Jana Svobodová. Odklony v trestním řízení

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Jana Svobodová Odklony v trestním řízení Diplomová práce Olomouc

2 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Odklony v trestním řízení vypracovala samostatně a citovala jsem všechny pouţité zdroje. V Ratíškovicích dne

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Milaně Hrušákové, Ph. D. za odborné vedení této práce, věnovaný čas, cenné rady a připomínky při jejím zpracování. Dále bych ráda poděkovala okresnímu státnímu zástupci Mgr. Antonínu Budišovi za vstřícnost a ochotu při poskytování statistických výkazů a trestních spisů. 3

4 Seznam použitých zkratek ČNR Česká národní rada ČR Česká republika EÚLP Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod LZPS ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky OČTŘ Orgány činné v trestním řízení TOS trest odnětí svobody TŘ zákon č. 141/1961Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů TZ zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů ZPŘ zkrácené přípravné řízení ZSM zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe), ve znění pozdějších předpisů 4

5 Obsah Seznam pouţitých zkratek... 4 Úvod Charakteristika odklonů Odklony obecně Historický exkurs Teoretické námitky Funkce odklonu a jeho typy Koncept restorativní justice Podmíněné zastavení trestního stíhání Zákonné podmínky Náleţitosti rozhodnutí Osvědčení ve zkušební době Narovnání Zákonné podmínky Výslech obviněného a poškozeného Omezení práv poškozeného Náleţitosti rozhodnutí Odklony uplatňované ve zkráceném přípravném řízení Podmíněné odloţení podání návrhu na potrestání Odloţení věci po schválení narovnání Odklony uplatňované v řízení ve věcech mladistvých Obecné podmínky aplikace odklonů Odstoupení od trestního stíhání Uplatňování odklonů na Okresním státním zastupitelství v Hodoníně v roce Aplikace odklonů v přípravném řízení

6 6.2. Aplikace odklonů ve zkráceném přípravném řízení Shrnutí Úvahy de lege ferenda K odklonům obecně K podmíněnému zastavení trestního stíhání K narovnání K odklonům uplatňovaným v řízení ve věcech mladistvých Věcný záměr nového trestního řádu Závěr Seznam pouţité literatury Seznam tabulek Anotace Abstract Klíčová slova Keywords

7 Úvod Jako téma své diplomové práce jsem zvolila problematiku odklonů v trestním řízení. Odklony patří mezi institut trestního práva procesního. V moderním trestním právu je kladen velký důraz na jejich vyuţívání, které by mělo mít za následek zefektivnění celé justice. V 90. letech došlo k nárůstu kriminality, coţ mělo za následek především přetíţení OČTŘ a průtahy v trestním řízení. Trestní právo hmotné jiţ prošlo velkou rekodifikací, kdyţ jeho základním kamenem je s účinností od zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který nahradil trestní zákoník z roku Trestní právo procesní je upraveno přibliţně šedesátkrát novelizovaným zákonem z roku 1961 a v současnosti se pracuje na jeho nové úpravě. Komise pro trestní řád zahájila svou činnost v březnu minulého roku a nová úprava se očekává v roce Vize společnosti, ţe za kaţdý trestný čin má být pachatel odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a touha po přísné trestné represi nebyla zohledněna v počinech zákonodárce, kdyţ ten dal přednost principům obnovující se justice a do českého právního prostředí byly zavedeny odklony, prostřednictvím jejichţ aplikace dochází k vyřízení trestní věci méně formální cestou a rychleji, neţ kdyby probíhalo klasické trestní řízení. Pro ty pachatele, kteří spácháním trestného činu pouze vybočili z jinak řádného ţivota, se z praktického hlediska jedná o příleţitost mít i nadále čistý trestní rejstřík. Tato kvalifikační práce se vyznačuje teoretickým vymezením jednotlivých forem odklonů a jejich praktické vyuţívání na Okresním státním zastupitelství v Hodoníně. Úvodem své práce se věnuji charakteristice odklonů, jejich historii, nastíním účel a funkce. Uvádím nedůvodnost námitek, se kterými se můţeme setkat v právní teorii. Dále charakterizuji restorativní justici a její vztah k justici retributivní. Další kapitoly jsou věnovány jednotlivým druhům odklonů, které chápeme jako alternativu ke standardnímu trestnímu řízení, konkrétně se věnuji podmíněnému zastavení trestního stíhání, narovnání, dále podmíněnému odloţení podání návrhu na potrestání a odloţení věci po schválení narovnání jako odklonům uplatňovaných ve ZPŘ a v neposlední řade odklonům, které jsou uplatňovány v řízení ve věcech mladistvých, a to především odstoupení od trestního stíhání jako odklon, který je specifický tím, ţe je moţné ho aplikovat pouze v řízení ve věcech mladistvých. 7

8 Nedílnou součástí mé práce je kazuistika a statistika trestních věcí, které byly vyřízeny některou ze jmenovaných forem odklonu na Okresním státním zastupitelství v Hodoníně v roce Volba roku 2012 je odůvodněna tím, ţe u těch odklonů, kde byla stanovena zkušební doba, jiţ tato uplynula a v současnosti je zřejmé, zda se pachatel trestného činu, případně provinění osvědčil, či se v trestním stíhání pokračovalo nebo došlo teprve k jeho zahájení. Vyuţiji předmětné trestní spisy pro stanovení obecného postupu předcházející vydání usnesení o některém z odklonů, neboli jak v praktické rovině probíhá aplikace příslušných ustanovení TŘ a ZSM. Uvedu relevantní příklady z praxe. Pokusím se zhodnotit efektivitu vyuţívání jednotlivých odklonů na mnou zvoleném okresním státním zastupitelství. Poslední kapitola se věnuje úvahám de lege ferenda, tedy tomu, jaká by měla právní úprava odklonů být. Cílem práce je objasnit podstatu tohoto institutu trestního práva procesního, zhodnotit jeho současnou právní úpravu a zkušenosti s jeho vyuţíváním v praxi. Po zhodnocení ustanovení, která se věnující odklonnému řízení de lege lata, by měla má diplomová práce dát odpovědi na otázky: Je zákonná úprava odklonů dostačující pro efektivní řešení bagatelní trestné činnosti? V případě, ţe dospějeme k negativnímu závěru, jaké změny by byly přínosné? Pokusím se zodpovědět, jaké jsou moţné příčiny nevyuţívání některých z odklonů. Závěrem zhodnotím, zda má práce splnila očekávaný cíl. 8

