Peněžitý trest a jeho výkon

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra trestního práva Diplomová práce Peněžitý trest a jeho výkon Jiřina Grandičová 2014/2015

2 "Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Peněžitý trest a jeho výkon zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.". Podpis 2

3 Poděkování Chtěla bych tímto poděkovat doc. JUDr. Věře Kalvodové, Dr. za odborné vedení, pomoc a cenné rady při zpracování této diplomové práce. Dále děkuji rodině, příteli a všem, kteří umožnili dokončení této práce. 3

4 Abstrakt Tato diplomová práce se věnuje otázce peněžitého trestu, který je v dnešní době považován za významnou alternativu ke krátkodobému trestu odnětí svobody. Cílem této práce je komplexně popsat hmotněprávní i procesněprávní aspekty tohoto trestu v České republice pokud jde o jednotlivé subjekty trestného činu, tedy mladistvé, dospělé pachatele i právnické osoby. Přínosem této práce je především přehledné srovnání a zhodnocení postavení peněžitého trestu v sankčním systému trestního práva a právní úpravy předpokladů jeho ukládání a výkonu vzhledem k výše uvedeným subjektům. V práci je zapracován i komparativní exkurs do zahraničních úprav peněžitého trestu v Rakousku a na Slovensku. Klíčová slova peněžitý trest, alternativní trest, peněžité opatření, náhradní trest odnětí svobody, majetkový prospěch, denní sazba, výkon peněžitého trestu Abstract This diploma thesis deals about the question of a financial penalty, which is actually considered as an effective alternative in comparison with a short imprisonment. The main target of the thesis is to complexly describe the substantive and procedural aspects of the punishment in Czech Republic related to individual subjects of the offense. That means young and adult offenders or legal person. The added value of this thesis is in lucid comparison and evaluation of the role of a financial penalty in penalty system of the criminal Law and law legislation prerequisite and its application and execution in reference to the above mentioned subjects. The thesis consists also comparison between the local financial penalty legislation and the same legislation which applies to Austria and Slovak Republic. Keywords Financial punishment, alternative punishment, financial measure, spare imprisonment, material benefit, daily rate, performance of financial punishment 4

5 Obsah Úvod Pojem a smysl trestu Pojem trestu Smysl trestu Absolutní vs. relativní teorie Obecná charakteristika sankčního systému trestního práva Monismus a dualismus trestněprávních sankcí Sankce ukládané dospělým pachatelům Tresty ukládané dospělým pachatelům Ochranná opatření ukládaná dospělým pachatelům Sankce ukládané mladistvým pachatelům Sankce ukládané právnickým osobám Alternativní opatření v českém trestním právu Kategorizace alternativních opatření Alternativní tresty Historie peněžitého trestu Počátky ukládání peněžitého trestu Peněžitý trest v zákoně č. 140/1961 Sb Peněžitý trest Hmotněprávní úprava podmínek aplikace peněžitého trestu dle trestního zákoníku Výměra peněžitého trestu Náhradní trest odnětí svobody Přeměna peněžitého trestu na trest domácího vězení či trest obecně prospěšných prací Zahlazení odsouzení Výkon peněžitého trestu Specifika peněžitých opatření ukládaných mladistvým pachatelům Peněžité opatření Peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu Specifika peněžitého trestu ukládaného právnickým osobám

6 5.9 Zhodnocení postavení peněžitého trestu v sankčním systému trestního práva ČR Zhodnocení právní úpravy předpokladů ukládání a výkonu peněžitého trestu s náměty de lege ferenda Komparativní exkurs do vybraných zahraničních úprav Úprava peněžitého trestu na Slovensku Úprava peněžitého trestu v Rakousku Závěr Seznam použité literatury

7 Úvod Jako téma diplomové práce jsem si vybrala problematiku peněžitého trestu a jeho výkonu. Toto téma jsem zvolila z důvodu, že ačkoliv nejde v českém trestním právu o nový druh trestu, je i v dnešní době diskuse na toto téma stále aktuální. Současné trendy v ukládání trestů jsou totiž takové, že je zde snaha co nejvíce ukládat tresty alternativní ke krátkodobým trestům odnětí svobody, a peněžitý trest představuje jednu z nejdůležitějších alternativ k těmto trestům. Totiž i Česká republika musí reagovat na situaci, kdy se stále více zvyšují finanční nároky na každého vězně i celý vězeňský systém. Proto je stále potřeba hledat alternativy k trestu odnětí svobody, neboť ten kromě již výše zmíněné velké finanční zátěže pro stát v sobě zahrnuje i další negativa, např. sociální odloučení vězňů od zbytku společnosti v době výkonu trestu ve vězení. I když existují limity pro ukládání peněžitého trestu, považuji tuto alternativu za velice přínosnou, a to nejen u majetkových trestných činů. Cílem diplomové práce bude tedy podat co nejkomplexnější výklad problematiky týkající se peněžitého trestu a jeho výkonu a stanovit odlišnosti peněžitého trestu v rámci různých subjektů trestného činu, tedy dospělých a mladistvých pachatelů i právnických osob. Úkolem bude také nastínit limity peněžitého trestu, podmínky jeho aplikace jakožto samostatného nebo vedlejšího trestu, možnosti jeho výměry formou denních sazeb, podmínky ukládání náhradního trestu odnětí svobody, jeho přeměny, zahlazení odsouzení, a mnoho dalších otázek souvisejících s peněžitým trestem. Budu se také snažit předložit doporučení de lege ferenda v rámci většího zefektivnění ukládání i výkonu tohoto trestu. Práce bude členěna na šest kapitol. V kapitole následující po úvodu se budu věnovat obecně pojmu trest jako takovému a jeho smyslu v rámci znázornění pomocí absolutní a relativní teorie o smyslu trestu. Tyto obecné teze následně rozvedu v kapitole druhé, která se bude věnovat obecné charakteristice sankčního systému trestního práva, a to z pohledu rozdílných subjektů trestního práva dospělých, mladistvých i právnických osob, zejména tedy problematice, jaké sankce a opatření lze těmto subjektům ukládat v rámci posouzení uplatňování monistické či dualistické koncepce u každého z těchto subjektů. Ve třetí kapitole se již blíže přiblížím k otázce peněžitého trestu jakožto jednomu z alternativních trestů 7

