obsah přílohy Bitva u Sokolova Soupis padlých československých vojáků Dar pro Sokolovo Dopis pana Kuce Fotoreport z bojiště u Sokolova

Transkript

1 obsah přílohy Bitva u Sokolova 42 Soupis padlých československých vojáků 44 Dar pro Sokolovo 45 Dopis pana Kuce 46 Fotoreport z bojiště u Sokolova 47 Bitva v Kurském oblouku 54 Areál památníku bitvy u Prochorovky 77 Kyjevsko - pečerská lávra 81 Socha Matka Vlast 84 Pevnost Přemyšl 85 41

2 Bitva u Sokolova Frontová situace před a během boje u Sokolova: Když v lednu kapitulovali Němci u Stalingradu, zahájila Rudá armáda postup na Kursk, Charkov a Rostov na Donu. Koncem února 1943 se postup zastavil. V prostoru Charkova se vytvořil výběžek, kde neměli Sověti souvisle pokrytou frontu a Němci přešli do protiútoku. 48. tankový sbor útočil na Charkov čelně od jihu a 2. tankový sbor SS obešel město z jihozápadu a podařilo se mu Charkov v průběhu března dobýt. Během této německé protiofenzívy poprvé zasáhla do obranných bojů československá vojska v bitvě u Sokolova. Zde se odehrála bitva 1. čs. samostatného praporu s Wehrmachtem a s tankovými jednotkami elitních tankových divizí Waffen-SS Adolf Hitler a Totenkopf. Československý prapor byl během těchto bojů začleněn do 3. tankové armády Voroněžského frontu, kterému velel generálplukovník Golikov. Situace před bitvou Českoslovenští vojáci se po dlouhém přesunu z Buzuluku dostali do prostoru Sokolova dne 3. března Jejich první bojový úkol vyžadoval udržet postavení na linii nově budované obrany na řece Mža. Na severním břehu řeky vedl téměř souvislý pás osad vhodných pro protitankovou obranu (vojáci se mohli krýt za budovami). Pouze v místě obranného úseku 1. roty byla pláň, neumožňující prakticky žádné krytí, zatímco na druhém břehu řeky stála vesnice Sokolovo. Ta nabízela poněkud lepší obranné možnosti. Vojáci byli původně rozmístěni na patnáctikilometrovém úseku, což je sedmkrát víc, než je u praporu obvyklé. 3. tanková armáda byla v té době obrovským způsobem vyčerpána - např. sovětské střelecké divize s normálním stavem přes lidí jich měly jenom Na severu u osady Timčenkov byla původně umístěna jedna četa 3. roty, které velel Oldřich Kvapil, jižně, v Mirgorodu, byl umístěn zbytek 3. roty a u vesnice Artjuchovka zaujala pozice 2. rota pod velením nadporučíka Loma. Na jižním břehu řeky, v Sokolovu, vedl předsunutou obranu posílené 1. roty nadporučík Otakar Jaroš. V oblasti útočily jednotky 4. německé tankové armády, resp. 48. armádní tankový sbor a 2. tankový sbor SS. Přímo na Sokolovo útočila část 6. tankové divize, která byla přisunuta z Německa a zasazena nejprve do neúspěšného pokusu o osvobození obklíčené Paulusovy armády. U Sokolova pak útočila její část a dodnes není zodpovězena otázka, jakou tankovou silou tehdy disponovala (podle historika T. Jakla mohlo jít asi o 60 tanků). Průběh boje: Obrana vesnice Artjuchovka Zde bojovala 25. gardová střelecká divize, která německý útok zadržovala čtyři dny. Pětadvacet příslušníků 1. čety 8. roty pod velením poručíka Šironina bránilo od 2. března železniční přejezd u stanice Bespalovka. Postupně za pět dnů padlo dvacet vojáků této čety. Zlikvidovali víc než třicet německých obrněnců a sto vojáků. Mezi pěticí, která přežila, nebyl nikdo bez zranění. Ustoupili teprve v okamžiku, kdy se našemu praporu a ostatním jednotkám podařilo dobudovat obranu na řece Mža. Všech pětadvacet příslušníků čety získalo titul Hrdina Sovětského svazu a pověst o nich o statečných Šironovcích se brzy rozšířila i mezi československými vojáky. 3. března, kdy Čechoslováci dorazili k Sokolovu, vedla fronta jihojihozápadně v prostoru vesnice Artjuchovka. Čechoslováci tak mohli zatím vybudovat protitankový opěrný uzel, i když ve vlastním Sokolovu byla pouze čtyři protitanková děla a nějaké protitankové pušky. Dvě děla byla československá a dvě pocházela od sovětské 62. gardové střelecké divize. Další posilové prostředky byly až na druhé straně řeky Mža, takže se do obrany Sokolova nemohly účinně zapojit. Jejich místění však bylo logické, protože bránily celý úsek, musely pokrýt Mirgorod i Artjuchovku. Když německé tanky pronikly do Sokolova, byl nadporučík Jaroš stále ve spojení s plukovníkem Svobodou, který mu poslal na pomoc četu rotmistra Voráče a snažil se poslat i 179. tankovou brigádu s několika tanky. Bohužel pod prvním tankem se protrhl led a obránci vesnice zůstali odkázáni sami na sebe. Pomalu ustupovali směrem ke kostelu, což byla jediná masivní budova v obci. Nakonec došlo k přerušení spojení, čímž byla rota definitivně odříznuta od jakékoliv pomoci. Rotmistr pěchoty Hynek Voráč se dobrovolně přihlásil do akce, která měla za cíl posílit obranu Jarošovy 1. roty. V Sokolovu 8.března 43 (ve věku nedožitých třiceti let) padl a je zde pochován. 42

3 Někdy okolo 19.00hod nastal konec, vojáci se začali stahovat k severnímu okraji, a potom ustupovali přes řeku Mža k postavením 2. a 3. roty. Sokolovo tak bylo vyklizeno. Druhý den, 9. března, se pokusil několik kilometrů vzdálený jihozápadní front o jakýsi protiútok. Do něho byl zapojen i československý prapor, útočila 2. rota pod vedením nadporučíka Kudliče. Čechoslovákům se podařilo znovu dobýt severní část Sokolova. Ale protože se sovětský útok nevyvíjel nijak dobře, československá 2. rota, která utrpěla velká ztráty, se znovu stáhla zpátky. 9. března boje skončily, 10. března už byl poměrně klid a bojovalo se na jiných úsecích fronty. 13. března přišel rozkaz k ústupu, protože Němci prorazili na jiných úsecích fronty a hrozilo obklíčení. Co následovalo: Němci dobyli Charkov zpět a naše jednotky (po splnění úkolu uhájit linii danou řekou Mža) byly pod hrozbou obklíčení nuceny ustoupit. V bojích u Sokolova a při následném ústupu v březnu 1943 padlo Němcům do rukou asi dvacet příslušníků 1. čs. samostatného praporu. Z nich pět bylo na podzim 1943 využito v protektorátu k propagandistické kampani proti čs. zahraničnímu odboji a poté patrně totálně nasazeno v Říši, jeden z nich byl po válce internován v sovětském pracovním táboře, gulagu. Několik našich raněných Němci ve dnech března 1943 povraždili v charkovské nemocnici. Bitva u Sokolova měla nesporný význam pro vojáky československé jednotky v Sovětském svazu, protože se tak zařadili po bok československých vojáků ve Francii, letců ve Velké Británii i našich obránců od Tobruku a splnili svoji povinnost v boji proti společnému nepříteli. Jejich vystoupení u Sokolova mělo také velký význam pro československou exilovou diplomacii. I přes ideologické zneužití bitvy v poválečných letech patří bojové vystoupení našich vojáků u Sokolova k těm stránkám naší historie, na které bychom rozhodně neměli zapomínat. 43

