Výroční zpráva Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, o.s.

Transkript

1 Výroční zpráva 2008 Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, o.s.

2 Hafíci děkují Jelikož si velmi ceníme toho, že Vám můžeme předložit Výroční zprávu občanského sdružení Hafík za rok 2008, věnujeme úvodní slovo těm, díky kterým je naše výroční zpráva naplněna optimismem, krásnými zážitky, nevšedními aktivitami, atmosférou letního tábora a pocitem, že kvalitně prováděná canisterapie je přínosnou a pomáhající metodou. Děkujeme především našim canisterapeutickým týmům - pejskům a jejich psovodům - za jejich obětavou dobrovolnickou činnost. Děkujeme dobrovolníkům, kteří podporují canisterapeutické týmy a pomáhají koordinovat naše aktivity. Děkujeme přijímajícím organizacím a také klientům za pozitivní vztah ke canisterapii. Věříme, že Vás naše Výroční zpráva zaujme a že v ní naleznete tolik radosti, kolik ji my sami prožíváme při praktikování canisterapie. 2

3 Kdo jsme Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík vzniklo v lednu roku 2001 jako výcvikové canisterapeutické sdružení, které se zabývá výukou trenérů pro výcvik terapeutických psů, výcvikem canisterapeutických týmů a především praktikováním odborné canisterapie. V roce 2007 získalo Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík akreditaci vysílající organizace v oblasti dobrovolnické služby a stalo se tak jedním z akreditovaných dobrovolnických center v České republice. Podnětem k založení sdružení se stala především potřeba zavedení profesionálně prováděné canisterapie v České Republice. V současné době má členská základna občanského sdružení 36 členů. 23 canisterapeutických týmů má složeno canisterapeutické zkoušky a praktikuje aktivně canisterapii. 13 týmů je v přípravě a ke canisterapeutickým zkouškám nastupuje v roce Canisterapie je jednou z metod rehabilitace, která slouží k podpoře zdraví lidí všech věkových kategorií, při níž se využívá interakce mezi člověkem a psem. Pojem zdraví je přitom vnímán z bio-psycho-sociálního pohledu, canisterapie je tedy zaměřena na zdraví tělesné, duševní i sociální. Canisterapie může být prováděna různými způsoby a sledovat rozmanité cíle. Pomáhá zejména lidem s postižením nebo onemocněním, ale příznivý vliv byl zjištěn i u zdravých osob (zejména pozitivní vliv na vývoj dítěte). 3

4 Provádění canisterapie jako jedné z metod podpory psychosociálního zdraví lidí všech věkových kategorií formou dobrovolnické služby (ve zdravotně sociálních zařízeních, integrační canisterapeutické tábory, psychorehabilitační kurzy, rekondiční pobyty, apod.). Výuka instruktorů pro výcvik canisterapeutických psů, výcvik psů Cíle a poslání vhodných pro canisterapii, jejich chov a komplexní příprava canisterapeutických týmů (vždy pes + psovod). Realizace vydavatelské, poradenské, prezentační a vzdělávací činnosti a poskytnutí tak dostatečných informací všem zájemcům o canisterapii (pořádání seminářů, přednášek aj.). Podpora integračních tendencí ve společnosti. 4

5 Organizační struktura Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík: občanské sdružení Sídlo: Klec 78, Třeboň Webové stránky: ová adresa: IČO: Registrace sdružení u Ministerstva vnitra Číslo účtu: /0600 u GE Money Bank Předseda organizace: Mgr. Jaroslava Eisertová, eisertov@zsf.jcu.cz Koordinátor činnosti: Bc. Čunátová Eliška, hafik.canis@ .cz Jednatel: Mgr. Zuzana Staffová, zuzka@egate.cz Pokladník: Zuzana Fraňková Členové výboru: prof. MUDr. Miloš Velemínský Csc. odborný poradce Doc.PhDr. Adéla Mojžíšová, Ph.D. Revizní komise: předseda Ing. Iva Hlásková členové Ludmila Cimlová Blanka Pokorná Webmaster: Anna Staníková (Anna.Stanikova@seznam.cz) 5

