AKTUALIZACE ZÁKON O ZAMĚSTNANOSTI. Komentář

Transkript

1 AKTUALIZACE ZÁKON O ZAMĚSTNANOSTI Komentář Jedná se o zapracované novely zákona o zaměstnanosti, přijaté - zákonem č. 367/2011 Sb. s účinností od 1. ledna 2012, - zákonem č. 1/2012 Sb., s účinností od 5. ledna 2012 Do seznamu právních předpisů je potřeba doplnit zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ČÁST TŘETÍ ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM 67 (Definice) (1) Fyzickým osobám se zdravotním postižením (dále jen osoby se zdravotním postižením ) se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce. (2) Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou a) orgánem sociálního zabezpečení uznány plně invalidními (dále jen osoby s těžším zdravotním postižením ), b) orgánem sociálního zabezpečení uznány částečně invalidními, c) rozhodnutím Úřadu práce vydaným krajskou pobočkou Úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen osoby zdravotně znevýhodněné ). (3) Za zdravotně znevýhodněnou osobu podle odstavce 2 písm. c) se považuje fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. (4) Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje nepříznivý stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i schopnost pracovního uplatnění. (5) Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením podle odstavce 2 písm. a)

2 a b), dokládá fyzická osoba potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení. Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením podle odstavce 2 písm. c), dokládá fyzická osoba potvrzením nebo rozhodnutím Úřadu práce. 6) Posuzování zdravotního stavu pro účely odstavce 2 písm. c) upravuje jiný právní předpis 41a ). 41a ) 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 479/2008 Sb. (1) Fyzickým osobám se zdravotním postižením (dále jen osoby se zdravotním postižením ) se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce. (2) Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními a) ve třetím stupni 32a) (dále jen osoby s těžším zdravotním postižením ), nebo b) v prvním nebo druhém stupni 88). (3) Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením podle odstavce 2, dokládá fyzická osoba posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení. (4) Za osoby se zdravotním postižením podle odstavce 2 písm. b) se považují i fyzické osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení posouzeny, že již nejsou invalidní, a to po dobu 12 měsíců ode dne tohoto posouzení a) 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů 88) 39 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpis. K odst Osoby se zdravotním postižením mají ztížené postavení na trhu práce, k jehož vyrovnání slouží řada opatření upravená v ZoZ. Jedná se například o pracovní rehabilitaci ( 69 a násl.), příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením ( 78) a další. K odst Toto ustanovení určuje, kdo je osobou se zdravotním postižením. Fyzická osoba se může stát osobou se zdravotním postižením na základě rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení (tzv. automatický okruh) nebo za ni může být ještě po nějakou dobu považována (viz komentář k odst. 4). na základě rozhodnutí úřadu práce. 2a. Zákonem č. 73/2011 Sb. byl s účinností od zřízen Úřad práce České republiky jako správní úřad celostátní působností. Osoby zdravotně znevýhodněné, uznávané do rozhodnutími jednotlivých úřadů práce, jsou byly proto nyní v období od

3 do uznávány rozhodnutím Úřadu práce ČR vydávaným krajskou pobočkou. Vzhledem k tomu, že ZoZ neřeší v tomto případě místní příslušnost krajské pobočky, vychází se z právní úpravy místní příslušnosti. Místní příslušnost krajské pobočky Úřadu práce ČR se určovala podle správního řádu, tzn. podle místa bydliště posuzované osoby. 2b. Zákonem č. 367/2011 Sb. bylo ustanovení 67 ZoZ novelizováno tak, že od již mezi osoby se zdravotním postižením nespadají osoby zdravotné znevýhodněné jako samostatná kategorie. Podle části první článku II bodu 4. přechodných ustanovení zákona č. 367/2011 Sb. budou řízení o uznání fyzické osoby jako osoby zdravotně znevýhodněné, která nebyla do pravomocně ukončena, dokončena podle dosavadní právní úpravy. Tomu odpovídá i část druhá zákona č. 367/2004 Sb., kterou byl novelizován zákon č. 582/1991 Sb., v jehož článku IV je obdobné přechodné ustanovení týkající se posuzování zdravotního stavu okresní správou sociálního zabezpečení pro účely uznání osobou zdravotně znevýhodněnou. 2c. Osoby zdravotně znevýhodněné, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto před nebo o kterých bylo pravomocně rozhodnuto na základě žádostí podaných do , se po dobu platnosti těchto rozhodnutí považují pro účely zaměstnanosti za osoby se zdravotním postižením podle 67 odst. 2 písm. b) ZoZ, tzn. stejně jako osoby invalidní v prvním a druhém stupni. Pokud bylo rozhodnutí vydáno na dobu delší než 3 roky, k jeho platnost ze zákona skončí. Tato právní úprava vychází z části první článku II bodu 5. přechodných ustanovení zákona č. 367/2011 Sb. 2d. V této souvislosti je však třeba zmínit i ustanovení 8a odst. 1 písm. k), ve kterém je uvedeno, že krajská pobočka Úřadu práce ČR rozhoduje o tom, zda jde o osobu zdravotně znevýhodněnou či nikoliv. Tato kompetence v ZoZ zůstala, přestože samostatnou kategorii osob zdravotně znevýhodněných již ZoZ neupravuje. Důvodem je nedostatečně dopracovaný pozměňovací návrh poslanců, na jehož základě původní záměr rozhodovat o statusu osob zdravotně znevýhodněných ještě po dobu dvou let byl změněn tak, že rozhodovat lze pouze na základě žádostí podaných do konce roku Zachování rozhodovací kompetence však navádí k závěru, že rozhodovat o osobách zdravotně znevýhodněných je možné i za současné právní úpravy. Takový výklad by však byl nonsensem, neboť v ZoZ již pro takové rozhodování není hmotně právní podklad. 3. Orgány sociálního zabezpečení jsou jasně vymezeny zákonem o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. a úřady práce ZoZ. Proto nelze z pohledu ZoZ zohledňovat posouzení zdravotního stavu jinými institucemi než orgány sociálního