4 Soupis padlých československých vojáků podle seznamu umístěném v muzeu v Sokolově jména byla ověřena a opravena podle dostupných zdrojů Pouze ty osoby, jejichž jména jsou uvedena tučně, se podařilo ověřit v Databázi legionářů a padlých ve 2. světové válce, příp. v Databázi příslušníků čs. vojenských jednotek v zahraničí za 2. sv. války. seznam v sokolovském muzeu - detail Hovoří překladatel: Ověřování mělo svá úskalí: Např. Kagan je Kahan, Ržerik je Řepík, Fiš Villy je Fisch Viktor, Sobko Dimitrij je Sopko Demeter. U Sokolova padl Stejskal Stanislav, František válku přežil. Ne všichni ze seznamu padli v Sokolově, např. Vilém Ficnar podle Databáze padl u Kurska, Andrej CapP v Jachnovščině (v seznamu je uveden dvakrát), nebo Egon Presser v Mirgorodu a Jaroslav Tachecí a František Foltýn mají uveden Charkov a Jan Kudlič Konstantinovku. Další nesrovnalosti se týkají hodností: František Valenta je v sokolovském seznamu rotmistr, ale v databázi rotný, u Jana Macha je to obráceně, vojín Vldajmir je četař Vladimír Fedor (přednost dávána údaji z databáze). Ostatních 26 jmen se zatím, pravděpodobně díky zkomoleným jménům na sokolovském seznamu, nepodařilo ověřit. Snad by pomohl pramen: VHA/SSSR/II/12/9a - Padlí a ranění v bitvě o Sokolovo. voj. BABIČ Pavel voj. MERJANA Vasilij voj. JANČÍK Vasil voj. BALÍN Michal voj. MATUŠEK Rudolf voj. JANČINA Dmitrij voj. BASS Dezider voj. MERECKÝ Robert voj. JANČUŠKA Josef voj. BEJDĚJS Arnošt voj. NASCH Alfréd voj. JANOUŠ Antonín voj. BLÁHA Josef voj. OBERSTRER Jan voj. JIRKOVSKÝ Josef voj. BLASENSTEIN Walter voj. PAP Mikuláš svob. WEISSMANN Bohumil voj. WEINBERGER Ervín voj. PRESBURK Kurt svob. KUBEŠ Václav voj. WEIS Melichar voj. ŘEPÍK Josef svob. LEPPIN Jozef JUDr. voj. VEKSBERGR Leo voj. ŠALAMOUN Alexander svob. OSTROVKA Jiří voj. VITMAN Djačeslav voj. SMOLJAK Juraj svob. PRESSER Egon čet. VLADIMÍR Fedor voj. SOPKO Demeter svob. REDIŠ Hugo voj. VLADIMÍR Ferdinand voj. SOKAL Michal svob. SOLANIČ Josef voj. VODNÁŘ Michal voj. SOLANIČ Josef svob. FRESCHL Erik voj. VOLOŠIN Michal voj. SOUKUP Mikuláš svob. ŠVIHLÍK Viktor voj. HAVEL Jozef voj. TOVDAK Fedor svob. SPIEGEL Ignác voj. HOFFMANN Ludvík voj. TAUBER Max svob. JAROŠKA Jozef voj. HAŠAN Antonín voj. TRAUB Egon des. VIMMER Martin voj. HOSS Kurt voj. TUROK Teodor des. GOLDENBERGER Eduard voj. GROSMANN Josef voj. ULIHANEC Demetetr des. KAŠNER Max voj. GUDČI Stanislav voj. PILIPP Jiří des. SIGL František voj. HUDEČEK Karel voj. FICAJ Juraj des. FISCH Viktor voj. DŽIMURAT Vasilij voj. FICNAR Vilém čet. BRODAVKA Arnošt voj. DOČKAL František voj. FEDORKO Peter čet. WOLF Kurt voj. DERI Petr voj. FILKENŠTEJN Kurt čet. HAVLÍČEK HAISLER Václav voj. ŽUK Jaroslav voj. FELDČER Vilém čet. KOMÁNEK Karel voj. IVANIČ Josef voj. FURMAN Jozef rotmistr LUSKA Alfréd voj. KAHAN Julius voj. CAR Andrej rotný MACH Jan voj. KAFKA Kurt voj. CZINNER Arpád JUDr. rotný VRZAL František voj. KESSLER Izák voj. CIPIŇO Ivan rotmistr VORÁČ Hynek voj. KETNER Emil voj. CAP Andrej rotný VALENTA František voj. KIPPEL Jan voj. STEINER Kurt rotmistr RŮŽIČKA František voj. KLOUDA Alois voj. ŠVÉD Josef rotmistr STEJSKAL Stanislav voj. KÖNIG Josef voj. ŠVÉDA Jozef rotmistr TACHECÍ Jaroslav voj. KUTERER Ervín voj. SCHWARZ Herman rotmistr FOLTÝN František voj. LANCER Norbert Evžen voj. ŠELEMBA Štefan ppor. FRANK Jiří voj. LANZER Walter voj. SCHUDMAK Arnošt npor. KUDLIČ Jan voj. LUPÍNEK Josef voj. ŠKROBINEC Josef npor. LOM-LÖHRER Jaroslav voj. MAJOR Vasil voj. JANČA Mečislav kpt. JAROŠ Otakar 44

5 Dar pro Sokolovo dvoujazyčná tabule o Otakaru Jarošovi věnovaná městem Mělník muzeu v Sokolově český text ředitel muzea pan Kuc, za ním dvoujazyčná tabule o Otakaru Jarošovi ukrajinský text ředitel muzea pan Kuc přebírá náš dar 45

6 Dopis pana Kuce originál dopisu český překlad 8. září 1912 přivítalo Sokolovské muzeum bojového bratrství s velkým potěšením zástupce občanů města Mělníka v místě, kde zahynuly desítky československých vojáků v čele s hrdinou Sovětského svazu Otakarem Jarošem. Předali nám myšlenky a svědectví doplňující údaje o Hrdinovi, které se stanou obohacením nové expozice muzea po 70 letech bojů. Jsme vděčni za věnované exponáty a dary. Přejeme všechno nejlepší obyvatelům města Mělníka, v němž žil O. Jaroš, obránce vesnice Sokolovo, jenž zahynul v boji proti útočícímu nepříteli. Ředitel muzea - Oleksandr Kuc muzeum v Sokolově 46

7 Fotoreport z bojiště u Sokolova Tento soubor snímků a řazení jejich vztahu k terénu podle satelitní mapy, je určen pro zájemce o poznání výsledků průzkumu bojiště. V rámci poznávací mise jej uskutečnilo sdružení Background v září Při orientaci na bojišti byl velkou měrou nápomocen ředitel muzea v ukrajinském Sokolově pan Olexandr Ivanovič Kuc autoři snímků: František Macek, René Kontra, Dalibor Filáček výsledné grafické uspořádání: Dalibor Filáček 47

8 1. pozice zbořeného kostela 2. pozice předních zákopů 1. roty 3. současný hřbitov 4. současné muzeum 48

9 obr. 1 Výjezd k pozicím 1. roty; za námi poslední domek Sokolova obr. 2 Pohled zpět na Sokolovo obr. 3 Panoramatický pohled na Sokolovo, směr severovýchod; kostel stál vlevo od osy pohledu, muzeum je vpravo 49

10 obr. 4 Vlevo i vpravo od cípu lesa na horizontu postupovaly jednotky německé 4. tankové armády obr. 5 Panoramatický pohled na horizont, odkud se valily útoky německé 4. tankové armády obr. 6 Pohled na severovýchod; porost v levé části kryje rokli, zcela vpravo je cíp zeleně místního hřbitova obr. 7 Pohled na východ, nalevo je Sokolovo; napříč loukou se táhne současný výkop pro plynové potrubí 50