9 1. Charakteristika odklonů 1.1. Odklony obecně Pojem odklon pochází z anglického a francouzského slova diversion. 1 V právní teorii se setkáváme s mnoha pojetími odklonu. Jednoznačné vymezení tohoto pojmu je problémem jak českého právního prostředí, tak zahraničního. Pro vývoj moderního trestního práva je charakteristická racionalizace trestní justice, díky které dochází k vyřizování trestních věcí bez konání celého standardního trestního řízení, a to prostřednictvím aplikace odklonů. To má za důsledek nejen zkracování doby trestního řízení, ale i sniţování jeho nákladů. Institut odklonu můţe být charakterizován v uţším smyslu jako odklon od trestního řízení ve formě úplného odchýlení mimo rámec trestního řízení nebo ve formě odchylky od standardní formy trestního řízení či v obecném smyslu jako odklon od uvěznění. 2 Standardní forma trestního řízení se vyznačuje značným formalismem, naproti tomu jeho alternativy nabízí pruţnější a méně formální projednání dané věci. 3 Jiří Jelínek definuje odklon jako alternativu standardního trestního řízení, kdy v trestním řízení nedochází k vyslovení viny a k uloţení klasické trestní sankce, ale dochází k odklonění a trestní věc se vyřídí jinak. Jedná se o výjimku z obecně platné zásady legality a oficiality. 4 Na základě zásady legality je státní zástupce odpovědný za to, aby ze zákonných důvodů stíhal všechny trestné činy, o nichţ se dozví. Zásada oficiality pak vyjadřuje povinnost OČTŘ postupovat ex offo, čili z úřední povinnosti, pokud TŘ nestanoví něco jiného. 5 Dle tohoto pojetí mezi odklony řadíme podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, podmíněné upuštění od podání návrhu na potrestání, odstoupení od trestního stíhání v řízení ve věcech mladistvých. 6 Dalším způsobem vnímání odklonů je jako zvláštní způsob trestního řízení, alternativní ve vztahu ke standardnímu projednání věci v hlavním líčení, v rámci 1 HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. Vydání. Praha: Leges, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, s JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges, s. 140, JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. aktualizované vydání podle stavu k Praha: Leges, s JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges, s

10 nichţ je moţno trestní věc vyřídit v procesněprávním smyslu stejně plnohodnotně jako v rámci standardního trestního řízení. Zpravidla se neuplatňuje stadium soudního projednání trestní věci. Podle tohoto vymezení je mezi odklony řazeno podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, trestní příkaz, dohoda o vině a trestu dále podmíněné odloţení podání návrhu na potrestání, odloţení věci za současného schválení narovnání a v řízení ve věcech mládeţe odstoupení od trestního stíhání. 7 Osobně se přikláním k charakteristice odklonu jako alternativa standardního trestního řízení, při němţ nedojde k vynesení odsuzujícího rozsudku, tedy trestní řízení končí jiným způsobem neţ rozhodnutím soudu o vině a případném trestu, nebo nevině obviněného. Na základě tohoto vymezení se následující kapitoly věnují pouze podmíněnému zastavení trestního stíhání, narovnání, podmíněnému odloţení podání návrhu na potrestání, odloţení věci po schválení narovnání dle TŘ a odstoupení od trestního stíhání dle ZSM. Na vyřešení trestní věci alternativou ke standardnímu řešení není obligatorní právní nárok, záleţí pouze na soudci, popř. v přípravném řízení na státním zástupci, zdali návrhu aplikovat odklon vyhoví, či nikoliv. Zároveň platí, ţe subjekty, které rozhodují o odklonu, nemohou obviněného, případného obhájce ani poškozeného, případně jeho zmocněnce tlačit do úkonů, které by měly za následek vyřešení věci jednou z forem těchto alternativ. 8 Odklony jsou spojovány s určitou formou výchovného působení na obviněného, popř. podezřelého, které je realizováno prostřednictvím prvků sankčního charakteru. Ty jsou buď podmínkou, jejíţ splnění je nutné k aplikaci odklonu (př. sloţení přiměřené peněţní částky určené státu na peněţitou pomoc obětem trestné činnosti dle zvláštního právního předpisu), nebo nastupují aţ po rozhodnutí o odklonu (př. stanovení zkušební doby). Odklony řadíme mezi sankční opatření, které mají pro pachatele obdobné důsledky jako některé alternativní tresty. Jedná se o procesní prostředky sankcionování pachatelů. 9 Nutno poznamenat, ţe vyřízením věci některou z forem odklonu nedochází k dekriminalizaci, jelikoţ skutek, pro který byl odklon uplatněn, zůstává i nadále 7 NEJVYŠŠÍ STATÁNÍ ZASTUPITELSTVÍ ČESKÁ REPUBLIKA. Odklony v trestním řízení. nsz.cz. [cit. 5. února 2015]. Dostupné na < 8 ZŮBEK, Jan. Úvaha k institutu narovnání a jeho budoucnosti. Trestněprávní revue, 2015, č. 1, s ŠČERBA, Filip. Odklon jako sankční opatření. Trestněprávní revue, 2009, č. 2, s

11 trestným činem, případně proviněním. Na druhou stranu účinky odklonu mají podobné účinky jako depenalizace, čili nahrazování TOS jinými sankcemi a opatřeními. 10 Všechny typy odklonů, kterým se práce věnuje, zahrnují náhradu škody pachatelem protiprávního jednání, případně alespoň pokus o její náhradu, či závazek nahradit škodu do budoucna. Nový občanský zákoník přinesl změnu, kdyţ způsob náhrady škody je primárně zaloţen na naturální restituci, tedy uvedení v předešlý stav. Tato náhrada má přednost před relutární restitucí, čili náhradou újmy v penězích, ta přichází v úvahu pouze tehdy, kdyţ o ni pořádá poškozený, nebo kdyţ naturální restituce není dobře moţná. Škoda zahrnuje skutečnou škodu a ušlý zisk. Kromě újmy na majetku (škody) se nahrazuje rovněţ nemajetková újmy, a to poskytnutím přiměřeného zadostiučinění v případech, kdy tak stanoví zákon nebo si to strany samy ujednají Historický exkurs S institutem odklonů se v české právní úpravě setkáváme jiţ 21 let, tj, od Podmíněné zastavení trestního stíhání bylo přijato do české právní úpravy zákonem č. 292/1993 Sb., zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích. V této novele TŘ nebyla zohledňována moţnost bezdůvodného obohacení pachatele trestného činu na úkor poškozeného. Původní úprava rovněţ nerozlišovala závaţnější formu spáchaného přečinu a následky s ní související, jak můţeme spatřovat v odst. 2 aktuální úpravy. Původní úprava nepočítá ani s moţností výjimečného prodlouţení zkušební doby. Narovnání se objevuje aţ o necelé dva roky později, je zavedeno, v souladu s doporučením Rady Evropy č. 18 ze dne o zjednodušení trestního řízení, zákonem č. 152/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., TZ, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., TŘ, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, a zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. 10 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. Vydání. Praha: Leges, s HULMÁK, Milan a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( ). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, s