4 zabezpečení a úřady práce vymezenými v českém právním řádu. Není-li tedy osoba uznána českým orgánem sociálního zabezpečení jako osoba plně invalidní nebo částečně invalidní či úřadem práce jako osoba zdravotně znevýhodněná, nelze na ni pro účely ZoZ pohlížet jako na osobu se zdravotním postižením. 4. V 3 odst. 2 a 3 ZoZ se stanoví, že státní příslušníci jiných členských států Evropské unie a jejich rodinní příslušníci, stejně jako rodinní příslušníci občanů České republiky mají stejné právní postavení v právních vztazích upravených ZoZ jako občané České republiky, není-li stanoveno jinak. Zahraničním institucím, které vykonávají obdobnou činnost jako české orgány sociálního zabezpečení nebo úřady práce, ZoZ stejné právní postavení nepřiznává. Kromě toho nelze opomíjet ani skutečnost, že pro samotné posouzení stupně zdravotního postižení přímo z právních předpisů ES (čl. 406 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1408/71/ES 883/2004 o uplatňování koordinaci systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství) vyplývá, že rozhodnutí instituce členského státu o stupni zdravotního postižení invalidity není pro instituce ostatních členských států závazné, ledaže by to bylo výslovně stanoveno. 5. Pro prokazování statusu osoby se zdravotním postižením musí proto cizinci, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou občany členského státu EU nebo jejich rodinnými příslušníky, předkládat stejné doklady jako občané České republiky. 6. Výjimku tvoří pouze případy, kdy byla fyzická osoba uznána plně nebo částečně invalidní a byl jí přiznán plný nebo částečný invalidní důchod před rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky, tj. před 1. lednem Byl-li před tímto datem přiznán invalidní důchod slovenským orgánem sociálního zabezpečení, tj. právním předchůdcem slovenské Sociální pojišťovny, ale k 1. lednu 1993 byl a nadále je vyplácen českým orgánem sociálního zabezpečení, tj. Českou správou sociálního zabezpečení, pak podle čl. 33 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení je považován za důchod toho smluvního státu, jehož nositel zabezpečení byl nebo by byl příslušným k výplatě těchto důchodů ke dni rozdělení ČSFR, tzn. za důchod České republiky. Skutečnost, že český orgán sociálního zabezpečení (ČSSZ) v těchto případech vyplácí plný nebo částečný invalidní důchod, znamená, že zdravotní stav fyzické osoby odpovídá plné nebo částečné invaliditě podle českých posudkových kategorií. K odst. 2 písm. a) 7. Do tzv. automatického okruhu patří fyzické osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány plně invalidní ve třetím stupni. Vzhledem k tomu, že řada opatření na

5 podporu zaměstnávání těchto osob je výhodnější oproti zaměstnávání ostatních osob se zdravotním postižením, je pro osoby plně invalidní osoby ve třetím stupni používán termín osoby s těžším zdravotním postižením. 8. Osobou s těžším zdravotním postižením je každá plně osoba invalidní ve třetím stupni osoba, bez ohledu na to, zda plný invalidní důchod pobírá či nikoliv. Podstatné je posouzení zdravotního stavu orgánem sociálního zabezpečení. Nezáleží ani na tom, zda byl zdravotní stav posouzen jako plná invalidita ve třetím stupni podle 39 odst. 1 2 písm. a c) zákona o důchodovém pojištění (fyzické osobě poklesla schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o %) nebo ve spojení s podle 39 odst. 14 písm. bf) zákona o důchodovém pojištění (fyzická osoba je pro své zdravotní postižení schopna soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek). K odst. 2 písm. b) 9. Osoby částečně invalidní v prvním nebo druhém stupni jsou rovněž automaticky považovány za osoby se zdravotním postižením. 10. Obdobně jako u osob s těžším zdravotním postižením není ani u částečně osob invalidních v prvním nebo druhém stupni důležité, zda pobírají částečný invalidní důchod. ani zda byli uznáni částečně invalidní proto, že jejich schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla nejméně o 33 % ( 44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění) nebo že jim dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky ( 44 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění). K odst. 2 písm. c) 11. O statusu osoby zdravotně znevýhodněné je rozhodováno úřady práce [viz 8 odst. 1 písm. m)] ve správním řízení, konkrétně pro účely zaměstnanosti. Na základě žádosti fyzické osoby zajistí úřad práce příslušný podle místa jejího bydliště [viz 7 odst. 3 a 5 písm. b)] posouzení jejího zdravotního stavu posudkovým lékařem a následně vydá rozhodnutí. Platnost rozhodnutí se stanoví zpravidla na 3 roky. K odst Osobou zdravotně znevýhodněnou je taková fyzická osoba, která sice má zachovanou schopnost soustavné výdělečné činnosti, ale jejíž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ji podstatně omezuje v plnohodnotném uplatnění na trhu práce. Nejedná se jen o omezení schopnosti vykonávat dosavadní zaměstnání, ale důvodem může být i nemožnost

6 využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat. 11. K doložení skutečnosti, že fyzická osoba je osobou s těžším zdravotním postižením (invalidní ve třetím stupni) nebo osobou se zdravotním postižením (invalidní v prvním nebo druhém stupni), je potřeba posudek nebo potvrzení orgánu sociálního zabezpečení. 12. Podle 8 odst. 10 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení jsou orgány sociálního zabezpečení povinny vydat posuzované osobě stejnopis posudku týkajícího se posouzení invalidity nebo změny stupně invalidity. Náležitosti tohoto posudku jsou stanoveny v 7 vyhl. č. 359/2009 Sb. Pro účely zaměstnanosti je podstatné, že posudek mimo jiné obsahuje datum posouzení, den vzniku, změny nebo zániku invalidity, u osob invalidních ve třetím stupni případnou schopnost výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, a dobu platnosti posudku v případě, že posuzovaná osoba není poživatelem invalidního důchodu. 13. V některých případech však fyzická osoba, ať už z jakýchkoliv důvodů, takový posudek k dispozici nemá. V této situaci je třeba status osoby s těžším zdravotním postižením, resp. osoby se zdravotním postižením doložit samostatným potvrzením okresní správy sociálního zabezpečení o uznání konkrétního stupně invalidity; autoři tohoto komentáře jsou přesvědčeni, že jako potvrzení lze v těchto případech akceptovat i výpis ze záznamu o jednání na okresní správě sociálního zabezpečení o posouzení zdravotního stavu fyzické osoby. 14. Podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení orgány sociálního zabezpečení o invaliditě jako takové samostatně nerozhodují, ale posuzují, zda zdravotní stav odpovídá invaliditě v konkrétním stupni. Tento posudek je potom jedním z podkladů pro jejich rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu nebo o zamítnutí žádosti o invalidní důchod, v jehož odůvodnění je uznání invalidity v konkrétním stupni konstatováno. Z těchto důvodů lze jako doklad o invaliditě akceptovat kromě samotného posudku nebo potvrzení orgánu sociálního zabezpečení také tato rozhodnutí. 15. Jako osoby invalidní v prvním a druhém stupni budou po dobu platnosti rozhodnutí Úřadu práce ČR považovány osoby zdravotně znevýhodněné (viz komentář v bodě 2c). Skutečnost, že je osobou zdravotně znevýhodněnou, dokládá fyzická osoba i v těchto případech rozhodnutím Úřadu práce ČR.