8 k trestu odnětí svobody, neboť tato kapitola se zabývá vnitřním dělením alternativních opatření, jak hmotněprávních, tak procesněprávních s demonstrací toho, kam peněžitý trest řadíme. Další kapitoly se již budou týkat pouze trestu peněžitého. Kapitola čtvrtá bude pojednávat o historii této sankce, a to zejména o tom, jak se úprava peněžitého trestu měnila v rámci historie lidstva a v pozdější době na území Československa a České republiky. Kapitola pátá pojednává o současné právní úpravě peněžitého trestu a jeho výkonu v trestním zákoníku, přičemž některé podkapitoly se věnují specifické úpravě peněžitého opatření ukládaného mladistvým pachatelům dle zákona č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů a peněžitého trestu ukládaného právnickým osobám na základě zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Vzhledem k tomu, že většina práce se věnuje problematice peněžitého trestu v České republice, vyčleňuji poslední kapitolu pro komparaci se zahraničními úpravami peněžitého trestu, a to zejména sousedů České republiky Slovenska a Rakouska. Při psaní diplomové práce budu především navazovat na vlastní znalosti získané při studiu v rámci předmětu Trestní právo a budu využívat zdrojů týkajících se peněžitého trestu, zejména monografií, odborných článků a časopisů, soudních rozhodnutí a právních předpisů, a to jak českých, tak i zahraničních. Základní otázky nastíněné v této práci budou řešeny metodou deskriptivní, indukce i dedukce a zejména formou komparace nejen v rovině historické, ale i v rovině srovnávání právní úpravy peněžitého trestu v rámci jednotlivých subjektů, potažmo i české úpravy peněžité trestu s úpravou některých zahraničních států. 8

9 1. Pojem a smysl trestu Vzhledem k tomu, že má práce směřuje k vyložení právní úpravy peněžitého trestu jako celku, považuji za správné v první řadě vymezit, co se myslí pod pojmem trest, a jaký je vůbec smysl ukládaných trestů. 1.1 Pojem trestu Definic pojmu trest v dnešní době nalézáme nespočet. Navrátilová například uvádí, že trestem rozumíme zákonem stanovený právní následek za určité protiprávní jednání. Trest, právní následek činu, na němž lpí vina, spočívá v právní újmě a ta je pachatelem činu pociťována jako zlo a podle vůle zákonodárce má být jako taková přijímána. 1 Nigel Walker ve svém díle Why Punish? charakterizuje trest pomocí šesti rysů: 1. trest zahrnuje způsobení újmy, tj. něčeho, co je obecně pokládáno za nepříjemné; 2. tato újma je způsobena úmyslně a cíleně; 3. trest je ukládán osobou, která k tomu má autoritu (ať je to ve společnosti, firmě či rodině); 4. trest je ukládán za konání či opomenutí, jež porušuje právo, pravidlo nebo zvyklost; 5. toto porušení musí být zaviněné, tj. trestané osobě musí být vytknutelné; 6. trest je ukládán z ospravedlnitelného důvodu, nikoliv svévolně. 2 Definice pojmu trest vždy vykazují alespoň jeden společný prvek, a to ten, že trest znamená uložení újmy za porušení dané skutečnosti. V trestním právu hovoříme o porušení právní normy. 1.2 Smysl trestu Z hlediska smyslu trestu můžeme v jeho historii spatřovat dvě koncepce. První koncepcí je absolutní teorie představovaná teorií odplaty, druhou koncepcí poté teorie relativní, představována teorií prevence. 3 1 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Praha: Leges, 2013, s LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: LexisNexis, 2007, s JELÍNEK, 2013, op. cit., s

10 1.2.1 Absolutní vs. relativní teorie Teorii absolutní či teorii odplaty, kterou lze považovat za koncepci historicky starší, než teorii relativní, zastávali především představitelé tzv. klasické školy trestního práva (Aristoteles, I. Kant). Tato teorie pojímá smysl trestu jako prostředek naplnění spravedlnosti, která byla porušena protiprávním jednáním pachatele. Trest vyrovnává bezpráví a spravedlnost se odplatou obnoví. Zločin vyrovnaný z pohledu spravedlnosti odpovídajícím trestem se zneguje. V rámci této teorie se uplatňuje imperativ, kdy vina vyžaduje trest. Oproti tomu teorie relativní spatřuje smysl trestu v ochraně společnosti před škodlivým jednáním pachatele, ale také spočívá v polepšování pachatele. Tato teorie byla reprezentována sociologickou školou F. von Liszta a C. Lombrosa. Uložení trestu zde představovalo jakési léčení, které mělo zabránit budoucímu páchání trestných činů. Uplatňoval se tedy imperativ nemoc vyžaduje léčení. 4 Později se objevovaly i teorie smíšené, které usilovaly o kombinaci výše zmíněných teorií, kdy smyslem trestu měla být jak odplata za protiprávní jednání, tak náprava pachatele. 5 Z hlediska prvních dvou teorií autorka práce uvádí, že toto dělení je již v českém prostředí zažité a proto jej použila v rámci dělení teorií o smyslu trestu. V jiných publikacích mohou být pojmenovány odlišně, například jako teorie retribuční a utilitární. V dnešní době můžeme chápat smysl a účel trestu v ochraně společnosti jako celku před škodlivým jednáním pachatelů trestných činů, dále také jako prostředek k zabránění pachateli v následném páchání trestné činnosti. Současně s tím by měl trest směřovat k výchově pachatele tak, aby vedl řádný život; tedy aby trest působil výchovně nejen na pachatele, ale aby odstrašoval ostatní členy společnosti od páchání těchto činů. V neposlední řadě vyjadřuje trest morální odsouzení pachatele za spáchání trestného činu. 6 4 JELÍNEK, 2013, op. cit,. s Tamtéž. 6 CHMELÍK, Jan. Rukověť trestního práva: učební pomůcka ke studiu trestního práva. 3. vyd. Praha: Linde, 2012, s

