Tak už mi má holka Hoboes 1972

Transkript

1 Tak už mi má holka Hoboes 1972 emi D emi Posledních pár minut zbejvá jen D A emi Máš teplou dlaň a už se stmí - vá D emi Těžký je říct, že se končí den D A E Vlak poslední vagón mí - í - vá Tak už mi má holka mává F D Ve vočích má slzy pálivý emi A7 D Život jde dál to se stává, já to vím.. Tak už mi má holka mává F D Výpravčí zelenou dává emi Tak jeď, jeď, jeď, tak jeď, jeď, jeď, Tak už jeď.. Koleje jsou cejchem loučení, Holkám se ve vočích střádá Smutek je šátek v osamění o mužskejm na cestu mává Tak už mi má holka Za zády zůstal mi pláč i smích Do tmy se můj vlak teď řítí Zmizela holka jak loňskej sníh A světla měst v dálce svítí Tak už mi má holka mává.

2 Bodláky ve vlasech Nezmaři / Miky Ryvola 2 4 Dmi Do vlasů bláznivej kluk mně bodláky dával F Bb za tuhle kytku pak všechno chtěl mít Dmi E7 svatební menu-et mi na stýblo hrával F 7 že prej se musíme vzít. Dmi Zele-ný voňa-vý dva prstýnky z trávy F Bb copak si holka víc může tak přát Dmi E7 dozní-vá menu-et čím dál míň mě ba-ví F na tichou poštu si hrát. Bez bolesti divný trápení suchej pramen těžko pít F Adim E7 zbytečně slova do kamení sít 7 F Bb Es na košili našich zvyků vlajou nitě od knoflíků As F As 7+ jeden je muset a druhej je chtít. Do vlasů bláznivej kluk ti bodláky dával F Dmi mi za tuhle kytku pak všechno chtěl mít Dmi Bb Es svatební menuet ti na stýblo hrával F mi A7 my dva se musíme vzít. Bb F Zelený voňavý dva prstýnky z trávy F Dmi mi nejsem si jistej že víc umím dát Dmi Bb Es vracím se zkroušenej ale dobrý mám zprávy F mi A7 o tom že dál tě mám rád Bb F 7 Zelený voňavý dva prstýnky z trávy Dmi copak si my dva víc můžeme přát F Bb dál nám zní menuet a tím míň nás baví Dmi E7 na tichou poštu si hrát. F 7 Dmi Dmi : Dmi : Zelený, voňavý prstýnky voňavý.. z trávy zelený. mm.

3 Země tří sluncí Miki Ryvola Až jednou hejna mejch podivnejch ptáků F#dim D#dim vrátí se v podzimní větrnej den, Dmi zahlédnu za hradbou dešťovejch mraků, F7 E7 jak na mě kejvá můj bláznivej sen. 2. Až jednou poznám, že sen se mi vrací a bude jasný, že zůstal jsem sám, já přijdu za vámi, bláznivý ptáci, E7 já přijdu za vámi, jedno je kam. Dmi R. Nad obzorem trojice sluncí zá - ří, Dmi vola - jí hejna dál nad vodou Dmi Do smrti snad už se mi nepoda - ří F7 E7 F dojít tam, kam cesty nevedou. 7 Dmi Slepeckou hůl v ruce mám nata - že - nou, 7 Dmi7 majá - ků slunečních hledám zář 7 Dmi7 # svítí tmou pro duši una - ve - nou, H7 E7 svítí tmou pro každou smutnou tvář. Dmi Zas vrací se hejna mejch divnejch ptáků F#dim E7 F jako strom opadal kalendář. F#dim D#dim Dmi 3. Až jednou zjistím, že se ptáci vrací, na křídlech podivnej pozdrav že maj, zavřu za poslední toulavou štací, zavřu ty dveře a řeknu ood bye. F7 E7 F#dim D#dim Dmi 4. Až jednou ptáci mi přinesou psaní, na cestu s nima, že musím se dát, zavřu a půjdu bez dlouhýho ptaní, vodejdu s nima a odejdu rád. F#dim D#dim Dmi E7 F7 E7 6 R. Nad obzorem... dojít tam, kam cesty nevedou.

