Milý čtenáři, SLOVO PŘEDSEDY

Transkript

1 1

2 OBSAH 3 Slovo předsedy 6 Přehled výsledků akcí Přehled hospodaření v roce Zpráva revizní komise za rok Výstupy 20 Napsal mi Bača aneb Glosy ze života horolezce teoretika 25 Zmatený dramatický útvar v severní stěně Tupé 28 Horoškola Zimní Tatry 34 Horosvodka 38 Legenda o Údolke 41 Francie lezecké jaro u Dijonu 46 Jirishanka Via ferraty na Pastýřské stěně v Děčíně 52 Zatím nejhezčí kopec 56 Jak jsem konečně začal lézt v Ádru a zase jsem dočasně dolezl 59 Chladná italská kráska: Bellavista 10+/11-63 Pod Parou deset let plyne svět 67 Co se vleze do osla? 69 Glockner-Biwak gruppen party & Mayerlrampe 72 Pětidenní novoroční gastrotour Vysoké Tatry 77 Náhoda není nehoda 77 Jak se mění plány 2

3 SLOVO PŘEDSEDY Milý čtenáři, Dostává se ti do rukou 61. výroční zpráva našeho Horolezeckého oddílu Lokomotiva Brno. Výroční zprávy náš oddíl vydává již od roku Toto je moje první Slovo předsedy a je pro mne velká čest podílet se společně s výkonným výborem na chodu oddílu a pokračovat v tom, co mí předchůdci vytvořili. Co se v roce 2015 v našem oddíle událo? Asi první viditelnou změnou bylo vytvoření nových webových stránek oddílu, abychom mohli lépe sdílet naše plány, reporty z cest či domlouvat se na různé akce. Někteří stránky používají aktivně, někteří jen zpovzdálí sledují a rádi si přečtou a někteří o nich ještě vůbec neví. Bylo by dobře je dále společně rozvíjet tak, aby nám dobře sloužily. Takže by všechno bylo na internetových stránkách? Ani zdaleka. Velká většina akcí se domlouvá osobně v hospodě U Kotelny, kam jsme přesunuly letos schůze z Dobré kozy. Chodí tam mladí, zkušení a také zasloužilí členové oddílu. Často se promítá (kalendář je na webových stránkách oddílu). Letos byla promítání skutečně výjimečná, hlavně díky ochotě zasloužilých členů vznikla série promítání z historických akcí oddílu od Pánů lezců, jako jsou Jura Ševčík, Mirek Holzer či Sylva Talla. Pavel Přerost s Tomášem Kratochvílem zorganizovali pro mladé přehlídku artefaktů z horolezecké dinosauří historie a postarali se o celou sérii promítání, včetně medailonků v horách zesnulých členů oddílu. Celé toto snažení bylo završeno oslavou 60 let založení oddílu. Oslava proběhla na Blatinách v rámci jarního ASC a nováčkovských zkoušek. Na Gruntu nás uvítali Daniela a Pavel Plškovi, také oslavenci. Dorazil rekordní počet účastníků, včetně zakládajících členů Lokálky, a za sebe mohu říci, že tolik legend na jednom místě jsem za tu dobu, co lezu, nepotkal. Pilo, jedlo, diskutovalo a lezlo se hubou i rukama až do samého rána. Díky neutuchající aktivitě několika málo členů oddílu se stále daří organizovat i dvě pravidelné akce v oddíle podzimní Pod parou v režii Pikáče a zimní Skialp rallye pod taktovkou Špeka. Kdo byl, těší se na příště, kdo nebyl, jako by nežil. Zapomněl jsem na něco? Určitě ano, ale to hlavní si nechám nakonec Horoškola. Téměř všichni členové našeho oddílu jí prošli. Každý rok přivede do oddílu nové tváře a obohatí tak jeho genetický potenciál (někdy doslova). Z minulých horoškol se například 3

4 etablovala známá dívčí skupina odvážných lezkyň Alpinky, která významně přispěla k chodu oddílu. Lokálkovská horoškola je něco, co nás symbolizuje. Je to naše tradice a způsob, jakým předáváme naše hodnoty dalším. Vedoucí horoškoly byl v oddíle vždy pan Někdo, na koho další generace vzpomínají. Teď, již několikátým rokem, ji vede Lájoš, a já si myslím, že velmi dobře. Ale sám to nezvládne a je na nás, členech oddílu, abychom mu pomohli a tuto jedinečnou tradici neztratili. přijdeš na pivo nebo nějak jinak podpoříš oddíl? V oddíle je teď něco přes sto lidí. Z toho asi osmdesát se přihlásilo na web. Zhruba šedesát leze. Asi čtyřicet občas pro oddíl něco udělá. Ale myslím si, že nebýt těch necelých dvaceti lidí, co pro oddíl žijí, oddíl by už nedýchal. Ze srdce jim děkuji a taky tobě, že jsi to dočetl až sem. V Brně Pavel Bača Vrtík, 16. předseda oddílu No a co ty, budeš se vézt nebo dáš vzniknout něčemu dalšímu? Zorganizuješ pro ostatní nějakou akci, pojedeš s nováčky, promítneš něco na schůzi, napíšeš článek, I tvé ruce oddíl potřebuje! 4

5 V roce 2015 se na chodu oddílu podíleli: Předseda Pavel Vrtík Místopředseda Radek Lienerth Výkonný výbor Luboš Vidlák, Jan Blaťák, Ladislav Petráš Účetnictví a finance Petra Koutská Webové stránky Michal Nováček, Pavel Kašpar, Ladislav Smejkal Grafika a sazba Petr Štefek Vedoucí horoškoly Ladislav Petráš Organizace promítání Kristýna Gratzová, Tomáš Kratochvíl Registrace členů Jan Blaťák Organizace výroční zprávy a valné hromady Alpinky 5

6 PŘEHLED VÝSLEDKŮ AKCÍ 2015 Položka Příjmy Výdaje Výsledek Členské příspěvky , , ,00 Členské příspěvky , ,00 Horoškola , , ,00 Lezení Hudy , ,00 Lezení Rajče , ,00 Letní Tatry , ,00 136,00 Zimní Tatry , ,78-36,78 Pod parou , ,00 Školení a doškolení instruktorů , ,00 Výroční zprávy a kalendáře , , ,00 Výroční zpráva , ,00 Oddílová trika , , ,00 Oddílová trika - Horoškola , ,00 Sklad 6 640, ,00 665,00 Organizace Výroční schůze , ,00 WEB stránky provoz , ,00 Ostatní provoz - poplatky bance , ,58 Ostatní provoz - úroky a daň z úroku 35,53-6,75 28,78 Výročí 60 let - občerstvení , ,22 Výročí 60 let - trička , , ,00 Výročí 60 let - kniha , ,50 Výročí 60 let - pohlednice , ,00 Bouldercontest , ,00 0,00 Celkem , , ,30 6

7 PŘEHLED HOSPODAŘENÍ V ROCE 2015 očištěno o položky nesouvisející s rokem 2015 Položka Příjmy Výdaje Zásoby Výsledek Členské příspěvky 2015 Horoškola 2015 (včetně triček) , , , , , , ,20 Lezení Hudy , ,00 Letní Tatry , ,00 136,00 Zimní Tatry , ,78-36,78 Pod parou , ,00 Výročí 60 let - občerstvení, pohlednice, kniha Výroční zprávy a kalendáře 2014 Oddílová trika (včetně výročních) , , , , , , , , ,65 Sklad 6 640, , , ,00 Organizace Výroční schůze , ,00 WEB stránky provoz , ,00 Poplatky bance a úroky 35, , ,80 Celkem , , , ,75 7