12 Úprava z roku 1995 byla koncipovaná odlišně neţ současná úprava. Neupravovala, jaké má být prohlášení o spáchání skutku, nezohledňovala moţnost, ţe se přečinem obviněný bezdůvodně obohatil a také nedávala moţnost státnímu zástupci v průběhu přípravného řízení rozhodnout o schválení narovnání a zastavit trestní stíhání. Velkou odchylku od původní úpravy lze spatřovat v adresátovi peněţité částky, kdy nová úprava stanovuje jako jednu z podmínek schválení narovnání sloţit na účet soudu, popř. státního zástupce, peněţitou částku určenou státu na peněţitou pomoc obětem trestné činnosti dle zvláštního právního předpisu. Stará úprava upravovala povinnost obviněného sloţit soudu peněţitou částku určenou konkrétnímu adresátovi k obecně prospěšným účelům, např. částky pro obce a jiné právnické osoby se sídlem na území ČR na financování vědy a vzdělání, školství atd. Novelizované znění přiznává právo podat stíţnost proti rozhodnutí o narovnání širšímu okruhu osob. Demonstrativně uvádí, o jakých skutečnostech mají být obviněný a poškozený vyslechnuti, je staveno omezení práv poškozeného a v neposlední řadě určuje povahu prohlášení o spáchaném skutku. Novela TŘ č. 283/2004 Sb. zakotvila nový institut trestního práva procesního, a to podmíněné odloţení podání návrhu na potrestání. Původní úprava nepočítala s případným bezdůvodným obohacením pachatele, ani s vypořádáním se se škodou jinak neţ jejím nahrazením. Zkušební doba byla stanovena v rozmezí od šesti měsíců do jednoho roku a rovněţ nebyla stanovena úprava pro závaţnější trestnou činnost. Současná úprava se nese ve stejném duchu jako podmíněné zastavení trestního stíhání. Co se týká osvědčení se ve zkušební době, původní a současná úprava se neliší, vyjma pravomoci státního zástupce ve výjimečných případech ponechat podmíněné odloţení podání návrhu na potrestání v platnosti a prodlouţit zkušební dobu aţ o jeden rok. Odloţení věci po schválení narovnání jako odklon uplatňovaný ve ZPŘ byl rovněţ zaveden touto novelou TŘ. Poslední z forem odklonu se uplatňuje pouze v řízení proti mladistvým, jedná se o odstoupení od trestního stíhání. Tento institut byl zaveden ZSM a do současné doby nebyla tato ustanovení novelizována. Samotná právní úprava jednotlivých typů odklonů prošla vývojem, avšak jejich systematické zařazení se nezměnilo. Dva z odklonů, a to podmíněné zastavení trestního stíhání a narovnání jsou upraveny v části třetí řízení před soudem, hlavě dvacáté TŘ zvláštní způsoby řízení. Podmíněnému odloţení podání návrhu na potrestání se věnuje oddíl osmý ZPŘ, který je součástí hlavy desáté TŘ 12

13 zahájení trestního stíhání, další postup v něm a ZPŘ, část druhá přípravné řízení. Do této časti je systematicky zařazeno i odloţení věci po schválení narovnání Teoretické námitky V právní teorii se objevují námitky proti tomuto institutu trestního práva procesního. Namítán je především rozpor aplikace odklonů s mezinárodními smlouvami, kterými je České republika vázána. Zde se jedná především o EÚLP a Mezinárodní pakt o občanských a lidských právech. Kromě nesouladu na mezinárodní úrovni je namítán i rozpor s Ústavou ČR a LZPS. 1) Nesoulad s čl. 40 odst. 1 LZPS dle tohoto článku jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. O odklonech můţe v přípravném řízení rozhodnout státní zástupce, čili dochází de facto k rozhodnutí o vině jiným orgánem. Avšak tato námitka není opodstatněná, kdyţ odkloněním od standardního řízení nedochází k rozhodnutí o vině a trestu, ale právě jen o tom, zda má stát zájem na to, aby trestní řízení dospělo do nalézacího stadia před soudem, či můţe od svého zájmu ustoupit ve prospěch poškozeného a obviněného, který se aktivně podílel na nápravě svého činu. 12 2) Nesoulad s čl. 90 Ústavy dle tohoto článku jsou především soudy povolány k poskytování ochrany právům, a to zákonem stanoveným způsobem. Dále je stanovena výlučná pravomoc soudům rozhodovat o vině a trestu za trestné činy. Tento článek je nutno spojit se zásadou presumpce neviny, která je zakotvena v čl. 40 odst. 2 LZPS Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. 13 Ani tato námitka není opodstatněná, kdyţ je aplikace odklonu podmíněna souhlasem obviněného, příp. podezřelého, a tak k zásahu do výše uvedeného ústavně zaručeného práva nedochází. Tento souhlas však musí být učiněn dobrovolně, stejně tak případné doznání. Souhlas vyjadřuje dobrovolné převzetí odpovědnosti za protiprávní jednání pachatele. 14 3) Nesoulad s čl. 36 odst. 1 LZPS, případně s čl. 6 EÚLP tento článek říká, ţe kaţdý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva 12 TERYNGEL, Jiří. K některým otázkám podmíněného zastavení trestního stíhání. Bulletin advokacie, 1995, č. 9, s Čl. 40 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky 14 ŠČERBA, Filip. Odklon jako sankční opatření. Trestněprávní revue, 2009, č. 2, s