11 obr. 8 Pohled z téhož místa, jako na obr. 8, ale osa pohledu směřuje více na sever obr. 9 Spodní část zalesněné rokle na levém křídle Jarošovy obrany; v pozadí les, kryjící rokli na pravém křídle přední obranné linie obr. 10 Panoramatický snímek zachycující bojiště z pohledu útočících Němců, proti čelním zákopům Jarošovy 1. zesílené roty; porosty vlevo i vpravo kryjí rokle, Sokolovo se táhne pod horizontem na obzoru vidíme terén řeky Mža obr. 11 Pohled do rokle na levém křídle obrany 51

12 obr. 12 Pohled do rokle na levém křídle obrany obr. 13 Spodní část rokle na levém křídle obrany; vidíme trasu uloženého plynového potrubí místo bývalého kostela dodnes patrné krátery hrob Otakara Jaroše muzeum rokle obranná pozice 1. roty rokle hřbitov 52

13 Zvětšený výřez oblasti, kde jsou dodnes patrné krátery Rekonstrukce polohy sokolovského kostela Při přibližné rekonstrukci polohy sokolovského kostelíka jsme vycházeli ze dvou známých fotografií, na nichž je patrná orientace vchodových dveří k cestě klesající z jižního svahu. Předpoklad, že hlavní osa stavby sleduje směr východ- západ, podporuje i viditelné natočení kostela znázorněné na výjevu diorámy předváděné v místním muzeu. 53

14 Bitva v Kurském oblouku Vytvořeno jako studijní materiál pro potřeby sdružení Background v rámci mise VÝCHODNÍ FRONTA

15 Bitva v Kurském oblouku Obsah: Zdroje, odkazy: Stručný přehled událostí od vstupu SSSR do války s hitlerovským Německem: Operace Zitadelle (Citadela) Na sovětské straně Před zahájením bitvy Bitva v Kurském výběžku SEVER , den první sever , den druhý sever JIH , den první jih , den druhý jih SEVER , den třetí - sever , den čtvrtý - sever , den pátý - sever situace v severní části výběžku ve dnech , den šestý a další JIH , den třetí - jih , den čtvrtý - jih , den pátý - jih SEVER , den pátý - sever , den šestý sever , den sedmý sever JIH , den šestý - jih , den sedmý - jih , den osmý jih; bitva u Prochorovky , den devátý - jih; bitva u Prochorovky SEVER , den osmý sever; operace Kutuzov operace Kutuzov operace Kutuzov operace Kutuzov operace Kutuzov operace Kutuzov JIH , den devátý jih , den devátý a desátý jih , den jedenáctý a dvanáctý - jih Závěr

16 Zdroje, odkazy: Eduard Čejka, Velký přelom, Panorama 1988 M.K.Barbier, Kursk, Ottovo nakladatelství s.r.o., 2004 Liddel Hart, Dějiny druhé světové války, Jota Alexandr Swanson, Malcom Swanston, Historický atlas II. světové války, Columbus 2008 David Jordan, Andrew Wiwest, Atlas druhé světové války, Ottovo nakladatelství s.r.o., 2006 Winston S. Churchill, Druhá světová válka, V. díl, nakladatelství Lidové noviny, 1995 Internetové zdroje: mapy: texty: Stručný přehled událostí od vstupu SSSR do války s hitlerovským Německem: je spuštěn plán Barbarossa útok na Sovětský Svaz Před útokem byla provedena reorganizace německých divizí a jejich počet navýšen. Ovšem navýšení bylo doprovázeno snížením úderné síly jednotlivých divizí. Při západním tažení měla každá divize 1 tankovou brigádu (1 pluk 160 tanků, 2 pluk 160 tanků, celkem 320 tanků) Nyní jeden pluk se 160 tanky vyčleněn a kolem něj je vytvořena nová divize. Počet je tedy navýšen, ale tanková síla divize se snižuje. Celkem mají Němci zhruba o 800 tanků více než při západním tažení. Do pohybu se dává 120 německých divizí, 3 miliony mužů, 3550 tanků a samohybných děl, 2770 letadel Sovětská armáda má v červnu divizí a tanků V prvních pěti dnech pronikají Němci do hloubky 322km ruského území. Německý wehrmacht je členěn na 3 skupiny armád (celkem 7 armád, 4 tankové skupiny se 17 tankovými divizemi a 13 motorizovaných divizí) skupina armád Sever skupina armád Střed skupina armád Jih Útok na jihu vykazuje proti ostatním pomalejší průběh, německý hlavní stan OKW (Obrekomando der Wehrmacht) vede debaty o strategicky hlavním směru zda Moskva či Kavkaz. Tyto debaty vedeny skoro 2 měsíce. Jako hlavní je určen nakonec směr Moskva, to už ale bylo září a pomalu začínalo špatné počasí. (6. října 1944 napadl první sníh.) Německé východní tažení v roce 1941 vrcholí operací Tajfun snahou dobýt Moskvu. 6. prosince 1944 podniká generál Žukov protiofenzívu a v průběhu bitvy o Moskvu německý postup zastavuje. Němci poprvé špatně odhadují velikost sovětských záloh i obecně schopnost ruského potenciálu v lidech i materiálu prosinec 1941 duben 1942 Odstupují velitelé všech tří skupin německých armád. uskupení Jih Rundstedt, nastupuje Reichenau uskupení Sever von Leeb, nastupuje Küchler uskupení Střed- Bock, nastupuje von Kluge Přijat plán pro letní tažení 1942: Místo očekávaného útoku na Moskvu je hlavní útok směřován na jih na Kavkaz. Tento směr sleduje dva cíle - zisk ropných polí a možnost z jihu přes Stalingrad opět zaútočit na Moskvu. 56

17 Německé velení naplánuje operaci Blau k obsazení a postupu na jih. Její realizací jsou Rusové zaskočeni a ustupují. Jedním z výsledků tlaku Němců ve směru na jih je postup na levém křídle od Charkova směrem ke Stalingradu. 19. srpna armáda se 4. tankovou zahajují útok na Stalingrad, zpočátku poměrně rychlý postup je ale postupně zpomalován zahájena konečná ofenzíva k dobytí Stalingradu 6. armáda (von Paulus) ze severozápadu, 4. armáda z jihozápadu. Čelisti armád se ale nesevřely, dochází ke stále urputnějším bojům a současně pro obě strany vzrůstá význam a symbolika místa, podobně jako tomu bylo u Verdunu v roce Několik údajů k Bitvě u Stalingradu Zároveň s probíhající stalingradskou bitvou dochází ke stahování Němců od Kavkazu, způsobeno je to tlakem Rusů, ale i vznikajícím ohrožením pravého křídla a možností velkého obklíčení protiúder Sovětské armády uzavřen kruh kolem německé 6. armády protiútok von Mansteina z jihozápadu, zůstal asi 50km před 6. armádou závěrečný útok na Němce u Stalingradu kapitulace maršála von Pauluse Pro Němce přetrvává nebezpečí možného kavkazského kotle, sovětská vojska vedou sérii stálých útoků, Němcům se ale daří vždy vyklouznout z obklíčení a stahovat se. Využívají při tom moderní formy obranných bojů, které jsou velmi účinné. Rudá armáda mění taktiku a přizpůsobuje ji novým poměrům údery po celé délce fronty, střídavě, neočekávaně, často měněný rytmus útoků. Ty jsou ne vždy vedeny v přímém směru a tak se nepodstatné cíle nečekaným útokem mění ve strategicky důležitá místa. Tato taktika nutí nepřítele udržovat síly po celém úseku fronty. V té době dochází k osvobození Leningradu (17 měsíců obklíčení). První únorový týden Sověti obklíčili Kursk a je město dobyto. Němci obsazený Charkov je Rusy ohrožen ze severu, následuje další ruský útok z jihu od Charkova, generál Golikov se svými vojsky Charkov dobyl. Pak ale Rusové útok zastavují. Je tu obtížný jarní terén, logisticky náročná doprava, při rychlém postupu si zcela odhalili týl své armády a také Němci se konečně zastavili a koncentrovali síly. Generál Von Manstein první březnový týden naplánoval a provedl protiútok a následnou ofenzivou Rusy zatlačil zpět za Donec a Izjmu, opět dobyt Charkov, v dalším ofenzivním postupu Němci obsazují Bělgorod. A protože Němci nadále drží také severně položené území v oblasti města Orel (Orelský výběžek), vzniká mezi těmito dvěma územími 250km široký a 160km hluboký Kurský výběžek. Tento úspěch u Charkova odsunul pro OKW důvody ke stažení jednotek a vyrovnání fronty a navíc pro německá vojska vznikla i zajímavá výchozí pozice pro úder na Kursk Operace Zitadelle (Citadela) Němci zvažují možnost útočné operace proti kurskému oblouku od března Seříznutím oblouku by se zkrátila fronta o 250km a uvolnilo by se divizí. Zároveň je ale ve hře i obrana stávající fronty v očekávání ruské ofenzívy, neboť charakter fronty esovitě prolomené v orelském a kurském oblouku nabízela tutéž možnost i Sovětské armádě. Vedly se spory a diskuze o útočné nebo obranné strategii, hlavním zastáncem útočné varianty a hlavní slovo má náčelník generálního štábu pozemního vojska generál Kurt Zeitzler, který nakonec tuto strategii u Hitlera, jako vrchního velitele německé branné moci, prosadí. Původní a optimální termín útoku s jarním táním byl původně stanoven na Ovšem v tu dobu nebyli Němci připraveni, nebyly doplněny stavy a materiál. Do výzbroje se zaváděly nové zbraně. Byly to především tanky typu Panther a nejmodernější těžké tanky Tiger, dále např. nové verze vynikajících lehkých kulometů MG42. 57