8 V roce 2015 oddíl vykázal účetní ztrátu v hodnotě 54 tis. Kč ve srovnání s účetním ziskem 65 tis. Kč v roce Důvody jsou pro to zejména následující: - v roce 2014 oddíl obdržel dotace ve výši 58 tis. od města a ČHS. Tyto dotace byly poskytovány ve spojitosti s pořádáním Bouldercontest, ale nebyly účelové a zůstaly v oddíle. Buldercontest se podařilo financovat z jiných zdrojů, zejména ze sponzorských darů. V roce 2015 oddíl žádnou dotaci neobdržel, na rok 2016 jsme již zažádali, - v roce 2015 byly hrazeny některé závazky, které ale věcně souvisely s rokem konkrétně školení instruktorů 10,9 tis. Kč, pronájem stěny Rajče 7,6 tis. Kč a dotisk výročních zpráv pro rok 2013 za 1,4 tis. Kč, - v roce 2015 oddíl organizoval oslavu výročí 60 let činnosti oddílu - jednalo se o výjimečnou akci pro členy oddílu za více než 15 tis. Kč, - dále se po několika letech podařilo nechat vyrobit oddílová trička - pro oddíl, horoškolu a 60 let výročí. Část jich bylo prodáno, část rozdáno a ještě nám zůstávají na skladě trička v pořizovací ceně Kč. Tato budou dále prodávána nebo rozdávána členům odddílu a nováčkům v horoškole. Co se povedlo vylepšit v účetnictví: - zavést přehlednou evidenci k dotacím na vstup na stěnu, - zavést průběžnou evidenci pokladny, - dopočítat a zaevidovat stavy zásob. Na čem se pracuje: - digitalizuje se evidence provozu skladu, abychom měli přehled, kdo si co půjčil, na jakou dobu a kolik zaplatil, - rádi bychom zlepšili evidenci darovaných triček, výroček a kalendářů. 8

9 ZPRÁVA REVIZNÍ KOMISE ZA ROK 2015 Dne byla provedena kontrola hospodaření HO Lokomotiva Brno za rok 2015, tj. faktický stav pokladny byl podle předložených dokladů korigován o operace proběhlé již v lednu Počáteční stav pokladny k byl Kč. Počáteční stav účtu u Reifeisenbank k byl ,27 Kč. Příjmy dle předložené tabulky, doložené a ověřené podle předložených účetních dokladů, za rok 2015 činily ,53 Kč. Výdaje dle předložené tabulky, doložené a ověřené dle předložených účetních dokladů, za rok 2015 činily ,83 Kč. Konečný stav pokladny ke dni činil Kč. Konečný stav účtu u Reiffeisenbank ke dni činil ,97 Kč. Účetnictví je vedeno přehledným a úplným způsobem, hotovost v pokladně odpovídá doloženým hotovostním příjmům a výdajům a stav bankovního účtu je ve shodě s doklady o bezhotovostních platbách. Doklady o hotovostních příjmech a hotovostních výdajích jsou číslovány samostatnými číselnými řadami. Výjimečně bylo zjištěno, že doklad o dotaci na stěnu není doložen seznamem účastníků; doporučuji v takových případech jmenovitě uvést aspoň odpovědného vedoucího akce, který stvrdí, že dotace nejsou poskytovány osobám mimo oddíl. Vzhledem k výši bankovních poplatků doporučuji výboru oddílu projednat podmínky vedení účtu u Reiffeisenbank, případně (pokud by jinde byly podmínky výhodnější) změnit banku. V Brně Jaroslav Chyba, předseda revizní komise 9

10 10

11 VÝSTUPY Domácí skalky OBLAST SEKTOR CESTA OBT. STYL LEZCI Jevišovice Žaludova skála Půlměsíční 7- OS M. Havlík Krkavka Krkavka Chameleon 8 b D. Janák Moravský kras Býčí skála Schody do nebe 8+ flash M. Havlík Moravský kras Henryho stěna Zodiac 8 PP L. Hubáčková Moravský kras Krkavčí skála Yosemitská 7+/8 J. Novák Moravský kras Rudice Ztopořená větev 9/9+ PP P. Vrtík Moravský kras V Buči Boulder Gojka Mitiče 7+ RP P. Neuwirth (Inža) Moravský kras V Buči Sevřené půlky 6- OS M. Havlík Moravský kras V Buči Urob si sám 8- PP P. Neuwirth (Inža) Moravský kras V Buči Věčně bez peněz 9- PP M. Havlík Moravský kras Vaňousovy Díry Jiné časy 7+ PP P. Neuwirth (Inža) Osvětimanské skály Tank Znovuzrození 8+ PP M. Havlík Pasecké skály Pecen Kamenný kvítek 6 flash M. Havlík 11

12 Písky Adršpach Bohatýr Samuraj Gondza VIIIb RP R. Lienerth, T. Vidlák Adršpach Brusinka Berušky VIIIb AF D. Janák, V. Šatava, P. Jonák Adršpach Dědek Čára fixem IXb AF D. Janák, P. Jonák Adršpach Falus Mámin sen VIIIb AF D. Janák, P. Jonák Adršpach Hrad Polická VIIa AF P. Neuwirth, L. Hubáčková Adršpach Kostel Ze soutěsky VIIc AF P. Urbánek, L. Petráš Adršpach Milenci Přes fichtli VIIa RP P. Neuwirth, L. Hubáčková Adršpach Mravenčí hora Žlutá spára VIIb AF L. Petráš, B. Valnohová Adršpach Páže Verunčin pláč VIIIa OS Adršpach Pošťák Tenký psaní VIIIb Adršpach Radnice Ukřižování VIIIa AF Adršpach Radnice Ukřižování VIIIa R. Lienerth, T. Vidlák, J. Vidláková R. Lienerth, M. Žák, M. Žáková P. Urbánek, B. Valnohová, Petráš R. Lienerth, J. Grimová, E. Bláhová, M. Boudová Adršpach Řepa Miss monokiny 89 IXb AF D. Janák, V. Šatava, P. Jonák Adršpach Slaninova Memento Mori VIIIb AF D. Janák, M. Motyčka Adršpach Šplhačka Začátečnická kariéra VIIa OS R. Lienerth, J. Grimová, E. Bláhová, M. Boudová Adršpach Čhogolisa Hadraplán Xb AF, 3. přelez M. Žák x D. Janák Adršpach Harfa Moravské legato Xa AF, prvovýstup M. Žák x T. Pilka Adršpach Okrajová Ultraradikální IXc AF M. Žák, M. Žáková 12

13 Adršpach Ramona Illuminati Xa AF O. Srovnal x M. Žák Adršpach Rukavice Mezi prsty VIIc AF M. Žák, T. Vidlák, M. Žáková, J. Vidláková Hruboskalsko Kapelník Machaňova cesta VIII AF M. Nováček, J. Novák Hruboskalsko Kapelník Údolní cesta VIII AF J. Novák, M. Prudík Suché skály Střední věž Super Major VIIIc AF J. Novák Křížový vrch Milenecká Věrné milování IXb AF M. Žák x T. Pilka, M. Žáková Labák Prezident Big Wall VIIIc AF D. Janák, V. Šatava Labák Růžová věž Bílá oblaka Xa AF M. Žák, P. Hřebíček Suché skály Střední věž Turnovská VIIb OS P. Neuwirth, T. Hinduliak, V. Švestková Teplice Diplodokus Gumová panenka Xa AF D. Janák x M. Žák Zahraniční skalky Geyikbayiri (Turecko) Anatolia Turkish Airways 10- PP, 2.pokus J. Straka Napoleonica Calabroni Barracuda 7a OS M. Havlík Paklenica Klanci - Veleshit Il Viaggio 6a+ OS M. Havlík Paklenica Shogooth Shogooth 6c+ OS M. Havlík Todra (Maroko) Petit Gorge Right Gabatxos 6 b OS Todra (Maroko) Petit Gorge Right Homme Libre 6 b OS Todra (Maroko) Plage Mansour Left Castorama 6 b OS J. Vlasatý, L. Hubáčková, E. Bláhová J. Vlasatý, L. Hubáčková, E. Bláhová J. Vlasatý, L. Hubáčková, E. Bláhová 13