11 2. Obecná charakteristika sankčního systému trestního práva Trestní právo je jedním z nepostradatelných prostředků pro udržení pořádku ve společnosti, ovšem bez určitých trestněprávních prostředků sloužících k dosažení ochranné funkce trestního práva by bylo spořádané soužití mezi lidmi nepředstavitelné. Právě plnění této ochranné funkce trestního práva je právním důvodem pro existenci trestněprávních sankcí. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník či TZ ) rozlišuje v ustanovení 36 dva druhy trestních sankcí, a to tresty a ochranná opatření. Zde je vhodné poznamenat, že při ukládání trestněprávní sankcí je třeba přihlížet k zásadám, které se s ukládáním trestněprávních sankcí pojí. Bezpochyby na prvním místě stojí teze, jejímž základem je to, že trestněprávní sankce představují prostředek ultima ratio, tedy poslední prostředek v případě, kdy sankce mírnější z jiných právních odvětví selhala a jediným prostředkem k zabránění páchání dalších protiprávních činů je právě uplatnění trestněprávní sankce. 7 Ukládání trestních sankcí musí být také ve shodě se zásadou humanismu a ekonomie trestní represe. Z těchto zásad totiž vyplývá, že pachateli, jemuž je ukládána trestněprávní sankce, nemá být způsobena újma vyšší, než je nezbytně nutné pro dosažení ochranné funkce trestního práva, tedy k ochraně společnosti samotné. Proto je možné použití trestu spojeného s odejmutím svobody jen v případech, kdy nelze použít často mírnější, alternativní řešení, např. peněžitý trest. 8 Při ukládání trestní sankce musí být přihlédnuto k zásadě, která je vyjádřena také v čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Dle článku 12 odst. 1 trestního zákona jen právě trestní zákon vymezuje trestné činy a stanovuje trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit. 9 Uplatnění trestněprávní sankce je totiž tak závažným zásahem do života pachatele, že druh a podmínky uplatnění sankce musí být stanoveny přímo zákonem. V neposlední řadě musejí být trestněprávní sankce v souladu s požadavky spravedlnosti a přiměřenosti, neboť jen tímto způsobem je možno dosáhnout spravedlivého potrestání a možného napravení pachatele ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I.: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s Tamtéž. 9 JELÍNEK, 2013, op. cit., s ŠÁMAL, 2012, op. cit., s

12 2.1 Monismus a dualismus trestněprávních sankcí Jak již bylo řečeno výše, podle trestního zákoníku jsou uplatňovány dvě trestněprávní sankce, a to tresty a ochranná opatření. Tuto dvojkolejnost označujeme jako systém dualistický. K naplnění ochranné funkce trestního práva jsou tedy zákonodárcem stanoveny dva prostředky, které vedle sebe existují a mohou se uplatňovat paralelně. Trestem je opatření státu, které je ukládáno jménem státu na základě státního donucení v trestním řízení příslušnými soudy, a to osobě, která spáchala trestný čin, přičemž tímto opatřením je pachateli způsobena nejen újma, je také vyřčeno odsouzení pachatele ze strany společnosti. Základními znaky trestu jsou tedy újma a morální odsouzení pachatele. Trest je chápán jako následek trestného činu a může být uložen jen pachateli trestného činu. Oproti tomu ochranná opatření jsou opatření, jejichž typickým rysem je jejich preventivní povaha. Jestliže trest lze uložit pouze za spáchané trestné činy, ochranné opatření lze uložit i za činy jinak trestné osobám trestně neodpovědným pro nepříčetnost či nedostatek věku. Pro ochranná opatření také neplatí ve všech případech, že újma bude postihovat pouze pachatele trestného činu. 11 Při vytváření současného trestního zákoníku se vedly dlouhé diskuse o tom, zda má být zachován systém dualistický jako v předchozím trestním zákoně, nebo se přistoupí na systém monistický. Přestože byla přijata koncepce z dřívějšího trestního zákona, neexistuje shoda názorů odborníků na tom, který ze systémů je výrazně lepší. Dualistickému systému bývá vytýkáno, že systém dovoluje vůči pachateli uplatnění jak trestu, tak ochranného opatření, což v mnoha případech vede k jakémusi dvojímu potrestání. Zastánci dualistického systému ovšem namítají, že potřeba existence obou sankcí je odůvodněná, neboť některé tresty nemohou naplnit preventivní funkci, jakou je možno dosáhnout právě pomocí ochranného opatření (například u pachatelů, které byli v době spáchání trestného činu stiženi duševní poruchou nebo pachatelé recidivisté, u nichž není možné pomocí trestů dosáhnout toho, aby se další trestné činnosti vyvarovali). Oproti tomu monistický systém bývá kritizován v tom ohledu, že trest i ochranné opatření dosahují spojení v neutrální trestněprávní sankci. Dochází totiž ke stírání rozdílu v rámci uplatňování trestu a ochranného opatření. Trest by měl plnit formu citelné újmy pachateli za spáchání 11 Tamtéž, s

13 protiprávního činu tak, aby jej odradil od další protiprávní činnosti. Oproti tomu ochranné opatření už i dle názvu napovídá, že je opatřením preventivní povahy, jehož účelem není odpověď na spáchání protiprávního činu. Ochranné opatření bývá ukládáno s ohledem na nebezpečnost osoby pachatele. Vedle těchto tradičních trestněprávních sankcí se v českém trestním právu uplatňují další prostředky řešení porušení norem trestního práva, které nejsou trestem, ani ochranným opatřením. I když jde především o procesněprávní instituty, lze z jejich povahy vyvodit, že zároveň představují sankci za spáchání skutku na poli trestního práva. Jedná se například o podmíněné zastavení trestního stíhání, dohodu o vině a trestu, narovnání, trestní příkaz. Na základě této skutečnosti bývá v odborné literatuře někdy uváděno, že sankční systém českého trestního práva je založen na trojkolejnosti Sankce ukládané dospělým pachatelům Dospělým pachatelům jsou ukládány sankce dle trestního zákoníku. 13 Jak již bylo řečeno výše, dle ustanovení 36 trestního zákoníku jsou těmito sankcemi tresty a ochranná opatření. Při jejich ukládání je třeba přihlédnout k obecným zásadám pro jejich ukládání. Musí být proto dodržena zákonnost trestních sankcí vyjadřující, že trestní sankce lze ukládat pouze na základě zákona. Dále musí být dodržena zásada humánnosti trestního práva, kdy nelze pachateli uložit sankce, které by byly kruté a nepřiměřené, což je předpokládáno také čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 14 Zákon v 37 odst. 1 stanovuje, že trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti činu, který pachatel spáchal, a také k poměrům samotného pachatele. V odstavci druhém je zakotvena zásada subsidiarity přísnější trestní sankce, kdy pokud postačuje uložení pachateli méně postihující sankce, nelze pachateli uložit sankci citelnější. V odstavci třetím je uvedeno, že při ukládání sankcí je třeba brát zřetel na zájmy poškozeného, a to zejména v těch případech, kdy má být pachatel schopný nahradit poškozenému škodu způsobenou trestným činem. 12 ŠÁMAL, 2012, op. cit., s Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ] TZ. 13