7 K odst Toto ustanovení definuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který je rozhodný pro posouzení zdravotního znevýhodnění fyzické osoby na trhu práce. Kromě medicínského v sobě obsahuje i věcné hledisko, kterým je důsledek nepříznivého zdravotního stavu, tj. omezení schopnosti pracovního uplatnění. 16. Novelou ZoZ, přijatou zákonem č. 367/2011 Sb., se okruh osob se zdravotním postižením rozšiřuje o osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení posouzeny, že již nejsou invalidní. Tyto osoby se po dobu 12 měsíců od posouzení považují pro účely zaměstnanosti za osoby se zdravotním postižením stejně jako osoby invalidní v prvním a druhém stupni. Vzhledem k tomu, že doba 12 měsíců se podle ZoZ počítá ode dne posouzení, mohou se v praxi vyskytnout případy, kdy tato doba bude ve skutečnosti kratší, neboť zánik invalidity není vždy stanoven ke dni posouzení, ale i později. K odst K doložení skutečnosti, že fyzická osoba je osobou s těžším zdravotním postižením (plně invalidní) nebo osobou se zdravotním postižením (částečně invalidní), je třeba potvrzení nebo rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení. Podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení však orgány sociálního zabezpečení o invaliditě jako takové samostatně nerozhodují, ale posuzují, zda zdravotní stav odpovídá plné nebo částečné invaliditě. Tento posudek je potom jedním z podkladů pro jejich rozhodnutí o přiznání plného (částečného) invalidního důchodu nebo o zamítnutí žádosti o plný (částečný) invalidní důchod. Z tohoto důvodu lze jako doklad o plné (částečné) invaliditě akceptovat rozhodnutí o přiznání plného (částečného) invalidního důchodu nebo rozhodnutí o zamítnutí žádosti o plný (částečný) invalidní důchod, v jehož odůvodnění je uznání plné (částečné) invalidity konstatováno. 15. V některých případech však fyzická osoba nemá takové rozhodnutí k dispozici (například zdravotní stav sice byl již posouzen, ale o důchodu nebylo ještě rozhodnuto). V této situaci je třeba status osoby s těžším zdravotním postižením, resp. osoby se zdravotním postižením doložit samostatným potvrzením okresní správy sociálního zabezpečení o uznání plné (částečné) invalidity; autoři tohoto komentáře jsou přesvědčeni, že jako potvrzení lze v těchto případech akceptovat samotný posudek, případně výpis ze záznamu o jednání na okresní správě sociálního zabezpečení o posouzení zdravotního stavu fyzické osoby. 16. Skutečnost, že je osobou zdravotně znevýhodněnou, dokládá fyzická osoba

8 rozhodnutím úřadu práce. Úřady práce v této věci rozhodují od Rozhodnutí o statusu osoby zdravotně znevýhodněné, která byla vydávána před tímto datem okresními správami sociálního zabezpečení, jsou platná po dobu, na kterou byla vydána, nejdéle však do 30. června 2009 (viz část patnáctá, čl. XIX zákona č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách). 16a. Důvodem pro změnu správního úřadu vydávajícího rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou bylo přijetí zákona č. 73/2011 Sb., kterým byl s účinností od zřízen Úřad práce České republiky jako správní úřad celostátní působností. Pokud osoba zdravotně znevýhodněná nemá z jakéhokoliv důvodu k dispozici rozhodnutí Úřadu práce, může prokázat svůj status osoby zdravotně znevýhodněné i potvrzením Úřadu práce. K odst S účinností od je podkladem pro rozhodování úřadu práce o statusu osoby zdravotně znevýhodněné posudek vypracovaný okresní správou sociálního zabezpečení, respektive jejím posudkovým lékařem. Zákonem č. 479/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo posuzování zdravotního stavu fyzických osob pro účely zaměstnanosti posudkovými lékaři úřadů práce přeneseno zpět na orgány sociálního zabezpečení, konkrétně na okresní správy sociálního zabezpečení. Touto změnou došlo k částečnému návratu k původní právní úpravě, která byla účinná do a podle které okresní správy sociálního zabezpečení zdravotní stav fyzických osob pro účely zaměstnanosti nejen posuzovaly, ale o statusu osoby zdravotně znevýhodněné rozhodovaly. Skutečnost, že rozhodovací pravomoc byla ponechána na úřadech práce, znamená pro posuzované fyzické osoby určitou komplikaci spočívající zejména v prodloužení doby potřebné pro vyřízení její žádosti, zvýšenou administrativní zátěž nejen úřadů práce, ale i okresních správ sociálního zabezpečení a v neposlední řadě i zvýšené finanční náklady na celé správní řízení (poštovné). Související ustanovení: 3 odst. 2 a 3 postavení občanů členských států EU a jejich rodinných příslušníků, 5 písm. b) bydliště, 7 8a odst. 3 2 místní působnost krajské pobočky Úřadu práce, 8a odst. 1 písm. m k) rozhodování o osobě zdravotně znevýhodněné, 69 až 74 pracovní rehabilitace, 75 chráněné pracovní místo, 76 chráněná pracovní dílna příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa, 78 příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením

9 Související předpisy: 39 a 44 zákona o důchodovém pojištění, 3 a 8 odst. 10 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, Čl. 33 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení, správní řád, zákon č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách Literatura: KOMENDOVÁ, Jana. Vymezení osob se zdravotním postižením pro účely pracovněprávních předpisů. Právní rádce, 2008, č. 12, s Předpisy práva ES: čl. 40 nařízení Rady 1408/71/ES čl. 46 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) sociálního zabezpečení 883/2004 o koordinaci systémů 68 (Evidence osob se zdravotním postižením) (1) Krajská pobočka Úřadu práce vede evidenci osob se zdravotním postižením, kterým poskytuje služby podle tohoto zákona. Evidence obsahuje identifikační údaje o osobě se zdravotním postižením, údaje o omezeních v možnostech jejího pracovního uplatnění ze zdravotních důvodů, údaje o právním důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním postižením, a údaje o poskytování pracovní rehabilitace. (2) Údaje z evidence osob se zdravotním postižením jsou určeny výhradně pro účely začlenění a setrvání těchto osob na trhu práce a pro statistické účely. (3) Krajská pobočka Úřadu práce je povinna po ukončení poskytování služeb podle tohoto zákona nebo poté, co fyzická osoba přestane být osobou se zdravotním postižením, údaje týkající se této fyzické osoby učinit nepřístupnými do doby, než nastanou nové důvody pro jejich další zpracování. K odst Úřad práce může poskytovat osobě se zdravotním postižením různé služby, pro jejichž realizaci potřebuje pracovat s jejími identifikačními údaji a s dalšími údaji, týkajícími se například jejího zdravotního stavu. Ustanovení odstavce 1 dává proto krajské pobočce Úřadu práce oprávnění tyto údaje evidovat. 1a. Důvodem pro změnu kompetence pro vedení evidence osob se zdravotním postižením z úřadů práce na krajské pobočky Úřadu práce ČR bylo přijetí zákona č. 73/2011 Sb., kterým byl s účinností od zřízen Úřad práce České republiky. K odst Součástí údajů vedených v evidenci osob se zdravotním postižením jsou i osobní

10 a citlivé údaje, které podléhají zvláštní ochraně (viz zákon o ochraně osobních údajů). Toto ustanovení proto přesně definuje účel, pro který je zpracování těchto údajů potřebné. K odst Služby poskytované krajskou pobočkou Úřadu práce osobě se zdravotním postižením na sebe mohou buď bezprostředně, nebo s určitým časovým odstupem navazovat. V období, kdy není důvod osobní a citlivé údaje o osobě se zdravotním postižením zpracovávat, jsou znepřístupněny. 3a. Důvodem pro změnu kompetence pro nakládání s osobními údaji osob se zdravotním postižením z úřadů práce na krajské pobočky Úřadu práce ČR bylo přijetí zákona č. 73/2011 Sb., kterým byl s účinností od zřízen Úřad práce České republiky. Související ustanovení: 17 zpracování osobních údajů, 67 odst. 2 osoby se zdravotním postižením Související předpisy: zákon o ochraně osobních údajů Pracovní rehabilitace 69 (1) Osoby se zdravotním postižením mají právo na pracovní rehabilitaci. Pracovní rehabilitaci zabezpečuje krajská pobočka Úřadu práce místně příslušná podle bydliště osoby se zdravotním postižením ve spolupráci s pracovně rehabilitačními středisky nebo může na základě písemné dohody pověřit zabezpečením pracovní rehabilitace jinou právnickou nebo fyzickou osobu. (2) Pracovní rehabilitace je souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečují krajské pobočky Úřadu práce a hradí náklady s ní spojené. Žádost osoby se zdravotním postižením obsahuje její identifikační údaje; součástí žádosti je doklad osvědčující, že je osobou se zdravotním postižením. (3) Pracovní rehabilitace zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání, změnu povolání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. (4) Krajská pobočka Úřadu práce v součinnosti s osobou se zdravotním postižením sestaví individuální plán pracovní rehabilitace s ohledem na její zdravotní

11 způsobilost, schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost a kvalifikaci a s ohledem na situaci na trhu práce; přitom vychází z vyjádření odborné pracovní skupiny ( 7 odst. 3). (5) Na pracovní rehabilitaci mohou být na základě doporučení ošetřujícího lékaře vydaného jménem zdravotnického zařízení zařazeny fyzické osoby, které jsou uznány za dočasně neschopné práce. Zařazení této fyzické osoby na pracovní rehabilitaci nesmí být v rozporu s její zdravotní způsobilostí; krajská pobočka Úřadu práce je povinna zařazení písemně oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení s uvedením data zahájení, místa výkonu, denního rozsahu a celkové délky trvání pracovní rehabilitace, a do 5 kalendářních dnů písemně oznámit její ukončení. (6) Na osoby se zdravotním postižením, které se účastní pracovní rehabilitace mimo zaměstnání, se vztahuje 101, 245 a 246 zákoníku práce; ustanovení 103 až 106 zákoníku práce a 2 až 8 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci 42a ) se použijí přiměřeně. (7) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem obsah individuálního plánu pracovní rehabilitace, druhy nákladů spojených s prováděním pracovní rehabilitace a způsob jejich úhrady. 42a ) Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění zákona č. 362/2007 Sb. K odst Pro osoby se zdravotním postižením zabezpečují krajské pobočky Úřadu práce pracovní rehabilitaci. Právo na ni má každá osoba se zdravotním postižením, která o ni požádá. Místně příslušným příslušnou je krajská pobočka Úřadu práce, v jejímž správním obvodu má osoba se zdravotním postižením bydliště [viz 5 písm. b)]. Pracovní rehabilitaci může zajišťovat krajská pobočka úúřadu práce sám sama nebo ve spolupráci s pracovněrehabilitačními středisky. 2. Toto ustanovení dává také krajské pobočce Úřadu práce možnost si zabezpečení pracovní rehabilitace jako celku nebo její části nakoupit od jiné právnické nebo fyzické osoby. Je tak dán prostor pro právnické nebo fyzické osoby, které se specializují na pomoc osobám se zdravotním postižením, zejména v rámci podporovaného zaměstnávání. Tyto subjekty jsou při zabezpečování pracovní rehabilitace vázány dohodou s Úřadem práce (viz 70) a individuálním plánem pracovní rehabilitace (viz odst. 4). 2a. Důvodem pro změnu kompetence k zabezpečení pracovní rehabilitace osob se zdravotním postižením z úřadů práce na Úřad práce ČR a jeho krajské pobočky bylo přijetí zákona č. 73/2011 Sb., kterým byl s účinností od zřízen Úřad práce České republiky.