14 Vícedélkové skalky Hohewand Hohewand Weg zum Kreuz 6+ OS E. Bláhová, J. Grimová Paklenica Kukovi Ispod Vlake Kikos Bohrer 6a OS M. Havlík, O. Šperka Todra (Maroko) Pilier du Couchant Voie Abert 6a+ OS J. Vlasatý, L. Hubáčková, E. Bláhová Skalní horské výstupy Bergell Piz Badile Nordkante 5a OS P. Neuwirth, O.Palacký Bergell Piz Badile Via Cassin 6a OS L. Petráš, M. Prudík Dachstein Hohes Dirndl Maixkante 6, 700 m OS L. Petráš, B. Valnohová Dolomity Cima Ovest Bellavista 8 b/c PP J. Zbranek, D. Janák Chamonix 1st Point de Nantillon Guy Anne 6a OS L. Petráš, M. Prudík Chamonix Brévent Poeme a Lou 6 b A0 OS P. Neuwirth, O.Palacký Chamonix Dent du Geant Normal route 5c A0 Vysoké Tatry Batizovský štít Kuttove platně IV/V- Vysoké Tatry Čierny štít Stanislawského Depresia P. Neuwirth, O.Palacký, L. Hubáčková M. Krůček, P. Barák & M. Nováček, M. Krkavec 4 OS M. Nováček, M. Májsky Vysoké Tatry Čierny štít, předstěna Cesta horských zvodcov 7+ prvovýstup R. Lienerth Vysoké Tatry Gerlachovský štít Kriššákove platně 5 OS M. Nováček, M. Krkavec Vysoké Tatry Gerlachovský štít Samuhelov komín IV/V- M. Krůček, P. Barák Vysoké Tatry Kolový štít Šádkova cesta 6- OS M. Nováček, L. Hubáčková 14

15 Vysoké Tatry Kozí štít kombinace Martinka/Kobzík na Kozí stráž a Orolinova cesta 7- R. Lienerth, J. Grimová, L. Grimová Vysoké Tatry Lomnický štít Hokejka 5+ A0 L. Hubáčková, P. Neuwirth Vysoké Tatry Lomnický štít Puškášova cesta V B. Valnohová, E.Bláhová Vysoké Tatry Vidlový hřeben Vysoké Tatry Malý Kolový štít Vysoké Tatry Pyšný, Lomnický, Kežmarský š. Vidlový hřeben, směr Lomnický štít V M. Nováček, M. Mužátková Sláma -Mastihuba/ koutem 4-6 smrt P. Neuwirth, M.Prudík kombinace Pyšný štít - J stěna, Plškův pilíř 5, Lomnický štít Z stěna Stanislavsky 4 a Velký Kežmarský jižní stěna R. Lienerth, V. Húserková Puškáš V Vysoké Tatry Slnečná veža Lepší pozdě nežli nikdy 7- OS Vysoké Tatry Velký Kežmarský štít Obrovský kút 6 OS P. Neuwirth M. Nováček, B. Valnohová, M. Kravec Vysoké Tatry Velký Kežmarský štít Birkenmajerova cesta IV B. Valnohová, E. Bláhová Vysoké Tatry Volia veža Štáflovka V J. Grimová, E. Bláhová Vysoké Tatry Žabí kôň V -hrebeň III E. Bláhová, J. Grimová Wadi Rum (Jordánsko) Jebel al m'zaygeh Runner Up 5 b OS E. Sychrová, J. Večerek Wadi Rum (Jordánsko) Abu Maileh Tower Salim 5 b OS E. Sychrová, J. Večerek Wadi Rum (Jordánsko) Jebel Khush Khashah Purple Haze 5a OS E. Sychrová, J. Večerek Wadi Rum (Jordánsko) Jebel Rakabat L'Aperitif 5a OS E. Sychrová, J. Večerek Wadi Rum (Jordánsko) Jebel Rum East Dome Goldfinger 5c OS E. Sychrová, J. Večerek Wadi Rum (Jordánsko) Jebel Rum East Dome Walk like an Egyptian 5 b OS E. Sychrová, J. Večerek 15

16 Mixové výstupy v horách - léto Ortles Ortler severní stěna TD/55 (místy i 70 ), 1200 m Hohe Tauern Grossglockner Meyerlrampe III/70 OS OS L. Petráš, M. Prudík L. Petráš, M. Prudík, L. Hubáčková Chamonix Aig. Doree traverz AD/5 b R. Lienerth, A. Ghosp Chamonix Picolo - Gran Paradiso traverz Chamonix Triangle du Tacul Contamine -Grisolle AD/II Walliské Alpy Breithorn poloviční traverz D/4 b/55, 2500 m AD/4c, 1000 m R. Lienerth, G. Mazur M. Prudík, L. Hubáčková, E. Bláhová R. Lienerth, J. Malý Mixové výstupy v horách - zima Chamonix Grand Pilier d Angle Cecchinel -Nominè/ Boivin -Vallençant V/V+/ED, 750 m Vysoké Tatry Malý Kežmarský štít Biely kvet M5/WI4 sestup vrtulníkem P. Vrtík, L. Hubáčková R. Lienerth, L. Hubáčková, J. Grimová Vysoké Tatry Malý Kežmarský štít Poľsky kút IV, A0 M. Prudík, V. Hynek Vysoké Tatry Malý Kežmarský štít Weberovka VI, A0 L. Petráš, P. Urbánek Vysoké Tatry Malý Kežmarský štít Poludňajší kľud V-/80 OS L. Petráš, K. Král, R. Horák Vysoké Tatry Malý Kežmarský štít kombinace Bocek M4/WI5+ a Poludňajší klud M3/WI4 R. Lienerth, P. Koteles Vysoké Tatry Malý Kežmarský štít Koncart sa nekonal 4+ M. Prudík, V. Hynek, J. Dymáček 16

17 Vysoké Tatry Malý Kežmarský štít Poludňajší kľud V-/80 M. Prudík, J. Dymáček Vysoké Tatry Vysoká, S stěna Stanislawski M5/WI3 R. Lienerth, R. Vrlák Závody MSR v drytoolingu Bratislava 1. místo J. Straka 1. kolo Slovenského Žilina 1. místo B. Valnohová pohára v drytoolingu 1. kolo Slovenského Žilina 2. místo J. Straka pohára v drytoolingu 1. kolo Slovenského pohára v drytoolingu Žilina 3. místo R. Lienerth 17

18 18

19 19

20 NAPSAL MI BAČA ANEB GLOSY ZE ŽIVOTA HOROLEZCE TEORETIKA Tuhle mi napsal Bača napiš něco do výročky, líbí se mi, jak píšeš, třeba glosu současného dění nebo na co je lezení dobrý. Uf, těžký úkol pro člověka, který jako dítko školou povinné zažil už zakládání Lokálky před šedesáti lety. Navíc Bača dost riskoval, moc toho ode mne nečetl a taky jeho vzkaz dorazil a v příloze byl termín do Vybojoval jsem několikadenní odklad deadline a začal lovit téma. Napřed jsem si myslel, že budu psát o horolezecké etice. Ale vzpomněl jsem si, že můj táta ve svých přednáškách na schůzích oddílu před mnoha lety říkával, že taková žádná etika není, že je jen etika lidská že kdo uteče od autonehody a nepomůže, ten se uřízne z lana jakbysmet. A naopak. Každopádně nejsou horolezci žádní morální nadlidi jen proto, že lezou. Uměl o tom moc pěkně mluvit, ale já to nedám. Pak jsem přemýšlel, že bych psal o tom, že i když člověk, jednou nakažený, už desítky let neleze, tak ho to pořád k horám táhne, že horolezectví není jen sport, ale spíš životní postižení (no, to tak nemůžu napsat), nevyléčitelná nemoc (to je taky blbý), že nejstarší kamarády mám právě z lezení, ale ani tohle není na delší povídání, to by mohl vyprávět prakticky každý, kdo se do toho jednou namočil a přežil dostatečně dlouho (a dáte mu několik panáků ohnivé vody, aby se rozpovídal). Většinu z vás, kdo to právě čtete, tohle poznání čeká od vztahu k horám se odpadá jen krajně obtížně. Ale zase to není žádný nový objev a jako téma to nevydrží než na tenhle odstavec. Jen ještě jednodušší povahy odpadnou snáz. Pak jsem se pustil do teoretické přípravy na glosu o něčem dalším. Šel jsem na první lednovou schůzi, osazenstvo se slízalo nejmíň hodinu (před padesáti čtyřiceti třiceti lety se začínalo přesně, protože se taky brzo končilo a pak byla buď přednáška, nebo jste při pozdním příjezdu potkali většinu schůzujících už zase venku u šaliny). Ale protože oficiální program se skládal ze zapití novorozené dcerky jednoho ze spousty mně neznámých sympatických mladíků, nevadilo to. Nás starších tam sedělo pět, jeden na to přijel z Anglie, druhý bude mít co nevidět osmdesát, třetí, nadmíru aktivní vícnežsedmdesátník, se právě chystal na běžky do Ramsau, že už po sedmadvacáté, ten čtvrtý mne hned po příchodu vyzval (už po několikáté), že bychom měli 20

