Hlodavci. Nejpočetnější skupina savců

Transkript

1 Hlodavci Nejpočetnější skupina savců

2 základní charakteristika řádu přes 40% všech druhů savců přizpůsobiví všude kromě Antarktidy většinou: malí, dlouhý ocas, drápy 4 dlouhé řezáky (sklovina jen zepředu, dorůstají) terestrické (pozemní) druhy sociální, tvoří velké společnosti vysoce přizpůsobiví zvětšený hlavní žvýkací sval (pohyb čelistí svisle i dopředu a dozadu)

3 základní charakteristika řádu vysoká plodnost - krátká březost, hodně mláďat převážně býložraví, ale mnozí i všežraví velké slepé střevo bakterie trávení celulózy požírání výkalů potravy zpracované ve sl. střevě asi druhů, z toho přes myšovití 3 podřády (podle uspořádání čelistních svalů): veverkovci (veverkočelistní) morčatovci (dikobrazočelistní) myšovci

4 hlodavci ČR 7 čeledí 27 druhů Veverkovití Plchovití Myšovití Křečkovití Nutriovití (nepůvodní) Bobrovití Myšivkovití

5 veverka obecná (Sciurus vulgaris) g, délka mm silné zadní nohy s protáhlými prsty, huňatý ocas proměnlivé zbarvení od rezavé po černou skáče 3 4 metry ocas kormidlo + padák zvl. svaly mění jeho tvar hnízda z větviček nocleh, mláďata potrava: lesní plody, semena šišek, pupeny stromů, ptačí vejce dělaá si zásoby v dutinách, v zemi, houby nabodává na větve

6 plch velký (Glis glis) g, délka mm připomíná malou veverku šedohnědé barvy v listnatých lesích a zahradách, i na území Prahy noční aktivita, přes zimu hibernuje, do stavu strnulost upadá i při nepřízni počasí prospí až 8 měsíců hnízdí v dutinách stromů nebo volně na větvích vzteklá a nesnášenlivá povaha

7 myš domácí (Mus musculus) 9-25 g, mm původní rozšíření stepi polopouště na jihu Eurasie a v severní Africe; zavlečena člověkem do celého světa většinou je pevně vázána na lidská obydlí (synantropní) znám výskyt i např. v mrazírnách nebo v šachtách dolů čilá hlavně večer a v noci teritorium si značí pachem; vylučuje feromony ročně 5 10 vrhů o 4 9 mláďatech laboratorní forma - albinotická

8 potkan (Rattus norvegicus) g, mm bývá zaměňován s krysou původ bažiny východní Asie Evropa až v 18 století, dnes velmi rozšířený kanály, sklepy, skladiště, skládky, zeměděl. objekty dobře běhá, skáče, plave; nešplhá po půdách žije v rodinných klanech základem březí samice nebo pár složitý sociální řád, střeží své území velmi inteligentní, nedůvěřivý odhad počtu v Praze 5 milionů riziko nemocí

9 krysa obecná (Rattus rattus) g, mm menší, subtilnější, ocas delší než tělo, velké uši působí čistotnějším dojmem (i výběrem prostředí) suchomilný, původně stromový druh na půdách, ve vyšších patrech skladišť, hospodářských objektů původem z JV Asie, v Evropě již před 2 3 tis. lety vymizela se zavedením kamenných podsklepených staveb s kanalizací namísto suchých dřevěných návrat do Čech po r (lodní dopravou po Labi) dnes výskyt v širším okolí Labe, je na vzestupu

10 myšice lesní (Apodemus flavicollis) g, mm oproti myši větší uši i oči, delší zadní chodidla, hnědá, ostře ohr. bílé břicho, žlutá skvrna na hrdle výskyt smíšené lesy, sady, zahrady, lidská obydlí rychle běhá, skáče až 1 m, šplhá až do 7 m výšky živí se plody a semeny, drobnými živočichy aktivní i přes zimu, pouze za silných mrazů krátkodobá strnulost u nás ještě m. křovinná, m. malooká, m. temnopásá

11 další naše druhy myšic: myšice temnopásá (Apodemus agrarius) myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) myšice malooká (Apodemus uralensis)