12 K odst Hlavním cílem pracovní rehabilitace je získání vhodného zaměstnání pro osobu se zdravotním postižením a jeho udržení. Jedná se o souvislou činnost obsahující většinou více na sebe navazujících forem pracovní rehabilitace. Žadatel o pracovní rehabilitaci je povinen doložit, že je osobou se zdravotním postižením (viz 67 odst. 3). 3a. Důvodem pro změnu kompetence k zabezpečení pracovní rehabilitace osob se zdravotním postižením z úřadů práce na Úřad práce ČR a jeho krajské pobočky bylo přijetí zákona č. 73/2011 Sb., kterým byl s účinností od zřízen Úřad práce České republiky. K odst Toto ustanovení demonstrativně vyjmenovává jednotlivé možné formy pracovní rehabilitace. Jedná se nejen o aktivity zaměřené přímo na osobu se zdravotním postižením (například poradenská činnost pro volbu povolání, teoretická a praktická příprava pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, spolupráce s psychologem nebo rehabilitačním pracovníkem, zajištění asistenta), ale také o podporu zaměstnavatele při vytváření vhodných pracovních podmínek pro osobu se zdravotním postižením pomocí některého z nástrojů a opatření aktivní politiky zaměstnanosti. K odst Individuální plán pracovní rehabilitace je základní dokument, podle kterého je celý proces pracovní rehabilitace realizován. Na základě podkladů odborné pracovní skupiny, vytvořené na každé krajské pobočce Úřadu práce (viz 7 odst. 3), a za součinnosti osoby se zdravotním postižením je stanoven předpokládaný cíl pracovní rehabilitace, jsou vybrány její formy vhodné pro dosažení tohoto cíle a je určena jejich časová posloupnost. Stanovení cíle i výběr jednotlivých forem pracovní rehabilitace vychází ze zdravotního stavu osoby se zdravotním postižením, z posouzení jejích schopností a kvalifikace a z možnosti jejího uplatnění na trhu práce. 5a. Důvodem pro změnu kompetence pro sestavování individuálního plánu pracovní rehabilitace osob se zdravotním postižením z úřadů práce na Úřad práce ČR a jeho krajské

13 pobočky bylo přijetí zákona č. 73/2011 Sb., kterým byl s účinností od zřízen Úřad práce České republiky. 6. Účinnost jednotlivých forem pracovní rehabilitace je v termínech a způsobem stanoveným v individuálním plánu pracovní rehabilitace hodnocena. Na základě konkrétních výsledků tohoto hodnocení mohou být jednotlivé formy pracovní rehabilitace měněny nebo doplňovány. K odst Fyzickým osobám, které sice nejsou osobami se zdravotním postižením, ale jsou v dočasné pracovní neschopnosti (viz 55 zákona o nemocenském pojištění), může pracovní rehabilitace pomoci v jejich návratu na trh práce. Podmínkou pro zařazení takové osoby na pracovní rehabilitaci v době trvání pracovní neschopnosti je doporučení ošetřujícího lékaře. Pracovní rehabilitace přitom nesmí být v rozporu se zdravotní způsobilostí takové osoby. Jedná se o případy, kdy například po úrazu je vhodné ještě za trvání pracovní neschopnosti připravovat fyzickou osobu na její nové uplatnění. 8. Povinnost krajské pobočky Úřadu práce oznámit v těchto případech zahájení a ukončení pracovní rehabilitace okresní správě sociálního zabezpečení (včetně údaje o místě výkonu, denním rozsahu a celkové délce trvání pracovní rehabilitace) má souvislost s kontrolou dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. 8a. Důvodem pro změnu kompetence k plnění oznamovací povinnosti vůči okresní správě sociálního zabezpečení z úřadů práce na Úřad práce ČR a jeho krajské pobočky bylo přijetí zákona č. 73/2011 Sb., kterým byl s účinností od zřízen Úřad práce České republiky. K odst Osoby se zdravotním postižením, které se zúčastňují pracovní rehabilitace mimo pracovněprávní vztah, musí mít zajištěnu bezpečnost a ochranu zdraví při práci na obdobné úrovni jako zaměstnanci. Proto se na ně vztahují určitá ustanovení zákoníku práce ( 101, 245 a 246) přímo a určitá ustanovení zákoníku práce ( 103 až 106) a zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ( 2 až 8), se použijí přiměřeně. K odst Zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu bylo realizováno prováděcí vyhláškou, ve které jsou obsah individuálního plánu pracovní rehabilitace, druhy nákladů

14 spojených s prováděním pracovní rehabilitace a způsob jejich úhrady upraveny v 1 až 5. Související ustanovení: 5 písm. b) bydliště, 7 odst. 3 odborná pracovní skupina, 67 odst. 2 osoby se zdravotním postižením, 67 odst. 3 prokazování statusu osoby se zdravotním postižením, 70 dohoda o zabezpečení pracovní rehabilitace, 104 a 105 odst. 1 nástroje a opatření aktivní politiky zaměstnanosti Související předpisy: 101, 103, 106, 245 a 246 zákoníku práce, 55 zákona o nemocenském pojištění, 2 až 8 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci 70 (Náležitosti dohody o zabezpečení pracovní rehabilitace) Dohoda o zabezpečení pracovní rehabilitace podle 69 odst. 1 mezi Úřadem práce a právnickou nebo fyzickou osobou obsahuje a) identifikační údaje účastníků dohody, b) identifikační údaje osoby se zdravotním postižením, pro kterou je pracovní rehabilitace určena, c) obsah a délku pracovní rehabilitace, d) místo a způsob provedení pracovní rehabilitace, e) způsob, výši a podmínky úhrady nákladů na zabezpečení pracovní rehabilitace, f) způsob kontroly plnění sjednaných podmínek, g) způsob ověření získaných znalostí a dovedností, h) podmínky a termín zúčtování poskytnuté úhrady nákladů na zabezpečení pracovní rehabilitace, i) závazek právnické nebo fyzické osoby vrátit poskytnutou úhradu nákladů nebo její poměrnou část, pokud nedodrží sjednané podmínky nebo pokud jí byla jejím zaviněním poskytnuta neprávem nebo v částce vyšší, než náležela, a lhůtu pro vrácení, j) ujednání o vypovězení dohody. K písm. a) 1. Účastníky dohody o zabezpečení pracovní rehabilitace jsou Úřad práce a právnická nebo fyzická osoba, která má pracovní rehabilitaci jako celek nebo jenom její část zabezpečovat. Identifikačními údaji se rozumí údaje, které smluvní partnery jednoznačně určují [viz 5 písm. a)].

