Zdanění a ekonomický rozvoj z pohledu teorie podnikatelského objevování

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Zdanění a ekonomický rozvoj z pohledu teorie podnikatelského objevování Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Tomáš Otáhal Ondřej Pohlodka Brno 2012

2

3 Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Tomáši Otáhalovi za jeho odborné vedení a cenné připomínky, kterými přispěl k vypracování této práce.

4

5 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Zdanění a ekonomický rozvoj z pohledu teorie podnikatelského objevování vypracoval samostatně pod vedením Ing. Tomáše Otáhala a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje. V Brně dne 20. května 2012 podpis

6

7 Abstract POHLODKA, Ondřej. Taxation and economic development from the perspective of theory of entrepreneurial discovery. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012 This thesis deals with neo-austrian theory of entrepreneurial discovery and its approach to taxation. The first part is concentrated on neo-austrian economics including its Austrian predecessor and theory of entrepreneurial discovery is introduced. The second part includes comparison of neoclassical and neo-austrian approach to taxation. The last section is conclusion. Keywords Neo-Austrian economics, neoclassical economics, entrepreneurship, taxation. Abstrakt POHLODKA, Ondřej. Zdanění a ekonomický rozvoj z pohledu teorie podnikatelského objevování. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012 Tato práce se zabývá neorakouskou teorií podnikatelského objevování a jejím přístupem ke zdanění. V první části je představena neorakouská ekonomie včetně jejího původu v ekonomii rakouské a obecně vysvětlena samotná teorie podnikatelského objevování. Druhá část práce je zaměřena na srovnání neoklasického a neorakouského přístupu ke zdanění. Závěrečná část obsahuje shrnutí. Klíčová slova Neorakouská ekonomie, neoklasická ekonomie, podnikatelství, zdanění.

8

9 Obsah 9 Obsah 1 Úvod a cíl práce Úvod Cíl práce a metodika Rakouská škola ekonomického myšlení Kořeny rakouské školy Moderní rakouská-neorakouská ekonomie Ludwig von Mises a praxeologie Friedrich von Hayek Murray Rothbard Newton Teorie podnikatelského objevování Inspirace Misesem a Hayekem Tržní chyby a čistý zisk Význam teorie Alternativa neoklasického rozhodování Zdanění Zdanění a tržní efektivita Neoklasická analýza Neorakouská kritika Dopad daně na jednotlivce Neoklasická analýza Neorakouská kritika Zdanění monopolního zisku Neoklasická analýza Neorakouská kritika Spravedlnost a čistý podnikatelský zisk Závěr 38 6 Literatura 40

10 10 Obsah

11 Seznam grafů 11 Seznam grafů Graf. 1 Nadměrné daňové břemeno 25 Graf. 2 Negativní mrtvá ztráta 27 Graf. 3 Indiferenční analýza: uložení selektivní daně 30 Graf. 4 Indiferenční analýza: uložení přímé daně 31 Graf. 5 Neefektivnost monopolu: náklady mrtvé váhy 34 Graf. 6 Zisk monopolní firmy 35

12 12

13 Úvod a cíl práce 13 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Neoklasická mikroekonomie, keynesiánská makroekonomie, neboli neoklasická syntéza, jak bývá často nazývána kombinace těchto dvou proudů, jsou všeobecně uznávanými přístupy k ekonomii a bývají často označovány jako ekonomie hlavního proudu neboli mainstreamová ekonomie. Jejich charakteristickou vlastností je převádění skutečných ekonomických jevů do matematické podoby a vytváření modelů. Tyto přístupy jsou využívány jako teoretická východiska pro provádění hospodářské politiky. Úspěch ekonomie hlavního proudu spočívá v její teoretické síle, která je však mnohdy založena na extrémním zjednodušování reality, a tak ekonomie, již běžně známe, taková, jak se vyučuje na vysokých školách, je stále více abstraktní a odtrženější od skutečnosti. Ekonomické teorie hlavního proudu mají mnoho příznivců, ale i kritiků. Významnými kritiky standardní ekonomie, jak neoklasické mikroekonomie, tak keynesiánské makroekonomie, jsou představitelé rakouské ekonomické školy. Rakouská ekonomická škola, mainstreamovými ekonomy silně ignorovaný ekonomický proud, nabízí pohled na ekonomii, jaká skutečně je, jako na vědu o skutečném lidském jednání ve skutečném světě. To platí především o jejích moderních představitelích, kteří bývají označováni jako neorakušané. Ekonomické teorie neorakouských ekonomů nejsou omezeny statickým dokonale konkurenčním modelem, naopak jsou zasazeny do dynamického tržního prostředí, v němž je dokonalá konkurence pouze irelevantním pojmem. Jedná se nepochybně o velice zajímavý a neprávem na vedlejší kolej odsouvaný ekonomický směr, jenž má co říci i tvůrcům hospodářské politiky. Jednou z moderních neorakouských teorií je také teorie podnikatelského objevování, jejímž prostřednictvím ekonom Israel Kirzner vysvětluje, jak trhy skutečně fungují, a to bez násilného zjednodušování reality či zbytečných předpokladů. Některé myšlenky této teorie se tato práce pokusí čtenáři přiblížit prostřednictvím přístupu k jistým aspektům daňové problematiky. 1.2 Cíl práce a metodika Cílem práce je představit teorii podnikatelského objevování Israela Kirznera a to, co inspirovalo její vznik, tedy teoretické myšlenky a metodologii ostatních představitelů neorakouské školy. Některé zásadní charakteristiky teorie budou vysvětleny na přístupu k praktickému problému hospodářské politiky, jímž je zdanění, resp. na kritice přístupu neoklasické teorie k témuž problému. Při psaní práce bude použit následující metodický postup. První kapitola teoretické části práce bude obsahovat teoretické seznámení s rakouskou a neorakouskou školou, jejími nejznámějšími a nejdůležitějšími představiteli a jejich významností pro světovou ekonomii. To by mělo posloužit k vytvoření představy o prostředí, způsobu myšlení, v němž teorie podnikatelského objevování vznikla. Druhá kapitola teoretické části představí Kirznerovu

14 14 Úvod a cíl práce teorii podnikatelského objevování, co její vznik inspirovalo a v čem spočívá její význam pro ekonomii. Pro vytvoření teoretické části bude třeba nastudovat odbornou literaturu zabývající se dějinami ekonomického myšlení a seznámit se s tvorbou vybraných představitelů rakouské školy. Dále bude nutné si důkladně osvojit dílo Israela Kirznera a pochopit jeho teorii. Praktická část bude založena na komparaci přístupu neoklasické mikroekonomie hlavního proudu a neorakouské ekonomie reprezentované teorií podnikatelského objevování ke zdanění. Práce se zaměří jen na ty aspekty zdanění, na nichž lze nejlépe demonstrovat odlišnost teorie podnikatelského objevování a neoklasické mikroekonomie. V každé podkapitole zabývající se určitým aspektem bude nabídnut pohled na neoklasickou analýzu daného problému, na což následně naváže kritika tohoto pohledu postavena na neorakouských myšlenkách.

