LETECKÉ KONSTRUKČNÍ KANCELÁŘE NA ÚZEMÍ BÝVALÉHO SSSR

Transkript

1 MARTIN ČÍŽEK LETECKÉ KONSTRUKČNÍ KANCELÁŘE NA ÚZEMÍ BÝVALÉHO SSSR

2 Napsal Martin Čížek 2013 B.M.S., Bohemian Music Service s.r.o. ISBN Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi

3 V průběhu existence Sovětského svazu vzniklo velké množství leteckých konstrukčních kanceláří. Názvy se během let měnily; většinou byly tvořeny zkratkou CKB (ústřední konstrukční kancelář), KB (konstrukční kancelář), OKB (zkušební konstrukční kancelář) nebo SKB (speciální konstrukční kancelář) apod. a číslem; jméno vedoucího kanceláře se stávalo součástí jejího oficiálního názvu až později. Část kanceláří fungovala jako letecké jen několik let, jako Bratuchinova, Četvěrikovova. Některé se zaměřily na jiné programy, např. Lavočkinova na vesmírný. Jiné byly rozpuštěny zcela: stávalo se tak po úmrtí jejího hlavního konstruktéra nebo po jeho přeložení jinam. Na rozdíl od klasické praxe jinde netvořily konstrukční kanceláře vždy s výrobními závody jeden celek v některých případech se zadávala mimo kancelář i výroba prototypů. Když byl daný typ přijat do sériové výroby, byly v rámci plánovaného hospodářství pověřovány jejich dodávkami různé letecké továrny, kterým konstrukční kanceláře předávaly výkresy, příp. k nim posílaly pověřené pracovníky, aby pomohli se zahájením výroby nebo při aplikaci změn v jejím průběhu. Navíc, v rámci decentralizace zbrojního průmyslu aby byl méně zranitelný údery nepřítele, kdyby se ze studené války stala válka horká se jednotlivé verze letadel vyráběly v různých částech Sovětského svazu, např. jednomístné verze Su-25 se vyráběly v Tbilisi a dvoumístné v Ulan-Ude. Přestože v rámci leteckého průmyslu existuje řada dalších kanceláří zaměřených na letecké materiály, výzbroj, motory a další agregáty a systémy jsou níže uvedeny informace pouze o nejdůležitějších leteckých konstrukčních kancelářích, ve kterých vzniklo více různých sériově vyráběných typů letadel nebo vrtulníků (řazení je abecední). Pouze menšímu množství z nich se podařilo přežít až do současnosti: konstrukční kancelář Antonova se nachází na Ukrajině, ostatní z dosud fungujících mají svá sídla v Ruské federaci. ANTONOV Oleg Konstantinovič Antonov se narodil 25. ledna (7. února) 1906 v Troickoje v Moskevské oblasti. Od roku 1912 žil v Saratově, kde v roce 1922 ukončil střední školu. Od mládí se zajímal o letectví. V roce 1924, kdy studoval na saratovské univerzitě, sestavil svůj první kluzák Golub a stal se jedním ze zakladatelů místního leteckého kroužku. V roce 1925 přestoupil na strojírenskou fakultu leningradské polytechniky, kterou úspěšně ukončil v roce V následujícím roce byl postaven do čela technické části Vyšší školy pilotů kluzáků, která patřila pod Osoaviachim a připravovala instruktory pro místní plachtařské školy. V letech byl hlavním konstruktérem továrny na výrobu kluzáků v Tušinu. Ve 30. letech také vznikly jeho kluzáky Rot Front-1 4, BA Tandem i výsadkový kluzák RF-8/A-7 z roku Ke kluzákům se vrátil i po 2. světové válce; posledním byla A-15 z roku V roce 1938 se stal vedoucím technikem v KB Jakovleva a v letech působil jako hlavní konstruktér v továrně v Leningradě (dnešním Sankt Oleg Konstantinovič Antonov ( ) 3