14 u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu neboli kaţdý má právo na spravedlivý proces, zde je tím míněno projednávání a rozhodování věci ve standardním trestním řízení. Část čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a lidských právech zní: Každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, který rozhoduje buď o jeho právech a povinnostech, nebo o jakémkoli trestním obvinění vzneseném proti němu. Z výše uvedeného je však zřejmé, ţe tato práva obviněného nejsou zákonnou úpravou odklonů dotčena, jelikoţ toho práva se obviněný můţe zákonným způsobem domoci Funkce odklonu a jeho typy Mezi hlavní důvody začlenění odklonů do našeho právního řádu řadíme snahu o ulehčení přetíţené trestní justici, snahu o zabezpečení rychlejšího rozhodování soudů ve věcech, které lze vyřídit při zabezpečení dostatečného výchovného efektu rychleji a bez formálního procesu před soudem za účelem odbřemenění jak soudů, tak OČTŘ. 16 Dále zde řadíme snahu posílit uplatnění principu spravedlnosti vůči obviněnému, příp. podezřelému. Tím dochází ke zjednodušení řízení posílením prvků principu oportunity oproti jinak platícímu principu legality a rovněţ k posílení dekriminalizace protispolečenských deliktů. 17 Tím, ţe pachatel zůstává na svobodě a není vytrţen ze svého sociálního prostředí, posilujeme moţnost jeho resocializace. Docílíme také většího nápravného a preventivního účinku. Aplikace takovýchto sankčních opatření dává poškozenému moţnost snadněji dosáhnout odškodnění na úrovni materiální i morální. 18 Pro vyřízení trestní věci formou odklonu je důleţité, aby došlo k narovnání vzájemných vztahů mezi pachatelem trestného činu a poškozeným. Aplikace odklonů má přispět k rychlejšímu vyřizování trestní věcí bez konání sloţitého hlavního líčení 15 ZŮBEK, Jan. Úvaha k institutu narovnání a jeho budoucnosti. Trestněprávní revue, 2015, č. 1, s VANTUCH, Pavel. Podmíněné zastavení trestního stíhání a právo na obhajobu. Právní rozhledy, 1997, č. 8, s NEZKUSIL, Jiří. Narovnání jako forma odklonu. Právník, 2007, č. 10, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. Vydání. Praha: Leges, s

15 nebo celkově bez řízení před soudem v případech skutkově a právně jednodušších věcí, které byly spáchány dosud nenarušenými osobami. 19 V uţším pojetí mezi procesní alternativy, které nekončí odsouzení pachatele, řadíme: 1. Podmíněné zastavení trestního stíhání 2. Narovnání 3. Podmíněné odloţení podání návrhu na potrestání 4. Odloţení věci po schválení narovnání 5. Odstoupení od trestního stíhání mladistvého 1.5. Koncept restorativní justice Restorativní justici neboli justici obnovující se můţeme charakterizovat jako soubor postulátů, cílů a metod, které charakterizují určitý přístup k řešení problematiky zločinnosti. 20 Uvedená justice pohlíţí na trestný čin zcela odlišně neţ klasická retribuční justice neboli justice odplatná. Jde o nové pojetí trestní spravedlnosti, které chápe trestný čin primárně jako konflikt mezi pachatelem a obětí, nikoliv jako konflikt mezi pachatelem a státem, coţ je typické pro retribuční spravedlnost. Restorativní justice se zaměřuje na vztah mezi pachatelem, obětí a jejich nejbliţším sociálním okolím, na pochopení činu v souvislostech morálních, sociálních a ekonomických, dále na projev lítosti pachatele, převzetí osobní odpovědnosti za nápravu následků činu za účelem odpuštění obětí a společenstvím. Uplatňuje se princip ultima ratio, který chápe represivní opatření jako poslední moţnou reakci na spáchaný trestný čin. 21 Za primární účastníky povaţuje restorativní justice pachatele, oběť, jejich rodiny a dotčené komunity. Výhodou této justice je moţnost flexibilního řešení, které bude přizpůsobeno vţdy dle konkrétního případu nejen potřebám účastníků, ale také celé společnosti ŢĎÁRSKÝ, Zbyněk. K některým procesním účinkům podmíněného zastavení trestního stíhání. Státní zastupitelství, 2014, č. 5, s KARABEC, Zdeněk. Koncept restorativní justice. In: KARABEC, Zdeněk (ed). Restorativní justice. Sborník příspěvků a dokumentů. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003, s HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, McELREA, Fred. Restorative Justice as a Procedural Revolution: Some lessons from the Adversary System. In: CORNWELL, David a kol (ed). Civilising Criminal Justice: An International Restorative Agenda for Penal Reform. Sherfield-on-Loddon: Waterside Press, 2013, s

16 Tyto dvě pojetí spravedlnosti si navzájem neodporují. 23 Oba přístupy mají některé prvky společné, těmito jsou pohled na trestný čin jako narušení rovnováhy ve společnosti, kdy by pachatel měl něco dát a oběť by měla dostat něco zpět, a to v rozsahu přiměřeném povaze trestného jednání. Rozdíl je ve způsobu, jak uvedeného dosáhnout. Klasické pojetí se uvedeného snaţí dosáhnout omezením, popř. újmou pachateli, obnovující justice nikoliv. 24 Koncept obnovující trestní spravedlnosti klade velký důraz na zájmy poškozeného, odškodnění oběti můţe mít na pachatele významný výchovný a resocializační účinek. 25 Beze vší pochybnosti právě přímá konfrontace pachatele s následky, které způsobil, je jedním ze základních nástrojů, jak docílit toho, aby pachatel přijal odpovědnost za své vlastní jednání. Pachatel je nucen zaujmout nějaký postoj, který často vyjadřuje schopnost vypořádání se s příčinami trestné činnosti. Přijetí vlastní odpovědnosti úzce souvisí s nutností aktivního zapojení pachatele do způsobu řešení trestní věci, to můţe být v právní rovině vyjádřeno stanovením souhlasu poškozeného jako zákonná podmínka pro aplikaci některého alternativní opatření, v naší právní úpravě se s tímto můţeme setkat např. u narovnání. V teorii se můţeme setkat ještě s konceptem tzv. aktivní odpovědnosti, která klade důraz na aktivní zapojení do řešení následků pachatelova jednání, za které je odpovědný, vyuţívá aktivní analýzu okolností a důvodů proč pachatel páchal trestnou činnost. Pachatel je motivován primárně k přijetí viny a následně k odčinění škody, kterou způsobil, nebo alespoň ke snaze škodu odčinit. 26 Cílem tohoto konceptu je stav, kdy pachatel pochopí vinu a uzná ji. Takovýto stav přispívá k tomu, ţe v budoucnu nedochází k opakování trestné činnosti. Dalším přínosem je obnovení hodnot a sociálních vztahů, do nichţ bylo spácháním trestného činu zasaţeno ZEHR, Howard. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdruţení pro probaci a mediaci v justici, s Tamtéţ, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, s ŠACHOVÁ, Petra. Restorativní potenciál trestního práva hmotného. Trestněprávní revue, 2014, č. 10, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, s