4 Ze všech chlapů nejšťastnější chlap Miki Ryvola 1967 Dmi *: To znám, to dobře znám, znám, znám, E7 na kolejích nejsem nikdy sám. 1. Shejbni hlavu, kamaráde, tunel před námi, Dmi veksle tlučou, píšťaly řvou, zvonce vyzvání, E7 v boudě dobrej mašinfíra není žádnej srab, Dmi E7 i v tom dešti sazí jsem ten nejšťastnější chlap, F E7 jó, ze všech chlapů nejšťastnější chlap. 2. Když z komína vod mašiny letí černej dým, na tom světě jenom jednu věc na tuty vím, na tom světě širokým věc jednu jistou mám, na kolejích chudej hobo není nikdy sám, jó, chudej hobo není nikdy sám. Dmi R: To znám, to dobře znám, znám, znám, E7 na kolejích nejsem nikdy sám, sám, sám, Dmi to znám, to dobře znám, znám, znám, E7 na kolejích nejsem nikdy sám. 3. Za zádama Frisco, semafor je zelenej, vlak to žene do tmy jako bejček splašenej, radujte se, občánkové, hoboes jedou k vám, na kolejích chudej hobo není nikdy sám, jó, chudej hobo není nikdy sám. 4. Pod zádama uhlí mám a deku děravou, místo lampy večerní jen hvězdy nad hlavou, navečer jsem do vagónu zalez' jako krab, i v tom dešti sazí jsem ten nejšťastnější chlap, jó, ze všech chlapů nejšťastnější chlap. R: To znám Viděl jsem ji u pangejtu vedle dráhy stát, usmála se, zamávala, z vagónu jsem spad', jářku: hallo! Sklopí voči, udělá to "klap", i v tom dešti sazí jsem ten nejšťastnější chlap, jó, ze všech chlapů nejšťastnější chlap. 6.=2. R: To znám...

5 Tereza (Osamělý město) Hoboes/Wabi Ryvola 1975 D 1. Ten den, co vítr listí z města svál, D Emi můj džíp se vracel, jako by se bál, D že asfaltový moře odliv má D E a stáj že svýho koně nepozná. D R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst, Emi řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest, D tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš, Emi tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš D naposled, naposled. 2. Já z dálky viděl město v slunci stát a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát, proč vítr mlátí spoustou okenic, proč jsou v ulici auta, jinak nic? R: Řekni Do prázdnejch beden zotvíranejch aut zaznívá odněkud něžný tón flaut a v závěji starýho papíru válej' se černý klapky z klavíru. R: Řekni Tak loudám se tím hrozným městem sám a vím, že Terezu už nepotkám, jen já tu zůstal s prázdnou ulicí a vosamělý město mlčící. R: Řekni...

6 Sedmnáct dnů Wabi Ryvola 1964 Emi Jak zavoláš, Emi když ti dávno v hrdle vyschnul hlas H7 tvůj krk je připravenej na provaz, Emi Emi kterej se houpá blíž a blíž. Kam zavoláš, Emi když tvoje oči vidí pustinu, H7 Nejradši lehnul bysis do stínu Emi Emi jenom kdyby tu ňákej byl. E7 R: Sedmnáct dnů máš v patách ostrý hochy z patroly, D7 noc beze snů a pravou ruku furt na pistoli. H7 V hrdle máš prach a tvůj kůň teď už neví kam má jít, H7 Emi Emi máš asi strach, jseš ale chlap a despe - rát. Jezdci jsou blíž, pustinou jenom dusot kopyt zní, ubal si cigaretu poslední, než zazní obávanej hlas. Hands up old boy, bouchačku uchop rukou za hlaveň, ať šerif ví, ze máš furt úroveň, že v očích ještě ocel máš. R: Kdo prohrát zná, i když měl předtím v očích temný strach, ten právo má, aby řek šerif o něm: Byl to chlap. Tak naposled pohleď na slunce smutným úsměvem, život je boj a tys ho předčasně prohrál.

7 Samota Hoboes/Wabi Ryvola 1965 E E7 A E 1. Do tváře čas mi hlubokou brázdu samotou vyrejvá, H7 A tělo je rozeschlej prám, když pluješ stále jen sám, H7 E co je ti platný, že jsi kapitán. 2. Do zrzavejch strun svýho banja dávno jsem nezahrál, že jsem byl stále jen sám, v srdci mám nejeden šrám, život je tvrdej, i když jsi kapitán. E7 A H7 E #mi R: A tak vždy zůstaneš sám, nikdo ti nepo - ví, A H7 E E7 jak máš žít, abys byl milován, A H7 E #mi a tak vždy zůstaneš sám, a koláč medo - vý A H7 E za tebe sní ka - pitán Korkorán. 3. Na tváři mech mám z dalekejch cest tam do hor a údolí, z košile mám jenom cár, ze smečky zbylo psů pár, co bude dál, mi nikdo nepoví. 4. V kapse mám prach vodřenej z mincí, který jsem prodělal, já jenom samotu znám, tak, sakra, co dělat mám, abych měl jednou na pořádnej flám. R: A tak vždy... E

