tom, co je to hra a sport a co rozumíme pod pojmem sportovní hra. Zabývali jsme se rovněž stručnou historií sportovních her, řídícími institucemi, vrcholnými soutěžemi a obecnou funkcí pravidel. Do prvního svazku byly zařazeny sportovní hry, ve kterých se při ovládání společného předmětu hry (míč, kotouč, kroužek, hrací disk) používají výhradně části těla (pěsti, ruce, paže, hlava, trup, nohy), a ne sportovní náčiní. V tomto díle je třicet šest sportovních her, ve kterých se užívá sportovní náčiní: hokejka, raketa, pálka, různě upravená hůl či jiná speciální pomůcka (např. protáhlý košík), pádlo nebo dokonce dopravní prostředek. Také při tomto výběru sportovních her bylo rozhodující, zda jsou řízeny mezinárodní institucí, mají světová mistrovství a tudíž i sjednocená pravidla. Vybrané sportovní hry jsem zařadil do pěti skupin: sportovní hry s hokejkou, sportovní hry s raketou, sportovní hry s pálkou, jiné sportovní hry a sportovní hry zdravotně postižených. V rámci těchto skupin jsem pak bral ohled na význam a případnou příbuznost jednotlivých sportovních her. Jako dodatek jsem přiložil asijskou obdobu nohejbalu sepaktakraw, která se do prvního dílu nedostala. Vybrané sportovní hry jsou představovány v různém rozsahu, který je ovlivněn jejich významem v českém sportovním dění, složitostí pravidel a podobností s jinými hrami. Při přípravě druhého dílu jsem, stejně jako v předchozím případě, využíval velké množství informačních pramenů. Obrovský počet dat bylo třeba probrat, utřídit, vybrat podstatné, prověřit, zpracovat a seskupit do jednotné formy. Všem příznivcům jednotlivých sportovních her, často též zahraničním, kteří mně nezištně pomohli, děkuji. Jmenovitý dík pak patří především PaedDr. Vladimíru Süssovi, Ph.D., který připravil kapitolu Sportovní hry s pálkou, a redaktorce RNDr. Ivaně Kočí, která se při vydání obou dílů mimořádně angažovala. Pro čtenáře, kteří se nesetkali s prvním dílem, považuji za potřebné zopakovat vymezení pojmu sportovní hry, možnosti jejich třídění a aktualizovat některé údaje o sportovních hrách zdravotně postižených. Jakékoliv věcné připomínky čtenářů rád přivítám. Doc. PhDr. František Táborský, CSc. frantisektaborsky@ seznam.cz

7 sportovní hry sportovní hry sportovní hry spor Sportovní hry Sportovní hry jsou vyhraněnou skupinou sportovních odvětví. Společnými znaky všech sportů jsou organizační institucionalizace soutěží a kodifikace pravidel. Čím se tedy sportovní hry od ostatních sportů liší? Prvním podstatným rozdílem je, že se spolu mohou a současně musí utkávat vždy pouze dva soupeři (jednotlivci, dvojice nebo vícečlenná družstva). Jednotkou jakékoliv soutěže ve sportovních hrách je tedy utkání dvou soupeřů. Tato charakteristika se ale vztahuje také na úpolové sporty (zápas, judo, šerm apod.). Na rozdíl od nich však protivníci ve sportovních hrách soupeří o společný předmět. Ten je téměř vždy jen jeden (míč, opeřený míček, touš, disk, kruh), ve výjimečných případech však mohou být ve hře současně společné předměty dva (double disc court a ringo). Sportovní hra je tedy soutěživá činnost dvou soupeřů v jednotném prostoru a čase, kteří podle institucionálně schválených pravidel usilují o prokázání vlastní převahy lepším ovládáním společného předmětu. Sportovní hry, jejichž počet překračuje daleko hranici sta, se mohou dělit podle různých hledisek: Jedním z kritérií třídění může být to, zda jsou hrací plochy obou soupeřů společné, nebo oddělené. Rozlišují se tak sportovní hry invazní (např. lední hokej, lakros) a neinvazní (např. tenis, badminton). Jiným kritériem se může stát počet hráčů u každého ze soupeřů: sportovní hry individuální (např. singly ve stolním tenise nebo squashi), párové (např. čtyřhra v tenise nebo kolová) a týmové (např. pozemní hokej, baseball). Dalším hlediskem je hlavní způsob pohybu hráčů: přirozený pohyb bez pomocných prostředků (převážná většina sportovních her), pohyb ve vodě (podvodní hokej), využití sportovní výzbroje (lední hokej), využití živých (kůň) nebo neživých (kolo, kajak) dopravních prostředků. Pro potřeby této knihy jsou rozhodující dvě jiná kritéria klasifikace sportovních her: 1. Způsob ovládání společného předmětu: částmi vlastního těla (házená, volejbal) nebo sportovním náčiním (hokejka, raketa, pálka, pádlo). 2. Spojení několika hledisek: herní úkoly při ovládání společného předmětu, způsob získávání bodů a způsob, jak je vymezeno trvání utkání. Podle toho pak rozlišujeme sportovní hry brankového, síťového a pálkovacího typu. 7

8 portovní hry sportovní hry sportovní hry spor Ve sportovních hrách brankového typu plní strana, která je v držení společného předmětu, jednoznačně úkoly útočné. Pouze v útoku (až na některé výjimky) lze získávat body. Ty se dosahují dopravením předmětu hry do určeného cílového prostoru (branka, koš, území za brankovou čárou). Hrací plocha je pro obě strany společná a soupeři bojují o předmět hry současně. Trvání utkání je limitováno převážně časem, výjimečně ziskem určeného počtu bodů. Do tohoto typu patří většina sportovních her. Ve sportovních hrách síťového typu plní strana, která právě hraje společným předmětem, současně úkoly útočné i obranné. Jedinou herní akcí může body získat, nebo je naopak získá soupeř. Body se dosahují při chybě soupeře. Soupeři jsou na oddělených hracích plochách nebo se pravidelně na společné hrací ploše ve svých herních akcích střídají. V takových případech je funkce sítě nahrazena čelní stěnou (případně i více stěnami či dokonce stropem). Trvání utkání je zpravidla dáno ziskem stanoveného počtu bodů v setech a dosažením určeného počtu vítězných setů. Ve sportovních hrách pálkovacího typu plní strana, která je v držení společného předmětu, úkoly obranné. Body získávají za přeběhy met do cílového prostoru hráči družstva, které v té chvíli nemá předmět hry. Bránící družstvo je na hrací ploše v plném počtu, útočníci vstupují do hry postupně. Bránící družstvo se snaží útočníky ze hry vyřadit (vyautovat) dříve, než dosáhnou cílové mety. Po dosažení určeného počtu vyautovaných soupeřů dochází ke směně (výměna obranných a útočných rolí). Trvání utkání je limitováno určeným počtem směn. Sportovních her pálkovacího typu je nejméně a objevují se s ohledem na zvolená kritéria pouze v tomto druhém díle. Přesto jsou známy sportovní hry pálkovacího typu, ve kterých se pálky nepoužívají a společný předmět (míč) je např. odkopáván. Tyto sportovní hry však, alespoň zatím, nemají svá mistrovství světa. Sportovní hry pro zdravotně postižené sportovce V souvislosti se značným počtem druhů a stupňů zdravotního postižení vznikla celá řada sportovních soutěží a institucí, které pečují o organizaci zdravotně postižených sportovců. Jejich přehled naleznete v prvním dílu publikace Sportovní hry. My se nyní zmíníme pouze o nejdůležitějších soutěžích s ohledem na sportovní hry, které jsou obsahem tohoto druhého dílu knihy. Deaflympiády (dříve Světové hry neslyšících) vznikly dříve než paralympiády a dodnes se, s ohledem na zvláštní způsob postižení a dorozumívání, konají samostatně pod patronací Comité International des Sports des Sourds (CISS). V roce 2004 vykazovala CISS členství 83 národních svazů. Účastníci 8

