Struktura a textura hornin. Cvičení 1GEPE + 1GEO1

Transkript

1 Struktura a textura hornin Cvičení 1GEPE + 1GEO1 1

2 Nejdůležitějším vizuálním znakem všech typů hornin je jejich stavba. Stavba představuje součet vzájemných vztahů všech stavebních prvků (agregátů krystalů, minerálů v těchto agregátech, skupin iontů i jednotlivých iontů, vytvářejících mřížky). V rámci stavby hornin lze rozlišovat dvojí nomenklaturu, která se odvíjí od vlastností základních horninotvorných minerálů. Jedná se o paralelní hodnocení, hovoříme o textuře (stavbě) a struktuře (slohu) hornin. 2

3 Textura (stavba) hornin Texturou rozumíme prostorové uspořádání minerálů v hornině. 3

4 Horniny vyvřelé výlevné textura proudovitá (fluidální) - minerály mikroskopických rozměrů (např. živce, amfiboly) jsou orientovány ve smyslu tečení lávy. textura pórovitá (vezikulární) - vzniká při uvolňování těkavých složek z lávy. Velikost pórů kolísá od zlomků do několika cm (textura dutinatá). textura melafyrová (mandlovcovitá) - starší výlevné vyvřeliny mívají dutinky vyplněny druhotnými minerály. Setkáváme se s ní u bazických výlevných vyvřelin (diabasový a melafyrový mandlovec). 4

5 Obr. 2., 3., 4. Textura proudovitá, pórovitá a melafyrová 5

6 Horniny vyvřelé hlubinné Nejčastější je textura všesměrně nepravidelná - minerály jsou v hornině rozloženy zcela nepravidelně (př. granit, gabro). 6

7 Horniny sedimentární pro sedimenty je charakteristická textura vrstevnatá - vzniká ukládáním různého úlomkovitého materiálu, popřípadě usazováním schránek organizmů nebo minerálů chemicky vysrážených do tenkých vrstviček nad sebou. 7

8 Horniny metamorfované textura plošně paralelní (usměrněná) je podmíněna přítomností destičkovitých, šupinkatých a sloupkovitých minerálů uspořádaných do rovin, které jsou mezi sebou přibližně rovnoběžné. Tato textura se běžně označuje jako břidličnatost (popisně) nebo foliace (geneticky). Břidličnatost (foliace) metamorfovaných hornin je různě výrazná. Velice výraznou foliaci mají např. fylity, výraznou svory, málo výraznou amfibolity a nevýraznou některé mramory a kvarcity. Kontaktní rohovce však velice často nemají břidličnatost vůbec patrnou. 8

9 Obr. 7. Textura usměrněná na příkladě pararuly. Obr. 8. Textura usměrněná na příkladě svoru. 9

10 Termín lineace používáme u těch hornin, které mají ve smyslu proudění magmatu uspořádány např. živce (některé žuly), nebo mají (např. některé metamorfity) přednostně uspořádány jehlicovité krystaly (amfiboly v mnohých amfibolitech). Velmi dobrým příkladem lineace jsou stébelnaté ruly od Doubravčan. 10

11 Struktura (sloh) hornin Strukturou vyjadřujeme tvar, velikost a vývoj minerálů v hornině. 11

12 Horniny vyvřelé Podle vývoje součástí ve vyvřelině můžeme rozeznávat: strukturu celokrystalickou (holokrystalickou) - v hornině pozorujeme větší i menší krystaly, které jsou makroskopicky dobře pozorovatelné. Tuto strukturu mají hlubinné a některé žilné vyvřeliny strukturu polokrystalickou (hypokrystalickou) - vedle drobných malých minerálů (vyrostlic) je hornina tvořena jemnou až sklovitou základní hmotou. Touto strukturou se vyznačují hlavně výlevné vyvřeliny strukturu sklovitou (hyalinní) - láva utuhla tak rychle (sklovitě), že makroskopicky nevidíme žádné minerály. Je typická pro vulkanická skla. Sklovité horniny jsou křehké, nesnadno 12 opracovatelné a odolné na zvětrávání.