21 dokončit přechod hlavního hřebene, započatý (a na Polském hrebeni přerušený) přibližně před třiceti lety že si ještě pamatuje, kde máme v Železné bráně pod šutry schovanou vynášku, tak můžem jít nalehko. Vzhledem k povážlivému stavu své tělesné schránky jsem, ač nerad, opět musel odmítnout. Jardo, ptej se dál, třeba příště nebo přespříště Na schůzi mne překvapilo, že nevidím žádné zarostlé vlasatce s kletrákem, ale vcelku velmi uhlazenou a kultivovanou společnost. Byl jsem tomu rád. V jisté době se ti praví identifikovali s hochy, co prožili plodné léto v Yosemitu a neměli nůžky, tak jsem byl zvědav na vývoj. Musím podotknout, že na schůze chodím tak jednou dvakrát ročně, vždycky když přijede Muny, to je ten z Anglie. Taky jsem zjistil, že je to o hodně víc klub než schůze, než za našich let mnozí jedli, což my jsme nemohli, protože schůze nebyly v zařízeních k tomu vhodných, kdysi dokonce i v budově hlavního nádraží (ale zato jsme jako členové TJ Lokomotiva jezdili na společnou jízdenku za kačku do Tater, na písek a podobně, to už před pár lety padlo, místenka stála 4 koruny spávalo nás v kupé všech osm vleže, čtyři dole na kletrech, dva nahoře, dva v sítích to byly doby!). Ale jíst na schůzi tehdy nešlo, to až jsme se přemístili do hospody. Urazil jsem velkou kofolu, zajedl ji cigárou (uzenou) a podnícen tím plodným prostředím odebral jsem se do rodinného kruhu. Protože už se v něm se mnou neměl kdo bavit, pokračoval jsem v přípravě na glosu: našel jsem si na jůtůbu Adama Ondru, shlédl jsem kompletní La Dura Complete, pak, když mi jména lezců nebo cest něco říkaly, otevřel jsem další filmeček no, vydržel jsem do dvou do rána, asi ještě není ten špagát úplně přetrženej, i když doba abstinence je dlouhá. Jaksi se mi zřejmě podařilo prožít velkou část života jako horolezec, aniž bych se už desítky let navázal na lano. Hm nesmějte se, jen počkejte. (Turistika se nepočítá, feraty taky ne, dokonce ani každoroční Babí lom, Býčina, Kras, dva tři Drátníky a několik Pálav jen pořád brouzdám kolem. Nepočítám ani dvacet let natírání věží a sil a kdečeho, tam jsem se sice na lano vázal pořád, ale nebylo to to správný lano.) Druhý den jsem sáhl do skříňky v garáži, kde už se dlouho práší na několik výročních zpráv a pár Hotejlů z let Začetl jsem se a nadchl se tou dávno zapomenutou atmosférou, pravopisnýma chybama, prastarým papírem s nečitelnými odstavci, jmény, která už dávno země nenosí. Nevím, jestli netrefím vedle a někdo neudělal totéž před nedávnou dobou, ale zkusím přenést pár útržků z těch dávných tiskovin do tohoto povídání. 21

22 Někdy dost překvapivá fakta, někde dojemné neobratné věty lidí, co je vejbor donutil něco napsat, jinde popisy výkonů, které byste v té době a od těch lidí, co je dnes potkáváte jako veterány nebo už vůbec nejsou, nečekali. I já sám jsem se teď divil, co se tehdy lezlo. Viz výročka 1965 třeba dvoudenní průstup severní stěnou Cimy Grande Comiciho cestou, to už jsem dávno zapoměl, že tam Lokomotiváci byli. Taky je úžasné číst si seznam členů, vyskakují z něj dávno zapomenuté tváře, ale tohle je nepřenositelné. Schovávejte si výročky! Já jich kdysi dávno hafo vyhodil, ale před rokem mi jich pár dala sestra, po rodičích, a najednou jsou mi drahé skoro jak můj pečlivě uchovávaný stařičký průvodčík Kroutil Gellner na cigaretovém papíře, v němž nejvíc miluju komentáře jako exponovaný výstup, patřící k nejkrásnějším průstupům tatranských stěn. Jeden z nejvážnějších výstupů tatranských, Krajinově překrásná hřebenovka či Velkolepý výstup v pevné skále. Tohle můžu číst pořád. Lokomotiva byla brzo po svém založení dost pilný oddíl, přesto je spojujícím můstkem těch výroček věta členstvo zanedbává fyzickou přípravu, vybírá si méně náročné podniky, neúčastní se tréninků. To je v každé, kam se podíváte. Lamentace, nářky členové si vybírají ty méně namáhavé akce, náplň výkonnostních podniků byla bezplánovitá Ale pozor, přečtěme si z výroční zprávy roku 1964 v tomto roce jsme uskutečnili 54 zájezdů, 42 na cvičné skály, 13 do Tater (asi neuměli sečítat, ale zájezdů mraky). Dál tamtéž: 47 besed za rok, 31 z toho přednášková náplň nebo filmy. Kousek dál: máme naprostý nedostatek oddílových lan. Nebo: je za námi úrodný rok rekordní čtyři oddílové svatby (s přáním, hodně dětí, ale s mírou, tak jedno do roka). Ale taky dvě lezecká úmrtí. O rok dřív (63) si ještě předseda v úvodním článku potrpěl na oslovování typu soudruzi Lasák a Chamosta vylezli, konec jeho úvodních stránek zní: Dál už zprávy jednotlivých soudruhů. Trochu to se mnou zatřáslo, zapoměl jsem, že to bylo i tady, ale snad jen na papíře. O rok později není ve výročce o soudruzích ani stopy, možná to záviselo na pisateli. Oddíl vydával časopis HOTEJL. Čtyři čísla ročně, spousta informací, prostor pro různé druhy článků. Předplatné 12 Kč ročně. Kdo chce, vyzvedává na schůzi, kdo nechce, chodí mu to domů. Poštovné v ceně. (!!!) Pokud se nepletu, z Hotejla je teď Montana. Z těch starých Hotejlů se dá taky leccos přečíst. Za lezecké výkony se udělovaly výkonnostní třídy, na ně bylo 22