9 tovní hry sportovní hry sportovní hry sportov deaflympiád, na rozdíl od jiných druhů zdravotního postižení, se nedělí na různé zdravotní třídy. Deaflympiády se nyní konají ve čtyřletých cyklech, vždy v roce, který následuje po OH. Na programu 21. letní deaflympiády v roce 2009 na Tchaj-wanu jsou ze sportovních her, zařazených do této knihy, badminton, stolní tenis a tenis. Na zimních deaflympiádách se hraje lední hokej. Pravidla sportovních her na deaflympiádách se od pravidel pro nepostižené sportovce v podstatě neliší, proto se jimi dále nezabýváme. Paralympiády jsou od roku 1960 organizovány bezprostředně po skončení OH. To je možné pouze díky úzké spolupráci International Paralympic Committee (IPC) s Mezinárodním olympijským výborem (IOC). OH 2004 a Paralympijské hry 2004 v Aténách měly díky dohodě mezi IOC a IPC poprvé společný organizační výbor a sportovci zastupující cca 140 zemí nemuseli poprvé za svou účast platit. Ze sportovních odvětví, které systémově patří do této publikace, byly na programu letních OH 2004 v Aténách modifikace tenisu vozíčkářů a stolního tenisu a na zimních OH je ze sportovních her zařazen sledge hokej (jejich stručnou charakteristiku uvádíme). Členem IPC je také International Sports Federation for Persons with Intellectual Disability (INAS FID) pro intelektově postižené sportovce. Ti se zúčastnili paralympiády v Sydney, jejich účast na Paralympijských hrách v Aténách však byla omezena na pouhá ukázková vystoupení, protože se řešil problém exaktního posuzování mentální retardace (IQ do 70). Konkurenční Hnutí speciálních olympiád organizuje pro mentálně postižené sportovce Speciální olympiády, které se poprvé konaly v roce 1968 v USA. Speciální olympiády jsou nyní pořádány ve čtyřletých cyklech v roce 2003 se uskutečnila již jedenáctá speciální letní olympiáda a v roce 2005 osmá speciální zimní olympiáda. Letní se zúčastnilo v 18 sportovních odvětvích kolem sportovců ze 150 zemí. Zimní pak v 7 sportovních odvětvích přibližně sportovců z 84 států. Ze sportovních her, které patří do tohoto druhého dílu publikace Sportovní hry, bývají na programu speciálních olympiád badminton, florbal, softball, stolní tenis a tenis

10 ední hokej lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej ice hockey sportovní hra brankového typu Šestičlenná družstva hráčů (pět v poli a brankář), kteří se na ledové ploše pohybují na bruslích a jsou vybaveni hokejkami, se snaží dopravit co nejčastěji hrací kotouč do branky soupeře a ubránit branku vlastní. Základní pravidla Hřiště a další vybavení Pro vrcholné soutěže je hřiště pokryté ledem dlouhé 60 až 61 metrů a široké 29 až 30 metrů. Pro ostatní soutěže může délka klesnout k 56 a šířka ke 26 metrům. Rohy hřiště jsou zaobleny (poloměr oblouku je 7 až 8,5 metru). Hřiště musí být ohrazeno mantinely ze dřeva nebo umělé hmoty. Výška hrazení od povrchu ledu je 117 až 122 centimetrů. Všechna přístupová dvířka na hrací plochu se musí otvírat směrem od ní. Pro významné soutěže je povinná také instalace ochranného skla a sítí. Za brankovými čárami a čtyři metry od nich směrem ke středu hřiště má mít ochranné sklo nad hrazením výšku 160 až 200 centimetrů. Na zbývající části dlouhých stran hřiště pak 80 až 120 centimetrů m m 10

11 lední hokej lední hokej lední hokej lední hoke Většina čar na hřišti má červenou barvu a je 5 centimetrů široká. Brankové čáry jsou vedeny ve vzdálenosti 4 metrů od užších konců hřiště. Ledová plocha mezi brankovými čárami je rozdělena dvěma modrými čárami (šířka 30 centimetrů) na tři stejně veliké třetiny. Také červená středová čára je 30 centimetrů široká a její vyznačení pokračuje stejně jako u předchozích čar i na hrazení. Uprostřed středové čáry je modrá kruhová středová značka (průměr 30 centimetrů) a z jejího středu je opsán modrý středový kruh (poloměr 4,5 metru, šířka čáry 5 centimetrů). Třetina ledové plochy, ve které se nachází branka družstva, se nazývá obranné pásmo, dále rozlišujeme pásmo středové a útočné. Čára mezi pásmy se považuje vždy za součást toho pásma, ve kterém se právě nachází kotouč. Na ledové ploše je celkem osm značek pro vhazování, které jsou kruhové a mají průměr 60 centimetrů. Čtyři značky pro vhazování jsou ve středním pásmu. Jejich středy jsou vzdáleny sedm metrů od pomyslné podélné osy hřiště a 1,5 metru od modrých čar. Středy značek pro vhazování v obranných pásmech jsou rovněž sedm metrů od pomyslné podélné osy hřiště, avšak šest metrů od brankových čar. Ze středu těchto značek, tzv. koncových bodů vhazování, jsou opsány kruhy o poloměru 4,5 metru. Uvnitř i vně těchto kruhů jsou další pomocné čáry, které vymezují postavení hráčů při vhazování. Ve vzdálenosti 4 metrů od každého užšího konce hřiště jsou uprostřed brankové čáry umístěny branky, a to tak, aby se při hře pokud možno neposunovaly. Branka má světlost 122 centimetrů na výšku a 183 centimetrů na šířku. Půlkruhové brankoviště je vyznačeno ze středu brankové čáry a má poloměr 180 centimetrů. Na jeho obvodu, ve vzdálenosti 122 centimetry od brankové čáry, jsou pro lepší orientaci brankáře dvě úhlové značky s odvěsnami dlouhými 15 centimetrů. Podél ledové plochy u středového pásma jsou prostory pro střídající hráče a funkcionáře družstva, tzv. hráčské lavice. Každé družstvo může použít pro vstup a výstup ze středního pásma dvě dvířka. Prostor hráčských lavic smí používat pouze hráči a funkcionáři družstva, kteří jsou uvedeni v zápise utkání. Na druhé straně hřiště jsou prostory pro hráče v trestu, tzv. trestné lavice (každá pro 5 hráčů). Mezi trestnými lavicemi je prostor pro činovníky utkání. Zde je rovněž od konce středové čáry vyznačen půlkruh o poloměru 3 metrů, který je při přerušení hry ochrannou zónou pro diskusi rozhodčího s činovníky. Každé hřiště musí být dále vybaveno řadou signalizačních zařízení. Zvukové zařízení (siréna) ohlašuje konec třetiny. Časomíra poskytuje informace o odehrané době, oddechových časech, trestech a o skóre. 11