8 Proklatá fordka Wabi Ryvola 1970 Emi A Emi A Emi A Emi A Emi D To ráno před sebou mám Emi A Emi A na věčnej čas, do konce ži - tí Emi D Mě - li jsme za sebou flám, E E4 E byl skoro den, došlo nám pi - tí. Nesedej do Fordky Jacku 4 máš toho dost předák tě vyhodí z fleku Emi D Emi A Emi A bude mít zlost. Zapal si cigáro Joe Emi D Jackovi den ukáže cestu, Emi A Emi A tak jsme čekali ve dvou Emi D na těch pár mil, co vedou k městu. E E4 E Nesedej za volant Jacku dyť máme čas, 4 zůstaneš tuhej na fleku zlomíš si vaz. Emi D Emi A Emi A Jak slunce stoupalo výš Emi D povídá Joe, musíme za ním Emi A Emi A asi se už nedovíš Emi D proč si bral pás ke střelnejm zbraním. E E4 E Sedli jsme na koně Jacku a jeli Ti vstříc 4 měli jsme kousek do breku a Ty už nic víc. Emi D Emi A Emi A Ležel jsi tichej a sám Emi D neměl jsi čas vytáhnout zbraně, Emi A Emi A to ráno před sebou mám Emi D čas nevzal spleen zvonící hraně. E E4 E Tak Ti Joe zatlačil voči já vykopal hrob, 4 štěstí se jak karta točí E D E a ty jsi byl trop

9 Poslední píseň Miki Ryvola 1965 # A D7 1. Po sled - ní se píseň zpí - vá F# F E naposled ky - ta - ra zní F Fmi dnešní noc se ho - chu neu - síná D7 F# dnes nás hřeje oheň posle - dní. # A D7 2. Kaž - dá loď má někde pří - stav Db D F# F E7 kaž - dý sen pro - bu - ze - ní A7 D D7 svítá - ní se blíží, o - heň zhasí - ná F 7 F nový den znamená louče - ní.

10 Poslední míle Miki Ryvola 1961 D F#m D6 F#m D F#mi D6 F#mi 1. Obloha bledne, nastává den, D F#mi D6 Fdim pokrývku mlhy zvedá, Emi + + z ohrad se ženou stáda ven, Emi #7 A7 A+ slunce jim spát nedá. D F#mi D6 F#mi Kamarád o - heň zhasí - ná, D F#mi D7 jitro je, táhnu dál. D # H Na všechnu strasti za - po mí - nám, E7 A7 A+ vítr je sebou vzal. 2. Za zády sníh i pouště mám, D F#mi D6 F#mi s mračny mé kroky jdou, D F#mi D6 Fdim stepí i lesem táhnu dál, Emi + + cestou dobrou i zlou. Emi #7 A7 A+ Stopy jdou do země vyvolené, D F#mi D6 F#mi po létech vracím se v ní. D F#mi D7 Dnes moje nohy unavené, D # H jdou míli poslední E7 A7 A+ D F#mi D6 F#mi Hmi # A7 A+ R: Spát do -ma zas, jak prostý sen. D F#mi D6 F#mi Hmi # A7 S brá - chou si hrát, den prozpí - vat. D7 H7 Do nocí v ohradách dřít, bejt sedřenej, E7 A7 A+ domov však mít - vždyť jen po něm toužím. D F#mi D6 F#mi Hmi 7 #7 A7 D Jen o tom sním na své mí-li poslední