23 potřeba nalézt nějaký počet výstupů v letních a v zimních Tatrách v určitém stupni obtížnosti. A v oddíle bylo v tom roce při 67 členech: dva mistři sportu, 5 prvních VT, 10 druhých a 25 třetích, takže se lezlo, to jen cvičitelé by toho rádi viděli ještě víc. Jen nelezli všichni, spousta lidí byla jen v kartotéce. Viz: píše hlavní cvičitel: zdá se, jako by oddíl zestárl. Příčiny: a) zestárnutí členů oddílu. (!!!) b) atd. A dál: Těžko se smířit s představou, že jsou ti 25 30letí starci uspokojeni výkony svého mládí. A jiný rok: z 95 členů oddílu nebylo 37 ani jednou na skále. V těch letech koupil oddíl přes své členy Grunt a ve výročce 1970 se dozvídám: Proslýchá se, že už prý nejsme horolezecký oddíl. Rozmohl se nedobrý zvyk místo posezení pod skalou vyhledávat hospody. Tento zvyk se ujal hlavně poté, co jsme víc začali jezdit na Vysočinu a poznali hospodu U partyzána na Samotíně, a ještě víc. když jsme koupili Grunt na Blatinách, Grunt označují někteří z nás za příčinu úpadku výkonnosti lezení. Už dávno předtím (listuju napřeskáčku) rok 57: ve Weberovce se sešlo šest našich členů, nad nimi čtyři Němci, všichni pěkně nad sebou. Přílby se nenosí. Průvod ve smradu křesané žuly. Nepochopitelné závod od převisu k převisu končí šťastně. O rok později: Cvičitelskému sboru uniklo, že několik členů jede na vlastní pěst do Tater. Jeden z účastníků těžce zraněn v lavině. Bezvědomí trvá několik dní. Dřív se běžně stanovalo v Tatrách, v létě vždycky týdenní tábory. Pamatuju si, že mne jednou rodiče dovedli k bivaku pod Mengušákama, daleko od tábora, šli lézt, já tam usnul, probudil se, nevěděl, kolik uběhlo času. Kolem šli polští horolezci, dostal jsem žvýkačku (ty u nás nebyly, žvýkali jsme smůlu ze stromů) a ujištění, že přijdou. To mi bylo tak jedenáct a hory se mi ten den zdály hódně veliký. Taky nám jednou v srpnu v půlce tábora napadlo čtvrt metru sněhu a my prchali do Slovenského krasu, na to se dlouho vzpomínávalo, při každé další vzpomínce bylo toho sněhu víc A jednou v létě u Slezanu sněžilo a v plese se koupal tlustý Fin Ještě z výroček: rok 65, anketa. Vyberu z odpovědí. Největší strach? Já se podělal víckrát, záznamy si o tom nevedu, nebo Spadla jsem v jižní stěně a úvazek se pomalu povoloval od huby k očím a já mám docela malá ženská ramena, nebo Čistil jsem za peníze, které jsme potom nedostali, stěny nad Punkevní jeskyní, visel jsem nad lodičkama a Pepi neměl už co povolit. Nebo Čtyři hodiny slaňování v lijáku z direttissimy Malého Kežmarského. Jo, tenkrát se děly věci 23

24 V té anketě toho bylo spousta, třeba vzal jsem prášky na spaní, ale zabraly až druhý den, nebo barvitý popis dvoudenního překonání nějaké ďábelské stěny, o němž jiní prohlásili, že ti hoši pravděpodobně lezli Indiánku po neklidné noci Nebo hodnocení oddílu z úst nováčka: Lokálka je parta mírně vyšinutých lidí, část z nich leze jako čerti, jiní se na ně rádi dívají. Všichni mají rádi víno. V té literatuře se vyskytuje i dělení členstva. Nejběžnější typy jsou podrobně popsány. Ve zkratce: nejčestnější místo v hierarchii zaujímá horolezec veterán, jeho výskyt je z mnoha důvodů řídký, bývá hýčkán a zahrnován veškerou oddílovou péčí. Nebezpečí je živlem každého horolezce dobrodruha. Bojí se jako každý druhý, ale strach je jeho životní potřebou. Horolezec teoretik zná všechny tatranské chatáry, všechna klíčová místa důležitých výstupů, všechny jízdní řády atd, ale na laně se vyskytuje zřídka. Horolezec proslulý je buď elegán, nebo zpustlý, oba typy chtějí být nápadné za každou cenu. Ještě je tam o horolezci extremistovi, horolezci manželovi a horolezci rekreačním. A ženy údajně dva typy: buď jsou přivedeny, nebo přijdou samy, ulovit manžela. Pro podrobnosti si nalistujte výročku z roku 1967! Ale to už by toho bylo moc. Jen ještě víte o oddílovém zpěvníku? Asi jo. Když někdo přišel do oddílu, neznal většinou písničky, které se tehdy hodně na akcích zpívaly, tak vznikla potřeba sestavit zpěvník. Několik let se o tom mluvilo, pak byl vydán, ale pak brzo nastala normalizace, a protože asi třetina písniček nebyla do mateřské školky, byl (nevím, kdo tu publikaci práskl) vydán pokyn, aby byl zpěvník stažen. Pár statečných ho neodevzdalo a díky tomu, a faktu, že už se dá všechno hodit na počítač, je zpěvník dostupný. Ptejte se Bači. Ivo Doušek 24

25 ZMATENÝ DRAMATICKÝ ÚTVAR V SEVERNÍ STĚNĚ TUPÉ Sobota tři ráno, Vločka bere D1 útokem. V té chvíli ještě chudák holka netuší, že zase jede do Tater. Tu zimu již potřetí. Kolem sedmé přijíždí pod Popradské, borci berou bágle a dupou hure kopcem. Plán zní jasně. Dnes vyběhnout Puškášove rebro na Tupou a zítra už si frajeři půjdou trochu zalézt! Před devátou nasazují mačky a dupou. Borec 1 dupe rychle, potí se, funí, nadává, často odpočívá. Borec 2 dupe ještě rychleji a pro samé nadávání nemá čas odpočívat. Nástup je čitelný a jednoduchý. Úvodní žlab netřeba jistit a na lano se navazují pod první jednodušší mixovou pasáží. Pravda, navazování bylo trochu ošemetné. Celkem prudký svah, batoh v zubech, lano standardně zamotané. Totok však fešáky nerozhodí, neb to zažívají neustále. Frajer B tahá první délku. Precisní práce nohou, jistota ve zbraních, tutové jištění. Frajer A začíná být nevrlý, že s takovou to kurva nikdy nevylezem!. Los Alpinistos 2 dělá štand za pomoci posledních frendů, vklíněnců a smyček. Herr Berg 1 má ještě 35 metrů lana u kolen! Jak už to má Světák 1 ve zvyku, Lezec B musí poslouchat brblání o tom, že správný alpinista má být rychlý. Cliffhanger 2 odlézá do další mixové délky. Po 3 metrech zakládá, po metru tahá dalšího frienda a hodlá zakládat. Arnold 1 opět bručí, načež Lorenzo von Matterhorn 2 smutně kouká, vrací frienda zpět na úvazek, polyká a odlézá. Jistí méně, leze rychleji, mocně oddechuje. Hrdina 1 následně zjišťuje, proč ten smutný pohled! Pikantní koutek mu dává zabrat a obdivuje statečnost Hrdiny B. Další délka byla vedena Štramákem A. Po nějaké době začne táhnout lano. Samec 1 čeká, táhne, čeká. Myslí si, že se jde souběh, a proto se snaží v postupu nahoru. Reálně se však přetahuje se štandem. Tahání za lano v kombinaci s návštěvou indické restaurace předchozího večera způsobí tlaky v oblasti břišní, které je třeba neodkladně řešit! Život naučil Lezce A zatvrdit! Tudíž tvrdí, pouští udatného synovce Hermanna Buhla do další délky vedoucí vysněženým žlabem. Život je pes a Hrdina A se soustředí více na ostré tlaky v konečníku než na kamaráda na ostrém konci lana. Ledoborec B dělá štand Hombre A má pocit, že to dělá věčnost! Pankáč 2 je všeobecně znám svojí precizností a krásně vyšívanými štandy (a proto si ho Buchar 1 váží!). Po pokynu zruš se Ueli 1 rozbíhá kuloárem, vytrhává postupová jištění, běží na sněhový hřebínek (výše než 25