12 lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej Za brankami musí být umístěna elektrická světla pro potřeby brankových rozhodčích. Červené světlo oznamuje dosažení gólu, zelené znamená konec třetiny. Kotouč (touš, puk) je vyroben zpravidla z vulkanizovaného kaučuku. Je převážně černé barvy a jeho průměr je 7,62 centimetru, výška 2,54 centimetru a hmotnost 156 až 170 gramů. Hráči a další zúčastněné osoby Družstvo nesmí mít na ledě v průběhu hry více než šest hráčů a méně než čtyři. Šest hráčů je označeno jako brankář, pravý a levý obránce, střední útočník, pravé a levé křídlo. Brankář může být odvolán a nahrazen dalším hráčem do pole. Tento náhradní hráč však nemá práva brankáře. Každý hráč má na zádech své číslo (maximálně dvě číslice). Kapitán je na přední straně dresu označen písmenem C a jeho dva náhradníci písmenem A. Pouze tito hráči smí na ledě požádat rozhodčí o výklad pravidel. Celkově může k utkání nastoupit až 20 hráčů a 2 brankáři. Hráči z hráčské lavice mohou střídat kdykoliv během hry s tím, že se střídání musí uskutečnit v prostoru ohraničeném délkou hráčské lavice a třemi metry od hrazení směrem do hřiště a že jsou přitom hráči mimo hru. Střídá-li družstvo po přerušení hry, musí to provést bez prodlení a do znovuzahájení hry již nesmí provést žádnou změnu. Ke střídání dochází s ohledem na rychlost hry (hráči mohou mít rychlost až 60 kilometrů v hodině) velice často, většinou již po 45 až 90 sekundách. Hole (hokejky, z francouzského hocquet = hůl) jsou zhotoveny ze dřeva nebo jiného schváleného materiálu (hliník, plast) a nesmějí mít žádné výčnělky. Hůl je na konci ohnutá, rozlišuje se proto rukojeť a čepel. Maximální délka hole je od patky ke konci rukojeti 163 centimetry a od patky ke konci čepele 32 centimetry (pro brankáře 39 centimetrů). Rukojeť hole je maximálně 3 centimetry široká a 2,5 centimetry tlustá. Čepel hole má výšku 5 až 5,7 centimetru (brankářská hůl 9 centimetrů). Zakřivení čepele se nesmí od spojnice patky a konce čepele odchýlit více než 1,5 centimetru. Rozšířená spodní část rukojeti brankářské hole nesmí být delší než 71 centimetr od patky hole a širší než 9 centimetrů. Hůl může být na jakémkoliv místě omotána nefluoreskující izolační páskou. 12

13 lední hokej lední hokej lední hokej lední hoke Brusle hráčů jsou pevně spojeny s obuví. Rychlobruslařské nebo krasobruslařské brusle nejsou povoleny. Čepele bruslí (kromě brankářských) musí být na konci opatřeny ochrannými patkami. Brankářské brusle jsou pro zvýšení stability nižší a delší. Po stranách mají zpevňující výztuhy. Ochranná výstroj se skládá z chrániče krku, hrudníku a břicha, ramen, loktů, kolen, holení a ze suspensoru. Tyto chrániče musí být zcela zakryty dresem, zpevněnými kalhotami nad kolena a dlouhými punčochami (stulpny). Povinné jsou rovněž speciální ochranné rukavice a přilby, které musí být připevněny pod bradou. Pro brankáře, pro hráče do dvaceti let a pro ženy je povinná také ochrana celého obličeje, přes kterou nesmí projít touš ani čepel hole. Brankáři mají většinou speciální ochranné masky. Oblečení brankáře musí sloužit pouze k jeho ochraně, nesmí mu poskytnout nedovolenou pomoc při chytání. Venkovní chrániče nohou tak nesmí být širší než 30,5 centimetru. Určeno je také zhotovení a velikost brankářské lapací a vyrážecí rukavice (obě mohou být široké do 21 centimetrů a dlouhé do 42 centimetrů). Výstroj hráčů v poli váží kolem 7 kilogramů, u brankářů je ještě zhruba o 4 kilogramy těžší. Družstvo může být na hráčské lavici doprovázeno šesti funkcionáři. Jsou to obvykle vedoucí družstva, dva trenéři, lékař, masér a správce inventáře. Za činovníky utkání jsou považováni: hlavní rozhodčí, dva čároví rozhodčí, dva brankoví rozhodčí, dva dohlížitelé trestů, zapisovatel, časoměřič s pomocníkem a hlasatel. Při vrcholných utkáních případně též video-rozhodčí, statistik, koordinátor přestávek pro komerční účely a oficiální představitel IIHF. Rozhodčí jsou na bruslích, mají černé dresy a černou přilbu s chrániči očí. Kromě píšťalky jsou vybaveni měřidly a mohou podle vlastní úvahy kdykoliv přeměřit výstroj hráčů. Také kapitán družstva může při přerušení hry (ne však po vstřelení gólu) požádat rozhodčího o přeměření výstroje soupeře. Bylo-li podezření na nedovolené rozměry oprávněné, obdrží provinilý soupeř menší trest. Je-li však stížnost neoprávněná, obdrží menší trest družstvo, které přeměření požadovalo. Hrací doba a výsledek utkání Utkání se skládá ze 3 20 minut čistého času hry. Přestávky mezi třetinami trvají 15 minut. Po každé třetině si soupeři vyměňují strany (ne ale hráčské lavice). V přestávkách se upravuje ledová plocha. Družstvo, které dosáhne v této době většího počtu gólů, se stává vítězem. Dosáhnou-li obě družstva stejného počtu gólů, končí utkání nerozhodně. Jestliže však musí v takovémto utkání dojít k vyhlášení vítěze, prodlužuje 13