6 Návštěvní činnost Návštěvní činnost je realizována celoročně formou AAA (Animal Assisted Activities - aktivity za pomoci psa) a AAT (Animal Assisted Therapy - terapie za pomoci psa) v zařízeních sociální péče (především v domovech pro seniory, domovech pro osoby se zdravotním postižením, v dětských stacionářích), ve speciálních školách, v mateřských školách, ve školských zařízeních (především v SPC) a v nemocnicích. Canisterapie je praktikována dlouhodobě v pravidelných intervalech (většinou jedenkrát až dvakrát týdně) formou skupinovou či individuální. V současné době Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík poskytuje canisterapii ve 22 zařízeních. Dále je realizována individuální forma canisterapie u 5 klientů. Hafík poskytuje canisterapii téměř v celém Jihočeskékm kraji (České Budějovice, Hluboká nad Vltavou, Jindřichův Hradec, Třeboň, Písek, Soběslav, Veselí nad Lužnicí). Canisterapie je poskytována v rámci Hafíka také v zařízeních v Praze, Milovicích nad Labem, Nymburku a Těchobuzi. 6

7 Jednorázové aktivity V roce 2007 zajišťovalo Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík 56 jednorázových akcí. Mezi tradiční jednorázové aktivity patří účast na letním integračním canisterapeutickém táboře (pořádaném ZSF JU), dále pak víkendové rekondiční pobyty, canisterapeutická dopoledne ve školách, školských zařízeních a v zařízeních sociální péče. 7

8 Jednou z možností skupinové canisterapie je pořádání letních integračních canisterapeutických táborů. Hlavní myšlenkou je umožnění intenzivního kontaktu dítěte se psem ve spojení s odloučením od běžného sociálního prostředí dítěte a s integrací dětí s různým typem postižení a dětí zdravých. Letní tábor 8

9 Výcvik CT týmů Canisterapeutický tým je povinen absolvovat speciální výcvik a zkoušky, aby byla zajištěna vhodnost a připravenost týmu na setkání s klientem a zároveň kvalitní provádění canisterapie. Přípravy i prověření se účastní psovod a pes společně. Závěrečný výcvik zahrnuje kromě praktického cvičení se psem i teoretickou přípravu psovoda a přímý kontakt s klientem v zařízeních, kde již canisterapie probíhá. Náročnost výcviku odpovídá požadavkům kvalitně a odborně prováděné canisterapie. 9

10 Dobrovolnický program Dobrovolnický program je realizován ve spolupráci se ZSF JU a za podpory Národního dobrovolnického centra Hestia,o.s.. V tomto programu se uplatňují dobrovolníci, kteří nevlastní psa vhodného pro canisterapii. Dobrovolníci jsou individuálně nebo skupinově proškoleni a poté se účastní jako pomocníci při práci v rámci canisterapie. Věnují se především klientům, aktivně se podílí na vymýšlení a realizaci programu pro klienty a organizačně zajišťují jednotlivé akce v rámci canisterapie. Dobrovolníci se mohou na canisterapeutickém programu podílet pravidelným docházením do různých typů zdravotně-sociálních zařízení (domovy pro seniory, speciálně pedagogická centra, domovy pro osoby se zdravotním postižením apod.) nebo mohou organizačně pomáhat při jednorázových aktivitách (např. letní integrační canisterapeutický tábor, víkendové rekondiční pobyty se zaměřením na zooterapii, canisterapeutická dopoledne ve školských zařízeních). Dobrovolníci se účastní supervizí a to jedenkrát za osm týdnů.. Za rok 2008 působilo v dobrovolnickém programu 26 dobrovolníků - přičemž 12 se účastnilo především jednorázových aktivit a 14 pravidelně docházelo do různých typů zdravotně sociálních zařízení. Během roku 2008 zajistili účastníci dobrovolnického programu celkem 36 jednorázových aktivit, a též se podíleli na organizačním zajištění XI. letního canisterapeutického tábora pořádaného ve spolupráci se ZSF a výcvikovým canisterapeutickým sdružením Hafík, o.s. Dobrovolníci působící v programu v roce 2008 jsou především z řad studentů Zdravotně sociální, Pedagogické a Zemědělské fakulty. 2 dobrovolníci jsou zaměstnáni v hlavním pracovním poměru. Garant programu Mgr. Jaroslava Eisertová, eisertov@zsf.jcu.cz Koordinátor programu Zuzana Bursová, DiS., zbursova@seznam.cz 10