15 Rakouská škola ekonomického myšlení 15 2 Rakouská škola ekonomického myšlení Název rakouské ekonomické školy, jejíž počátek se datuje ke konci 19. století, je odvozen od národnosti jejích rakouských zakladatelů a raných následovníků, jako Carla Mengera, Eugena von Böhm-Bawerka nebo Ludwiga von Misese. Od jiných směrů se škola odlišuje zejména svým důsledným a jednoznačným liberalismem, obhajováním svobodného fungování společnosti, nenarušovaného činností vlády laissez-faire. Její metodologií je analýza lidského jednání a využívání deduktivní logiky. Zvláštností rakouské školy je odmítání matematizace ekonomie. Rakušané se domnívají, že intenzivní používání kvantitativních metod v ekonomii je samoúčelné a brání pochopení podstaty ekonomických jevů. (Holman, 2001, s ) Hospodářství je rakouskými ekonomy chápáno jako dynamické, rakouský ekonom odmítá používání jakýchkoliv statických modelů, a to především neoklasického modelu dokonalé konkurence. Základní prvky, jež jsou charakteristické pro rakouskou ekonomickou školu, jsou tyto (Boettke, 1998; Kirzner, 1992): metodologický individualismus - pochopení ekonomických jevů je možné pouze skrze pochopení chování jednotlivců metodologický subjektivismus - jednání vychází ze subjektivních znalostí, očekávání atd. volné a konkurenční trhy, z pohledu rakouské školy ideálně bez jakýchkoliv intervencí a centrálních institucí soukromé vlastnictví jako základní kámen zdravé ekonomiky cenový systém, vznikající v konkurenčním volném prostředí, který nejlépe odráží jak situaci producentů, tak spotřebitelů marginalismus náklady obětované příležitosti klíčová funkce podnikatele v ekonomickém rozvoji časové preference. 2.1 Kořeny rakouské školy Vznik rakouské školy ekonomického myšlení se datuje do roku 1871, kdy byly vydány Základy národohospodářské nauky. Autorem tohoto průkopnického díla, které znamenalo ukončení dominance klasické politické ekonomie, byl Carl Menger, kultovní osobnost rakouské školy a vídeňský univerzitní profesor. Ten je považován za zakladatele rakouské školy. Nezávisle na sobě rozvinul s Williamem Stanleym Jevonsem a Leonem Walrasem marginalistický koncept ekonomické analýzy (Mises, 2012). Svou ekonomii založil na subjektivní psychologické perspektivě, představě o člověku ekonomizujícím, který se snaží co nejplněji uspokojit své potřeby a využívá k tomu všech svých prostředků a znalostí.

16 16 Rakouská škola ekonomického myšlení Ekonomizující člověk se snaží racionálně alokovat své zdroje mezi alternativní potřeby. Ekonomie se díky němu stala především vědou o člověku. Jako nejvhodnější jednotku ekonomické analýzy viděl Menger člověka a jeho volby, které jsou výsledkem subjektivních preferencí a užitku. S tím souvisí i subjektivní hodnota zboží, tzn. to, co je cenné pro mě, nemusí být cenné i pro mého souseda. Jeho teorie sice mohly být odsuzovány jako subjektivistické a nevědecké, ale tam, kde ostatní viděli subjektivitu, Menger viděl srdce a duši celé ekonomiky. (Boettke, 2008.; Holman, 2001, s. 248) Ačkoliv je Menger považován za zakladatele, zformování rakouské ekonomie bylo dílem až jeho dvou významných následovníků Friedricha von Wiesera a Eugena von Böhm-Bawerka. (Holman, 2001, s. 256) Eugen von Böhm-Bawerk představil svou vlastní teorii kapitálu a úroků. Vysvětlil, že úrok z kapitálu se platí jako důsledek časových preferencí, tj. tendence lidí upřednostňovat uspokojování současných potřeb před potřebami budoucími. Dále rozvíjel rakouskou teorii hodnoty. (Holcombe, 1999, s. 116) Böhm-Bawerk svedl dlouhou intelektuální bitvu s marxisty ohledně Marxovy teorie vykořisťování a také vyvrátil teorii pracovní hodnoty. Jeden z prominentních marxistů Nikolaj Bucharin na základě účasti na Böhm- Bawerkově semináři označil rakouskou školu za nejmocnějšího oponenta marxismu. (Holman, 2001, s. 256) Příspěvkem dalšího historického představitele rakouské školy Friedricha von Wiesera byla například teorie imputace, neboli určení hodnot výrobních faktorů. Ta je odvozena od jejich přínosu pro konečný spotřební statek. Také vytvořil koncept nákladů příležitosti, který chápe náklady na daný statek jako mezní užitečnost statků, jež se nevyrobily v důsledku toho, že se výrobní zdroje použily na výrobu daného statku. (Sojka, Kadeřábková, 2004, s. 21) Myšlenky starší generace rakouských ekonomů se postupem času staly součástí nejenom rakouské ekonomie. Pojmy jako marginalismus, časové preference, či náklady příležitosti se totiž staly nedílnou součástí také ekonomie mainstreamové, a proto bývá v některých publikacích rakouská subjektivně psychologická škola uváděna i jako podkapitola neoklasické ekonomie, jako jeden z článků jejího vývoje. (Sojka, Kadeřábková, 2004, s. 21) Totéž se ale stěží dá říci o nové generaci této školy. 2.2 Moderní rakouská-neorakouská ekonomie S nástupem další generace, zosobněné dvojicí význačných liberálů minulého století Ludwiga von Misese a Friedricha von Hayeka se začíná o představitelích rakouské školy hovořit spíše jako o neorakušanech. (Sojka, Kouba; 2006, s. 62) Ludwig von Mises a praxeologie Nepochybně nejdůležitější osobností historie rakouské školy, která pomohla zformovat její moderní podobu, je Ludwig von Mises. Jeho tvorba inspirovala práce mnoha známých ekonomů, jako je Friedrich von Hayek, Israel Kirzner,