17 Je potřeba, aby do klasického pojetí justice pronikaly prvky justice restorativní, to by mohlo mít za následek sníţení počtu rozhodnutí soudů prvního stupně a zrychlení vyřizování bagatelních trestních věci. Soud by měl větší prostor se zabývat závaţnější trestnou činností. 17

18 2. Podmíněné zastavení trestního stíhání 2.1. Zákonné podmínky Podmíněnému zastavení trestního stíhání se trestní řád věnuje ve dvou ustanoveních, a to v 307 a v 308 TŘ. V ustanovení prvním jsou zakotveny podmínky, za jejichţ splnění můţe být trestní stíhání podmíněně zastaveno. O vyřešení věci tímto způsobem odklonu rozhoduje soud, popřípadě ve fázi přípravného řízení státní zástupce. Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání je svou povahou rozhodnutím sui generis, tedy rozhodnutím svého druhu, a to z důvodu své dočasnosti, jelikoţ na základě tohoto mezitímního rozhodnutí nedochází k zastavení trestního stíhání a věc není pravomocně skončena. 28 Podmínky dle 307 odst. 1 TŘ: 1. souhlas obviněného, 2. řízení o přečinu, 3. obviněný se k činu doznal, 4. obviněný nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, popř. vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání, 5. rozhodnutí o podmíněném zastavení lze důvodně povaţovat za dostačující vzhledem k okolnostem případu, k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu ţivotu. Ad. 1. souhlas obviněného musí být dán způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti, musí být učiněn v souladu s obecnými ustanovenými o náleţitostech podání, u této alternativy standardního trestního řízení není zapotřebí souhlasu poškozeného, jako je tomu např. u narovnání, kde souhlas poškozeného patří mezi zákonné podmínky schválení. Ad. 2. přečin je definován v 14 odst. 2 TZ jako všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné, pro které zákon stanovuje TOS s horní hranicí trestní sazby 28 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, s

19 do 5 let. 29 Trestní sazby jsou uvedeny ve zvláštní části TZ, pokud jde o mladistvého, rozhodující jsou trestní sazby bez modifikace, to platí i pro pachatele činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny, irelevantní je i moţné sníţené či zvýšení trestních sazeb v souvislosti se souhrnným či úhrnným trestem, mimořádným sníţením či zvýšením TOS. 30 Ad. 3. obviněný se musí doznat ke všem skutkovým okolnostem (nikoli k právní kvalifikaci), které naplňují znaky skutkové podstaty, tedy i k zavinění, které zákon předpokládá buď ve formě úmyslu, nebo nedbalosti a protiprávnosti. O doznání nemohou být důvodné pochybnosti, dokazování musí být provedeno v takovém rozsahu, aby OČTŘ mohly rozhodnout. Doznání musí být v souladu s provedenými důkazy a s výpovědí poškozeného, dokazování není prováděno v takovém rozsahu, jaký by byl potřebný v případě rozhodnutí o vině a trestu. 31 Ad. 4. zákon stanovuje povinnost nahradit poškozenému škodu, případně její náhradu zajistit do budoucna, avšak např. pouze slib obviněného, ţe škodu nahradí, se nepovaţuje za jiné potřebné opatření k náhradě škody, jelikoţ nepřináší poškozenému obdobnou míru jistoty jako při uzavření dohody. 32 Stejně tak prohlášení obţalovaného za nepřítomnosti poškozeného v průběhu hlavního líčení, ţe má zájem škodu uhradit. 33 Škoda způsobená činem se posuzuje dle obecné úpravy náhrady škody, která je obsaţena v příslušných právních předpisech, např. v občanském zákoníku. 34 Obviněný musí škodu nahradit všem poškozeným subjektům bez ohledu na to, jestli jsou uvedeny v popisu skutku či nikoli. 35 Ad. 5. splnění této podmínky se posuzuje v kaţdém konkrétním případě individuálně. Pokud zákon hovoří o osobě obviněného, jeho dosavadním ţivotě či okolnostech případu, jedná se o jiné vyjádření rozhodujících kritérií pro určení povahy a závaţnosti činu. Státní zástupce či soud rozhodne o tom, zda stupeň závaţnosti činu vykazující nějakou společenskou škodlivost, je takový, aby mohlo dojít k upuštění od standardního trestního řízení. Všechny kritéria obsaţena v této zákonné podmínce musí být hodnoceny komplexně ve vzájemných souvislostech. 29 Ustanovení 14 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 30 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, s TERYNGEL, Jiří. K některým otázkám podmíněného zastavení trestního stíhání. Bulletin advokacie, 1995, č. 9, s Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 4 Tdo 1515/ Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne , sp. zn. 10 To 336/ ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, s Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 15 Tdo 1198/

20 Zohledňuje se individuální prevence, tzn. je potřeba negativně odpovědět na otázku: je nutno konat celé trestní řízení včetně případného uloţení trestu za účelem sníţení rizika opakování trestné činnosti nebo to není potřeba u tohoto konkrétního obviněného? Zohledňována je také prevence generální čili dopad takovéto rozhodnutí na společnost. 36 Během hodnocení osoby se přihlíţí k celému profilu osobnosti charakter, vlastnosti, povaha, vztah ke společnosti, společenské postavení, vztah k rodině, způsob obţivy, atd. Zohledňuje se i případná zmenšená příčetnost, zdali se jedná o recidivistu, mladistvého, popř. osobu ve věku blízkém věku mladistvých. 37 Zvláštní varianta upravená v 307 odst. 2 TŘ připadá v úvahu v situaci, která je odůvodňována povahou a závaţností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání či poměry obviněného. Ten, kdo o podmíněném zastavení rozhoduje, rozhodne o zastavení nejenom za splnění výše vymezených podmínek, ale také za současného příslibu zdrţení se během zkušební doby určité činnosti, která souvisí se spácháním přečinu, nebo sloţení na účet toho, kdo rozhoduje, peněţitou částku, která není zřejmě nepřiměřené závaţnosti přečinu a která je určena státu na peněţitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu Náležitosti rozhodnutí Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání má své obligatorní náleţitosti, které závisí na typu výše nadepsaného odklonu, který je schvalován. Mezi povinné náleţitosti kaţdého takového rozhodnutí patří kromě obecných náleţitostí popis skutku, pro který se trestní stíhání vede, jeho právní kvalifikace. Dále uloţení povinnosti nahradit škodu v průběhu zkušební doby nebo uloţení povinnosti vydat v průběhu zkušební doby bezdůvodného obohacení, ale pouze v případě, pokud obviněný uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení. Rozhodnutí musí obsahovat také poučení o moţnosti podání řádného opravného prostředku ve formě stíţnosti, k jejímuţ podání jsou aktivně legitimováni 36 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. Vydání. Praha: Leges, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, s Ustanovení 307 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 20

