Litosférické desky a bloková tektonika

Transkript

1 LITOSFÉRA

2

3 Plášť - horní hranici tvoří plocha diskontinuity (kůra-plášť) - spodní hranice sahá do hloubky km ( d.) - roztavená hmota složená z O2, Mg, Si a?? (?? =35% objemu) Jádro - hromadí se v něm nejtěžší prvky (N?,?e) - tvoří 1/3 objemu i hmotnosti - předpokládá se, že vnější jádro je tekuté/pevné a vnitřní tekuté/pevné (pohyb je zdrojem???? Země)

4 Litosférické desky a bloková tektonika - teorie vysvětlující příčiny v é a s é činnosti vzájemným působením několika větších i menších litosférických desek (Wegenerova teorie) - jejich hranice se ne/kryjí s hranicemi kontinentů a oceánů - rozlišujeme 3 typy rozhraní mezi dvěma deskami - neutrální - divergentní - konvergentní

5 Které desky můžeme označit za velké (7) a které za malé (8)?

6

7 Wegenerova teorie kontinentálního driftu Alfred Wegener

8 seřaďte slova do věty vyberte správný termín doplňte Globální desková tektonika pochází o desek kontinentálním důkazy litosférických z 60. let driftu příčiny driftu jsou všeobecně odvozovány od tzv. konvenčních konkrétních - konvekčních proudů (vyvolané výstupem tepla z jádra a plášťě k povrchu) divergentní rozhraní (vzdalování) jsou lokalizována především ve středooceánských riftových zónách (např.???), ale také v oblastech kontinentálních riftových zón (např. východoafrický riftový systém) kolizi ke v konvergentních naopak zónách dochází desek konvergentní pohyb je kompenzován subdukcí substitucí - sublimací (podsunutím) jedné desky (oceánské pod kontinentální Nazca a Jihoamerická d. Andy) nebo v konečné fázi při střetu dvou kontinentů vznikají pohoří aplinského typu tzv. orogény (A y, K-----y, H-----j) výsledkem pohybů jsou tektonická napětí podmiňující vývoj deklinačních desinformačních - deformačních struktur nejrůznějších měřítek v zemské kůře - vrás, zlomů, puklin atp.

9

10

11

12 Appalače, Ardeny, příkrovové Alpy

13 Sierra Nevada v USA,v Německu Schwarzwald a Harz

14

15 hot spots (horké skvrny)

16 sopouch (vedlejší komín) k o m í n magmatický krb

17 - na Zemi je asi??? činných sopek (na povrchu i podmořských) - rozšířeny jsou především - na okrajích litosférických desek s probíhající regresí/subdukcí/sukcesí - v oblasti??? (kde se desky vzdalují a na povrch se dostává magma) - v oblasti??? (horkých skvrn) - tvar sopky a průběh erupce závisí na složení magmatu (např. obsah vody) a vlastnostech zemské kůry v dané oblasti - magma se hromadí v tzv.???, kde narůstá tlak - po zvýšení tlaku na kritickou hodnotu magma začne vystupovat k povrchu - před samotnou??? (cizím slovem výbuch sopky) většinou dojde k slabým otřesům půdy - pokud jsou v jícnu utuhlé horniny tlak se ještě více zvýší a výbuch je silnější

18

19 Typy erupce pliniovský prudké a výbušné erupce způsobené nahromaděním plynů pod ucpaným kráterem a uvolnění jsou vysoko do vzduchu rozžhavený popel, lapily a.??? takto v roce 79 n.l. pohřbil Pompeje a??? (obětí byl římský??? Plinius Starší).

20 havajský - je poměrně vzácný, vzniká pomalým vytékáním řídké lávy ze širokého nízkého kráteru Láva obsahuje množství minerálních látek a půdy v sopečných oblastech jsou velmi úrodné. Největší aktivní sopkou na světě je Mauna Loa, jejíž láva tvoří 90 % povrchu ostrova Havaj, a od mořského dna vystupuje do výšky až 9 km.