13 13 Obr. 11., 12., 13. Struktura celokrystalická, polokrystalická a hyalinní na příkladě granitu, bazaltu a lávy

14 Minerály se ve vyvřelých horninách vyznačují různými tvary. Rozlišujeme tři základní typy: idiomorfní (pravidelné) - krystaly dokonale vyvinuty (hrany, rohy, krystalové plochy) hypidomorfní krystaly jsou vyvinuty jen částečně alotriomorfní zrna minerálů jsou zcela nepravidelná 14

15 Podle tvaru minerálů rozlišujeme: Strukturu granitickou - krystalovaly nejprve tmavé součásti, které jsou omezeny idiomorfně, po nich živce (hypidiomorfní) a nakonec křemen (alotriomorfní omezení) Strukturu gabrovou - živce jsou omezeny idiomorfně nebo hypidiomorfně a tmavé součásti jsou alotriomorfní Strukturu aplitickou - všechny součásti jsou v hornině omezeny zcela nepravidelně (alotriomorfně) Strukturu písmenkovou - u některých pegmatitů a písmenkových žul (runitů) prorůstají křemeny ve tvaru klínového písma s mikroklinem (draselným živcem) za vzniku hieroglyfů 15

16 Obr. 15. Struktura granitická (granit) Obr. 16. Struktura aplitická (aplit) 16

17 Obr. 17. Struktura písmenková (runit) 17

18 Strukturu ofitickou - velmi jemná struktura, pozorovatelná pouze pod mikroskopem. Plagioklasy tvoří bělavé, pravidelně omezené lišty, zbylé prostory mezi nimi vyplňuje pak augit. Typické pro bazalty. Strukturu intersertální - mezi lištami plagioklasů kromě augitu přítomno také sopečné sklo (typické pro melafyry). Strukturu trachytickou velmi jemná základní hmota skládá z drobných lišten a jehlic živců, které jsou uspořádány kolem větších (opět mikroskopických) živcových jedinců. 18

19 Obr. 18., 19. Bazalt a jeho ofitická struktura 19

20 Horniny sedimentární U klastických hornin je struktura horniny dána hlavně velikostí zrn a jejich tvarem: struktura psefitická, kam řadíme i strukturu brekciovitou, struktura psamitická, struktura pelitická. U hornin biochemických/chemogennních rozlišujeme: Strukturu oolitickou (seménkovou, jikrovou) př. u ferolitů, sedimentárních železných rud Strukturu organickou - podmínkou jsou dobře zachovalé fosilie, tvořící převažující podíl v hornině Strukturu organodetritickou jsou-li v hornině patrné především úlomky fosilií Strukturu detritickou - nedá-li se určit původ úlomků zkamenělin 20

21 Obr. 20., 21., 22. Struktura psefitická, psamitická a pelitická na příkladě konglomerátu, pískovce a slínovce. 21

22 Obr. 23. Oolitická struktura ferolitu. 22

23 Horniny metamorfované Podle intenzity metamorfní krystalizace rozeznáváme: strukturu granoblastickou (zrnitou) - minerální součásti tvoří přibližně stejnoměrná zrna (ruly, granulity, mramory, kvarcity). strukturu lepidoblastickou (lupenitou) - ve smyslu usměrnění kryjí plochy břidličnatosti hlavně šupinkaté minerály (fylit, svor, pararula, chloritická a mastková břidlice). strukturu nematoblastickou (vláknitou) - je podmíněna přítomností jehlicovitých minerálů, např. amfibolů. Vyznačují se jí třeba amfibolity strukturu porfyroblastickou (okatou) - některé minerály vynikají svou velikostí nad ostatními a připomínají vyrostlice vyvřelin. Označují se jako porfyroblasty. Tuto strukturu mají např. okaté ruly. strukturu rohovcovou (dlažební) - mikroskopicky viditelná větší zrna např. křemene, živce, cordieritu apod., vznikají z původní pelitomorfní hmoty a jsou uspořádána na způsob dlažby. Tato struktura bývá vyvinuta u kontaktních rohovců a erlánů. 23

24 Obr. 24. Struktura granoblastická (kontaktně metamorfovaná droba) Obr 25. Struktura lepidoblastická (svor) 24

25 Obr. 26. Struktura nematoblastická (amfibolit) Obr. 27. Porfyroblastická struktura (ortorula) 25