14 lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej se po tříminutové přestávce o 10 minut. Družstva hrají v prodloužení pouze se čtyřmi hráči v poli. Při nerozhodném finále MS činí čas prodloužení dvacet minut po 15minutové přestávce. Padne-li první gól ( náhlá smrt ), utkání končí. Jestliže ani během prodloužení nebyl vstřelen gól, přistupuje se k trestnému střílení. Provádí ho střídavě pět hráčů z každého družstva. Když ani tato série nerozhodne, pokračuje se v trestném střílení tak dlouho, dokud duel mezi dvěma ve stejném kole nastupujícími soupeřícími střelci nepřinese rozhodnutí. Gólu je dosaženo, když se dostane kotouč do branky celým svým objemem, a to buď přímou střelou, nebo střelou, která se odrazila od spoluhráče. Gól je rovněž uznán, když ho do vlastní branky dopraví hráč bránícího družstva jakýmkoliv způsobem. Gól není uznán, jestliže byl kotouč útočníkem úmyslně usměrněn do branky jiným způsobem než holí (kopnut, vhozen) nebo když se kotouč do branky odrazí od rozhodčího. Ovládání kotouče Kotouč je ovládán výhradně holí, může se ho však dotknou (s některými výjimkami) také kterákoliv část těla nebo brusle. Kotouč musí být udržován neustále v pohybu. Žádný hráč ho nesmí sevřít v ruce. Výjimkou je brankář, který smí držet kotouč v ruce po dobu tří sekund. Je dovoleno zastavit nebo odrazit letící puk otevřenou dlaní nebo jej rukou posunout po ledě, nesmí však jít o přihrávku spoluhráči ve středním nebo útočném pásmu. Kopnutí do kotouče je možné ve všech třech pásmech (nelze však jeho pomocí vsítit soupeři gól). Hráč smí přihrát kotouč svému spoluhráči uvnitř kteréhokoliv ze tří pásem, na něž je hřiště rozděleno. Nesmí ale přihrát ze svého obranného pásma spoluhráči, který je na soupeřově polovině hřiště, ledaže kotouč přešel středovou čáru dříve než přihrávku přijímající spoluhráč. Také do útočného pásma nesmí vjet útočící hráči dříve než kotouč (postavení mimo hru). Hráč je v postavení mimo hru, jestliže má obě brusle zcela za modrou čárou ve svém útočném území a puk se do tohoto území ještě nedostal. Podle nové úpravy pravidel však, má-li kotouč na své holi, může bruslemi vjet do útočné třetiny také dříve než puk. Od roku 2005 se opět zavedlo pravidlo o postavení mimo hru rovněž za středovou čárou. Pokud některý hráč neoslabeného družstva (stejný nebo vyšší počet hráčů na ledě než soupeř) vystřelí nebo odpálí kotouč z vlastní obranné poloviny za brankovou čáru soupeře, jde o zakázané uvolňování. Poslední úprava pravidel uvádí, že k němu dojde tehdy, jakmile se některý z obránců touše dotkne dříve než útočník. Nepíská se tedy, tak jako dříve, přechod kotouče přes brankovou 14

15 lední hokej lední hokej lední hokej lední hoke čáru. Čeká se na první dotek. Útočníci mohou dojíždět a kotouč vybojovat, nesmí však přitom hrát na tělo soupeře. Nejčastějším způsobem vedení kotouče je dribling. Hráč drží hůl oběma rukama a střídavě posouvá kotouč z jedné strany čepele na druhou. Přihrávka holí je prováděna nejčastěji tzv. švihem, rozlišuje se rovněž zda jde o přihrávku po ruce (na stranu paže, která drží hůl nahoře), nebo přes ruku (na stranu paže, která drží hůl dole). Nejprudší střely, až 190 kilometrů za hodinu, jsou dosahovány tzv. golfovým úderem. Na bližší vzdálenosti je hůl ovládána hlavně zápěstím. Pokud kotouč není v brankovišti, nesmí hráč útočícího družstva v brankovišti stát ani v něm držet svou hůl. Jestliže za takovýchto okolností vnikne kotouč do branky, nemůže být uznán gól. Chování k soupeři a tresty Za porušení různých pravidel, nejčastěji těch, které se týkají chování vůči soupeři, jsou podle míry přestupku, jeho následků (zranění) a podle případného opakování přestupku, ukládány různé tresty. Za přestupky je považováno mimo jiné urážlivé a provokativní jednání, tlučení holí do hrazení, vstup do půlkruhu rozhodčích a bránění ve výkonu jejich povinností, nedovolená výstroj, hra se zlomenou holí (to se netýká brankáře), zdržování hry, úmyslné zalehnutí kotouče, držení kotouče. Tělesný kontakt se soupeřem se trestá zejména v těchto případech: vražení na hrazení, napadení či napadení zezadu, krosček (zastavení protihráče holí, která se nedotýká ledu a je držena oběma rukama), faul loktem, kolenem nebo hlavou, rána pěstí či kopnutí, držení protihráče nebo jeho hole, hákování (bránění pronikajícímu soupeři v jeho pohybu holí), sekání soupeře holí, bodnutí špičkou nebo koncem hole, podražení. Tresty se dělí na menší tresty, menší tresty pro hráčskou lavici, větší tresty, osobní tresty a tresty do konce utkání. Doba s nimi spojená se počítá podle čistého času hry. Zvláštní sankcí je pak trestné střílení. Při menším trestu je provinivší se hráč (kromě brankáře) vykázán na trestnou lavici na dvě minuty a po tuto dobu nesmí být na ledě nahrazen. Menší trest pro hráčskou lavici je rovněž dvouminutový, avšak družstvo se samo rozhoduje, který z hráčů na trestnou lavici odejde. Je-li družstvo oslabeno jedním nebo více menšími tresty a soupeř vsítí gól, první z těchto trestů končí. Hrál-li však soupeř v této době rovněž oslaben o stejný počet hráčů, není žádné z družstev považováno za oslabené. 15

16 lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej Při větším trestu je provinilec vykázán na trestnou lavici na pět minut a družstvo ho nemůže po tuto dobu nahradit. Při druhém větším trestu témuž hráči v témž utkání je hráč vykázán z ledu až do konce hrací doby a náhradník může nastoupit opět po pěti minutách. Osobní trest znamená vyloučení ze hry na deset minut, náhradník za něj ale může nastoupit okamžitě. To platí také tehdy, dostane-li některý hráč osobní trest do konce utkání. Ještě závažnější je trest do konce hry. Při něm je náhradník za trestaného hráče povolen po pěti minutách. Brankář není poslán na trestnou lavici za přestupek, za který následuje menší trest, větší trest nebo osobní trest. Na trestnou lavici pak usedne některý z jeho spoluhráčů. Je-li brankář trestán osobním trestem do konce utkání nebo do konce hry, jeho místo zaujímá náhradní brankář, je-li k dispozici, nebo jiný člen družstva, kterému se povolí brankářská výstroj. Je-li trestán třetí hráč některého družstva, když dva jiní spoluhráči si již tresty odpykávají, musí usednout na trestnou lavici, ale jeho trest se začne měřit až poté, co vypršel trest některého ze dvou již trestaných spoluhráčů. Do té doby smí být na ledě nahrazen jiným hráčem. Standardní situace Téměř jedinou výhradní standardní situací je vhazování (buly), které následuje v podstatě po jakémkoliv přerušení hry. Při zahájení třetin nebo prodloužení hry a po gólu se provádí u středové značky. Po všech ostatních přerušeních hry se provádí u některé z osmi dalších značek (čtyři ve středovém pásmu a po dvou v každém pásmu obranném) nebo na jejich pomyslné spojnici rovnoběžné s postranním hrazením, podle toho, proč a kde došlo k přerušení děje hry. Vhazování provádí jeden z rozhodčích tak, že vhodí kotouč na led mezi hole dvou protihráčů. Ti jsou postaveni proti sobě, čely k soupeřově brankové čáře, přibližně na délku hole od sebe. Čepele jejich holí spočívají na ledu. Ostatní hráči musí být vzdáleni nejméně 4,5 metru od místa vhazování. Trestné střílení je přiznáno buď během hry za porušení pravidel, při kterých byla zmařena výhodná branková příležitost, nebo se provádí po nerozhodném výsledku, má-li dojít k určení vítěze v utkání. Kotouč je položen na středové značce. Po signálu rozhodčího najíždí hráč provádějící trestné střílení k touši a musí s ním pak postupovat přímo k brance. Brankář smí vyjet z prostoru brankoviště, až když se protihráč dotkl puku. Po vystřelení je 16