17 Rakouská škola ekonomického myšlení 17 Murray Rothbard a mnoho dalších. Pro většinu stoupenců rakouské moderní ekonomie je Mises uctívaný a glorifikovaný génius. (Holman, 2001, s. 264) Jako první rakouský ekonom vytvořil teorii peněz v souladu s teorií mezního užitku, a to ve své práci Teorie peněz a úvěrů z roku Vysvětlil původ peněz jako běžného zboží, odmítl teorém o jejich neutralitě, zastávaný stoupenci kvantitativní teorie. Změny cen podle něj znamenají změny v rozdělení důchodů, což ovlivňuje kupované a prodávané množství jednotlivých statků. Na základě těchto poznatků dal Mises vzniknout rakouské teorii hospodářských cyklů. (Holman, 2001, s. 267) Vznik hospodářských cyklů je podle Misese důsledek změny množství peněz vyvolané úvěrovou politikou komerčních bank. Jestliže klesne úroková míra pod míru odpovídající reálně možnému zhodnocení investic, nastane investiční boom postrádající reálný základ v úsporách. Nízká úroková míra zkresluje kalkulace investorů, kteří zahajují investice a ty se v následujícím období ukazují jako mylné. Konceptu hospodářských cyklů se věnoval se svým studentem Hayekem, který jej pak zdokonalil. (Holcombe, 1999, s. 153) Zatímco se v Ženevě ukrýval před 2. světovou válkou, napsal Národní ekonomii, již později rozpracoval a rozšířil, a tak v roce 1949 vznikla kniha Lidské jednání: Pojednání o ekonomii (Sojka, Kouba; 2006, s. 63). Randall G. Holcombe (1999, s. 163) knihu nazval Misesovým největším činem a nejkvalitnějším výtvorem lidské mysli tohoto století, které z ekonomie dělá komplexní celek. Je to zároveň jedno ze stěžejních děl rakouské ekonomie a svým způsobem moderní neorakouskou školu definuje (Holcombe, 1999, s. 163). Jako mnoho rakouských ekonomů se i on stavěl proti socialismu, což dokazuje jeho kniha Socialismus, sociologická, filosofická a ekonomická kritika platící za jednu z nejdůkladnějších a nejdrtivějších kritik socialismu, která byla kdy napsána. Mises socialismus charakterizoval jako plánovaný chaos. Argumentoval proti socialistickým ekonomikám například tím, že centrální plánovači nemohou racionálně rozhodovat o tom, co vyrábět a jakou technologii při tom použít, pokud se naléhavost potřeb poptávky a relativní vzácnost zdrojů neodráží v tržní ceně. (Herbener, 1991, s. 43) Praxeologie Mises chápal ekonomii jako integrální součást obecné vědy o lidském jednání. Jako metodologii, kterou považoval za nejvhodnější pro analýzu ekonomických procesů, vytvořil tzv. praxeologii. V čem tato metodologie spočívá, vysvětluje ve svém největším díle Lidské jednání. V podstatě je to protipól metodologie ekonomie hlavního proudu, jež spočívá v konstruování hypotéz zkreslujících realitu. (Holcombe, 1999, s. 163) Praxeologie jako nadmnožina ekonomie, je apriorní věda, spočívající v dedukci z elementárního axiomu. Tímto axiomem je, že lidé jednají, tzn., že se svými činy a za pomoci vzácných zdrojů snaží dosáhnout vytyčených cílů. Při svém jednání člověk chybuje a ze svých chyb se učí. Člověk se změnil z původního člověka ekonomizujícího na tzv. homo agens neboli člověka jedna-

18 18 Rakouská škola ekonomického myšlení jícího. Další nevyvratitelné axiomy jsou, že schopnosti individuálních jedinců se liší a že volný čas představuje ceněný statek, tzn., že práce je statek se záporným užitkem. Na těchto axiomech začal Mises budovat celou ekonomii. Jestliže existují nevyvratitelná fakta, pak musí být platné i zákony ekonomie na nich vybudované (Selgin, 1990; Rothbard, 1997). Podle Rothbarda (1997, s. 72) nelze závěry ekonomie z důvodu její komplexní povahy a neexistence konstantních vztahů testovat Friedrich von Hayek Hayek, student Misese, byl jedním z těch, kdo detailněji rozpracovali monetární teorii hospodářského cyklu. Jedním z Hayekem předkládaných řešení hospodářských cyklů je například neměnné množství peněz. (Sojka, Kadeřábková, 2004, s. 22) Důkazem, že rakouští ekonomové se nestaví výhradně proti centrálně plánovaným ekonomikám, ale proti intervenčnímu hospodářství obecně, je například Hayekova vleklá debata o makroekonomii s cambridgeským ekonomem Johnem Maynardem Keynesem z 30. let minulého století. Na rozdíl od Keynese byl Hayek přesvědčen, že cesta z deprese nevede skrze ovlivňování poptávky a vynucovanou zaměstnanost. Ačkoliv měl tehdy keynesiánský přístup větší podporu, Nobelova cena za ekonomii za přínos v rozvoji teorie peněz a teorie hospodářských cyklů ze 70. let, kdy se ukázali nedostatky keynesiánství, dokazuje, že Hayekova kritika byla na místě. (Holcombe, 1999, s. 181) Pochodeň rakouské tradice převzali od Hayeka a Misese mimo jiné Murray N. Rothbard a Israel Kirzner Murray Rothbard Newton Murray N. Rothbard je znám především svou knihou Člověk, ekonomika a stát, v níž rozvíjí misesovskou deduktivní metodou ekonomii od mezního užitku až po teorii hospodářského cyklu. Ve svých pracích brání kapitalistický sociální řád při neexistenci státu, založený na soukromém vlastnictví a svobodě sdružování a smluv. Odmítal makroekonomické agregáty, jako je HDP, agregátní spotřeba či agregátní investice. Stejně tak zpochybňoval i ekonomický růst jako ukazatel prosperity, jelikož podle něj není zřejmé, pro koho je růst žádoucí, kdo nebo co vlastně roste. (Holman, 2001, s. 288) Autor Holman ve své publikaci Dějiny ekonomického myšlení cituje Rothbarda z roku 1960: Ekonomové vpašovali do své vědy etický soud, který není analyzován, jako by byl zcela zřejmý. Proč by měl být růst nejvyšší hodnotou, o kterou bychom měli usilovat? Velkou pozornost věnoval penězům a bankovnictví. Při navazování na Misesovu teorii hospodářského cyklu přišel Rothbard s názorem, že hlavním cizorodým prvkem kapitalistických ekonomik narušujícím spontánní plynutí ekonomiky je existence centrálního bankovnictví a navrhoval návrat ke svobodnému bankovnictví a ke zlatému krytí peněz. (Holcombe, 1999, s )

19 Rakouská škola ekonomického myšlení 19 Nikdo ze starší generace rakouské školy se nikdy intenzivně nezabýval analýzou zdanění jako takového a zdanění bylo vždy analyzováno jen v úzkém spojení s vládními výdaji. Dokonce i Mises ve svém Lidském jednání věnuje zdanění pouze jednu kapitolu, kde varuje před nadměrným zaváděním daní, což podkopává ekonomickou aktivitu. Na rozdíl od svých předchůdců psal Rothbard na téma daní velmi rozsáhle. Do dnešního dne je jeho dílo Člověk, ekonomika a stát považováno za nejvíce vyčerpávající práci rakouské ekonomie stavějící na praxeologické metodologii, která pojednává o veřejných financích. (Filoso, 2010, s. 111) Zabýval se snad každým myslitelným způsobem vládní intervence, zdanění nevyjímaje, do fungování trhů a dokazoval její destruktivní dopady. (Holman, 2001, s. 288) Ve vztahu ke zdanění zastával například názor o nemožnosti přesunu daní dopředu, tedy směrem ke spotřebiteli. Není totiž možné, aby podniky byly schopny zvýšením ceny přesunout nárůsty daní na spotřebitele. Kdyby to možné bylo, není důvod, proč by to firmy neudělaly už dávno před zavedením daně. Z praxeologického hlediska tedy nelze zdanit spotřebu. Všechna daňová zátěž se přesouvá dozadu, až k vlastníkům výrobních faktorů. Tento názor přímo odporuje neoklasickým analýzám, dle kterých lze daň přesunout jak dozadu, tak dopředu. (Rothbard, 2008, s )