18 vydává Hitler operační rozkaz č. 6 kde je dána priorita operaci Citadela. Cílem je soustředěným útokem z prostoru jižně od Orla (severní směr) a z prostoru Bělgorodu (jižní směr) obklíčit a zničit sovětská vojska v prostotu Kurského výběžku. Hlavní pásmo sovětské obrany mělo být překonán jedním úderem běhen dvou dnů a do čtvrtého dne se měla obě uskupení německých vojsk spojit východně od Kursku. K operaci Citadela bylo vyčleněno a shromážděno celkem mužů v 50 divizích (z toho 16 tankových). K dispozici bylo děl a minometů, 2700 tanků a samohybných děl. Připravena byla dvě letecká uskupení 6. letecká flotila (600 letadel) a 4. letecká flotila (1000 letadel). Po více než dvouměsíční prodlevě od plánovaného původního termínu spuštění bylo rozhodnuto, že operace Citadela bude zahájena Severní útok zajišťovaly armády z armádního uskupení Střed (von Kluge) a to konkrétně 9. armáda pod velením generála Waltera Modela. Za ním stála 2. armáda, která zajišťuje obranu orelského oblouku. Celkem je tu soustředěno mužů, 2400 tanků a samohybných děl, 1800 letadel. Luftwaffe mají v tu dobu na všech válčištích celkem 6000 letadel, ovšem jen necelou polovinu mohou použít na východní frontě, ostatní musí vázat ve Středomoří a v západní Evropě. Na východní frontě už ale Němci nemají absolutní nadvládu v květnu a v červnu proběhly rozsáhlé letecké operace vedené ze strany sovětského letectva. Luftwaffe tehdy ztratila na východní frontě od dubna do června 1943 až na 3700 letadel a s tím spojený počet vycvičených a zkušených pilotů Jižní útok spadá pod velení armádního uskupení Jih (von Manstein). Útokem je pověřena 4. tanková armáda (generálplukovník Hermann Hoth) a samostatné uskupení Kempf (generál Werner Kempf). Tyto armády mají k dispozici na 4000 tanků, 7000 děl a minometů a skoro 2000 letadel. von Kluge Model von Manstein Hoth Kempf Sestavování jednotek do samostatných uskupení různých velikostí určených pro dílčí operace a po nich opět rozpouštěných je běžnou vojenskou praxí a umožňuje operativní nasazování úderných nebo obraných sil. Pravidlem je pak označení tohoto uskupení dle jména velícího důstojníka. To bylo běžné nejen v německé armádě, ale známe to třeba i z amerického nasazení v Bitvě o výběžek (Ardeny 1944). Na sovětské straně I na sovětské straně se zvažují dvě koncepce útočná a obranná, dalo se lehce vydedukovat, a potvrzovaly to i zpravodajské informace, že Němci mají podobné dilema. I oni váhají mezi ofenzívou a defenzívou a otázka zněla, zda udeřit první, než stačí nepřítel soustředit síly nebo vyčkat, udržet nápor a až se útok otupí, vyrazit do protiofenzivních úderů. Nakonec Hlavní stan (hlavně díky generálu Žukovovi) rozhoduje pro variantu druhou realizovat členitou obrana a připravit následné protiofenzivní útoky. Britský pohled generálporučík G. Le Q. Martel o zkušenostech od Alamejnu: Je lepší sevřít půlky na obou stranách tankového průlomu a využít rezerv k upevnění křídel průlomu jako nepřímé překážky než čelit frontálně. 58

19 Začalo tedy budování několika pásmové obrany, výcvik jednotek, tvorba záloh a zásob. Strategie byla jednoznačná vyčerpat a unavit Němce, ničit mu jeho údernou sílu, zvláště tankovou a pak s čerstvými zálohami vyrazit do protiútoku. V průběhu dosavadních válečných let dochází na ruské straně k mnoha kvantitativním, ale hlavně kvalitativním změnám. Zlepšila se výzbroj i výstroj vojáků, na vyšší úroveň se dostává konstrukce a výroba zbraní pušky, dělostřelectvo, raketové zbraně. Produkují se výtečné střední tanky T-34 a těžké tanky KV-1. Důležité jsou stále dodávky Spojenců, hlavně automobilní technika. Nová generace ruských velitelů je oproti německým mladší, aktivnější a také bezohlednější. Stalin dává své velitelské garnituře větší volnost v rozhodování, než to činí Hitler a i proto se zlepšila úroveň ruského velení i strategického myšlení, organizace a výstavba tankových a leteckých armád je efektivnější a pružnější. Kladem je i jistá obecná primitivnost -ruský voják přežije tam, kde jiný nevydrží. Organizace obrany celého pásma fronty od orelského výběžku přes kurský výběžek až po jeho jižní křídlo bylo následující: Proti orelskému výběžku stojí a severní křídlo kurského výběžku kryje Západní front (Sokolovskij) Brjanský front (Makarjan Popov) Obrana Kurského oblouku: severní polovina oblouku 95km Střední front (generál Konstantin K. Rokosovskij) (1500 tanků, 500 v záloze) jižní polovina oblouku 164km Voroněžský front (generál Nikolaj F. Vatutin) (1700 tanků, mužů, 8700 děl a minometů) jižní křídlo kurského výběžku kryje Jihozápadní front (generál Rodion Malinovskij) V záloze za Voroněžským frontem je připraven Stepní front (generál Ivan S. Koněv) Celkem je připraveno 1,3 miliony mužů, 3400 tanků a samohybných děl, 2100 letadel Obranná opatření u Kurska byla nejdokonalejší, jaká Rusové do té doby vytvořili, bylo hustě členěné do hloubky v několika liniích. Rokosovskij Vatutin Koněv 59