26 je štand s udiveným Gandalfem), sundává kalhoty a jedním dechem ze sebe vydává vše negativní. Je mu převelice příjemně. Následující délky jsou velice uvolněné (lezci, lezení i skála). Nálada však netrvá dlouho a brzy začíná Floutek 1 skuhrat a mrmlat, že mu je prej jako špatně! Nevolnost se projevuje i do lezení. Kloučci znatelně zpomalili. Z krásného dopoledne se stává celkem prudérní odpoledne s neveselou vyhlídkou (přišla oblačnost). Frajírek A je grogy, trpí zimou a smiřuje se s myšlenkou, že to dobře nedopadne. Hejsek 2 bere vše do svých rukou a pokračuje k vrcholu. Floutek 1 občas vytáhne nějakou délku, ale stojí ho to hodně sil. Většinou udělá štand, dobere lano, lehne a dobírá v leže. S přicházející tmou dávají svačinku. Flapjack je za normálních okolností bašta převeliká, teď však končí zabodnutý na štandu ve 3/4 stěny. Žalúdok nepremává. Další pokušitelé této cesty snad ocení. Ten alpinismus je celkem pakárna. Kápo B tahá, bloudí, nadává. Lojza A je promrzlý, zoufalý a duševně se připravuje na bivak. Po pár délkách Bombardér B oznamuje, že po překonání stěny nad nimi bude vrchol. Zoufalec A kouká na 20 m 26

27 - mírně převislou kompaktní stěnu kámo, jsme v prdeli. Pohled na stěnu zapudil v Křehulce 1 poslední naději. Führer B má však víru a kde je víra, je i cesta, proto stěnu obchází jednoduchým terénem. Vrchol! Mladý Rebuffat 2 jen v triku a goračce, Ztroskotanec 1 zmrzlý ve všem ostatním, co oba měli (primaloft, péřovka, goro). El Capitános B je takový elegán, že pomáhá Fernandovi A se zmrzlými prsty na nohou. Masáž chodidel na vrcholu Tupé je bolestivý, ale účinný plezír. Fešáci sestupují do Sedla pod Ostrvou. V sedle potkávají další opozdilce, ti jim dávají tip na sestup v podobě extrémné prdelovačky. Vyjeté koryto dává znát, že to bude pěkně svištět. Sestup ze sedla až k chatě za 10 minut je příjemné zakončení této polízanice. Na Popradském již obligátní žranice a zaplakání při placení. Goriláč v noci trpěl jako zvíře, Muf se prej vyspal krásně. Druhý den si borci vyšli na Banán, ale už na nástupu změnili plány. Zpět na chatu na pivko, procházka do Mangusové doliny očíhnout to lezení, na které tam původně přijeli, a raději vyrazili domů do teplých, vlídných náručí svých micek. A to je na těch výletech to nejlepší, pyčo! Goriláč & Muf 27

28 HOROŠKOLA 2015 ZIMNÍ TATRY Zimní část horoškoly obvykle zahrnuje prosincový Divokáč a březnové Tatry. O víkend v Divokém dole byl velký zájem, nahlásilo se cca 30 lidí, ale bohužel počasí nepřálo a akce byla zrušena. O to víc jsme se tak těšili na tatranskou část horoškoly. Počasí tentokrát vypadalo velmi slibně. Z nováčků jsme se nakonec nahlásili jen 4 (Evka, Miška, Karel a Robin), ale protože nás v silném zastoupení doplnili loňští nováčci (dvojčata Janča a Lucka, Vládík, Marťas), Kuba Dymas a instruktorské duo Zobča a Lájoš, byla z toho pěkná sestava. Základním táborem horoškoly se stala opět oblíbená chata Brnčálka u Zeleného plesa, kterou jsme obsadili na celý týden. Začátek byl naplánován na neděli, ale aby nám týden náhodou nebyl málo, s holkama jsme si díky Zobčovi a místním kamarádům užily ještě drytooling u Žiliny. Večer jsme pak nasadili lyže a za svitu neskutečně oranžového a velkého měsíce (nikdy jsem snad větší ani neviděla) vyšlapali na chatu. Miška si ještě jako bonus cestou nahoru část zalyžovala za skútrem a chatařem. V neděli jsme ve složení Zobča, Evka a Miška lezeckou část horoškoly zahájili krátkou túrou přes Východní Žeruchovu vežu na Kozí štít. V cestě bylo od každého trochu led, sníh a na závěr krátká hřebenovka. V pondělí jsme s holkama trochu provětraly skialpy při výletu do Kopského sedla a do Smokovce a pak už se opět jen lezlo. Další den už jsme si díky Zobčovi s Miškou užily hned dvě cesty, Škotskou anabázu a Poľudňajší kľud. Tuto cestu si před námi ve stejný den vylezli díky Lájošovi i Karel s Robinem, který líčí své dojmy v následujících odstavcích. Nováčkovské trable v zimních Tatrách Ze zimních Tater jsem měl poněkud obavy z několika důvodů jednak proto, že jsem měl ještě v paměti letní Tatry, které byly jiné kafe, než dosavadní lezní po skalkách, a druhak především proto, že se zimním lezením jsem žádné zkušenosti neměl. Sám od sebe bych se do zimních Tater nevypravil, ale říkal jsem si, že s instruktory se snad nemám čeho obávat. První lezecký den v Tatrách následoval po noční cestě a raním výstupu na Brnčálku, a spočíval v lezení ledů kousek od chaty s loňskými nováčky, kteří nás ochotně vzali za sebe. Měl jsem 28

29 možnost zjistit, že lezení v ledu je docela náročné především na lýtka, že poutka na oddílových cepínech neskutečně překáží při vyndávání šroubů z ledu, a že dvoje náhradní rukavice nebyly zbytečné. Po sestupu dolů jsem měl chvíli možnost pozorovat cizí instruktory s jejich svěřenci, abych zjistil, že jsem téměř vše dělal špatně, jako třeba stání na špičkách a dávání nohou moc vysoko ala klasické lezení apod. Nicméně se ukázalo, že led byl ten nejmenší problém. Problém naopak nastal, když led nebyl, a měl jsem lézt s cepíny po holé skále. V tu chvíli jsem nevěděl, co si pořádně s cepíny počít. Nejraději bych je odložil a lezl rukama, o což jsem se také pokoušel. Nicméně vlání cepínů za poutka od zápěstí a jejich motání se do lana taky není zrovna praktické. Zalíbení jsem naopak našel ve zmrzlé trávě, kam cepín zajížděl jak po másle, a krásně to drželo. Takový pořádný drn na polici pro mě byl jak světlo na konci tunelu. První mojí větší cestou, kterou jsem lezl spolu s Karlem, a kterou nám ochotně vytáhl Lájoš, byl Poľudňajší kľud. Cesta to byla objektivně pěkná, a kdybych uměl lézt, tak bych si ji zajisté lezecky užil i subjektivně. Nástup byl přes 29

30 sněhová pole s občasnou skalkou, a pravé lezení začínalo mixem skály a ledu. I přesto, že na první pohled tento úsek vypadal náročně, skutečnost byla jiná. Bylo pro mne ještě náročnější, než to vypadalo. Několikrát jsem si musel odsednout do lana, případně se nějak uhnízdit v příhodném místě a ulevit lýtkům. Po dolezení do prvního lezeckého štandu jsem byl totálně zničený, a vidina dalších dvou délek nebyla moc příjemná. Za chvíli dorazil vysmátý Karel, který s lezením očividně větší problémy neměl. Další délka už nebyla naštěstí tak náročná, a navíc po odpočinku ve štandu a uvědomění si toho, že jsem v první lezecké délce zbytečně zmatkoval a dělal chyby, byl další postup lepší, že už jsem si lezení i užíval namísto odpočítávání metrů do vrcholu. Robin Ve středu jsme trochu promíchali dvojky, takže na dva dny vznikla sestava Zobča, Evka, Karel a Lájoš, Miška a Robin. Počínání první skupinky se svými dojmy popisuje dále Karel. Druhá skupinka mezitím prozkoumala ledy pod Svišťovkou a okolí a Marťas s Kubou si vyzvedli pytel z Poľudňajšího kľudu. Útočná sestava Zobča-Evka- Karel vyrazila pokořit ladnou linii s názvem Zlotá nitka. Po příjemně vysněženém koutku první délky (ve které mě Evka nechala jít prvního, za což následně dostala kusem ledu do oka), jsme se stali svědky momentu, který nelze dost dobře reprodukovat, naopak možná by šel skvěle vybarvit, ale pro zachování důstojnosti všech zúčastněných nebudeme zacházet do detailů a celou akci shrneme do kvízové otázky: Kolik je potřeba Zobanů k posrání 30metrového sněhového pole? a) dva, b) tři, c) jeden (správná odpověď na konci článku). Po zdařilé třetí mixové délce následoval zlatý hřeb cesty dvě délky v kolmých travách. Svěží vzduch kolem -5 C udržoval půdní vodu v drnech dostatečně zmrzlou, a tak zasekávání byla jedna radost. Ve spokojenosti jsme se dopachtili až na Ušatou vežičku, odkud se na tři plné délky slaňuje do Velké zmrzlé doliny, ze které jsme k Brnčálce unikli přes flašku. Karel Ve čtvrtek bylo tak nevlídno, že jsme se do lezení ani nepouštěli a radši i s posilami z horoškol minulých let procvičili lavinovou záchranu. Jeden zachráněný nestačil, tak jsme se ještě pustili do záchrany psího kotce od zasypání sněhem. Jak už napsal Lájoš v reportu, vykopali jsme hrob i rundu panáků. V pátek se vypravili do tatranských stěn krom stejné sestavy v čele se Zobanem taky Vládík s Luckou (Orlowsky) a Marťas s Jančou. 30