20 20 Teorie podnikatelského objevování 3 Teorie podnikatelského objevování Teorie podnikatelského objevování spatřuje vysvětlení tržních jevů ve způsobu, jak rozhodování podnikatelů, jež jsou činěna v podmínkách nerovnováhy na trhu, způsobují změny cen a množství zboží na trhu. Kirzner (1998, s. 37) Žádný dnešní ekonom není více identifikován s rakouskou ekonomickou školou než autor teorie podnikatelského objevování Israel Kirzner. Israel Kirzner je profesorem ekonomie na New York University. Byl jedním z účastníků seminářů Ludwiga von Misese, u kterého také získal doktorát. (Šíma, 2004) Hovoří-li se dnes o současné či novodobé interpretaci systému alokace zdrojů v tržních ekonomikách, pak je to právě teorie podnikatelského objevování Israela Kirznera, jež je reprezentativním, novodobým výkladem tržního procesu v prostředí rakouské ekonomie (Volejníková, 2006). Teorie podnikatelského objevování neboli teorie podnikatele nabízí pohled na skutečné fungování trhů, nikoliv na trhy umělé, které nalézáme v neoklasických modelech uzavřených ve světě rovnováhy (Holman, 2001, s. 267). 3.1 Inspirace Misesem a Hayekem Kirznerova teorie vznikla jako syntéza poznatků dvou Kirznerových předchůdců Ludwiga von Misese a Friedricha von Hayeka (Šíma, 2004). Pro Misese byla každá lidská činnost, každé jednání, spekulací. Člověk, který nedisponuje kompletními informacemi, tj. každý obyčejný člověk, nemá ani představu o stavu všech reálných veličin, jež ho obklopují, a nemůže si být jist jejich budoucím vývojem, je vždy spekulantem. Lidské jednání vháněné do nejistoty neznámé budoucnosti se stává objevováním a jednající člověk, který musí předvídat budoucí stav trhu, je podnikatelem (Otáhal, 2008, s. 2). V jakékoliv reálné a živé ekonomice je každý její aktér vždycky podnikatelem (Mises, 1990, s. 253) Podle Kirznera je podnikatel alespoň z části výjimečná osoba disponující určitými povahovými, intelektuálními a smyslovými rysy. Klíčovou roli hraje podnikatelská ostražitost neboli neustálá připravenost reagovat na tržní změny, k nimž v ekonomice dochází a které dávají vzniknout situacím, jichž si obyčejní účastníci trhu nejsou vědomi. Schopnost dobré orientace v informacích, dobře informace zpracovat a vytřídit jen ty relevantní pro budoucí vývoj, odvaha nebo chuť riskovat patří k vlastnostem, které by měl dobrý podnikatel mít. (Otáhal, 2008, s. 3) Zatímco od Misese si Kirzner pro svého podnikatele vypůjčil cílevědomé a spekulativní jednání, Hayek poskytl Kirznerovi prostředí, v němž tento podnikatel může jednat a objevovat. A tak to, co vzniklo jako argument v debatě proti ekonomické kalkulaci, se stalo druhým pilířem teorie podnikatelského objevování. Hayek kritizoval neoklasický dokonale-konkurenční rovnovážný model, ze kterého kalkulace vycházely. Konkrétně se zabýval skutečností, že model

21 Teorie podnikatelského objevování 21 předpokládá stejnou informovanost všech subjektů na daném trhu. Vyvrátil schopnost plánovače získat dostatečnou znalost k tomu, aby mohly být všechny ekonomické aktivity v komplexním ekonomickém systému společenského vlastnictví prostředků racionálně koordinovány. (Grochová, Otáhal; 2010, s. 3) Ve svých článcích The Use of Knowledge in Society a Economics and Knowledge Hayek tvrdí, že relevantní informace jsou vlastněny a využívány pouze individuálně, znalosti existují jen v rozptýleném stavu a nejsou nikomu dostupné v jejich úplnosti (Hayek, 1980). Informace se vztahuje jen k individuální situaci jedinců. Každý využívá informace pro svůj prospěch, což se nemusí slučovat s plány ostatních. Žádný plánovač tedy není schopen je všechny shromáždit, natož využít. Možný komunikační systém umožňující přizpůsobení se neznámým okolnostem je cenový systém (Holman, 2001, s. 274). Cena je zastřešující informací, s jejíž pomocí tržní subjekty artikulují relevantní informace vzdálené jiným tržním subjektům (Otáhal, 2008, s. 5). Kirzner (1998, s. 20) přijímá Hayekovu myšlenku, že rovnováha je takový stav, ve kterém účastníci trhu nějakým způsobem najednou očekávají, že ostatní účastníci trhu uskuteční přesně ty záměry, které ve skutečnosti také učiní. Nikdo nelituje, že učinil špatné rozhodnutí, protože předem znal všechny okolnosti a příležitosti vytvořené jinými účastníky. Proces směřující k dosažení rovnováhy pak musí spočívat ve vzájemném učení se. Kirznerův podnikatel tedy nachází prostor pro jednání v podmínkách nedokonalých a rozptýlených informací. V kterémkoliv časovém okamžiku odrážejí trhy učiněná mylná rozhodnutí vzniklá v důsledku určité nevědomosti subjektů trhu. V Hayekově kontextu znamená objevení podnikatelské příležitosti nabytí dosud neobjevené znalosti. Podnikatel tak napravuje neefektivní alokaci způsobenou nedostatečnou informovaností tržních subjektů. (Otáhal, 2008, s. 4) 3.2 Tržní chyby a čistý zisk Podnikatelské objevování napravuje neefektivnost vzniklou v důsledku špatných tržních rozhodnutí neboli tržních chyb. Kirzner (1998, s ) rozlišuje dva typy chyb podle jejich vzniku: chyby vznikající z přílišného optimismu a chyby vznikající z přílišného pesimismu. Zatímco přílišný pesimismus je přítomen tam, kde dychtivých kupujících existuje více, než se očekávalo, k přílišnému optimismu dochází následkem přesvědčení, že kupující nebo prodávající jsou dychtivější, než ve skutečnosti jsou. Přílišný optimista očekává, že prodá za cenu vyšší, než jakou jsou kupující ochotni zaplatit, nebo naopak, že koupí levněji, než za jakou cenu jsou prodávající ochotni prodat. Chyby z přílišného pesimismu jsou ty, při nichž byly přehlédnuty výnosnější příležitosti. Jejich projevem je existence více než jedné ceny pro jeden výrobek. Dávají vzniknout tomu, co Kirzner nazývá čistý podnikatelský zisk 1. 1 pure entrepreneurial profit