11 Ocenění Dobrá parta Křesadlo 2007 V roce 2008 získalo občanské sdružení Hafík ocenění Dobrá parta v rámci udílení cen Křesadlo v Jihočeském kraji. Ocenění "Dobrá parta" se uděluje týmům dobrovolníků, kteří v průběhu uplynulého roku prováděli nejzasloužilejší dobrovolnickou činnost. V rámci Jihočeského kraje byli vybráni mezi nejlepší 4 skupiny právě dobrovolníci našeho sdružení. 11

12 Prezentace canisterapie Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík se významně podílí na prezentaci canisterapie, na vzdělávání a na vědecké a výzkumné činnosti v oblasti canisterapie. V této činnosti Hafík aktivně spolupracuje se Zdravotně sociální fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Díky této spolupráci jsou organizovány konference (např. Pravda o zooterapii) a semináře (např. volitelný předmět zooterapie na ZSF JU). Studenti a dobrovolníci se věnují výzkumné a vědecké činnosti na poli zooterapie, účastní se mezinárodních konferencí a setkání (např. International Week 2007, kde byla prezentována canisterapie praktickými ukázkami na Krajském úřadě v Českých Budějovicích.) Členové Výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík se také významně podíleli na vzniku ucelené publikace o zooterapii. (Velemínský a kol.: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. Dona s.r.o.) 12

13 Kam směřujeme? Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík usiluje o další rozšíření praktické canisterapie. Poptávka po kvalitně prováděné canisterapii stále převyšuje možnosti našich canisterapeutických týmů s ohledem na kvalitu canisterapie a welfare canisterapeutického psa. Hafík i nadále pracuje na profesionalizaci a zkvalitnění canisterapie, na vzdělávání a přípravě canisterapeutických týmů i zájemců o canisterapii. Propaguje myšlenku zooterapie a prezentuje ji jako přínosnou metodu psychosociální podpory zdraví. Zároveň pracuje na vědecké a výzkumné činnosti v oblasti zooterapie a vnímá tuto činnost jako možnost objektivního posouzení přínosu canisterapie pro jednotlivé klienty. Vědecká a výzkumná činnost přináší kvalitně a prakticky zpracované metodiky canisterapie pro konkrétní cílové skupiny. 13

14 Finanční hospodaření Příjmy celkem ,92 Výdaje celkem ,50 Z toho Z toho Grant MZ ,00 Grant MZ ,00 Grant MV ,00 Grant MV ,00 Grant ČB ,00 Grant ČB ,00 Grant Naše Dítě ,00 Grant Naše dítě bude čerpán v r Hafík ,92 Hafík Z toho úroky 125,42 Za CT zkoušky 7 790,00 Za prakt. CT ,50 14

15 Příběh Rexe Dovolte mi, abych se představil a přesněji Vás vnesl, do mého životního příběhu. Narodil jsem se v roce 1998 u rybníka Spolák, na jedné malebné chatě. Dostal jsem jméno Max Princ. Zde jsem však prožil jen pár týdnů. No a jak už to tak bývá po dvou měsících svého života, jsem byl najednou odebrán od své maminky a odvezen kamsi do neznáma. Byla to má první velká zkouška, asi maminka chtěla vědět, jak dokážu být šikovný a pyšný sám na sebe, když už nebudu pod jejími křídly. Maminku jsem často vídal a do dneška jí ještě vídám, ale maminka je už stará dáma, ale pořad stále krásná. Jen jsi na mě už nepamatuje, ani se jí nedivím, když už i já sám jsem vlastně v důchodu a je ze mě starý pán. Ale teď, abych neodbíhal a vrátil se k mému příběhu. Když jsem se dostal, tedy do nové rodiny, přejmenovali mě na Rexe. Začal jsem mít sám na sebe úplně jiné nároky. Má panička Petra se o mě moc hezky starala a stále stará. Naučila mě spoustu novým věcem a také mě naučila, mít rád lidi a to jak malé tak velké kluky i holky, ale také mne naučila mít rád lidi, kteří jsou mentálně či pohybově postiženi, naučila mě jim rozumět a léčit je psí lásku. 15