14 2.2.1 Tresty ukládané dospělým pachatelům Trestní zákoník stanovuje druhy trestů v ustanovení 52. Rozlišuje ty tresty, které za spáchané trestné činy soud uložit může, což bývá označováno jako tresty pravidelné, a trest výjimečný. Trestem pravidelným se tedy rozumí trest: a) odnětí svobody b) domácí vězení c) obecně prospěšné práce d) propadnutí majetku e) peněžitý trest f) propadnutí věci g) zákaz činnosti h) zákaz pobytu i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání k) ztrátu vojenské hodnosti l) vyhoštění. 15 Trestní zákoník dále upravuje souběh několika trestů, kdy pokud trestní zákon stanoví za některý trestný čin několik trestů, je možno uložit tento trest samostatně, ale i také více těchto trestů vedle sebe. Vedle trestu, který je stanoven trestním zákoníkem za odpovídající trestný čin, lze uložit i jiný trest předpokládaný 52 TZ. Jedná se o trest domácího vězení, obecně prospěšné práce, peněžitý trest, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, vyhoštění a zákaz pobytu. Existují však i tresty, které nelze uložit v souběhu. Především nelze uložit trest domácího vězení vedle trestu odnětí svobody a obecně prospěšných prací, obecně prospěšné práce vedle odnětí svobody, peněžitý trest vedle propadnutí majetku a zákaz pobytu vedle vyhoštění. 16 Při ukládání trestů je třeba přihlédnout k obecným zásadám pro jejich ukládání, které stanovuje trestní zákon. Dle ustanovení 39 TZ soud při stanovení druhu a výměry trestu přihlíží k: povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, přičemž povaha trestného činu je především určena zákonnými znaky skutkové podstaty, která byla odst. 1 TZ odst. 1 TZ. 14

15 spáchaným trestným činem naplněna. Závažnost trestného činu lze usoudit dle dělení předpokládaného 14 TZ v rámci hierarchie trestných činů od těch nejméně závažných po nejzávažnější, a to přečiny, zločiny a zvlášť závažné zločiny; osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele, kdy půjde zejména o zhodnocení zdravotního stavu pachatele a jeho rodiny, ekonomické situace, postavení pachatele ve společnosti, závazky pachatele, případného těhotenství pachatelky atp.; dosavadnímu způsobu života pachatele, kdy bude hodnoceno zejména, zda byl pachatel již v minulosti trestán či nikoliv, což se může projevit jak pozitivně, tak i negativně, a to v rámci polehčujících a přitěžujících okolností; možnosti nápravy pachatele, kdy se zjišťují znaky osobnosti pachatele ve spojitosti se spáchaným trestným činem, pohnutky pachatele vedoucí ke spáchání trestného činu atp.; chování pachatele po činu, kdy se zejména přihlíží ke snaze pachatele odstranit následky spáchaného trestného činu a nahradit škodu způsobenou tímto jednáním; dále k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, jestliže byl označen za spolupracujícího obviněného; také k účinkům a důsledkům trestu pro budoucí život pachatele, zejména s důrazem na skutečnost, aby pachatel již neopakoval trestnou činnost; polehčujícím a přitěžujícím okolnostem předpokládaných 41 a 42 TZ; době, která uplynula od spáchání trestného činu; k případné změně situace, k níž došlo, např. změna hodnocení významu právem chráněných společenských zájmů; délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu, kdy ale samozřejmě není objektivně stanovena maximální doba, do jaké by se mělo vměstnat celé trestní řízení, neboť opět závisí na povaze spáchaného skutku, činnosti orgánů trestního řízení, možnosti zajištění důkazů, spolupráce obviněných atp.; 15

16 významu spolupachatelství, účastenství, přípravy i pokusu; zda pachatel získal nebo se snažil získat trestným činem majetkový prospěch. 17 Je tedy zřejmé, že soud se musí řídit nejen tím, co je striktně dáno zákonem (např. neslučitelnost některých trestů), musí také správně zhodnotit všechny relevantní skutečnosti, aby uložený trest odpovídal výše zmíněným požadavkům a zásadám Ochranná opatření ukládaná dospělým pachatelům Trestní zákoník v ustanovení 98 stanovuje druhy ochranných opatření. Těmi jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci a ochranná výchova, přičemž ochrannou výchovu lze uložit pouze mladistvým a dětem mladších patnácti let, proto tuto problematiku upravuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 18 Zákon současně vylučuje uložení ochranného léčení a zabezpečovací detence, neboť i když jde o dvě samostatná ochranná opatření, důsledky pro pachatele jsou při uložení těchto opatření obdobné. I u ochranných opatření zákon stanovuje obecné zásady pro ukládání ochranných opatření. Touto zásadou je zásada přiměřenosti, přičemž ochranné opatření nelze uložit v případě, kdy není přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí zájmům chráněným trestním zákoníkem, pachateli i jeho poměrům. Také újma způsobená pachateli tímto ochranným opatřením nesmí být větší, než je nezbytné k dosažení ochrany společnosti. 19 Zákon předepisuje podmínky pro uložení ochranných opatření. Opatření lze uložit pouze za splnění zákonných podmínek, a to samostatně i vedle trestu. Pokud bude ochranné opatření ukládáno vedle trestu podobné povahy, může k tomu dojít pouze v případě, kdy by samotné uložení trestu nebylo dostatečné z hlediska působení na osobu pachatele či ochrany společnosti. Toto omezení se týká například současného uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a ochranného 17 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I.: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ] TZ. 16