22 22 Teorie podnikatelského objevování Čistý zisk je nejvýznamnějším motivem pro podnikatelské objevování, podněcuje podnikatele k odstraňování chyb vzniklých díky nedokonalé koordinaci. Minulá podnikatelská rozhodnutí, která se ukázala jako chybná, vytváří prostor pro další podnikatele a dávají jim šanci chybu napravit a dosáhnout zisku. Kirznerův podnikatel je v podstatě arbitražér. Objevuje, že na některých trzích je stejný statek dražší než na jiných. Všímá si mezery na trhu, a protože je tato mezera zároveň ziskovou příležitostí, chopí se jí. Nakoupí komoditu levně na jednom trhu, aby ji pak prodal dráž na dalším. Na komoditu se Kirzner (1998, s ) dívá z širší perspektivy, ztotožňuje totiž hotovou komoditu připravenou k prodeji se součtem cen placených za použité zdroje potřebné k její výrobě a dodání. Podnikatelská činnost tedy existuje ve třech podobách (Kirzner, 1976, s. 116): jako klasická čistá arbitráž, kdy levný nákup probíhá ve stejném období jako dražší prodej čistá spekulace, kdy není přítomna souběžnost transakcí a podnikatel musí co nejlépe odhadnout budoucí poptávku, jakási arbitráž do budoucna produktivní kreativita, kde nejenže nemusí být přítomna souběžnost transakcí, ale její podstatou je kombinace známých zdrojů při tvoření nových výrobků, nebo výroba známých výrobků novou neobvyklou kombinací vstupních zdrojů. Pro každý z těchto typů podnikání je zapotřebí jiných duševních či charakterových kvalit. To, co stimuluje pozornost podnikatele, který vynalezne nový výrobní proces, nemusí být podobné tomu, co přiměje podnikatele, aby věnoval pozornost arbitrážním příležitostem. (Kirzner, 1976, s. 116) 3.3 Význam teorie Podnikatelské objevování je neorakouskou odpovědí na neoklasický předpoklad dokonalých informací a vyčisťujících se trhů. Tato rakouská teorie předkládá vysvětlení, proč a jak k čištění trhu dochází (Holman, 2001, s. 286). Koordinace trhů nemůže být do ekonomie vpašována pomocí předpokladů. (Kirzner, 1992, s. 5) Podnikatel hledá na trhu rozdílné ceny, aby získal zisk, který mizí, jakmile se rozdílné ceny vyrovnají a vznikne jedna cena. Tendence ke vzniku takovéto jedné ceny jsou však díky neustálým změnám narušovány. Podnikatel je hnacím motorem ekonomického rozvoje, což je v podstatě proces objevování nových příležitostí, který nelze předvídat, pouze odhadovat, přičemž výsledky objevování mohou být dílem náhody. Jedná se o dlouhodobý proces neustálého nalézání nových možností, jak využít kombinace výrobních faktorů a technologií tak, aby podnikatelé dosáhli zisku (Otáhal, Grochová; 2010, s. 6). Podnikatel objevuje mezery, vyplňuje je svou kreativností a inovacemi. Svou podnikatelskou aktivitou přetváří a mění ekonomickou realitu a vede

23 Teorie podnikatelského objevování 23 tržní proces od nerovnováhy k rovnováze. Někteří autoři (Holcombe, 1998) spatřují v Kirznerově podnikateli chybějící článek neoklasického Solow- Swanova modelu, kterým se vysvětluje ekonomický růst. Tržní proces není v neorakouské ekonomii procesem vyčišťování, jak je tomu v neoklasických modelech, ale spíše procesem učení a objevování. Ústředním pojmem této teorie není rovnováha, efektivní alokace zdrojů, ale určitý proces neustálého zefektivňování. (Holman, 2001, s. 268) 3.4 Alternativa neoklasického rozhodování Z předpokladů neoklasické ekonomie kritizuje teorie podnikatele především mechanický, umělý a stylizovaný způsob, jakým se jednotlivci rozhodují. Každý jedinec má v neoklasické mikroekonomii jasně definovanou a setříděnou množinu cílů, jichž chce dosáhnout. Srovnává cenové možnosti určující každý budoucí obchod, jehož se může účastnit a stejně tak je mu známa množina lidských či jiných zdrojů, které má k dispozici. (Kirzner, 1998, s. 27) Rozhodování je pak řízeno maximalizací a omezeno danými podmínkami. Pro podnikatele v rámci neoklasické ekonomie neexistuje prostor. Podnikatel zde má podobu jakéhosi stroje, jenž na základě daných parametrů a daných omezení alokuje a kombinuje zdroje způsobem maximalizujícím zisk. (Holman, 2001, s. 267) Skutečné lidské jednání, centrum neorakouské ekonomie, vypadá tak, že člověk si své cíle a zdroje, které mu jsou vlastně k dispozici, určuje až v průběhu rozhodování, přičemž v každém okamžiku čelí situacím s otevřeným koncem.

24 24 Zdanění 4 Zdanění Nic není na světě jistého, jen smrt a daně Benjamin Franklin Daň představuje transfer finančních prostředků od soukromého k veřejnému sektoru. Je to ze zákona povinná platba do veřejného rozpočtu, charakteristická svou nenávratností, neekvivalentností a neúčelovostí. Úloha daní v ekonomice spočívá v zajištění příjmů potřebných k fungování státu. (Široký, 2008, s. 1) Jedno z nejzákladnějších třídění daní je podle vazby na důchod poplatníka: na daně přímé a daně nepřímé. Daň přímou platí poplatník na vlastní účet, ze svého důchodu. Jedná se o daně z důchodů, daně majetkové, případně daně z hlavy. Subjekt odvádějící daně nepřímé je neplatí z vlastního důchodu a předpokládá se, že jsou přenášeny na jiný subjekt. Mezi nepřímé daně patří daň spotřební, z obratu, z přidané hodnoty nebo cla. (Stejskal, 2008, s. 11) Mezi nejčastěji uváděné funkce, které daně plní, patří stabilizační, redistribuční a alokační funkce. Na stabilizační funkci daní je kladen důraz zejména ze strany keynesovských ekonomů. Skrze daňový systém totiž lze ovlivňovat agregátní národohospodářské ukazatele. Tento význam daní jako prostředek makroekonomické regulace je většinou odmítán jak neoklasickou, tak rakouskou ekonomií. (Kubátová, 2010, s. 19) Důležitost redistribuční funkce podle některými neoklasickými ekonomy zabývajícími se ekonomií společenského blahobytu 2 vyplývá z předpokladu existence nespravedlnosti v prvotním rozdělení důchodů. Podle zástupce neorakouské školy Rothbarda (2005, s ) však nic takového jako rozdělování na svobodném trhu neexistuje, existuje jen výroba a směna a jestliže stát provádí tzv. rozdělovací proces, pouze tím prospívá jedné skupině na úkor druhé. Pro účely této práce je nejdůležitější funkcí daní právě funkce alokační. Její nezbytnost vyplývá ze závěrů mikroekonomických analýz neoklasických ekonomů. Využívá se tehdy, když se projevuje neefektivnost trhu v alokaci zdrojů. Neefektivnost je způsobena tzv. tržním selháním, jehož příčinami jsou podle Macákové (2007, s. 216): existence kolektivních statků, nedokonalé konkurence či externalit. Neorakouská ekonomie má odlišný pohled jak na argumenty neoklasické ekonomie pro zavedení daně, tedy nutnost nápravy tržních selhání, tak na to, jak daně působí na původně svobodný tržní mechanismus. Tam, kde stát uvaluje daně, vybírají zločinci svůj vlastní druh nucené dávky z praxeologického hlediska neexistuje rozdíl mezi dopady zdanění na jedné straně a loupením na straně druhé Murray Rothbard (2005, s. 180) 2 např. Arthur C. Pigou