21 Tvar sopek nasypaný kužel štítová sopka (Hawai) stratovulkán s parazitickými kužely (Etna) typ s kalderou maar

22 Typy sopek podle tvaru štítová (havajského typu) tvořená plošně rozsáhlými lávovými proudy řídké lávy složená (stratovulkán typ Hekla), někdy s kalderou maar plynné erupce, často vyplněny vodou (Německo) kuřáky (bílé, černé) podmořské, plyn obohacen různými prvky, díky kterým se i ve velkých hloubkách vyvíjejí formy života vytlačená jehla tvořená rychle tuhnoucí kyselou lávou, kráter není vidět, protože je vyplněn

23

24

25

26

27

28 Strokkur, Island

29

30

31 Richterova škála účinky Mikro (méně než 2,0) Mikrozemětřesení, nepocititelné. Velmi malé (2,0 až 2,9) Většinou nepocititelné, ale zaznamenatelné. Malé (3,0 až 3,9) Často pocititelné, nezpůsobující škody. Slabé (4,0 až 4,9) Citelné třesení věcí uvnitř domů, drnčivé zvuky. Významné škody nepravděpodobné. Střední (5,0 až 5,9) Může způsobit velké škody špatně postaveným budovám v malé oblasti. Pouze drobné poničení dobře postaveným budovám. Silné (6,0 až 6,9) Může ničit až do vzdálenosti 100 km. Velké (7,0 až 7,9) Velmi velké (8,0 nebo větší) Může způsobit vážné škody na velkých oblastech. Může způsobit vážné škody i ve vzdálenosti stovek kilometrů.

32

33 Horniny přehled texturní znaky magmatické horniny sedimentární horniny metamorfované horniny většinou masivní všesměrná minerály jsou rozloženy pravidelně většinou vrstevnatá, masivní jsou hlavně chemogenní sedimenty, pórovitá paralelní textury méně časté masivní chybí pórovité textury strukturní znaky stejnoměrně zrnitá sklovitá klastické (úlomkovité) struktury s různým typem pojiva klastické struktury bez pojiva, stejnoměrně zrnitá charakteristické minerály křemen, živec, foidy, slídy, amfiboly, pyroxeny, olivín, turmalín, sklo Jako produkty přeměn karbonáty a minerály úlomky hornin a minerálů, slídy, jílové minerály, minerály vzniklé chemickým vysrážením (karbonáty, sádrovce aj.), uhelná substance, fosilie, málo tmavých minerálů sericit, chlorit, mastek, tremolit, aktinolit, slídy, granáty, staurolit, sillimanit, wollastonit, kyanit, minerály skupiny serpentinitu aj.

34 Hlubinné vyvřeliny často tvoří rozsáhlé masivy (batolity velké, plutony jazykovitého tvaru, pně (menší než batolity ve velkých hloubkách) diorit, žula, gabro Žilné vyvřelé horniny tvoří tělesa menší a k jejich tuhnutí dochází ve svrchnějších částech zemské kůry (lakolity dómy v nadložních horninách, pravé a nepravé žíly) porfyr, aplit, pegamatit Výlevné sopečné horniny vytvářejí na zemském povrchu v závislosti na viskozitě lávy lávové proudy, příkrovy, sopečné kužely, jehly, kupy atd. čedič, znělec

35

36 Sedimentace a zvětrávání při zvětrávání dochází k chemickému nebo mechanickému rozkladu hornin zvětraliny (klastické, chemogenní nebo biogenní) poté sedimentují (ukládají se) sedimenty setrvávající na místě svého vzniku se označují eluvium, zvětraliny transportované jsou se nazývají iluvium sedimenty můžeme rozdělit na klastické (úlomkovité) chemicko-biochemické a organogenní pyroklastické (sopečný materiál) antropogenní

37 Exogenní procesy Účinkem exogenních (vnějších) procesů dochází ke změně tvarů povrchu (zarovnávání nebo tvorba menších nových tvarů) - mechanické (gravitační) pochody mohou být relativně pomalé (ploužení, tečení) nebo rychlé (sesuvy, řícení) - voda (meandry, - eolické pochody deflace, saltace, sunutí - glaciální pochody trogy, morény, kary, jezera - vulkanický transport - biogenní prtě, mraveniště, termitiště - antropogenní - haldy