17 lední hokej lední hokej lední hokej lední hoke celá akce ukončena, opakovaná střela není možná. Brankář smí chytat jakýmkoliv způsobem, nesmí však hodit hůl nebo jiný předmět (v takovém případě se přizná gól). Historie a organizace Hru na bruslích a s hokejkou přivezli do Kanady zřejmě vojáci Velké Británie. Za první sportovní pravidla ledního hokeje jsou považována ta, která byla vypracována v roce 1878 na McGillově univerzitě v kanadském Montrealu, tehdy ještě s osmi hráči. Rok předtím byl zaveden gumový kotouč. Zástupci čtyř evropských zemí založili již v květnu roku 1908 v Paříži Ligue Internationale de Hockey sur Glace (LIHG). Ještě tentýž rok v listopadu bylo za člena přijato také Česko (Bohemia), tehdy ještě součást habsburské monarchie. V té době se hrálo bez střídání 2 15 minut, vesměs ještě s osmi hráči, na hřišti metrů. V roce 1909 byl počet hráčů snížen na sedm a hrací doba upravena na 2 20 minut. Ke snížení počtu hráčů na šest došlo v roce Po přijetí Kanady a USA do LIHG (1920) byly provedeny další úpravy pravidel. K rozdělení hrací doby do tří třetin po dvaceti minutách čistého času se přistoupilo v roce Postupně se zvyšoval také počet střídajících hráčů. K utkání mohlo před II. světovou válkou nastoupit celkem jen 9 hráčů, později 12 (1946), 15 (1948) a v současnosti již 22. V roce 1910 se uskutečnilo ve Švýcarsku první ME se čtyřmi oficiálními účastníky. Mimo soutěž pak startovalo mužstvo složené z Kanaďanů, kteří studovali v Oxfordu. Poslední samostatné ME se konalo v roce Od roku 1930 se každoročně (s výjimkou let druhé světové války) pořádala také MS. Od roku 1933 do roku 1991 se na MS současně udělovaly medaile ME. Poté se od tohoto zvyku odstoupilo. Od roku 1951 se MS rozdělilo na kategorii A a B, v roce 1961 přibyla kategorie C a v roce 1987 též kategorie D. Nejvíce světových titulů získali hráči Kanady, v období 1960 až 1990 pak reprezentace tehdejšího SSSR. Také Československo vyhrálo MS celkově šestkrát, po roce 1993 pak Česko pětkrát. Památným se stalo rovněž naše olympijské vítězství v Naganu V roce 1954 přijala světová organizace ledního hokej anglický název International Ice Hockey Federation (IIHF). Ženy se dočkaly svého prvního MS v roce Konají se nyní, s výjimkou roku zimních olympijských her, každoročně. Na dosavadních deseti MS žen získaly všechny tituly hráčky Kanady, druhé bylo vždy družstvo USA a třetí (s jedinou výjimkou) Finsko. Do programu olympijských soutěží vstoupil lední hokej již v roce 1920, a to v rámci letních OH v Antverpách. Olympijské turnaje v letech 1920 až 1980 byly současně 17

18 lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej * hodnoceny také jako MS. Od roku 1924 je pravidelnou součástí všech zimních OH. V olympijských letech 1980, 1984 a 1988 se MS nekonala. Ženy měly svůj první olympijský turnaj v roce V českých zemích byl založen první národní svaz v roce 1908, měsíc po přijetí Bohemie za člena LIHG. Po I. světové válce vznikl Československý svaz hockeyový, který sdružoval rovněž zájemce o pozemní hokej (těch byla většina). Samostatný ústřední orgán byl vytvořen v roce 1931 pod názvem Československá liga kanadského hokeje. O rok později byl zahájen na pražské Štvanici provoz kluziště s umělým ledem. Obliba ledního hokeje u nás vzrostla natolik, že krátce před II. světovou válkou (1938) mělo Československo v této sportovní hře největší počet klubů v celé Evropě. Po rozdělení Československa k 1. lednu 1993 převzalo nástupnictví v IIHF Česko (geograficky stejné jako Bohemia) a zůstalo tak v nejsilnější výkonnostní skupině. Slovensko si muselo postup do skupiny A MS nejdříve vybojovat. Sílu předchozího Československa však prokázalo již v roce 2000 stříbrnou medailí a o dva roky později dokonce titulem mistra světa. Nejvýznamnější světovou klubovou soutěží je National Hockey League (NHL), která vznikla v roce 1917 v Kanadě. Dnes se ji účastní 30 profesionálních klubů z Kanady a USA, za které startuje stále více nejlepších evropských hráčů. Po základní části následuje play-off šestnácti nejlepších týmů. V sezóně se NHL pro ekonomické spory mezi hráči a majiteli klubů nekonala. International Ice Hockey Federation (IIHF) sídlí ve švýcarském Curychu. V roce 2005 se k ní hlásilo 63 národních svazů. IIHF je členem IOC. Každoročně jsou ve čtyřech výkonnostních skupinách (A, B, C, D) pořádána MS mužů a také MS žen (ta s výjimkou roku zimních OH). Český svaz ledního hokeje (ČSLH) je členem ČSTV. Jeho statistika vykazovala k 1. lednu 2005 celkem členů, z toho žen, dorostenek a žaček. Aktivních bylo 545 klubů. Nejvyšší soutěží mužů je extraliga se čtrnácti družstvy. Po čtyřkolové základní části (každý s každým dvakrát doma a dvakrát na kluzišti soupeře) hraje osm nejlepších družstev vyřazovací play-off. Nejvyšší soutěží pro ženy je 1. liga, která byla v sezóně rozdělena na českou a moravskou skupinu. 18