25 Zdanění 25 Zdanění podle Rothbarda (2005, s. 194) : Narušuje alokaci zdrojů ve společnosti, a tak spotřebitelé nemohou uspokojovat své potřeby nejefektivnějším způsobem. Vytváří situaci, kdy je rozdělování bohatství odděleno od jeho tvorby. 4.1 Zdanění a tržní efektivita Cílem této kapitoly je ukázat dvě rozdílné odpovědi na to, zda je třeba zavádět daně za účelem dosažení společenské efektivity trhu. První část seznámí čtenáře s tzv. nápravnou daní, tj. daní, jenž je z pohledu neoklasické analýzy považována za daň přispívající ke zvýšení efektivity trhu a druhá část nabídne kritiku argumentu pro zavedení této daně. Tato kritika bude vycházet z kirznerovské neorakouské ekonomie. Rozdílnost odpovědí se bude odvíjet od rozdílného pohledu na tržní selhání, kterým jsou v tomto případě externality Neoklasická analýza Nejprve je vhodné zjistit, co se stane na trhu, jestliže dojde k zavedení daně. Konkrétně nás bude zajímat vliv na tržní efektivitu. K analýze vlivu zdanění na efektivitu trhu využívá neoklasická mikroekonomie tzv. komparativní statiku. Komparativní statika představuje srovnání dvou statických rovnovážných stavů bez ohledu na to, jak se trh od jednoho rovnovážného stavu ke druhému dostane. (Varian, 1993, s. 7) Následující graf znázorňuje tzv. standardní nadměrné daňové břemeno, které vzniká při uložení specifické spotřební daně na dokonale konkurenčním trhu a vychází z Marshallova pojetí. (Pudil, 2004, s. 107) Graf. 1 Nadměrné daňové břemeno Zdroj: Kubátová, 2010.

26 26 Zdanění Před uvalením daně je rovnovážná cena a množství určena bodem, kde se protínají křivky nabídky S0 a poptávky D. Zde se mezní náklady výrobce rovnají meznímu užitku pro spotřebitele. Množství Q0 statku X se prodává za cenu p0 za jednotku. Všechny obchody nalevo od Q0 přinášejí prodávajícím a kupujícím zvláštní užitek, tzv. přebytek. Přebytek spotřebitele je znázorněn plochou ohraničenou úsečkou p0e0 a křivkou poptávky, přebytek výrobce plochou pod úsečkou p0e0 a nad křivkou nabídky. (Kubátová, 2010, s ) Po zavedení daně t požaduje prodávající vyšší cenu a nabídka se posune z S0 do S1. Stát dosáhne daňového výnosu daného plochou P1P2AE1. Tato daň snižuje původní přebytky spotřebitelů a výrobců, avšak zároveň zvyšuje příjmy státního rozpočtu a společenský efekt je tak teoreticky neutrální. Spotřebitelé a výrobci však kromě vybrané daně ztrácejí trojúhelník AE0E1, který představuje ztrátu mrtvé váhy neboli nadměrné daňové břemeno. Plocha trojúhelníku závisí na elasticitách poptávky a nabídky a na velikosti jeho stran, dané velikostí daně t. Pro prodávajícího znamená daň snížení užitku z prodeje mezní jednotky, pro kupujícího růst mezních nákladů na pořízení zdaněného statku. V důsledku klesající funkce mezních užitků v závislosti na množství dosáhne subjekt vyrovnání mezních užitků snížením prodávaného a kupovaného množství zdaněného statku. (Pudil, 2004, s. 107) Základní neoklasická analýza ukazuje, že z hlediska fungování trhu vzniká zdaňováním narušení jeho efektivnosti, přičemž nerealizovaný výnos je nazýván nadměrným daňovým břemenem. Je to náklad výrobců a spotřebitelů, jenž není ziskem veřejných rozpočtů, ale je utopen uvnitř ekonomiky a způsobuje neefektivnost. (Široký, 2008, s. 102) Vztah mezi nadměrným daňovým břemenem, daňovým břemenem a vládním výnosem lze schematicky zapsat (Široký, 2008, s. 103): Nadměrné daňové břemeno = Daňové břemeno Výnos státu Paretovo optimum, argument pro zavedení daně Ačkoliv jsme si pomocí komparativní statiky ukázali, jakým způsobem mohou daně snížit účinnost trhu, nesmí být opomenuta jedna důležitá součást neoklasické mikroekonomie. Tou je tzv. neoklasická ekonomie blahobytu, normativní část ekonomie, jejímž úkolem je zjistit, za jakých podmínek vede tržní hospodářství ke společensky efektivnímu využívání zdrojů (Stiglitz, 1997, s. 93). Obecně přijímaným konceptem společenské efektivnosti je tzv. paretovo optimum. Trh je společensky paretoefektivní, jestliže již není možné zvýšit uspokojení kteréhokoliv jednotlivce, aniž by nebylo sníženo uspokojení někoho jiného (Holman, 2001, s. 196). Závěry o neefektivnosti způsobené zavedením daní, které byly učiněny a demonstrovány na předchozím grafu vycházejí z předpokladu paretoefektivní alokace zdrojů v tržní ekonomice před zdaněním. Jestliže je tato alokace porušena, a to v důsledku různých tržních selhání, mohou daně v případě, že jsou použity pro nápravu těchto selhání, celkovou efektivnost zvyšovat. Takováto daň

27 Zdanění 27 je nazývána nápravnou daní. Tržním selháním, jež je v ekonomické teorii nejčastěji uváděno jako daněmi napravitelné, jsou negativní externality. (David, 2007, s. 24) Zdanění externalit Neoklasická ekonomie blahobytu je spojována především se jménem Arthura C. Pigoua, představitele cambridgeské neoklasické školy. Zasloužil se o to, že ekonomie blahobytu začala pracovat s pojmy spotřebitelův a výrobcův přebytek. Právě součet těchto přebytků byl zvolen jako měřítko ekonomického blahobytu. Jeho dalším významným přínosem bylo odlišení soukromého a společenského užitku nebo společenských a soukromých nákladů, čímž do ekonomie poprvé uvedl problém externalit. Společensky optimální úroveň produkce a ceny jsou z pohledu neoklasické analýzy takové, které odpovídají stavu, kdy se na dokonale konkurenčním trhu mezní sociální užitek rovná mezním sociálním nákladům. Pigou vysvětlil narušení optimální alokace zdrojů při existenci externalit a navrhl řešení v podobě státních intervencí, včetně zdanění. (Holman, 2001, s ) Ke snížení efektivity dochází tehdy, když proces výroby nebo spotřeby produkuje prospěch nebo náklady, které dopadají na subjekty, jež se těchto aktivit nezúčastňují. Tyto efekty jsou nazývány externalitami. Kladné externality vznikají, když činnost jednoho subjektu přináší prospěch jinému, přičemž ten je nemusí hradit. Tato situace pak vyústí v nižší než optimální produkci. Záporné externality vznikají, když činnost subjektu přináší náklady, které nehradí, jinému subjektu a dochází k tomu, že úroveň produkce převyšuje úroveň optimální. (Macáková, 2007, s. 218) Graf. 2 Negativní mrtvá ztráta Zdroj: David, 2007.