17 léčení či nepodmíněného trestu odnětí svobody se zabezpečovací detencí. Jestliže trestní zákoník nestanoví něco jiného a jestliže nelze dosáhnout patřičného působení na osobu pachatele a řádné ochrany společnosti jedním ochranným opatřením, lze vedle sebe uložit i více ochranných opatření. Zákon ovšem vylučuje uložení ochranného léčení vedle zabezpečovací detence. Vedle sebe je tedy možné uložit zabezpečovací detenci a zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo ochranné léčení vedle zabrání věci či jiné majetkové hodnoty. Pokud je tedy stanoveno více ochranných opatření vedle sebe, soud stanoví pořadí jejich výkonu, neboť je nelze vykonávat současně. 2.3 Sankce ukládané mladistvým pachatelům Sankce, které jsou ukládány mladistvým pachatelům, jsou stanoveny speciálním zákonem, kterým je zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (dále jen ZSVM ). Subsidiárně se i na mladistvé použijí ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu, pokud ZSVM nestanoví něco jiného. Pro účely tohoto zákona se vymezuje pojem mladistvý, kdy je jím ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku 20. Oproti dospělým je trestný čin spáchaný mladistvým pachatelem nazýván proviněním a v rámci systému sankcí se u mladistvých uplatňuje systém monistický. Mladistvým totiž není možné uložit trest, nýbrž jen opatření. Mladistvým pachatelům je tedy možné uložit pouze: výchovná opatření, kterými jsou: o dohled probačního úředníka, o probační program, o výchovné povinnosti, o výchovná omezení, o napomenutí s výstrahou, ochranná opatření, kterými jsou: o ochranné léčení, o zabezpečovací detence, o zabrání věci, 20 2 odst. 1 písm. c) ZSVM. 17

18 o ochranná výchova, trestní opatření, kterými jsou: o obecně prospěšné práce, o peněžité opatření, o peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, o propadnutí věci, o zákaz činnosti, o vyhoštění, o domácí vězení, o zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, o odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení), o odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem, o odnětí svobody nepodmíněné. Dle 9 ZSVM je účelem opatření vůči mladistvému především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění. 21 Zajímavostí je, že v trestním zákoníku není stanoven účel trestu. Jeho určení je ponecháno na odborné nauce o trestním právu. 2.4 Sankce ukládané právnickým osobám Sankce, které jsou ukládány právnickým osobám, jsou stanoveny zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen ZTOPO ). Pokud zákon nestanoví něco jiného, subsidiárně se použije trestní zákoník. Tento poměrně nový zákon s účinností teprve od v ustanovení 15 stanovuje, že právnickým osobám je možno uložit tresty i ochranná opatření, proto zde mluvíme o koncepci dualistické, stejně jako v případě dospělých pachatelů. Je tedy zřejmé, že i když mohl jít český zákonodárce cestou států, které právnické osoby sankcionují pouze formou pokuty (např. Rakousko), zvolil přístup 21 9 odst. 1 ZSVM. 18

19 mnohem pestřejší, což byl určitě krok správným směrem. 22 Za trestné činy spáchané právnickou osobu lze uložit pouze trest: zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci, zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí, veřejnění rozsudku. 23 Právnické osobě lze uložit pouze jedno ochranné opatření, a to zabrání věci. I zde zákonodárce uvádí, že tresty a ochranná opatření lze uložit samostatně nebo vedle sebe. Vylučuje ovšem uložení peněžitého trestu vedle propadnutí majetku a trest propadnutí věci vedle zabrání téže věci. Dále zákon ve svých obecných ustanoveních hovoří o přiměřenosti trestu a ochranného opatření, které můžeme považovat za dosti obdobné úpravě přiměřenosti trestních sankcí stanovených 38 a 39 TZ, ovšem s určitými rozdíly s ohledem na úpravu právnických osob. 22 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, s zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. 19

20 3. Alternativní opatření v českém trestním právu I když v současné době v českém trestním právu nenacházíme jednotnou definici alternativního opatření, můžeme říci, že alternativní sankcí je zpravidla trest nespojený s odnětím svobody. Posláním alternativních sankcí je tedy nejen potrestat pachatele trestného činu, ale také vyloučení vedlejších nežádoucích důsledků trestu spojených s uvězněním, kterými jsou například nevyhnutelný kontakt s jinými pachateli trestných činů či narušení rodinných a ostatních společenských vztahů. 24 Významnou předností alternativního trestu je tedy to, že pachatel není stižen škodlivými důsledky spojenými s výkonem trestu odnětí svobody. Pachatel zůstává ve společnosti a nedostává se do kontaktu s vězni, kteří se mohou navzájem školit v rámci páchání další trestné činnosti. Po vykonání trestu pachatel nemusí znovu nacházet cestu ke své rodině a známým a ve snaze o docílení nápravy pachateli pomáhá probační úředník. Zejména z těchto důvodů je přednostní aplikace alternativních trestů před uvězněním méně sociálně ničící a psychicky traumatizující. 25 Nutno uvést, že ne všichni odborníci, kteří se s alternativními sankcemi setkávají, vidí v alternativních trestech jen pozitiva. Například někteří ze soudců uvádějí, že v tomto systému jde už o jakousi překombinovanost a přílišnou snahu o co největší eliminaci nepodmíněně odsouzených pachatelů, která by mohla převažovat nad snahou o spravedlivé potrestání. 26 Potřeba existence alternativních opatření se projevila již na sedmém kongresu OSN o prevenci kriminality a zacházení s pachateli, který se konal v Miláně roku Na základě tohoto shromáždění byla přijata rezoluce, která řešila otázku snížení počtu vězňů, aplikaci možných alternativních trestů k trestu odnětí svobody a problematiku znovuzařazení pachatelů do společnosti po výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Kongres OSN doporučil členským státům a tedy i tehdejšímu Československu, aby nadále usilovaly o eliminaci negativních účinků spojených s uvězněním a zkoumaly další možné cesty, kterými by bylo 24 HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. podst. rozš. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s NEZKUSIL, Jiří. K problematice alternativ k trestu odnětí svobody. Trestní právo. 2009, roč. 13, č. 7-8, s SCHEINOST, Miroslav a kol. Sankční politika pohledem praxe. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s