15 1a. Důvodem pro změnu kompetence k uzavření dohody o zabezpečení pracovní rehabilitace z úřadů práce na Úřad práce ČR bylo přijetí zákona č. 73/2011 Sb., kterým byl s účinností od zřízen Úřad práce České republiky. K písm. b) 2. Pracovní rehabilitace je zabezpečována pro konkrétní osobu se zdravotním postižením. Součástí dohody proto musí být také její určení [viz 5 písm. a) bod. 1]. K písm. c) 3. Pracovní rehabilitace probíhá podle individuálního plánu pracovní rehabilitace. Obsahem dohody jsou jednotlivé formy pracovní rehabilitace stanovené v individuálním plánu pracovní rehabilitace a právnická nebo fyzická osoba, která pracovní rehabilitaci zabezpečuje, je stanoveným postupem vázána. 4. Délka pracovní rehabilitace není ZoZ nijak omezena, s výjimkou přípravy k práci, která může trvat nejdéle 24 měsíců. V individuálním plánu pracovní rehabilitace je stanoven časový harmonogram jejích jednotlivých forem a podle něj je v dohodě o zabezpečení pracovní rehabilitace sjednána délka pracovní rehabilitace v závislosti na tom, zda je zabezpečována komplexně nebo jen některá její část. K písm. d) 5. Sjednání místa a způsobu provedení pracovní rehabilitace je důležité zejména z důvodu zajištění vhodných podmínek pro osobu se zdravotním postižením, protože pracovní rehabilitace nemůže mít negativní dopad na její zdravotní stav. K písm. e) 6. Druhy nákladů právnické nebo fyzické osoby na zabezpečení pracovní rehabilitace jsou taxativně vyjmenovány v 2 prováděcí vyhlášky. Jedná se o náklady přímé (například mzdy, materiál), náklady spojené s prováděním pracovní rehabilitace (například výbava účastníka pracovní rehabilitace, jeho osobní ochranné pracovní prostředky) a v případě potřeby také náklady spojené s nezbytnou účastí další fyzické osoby (například asistent pomáhající osobě se zdravotním postižením). Důležitou součástí nákladů spojených s prováděním pracovní rehabilitace je pojištění odpovědnosti za škodu na zdraví osoby se zdravotním postižením, sjednané na dobu pracovní rehabilitace. 7. Podle zvolených forem pracovní rehabilitace jsou v dohodě sjednány druhy

16 nákladů, které hradí Úřad práce, a jejich výše. 8. Podle 5 odst. 1 prováděcí vyhlášky hradí Úřad práce náklady pracovní rehabilitace bezhotovostním převodem na účet vedený u peněžního ústavu. Náklady jsou hrazeny průběžně, nejdéle do 30 dnů od jejich vyúčtování Úřadu práce. V dohodě lze podle rozsahu pracovní rehabilitace sjednat i jiný, například zálohový způsob úhrady nebo lze dohodnout proplacení nákladů až po provedení pracovní rehabilitace. K písm. f) 9. Úřad práce je oprávněn provádět kontrolu u právnických a fyzických osob, které vykonávají činnosti podle ZoZ [viz 126 odst. 1 písm. b)], kterým na základě dohody poskytuje peněžní prostředky ze státního rozpočtu, tzn. i právnických a fyzických osob, které zabezpečují pracovní rehabilitaci. Kontrola plnění sjednaných podmínek je důležitá zejména z důvodu garance Úřadu práce za to, že pracovní rehabilitace je prováděna v souladu s individuálním plánem pracovní rehabilitace, plní svůj účel. Neohrožuje zdravotní stav osoby se zdravotním postižením a finanční prostředky státního rozpočtu jsou vynakládány účelně. Kontrola je proto prováděna jak v místě zabezpečování pracovní rehabilitace, tak z listinných dokladů a řídí se zákonem o finanční kontrole a zákonem o státní kontrole. Kromě toho je předmětem kontroly také účelné vynakládání poskytnutých finančních prostředků ze státního rozpočtu. Tato kontrola se řídí zákonem o finanční kontrole a je prováděna zejména z listinných dokladů. K písm. g) 10. Způsob ověření získaných znalostí a dovedností záleží na formě pracovní rehabilitace. V případě přípravy na budoucí povolání se jedná o příslušné vysvědčení a u specializovaného rekvalifikačního kurzu o osvědčení o jeho absolvování. Osvědčení o absolvování přípravy k práci vydává právnická nebo fyzická osoba, u které byla příprava k práci prováděna (viz 72 odst. 4). K písm. h) 11. Sjednání podmínek a termínů zúčtování přichází v úvahu především tehdy, pokud je náhrada nákladů na zabezpečení pracovní rehabilitace v dohodě stanovena zálohově. V případech, kdy jsou náklady hrazeny průběžně, se v dohodě pouze upřesňují termíny předložení jejich vyúčtování.

17 K písm. i) 12. Toto ustanovení zajišťuje návratnost poskytnutých finančních prostředků v případě, že nebyly dodrženy podmínky dohody o zabezpečení pracovní rehabilitace nebo pokud byly právnické nebo fyzické osobě zabezpečující pracovní rehabilitaci jejím zaviněním poskytnuty finanční prostředky ve vyšší částce, než náležely. V dohodě se stanoví lhůta pro jejich vrácení. O povinnosti vrátit poskytnuté finanční prostředky v případě, že byly jejím zaviněním poskytnuty neprávem nebo ve vyšší částce, než náležely, však lze, stejně tak jako o smyslu ustanovení 105 odst. 3 písm. f) a 108 odst. 7 písm. i) ZoZ, polemizovat, neboť se jedná o případy, kdy si Úřad práce nakupuje zabezpečení pracovní rehabilitace od právnické nebo fyzické osoby jako službu a platí ji zpravidla až po jejím provedení. Pokud se v průběhu platnosti dohody o zabezpečení pracovní rehabilitace změní situace tak významným způsobem, že by změna měla vliv na výši nákladů, je možno dohodu změnit dodatkem tak, aby odpovídala skutečnosti. K poskytnutí finančních prostředků neprávem nebo ve vyšší částce, než náležely, by v těchto případech nemělo dojít. K písm. j) 13. Dohodu mezi Úřadem práce a právnickou nebo fyzickou osobou zabezpečující pracovní rehabilitaci je možno vypovědět, zejména proto, že nejsou plněny její podmínky, nebo v případě, že vznikne překážka znemožňující dokončení pracovní rehabilitace. Jedná se například o situaci, kdy se účastník pracovní rehabilitace přestane dojednaných aktivit zúčastňovat. Související ustanovení: 5 písm. a) identifikační údaje, 67 odst. 2 osoby se zdravotním postižením, 69 odst. 1 zabezpečení pracovní rehabilitace, 69 odst. 4 individuální plán pracovní rehabilitace, 72 odst. 4 osvědčení o absolvování přípravy k práci, 126 odst. 1 písm. b) 129 kontrolní oprávnění úřadu práce Související předpisy: 2 a 5 odst. 1 prováděcí vyhlášky, zákon o státní kontrole, zákon o finanční kontrole 71 (Teoretická a praktická příprava) Teoretická a praktická příprava pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost

18 osob se zdravotním postižením zahrnuje a) přípravu na budoucí povolání podle zvláštních právních předpisů, 43 ) b) přípravu k práci, c) specializované rekvalifikační kurzy. 43 ) Například zákon č. 29/1984 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K písm. a) 1. Součástí teoretické a praktické přípravy může být příprava na budoucí povolání spočívající ve vzdělávání podle školského zákona. Poznámka pod čarou odkazuje na zrušený školský zákon, v současné době se jedná o zákon č. 561/2004 Sb. Hlavní úloha Úřadu práce nebo právnické či fyzické osoby zabezpečující pracovní rehabilitaci však spočívá v poradenství pro volbu povolání a v poskytování informací o jednotlivých druzích studia a o možnosti následného uplatnění na trhu práce. K písm. b) a c) 2. Příprava k práci a specializované rekvalifikační kurzy jsou součástmi teoretické a praktické přípravy pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost (viz 72 až 74). Související ustanovení: 67 odst. 2 osoby se zdravotním postižením, 72 a 73 příprava k práci, 74 specializované rekvalifikační kurzy Související předpisy: školský zákon 72 (Příprava k práci) (1) Příprava k práci je cílená činnost směřující k zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo a k získání znalostí, dovedností a návyků nutných pro výkon zvoleného zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Tato příprava trvá nejdéle 24 měsíců. (2) Příprava k práci osoby se zdravotním postižením se provádí a) na pracovištích jejího zaměstnavatele individuálně přizpůsobených zdravotnímu stavu této osoby; příprava k práci může být prováděna s podporou asistenta, b) v chráněných pracovních dílnách a na chráněných pracovních místech právnické nebo fyzické osoby, nebo

19 c) ve vzdělávacích zařízeních státu, územních samosprávných celků, církví a náboženských společností, občanských sdružení a dalších právnických a fyzických osob. (3) O přípravě k práci uzavírá Úřad práce s osobou se zdravotním postižením písemnou dohodu, která obsahuje a) identifikační údaje účastníků dohody, b) obsah přípravy k práci, c) dobu a místo konání přípravy k práci, d) způsob jejího zabezpečení a způsob ověření získaných znalostí a dovedností, e) ujednání o vypovězení dohody. (4) Dokladem o absolvování přípravy k práci je osvědčení vydané právnickou nebo fyzickou osobou, u níž byla příprava k práci prováděna. (5) Osobě se zdravotním postižením, která nepobírá dávky nemocenského pojištění, starobní důchod nebo mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu), náleží po dobu účasti na přípravě k práci na základě rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce podpora při rekvalifikaci. Podpora při rekvalifikaci náleží i v případě, že tato osoba není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. K odst Cílem přípravy k práci je zapracování osoby se zdravotním postižením na práci, která je pro ni z hlediska jejího zdravotního stavu vhodná. Zapracování nespočívá jen v osvojení si potřebných dovedností a návyků, ale může zahrnovat i získání určitých nových znalostí. Může se proto skládat jak z praktické, tak i z teoretické části. 2. Příprava k práci je jako jediná forma pracovní rehabilitace časově přímo ohraničena může trvat nejdéle 24 měsíců. Toto období je podle zkušeností z praxe dostatečně dlouhé pro to, aby osoba se zdravotním postižením zaučila a mohla vykonávat vhodné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost odpovídající jejímu zdravotnímu stavu. K odst Toto ustanovení určuje, kde může být příprava k práci prováděna. Vyplývá z něj rovněž, že může být realizována jak v pracovněprávním vztahu, tak i mimo něj. K odst. 2 písm. a) 4. V pracovněprávním vztahu mezi osobou se zdravotním postižením a jejím zaměstnavatelem je prováděna příprava k práci na pracovištích, která jsou k tomuto účelu individuálně přizpůsobena. Jedná se zejména o případy, kdy se zaměstnanec za trvání

20 pracovněprávního vztahu stane osobou se zdravotním postižením a zaměstnavatel pro něj vytvoří takové podmínky, aby mohl v zaměstnání setrvat i nadále. Zde se také nejčastěji uplatní možnost realizovat pracovní rehabilitaci ještě za trvání pracovní neschopnosti (viz 69 odst. 5). 5. Provádění přípravy k práci vyžaduje určité zkušenosti se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, které nemusí každý zaměstnavatel mít. Proto se umožňuje, aby v situaci, kdy osoba se zdravotním postižením potřebuje při přípravě k práci pomoc další osoby, mohla být příprava k práci prováděna za podpory asistenta. Asistent může být rovněž zaměstnancem stejného zaměstnavatele jako osoba se zdravotním postižením nebo si službu asistenta může zaměstnavatel objednat od specializované právnické nebo fyzické osoby. Náklady spojené s činností asistenta jsou náklady spojené s pracovní rehabilitací a hradí je Úřad práce (viz 3 odst. 1 prováděcí vyhlášky). K odst. 2 písm. b) 6. Chráněná pracovní místa a chráněné pracovní dílny jsou pracoviště určená pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, která byla zřízena nebo vymezena vytvořena zaměstnavateli na základě dohody s Úřadem práce. Osoby se zdravotním postižením, které se účastní pracovní rehabilitace formou přípravy k práci, získávají na těchto pracovištích mimo pracovněprávní vztah potřebné praktické dovednosti a návyky, které po ukončení přípravy k práci využijí v rámci svého nového zaměstnání. K odst. 2 písm. c) 7. Příprava k práci může být prováděna také v různých vzdělávacích zařízeních, ať už státních nebo provozovaných jinými subjekty, jako jsou územní samosprávné celky, církve, náboženské společnosti apod. Osoba se zdravotním postižením v těchto zařízeních získává nové, zejména teoretické znalosti potřebné pro výkon vybraného vhodného zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Pro provádění pracovní rehabilitace je vhodné kombinovat tuto teoretickou část přípravy k práci s částí praktickou. K odst Toto ustanovení vyjmenovává náležitosti dohody, kterou Úřad práce sjednává s osobou se zdravotním postižením. Jedná se o konkrétní podmínky, za kterých osoba se zdravotním postižením přípravu k práci absolvuje. Z dohody musí být zejména zřejmé, co bude obsahem přípravy k práci, kde a jak dlouho bude vykonávána, kdo a jakým způsobem ji