20 Organizace obranných linií: hlavní linie odporu (3-5km široká; 3 5 řad zákopů) první linie obrany armády tři linie na stupni frontu (15-20km za hlavní linií) linie záložní (15km za těmito liniemi) poslední zajišťovací linie Organizace sledu jedné linie: minová pole a drátěné zátarasy protitanková děla (hustota hlavní až 35 na 1km) rotní ohniska odporu 4-6 protitankové pušky, tanky, samohybná děla, okopy mapa č. 1 schéma sovětských obranných linií Převaha Sovětů byla až 4:1, přesto vládla ve velení určitá nejistota i nervozita. V červnu údajně tajně jedná Molotov s Ribentropem, ovšem nejen, že se nedohodnou, ale navíc se snad o jednání dozvěděli Spojenci a Rusové i tak jednání museli přerušit. (tuto informaci ale většina pramenů popírá ) Celkem sovětských vojáků a 3700 tanků čeká na německých mužů a 2700 tanků zhruba ve stejných pozicích, ve kterých proti sobě stáli před dvěma lety. Střední front: 5000km zákopů, celkem přes min a fugasů (druh improvizované miny), jen v úseku 13. a 70. armády nataženo 112km drátěných zátarasů. Voroněžský front: okopů, 5322 velitelských a pozorovatelských stanovišť, úkrytů a zemljanek, položeno min a postaveno 593km drátěných zátarasů, délka zákopů činila celkem 4240km. V době bitvy u Kurska mají Rusové k dispozici na 2000 letadel, výraznou nadvládu ale nemá ani jedna strana. Dále je soustředěno na tanků, ovšem německé tanky jsou dokonalejší. Před zahájením bitvy Dva frontové oblouky, které vytvářejí orelský a kurský oblouk, procházejí terénem mírné pahorkatiny, která se nazývá Středoruská vrchovina To, že Rusové věděli, nejprve neurčitě, posléze se stále větší jistotou a nakonec dostali dokonce hodinu před útokem jistou informaci o jeho zahájení, znamenalo pro Němce ztrátu momentu překvapení. Už se na jižním úseku jednotky německé 4. tankové armády snaží obsadit strategicky vhodná výchozí místa k nadcházející ofenzívě a dochází k místním střetům. Útok je naplánován na 3.00hod 60

21 mapa č. 2 orelský a kurský oblouk, rozmístění sil k Rusové se s jistotou dozvědí o termínu útoku po půlnoci 5. 7., rychle se rozhodují a ve 2.00hod zahajují na obou úsecích jižním a severním - dělostřelbu, Němci jsou nuceni na obou úsecích útok odložit o 2-3hodiny. 61

22 Bitva v Kurském výběžku SEVER (pozn.: protože boje probíhají současně na dvou frontách, je záznam o průběhu bitvy veden paralelně vždy v bloku několika dnů) , den první sever Zde útočí 9. armáda pod velením generálplukovníka Waltera Modela, které se podařilo prolomit předsunutá postavení. Za 9. armádou stojí 2. tanková armáda vedená generálplukovníkem Rudolfem Schmidtem, zůstává v orelském výběžku. Úder je veden na Olchovatku, Gnilce a Maloarchangelsk. Jsou vedeny vyčerpávající boje, Rusové doplňují vojáky i prostředky. Němci provádějí během prvního dne 5 ztečí, pronikají v prostoru Olchovatky do hloubky zhruba 8km. Boje jsou vedeny i ve vzdušném prostoru, dobrá je německá součinnost pozemní i vzdušné armády. Němci mají první den až na 1000 vzletů, Rusové mají ztráty v letectvu, Luftwaffe získává dočasně převahu. Na konci prvního dne dosahují Němci na severním úseku průlom široký 15km a 8km. viz mapa č. 4 na str , den druhý sever Generál Rokossovskij se rozhoduje pro pokus o protiofenzívu, všechny jednotky se ale nestačili přesunout a připravit, přesto je protiúder proveden. Velké tankové bitvy se uskutečňují západně od železniční stanice Ponyri. (Po 4 dny tu pak více než 1000 tanků a samohybných děl bojovalo o okolní vesnice, které byly proměněny v pevnosti.). Protiofenzíva Rusů neměla výrazný úspěch a byla zastavena, vojska ustoupila, přesto tato akce zastavila německý pohyb. Ztráty Němců tu jdou až do 50% početních i materiálních stavů. mapa č. 3 postup německých jednotek na jižním směru

23 JIH , den první jih Nutno předeslat, že tady začaly dílčí německé výpady za účelem zajištění výhodných výchozích postavení již Víme, že Rusové spustili na základě informací o začátku útoku od 2.00hod dělostřeleckou přehradnou palbu. A tak i tady je útok opožděn o 3 hodiny. Z obou stran nasazeno více než 4000 tanků, 7000 děl a minometů a skoro 2000 letadel. Ofenzíva na jihu je vedena ve dvou směrech. Na levé (západní) straně postupuje 4. tanková armáda (generálplukovník Hermannn Hoth), na pravé (východní) straně, která je zároveň i jižněji položena, samostatné uskupení Kempf (generál Werner Kempf). Hoth vede útok na obranu severozápadně od Bělgorodu, prolomí první pásmo obrany, pak je ale postup zabrzděn minovými poli a bočními útoky. Přidává se dokonce i počasí bouřka s následným lijákem zalije prohlubně a i ty se stávají překážkou v postupu. Zničeno je 20% obrněné techniky, přesto je postup veden víceméně podle plánu, zastaví se až k večeru. Průlom jde do hloubky asi 20km. Samostatné uskupení Kempf je poměrně úspěšné na východní straně jižního útoku, dostává se za řeku Severní Doněc, zde vybuduje předmostí hluboké 3-6km a 12km široké. Němci tady mají ve vzduchu převahu, uskutečňují na 2000 vzletů. Celkově je ofenzíva na jihu úspěšnější než na severním úseku. Rusové v noci zpevňují obranu, dochází k povolávání záloh i posilování kritickým míst ve směru hlavního německého úderu , den druhý jih Od počátku dne je vedena urputná a mohutná dělostřelba, pokračují intenzivní německé útoky, probíhají urputné střety u pozemních postavení i v rámci tankových svazů. Hoth směřuje na Obojaň, přes urputnou obranu prohlubuje průlom na 20-25km a Rusové ustupují do dalšího obranného pásma, těžké boje u vesnic Luchenina a Alexejovka. Středem útoku 4. tankové armády se tlačí II. tankový sbor SS (generál Paul Haussner), Rusové jsou nuceni ustupovat do opevněných pozic u Prochovyl a Bolšije Malačky. Pokouší se o protiútok, jsou ale smeteni. Ztráty lidí i techniky na německé straně dosahují 40%; jen ztracených tanků je ze 600 nasazených. Přesto jsou na konci dne Němci v pozicích, které odpovídají plánu a jsou výhodné pro útok na další den. K večeru jsou postupně sovětské pozice posíleny. Je to kritický den pro sovětskou obranu, ale Němcům se nepodařilo spojit obě uskupení 4. tankovou armádu a samostatné uskupení Kempf do jedné frontové linie. Uskupení Kempf útočí z předmostí, které dobylo den předtím, drtí Rusy, ale těm se nakonec daří udržet pozice, byť jsou nuceni ustupovat. K večeru Rusové ale Němce na tomto směru zastavují a dokonce provedou protiútok. Zároveň napadají boky samostatného uskupení Kempf. Ve večerních hodinách se některé jednotky obou částí německých vojsk nakonec setkávají u Jakovleva (jižně od Prochorovky), ale mají vysoké ztráty a jde spíše o jednotlivé průniky bez následných posil. Luftwaffe má 873 vzletů, Rusové Němci ztrácí na 100 letadel. Rusové dnes nasadili skoro všechny zálohy, jsou proto posíleni jednotkami ze Stepního frontu (Koněv), a tak do podřízenosti Voroněžského frontu (Vatutin) přichází od Koněva i 5. gardová tanková armáda (generál Pavel Rotmistrov). Ta se přesunuje do oblasti Staryj Oskol, severovýchodně od Prochorovky. SEVER , den třetí - sever Model nařizuje další útok 9. armády se snahou o rozhodný průlom, nasazuje dalších 400 tanků a 4 pěší divize. Jeho snahou je získat Ponyri, místo na strategicky významné železniční trati. Během dne podnikli Němci na Ponyri pět útoků. 63