21 možné potrestat pachatele trestného činu jinak, než formou trestu odnětí svobody. 27 Je tedy nutné si uvědomit, že i tato nezávazná setkání mají vliv na vývoj alternativních sankcí v českém prostředí. Avšak předpokladem účinného fungování systému alternativních trestů však není jen jeho existence. Se samotnou existencí se musí propojit efektivní aplikace těchto opatření v praxi orgánů činných v trestním řízení. 28 Zajímavým problémem spojeným s uplatněním alternativních sankcí je také otázka, jak co nejlaciněji, ale souběžně účinně potrestat pachatele trestného činu. Od alternativních trestů se mimo jiné očekává, že budou snižovat vězeňskou populaci, a tak i náklady státu na pachatele, kteří vykonávají svůj trest ve věznicích. Tyto tresty však mohou být ukládány jen osobám, u kterých se nevyžaduje separace od okolní společnost z důvodu její ochrany. 29 Jednotlivá alternativní opatření neexistují pouze vedle sebe bez dalšího. Tvoří systém naplňující jednotný účel, a to nahrazení nepodmíněného trestu odnětí svobody Kategorizace alternativních opatření Systém alternativních opatření je vnitřně rozčleněn podle různých kritérií. Nejběžněji používaným je dělení dle toho, v jaké fázi trestního řízení lze alternativní opatření aplikovat. Na základě toho lze alternativní opatření rozdělit na: a) hmotněprávní alternativní opatření, které dále členíme na: a. alternativní tresty b. alternativní opatření b) procesní alternativní opatření, tzv. odklony v trestním řízení. 31 Vzhledem k zaměření diplomové práce autorka uvádí, že se nadále bude v této kapitole zabývat pouze otázkou alternativních trestů. 27 NEZKUSIL, op. cit., s ŠČERBA, Filip: Využívání alternativních opatření v praxi. Trestněprávní revue. 2013, roč. 12, č. 6, s OSMANČÍK, Otakar; ROZUM, Jan. K problematice alternativních trestů a opatření. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1996, s ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2 vyd. Praha: Leges, 2014, s Tamtéž, s

22 3.2 Alternativní tresty V neobecnějším pojetí lze říci, že alternativní tresty jsou představovány všemi tresty dle 52 TZ vyjma nepodmíněného trestu odnětí svobody. V tomto případě by byl však za alternativní trest označen například i trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, který sám o sobě nepůsobí omezení osobní svobody pachatele. V užším pojetí za alternativní tresty považujeme ty, které nahrazují nepodmíněný trest odnětí svobody. Do této kategorie tedy řadíme trest: domácího vězení obecně prospěšných prací peněžitý trest podmíněné odsouzení včetně podmíněného odsouzení s dohledem. 32 Výše uvedené tresty jsou charakteristické svou nemožností být uplatňovány současně s nepodmíněným trestem odnětí svobody, vyjma peněžitého trestu. Toto omezení podtrhuje jejich alternativní povahu. 33 V rámci systému sankcionování mladistvých spatřujeme další, tedy pátý alternativní trest, kterým je peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, který vykazuje shodné znaky alternativních trestů v užším slova smyslu. 34 Autorka uvádí, že problematikou peněžitého trestu se bude důkladně věnovat v následujících kapitolách a tato kapitola sloužila k demonstraci postavení peněžitého trestu v rámci celého systému alternativních opatření. 32 ŠČERBA, 2014, op. cit., s Tamtéž. 34 Tamtéž. 22

23 4. Historie peněžitého trestu Již v daleké historii prvních zákoníků nacházíme zmínky o různých trestech, které bychom mohli přirovnat k současnému peněžitému trestu. Popsáním historického vývoje tohoto trestu můžeme lépe pochopit, proč je peněžitý trest pojímán v podobě, v jaké ho známe dnes, a co vedlo zákonodárce k vytvoření právě takové současné právní úpravy. 4.1 Počátky ukládání peněžitého trestu I když nemáme v rukou jasné důkazy, předpokládá se, že tresty nebo jim podobná opatření se vyskytují již od počátků věků existence lidstva. Z doby asi před jedním a půl milionem let, ze které nám nejsou zanechány žádné písemné důkazy, se můžeme pouze domnívat, jakým způsobem a jakými metodami probíhalo trestání v těchto prehistorických společnostech, a tyto domněnky můžeme opírat především o nalezené archeologické důkazy. Protože v této době bylo k písmu ještě daleko, morální hodnoty se předávaly mezi generacemi především výchovou a zvykově a byly založeny na tom, co bylo nejlepší pro skupinu lidí jako celek. S pozdějším vývojem společnosti ovšem narůstala potřeba ukotvit úlohu trestání a tuto úlohu, kterou dosud vykonávala skupina obyvatel, převzal stát. 35 Až v období kolem roku 5000 př. n. l. a později můžeme především v souvislosti s vývojem mezopotámské civilizace mluvit o první vyspělé civilizaci, kdy v Sumeru, regionu jižní Mezopotámie, se kromě politiky a společnosti začalo vyvíjet i písmo. Přestože v začátcích historie písma bylo jeho použití vyhrazeno pouze elitě, postupem času se písmo rozšiřovalo a kromě zapisovaných písní a básní začaly vznikat první návrhy zákonů. 36 Nejstarším objeveným zákoníkem je zákoník Ur-Nammu pocházející z roku kolem 2050 př. n. l. Zákoník je dochován na tabulce, který je kopií pořízenou až o několik stovek let později. Vzhledem k tomu, že tabulka je dost poškozená, lze z ní přečíst pouze pět zákonů. Tři z nich se týkají sankce, kterou můžeme přirovnat k dnešnímu peněžitému trestu: 35 LYONS, Lewis. Historie trestu. Justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co, 2004, s Tamtéž, s

24 Jestliže (člověk člověku, pomocí nástroje) odřízne nohu, musí zaplatit deset stříbrných šekelů. Jestliže člověk člověku zbraní zlomil kosti musí zaplatit stříbrnou minu. Jestliže člověk člověku nástrojem uřízl nos, musí zaplatit dvě třetiny stříbrné miny. 37 Za uvědomění si, že jedna mina byla jednotkou měny s hodnotou šedesáti šekelů, si můžeme povšimnout značného nepoměru v systému ukládaných sankcí, kdy v případě odříznutí nohy musí člověk zaplatit pouze deset šekelů a v případě zlomení kosti, která by byla v dnešní době obecně brána jako mnohem méně závažné zranění, musí člověk zaplatit celou stříbrnou minu, tedy šedesát šekelů. Způsob trestání zakotvený v tomto zákoníku bývá označován jako princip kompoziční náhrady, který je odlišným principem od zásady talio užité v Chammurabiho zákoníku pro případy trestání podobných zranění mezi členy plnoprávné třídy obyvatel. 38 V dobách dalšího vývoje společnosti spatřujeme také další vývoj zákoníků, které obsahovaly trestní normy. Asi o století později po Ur-Nammuovi vypracoval Lipit-Ištar, král Isinu, zákoník za účelem nastolení pravidel soužití Sumerů a Akkadců. Stejně jako v případě zákoníku Ur-Nammu není zákoník Lipi-Ištara čitelný celý. Z dochovaných ustanovení se právě tři vztahují k trestním pravidlům a ve všech těchto případech je zvoleno potrestání formou pokuty pachatele jakožto kompenzace za způsobený čin: Vstoupí-li člověk do sadu jiného člověka a bude tam chycen při krádeži, musí zaplatit deset šekelů ve stříbře. 39 V podobném duchu byly po roce 2000 př. n. l. vypracovány neznámým autorem destičky obsahující eshunnké zákony. Přesto, že byly rozluštěny jen částečně, opět se zde setkáváme s tím, že jako tresty se téměř ve všech případech, na které tyto zákony pamatovaly, uvádějí pokuty či jiné formy kompenzace. Příkladem je tento text zákona: 37 LYONS, op. cit., s KLÍMA, Josef. Nejstarší zákony lidstva: Chammurapi a jeho předchůdci. 1. vyd. Praha: Academia, 1979, s Tamtéž, s