28 28 Zdanění Na grafu č. 2 je zachycena situace před a po uložení daně na zboží X. Soukromé náklady výrobce před zdaněním jsou znázorněny křivkou S0 a sociální náklady včetně externalit jsou dány křivkou S1. Jestliže bude na zboží uložena daň t o velikosti externalit, trh vyprodukuje množství Q1 místo původního Q0 za cenu p1 místo původní p0. Právě toto množství a cena po zdanění odpovídají efektivní alokaci zdrojů. (Davis, 2007, s. 25) Negativní externality lze měřit jako rozdíl mezi společenskými a soukromými náklady dané činnosti. Zavedením tzv. Pigouovské daně ve výši tohoto rozdílu může být dosaženo efektivity. (Stiglitz, 1997, s. 263) Před zdaněním existovala neefektivnost o velikosti ABC, křivka mezních společenských nákladů leží v této oblasti nad křivkou mezních soukromých nákladů. Snížením výroby v důsledku zdanění se neefektivnost odstranila. Trojúhelník ABC bývá nazýván negativní mrtvou ztrátou. (Široký, 2008, s. 200) Shrnutí Podle Širokého (2008, s. 1) je opodstatněnost daní podložena hypotézou, že ne vždy dokáže tržní mechanismus alokovat ekonomické zdroje v souladu se společenským optimem, resp. paretovsky efektivním rozdělováním zdrojů. Stát tedy potřebuje prostředky, pomocí kterých může bojovat proti tržním selháním. Na jednom z těchto selhání jsme ukázali, že již samotné zavedení daně může v rámci neoklasické mikroekonomie napravit neefektivnost vzniklou díky negativní externalitě Neorakouská kritika Konflikt mezi neoklasickou ekonomií a teorií podnikatelského objevování leží v představě o společenském optimu. Podle neorakouské ekonomie je fatální vadou paretovského standardu jeho praktická nepoužitelnost. Neorakouský ekonom je přesvědčen o skutečnosti, že ani jeden konkrétní individuální užitek není zjistitelný ani sdělitelný. Paretovská optimalizace je tak jen irelevantní koncepční hříčkou bez možnosti operacionalizace, natož politického uchopení. O žádné změně ekonomického uspořádání nelze v praxi říci, zda je nebo není paretovsky efektivní. (Kinkor, 1995, s ) Tento koncept efektivnosti vytváří dle Kinkora (1995, s. 511) apriorní představu, že nějaký statek musí existovat a být poskytován v nějakém žádoucím či dostatečném množství, jako by existovalo něco jako právo člověka na nějaký statek, tj. povinnost ostatních mu jej poskytnout. Neorakouská ekonomie neuznává pojmy společenský prospěch nebo společenské náklady. Jak prospěch, tak náklady jsou nezjistitelné individuálně vnímané veličiny, které nelze agregovat ani porovnávat mezi jedinci. (Kinkor, 1995, s. 511) Pro neorakouskou ekonomii je ve smyslu společenské efektivnosti většinou používán Kirznerův koncept koordinace podnikatelských plánů. Jeho přístup k tržním procesům je rozvinut v reálných podmínkách nerovnováhy, ačkoliv nepopírá, že za hypotetické podmínky neměnných preferencí by se trh pod-

29 Zdanění 29 mínkám neoklasické rovnováhy přiblížil. Na rozdíl od Pigouvianské ekonomie blahobytu je ale ideální-konečná alokace zdrojů pro hodnocení společenské efektivnosti nerelevantní. (Cordato, 2007) Jak uvádí Cordato (2007, s ), z hlediska jednotlivce souvisí efektivnost s tím, jak jeho aktivity a prostředky, jejichž použití je ovlivněno relevantními znalostmi, vedou k vytyčeným cílům. Efektivnost z hlediska společnosti pak podle stejného autora závisí na tom, jaké mají jednotlivci znalosti o nedostatcích a touhách ostatních účastníků trhu, jak tyto znalosti přispívají ke sladění individuálních plánů a do jaké míry systém vytváří prostor pro objevování možností vzájemné směny. efektivnost sociálního systému závisí na stupni spolupráce (dobrovolná směna, dělba práce) jeho účastníků. (Kirzner, 1963, in Cordato, 2007, s. 46) Pokud si uvědomíme, že například rozdílné ceny na jednom trhu v podstatě indikují nedostatečnou koordinaci, musíme podnikateli přiznat klíčovou roli pro společenskou efektivnost. Tržní selhání rakouský subjektivismus zcela popírá. Externality pro neorakouskou ekonomii v žádném směru neznamenají selhání trhu. Jestliže má někdo nevyžádaný užitek z jednání ostatních, je absurdní po něm požadovat kompenzaci za tento užitek (pozitivní externalitu), o kterém se předem nedohodli, že by měl být předmětem směny. Tzv. negativní externality znamenají pro neorakouské ekonomy spíše než selhání trhu jeho absenci, přičemž to, co činí trh trhem, je zejména zřetelné definování a důsledné prosazování vlastnických práv. (Kinkor, 1995, s ) Pigouovská daň ve světle neorakouského ekonomie nepovede trh směrem k optimální alokaci zdrojů a ideální Paretoefektivní velikosti produkce, protože takový stav neexistuje, nebo jej lze dosáhnout jen teoreticky. Zásahy v podobě zdanění, jejichž úkolem je napravit nedokonalosti trhu, jsou tak jen dalším příkladem, jak stát zasahuje do svobodného tržního procesu a znesnadňuje podnikatelské objevování. Jak se zdanění projeví na podnikatelském objevování, bude vysvětleno v následujících podkapitolách. 4.2 Dopad daně na jednotlivce Účelem této kapitoly je na příkladu analýzy dopadu spotřební daně na volby jednotlivých účastníků trhu předvést odlišnou představu o rozhodování jedinců v prostředí neorakouské a neoklasické ekonomie Neoklasická analýza Jak daňové břemeno dopadá na jednotlivé daňové poplatníky, analyzuje neoklasická mikroekonomie pomocí tzv. indiferenční analýzy. Při této analýze se vychází z toho, že spotřebitel volí mezi různými kombinacemi spotřebovávaných statků a je schopen porovnávat užitek těchto kombinací. Sestavuje svou preferenční stupnici. Pro zjednodušení se předpokládají dva statky, mezi nimiž se spotřebitel rozhoduje. Kombinace těchto dvou statků