24 Ve směru na Olchovatku se bojuje o blízké výšiny, podobné výšiny jsou předmětem bojů i u vesnice Sološčonki. Stále pokračuje tanková bitva mezi Soborovkou a Ponyri během 4 dnů zde stojí proti sobě na 1000 tanků a samohybných děl. Přes všechnu snahu a nasazení nedokáží Němci prolomit ruskou obranu. 9. armáda ztratila za 3 dny vojáků, ze zálohy jich dokázala přisunout jen 5000, přestává také fungovat letecká podpora , den čtvrtý - sever Další Modelův útok, ale Němci už nemají tu údernou sílu a Rusové začínají přebírat iniciativu. Probíhají krvavé dvoudenní boje o kótu 272 (u Těploje) Průlomu ale opět není dosaženo. Překážkou je nejen houževnatá obrana, ale i minová pole a sovětské dělostřelectvo. V neposlední řadě také postupné vyčerpávání německých divizí , den pátý - sever Němci opět útočí ve směru na Olchovatku a opět nejsou schopni prorazit. Ve 22hod sovětská 6. gardová divize přebírá iniciativu a útočí a zatlačuje Němce do výchozích pozic, z kterých ráno vyrazili do útoku. V noci Model po analýze dochází k názoru, že jeho ofenzíva zkrachovala. Má těžké ztráty na lidech a technice, mapa č. 4 situace v severní části výběžku ve dnech naprosto zřejmá je nemožnost trvalého přísunu posil, a díky vyčerpávajícím bojům Němci už nemají kapacity ani síly k dalším rozsáhlým útočným akcím. Proto chce Model ustoupit, ale Hitler a Von Kluge (velitel nadřízeného armádního uskupení Střed) odmítají , den šestý a další Model vyhlašuje rozkazy, které zajišťují udržování německých obranných postavení, jsou vedeny dílčí útoky na Rusy u Těploje a na výšiny u Molotači. 64

25 JIH , den třetí - jih Ráno Němci zaútočí dříve, než mohou Rusové něco podniknout, pro Rusy jsou to kritické momenty. 300 tanků s pěchotou a letectvem směřuje na Prochorovku, dalších 100 tanků proti Bolšim Majačkám. Tlak Němců pokračuje a proráží sovětské postavení. Ve směru na Obojaň je úspěšný XXXXVIII. tankový sbor (generál Otto Knobelsdorff), ale musí čelit bočním úderům. II. tankový sbor SS (Paul Hausser)směřuje na Prochorovku. Němci jsou ve směrech svých útoků sice úspěšní, ale musí čelit stálým bočním protiútokům. Boje začaly mít podobu neustálých střetů a pohybů a stávaly se poměrně nepřehlednými , den čtvrtý - jih Stálý německý tlak pokračuje na Obojaň, zdá se, že už je díky XXXXVIII. tankovému sboru na blízku celkový průlom sovětské obrany. Rusové přeskupují síly a svými protiútoky, byť ne zcela promyšlenými, ale nicméně vyčerpávajícími, zpomalují německý postup. Soumrak a těžká sovětská dělostřelba pak zastavily postup docela. Němci se připravují dalšího dne provést závěrečný průlom. Také II. tankový sbor SS postupuje ve směru na Prochorovku, i on je za soumraku zastaven, byť postoupí asi 10km. Během tří dnů tanková armáda a samostatné uskupení Kempf pronikly 1. a 2. sovětskou obranou a bojovali o třetí, do Kursku je ovšem ještě 100km a 6 dalších neporušených linií. Navzdory rozsáhlé obraně Rusové nezabránili průniku Němců, kteří disponovali převažující silou tankového úderu. Nicméně Rusové se urputně brání, zálohy jsou nuceni nasazovat hned od prvního dne, probíhá neustálé vyhodnocování situace a posilování kritických míst. Postup Němců je také zpomalován opakovanými protiútoky. Podle plánu Němci měli celý výběžek uzavřít do 6 dnů, pokud chtěli skutečně zničit zde nacházející se sovětská vojska. Místo 20km za den ušli Němci cca 20 30km za čtyři dny. Vůbec netuší, kolik vlastně Rusové mají k dispozici lidských a materiálních záloh. Samostatné uskupení Kempf není už tak úspěšné. Jeho III. tankový sbor (generál Hermann Breith) sice krátkodobě proráží obranou jednotek 7. gardové armády, ale nedaří se zamýšlený obkličovací manévr a uskupení postup se zastavuje. Obě strany zvažují své strategie i taktiky. Sovětské velení se rozhoduje buď posilovat neprůchodnou obranu, nebo pokračovat ve vyčerpávajících protiútocích, obě varianty už ale koneckonců provádějí a jejich kombinace je úspěšná, byť materiálově i v rámci lidských zdrojů nesmírně vyčerpávající. Vatutin ve spolupráci s Hlavním stanem (Stalin, Vasilevskij, Žukov) vydává nové rozkazy. 5. gardová tanková armáda (Pavel Rotmistrov) dokončila přesun z podřízenosti Stepního frontu (Koněv) do podřízenosti Voroněžského frontu, musela překonat 200km z oblasti západně od Donu, do oblasti Staryj Oskol, kam dorazila právě Dostává pokyny rozmístit se u Prochorovky, za postavením 5. gardové armády, nejpozději do do 23.00hod. Zároveň se přemisťuje z působnosti Stepního frontu 5. gardová armáda (generálporučík L. S. Žadov), má k dispozici 593 tanků a 37 samohybných děl, dále několik stovek dělostřeleckých baterií. Měla by rozmístit 8000 mužů mezi Obojaň a Prochorovku, podél řeky Psjol. Hlavním úkolem sovětské obrany je udržet pozice a zastavit německý postup na Obojaň a Prochorovku. Von Manstein (velitel skupiny armád Jih), ač zpočátku nepatřil k zastáncům útoku u Kurska, věří na jižním výběžku v úspěch německých zbraní a chce ještě provést hlavní průlom. Gnerál Hoth soustředil síly 4. tankové armády k obnovení postupu na Obojaň a Kursk. Zajištěna podpora Luftwaffe (naplánováno je až na 1500 vzletů) , den pátý - jih Zpočátku jde vše dle německých plánů, postupují a zmocňují se vesnice Krasnyj Okťjabr, hlavně II. tankový sbor SS a jeho tankové divize: 1. tanková divize Leibstandarte Adolf Hitler 2. tanková divize Das Reich 3. tanková divize Totenkopf 65