11 Neuhádneš Nezmaři, Miki Ryvola 1984 Hmi7 Bbmi7 7 D7 4sus Hmi7 Bbmi7 7 D7 Hmi maj7 1. Ne - u - hádneš, holka, kde se ti chlap ve snu toulá, D7 #dim Hdim Ddim Fdim mapy v očích spánkem přikrej - vá, D Hmi7 E7 jenom on to ví, ptej se, nepo - ví, D7 7sus4 vedle tebe v noci nebej - vá. 2. Neuhádneš, Hmi7 Bbmi7 7 holka, odkud se před ránem vrací, D7 Hmi maj7 zbytečný je všechno pátrání, marně se ho ptáš, málo, málo znáš D Hmi7 E7 cesty, který končí svítáním. D7 7sus4 D7 #dim Hdim Ddim Fdim mi7 F7 Bbmaj7 R: Každej dnešní den míval svý včera, Bbmi7 D#7 # voda stoja - tá bejvala proud, Dmi7 Emi7 A7 F há - dej, há - dej, kam může tenhle chlap #maj7 7sus4 bez tebe každou noc plout. 3. Neuhádneš, Hmi7 Bbmi7 7 samá voda, dej se poddat, D7 Hmi maj7 zbytečně a marně voláš "stůj!", D7 #dim Hdim Ddim Fdim mi7 Hmi7 Bmi7 : málo o něm víš, zatímco ty spí - íš, 7 D7 #dim () od večera k ránu není tvůj. :

12 Jarní kurýr Miki Ryvola 1967 F 1. Dunění kopyt večer slýchávám, emi E údolím jarní ku - rýr jede k nám, ami F E7 v peře - jích řeka zvoní a ja - rem vítr vo - ní, ami F E7 ami přijíž - dí jarní kurýr, do - bře ho znám, Ví, celej kraj to ví, F F E7 ami veze nám ja - ro v brašně se - dlo - vý. 2. Zase jdou krajem vánky voňavý, vobouvám svoje boty toulavý, dobře ví moje milá: i kdyby víla byla, tyhle toulavý boty nezastaví, mám boty toulavý, ty ani kouzlem nezastaví. 3. Musím jít, mraky táhnou nad hlavou, musím jít stopou bílou toulavou, neplakej, že se ztratím, já do roka se vrátím, prošlapám cestu domů jarní travou, víš, ty to dobře víš, ty moje boty nezastavíš.

13 Hobo Hoboes/Wabi Ryvola 7 emi 1. Já nechci bejt sám, když koleje du - ní dmi 7 + a temná noc do dá - li ubí - há, emi co z toho k sakru mám, že znám plno vů - ní dmi 7 dalekejch cest, pohledy v očích mám. F ami Tak co z toho mám, že mám v srdci tou - hu F + jenom se mrknout za nejbližší strouhu, emi já často šněroval svý toulavý bo - ty, dmi 7 musí to bejt, můj vlak má z elenou. Bb 7 R: Tmou nákladní vlak těž - ce du - ní, Bb 7 v mejch uších jenom ví tr šu - mí, F + kraj kolem trati spí, jen mašinfíra bdí. Bb 7 Má ruku na rychlostní pá - ce, Bb 7 má topič plný ru - ce prá - ce F já si na nápravě zpívám Ab 7 + píseň, v které vla - ky hřmí. 2. Když vagony hřmí a brzdař tě honí, necejtíš chlad, nohy tě nezebou. Jen běžíš po střeše a chtěl bys bejt pod ní, píšťala řve a tunel před tebou. Tak co z toho mám, že znám celý státy, když nesmím na voči vlastního táty, když stromy rozkvetou, já stojím na trati, musí to bejt, můj vlak má zelenou. R: Tmou nákladní vlak Můj osobní vůz je vagon s vepřovým, můj rodnej dům je bouda brzdaře, kde nechal jsem squaw, to vám už nepovím, snad ve Frisku, tam jsem byl na jaře. Tak co z toho mám, pořád se jen toulat, v špinavý ruce pár centů žmoulat, jednou se netrefím a budou mě zbírat, musí to bejt, můj vlak má zelenou. R: Tmou nákladní vlak...

14 Hejno vran Wabi Ryvola 1962 F Bb F Bb D# mi F Bb F F Bb 1. Když nad pasekou vzlétne hejno vran, F hejno vran, hejno vran, Bb je léta pel už dávno vyprodán, 7 F podzim se hlásí chladem jasných rán, Bb v tom ránu prochází se sám a sám, 7 F Bb F kdo městu dávno sbohem dal. F A7 R: A tak se touláš trávou spálenou, Dmi nevíš, jak rozloučit se s létem, Bb díváš se na krajinu vzdálenou, 7 F kterés' dal celý život svůj. 2. Nad hlavou zakrouží ti hejno vran, hejno vran, hejno vran, a bílých hvězd je všude oceán, přece si nepostavíš pod ně stan, budeš spát pod širákem, jak tě znám, i když už podzim přichází. R: A tak se touláš...