25 Člověk chycený za denního světla v poli patřícím příslušníku třídy muskenum musí zaplatit deset šekelů stříbra; bude-li chycený na poli v noci musí zemřít; nesmí žít. 40 Nejstarším zákoníkem, který se dochoval ve své úplnosti a určitě také nejznámější zákoník daleké historie je bezpochyby Chammurabiho zákoník. Král Chammurabi jej nechal vypracovat kolem roku 1750 př. n. l. Zákoník bezpochyby vešel ve známost krutostí ukládaných trestů, neboť řídícím pravidlem pro uložení trestu bylo talio, což znamenalo, že byla poškozována ta část těla, která se dopustila předmětného skutku. Za mnoho kriminalizovaných skutků byl také ukládán trest smrti. Z textu zákoníku např.: Jestliže člověk vyrazí oko jinému člověku, bude mu vyraženo oko. Jestliže člověk zlomí jinému člověku kost, bude mu zlomena kost. 41 Pokutou se obvykle trestalo napadení osoby z nižší třídy, která nebyla považována za tak významnou, proto nemuselo být přistoupeno k závažnější sankci - trestu smrti: Vyrazí-li oko otrokovi nebo zlomí-li otrokovi kost, zaplatí polovinu jeho hodnoty. 42 Nejstarší zákoníky lidstva ukazují, že pokuta či určitá forma finančního trestu patřila k prvním uplatňovaným způsobům trestání. Tento trest nebyl vázán čistě na majetkovou trestnou činnost, a proto byl považován za trest univerzální. V dřívějších dobách byl peněžitý trest ukládán ve prospěch poškozeného, čímž byl stírán rozdíl mezi trestem pro pachatele a náhradou škody oběti trestného činu Peněžitý trest v novodobé historii Od nejstarších zákoníků, ve kterých můžeme spatřovat základy peněžitého trestu, se přesouvám na území České republiky, kde v období 19. a 20. století došlo k velmi výraznému vývoji v souvislosti s trestními sankcemi. Dne byl přijat Zákon o zločinech, přečinech a přestupcích, který byl publikován pod. č. 117/1852 ř. z. (dále jen ZZPP). V ustanovení 12 hlavy 40 LYONS, op. cit., s Tamtéž, s Tamtéž. 43 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vyd. Praha: Novatrix, 2009, III. díl, s

26 druhé, prvého dílu ZZPP spatřujeme úmysl zákonodárce vymezit hlavní druhy trestů ukládané za spáchání zločinu, kterými jsou smrt zločincova nebo přidržení ho v žaláři. Peněžitý trest nalézáme až v dílu druhém ZZPP, který se týká přečinů a přestupků. Ustanovení 240 pojednávající o druzích trestů při přečinech a přestupcích uvádí, že přečiny a přestupky obsažené v ZZPP trestají se penězi, propadnutím zboží, věcí prodejných, nebo nářadí, ztrátou práv a daných povolení, vězením, vyhoštěním z některého místa nebo z republiky československé. Peníze z trestu propadlé připadaly pokaždé k fondu chudých toho místa, kde trestný čin byl vykonán. V ustanovení 260 ZZPP můžeme spatřit možnost přeměny peněžité pokuty na přiměřený trest vězení v případě, že by peněžitá pokuta mohla být odsouzenci nebo jeho rodině na důtklivou újmu jmění nebo opatřování výživy. V případě, že zákon nic jiného nepředepisoval, každých 250,- korun bylo přeměněno na jeden den vězení. Zákon umožňoval také opačný postup, a to při přeměně trestu vězení prvého stupně v peněžitou pokutu, to ale pouze v případech zvláštního zřetele hodných a pokuta musela být přiměřená majetkovým poměrům trestance. Zákoník nepřináší obecnou úpravu výše peněžité pokuty nebo způsob jejího výpočtu. V rámci jednotlivých skutkových podstat, jejichž naplnění je stiženo peněžitou pokutou, je stanovena minimální a maximální výše pokuty, v níž je možné trest uložit. Například za naplnění skutkové podstaty předpokládané ohrožení zdraví přenosnými nemocemi - byl člověk potrestán pro přestupek peněžitou pokutou od 250,- až do ,- korun nebo vězením od tří dnů až do tří měsíců. Tento předpis byl mnohokrát novelizován a obecně lze říci, že s novelizacemi přicházely především změny ve výši peněžité pokuty, kterou bylo možno ukládat za spáchané trestné činy. 44 Výraznějších změn se dosáhlo až s přijetím zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, který byl přijat dne 12. července 1950 (dále jen TZ50 ). Tento zákon již přímo mluví o trestu peněžitém, který jej v ustanovení 18 označuje za trest vedlejší, přičemž trest peněžitý lze současně uložit jen s trestem hlavním, kterým byl trest smrti, odnětí svobody a nápravné opatření. Trest peněžitý mohl být dle ustanovení 48 TZ50 ukládán společně s trestem odnětí svobody v případech, kdy pachatel projevil úmyslným trestným činem nepřátelství 44 Zákon č. 117/1852 Sb., Zákon o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. 26