26 Ty před sebou drtí německou obranu a postupují na Prochorovku. Totéž XXXXVIII. tankový sbor západně od II. sboru SS postupuje dle plánu, postupně ale zpomaluje a k večeru útok ustává. Dílčí úspěch zaznamenává samostatné uskupení Kempf, ale stále se nedaří prorazit dostatečně na sever a spojit se se 4. tankovou armádou. Na konci dne lze konstatovat, že 4. tanková armáda úkol nesplnila, ústup Rusů je sice asi 6-8km na sever, ale Němci ztrácí na 300 tanků, značný počet samohybných děl a motorových vozidel a cesta na Kursk je stále uzavřena hradbou sovětských obranných sil. Tento den je dnem závěrečného hlavního úderu čelního útoku s cílem prolomit obranu u Obojaně a odtud dobýt Kursk. Generál Hoth se k večeru rozhoduje a mění bojový plán. II sbor SS nasměruje na Prochorovku, samostatné uskupení Kempf má pak za úkol prolomit sovětskou obranu a chránit pravý bok II. tankového sboru SS při jeho útoku na Prochorovku. V prvních pěti dnech se tu německá 9. armáda se střetla se sovětskou 13. armádou a 2. tankovou armádou. Kursk měl být dle německých plánů od severu dobyt během 2 3 dnů 9. armáda ale není úspěšná, po prolomení obrany prvního sledu a průlomu cca 20km na čáře Olchovatka Ponyri Maloarchangelsk zůstává stát a čelí nejen urputné sovětské obraně, ale i stále častějším protiútokům. V bojích u Těploje a Ponyri dochází ke stálému střídavému dobývání těchto vesnic a vzápětí k ústupu z pozic. Během prvních pěti dnů v 9. armádě na mužů padlo, je zraněno nebo zajato. Zničeno je na 400 tanků a 500 letadel. Postupně jsou Němci nuceni přecházet do obrany Společně s intenzivní leteckou podporou by tímto směrem byli Němci schopni rozdrtit sovětské tanky ve východní části kurského oblouku, prolomit obranu a přes Prochorovku otevřít novou trasu na Kursk. Schyluje se k největšímu tankovému střetnutí II. světové války. Dojde ke střetnutí II. tankového sboru SS s formacemi 5. gardové tankové armády a 5. gardové armády. z 9. na proběhla úspěšně operace Husky vylodění Spojenců na Sicílii. Od této chvíle začnou německé posily místo na východ směřovat do Itálie. OKW a von Kluge nutí Modela ještě jednou zaútočit, Hitler operaci Citadela zatím podpoří, ale neumožní žádný přísun posil. SEVER , den pátý - sever Na odpoledne generál Model nařizuje odpočinek, plánuje úkoly na další den. Jsou převážně obranného charakteru, dílčí útoky jsou plánovány na Těploje a Molotyči , den šestý sever Útoky proti Těploje zahajuje XXXXVII. tankový sbor (Lemelsen) s veškerou energií, během několika hodin se ale německý postup zastavil, Model odpoledne dává rozkaz k zastavení útoku. Po celý den pak probíhají vzájemné střety. Pokračují zuřivé boje o Ponyri, mají charakter střídavých úspěchů jedné i druhé strany. Totéž se děje u vesnic Těploje, Molotyči a Kutukuri a dále u Maloarchangelska, Protasova a Trosny. Vzájemné útoky a protiútoky jsou vedeny tvrdě, ale úspěchy jsou mizivé. Oba německé tankové sbory (XXXXVII. a XXXXVI.) se v podstatě nikam dále nedostaly. Na konci dne vykazují Němci takřka nulové výsledky. Nikde trvale nepostoupili, a pokud ano, byli opět vytlačeni do výchozích pozic. Nicméně sovětské síly Němce k zásadnímu ústupu zpět nikde prozatím nedonutily. 9. armáda vyčerpala všechny zálohy a generál Model žádné nové nedostal. Operace Kututzov. Jde o útok na orelský výběžek Západním a Brjanským frontem, z jihu podpořeným Středním frontem z prostoru Kurského výběžku. Němci zaznamenávají soustředění sil a jsou nuceni přesunovat vojska včetně záložních jednotek a definitivně se tak zastavuje útok 9. a potažmo i 2. armády na kurský výběžek od severu. 66

27 , den sedmý sever Ráno udeřili Rusové s velkou silou, hlavně v oblasti Ponyri. Němci se místo plánovaného útoku houževnatě brání. Rusům se ale průlom nedaří, i oni jsou vyčerpáni (např. ztráty 2. tankové armády jsou 46% tanků), Němci zůstávají v obranných pozicích. Model a von Kluge plánují úkoly pro další den, Von Kluge (od počátku velký zastánce útočné ofenzivy proti Kursku) chce opět zaútočit na Olchovatku. 9. armáda za 7 dnů postoupila nejvýše 20km, nejhlouběji u Těploje a Molotyči. Rusové na základě vyhodnocení situace rozhodují o zahájení operace Kututzov. Žadov Rotmistrov a Žadov Rotmistrov JIH Největší úspěchu v jižním směru postupu dosahuje II. tankový sbor SS (součást 4. tankové armády; Paul Haussner) Rusové dokončují přísun posil ze Stepního frontu 5. gardová tanková armáda (generál Pavel A.Rotmistrov) a 5. gardová armáda (generál Alexej S. Žadov) , den šestý - jih Obě strany zajistili přes noc přísun posil a zásob a konsolidovali své síly XXXXVIII. sbor nastupuje ve 3.30hod v čele s divizí SS pancéřových granátníku Grossdeutchland směrem na Obojaň proti 1. tankové armádě. Počet jejích tanků byl v předchozích střetech snížen o 173 tanků, má nyní 30 Panterů. Rozpoutá se zuřivá bitva severozápadně od Verchopeňje Němci jsou zprvu úspěšní, osadili kótu 243 a 247, k večeru divize Grossdeutchland dobyla Kalinovku, což byl postup cca o 5km. Jihozápadně od Prochorovky II. tankový sbor SS (má k dispozici 300 tanků a samohybných děl) se odklání od severního směru a stáčí se proti 5. gardové armádě a 5. tankové gardové armádě. Její cíle v ose postupu jsou Prochorovka, kóty 252,2 a 243,5, osada Kartešovka. Její 1. tanková divize Leibstandarte Adolf Hitler měla vyrazit v 6.00 na Prochorovku a na kótu 252,4 (asi 2,5km na severovýchod). Protože však během noci z na měla potíže při přesunu jednotek do postavení, musí zrána útočit po částech. 2. tanková divize divize Das Reich má směřovat na kopce na jihovýchodě a 3. tanková divize Totenkopf bude postupovat na severovýchod. Podporou bude letecké bombardování a dělostřelecká palba. Špatný stav komunikací a problémy při shromažďování a přísunu posil způsobili, že společný útok sboru byl odložen na 10.45hod. 3. divize Totenkopf překročí řeku Psjol a obsazuje kótu 226,6 (východně od Ključi), Leibstandarte AD zaznamenává značný pokrok a po poledni dosahuje výšiny 241,6. Následují zuřivé boje, je zničeno na 50 sovětských tanků, ale Němci ztrácejí přes 200 vojáků, a úkol pro nesplnili. Ostatní dvě divize II. sboru mají jen omezené úspěchy Generál Werner Kempf připravil postupu směrem na východ tak, aby chránil pravý bok II. tankovému sboru SS. Severovýchodně od Bělgorodu. III. tankový sbor SS (má k dispozici 100 tanků a samohybných děl) nastupuje proti 7. gardové armádě a probíhají tvrdé boje. Rusové nakonec zkrátí frontovou linii s cílem vytvoření záloh a Němci tak dosahují větších zisků, než sami čekali. 67

28 Na druhý den se připravují další plány postupu. Hoth se domnívá, že Rusové vyčerpali své zálohy a obrana na řece Psjov bude narušená, proto modifikuje plán útoku směrem na Prochorovku , den sedmý - jih Rusové v noci přeskupují síly, díky zálohám a dodaným posilám plánují obklíčení a zničení Němců u Prochorovky a Obojaně, útok je naplánován na Proti německému XXXXVIII. sboru jsou nyní v pozicích tři sovětské tankové sbory (cca 200tanků, dalších 150 tanků je přisunuto k Obojani). Vatutin odhaduje dobře úmysl Němců útočit na Prochorovku. Přisunuje mj. i 9. gardovou výsadkovou divizi (plk. Sazonov) k 2. tankovému sboru, který chrání Prochorovku. Hlavně se ale dokončuje přesun 5. tankové gardové armády. Ta během 24hod překoná 100km a umisťuje se za 5. gardovou armádu (gen. Žadov). K těmto velkým zálohám se přesunují další jednotky. Generál Pavel Rotmistrov má jen jeden den na přípravu ofenzívy na Je nutné vypracovat ofenzivní plány pro 5. tankovou gardovou armádu, 5. gardovou armádu a 1. tankovou armádu (generál Katukov). Ráno nemají Rusové shromážděné všechny síly potřebné k ofenzívě, obrana je ale připravena zadržet hlavní směr německého úderu. II. tankový sbor SS časně ráno zahajuje postup, jeho 3. tanková divize se obrací k jihu a obsazuje Berezovku. Samostatné uskupení Kempf vyráží za úsvitu ze svých postavení a jeho 6. a 19. tanková divize postupuje o 12km na sever, je dobyto město Kazač, asi 25 a 30km od Prochorovky. Na úseku II. tankového sboru SS divizetotenkopf čelí odporu u kóty 226,6, divize Leibstandarte postupuje k Prochorovce, zde je ale nucena čelit urputné sovětské obraně. mapa č. 5 situace k útok 4. tankové armády je zastaven před Obojaní a Prochorovkou; Kempf se k nim snaží probít, ale spojení se neuzavřea II. tankový sbor SS je ohrožen z boku 68