15 Bedna vod whisky Miki Ryvola 1968 ami ami E 1. Dneska už mně fóry ňák nejdou přes pysky, ami ami E ami stojím s dlouhou kravatou na bedně vod whisky, ami E stojím s dlouhým vobojkem jak stájovej pinč, ami ami E A tu kravatu, co nosím, mi navlík' soudce Lynč. A D E A R: Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, D E A jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká D E A do nebeskýho baru, já sucho v krku mám, D E ami tak kopni do tý bedny, ať na cestu se dám. 2. Mít tak všechny bedny od whisky vypitý, postavil bych malej dům na louce ukrytý, postavil bych malej dům a z vokna koukal ven a chlastal bych tam s Bilem a chlastal by tam Ben. R: Tak kopni do tý bedny Kdyby jsi se, hochu, jen porád nechtěl rvát, nemusel jsi dneska na týhle bedně stát, moh' jsi někde v suchu tu svoji whisku pít, nemusel jsi dneska na krku laso mít. R: Tak kopni do tý bedny Když jsem štípnul koně a ujel jen pár mil, nechtěl běžet, dokavád se whisky nenapil, zatracená smůla zlá, zatracenej pech, když kůň cucá whisku jak u potoka mech. R: Tak kopni do tý bedny Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává, do krku mi zvostane jen dírka mrňavá, jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok, má to smutnej konec, a whisky ani lok. R: Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká do nebeskýho baru, já sucho v krku mám, tak kopni do tý bedny!

16 Tunel jménem čas - Hoboes 1 2 E g#mi E7 A Těch strašnejch vlaků, co se ženou kolejí tvejch snů, ami E F#7 H7 těch asi už se nezbavíš do posledních dnů, E g#mi E7 A a hvězdy žhavejch uhlíků ti nikdy nedaj' spát, ami E Fx E tvá dráha míří k tunelu a tunel, ten má hlad. Už kolikrát ses mašinfíry zkusil na to ptát, kdo nechal roky nejhezčí do vozů nakládat, proč vlaky, co si každou noc pod voknem laděj' hlas, spolyká díra kamenná, tunel jménem Čas. Mezihra 3 4 o všechno vlaky vodvezly, to jenom pán Bůh ví, tvý starý lásky, mladej hlas a slova bláhový, a po kolejích zmizela a padla za ní klec, co bez tebe žít nechtěla a žila nakonec. A zvonky nočních nádraží a vítr na tratích a honky-tonky piána a uplakaný smích a písničky a šťastný míle na tulácký pas už spolkla díra kamenná, tunel jménem Čas. Mezihra 5 6 Než poslední vlak odjede, a to už bude zlý, snad ňákej minér šikovnej ten tunel zavalí a veksl zpátky přehodí v té chvíli akorát, i kapela se probudí a začne zase hrát. Vlak v nula-nula-dvacetpět bude ten poslední, minér svou práci nestačí dřív, než se rozední, ten konec moh' bejt veselej, jen nemít tenhle kaz, tu černou díru kamennou, tunel jménem Čas. Dohra..

17 Jenoféfa Ryvola ami Kovbojové slyšte píseň mou, dmi nechte chvíli těch pitomejch krav ami V Utahu jsem nechal lásku svou F Jenoféfa zve se ona squaw Vlasy má jak řeka zvlněný, oči jako květy šalvěje, pro ty oči má hned splněný, co si přeje a co nepřeje.. R: ami Jenoféfo, Jenoféfo, Jenoféfo, prérie spí.. ami Jenoféfo, Jenoféfo, Jenoféfo, má píseň zní.. E7 ami Kdyby měsíc nemusel ti svítiti tmou, E7 ami jistě by ti se mnou zpíval písničku mou. ami Jenoféfo, Jenoféfo, Jenoféfo, na shledanou.. Abyste to nezapomněli, Opakuju, že jsem ji měl rád, Až mi začal chodit do zelí, Jeden starej dobrej kamarád. Dostal olověnou do čela, Jenoféfě zrovna na prahu, Do dneška ho neobrečela, Tak jsem radši ujel z Utahu.. Jako kojot vyju na měsíc, Kovbojové slyšte píseň mou, Ačkoliv znám jinejch na tisíc, Jenoféfa byla jedinou. Moh bych o tom zpívat ještě dál, Kdyby mě má láska slyšela, Někdo z vás mi na krk laso dal, Vem to nešť ráda mě neměla..