19 lední hokej lední hokej lední hokej lední hoke Nejvýznamnější úspěchy Československa a Česka (pouze muži) Zlato OH 1998 ; MS 1947, 1949, 1972, 1976, 1977, 1985, 1996, 1999, 2000, 2001, 2005 Stříbro OH 1948, 1968, 1976, 1984 MS 1948, 1961, 1965, 1966, 1968, 1971, 1974, 1975, 1978, 1979, 1982, 1983 Bronz OH 1920, 1964, 1972, 1992 MS 1920, 1933, 1955, 1957, 1959, 1963, 1964, 1969, 1970, 1973, 1981, 1987,1989, 1990, 1992, 1993, 1997, 1998 Na samostatných ME jsme získali zlaté medaile jako Bohemia (1911, 1914) a jako Československo (1922, 1925, 1929), stříbrné jako Bohemia (1913) a jako Československo (1921, 1926) a bronzové (1923, 1924)

20 bandy bandy bandy bandy bandy bandy b bandy hokej s míčkem na ledě sportovní hra brankového typu Jedenáctičlenná družstva bruslařů deset v poli vybavených hokejkou a brankář bez hokejky soupeří na kluzišti fotbalových rozměrů. Ve stanoveném čase usilují o dosažení většího počtu gólů. Základní pravidla Hřiště a další vybavení Rozměry hřiště pro mezinárodní utkání se pohybují v mezích 90 až 110 metrů na délku a 45 až 65 metrů na šířku. Půlící čára je uprostřed opatřena kruhovou středovou značkou (průměr 15 centimetrů) a z ní je opsán středový kruh o poloměru 5 metrů. Z rohů hřiště jsou vyznačeny čtvrtkruhy o poloměru 1 metr. U rohů (7,5 centimetrů mimo hrací pole) jsou nejméně 2 metry vysoké tyče s praporky. Stejné tyče jsou v pomyslném prodloužení středové čáry na každé straně 1 metr od ní. Ve vzdálenosti 1 až 3 metry od hřiště jsou položeny 15 centimetrů vysoké krajníky pro zachycování míčku. 20

21 andy bandy bandy bandy bandy bandy ba Branky mají vnitřní rozměry 350 centimetrů na šířku a 210 centimetrů na výšku, jejich hloubka má být alespoň 1 metr. Ze středu brankových čar jsou vyznačeny půlkruhy čar brankoviště o poloměru 17 metrů, které vymezují trestná území (brankoviště). Ve vzdálenosti 12 metrů od středu branek se nacházejí značky pro trestnou střelbu. Ve stejné vzdálenosti od brankové čáry jsou na čárách brankoviště nakresleny značky pro volný úder. Kruhy kolem nich mají poloměr 5 metrů. Všechny čáry jsou červené, široké 5 až 8 centimetrů a jsou součástí prostoru, který ohraničují. Míček jasně viditelné barvy (většinou oranžová nebo červená) je zpravidla z umělé hmoty. Jeho hmotnost je 60 až 65 gramů a průměr 6,1 až 6,5 centimetrů. Je-li upuštěn na led z výšky 150 centimetrů, měl by se zpětně odrazit do výšky 20 až 30 centimetrů. Pro lepší spád hry jsou u každé branky umístěny dva košíky s rezervními míčky. Hráči a další zúčastněné osoby Družstvo může mít na ledové ploše nejvíce jedenáct hráčů deset v poli a jednoho brankáře. Ke střídání mohou být připraveni tři hráči do pole a jeden brankář. Střídání není nijak omezeno, uskutečňuje se v určeném 16 metrů dlouhém prostoru u středu postranní čáry. Všichni hráči se pohybují na bruslích. Hráči v poli jsou vybaveni hokejkou, která je většinou ze dřeva. Čepel hokejky je mírně zakulacená a může mít výšku do 7 centimetrů. Povolená délka hokejky je do 125 centimetrů. Brankář je bez hokejky a musí být od spoluhráčů barevně odlišen. K ochrannému vybavení patří přilba, chránič zubů, rukavice a chrániče holení. U brankáře též ochrana celého obličeje. V prostoru střídaček může mít každé družstvo nejvýše pět v zápise uvedených funkcionářů. Mezinárodní utkání řídí 2 až 3 rozhodčí, kterým pomáhá sekretář (zapisuje góly, měří dobu vyloučení). Rozhodčí se pohybují na bruslích a mají předepsány přilby černé barvy. 21

22 bandy bandy bandy bandy bandy bandy b Hrací doba a výsledek utkání Pravidla povolují hrát do 25 C, je-li suchý vzduch, a do 17 C, je-li vlhko nebo vítr. Utkání trvá 2 45 minut hrubého času a vítězí družstvo, které vstřelilo více gólů. Přestávka mezi poločasy je 5 až 10 minut. Rozhodčí má právo, při značných prodleních ve hře (např. zranění hráče), poločas prodloužit. Skončí-li utkání nerozhodně a je potřeba určit vítěze, prodlužuje se o 2 15 minut. Podle propozic soutěže může prodloužení skončit ihned při prvním dosaženém gólu (zlatý gól), nebo se odehraje celé. Nerozhodne-li o vítězi ani prodloužení, následuje trestná střelba. Ovládání míčku Bez hokejky smí hrát pouze brankář. Ve vlastním brankovišti může zastavit míček kteroukoliv částí těla nebo bruslí, může ho chytit, držet nebo nakopnout a padnout přitom i na led. Míček přihraný od spoluhráče smí brankář zastavit pouze bruslí nebo tělem a následně ho vykopnout. Držet míček smí nejdéle 5 vteřin. Na brankáře mimo vlastní brankoviště se pohlíží stejně jako na hráče v poli. Hráči v poli mohou míček zasahovat hokejkou až do výše ramen. Stojí-li na bruslích, mohou míček jednorázově usměrnit bruslí nebo tělem, hra rukou nebo hlavou je zakázána. Jestliže hráč klečí nebo leží, do hry vstupovat nesmí. Vyskočit může pouze tehdy, neohrozí-li přitom soupeře. Zlomí-li hokejku, musí uklidit její zbytky a hrát opět až poté, co obdrží náhradní. V bandy se, podobně jako ve fotbale, uplatňuje pravidlo o ofsajdu. Nelze přihrát spoluhráči na polovině soupeře, je-li mezi ním a brankou pouze jediný protivník. Chování k soupeři a tresty Je zakázáno na soupeře najíždět, strkat do něj, podrazit ho a držet ho rukou nebo hokejkou. Není též dovoleno bránit soupeři bez míčku v pohybu. Tělesný kontakt rameno na rameno je možný pouze vůči protihráči s míčkem nebo v souboji o míček. Trestáno je také hození hokejkou, byť i ve snaze zasáhnout míček. Podle závažnosti přestupků lze udělit slovní napomenutí, napomenutí (žlutá karta), vyloučení na 5 minut (bílá karta), vyloučení na 10 minut (modrá karta) nebo až do konce utkání. Vyloučený hráč nemůže být na hřišti po dobu trestu nahrazen. Za vyloučeného brankáře může podstoupit trest některý spoluhráč. 22