21 obviněný a poškození. Pokud rozhodoval soud, svědčí právo podat stíţnost i státnímu zástupci. Stíţnost má odkladný účinek. Obviněnému lze uloţit povinnost dodrţovat přiměřená omezení a povinnosti, jeţ směřují k vedení řádného ţivota. Další obligatorní náleţitosti rozhodnutí podle 307 odst. 1 TŘ: a) stanovení zkušební doby v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanovuje zkušební doba v rozmezí šest měsíců aţ dva roky. Zkušební doba běţí od právní moc rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Další obligatorní náleţitosti rozhodnutí podle 307 odst. 2 TŘ: a) stanovení zkušební doby v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanovuje zkušební doba aţ na pět let. Spodní hranice není stanovena. 39 Počátek běhu je stejný jako v případě rozhodnutí podle odst. 1, b) určení výše peněţité částky určené státu na peněţitou pomoc obětem trestné činnosti nebo určení činnosti, které se obviněný v průběhu zkušební doby zavazuje zdrţet. Pokud se obviněný zavázal zdrţet se řízení motorových vozidel, musí být poučen o své povinnosti odevzdat řidičský průkaz dle zvláštního právního předpisu a zároveň o tom, ţe jakmile nabude rozhodnutí právní moc, pozbývá řidičského oprávnění nebo c) určení činnosti, které se obviněný během zkušební doby zavazuje zdrţet Osvědčení ve zkušební době V reţimu podmíněného zastavení trestního stíhání můţe dojít ke čtyřem situacím. První je, ţe se obviněný osvědčil, tímto způsobem soud, popř. státní zástupce v přípravném řízení rozhodne v situaci, kdy obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný ţivot, splnil veškeré povinnosti, ke kterým se zavázal nebo ty, které mu byly rozhodnutím uloţeny, a vyhověl veškerým uloţeným omezením. Druhá situace, která můţe nastat, je, ţe rozhodující orgán rozhodne po uplynutí zkušební doby o neosvědčení se. Třetí variantou je rozhodnutí o neosvědčení se jiţ v průběhu zkušební doby. Druhá a třetí varianta má za následek pokračování v trestním stíhání. Čtvrtá situace můţe nastat ve výjimečných případech, které mají za následek prodlouţení zkušební doby aţ o jeden rok. Maximální délka zkušební doby je pět let. 39 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, s Ustanovení 307 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 21

22 Proti rozhodnutí o osvědčení se/neosvědčení se má právo podat stíţnost obviněný a poškozený. Rozhodoval-li soud, má toto právo i státní zástupce. Tato stíţnost má odkladný účinek. Pro rozhodnutí o osvědčení se stanovuje TŘ roční lhůtu, která začíná běţet od uplynutí zkušební doby. Pokud není rozhodnuto, nastává fikce, ţe se obviněný osvědčil. Jakmile je rozhodnutí o osvědčení se obviněného v právní moci, popř. jakmile nastane fikce osvědčení se, nastávají účinky zastavení trestního stíhání dle 11 odst. 1 písm. f) TŘ. S právní mocí rozhodnutí vzniká překáţka res iudicata.. 22

23 3. Narovnání 3.1. Zákonné podmínky Dalším procesním prostředkem potrestání pachatele, jenţ je upraven v TŘ je narovnání. TŘ se mu věnuje v Rozhodnutí o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání má v kompetenci soud a v přípravném řízení státní zástupce. Cíl, kterým má být prostřednictvím narovnání dosaţeno, je především dohoda mezi obětí spáchaného přečinu čili poškozeným na straně jedné a obviněným neboli pachatelem přečinu na straně druhé, kterou mají být obnoveny trestný činem narušené vztahy. Této dohody můţe být dosaţeno pouze aktivní účastí obviněného. Zákonné podmínky pro schválení narovnání jsou striktnější neţ u podmíněného zastavení trestního stíhání, jelikoţ účinky, které zákon spojuje se schválením tohoto odklonu, tedy zastavení trestního stíhání, jsou pro obviněného příznivější. 41 Podmínky dle 309 odst. 1 TŘ: 1. souhlas obviněného, 2. souhlas poškozeného, 3. řízení o přečinu, 4. obviněný prohlásí, ţe spáchal skutek, pro který je stíhán tzv. prohlášení o vině, 5. obviněný uhradí poškozenému škodu, která byla přečinem způsobena, nebo učiní potřebné kroky k její úhradě, či jinak odčiní újmu vzniklou trestným činem, popř. vydá bezdůvodné obohacení činem získané nebo učiní jiná vhodná opatření k jeho vydání, 6. obviněný sloţí na účet soudu, popř. státního zástupce peněţitou částku určenou státu na peněţitou pomoc obětem trestné činnosti dle zvláštního právního předpisu, tímto je zákon o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, tato částka nesmí být zřejmě nepřiměřená závaţnosti přečinu, 41 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, s