12 křeček polní (Cricetus cricetus) g, mm zavalité tělo, krátké končetiny a kratičký, řídce osrstěný ocas pestré zbarvení (na rozdíl od sysla) pole, louky, meze, břehy vodních toků spíše v nížinách (nad 600 m n.m. vzácný) žije samotářsky v norách vyžaduje hlubokou půdu vychází za soumraku, živí se zelenými částmi rostlin i drobnými živočichy dělá si zásoby až 16 kg, přerušovaně hibernuje nesnášenlivá a bojovná povaha prská, vrže zuby

13 norník rudý (Clethrionomys glareolus) g, mm jeden z našich nejběžnějších druhů drobných savců nápadně červenavě rezavé zbarvení na hřbetě zejm. v listnatých a smíšených lesích aktivní hlavně v noci, ale i ve dne hnízdí pod pařezy a v kořenech stromů pestrá potrava, mění se během roku i živočišná

14 hraboš polní (Microtus arvalis) g, mm další z našich nejběžnějších drobných savců typický druh otevřené krajiny a kulturní stepi zima stohy, sýpky, seníky podzemní nory, na povrchu pospojovány cestičkami systém chodeb hnízdo, zásobárny jídelny zimní hnízda větší, pro více hrabošů přemnožení v 3 5 letých intervalech

15 hryzec vodní (Arvicola terrestris) g, mm náš druhý největší druh hraboše dlouhý, krátce osrstěný ocas, uši téměř skryté zarostlé břehy rybníků, potoků a řek s vyšším břehem => hrabe chodby i desítky m dlouhé na podzim od vod => zahrady, louky v létě zelená potrava, v zimě kořeny; nezimuje nesnáší se s ondatrami

16 ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) 1-1,6 kg, délka cm náš největší hraboš ze stran zploštělý, lysý a drobnými šupinkami pokrytý ocas => kormidlo při plavání nemá plovací blány; samci pachové žlázy zavlečeny do Čech ze Sev. Ameriky v r rozšířily se i do okolních států břehy stojatých a pomalu tekoucích vod

17 ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) žijí v párech, hrabou až 10 m dlouhé nory hnízdní dutina + úkrytové, útěkové, větrací chodby, alespoň jeden východ pod hladinou hrady v mělké vodě až 1 m v průměru uvnitř hnízdní dutina vystlaná suchou trávou v zimě je zevnitř užírají potrava: v létě zelené rostliny, v zimně kořeny a oddenky vodní živočichové (hlavně škeble)

18

19

20 myšivka horská (Sicista betulina) 7-13 g, mm nápadně dlouhý ocas ( % délky těla) černý pruh od hlavy až ke kořeni ocasu od myšice se odlišuje menší velikostí, delším ocasem, kratší zadní tlapkou, stanovišťěm příbuzná tarbíkům; chápavý ocas na moravských horách, v Čechách Šumava většinu života prospí malá rozmnož. schopnost max. 14 mláďat/ž.

21 nutrie říční (Myocastor coypus) 6-12kg, 40-80cm (mezi bobrem a ondatrou) příbuzná s morčetem zadní tlapky - 4 prsty spojené plovací blánou chlopňovité nozdry - při potápění se uzavírají mokřadní oblasti a okolí vodních toků v malých rodinných skupinách, které vede stará samice mléčné bradavky vysoko na bocích-kojení ve vodě do ČR r. 1924, od 70. let v přírodě, na vzestupu

22 nemoci přenášené hlodavci leptospiróza leptospira bakterie, spirálovitý tvar přenos močí nakaženého zvířete (voda, nemyté plechovky, půda, potraviny, pokousáním) příznaky: jako chřipka, vysoké horečky, někdy druhá fáze poruchy ledvin, strnutí šíje, zvracení v závažných případech žloutenka, zástava močení, krev ve stolici léčba - ATB

23

24 nemoci přenášené hlodavci dýmějový mor tyčinkovitá bakterie Yersinia pestis k nákaze hl. od krys dochází přenosem blechou inkubační doba 2-6 dnů, kdy se bakterie množí příznaky: úbytek energie, horečka, bolest hlavy a pocit chladu dostavující se náhle na konci inkubační doby od tohoto okamžiku infekce buď začne ustupovat, nebo se stane smrtelnou zvětšení lymfatických uzlin =>v nadýmající se měchýřky hnisu, klasický znak dýmějového (bubonického) moru ložiska bolestivě prohnisají i skrz kůži => celková sepse

25