29 Hlavní úder sovětské ofenzívy, plánované na zůstal na 5. gardové tankové armádě, ale ohrožení obrany ve směru Prochorovka je natolik vážné, že Stalin dokonce jmenuje Žukova a Vasilevského odpovědnými za obranu Prochorovky. Žukov přeskupuje 10 dělostřeleckých pluků do tzv. železných pěstí a soustřeďuje je v okolí Prochorovky. Tyto útvary mají zastavit proudy německých pancéřů. Celá obrana linie Obojaň Prochorovka je tedy svěřena 5. tankové gardové armádě (Rotmistrov). V 9.05 divize Leibstandarte obnovuje postup proti 9. gardové výsadkové divizi na kótu 252,2. Tady pak zuří po tři hodiny boje (od 9.50 do 13.10), nakonec Němci kótu obsadí. Hned nato vyrážejí do dalšího útoku. Sovětská dělostřelba a obrana na sklonku dne zastihuje divizi Leibstandarte v ohrožení z bočních útoků, přesto Němci donutili Rusy ke změně v plánování, ti totiž nečekali u Němců takovouto sílu, která dokázala vytvořit dva klíny, které rozdělovaly ruské formace, jeden z klínů dosahoval až těsně k Prochorovce. V noci z na dochází na ruské straně k dokončení přeskupování a posilování sil nutných k ofenzívě. Generál Rotmistrov má k dispozici na 850 tanků a samohybných děl a chce zaútočit dříve než Němci, ale ve 4hod ráno dostává od Vatutina zprávu, že jednotky samostatného uskupení Kempf se daly do pohybu, prorazily sovětskou obranu na jihu a jsou už asi 20km od Prochorovky. Rotmistrov proto vyčleňuje zálohy a posílá je okamžitě na jih , den osmý jih; bitva u Prochorovky Po rozednění generál Paul Haussner posílá do pohybu II. tankový sbor SS, vzápětí nato Rusové realizují protiútok jednotek 5. gardové tankové armády a 5. gardové armády. Bitva se odehrává i ve vzduchu (německé Me Bf 109 a ruské stroje z 2. a 17. letecké armády). V 6.50 Němci vytlačují Rusy ze Storoženoje, Němci postupují dále z kóty 252,2 a střetávají se se sovětskými tanky T-34. mapa č. 6 úsek bojiště v době trvání bitvy u Prochorovky; rozhodnout měl Kempf, který útočí z jihovýchodu - dále viz detailnější mapa č. 7 na str

30 Tankové střety se odehrávaly ve stepní krajině, zbrázděné úžlabinami, sevřené na jedné straně řekou Psjol a na druhé straně železničním náspem. Boje vzplály západně od Prochorovky, kde operovaly hlavní síly 5. gardové tankové armády a na jižním směru od Prochorovky, kam už v noci dospěly vyčleněné zálohy. Tankové sledy se do sebe vklínily za plné jízdy. Na malé ploše se smísilo obrovské množství tanků a samohybných děl a bojovaly proti sobě v nejtěsnější vzdálenosti. Tanky do sebe narážely, osádky sváděly boje muže proti muži. V tancích po zásazích vybuchovala munice, věže tanků létaly desítky metrů. Celé bojiště zahalil hustý dým. Tři hodiny trvala kupříkladu bitva 2 pluku pancéřových granátníků SS s formacemi dvou sovětských tankových brigád z XXIX. tankového sboru, po ní následoval německý ústup. Hodinu poté, co zaútočí další německé součásti, započne ruský dělostřelecký útok - signál, že začíná další část ruské ofenzívy dle Vatutinova plánu. Po dělostřelbě nastupují Kaťuše, poté útok masy tanků a samohybných děl, doprovázených výsadkáři z 9. gardové divize. Nejzuřivější útoky jsou v úseku sovětského XXIX. tankového sboru. Dochází k prolomení německých pozic u Storoženoje, ostré boje jsou uvnitř osady a na svazích kóty 252,2. Z velitelských stanovišť jsou vidět podobné scény vlny sovětských tanků drtí prvosledové jednotky II. tankového sboru SS, 5. gardová tanková armáda vede útok po celé délce frontu proti II. tankovému sboru SS i proti pronikajícím divizím (19. a 7. tankové) III. tankového sboru z uskupení Kempf. Celkový charakter bojů je díky terénu i postupnému nasazování tak obrovského množství sil velmi chaotický a nepřehledný. Uprostřed odpoledne boje končí, obě strany jsou vyčerpány (tanková bitva u Prochorovky má pokračování až do ). Sověti sice zásadně nepostoupili, ale znemožnili předním jednotkám II. tankového sboru SS proniknout do Prochorovky a rozbili hlavní údernou sílu německých tankových vojsk. I tak jsou ale Rusové pro další den ohrožováni divizí Totenkopf (121 tanků a samohybných děl) z II. tankového sboru SS Rusové za jediný den bojů ztratí 200 tanků, Němci asi 100 Celkem se u Prochorovky střetlo asi kolem 1000 tanků a samohybných děl obou stran (pozn.: údaje se v jednotlivých zdrojích dosti liší, uvádí se čísla 750, 1400, 1200). Den, kdy se 4. německá tanková armáda pokoušela prolomit obranu a postoupit na Kursk a kdy se Rusové ubránili a zároveň začali hlavní ofenzivní úder (pokračoval pak 2 dny, kdy stále a stále napadli Němce) se vyznačoval boji na dvou odlišných oblastech jižního oblouku: 1. směr: XXXXVIII. tankový sbor a II. tankový sbor SS ze 4. tankové armády se utkal s vojáky 5. gardové tankové armády a 5. gardové armády ve snaze dobýt Pprochorovku z jihozápadu. XXXXVIII. tankový sbor ve směru na Obojaň chce zaútočit v synchronizaci s postupem II. tankového sboru SS na Prochorovku. Von Knobelsdorff, velitel XXXXVIII. tankového sboru vychází z upevněných pozic, které získala jeho tanková divize Grossdetschland jižně od Obojaně. V té době ale Vatutin nařizuje 1. tankové armádě (Katukov) preventivní úder proti XXXXVIII. tankového sboru. Útok je zahájen v 9.00 Rusové prolomili německou obranu, boje tu trvaly do pozdního odpoledne, postup Rusů o 12-15km. Tanková divize Grossdeutschland se sice ubránila, celkově je ale německý postup XXXXVIII. tankového sboru zastaven. 2. směr: III. tankový sbor z uskupení Kempf se utkává se 7. gardovou armádou a 69. armádou III. tankový sbor (Breith) je v předvečer bitvy u Prochorovky víceméně úspěšný, brzy ráno zahajuje postup na sever a jak víme, byli proti němu Rusové nuceni vyslat své zálohy. Německá 19. a 7. divize jsou vzdáleny od Prochorovky asi 20km. Nakonec jsou zastaveni ve směru na Prochorovku, ale citelně oslabují 69. armádu (Krjučenkin)a ta žádá o pomoc. Proto Vatutin a Rotmistrov posílá další zálohu 5. gardové tankové armády na jih. Zároveň útočí svými jednotkami na pravý bok postupujících jednotek III. tankového sboru, který postup zpomaluje a na konci dne mu chybí do Prochorovky 15km, daří se mu dobýt pouze Ržavec. 70