31 Nováčkovské trable v zimních Tatrách podruhé Velký pátek, Veličova cesta V+ aneb Zoban si chtěl zalozit. To, že jsem si nedokázal poradit ani s prvním krokem v první délce mohlo být dostatečnou indícií o charakteru cesty před námi. S prvním pádem padl i morál, ale hladina optimismu byla naštěstí ten den vysoko. Jako v tragédii jsme s Evkou za Zobčou chvílemi spíše šplhali, než lezli, ale pořád bylo aspoň teplo. Pak přišla ta délka Zobča si zakládal po metru, uteklo půl hodiny, hodina, hodina a půl a pak ještě kousek, než Zobča zapískal, že má štand! Promrzlí a vyděšení, avšak smíření s nevyhnutelným, jsme se připotáceli ke klíčovému místu cesty. Nechal jsem Evku poodlézt a s plnou vervou se pustil do připravené překážky a nic. Na to můj běžný prášek prostě nestačil. Naneštěstí jsem se i najebal nad frienda a dostal se tak do svízelné situace: zakřičet na Zobču ať povolí a zabookovat si tak jízdenku po pekla pode mnou, nebo se snažit zaklíněného frienda nějak přesvědčit, aby vylezl ven nešlo to a jelikož Zobča už měl nahoře horké chvilky, musel jsem se nechat povolit a zapsat si tak další pád. Na štandu se mi pak smáli, 31

32 jestli nechci prodat cajky a já na to, že asi jo. Kdybych býval věděl, že budu padat, ani bych s tím lezením nezačínal :-D Poslední délka byla už choďák až ke slaňáku. Při zpětném pohledu musím poděkovat Zobčovi, že nám udělal tak pěkný výtah v cestě, do které se asi na dlouho nepodívám. Den se vydařil a beze zbytku naplnil rčení: den bez dobrodružství je den, který nebyl. Karel (SPRÁVNÁ ODPOVĚĎ: C) Já už jsem za sebou jednu (ne zrovna tu nejlehčí) zimní cestu měla, pak taky pár drytoolových cest, takže pro mě pád v cestě této obtížnosti nebyl žádným velkým překvapením. Naši tragikomedii jsem tak brala kromě oné části cesty s crux místem celkem s úsměvem. Jen se mi zdá, že se Zoban někde naučil i levitovat, protože po klíčovém místě, kde se člověk při polovýtahu v silovější části slušně vybál, následovala druhá odvážná půlka délky. Zjistila jsem, co to znamená, když jsou v topu zakresleny tři vykřičníky. Nenacházela jsem místa na cepíny, natož si představovat, že bych třeba měla hledat místa na jištění. Ale protože v horách není místo na zdlouhavé nacvičování drytoolů a podobných zábav, polovýtah a Zobčovo posilování naplno pokračovalo (polovýtahem rozuměj popolízání, které bylo nutno doprovázet slovy: Zobane, dobírej, jinak ten výtah fungovat nebude!) až do štandu. V ostatních délkách 32

33 se dalo i pěkně zalézt, takže výstup rozhodně stál zato. Evka Závěrečný den v dolině Zeleného plesa byl věnován samostatným túrám. Protože Robin už odjel, šli jsme první cestu ve třech (Evka, Miška, Karel). Široko daleko asi není snazší, kratší túra s orientačně jasným nástupem než je Ovči stezka, ale to by asi byla nuda, kdybychom to hned trefili. Takže po více jak hodinovém nástupu jsme přelezli napřed ve třech variantu začínající komínkem a poté, co odjel i Karel, jsme s Miškou zvládly i klasickou variantu Ovčí stezky. A vrchol našich orientačních schopností se ukázal na závěr. V naprosté mlze jsme sestupovaly k chatě. Když už jsme byly hodně nízko, říkáme si, jestli jsme se neztratily, že to tam nevypadá povědomě a že to je nějaký divný. V tu dobu už jsme stály na plese ani ne 100 m od chaty. Po ukončení horoškolové části jsme se někteří ještě zničili na drytoolu v moc pěkné relativně nové oblasti Letanovský mlýn, abychom mohli v pondělí usednout zase do kanceláří a jiných pracovních prostor a na Tatry koukat opět leda na plakátu na nástěnce. Tatry nám zase nadělily mnoho silných zážitku, za které bychom rádi poděkovali našim instruktorům a všem, kteří se o nás starali nebo s námi tyto zážitky jakkoliv sdíleli, za dny s dobrodružstvím, které by jinak jakoby nebyly. Nováčci 2014 (Evka, Miška, Karel, Robin) 33

34 HOROSVODKA Abyste věděli, že se něco děje, i když se zdánlivě nic neděje, a abyste věděli, co se děje v horoškoláckých kuloárech oddílu, sepsal jsem tuhle krátkou svodku o zimní horoškole nováčků z roku 2014 a o průběhu horoškoly Zimní horoškola Druhý březnový týden proběhla zimní a v podstatě závěrečná část horoškoly z nováčkovského běhu Akce se uskutečnila, jako už asi počtvrté za sebou, na Brnčálce. Zázemí vynikající a možností spousta. Už v létě na horoškole jsme se u stolu při snídani sázeli, kolik z nováčků nakonec do zimních Tater pojede. Už si nepamatuju, kdo a jaké počty říkal, nicméně číslo 5 bylo magicky vysoko. Nakonec se počet nováčků v zimě ustálil na čísle 4, Eva, Míša, Karel a Robin. K letošním zimním nováčkům se pak připojili ještě někteří z předchozího roku (dvojčata Lucka a Janča, dále Vláďa, Kuba a Martin). Je hezké, že naši nováčci si uvědomují nedostatky na poli rovných příležitostí a respektují genderovou vyváženost, přesně v duchu požadavků moderní doby. Sraz byl domluven na chatě v průběhu neděle, nicméně někteří přijeli už v sobotu pozdě večer či v neděli brzo ráno. Chata byla neúprosně plná. Jedna skupinka se v neděli vydala na průzkum terénu lyžmo, druhá dobývat/dobívat ledové krystaly do vertikály. V pondělí měl Zoban a celá ženská úderná jednotka v plánu společenskou pietní akci v dolině, takže lezení připadlo na mužskou složku. Vzal jsem si na starosti Robina a Karla a šli jsme se rozhýbat do lehčích směrů v oblasti Kežmarských strážniků. Na začátek dobré, stabilita Německého rebríku byla ozkoušena. K večeru na večeru jsme se všichni zase sešli spolu s hostem z doliny (Emil) a ukuli plány na další den. Zoban si vzal Míšu a Evku a šli si vylézt Škotskou anabázu a po nás (já, Karel, Robin) přidali Poludňajší kľud (excelentní, převážně ledové lezení) a dvojčata Lucka a Janča provětraly Emila v Nás nedoběgat na Kežmarskou bulu (mimochodem, znáte film Od soumraku do úsvitu od Q. Tarantina?). Ve středu si Míša s Evkou vzaly Zobana a vylezly s ním Zlatou nitku, Kuba a Martin šli sundat pytel z Poludňajšího kľudu a my ostatní jsme se odebrali na průzkum ledů. Procvičili jsme se pod Svišťovkou a někteří pak šli ještě zkusit led o žebro vlevo. Polovina týdne ideální coby odpočinkový den. 34