30 30 Zdanění představující stejný užitek se graficky vyjadřují tzv. indiferenční křivkou. Pro každou dvojici statků existuje celá řada indiferenčních křivek, které tvoří tzv. indiferenční mapu. Optimum (rovnováha) spotřebitele, tedy nejvyšší dosažitelný užitek, se nachází v bodě, kde se křivka indiference dotýká linie rozpočtu, tzn. křivky, znázorňující maximální dostupné kombinace rozdělení důchodu na nákup dvou statků. (Macáková, 2007, s ) Analýza pomocí křivek rozpočtového omezení a křivek indiference poplatníků umožňuje posoudit celkový užitek poplatníka při různých druzích zdanění. Základní předpoklady indiferenční analýzy jsou (Pudil, 2004, s. 109): a) dokonalá konkurence, b) neexistence externalit, c) konstantní nabídka výrobních faktorů, d) výnos pro stát a jeho výdaje jsou na druhu daně nezávislé, e) předpokládá se tzv. typický poplatník, neboli všichni mají stejný důchod, stejné zvyky a preference. Následující dva grafy obsahují srovnání situací poplatníka při uvalení nepříméspotřební a přímé-důchodové daně. Graf č. 3 znázorňuje situaci poplatníka při uložení selektivní spotřební daně. Ta obecně zkresluje relativní cenu zboží vzhledem k ostatním cenám. Na grafu je zobrazen výběr mezi zdaněným a nezdaněným zbožím. Rozpočtové omezení spotřebitele je vyjádřeno úsečkou XY a svou volbu spotřebitel provádí na základě indiferenčních křivek. V bodě P1, kde je úsečka rozpočtového omezení tečnou ke křivce indiference, dosahuje poplatník nejvyššího užitku. Uložení daně na zboží X posune linii rozpočtu z XY na XYt. Nové optimum vzniká v bodě P2. Užitek spotřebitele se snížil z I1 na I2. (Kubátová, 2010, s. 55) Graf. 3 Indiferenční analýza: uložení selektivní daně Zdroj: Kubátová, 2010.

31 Zdanění 31 Graf č. 4 ukazuje situaci spotřebitele při uložení důchodové daně. Důchodová daň vede k substituci spotřeby volným časem. Důchodová daň způsobí změnu linie rozpočtu na XtYt, což omezuje poplatníka jak v nákupu statku X, tak statku Y. Graf. 4 Indiferenční analýza: uložení přímé daně Zdroj: Kubátová, Důchodová daň nemění výběr poplatníka mezi různými druhy zboží a služeb. Na jedné straně se tedy může zdát, že daň přímá bude méně neefektivní, méně distorzní, než daň nepřímá. Avšak nepřímá daň zmenšuje motivaci poplatníka k práci. (Široký, 2008, s. 110) Zavedení daně způsobuje změny v relativních cenách, relativních výnosech a užitcích. Spotřební daň zvyšuje cenu zdaněného zboží a snižuje čistý výnos z jeho výroby, daň z mezd snižuje čistou mzdu a zvyšuje cenu práce, daň ze zisku snižuje čistý výnos z podnikání. Nastává distorze, zkreslení daných veličin. Každá daň je distorzní, vykazuje důchodový a substituční efekt. Dochází k nahrazování spotřeby a výroby zdaněného zboží jiným zbožím, nabízení práce v jiné profesi, nahrazování práce volným časem. (David, 2004, s. 18) Neorakouská kritika Stav indiference nikdy nemůže být demonstrován jednáním. Každé jednání představuje volbu a volba představuje jednoznačnou preferenci. Koncept indiference mylně předpokládá, že indiferenční křivky existují nezávisle na jednání. Preference člověka se odvozují z toho, jak jedná. (Rothbard, 2005, s. 35) Jak naznačuje citát Murray N. Rothbarda, ani indiferenční analýza není pro neorakouskou ekonomii relevantní metodou, jak zkoumat dopad zdanění. Navíc se díky ní podařilo ukázat, jaká neoklasická mikroekonomie je, tj. plná předpokladů.

32 32 Zdanění Indiferenční analýza je ideálním prostředkem, na kterém lze demonstrovat další konflikt mezi mainstreamovou mikroekonomií a teorií podnikatelského objevování. Kirzner (1976, s ) mikroekonomii hlavního proudu vyčítá především to, že zkoumání ekonomických důsledků zdanění staví na předpokladu, že daně jsou zaváděny do světa, ve kterém jsou všechny dostupné alternativy budoucích činností dané a jejich aktérům známé. Tedy do světa, jenž je opakem Hayekova prostředí rozptýlených informací. Dopad zdanění je v důsledku toho řešen jen v tom smyslu, jak daně ovlivňují atraktivitu těchto daných a podle preferencí jasně seřazených statků nebo činností. Jestliže je všem známý užitek z jednotlivých alternativ, tak vše, co musí vláda udělat, když chce motivovat lidi k určitému jednání, je zvýšit relativní atraktivnost užitku z tohoto jednání. Pokud je například žádoucí zvýšení úspor na úkor současné spotřeby, je třeba daňově odlehčit příjem plynoucí ze spoření atd. Kirzner (1976) zdůrazňuje, že by se mělo více uvažovat o tom, jaký vliv mohou daně mít na samotný seznam možných alternativ. V prostředí, do kterého je teorie podnikatelského objevování zasazena, je prostředí, v němž jsou alternativy budoucí činnosti teprve objevovány a už vůbec nejsou automaticky seřazeny podle preferencí či zakresleny do indiferenční mapy. Neoklasická mikroekonomie vychází ze schopnosti poplatníka za všech situací, bez ohledu na daně, jasně definovat a setřídit množinu všech možných cílů. Daně ale podle Kirznera působí na vnímavost vůči podnikatelským příležitostem, vůči samotnému objevení těchto možných cílů. Z pohledu teorie podnikatelského objevování zdanění negativně ovlivňuje podnikatelské objevování prostřednictvím zmenšováním čistého podnikatelského zisku, který zažehuje jiskru zájmu o dosud nepoznanou příležitost. Kirzner (1976, s. 97) Čistý podnikatelský zisk se samozřejmě nedá ztotožnit se ziskem účetním, a to díky k položkám zahrnutým v účetním zisku, jako jsou úroky nebo mzdy manažerů. Čistý zisk je obsažen nejen v účetním zisku, ale také například v příjmech vlastníků výrobních zdrojů, jako je práce. Když se dělník přesune z odvětví, kde je jeho produktivita a mzda nízká a získá zaměstnání v jiném odvětví nebo oblasti, kde je za stejný výkon ohodnocen lépe, jedná se o objevení čistého zisku v podobě mzdového diferenciálu. Kirzner (1976 s. 102) Kirzner sice přiznává, že neumí vysvětlit, jak může atraktivita (výskyt nezdaněného čistého zisku) konkrétní činnosti, která ještě nebyla objevena, ovlivnit její objevení, avšak je o tom přesvědčen. Možnost získání většího výnosu však logicky stimuluje podnikatelskou ostražitost a vnímavost více než možnost zisku, o který by se musel s někým dělit. V tomto případě je tím někým stát. 4.3 Zdanění monopolního zisku Kapitola, která se bude zabývat zdaněním monopolního zisku, umožní představit alternativní pohled na tržní konkurenci. Dynamická konkurence, jíž se ve své teorii podnikatelského objevování věnuje profesor Kirzner, totiž nabízí zcela nový pohledu na ekonomiku, zdanění nevyjímaje.