23 andy bandy bandy bandy bandy bandy ba Standardní situace Rozehrání na středu se provádí na začátku poločasů a po obdrženém gólu. Ostatní hráči musí být mimo středový kruh. Vhazování (buly) uskutečňuje rozhodčí na místě, kde došlo k méně závažnému přestupku. Stalo-li se tak uvnitř brankoviště, je místem vhazování nejbližší značka pro volný úder. Úder ze strany je nařizován, dostane-li se míček mimo hrací plochu přes postranní čáru. Míček je rozehrán v blízkosti místa, kde opustil hrací plochu, asi 90 centimetrů od postranní čáry uvnitř hřiště. Úder z rohu se provádí z rohového čtvrtkruhu na té straně, kde se míček dostal mimo hřiště přes koncovou čáru po akci bránících hráčů. Vyhazování následuje poté, co míček přešel vlastní koncovou čáru po akci útočícího soupeře. Vyhazuje brankář z prostoru brankoviště. Míček se přitom nesmí dostat na polovinu soupeře, aniž by se ho mezitím dotkl jiný hráč. Volný úder je nařizován za přestupky uvnitř trestného území. Může z něho být přímo dosažen gól. Při všech těchto standardních situacích musí být protihráči od místa provádění nejméně pět metrů vzdáleni. Při úderu z rohu, vyhazování a při volném úderu nesmí být ani v trestném území soupeře. Trestná střelba následuje za závažné přestupky, které zabránily střelbě soupeře ve výhodné situaci. Míček je položen na značku trestné střelby. V trestném území je pouze střelec a soupeřící brankář, který musí mít výchozí postavení na brankové čáře až do střeleckého úderu. Historie a organizace Současné bandy vykrystalizovalo do nynější podoby během více než dvou století. Ve většině historických pramenů se uvádí, že se první soutěže začaly hrát v oblasti Fen na severovýchodě Anglie (hrabství Camebridgeshire a Lincolnshire) již v polovině 18. století. Některé fotbalové kluby provozovaly bandy v zimním období a nesly toto spojení původně i ve svém názvu, např. Sheffield United (1855) nebo Nottingham Forest (1865). Některá pravidla bandy a fotbalu (soccer) si jsou proto velice podobná a bandy je dosud někdy označováno jako zimní fotbal. Nicméně první závazná pravidla byla koncipována až v roce 1891, společně se založením Anglické asociace pro bandy. 23

24 bandy bandy bandy bandy bandy bandy b Ještě koncem 19. století se bandy dostalo do Nizozemska, Švýcarska, Německa a Skandinávie. K prvnímu mezinárodnímu klubovému střetnutí došlo mezi anglickým mužstvem Bury Fen a nizozemským Haarlemem v roce Organizovanou podobu však získalo spíše v klimaticky výhodnějších zemích: Rusko (1898), Norsko (1903), Švédsko (1907) a Finsko (1908). Mezistátnímu utkání Finska proti Švédsku přihlíželo v roce 1919 šest tisíc diváků. K založení mezinárodní organizace však došlo až mnohem později. V průběhu zimních OH v Oslo (1952) bylo bandy ukázkově představeno. Čtyři naposled jmenované země pak v roce 1955 ustavily International Bandy Federation (IBF). Název byl v roce 2001, s ohledem na požadavek IOC při přijetí bandy mezi uznávané sporty (zkratka IBF již byla obsazena), změněn na Federation of International Bandy (FIB) a v roce 2004 byl akt přijetí dovršen. Na českém území se bandy hrálo na přelomu 19. a 20. století. Jeho propagátorem byl zejména J. G. Gruss, který také zveřejnil pravidla bandy v češtině. Po rozšíření ledního hokeje však zájem o bandy u nás zanikl. Federation of International Bandy (FIB) má sídlo v Moskvě. Sdružuje patnáct národních federací. První MS bylo uspořádáno v roce 1957 pouze pro muže. Od roku 1961 bylo organizováno pravidelně v každém lichém roce, od roku 2003 pak každoročně. MS žen se konalo poprvé až v roce 2004, další mají následovat zatím ve dvouletých cyklech. Tituly MS patřily dosud výlučně reprezentacím Švédska a bývalého Sovětského svazu, později Ruska. Další umístění si pak většinou rozdělovalo Norsko a Finsko. Podle příslibu IOC by mělo být bandy zařazeno do programu zimních olympijských her (pro muže i pro ženy), dosáhne-li počet národních federací ve FIB alespoň počtu 25 (nejdříve ve Vancouveru 2010). 24

25 andy rink bandy rink bandy rink bandy rink b rink bandy sportovní hra brankového typu Soupeřící družstva jsou šestičlenná (z toho jeden brankář). Hráči se pohybují po ledové ploše na bruslích a ke hře s míčkem používají speciální hole. Hřiště a další vybavení Základní pravidla Využívají se hřiště pro lední hokej. Rozměry hrací plochy mohou být 45 až 60 metrů na délku a 26 až 31 metrů na šířku. Stejně jako u ledního hokeje jsou červeně vyznačeny dvě brankové čáry a čára středová a modře dvě ofsajdové čáry, které dělí hrací plochu mezi brankovými čárami na tři stejné třetiny. Koncové čáry by měly být od brankových ve vzdálenosti mezi 3,5 až 4,5 metru. Území od vlastní modré čáry až po čáru koncovou je tzv. trestným územím. Rovněž branka je shodná s brankou pro lední hokej, 183 centimetry široká a 122 centimetry vysoká. Ze středu branky je opsáno půlkruhové brankoviště o poloměru 180 centimetrů. Čtyři území pro vhazování (buly) jsou označena červeně. Hřiště má hrazení vysoké 15 centimetrů (stejně jako v klasickém bandy) nebo až 122 centimetry (stejně jako u ledního hokeje) m m 25

26 rink bandy rink bandy rink bandy rink bandy Míček je stejný jako u bandy, většinou syntetický a červeně zbarvený. Jeho hmotnost je 60 až 65 gramů a průměr 6,1 až 6,5 centimetrů. Je-li upuštěn na led z výšky 150 centimetrů, měl by se zpětně odrazit do výšky 20 až 30 centimetrů. Hráči a další zúčastněné osoby Družstvo (ženské nebo mužské) tvoří na ledě nejvíce šest hráčů pět v poli a brankář. Ke střídání může být připraveno nejvýše šest dalších hráčů, z toho jeden náhradní brankář. Střídat lze neomezeně a kdykoliv v průběhu hry nebo při gólu, trestném střílení či zranění hráče. Odcházející hráč musí nejdříve opustit hřiště u středové čáry a poté smí na hrací plochu vstoupit střídající spoluhráč. Hráči musí mít brusle a používají hokejky (brankář je bez hokejky), které jsou vyrobeny zpravidla ze dřeva a jsou stejné jako pro bandy. Čepel hokejky je tedy mírně zakulacená a může mít výšku do 7 centimetrů. Povolená délka hokejky je do 125 centimetrů. Barva bruslí a hokejek musí být jiná než barva míčku. Hráči mají povinně přilby a chrániče úst. Brankáři musí mít chráněn celý obličej. Mají též chrániče kolen a rukavice, jejichž jednotlivé prsty jsou odděleny. Tlumící vycpávky rukavic nesmí překročit tloušťku jednoho centimetru. Utkání řídí dva rovnocenní rozhodčí. Pohybují se na bruslích a musí nosit černé přilby. Ovládání míčku Hrací doba a výsledek utkání Utkání trvá 2 30 minut hrubého času. Mezi poločasy je desetiminutová přestávka. Každé družstvo má právo na jeden oddechový čas v délce třiceti sekund. Vítězí družstvo, které na konci utkání dosáhlo většího počtu gólů. V případě nerozhodného výsledku může být střetnutí podle propozic soutěže prodlouženo. Hrací holí může být míček zastavován, veden, odrážen a odpalován až do výše ramen napřímeného hráče. Není-li přitom ohrožen protihráč, může být míček zasažen holí i ve výskoku. Hráči, kteří stojí na obou bruslích, mohou 26