21 bude zabezpečovat a jak budou ověřeny získané znalosti a dovednosti. 8a. Důvodem pro změnu kompetence k uzavření dohody o přípravě k práci z úřadů práce na Úřad práce ČR bylo přijetí zákona č. 73/2011 Sb., kterým byl s účinností od zřízen Úřad práce České republiky. 9. Součástí dohody je také ujednání o možnosti jejího vypovězení, zejména z důvodu neplnění sjednaných podmínek, které může spočívat například v tom, že osoba se zdravotním postižením na pracovní rehabilitaci vůbec nenastoupí nebo na ni přestane docházet anebo se nepodrobí ověření získaných znalostí a dovedností. K odst O absolvování přípravy k práci vydá osvědčení ten subjekt, který přípravu k práci prováděl (viz odst. 2). K odst Osoba se zdravotním postižením, která není zabezpečena jiným způsobem (mzdou nebo náhradou mzdy, starobním důchodem, dávkami nemocenského pojištění), má po dobu účasti na přípravě k práci nárok na podporu při rekvalifikaci (viz 40, 41 odst. 1, 50 a násl.). V tomto případě náleží podpora při rekvalifikaci i té osobě se zdravotním postižením, která není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. 11a. Důvodem pro změnu správního úřadu vydávajícího rozhodnutí o podpoře při rekvalifikaci z úřadů práce na krajské pobočky Úřadu práce bylo přijetí zákona č. 73/2011 Sb., kterým byl s účinností od zřízen Úřad práce České republiky jako správní úřad celostátní působností. Rozhodnutí je podle 40 odst. 2 ZoZ vydáváno krajskou pobočkou, která zabezpečuje pracovní rehabilitaci. Související ustanovení: 40 podpora při rekvalifikaci, 41 odst. 1 rozhodné období, 50 a násl. výše podpory při rekvalifikaci, 67 odst. 2 osoby se zdravotním postižením, 69 odst. 5 pracovní rehabilitace v době pracovní neschopnosti, 75 chráněné pracovní místo, 76 chráněná pracovní dílna Související předpisy: zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o církvích a náboženských společnostech, 3 prováděcí vyhlášky 73

22 (Náležitosti dohody o provádění pracovní rehabilitace) (1) Zaměstnavateli, který provádí na svém pracovišti přípravu k práci osob se zdravotním postižením, může Úřad práce uhradit náklady na přípravu k práci těchto osob. O přípravě k práci prováděné na pracovišti zaměstnavatele [ 72 odst. 2 písm. a)] uzavírá Úřad práce se zaměstnavatelem písemnou dohodu, která obsahuje a) identifikační údaje účastníků dohody, b) identifikační údaje osoby se zdravotním postižením, pro kterou je příprava k práci určena, c) obsah a délku přípravy k práci, d) způsob, výši a podmínky úhrady nákladů na přípravu k práci, e) dobu, po kterou bude příprava k práci prováděna s podporou asistenta, f) způsob kontroly plnění sjednaných podmínek, g) podmínky a termín zúčtování poskytnuté úhrady nákladů na přípravu k práci, h) způsob ověření získaných znalostí a dovedností, i) závazek zaměstnavatele vrátit poskytnutou úhradu nákladů nebo její poměrnou část, pokud nedodrží sjednané podmínky nebo pokud mu byla jeho zaviněním poskytnuta neprávem nebo v částce vyšší, než náležela, a lhůtu pro vrácení, j) ujednání o vypovězení dohody. (2) O přípravě k práci prováděné u právnické nebo fyzické osoby [ 72 odst. 2 písm. b) a c)] uzavírá Úřad práce s touto osobou písemnou dohodu, která kromě údajů uvedených v odstavci 1 dále obsahuje a) označení pracovní činnosti, na kterou se příprava k práci provádí, b) základní kvalifikační a zdravotní předpoklady potřebné pro přípravu k práci, c) místo a způsob provedení, d) rozsah teoretické a praktické přípravy. (3) Náhrada škody náležející v souvislosti s přípravou k práci, která je prováděna podle 72 odst. 2 písm. b) a c), se řídí občanským zákoníkem. K odst Zaměstnavatel provádí přípravu k práci svého zaměstnance osoby se zdravotním postižením na základě dohody s Úřadem práce, jejíž náležitosti jsou vyjmenovány v tomto ustanovení. 1a. Důvodem pro změnu kompetence k uzavření dohody o přípravě k práci a k úhradě nákladů na přípravu k práci z úřadů práce na Úřad práce ČR bylo přijetí zákona č. 73/2011 Sb., kterým byl s účinností od zřízen Úřad práce České republiky. K 1 odst. písm. a)

23 2. Účastníky dohody o provedení přípravy k práci jsou Úřad práce a zaměstnavatel osoby se zdravotním postižením, která se má přípravy k práci účastnit. Identifikačními údaji se rozumí údaje, které smluvní partnery jednoznačně určují [viz 5 písm. a)]. K 1 odst. písm. b) 3. Příprava k práci je určena pro konkrétní osobu se zdravotním postižením. Součástí dohody proto musí být také její určení [viz 5 písm. a) bod. 1]. K 1 odst. písm. c) 4. Obsah přípravy k práci je specifikován jednotlivými činnostmi směřujícími k zapracování a k získání potřebných dovedností a návyků. 5. Příprava k práci může trvat nejdéle 24 měsíců (viz 72 odst. 1). Její skutečná délka se v dohodě stanoví podle individuálních schopností osoby se zdravotním postižením a s ohledem na složitost práce, na kterou se připravuje. K 1 odst. písm. d) 6. Druhy nákladů zaměstnavatele na provádění přípravy k práci jsou taxativně vyjmenovány v 3 odst. 1 prováděcí vyhlášky. Jedná se o mzdové náklady na zaměstnance, který osobu se zdravotním postižením k práci připravuje, a v případě potřeby také náklady spojené s nezbytnou účastí další fyzické osoby (například asistent pomáhající osobě se zdravotním postižením). Jejich výše je v dohodě stanovena na základě předběžné kalkulace vypracované zaměstnavatelem. 7. Podle 5 odst. 1 prováděcí vyhlášky hradí Úřad práce náklady zaměstnavatele spojené s přípravou k práci bezhotovostním převodem na účet vedený u peněžního ústavu. Náklady jsou hrazeny průběžně, nejdéle do 30 dnů od jejich vyúčtování Úřadu práce. V dohodě lze sjednat i jiný způsob úhrady. K 1 odst. písm. e) 8. S ohledem na zdravotní postižení a na charakter práce, na kterou se osoba se zdravotním postižením připravuje, může být příprava k práci prováděna s podporou asistenta [viz 72 odst. 2 písm. a)]. Podle individuálních schopností osoby se zdravotním postižením a s ohledem na složitost práce se v dohodě stanoví doba, po kterou bude účast asistenta potřebná.