35 Čtvrtek se nesl ve znamení postupující fronty a nácviku vyhledávání a vyhrabávání z laviny, jehož součástí byla i záchrana lavinového psa HZS ze zasypaného kotce. Nováčci si vykopali hrob i rundu panáků. Vzhledem k mé zdravotní indispozici i únavě některých frekventantů kurzu se v pátek vydalo do stěn pouze družstvo Zobanovců (Karel a Eva) na Kežmarskou bulu Veličovu cestu a Martin s Kubou a dvojčaty směrem na Dolný Kežmarský strážnik. Sobota se nesla v duchu samostatných nováčkovských túr, čímž byla dobyta Ovčí stezka a Polský komín na Dolný Kežmarský strážnik. Martin Goriláč a Kuba si téměř vysólovali krásnou cestu Poľský kút na Ščepanského vežu, Vláďa s Luckou překonali Orlowského cestu a my se Zobanem jsme se dostali přes Ruskou ruletu na Ušatou stráž. Čímž jsme ukončili naše letošní nejen nováčkovské zimní působení v dolině Zeleného plesa. Cestou zpátky ještě někteří navštívili na pozvání místních Tatranců novou drytoolovou oblast, 35

36 kde si vytahali ruce až na podlahu. No co vám budu povídat, všichni přežili, trochu se večírkovalo a bylo to krásné. Letos to oproti minulým ročníkům bylo ale více komornější. Asi vzhledem k počasí nás na večírky nepřišlo nahoru podpořit víc členů oddílu. Tak snad příští rok. Letošní nováčci Jak už mnozí z vás ví z valné hromady, letošní horoškola začala už v lednu v systému dvou oddělených bloků vzdělávání. Do prvního bloku se přihlásilo 16 lidí. Kupodivu všichni bez problémů prošli přijímacími kritérii. Hned druhý týden dva zájemci odešli, aby se v zápětí jiní dva naopak přihlásili. První blok se odehrával na Hudy stěně a v hospodě U Kotelny (přednášky a první pomoc). Do druhého bloku se k mému milému překvapení přihlásili všichni nováčci. Zatím probíhá nácvik záchranných lanových technik, nicméně nedávno proběhl první výjezd do terénu, a to na vysočinské Blatiny. Čímž odstartovala série dalších výjezdů, v podstatě až do konce horoškoly, který je plánovaný na červen. 36

37 Na Vysočině se lezlo po cizím i po vlastním, nahoru, dolů, dovnitř i ven, po dvou, po třech, někdy i po čtyřech (převážně ráno z kavalce). Počasí nám přálo do únosné míry, takže jsme stihli všechno, co bylo v plánu. V sobotu proběhlo seznamování s terénními záludnostmi malebné vysočinské oblasti a ještě většími záludnostmi štandování, zvlášť pak s doslova nepřátelským HMS uzlem. Někteří nováčci dokonce už v druhé půli dne lezli pouze pod vzdáleným dozorem instruktorů, rozuměj více méně samostatně. V některých případech bylo dobře, že se neodvážili v praxi vyzkoušet nosnost svého jištění. Nicméně pro mě to bylo celkově vzato milým překvapením. Pozdě odpoledne nás vyhnala bouřka, takže jsme si osedlali jízdárnu. I společenská část vysočinského soirée se, alespoň podle mého názoru, docela povedla. Nedělní ráno bylo zpočátku dost nevyzpytatelné, ostatně i pro některé ze zúčastněných co se jejich tělesných a psychických kondicí týče. Ale nakonec to všichni a všechno ustáli. Z dopoledního nácviku stavění štandů na Drátníku jsme se plynule přesunuli na Čtyři palice, neboť rádobylokálka opět ověsila výraznou část lezeckého terénu špagáty, navíc se tam pohybovala tlupa trpaslíků (asi škola) a bylo husto, načež jsme se raději zdejchli. Naopak k milému překvapení byly Čtyři palice skoro bez lidské přítomnosti, tak jsme lokalitu civilizovali. Zde skoro všichni nováčci vedli výstupy na prvním konci lana a všechno si na štandech organizovali sami. Cíl byl splněn, nálada byla dobrá, nikdo se nezrakvil, takže jsme prohlásili víkend za úspěšný. A mám dojem, že se to i líbilo. Díky všem za pomoc. Tentokrát to s HR, čili počtem lidí vyšlo akorát. Tak uvidíme, jak to bude tento víkend na slovenském Vtáčniku. Čus, Lajoš! 37

38 LEGENDA O ÚDOLKE Kedysi dávno žil v meste Turnov pokrývač striech a vraveli mu Joska Čihula. Žil si skromne, len v jednej veci sa od ostatných ľudí odlišoval. V zliezaní štíhlych veží blízkeho Skaláku nemal v kraji páru. Cesty nie len opakoval, ba dokonca tie najodvážnejšie línie vytyčoval. Mnohí sa do niektorých jeho počinov nikdy neodvážili a z tých čo sa odvážili sa mnohí nikdy nevrátili. Jedného dňa začiatkom septembra sa Joska s Jirkou Šimonem podujali na nie len vežu najznámejšiu ale dokonca na jej stenu najťažšiu. Údolnú stenu Kapelníka na Hruboskalsku. Bielu stenu týčiacu sa do výšky 60 metrov nad údolím prestúpili líniou vynikajúcou v technickej i fyzickej náročnosti. Ba čo viac, zo skromnej pláce pokrývača, nezvýšilo na viac ako jeden jediný kruh (kyslý komentár autora článku). A práve touto cestou sa vydali hrdinovia nášho rozprávania. Nazvime ich trebárz Maťo a Kubo. Pre Maťa to bola iba ďalšia cesta, ale Kubo o nej dlho sníval. Nastúpiť je radno za ránka, za rosy, skôr než sa južná stena rozpáli a povinné chyty zčernajú a prestanú držať. Nástup vedie hladkým solivým žliabkom na úpätí ohromnej steny. Od vodorovného zárezu sa pokračuje výrazným sokolíkom stredom steny. Držať sa je čoho, ale stupov jest po skromne. Opatrný Kubo svedomito zakladá. Tu uzlík tu Ufón. Celkom to ide. Za miestom, kde sa sokolík stáča vľavo čaká zradu. Zhlboka dýcha, zbiera odvahu odvahu na prekrok vpravo do hladkej steny s dvomi tenkými škárkami. Je v bode nenávratna. Zaň sa odvážia len najudatnejší z udatných. Z tých, čo tak spravili sa mnohí nikdy nevrátili a mnohí sa vrátili až príliš rýchlo. Kubo zakladá šnúrku od topánok, a aby si to celé lepši obzrel, opatrne sadá. Pohotový Maťo dole reaguje. Je trochu nesvoj, asi má o Kuba starosť. Uvážte, miesto za miestnych VIII (7/7+UIAA) dvadsať metrov nad zemou, pod ním a nie blízko pár motúzikov a ku kruhu ešte asi ako na Mesiac. Povzbudzuje. Tu sa Kubo rozhýbe, prebehne jemné škárky, preskáče solivý kútik a už viaže bájne hodiny pod kruhom. K tomu to je pár metrov, a zradné metre to sú, len čo je pravda. Čo sa javí ako kapsy sú len uklonené lišty. Chvíľu spočne a už hopom-skokom cvaká kruh. Maťovi sa uľavilo. Logne si bystrej vody a už má zárez na sokola. Lezie 38