16 Celý život jsem věnoval těmto lidem, nejvíce mě těšilo, když jsem viděl, že pokud jim otevřu své srdce plné lásky, udělám je nesmírně šťastnými, ale až o několik let později jsem pochopil, že má láska není to jediné co je dělá spokojenými a šťastnými, ale jejich štěstí začíná v té chvíli, kdy jim dám novou naději v pokroku léčby. Pokud jim pomohu svým teplem, nebo svou jinou dovedností. Jsou tak šťastni a sami cítí, že jejich snaha o zkvalitnění života má opět naději,směr a cíl. Začal jsem tedy nejdříve používat při každé své návštěvě, své vlastní tělo, můj nový kamarád vždy už ležel na měkounké podložce a čekal, kdy už přijdu a přitulím se k němu, vždy jsem přišel a lehl jsi vedle něho tak, abych prohříval jeho bok, nebo stehna, kolena, lýtka, hrudník dá se říct, že různá místa jeho těla tak, jak mě Peťa k němu přiložila, vždy mě hladila a dávala mi najevo, že jsem moc šikovný a svou práci dělám dobře a svědomitě. Bylo mi blaho na srdci, když jsem viděl, že jsem opravdu v tu chvíli důležitý a zas jsem dokázal někomu pomoci v jeho zmírnění trápení. Bylo nádherné sledovat a cítit, jak pomalounku začíná hýbat prsty na mém těle a začíná jsi pomalu hrát s mou srstí, když jeho prsty před tím než jsem přišel byli v hrozné křeči. V tu chvíli se stal malý zázrak v který již skoro nikdo nedoufal. Byli jsme šťastni, já a můj parťák jsme dali další naději někomu, kdo si ji opravdu zasloužil. Těmto všem dovednostem, mě naučila moje Peťa. Petra byla, někdy opravdu přísná, ale její přísnost nesla ovoce. Byl jsem šťastný, když ona byla šťastná. A práci s lidmi jsem se naučil mít opravdu moc rád. Učili jsme se oba. Pomalu se naučili spolu pracovat tak, aby z nás byl tým a mi se mohli spolehnout jeden na druhého. Náš vztah se natolik prohloubil, že dnes bez sebe nemůžeme být. Stále mě bere všude sebou. A opětuje mi lásku, kterou dávám i já, jí. Nejsme dnes pán a pes, ale přátelé. Po nějakém čase se začali zvyšovat nároky, jak na mě tak na Peťu, museli jsme spolu složit canisterapeutické zkoušky. Toto slovo vzniklo ze dvou slov a to canis- pes a terapie- léčba. Mohli by jsme to přeložit volně do češtiny právě,, léčba psí láskou. Nyní jsme mohli naše společné potěšení, začít dělat profesionálně a svědomitě. 16

17 Začali jsme jezdit na tábory s dětmi s mentálním i pohybovým postižením. Na různé pobyty v přírodě, do škol, nebo tam kam jsi nás zavolali. Skoro za deset let mého působení v canisterapii jsem se podíval skoro po celé naší zemi a všude jsem byl vždy vítán a rád viděn. Rozdal jsem se v každém koutě české republiky, celým svým srdcem. Mé malé srdíčko, bylo plné lásky. Nejvíce mě však na tom všem bavilo, že jsem mohl stále objevovat něco nového a jiného. Můj den, nebyl nikdy všední. Jenomže léta utíkala a já začal stárnout, mnohem více jsem se začal domu vracet unavenější a i Petra jsi toho všimla, začala se bát mě brát tak často, abych se náhodou nepřepínal a pak nebyl nemocný. Začali jsme jezdit čím dál míň a míň, sice je mi to velice líto, ale parťačka ví co dělá. Přece jsme tým a já jí věřím. Vím, že jí na mě záleží. Sám jsem pochopil, že pokud někam přijedu, opravdu se nad své síly mnoho přepínám. Celý den, lítám tam a zpátky s dětmi a nikdy nepoznám, kdy už mám dost. Děti mají více energie nežli já, neustále jim chci ukazovat co vše umím např : základní poslušnost, různé cirkusové cviky, jako sudy nebo slalom mezi nohami mé Péti. Ale pak přijdu domu a jsem velice unavený, neznám své meze a pak prospím celý den. Před rokem, Petra přivedla do naší rodiny nového člena. Jmenuje se Hero, ale Peťa na něj volá Hardo. Je úplně jiný nežli já, pořád se něčeho bojí a Petra je z toho moc smutná. V jeho životě se nikdy nestalo nic, proč by se měl bát. Ještě, že má Peťula mě. Hero vidí, že se nebojím lidí a učí se ode mne. Beru ho, jako svého syna a předávám mu své zkušenosti. Hero už semnou byl i ve školce za dětmi, sice byl malinko vyděšený, ale vše dobře zvládl. Byl jsem na něj opravdu moc hrdý, jako otec na svého syna i Petra ho moc chválila. Zatím, ale Hero nechce pracovat s lidmi a tak mu Péťa vymyslela jinou práci. Jeho prací se stala myslivost. Vždy, když přijdou z honu tak Hera moc chválí, asi se jeho prací stane pomáhat myslivcům v donášení zvěři. Nyní jsem už v pracovním důchodu je mi skoro jedenáct let. Rád bych, aby Hero převzal mé řemeslo a já na něj mohl být jednou tak hrdý, jako je Petra hrdá na mě. A však je to jen Herovo rozhodnutí. Petra i já ho máme rádi takového, jakým je. Přál bych, každému čtyřnohému kamarádovi, aby prožil život, jaký jsem měl já. Planý lásky a dobrodružství. Nejvíce co bych však přál, každému je, aby se stal tak jako já největším přítelem člověka. Je nádherné vědět, že jsem víc než přítel, ale že jsem se stal partnerem na celý život. Nejsem jen pes, ale terapeut a jsem na to celým svým srdcem pyšný. Dnes už mohu říct, že jsem na tomto světě nebyl jen zbytečný pes, který se válí doma, nebo boudě. Dostal jsem příležitost být užitečným a této možnosti jsem se chopil a dokázal jsem, rozveselit za svůj život stovky dětí a seniorů, než leckterý člověk. A tomu vděčím své paničce Peťe, která mi vůbec mohla tuto možnost dát. 17