27 rink bandy rink bandy rink bandy rink bandy pohyb míčku usměrnit též nohou. Dva po sobě následující doteky míčku nohama stejným hráčem možné nejsou, pokud mezi nimi nedošlo ke hře holí. Hra rukama nebo hlavou není dovolena. Stejně tak nelze do hry zasáhnout, ztratí-li nebo zlomí-li hráč hůl. Také hráči, který klečí na jedné či na obou nohou, sedí nebo leží, je zakázáno do hry vstupovat. Brankář hraje bez hole, může se volně pohybovat v celém vlastním trestném území a smí se v tomto prostoru též vrhnout na led, aby míček chytil nebo zalehl. Může míček odrážet a chytat rukama. Po chycení ho musí nejpozději do pěti sekund vrátit do hry. Chování k soupeři a tresty V okruhu dosahu míčku je možný tělesný kontakt rameno na rameno. Není-li míček v dosahu, je jakékoliv fyzické omezování soupeře trestné. Je zakázáno zastavovat soupeře nohou, strkat do něho, bránit mu holí nebo ho holí zasáhnout. Útočníci nesmí setrvávat v brankovišti a omezovat tak pohyb brankáře nebo mu bránit ve výhledu. Za většinu těchto a dalších přestupků, pokud neohrozily zdraví protivníka, je udělováno dvouminutové vyloučení (bílá karta). Předcházet může varování (žlutá karta). Za vážnější fauly nebo i za úmyslný skok na led ve snaze zastavit míček nebo soupeře, má být vyřčen čtyřminutový trest (modrá karta). Za vyloučeného brankáře může nastoupit trest jeho spoluhráč. Za opakované fauly (hráč byl již vyloučen na 2 i na 4 minuty), za mimořádně brutální zákrok či ztrátu sebekontroly vůči protihráči nebo rozhodčímu dochází k vyloučení do konce utkání (červená karta). Vyloučený hráč nesmí být po určenou dobu na hřišti nahrazen. Je-li však jedno družstvo oslabeno o více než jednoho hráče a obdrží gól, mění se první vyloučení na trest osobní. Je-li hráč vyloučen do konce utkání, nesmí v něm již nastoupit, a to ani v případném prodloužení. Po 2 nebo 4 minutách však může mít jeho družstvo na ledě již plný počet hráčů. Dojde-li k závažnému faulu v trestném území, např. seknutí do útočníka holí (nemusí být přitom zmařena výhodná střelecká příležitost), nařizuje se trestné střílení. Standardní situace Rozehrání na středu se provádí na začátku poločasů a po obdrženém gólu. Ostatní hráči musí být mimo středový kruh. Vhazování (buly) uskutečňuje rozhodčí po méně závažném přestupku, a to na místě, kde k němu došlo, nebo není-li jasné, komu míček náleží. Stalo-li se tak v brankovišti, je místem vhazování nejbližší značka pro volný úder. 27

28 rink bandy rink bandy rink bandy rink bandy Úder ze strany je nařizován, dostane-li se míček mimo hrací plochu přes postranní čáru. Míček je rozehrán v blízkosti místa, kde opustil hrací plochu, asi 60 centimetrů od postranního hrazení. Úder z rohu následuje, přejde-li míček koncové hrazení po zákroku bránícího družstva. Provádí ho některý z útočníků z brankové čáry, jeden metr od postranního hrazení. Vyhazování se provádí poté, co míček přešel vlastní koncovou čáru po akci útočícího soupeře. Vyhazuje brankář z prostoru brankoviště. Míček se přitom nesmí dostat na polovinu soupeře, aniž by se ho mezitím dotkl jiný hráč. Volný úder je nařizován za přestupky uvnitř trestného území. Může z něho být přímo dosažen gól. Při všech těchto standardních situacích musí být protihráči od místa provádění nejméně čtyři a půl metru vzdáleni. Pro provedení standardní situace má hráč pět sekund. Při trestném střílení je míček položen na střed hřiště. Jakmile se provádějící hráč míčku při nájezdu na branku soupeře poprvé dotkne, mohou ostatní hráči, do té doby postavení za modrou čárou (vzdálenější od branky), tuto čáru přejet. Je-li první střela vyražena, může ji kterýkoliv z útočníků opakovat. Historie a organizace O rink bandy pečuje Federation of International Bandy (FIB) viz bandy. Jeho vznik byl motivován náročností bandy na velikost lední plochy a jeho závislost na přírodních podmínkách. První MS pro muže i pro ženy bylo uspořádáno v roce 1998 v Nizozemsku. V Česku se rink bandy nehraje. 28

29 ringette ringette ringette ringette ringette r ringette hokej s kroužkem sportovní hra brankového typu Šestičlenná družstva žen pět v poli a brankářka se na ledové ploše snaží vsítit gumový kroužek do branky soupeře. Hráčky se pohybují na bruslích a jejich hole nemají čepel. Hřiště a další vybavení Základní pravidla Hřiště má podobné rozměry jako hrací plocha pro lední hokej, značení je ale poněkud jiné. Chybí středová čára a prodloužené brankové čáry. Kruhy pro volné rozehrání mají poněkud jinou podobu než kruhy pro vhazování v ledním hokeji. Jsou vyznačeny jejich průměry a místa pro postavení hráček. Významné jsou tzv. čáry volné hry, které jsou červené. Pouze mezi nimi, tedy ve zvětšeném středovém prostoru, mohou být najednou všechny hráčky. Tyto čáry vymezují v koncových třetinách zakázané území. V něm se mohou v daném okamžiku pohybovat vždy jen tři hráčky v poli z každého družstva. Branky mají stejné rozměry jako v ledním hokeji. Brankoviště jsou půlkruhová. Místo kotouče je používán kroužek vyrobený z gumy. Vnější průměr kroužku je 6,5 palce (16,51 centimetrů) a vnitřní průměr, tedy velikost otvoru, 4 palce (10,16 centimetrů). Tloušťka těla kroužku je tedy 6,35 centimetrů. 29