24 7. takovýto způsob vyřízení věci lze povaţovat za dostačující vzhledem k povaze a závaţnosti přečinu, k míře, jakou byl spácháním dotčen veřejný zájem, k osobě obviněného, k jeho osobním a majetkovým poměrům. Ad. 1. obviněný musí souhlasit způsobem nevzbuzující pochybnosti s tím, aby věc byla vyřešena touto formou odklonu. Je-li obviněný mladistvý, popř. je omezen ve svéprávnosti, je potřeba souhlas získat od zákonných zástupců, popř. opatrovníka. Souhlas musí být učiněn v souladu s obecnými ustanovenými o náleţitostech podání. Ad. 2. s aplikací odklonu musí rovněţ souhlasit i poškozený. Je-li poškozený nezletilý, popř. omezen ve svéprávnosti, platí totéţ, jako kdyţ není plně svéprávný obviněný. Pokud je poškozených více, musí souhlasit všichni. 42 Dříve udělený souhlas jak poškozeného, tak obviněného lze v souladu s právem na spravedlivý proces vzít zpět, a to aţ do doby neţ dojde k případnému rozhodnutí soudu druhého stupně. 43 Ad. 3. přečin je definován v 14 odst. 2 TZ jako všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné, pro které zákon stanovuje TOS s horní hranicí trestní sazby do 5 let. 44 Trestní sazby jsou uvedeny ve zvláštní části TZ. Pokud jde o mladistvého, rozhodující jsou trestní sazby bez modifikace, to platí i pro pachatele činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny, irelevantní je i moţné sníţené či zvýšení trestních sazeb v souvislosti se souhrnným či úhrnným trestem, mimořádným sníţením či zvýšením TOS. 45 Ad. 4. toto prohlášení musí být bez důvodných pochybností učiněno svobodně, váţně a určitě. Je součástí výslechu obviněného. V případě ţe nedošlo ke schválení narovnání, nelze v pokračujícím řízení na toto prohlášení pohlíţet jako na důkaz. Zde je potřeba poukázat na odlišnost potřebného doznání jako jedné z podmínek podmíněného zastavení trestního stíhání. V případě narovnání obviněný pouze prohlásí, ţe je vinen daným skutkem a jiţ se nemusí detailně vyjadřovat k jednotlivým skutkovým okolnostem spáchaného přečinu jako je tomu u podmíněného zastavení trestního stíhání ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, s SOTOLÁŘ, Alexandr a kol. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, s Ustanovení 14 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 45 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, S Tamtéţ, s

25 Ad. 5. tuto povinnost má obviněný i přesto, ţe způsobení škody není znakem skutkové podstaty daného přečinu. V případě, ţe skutkem, pro který bylo sděleno obviněnému obvinění, nebyla způsobena škoda, újma, či se obviněný bezdůvodně neobohatil, v trestním řízení nevystupuje poškozená osoba ve smyslu 43 TŘ, tudíţ obviněný nemá s kým dohodu o narovnání vzájemných vztahů narušených spáchaným přečinem uzavřít a věc nelze vyřešit prostřednictvím narovnání. Stejný následek má i nemoţnost přesného vyčíslení škody, např. v situaci, kdy zdravotní pojišťovna nezná celkové náklady na léčení poškozeného. V těchto případech však lze vyuţít jinou formu odklonu, např. podmíněné zastavení trestního stíhání. 47 Ad. 6. dle judikatury je nutno, aby před rozhodnutím o schválení narovnání a o zastavení trestního stíhání bylo ověřeno, zda peněţení částka byla na účet sloţena. 48 V pořádku by bylo i předání peněţité částky v hotovosti na pokladně soudu, popř. podání peněz na poště, sloţení by nastalo aţ připsáním peněz na účtu. Sloţení peněţní částky zde není formou trestu, ale výrazem reparace veřejného zájmu, který byl dotčen spácháním přečinu. 49 Ad. 7. je nutno se zabývat konkrétní mírou závaţnosti činu podle obecných zásad a přihlédnout ke všem významným skutečnostem, a dále k okolnostem polehčujícím a k okolnostem přitěţujícím. Míra dotčení veřejného zájmu se posuzuje dle intenzity zásahu, a to zda došlo k narušení spíše soukromé sféry poškozeného bez většího negativního dopadu na širší veřejnost, či naopak. Pojem veřejný zájem je neurčitý právní pojem, takovéto pojmy není moţné dostatečně právně definovat, a proto bývají dotvářeny judikaturou. Obecně platí pravidlo, ţe čím větší je veřejný zájem na stíhání určitého skutku a jeho pachatele, tím menší je moţnost, aby trestní stíhání skončilo narovnáním. 50 K osobě obviněného a k jeho osobním a majetkovým poměrům blíţe u podmíněného zastavení trestního stíhání Výslech obviněného a poškozeného Před tím neţ soud, popř. pokud je trestní stíhání ve fázi přípravného řízení státní zástupce rozhodne o schválení narovnání je nutno vyslechnout obviněného a poškozené. Zákon demonstrativně uvádí, o jakých skutečnostech by měly být tyto 47 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 11 Tdo 1202/ Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne , sp. zn. 11 To 70/ ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, s Tamtéţ, s

26 subjekty trestního řízení vyslechnuty. Jedná se o způsob a okolnosti uzavření dohody o narovnání, zdali tato dohoda byla uzavřena dobrovolně, zda souhlasí s tím, aby bylo narovnání schváleno. Obviněného dále vyslechne o tom, zda rozumí obsahu obvinění a poučí o důsledcích schváleného narovnání. Obviněný musí prohlásit, ţe spáchal skutek, pro který je trestně stíhán Omezení práv poškozeného Jedno z ustanovení upravující narovnání, konkrétně 310a, říká, ţe práva poškozeného podle dle 309, který upravuje podmínky rozhodnutí a dle 311, který upravuje náleţitosti rozhodnutí, nepřísluší tomu, na koho pouze přešel nárok na náhradu škodu nebo na vydání bezdůvodného obohacení, coţ znamená, ţe s právními nástupci poškozeného není moţno jednat o narovnání, kdyţ vstoupili do práv poškozeného jeho dědici, pojišťovny, atd. 51 Diskutovaná je situace, kdy byla přečinem způsobena smrt poškozeného, v tomto případě jsou pozůstalým poškozeného přiznána práva uvedená v 43 odst. 1 TŘ, nehovoříme tedy o přechodu práv dle 43 odst. 3 TŘ), jelikoţ tyto práva neměli pozůstalí poškozeného před úmrtím poškozeného. Pozůstalí mohou uzavřít s obviněným dohodu o narovnání a za splnění zbylých podmínek jejímu schválení nic nebrání. 52 Praktická ukázka je uvedena v kapitole Náležitosti rozhodnutí Mezi obligatorní náleţitosti rozhodnutí o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání patří popis skutku, kterého se narovnání týká, jeho právní posouzení, obsah narovnání, které zahrnuje výši uhrazené škody nebo škody, k jejíţ úhradě byly provedeny potřebné úkony, popř. rozsah BO, který byl vydán nebo k jehoţ vydání byly provedeny potřebné úkony, či jiný způsob odčiněné újmy vzniklé přečinem, dále peněţitá částka, jejíţ adresátem je stát za účelem poskytnutí peněţité pomoci obětem trestné činnosti, a výrok, jímţ se zastavuje trestní stíhání pro skutek, ve kterém je spatřován přečin, jehoţ se narovnání týká. Takováto rozhodnutí se evidují v Rejstříku trestů jako skutečnost významná pro trestní řízení podle zvláštního zákona. Povinnost evidence skutečností významných pro trestní řízení je stanovena v ustanovení 2 odst. 1 zákona č. 269/1994, o Rejstříku trestů. Takovéto rozhodnutí zakládá překáţku res iudicata, 51 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, s Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 4 Tz 63/