4 Petěrburgu). Zde pracoval na přípravě licenční výroby Fi-156 Storch pod sovětským označením OKA-38/SS-1 a SS-2. Od roku 1943 zastával pozici 1. zástupce šéfkonstruktéra A. S. Jakovleva. V roce 1946 se stal vedoucím v pobočce OKB-115 v Novosibirsku. Z ní 31. května 1946 vznikla samostatná OKB-153 a hlavním konstruktérem se stal O. K. Antonov. V létě 1952 se konstrukční kancelář přesunula do Kyjeva a byla přeznačena na GSOKB-473 a v roce 1966 na KMZ (Kyjevský strojírenský závod). Přesto se ze strategických důvodů výrobní závody nacházely v Charkově, Taškentu a původním Novosibirsku. Po smrti O. K. Antonova 4. dubna 1984 dostala konstrukční kancelář oficiální název OKB O. K. Antonova. K dalším změnám názvu došlo v letech 1989 (ANTK Antonov), 2005 (Státní letecká korporace Antonov) a 2009 (Státní letecký koncern Antonov). První typem, jenž vznikl již v samostatné letecké konstrukční kanceláři, se stala legendární Andula, An-2. Její prototyp poprvé vzlétl 31. srpna Svým počtem kolem postavených kusů se An-2 řadí k nejrozšířenějším letadlům na světe. V SSSR se vyráběly do roku 1971, v Polsku pak v letech a od roku 1957 se až dosud produkují v Číně. Vznikla řada různých verzí, včetně plovákové An-4 a turbovrtulové An-3. V době, kdy se již Antonov nacházel v Kyjevě, byl pověřen konstrukcí vojenského transportního letadla. Výsledkem byla An-8, jejíž prototyp poháněný dvěma turbovrtulovými motory TV-2T poprvé vzlétl 11. února Na ně navazovala řada čtyřmotorových turbovrtulových letadel Antonov, civilní dopravní An-10 Ukraina, těžké vojenské a civilní nákladní An-12 a An-22 Antej. V současnosti poslední z řady těžkých čtyřmotorových transportních letadel představuje An-70 (prototyp poprvé vzlétl 12. prosince 1994). Řada těžkých transportních letadel vyvrcholila An-124 Ruslan (první vzlet: 24. prosince 1982; vyrobeno 56 kusů) a největším letadlem na světě, šestimotorovým gigantem An-225 Mrija, jehož jediný exemplář poprvé vzlétl 21. prosince Střední kategorie dvoumotorových turbovrtulových dopravních a nákladních 4 Antonov An-2, legendární Andula

5 Antonov An-8 sovětského letectva Antonov An-10B, který OKB používala při vývoji letadel se započala dopravní An-24. První prototyp vzlétl 20. října Vojenské transportní verze nesly označení An-26. Pro plnění úkolů letecké kartografie bylo v letech postaveno 115 An-30, které se v současnosti využívají při kontrolních letech v rámci Smlouvy o otevřeném nebi. Zabudování výkonnějších motorů do An-26 dalo vzniknout An-32, která poprvé vzlétla 9. července Pro provoz z letišť s krátkými vzletovými a přistávacími dráhami vznikly dvoumotorové proudové An-72, používané k vojenské i civilní přepravě osob a nákladů. První prototyp vzlétl 31. srpna Pro nasazení v extrémních podmínkách Arktidy a Antarktidy vznikla v roce 1983 An-74. Kategorii lehkých dvoumotorových dopravních letadel zastupují An-14 Pčolka s motory pístovými a An-28 a An-38 s motory turbovrtulovými. Prototyp An-14 byl zalétán 14. března 1958 a v letech bylo vyrobeno 340 kusů. An- 28 vzniklo 191; sériově se vyráběly také v Polsku. An-38 přišly až po rozpadu SSSR (první prototyp vzlétl 23. června 1994), proto sériová výroba vydala pouze menší množství kusů. Nejnovějšími letadly Antonov jsou dvoumotorové turbovrtulové An-140 a proudové An-148. An-140 vznikly jako nástupce An-24 a An-26; první prototyp byl zalétán 17. září S An-148 se počítá na krátké místní tratě; k záletu prototypu došlo 17. prosince 2004 a sériová výroba se rozbíhá. Prototyp prodloužené verze An-158 se poprvé dostal do vzduchu 28. dubna