27 k lidově demokratickému řádu nebo spáchal-li trestný čin ze ziskuchtivosti. Tento trest se neukládal v případě, kdy bylo zřejmé, že by byl nedobytný. Pro případnou nedobytnost trestu peněžitého, který soud uložil vedle trestu dočasného odnětí svobody, stanovil soud také náhradní trest odnětí svobody, který s trestem dočasného odnětí svobody nesměl dohromady přesáhnout horní hranici zákonné sazby o více než o čtvrtinu. Zákonodárce zde také stanovil neslučitelnost uložení trestu peněžitého s trestem propadnutí jmění. Soud měl při výměře trestu povinnost přihlížet k osobním a majetkovým poměrům pachatele tak, aby pro něj trest znamenal citelné omezení majetku nabytého bezpracnými zisky a odnětí majetkového základu, z něhož pramenilo spáchání trestného činu. K osobním poměrům pachatele a k výši uloženého trestu peněžitého přihlížel soud také při výměře náhradního trestu. V obecném ustanovení pojednávajícím o trestu peněžitém byla také stanovena minimální a maximální výše trestu peněžitého, a to částkou od 100,- Kčs do ,- Kčs. Ustanovení 50 TZ50 zavedlo institut ručení za nedobytný trest, kdy ručitelem mohl být dle soudu majitel soukromého podniku, při jehož provozu byl trestný čin spáchán, nebo osoba odpovědná za vedení takového podniku, jestliže z nedbalosti přispěli ke spáchání trestného činu. Co se týče vydobyté částky, ta připadla v plné výši státu. 45 Výše popsané novodobé předpisy nebyly jedinými, které by obsahovaly úpravu peněžitého trestu. Kromě těchto dvou stěžejních existoval například Zákon o lichvě (1914) 46, Zákon o padělání peněz (1919) 47 či Zákon na ochranu republiky z roku Peněžitý trest v zákoně č. 140/1961 Sb. Národní shromáždění se dne 29. listopadu 1961 usneslo na zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen TZ61 ). Tento zákon již nerozděloval sankce na tresty hlavní a vedlejší, ale ve svém ustanovení 27 stanovil taxativní výčet trestů, které mohl soud za spáchané činy uložit, vyjma jiných i trest peněžitý. Zákonodárce stanovil, že peněžitý trest nelze uložit vedle trestu propadnutí majetku, tj. použil 45 Zákon č. 86/1950 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. 46 Císařské nařízení č. 275/1914 ř. z., o lichvě. 47 Zákon č. 269/1919 Sb., o padělání peněz a cenných papírů. 48 Zákon č. 50/1923 Sb., na ochranu republiky. 27

28 stejnou dikci jako v dřívějším zákoníku. Toto pravidlo platí i v současném trestním zákoníku. Postupem několika novel týkajících se mimo jiné rozpětí, v jakém byl peněžitý trest ukládán, byla uzákoněna minimální hranice ve výši 2.000,- Kč, horní hranice představovala částku až ,- Kč. Takový trest byl ukládán, jestliže pachatel úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Bez naplnění těchto podmínek mohl soud uložit peněžitý trest jen v případě, kdy tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoloval nebo pokud jej soud ukládal za trestný čin, u něhož horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevýšila tři léta, a vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele trest odnětí svobody současně neukládal. Peněžitý trest mohl být uložen také jako samostatný trest, a to v případě, kdy vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu nebylo třeba. Soud také mohl stanovit přiměřené splátkování peněžitého trestu. Stejně jako v předcházejícím trestním zákoně, soud při výměře peněžitého trestu přihlížel k osobním a majetkovým poměrům pachatele a peněžitý trest neuložil, bylo-li zřejmé, že by byl nedobytný. Vydobytá částka v rámci peněžitého trestu opět připadala státu. Zákonodárce i zde uložil povinnost soudu stanovit náhradní trest pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Tímto náhradním trestem byl trest odnětí svobody až na dvě léta, přičemž náhradní trest nesměl ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby. Úplnou novinkou v rámci zákonné úpravy peněžitého trestu bylo stanovení zahlazení odsouzení, kdy na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti, se hledí, jakoby nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno. 49 Zatím posledním předpisem týkajícím se peněžitého trestu je zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který byl přijat dne 8. ledna 2009 Parlamentem České republiky a nabyl účinnosti dne (dále jen TZ ). Tento zákon je ve znění novel aktuálním zdrojem zákonné úpravy, nejen co se týče peněžitého trestu. Zákon byl přijat v době, kdy již novelizace nestačily k tomu, aby mohl být předpis plně odpoután od státní ideologie doby, ve které byl přijat, a aby plně odpovídal 49 Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. 28

29 standardům moderních demokratických zemí a vyrovnal se moderním trestním zákoníkům jiných států. 50 Nový trestní zákoník přinesl řadu změn nejen v rámci jednotlivých skutkových podstat, ale také v oblasti trestání. Trestní zákoník kromě obecných základních kritérií pro ukládání trestních sankcí uvádí podrobnější konkretizaci pro výběr druhu a výměry trestu. Oproti dřívějším zákoníkům se zde přihlíží například k dosavadnímu způsobu života pachatele, možnosti nápravy pachatele, ale také chování pachatele po činu, tedy k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu. 51 Zákonodárce vytvořil nové ustanovení, kde podle 39 odst. 7 TZ musí soud obligatorně při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédnout k tomu, zda pachatel trestného činu získal nebo se snažil získat trestným činem majetkový prospěch. Jestliže to nevylučují majetkové nebo osobní poměry pachatele, uloží soud pachateli některý z trestů, který ho postihne na majetku, a to s přihlédnutím k výši takového majetkového prospěchu, tj. propadnutí majetku, peněžitý trest či propadnutí věci či jiné majetkové hodnoty. 52 S přijetím nového trestního zákoníku došlo také k posílení postavení alternativního trestání. Dle autorky by měla jít moderní společnost vstříc nahrazování tvrdého trestu odnětí svobody, který by měl být ukládán jen za závažné trestné činy, vše v souladu s funkcemi a zásadami trestního práva. V rámci zákonné právní úpravy peněžitého trestu se Česká republika zařadila k většinovému pojetí evropských zemí, které v rámci stanovení výměry peněžitého trestu užívají systém denních sazeb. 50 Obecně o trestním zákoníku. Reforma justice [online]. Ministerstvo spravedlnosti České republiky. [cit ]. Dostupné z: 51 PÚRY, František. Některé změny v ukládání trestů podle nového trestního zákoníku. Trestněprávní revue. 2010, roč. 9, č. 1, s Tamtéž, s