18 Besídka v Domově pro seniory Máj Ve středu 27.2 v půl deváté ráno jsme opět zavítali do DD Máj, abychom jeho klientům zpestřili dopolední hodiny. Setkání se účastnila Jana Kučerová a pes Eros a dobrovolnice Verča, Terka a Pavla. Navíc ještě pozvání přijala Eliška a dobrovolník Martin se čtyřnohými kamarádkami Bárou a Arankou. V místnosti, kde se měl program odehrávat, již byli klienti přichystáni na židlích rozestavěných dokola a po minulé zkušenosti již s ručníky položenými na klíně, aby se bránili přívalu slin, když krmí pejsky piškoty. Po krátké přípravě jsme mohli začít obvyklým programem. Nejprve psovodky představily pejsky. Brian je v DD Máj starým známým, ovšem setkání s Arankou a Bárou pro ně bylo nové. Následovalo uplácení pejsků piškoty a poté začala Janča zkoušet znalosti klientů ohledně jednotlivých plemen psů, která jim ukazovala na obrázcích. Našli se i opravdoví znalci, které žádná otázka nezaskočila. Následovaly ukázky polohování, které si na vlastní kůži vyzkoušela dobrovolnice Terezka a poté dvě odvážlivci z řad klientek. Polohování jsme zkoušeli se všemi třemi pejsky a myslím, že tato aktivita všechny velice zaujala. Za odměnu nám klientka paní Jášová, o níž víme z individuálních terapií, že ve svém věku má paměť lepší než mnozí z nás, zarecitovala báseň. Ostatní klienti zazpívali některé ze svých oblíbených písní jako třeba Okolo Hradce. Klienty jsme stejně jako minule pozvali k posezení s moučníkem a kávou a stejně jako minule to mělo veliký úspěch. Potom už ale bylo načase se rozloučit a doufáme, že tak jako my se i klienti těší na další společné setkání. Tereza Korecká 18