27 tedy překáţku věci pravomocně rozhodnuté, které lze zrušit pouze v řízení o mimořádných opravných prostředcích, a to prostřednictvím dovolání, stíţnosti pro porušení zákona nebo obnovy řízení ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, s

28 4. Odklony uplatňované ve zkráceném přípravném řízení Úvodem této kapitoly bude vysvětleno, jaké jsou podmínky pro konání ZPŘ. Osoba, proti níţ se ZPŘ vede, se nazývá podezřelý. Ten má stejná práva jako obviněný ve standardním přípravném řízení. Jedná se pouze o jiné procesní postavení pachatele. Trestní stíhání bývá zahájeno aţ doručením návrhu na potrestání soudu. Příslušnost konat řízení v prvním stupni náleţí okresních soudům. Předmětem ZPŘ jsou trestné činy, na které zákon stanoví TOS, jehoţ hranice nepřevyšuje pět let. Nikoliv přečiny jako tomu bylo u předchozích forem odklonu. Další podmínkou pro konání ZPŘ je buď přistiţení podezřelého při činu, případně bezprostředně po něm, nebo zjištění takových skutečností v průběhu prověřování podnětu k trestnímu stíhání (např. trestní oznámení), pro které by jinak bylo zahájeno trestní stíhání a lze předpokládat, ţe podezřelého bude moţno postavit ve lhůtě nejpozději do dvou týdnů ode dne sdělení podezřelému, ze spáchání jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto spatřován. Tuto lhůtu můţe státní zástupce prodlouţit maximálně o deset dnů. 54 Pravomoc rozhodnout některou z níţe uvedených forem odklonu náleţí výhradně státnímu zástupci v průběhu ZPŘ, ten rozhoduje ve formě usnesení. 55 Výše popsaný zjednodušený postup je vyuţíván u méně závaţných trestných činů, které jsou skutkově jednodušší a důkazně jasnější Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání Institut podmíněného odloţení podání návrhu na potrestání je další alternativa, jejíţ realizací se dá trestní řízení odklonit od standardního trestního postupu. Děje se tak za splnění takřka stejných podmínek jako těch, které jsou stanoveny v ustanovení 307 TŘ, čili za podmínek podmíněného zastavení trestního stíhání, Jmenovaný institut je obdoba podmíněného zastavení trestního stíhání, která je přizpůsobena zvláštním znakům ZPŘ. 57 Drobné odlišnosti těchto dvou institutů jsou 54 ŠTEFUNKOVÁ, Michaela. ZEMAN, Petr. Zkrácené řízení statistika a realita. Trestněprávní revue, 2014, č. 7-8, s Ustanovení 179g odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 56 ŠTEFUNKOVÁ, Michaela. ZEMAN, Petr. Zkrácené řízení statistika a realita. Trestněprávní revue, 2014, č. 7-8, s ŠČERBA, Filip. K odklonům uplatňovaných ve zkráceném přípravném řízení. Bulletin advokacie. 5/2006. s

29 trestů. 59 Stejně jako podmíněné zastavení trestního stíhání dle 307 odst. 2 TŘ má vymezeny v předchozí části této kapitoly. Usnesení státního zástupce o podmíněném odloţení podání návrhu na potrestání musí obsahovat kromě obecných náleţitostí i popis skutku, pro který je ZPŘ vedeno a jeho právní kvalifikaci. 58 Je rozhodnutím dočasným. Takovéto pravomocné mezitímní rozhodnutí se eviduje v Rejstříku i tento institut svoji zvláštní variantu. K jejímu schválení můţe dojít v případech odůvodněných povahou a závaţností spáchaného trestného činu, okolnostmi spáchání trestného činu anebo poměry podezřelého, pokud se podezřelý zaváţe, ţe se během zkušební doby zdrţí určité činnosti, v jejíţ souvislosti se dopustil trestného činu, nebo sloţí na účet státního zástupce zřejmě nepřiměřenou peněţitou částku na peněţitou pomoc obětem trestné činnosti dle zvláštního právního předpisu. 60 Jedná se tedy o shodné zpřísněné podmínky jako u podmíněného zastavení trestního stíhání. Konkrétní výše peněţité částky či konkrétní činnost musí být obsaţena v usnesení, kterým se podání návrhu na potrestání podmíněně odkládá. V usnesení o podmíněném odloţení podání návrhu na potrestání se stanovuje zkušební doba, která začíná běţet od právní moci tohoto rozhodnutí. Zákonné rozmezí je stejné jako u podmíněného zastavení trestního stíhání, tedy šest měsíců aţ dva roky. Pokud bylo rozhodnuto o některé ze zvláštních variant, maximální délka zkušební doby je pět let. V řízení ve věcech mladistvých můţe být zkušební doba stanovena nanejvýše na tři roky. 61 Dále můţe být podezřelému v usnesení stanovena povinnost ve zkušební době nahradit škodu nebo vydat bezdůvodné obohacení v souladu s uzavřenou dohodou mezi ním a poškozeným. V případě, ţe se podezřelý zaváţe zdrţet se řízení motorových vozidel, musí být poučen o odevzdání řidičského průkazu a o skutečnosti, ţe s právní mocí usnesení pozbývá řidičského oprávnění. 62 Dále mu můţe být v citovaném usnesení uloţeno, aby 58 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, s Tamtéţ, s Ustanovení 179g odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 61 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. Vydání. Praha: Leges, s Ustanovení 179g odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 29