19 Jednorázová akce v ZŠ Speciálních, České Budějovice Pár dní před začátkem prázdnin jsme se s pejsky vydali na návštěvu za dětmi ze ZŠ Speciální v Husově ulici v Českých Budějovicích. Aktivity s dětmi jsme prováděli na louce před plaveckým stadionem, kde se nám postupně vystřídaly dvě skupiny dětí. Nejdříve jsme samozřejmě dětem pejsky představili, a jelikož jsme zde nebyli poprvé, našli se i tací, kteří si samy vzpomněli na pejsky, kteří zde byli v předchozích letech. Poté jsme si zahráli tradiční a tolik oblíbené aktivity s pejsky jako je např. přelézání a podlézání pejsků, prolézání pejsků tunelem postaveným z dětí, piškotovaná atd. Když se děti s pejsky pomazlily, vyzkoušeli jsme si je, jak jsou na tom s poznáváním těla pejsků, např. který pejsek má nejdelší chlupy apod. Děti si tak pejsky důkladně prohlédly. Na závěr jsme si ještě zaběhali štafetu, aby si všichni přišli na své a děti odešly zpět do školy. Nám i pejskům se s dětmi velice líbilo, myslím, že si zaslouží pochvalu, protože byly velice šikovní a naslouchaly všemu, co jsme jim sdělovali. Věříme, že i dětem naše návštěva udělala radost a příští rok se opět shledáme. Holenský Dvůr Raná péče Jednorázové akce v Holenském Dvoře jsme se se svými pejsky zúčastnili již po několikáté. Dětičky a jejich rodiče nás vždy mile přivítají a čas vymezený pro pejsky si velice užívají. Tentokrát jsme nejdříve pejsky představili, ukázali jaké povely pejsci ovládají a pak už se vodilo na vodítku, aportovalo atd. Největší zájem byl o metodu polohování, kterou si děti mohly vyzkoušet s pejsky Amálkou a Frippem. Děti i rodiče byli nadšení a velice pejsky obdivovali a chválili. Těšíme se na příští rok, až se s dětmi a jejich rodiči budeme moci opět setkat. 19

20 Já a dobrovolnický program canisterapie Studuji na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V prvním ročníku jsem se zapojila do dobrovolnického programu canisterapie, který se zaměřuje na léčebný kontakt psa v interakci s člověkem. Mám velmi ráda zvířata. Jelikož však sama psa s canisterapeutickými zkouškami nevlastním, s radostí jsem uvítala možnost stát se dobrovolnicí. Začala jsem pravidelně docházet s psovodem slečnou Mgr. Jaroslavou Eisertovou (garant programu) k autistické dívce, se kterou již v předešlých měsících soustavně pracovala na odstranění panického strachu ze psů. Začala jsem u této terapie asistovat ve fázi, kdy klientka akceptovala přítomnost psa v místnosti, ale kontakt se psem nevyhledávala, při přiblížení psa se kontaktu bránila a chovala se úzkostně. Cílem naší práce bylo, aby se klientka v konečné fázi nebála ani psů cizích a neomezovalo ji to, jak tomu bylo v minulosti, v pohybu na veřejných prostranstvích nebo alespoň v situaci setkání se psem nejednala unáhleně, neutíkala, neschovávala se a neodháněla psa zbrklými pohyby rukou. Soustředili jsem se také, aby klientka dokázala rozpoznat náladu psa a věděla, jak se má zachovat (např. ocas mezi nohama psa je pro nás signálem, že pes má strach, tzn. bát se ho nemusíme, když mu nedáme příležitost k agresivní obraně). Dalším cílem bylo posilovat komunikaci a rozvíjet spolupráci klientky s okolním světem. Při terapiích se pejsci střídali, aby nedošlo k tomu, že si dívka zvykne na konkrétního psa a k ostatním nebude mít důvěru či bude preferovat pouze jedno plemeno. Jejich jména si autistická dívka velmi dobře pamatovala. Naštěstí slečna Eisertová vlastní tolik psích miláčků, že klientka měla možnost seznámit se s rozmanitými charaktery psů i velikostmi, rasami a barvami. Přesto měla nakonec dívka svého oblíbence - zlatou retrívřici s klidnou povahou. Při posledních návštěvách se klientka již cizích psů nebála, spíše je ignorovala, a známým psům dávala z ruky pamlsky, bez velkých obav si psy hladila, házela jim míček a opět jim ho brala z tlamy. Dobrovolnické centrum pořádá též např. letní integrační canisterapeutický tábor a víkendové rekondiční pobyty se zaměřením na zooterapii. Měla jsem také možnost se zúčastnit a pomáhat na jednorázových aktivitách (ve školní družině, středisku výchovné péče, domově pro seniory, mateřské škole). Tyto skupinové akce jsou mnohem obtížnější z hlediska organizace než terapie individuální, a proto je zapotřebí většího počtu dobrovolníků. Pravidelně své zážitky, strasti a úspěchy řešíme na supervizi, a to jedenkrát za osm týdnů, kde má dobrovolník možnost poznat ostatní členy dobrovolnického programu, najít inspiraci a přátelství, domluvit se na exkurzích nebo akcích, které nám jsou nabízeny jako poděkování za naši energii a čas, ve kterém se věnujeme užitečné činnosti a rozdáváme tím svou radost druhým. Zlata Michňová studentka 1.ročníku PSYCH 20

21 21