MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovní edukace

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovní edukace Možnosti cykloturistiky v oblasti Národním parku Podyjí a Znojemska Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Sylva Hřebíčková Vypracovala: Eva Syslová, 3. ročník, SEBS Brno, 2006

2 Za cenné rady a odborné konzultace děkuji slečně Mgr. Sylvě Hřebíčkové 2

3 Prohlašuji,, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila pouze literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům.... 3

4 Obsah ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST Historie cyklistiky a MTB Historie cyklistiky Historie MTB Charakteristika cykloturistiky Chování cyklistů na trasách KTČ CÍL A ÚKOLY PRÁCE METODIKA PRAKTICKÁ ČÁST Charakteristika oblasti Charakteristika cyklotras Cyklotrasa č Cyklotrasa č Cyklotrasa č Cyklotrasa č ZÁVĚR RESUMÉ POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE PŘÍLOHY

5 ÚVOD V současné společnosti je sport neoddělitelnou součástí tělesné kultury. Jeho úkolem je i všestranný harmonický rozvoj člověka. Sport svými projevy zasahuje do mnoha oblastí společenského života. Cyklistika je velmi oblíbený sport a řada z nás jízdou na kole tráví mnoho volného času. Ještě nedávno byla jízda na kole záležitostí pouze silniční. To vše se ovšem s vynálezem horského kola změnilo. Horské kolo díky své konstrukci umožňuje pohyb v jakémkoli terénu. Cykloturistika jako rekreace je ideálním spojením jízdy na kole a cestování. Oproti pěší turistice není tolik časově náročná přičemž nabízí stejné možnosti pohybu v přírodě. Současně se podílí i na formování zdravého životního stylu. Vyhledávanými lokalitami jsou jak pohoří tak i nížiny, ale i blízké okolí bydliště. Zvolené téma bakalářské práce spojuje mé dva zájmy a to MTB cyklistiku a geografii. Prostřednictvím horského kola je možné vydat se do okolí Znojma a přilehlého Národního parku Podyjí (dále jen NP Podyjí) a objevovat zde přírodní krásy i lidovou architekturu. 5

6 1 TEORETICKÁ ČÁST 1.1 HISTORIE CYKLISTIKY A MTB Historie cyklistiky Již od 5. století se učenci pokoušeli vymyslet vozidlo poháněné lidskou silou. Avšak opravdu lidovým dopravním prostředkem podobném dnešnímu kolu se stala tzv. drezína. Roku 1813 ji sestrojil Němec Karl Friedrich Drais, po němž dostala i jméno. Drezína byla vlastně jakási koloběžka pro dospělé. Jezdec na ní seděl obkročmo a při jízdě se odrážel nohama od země. Drezína neměla žádné pedály, pouze dřevěná kola, velmi jednoduché sedlo a primitivní řídítka. Sama myšlenka už byla známa dříve, Drais sám vynalezl otočné řiditelné přední kolo, na což získal v roce 1818 patent. [13] Mechanici pokoušeli drezínu zlepšit, především tak, aby se jezdec nemusel odrážet nohama. Řešení v podobě klik (šlapek) na ose předního kola přinesl v 60. letech 19. století Francouz Pierre Michaux. Svůj stroj nazval vélocipede. Michauxův velocipéd (obr. 1) byl skutečným mechanickým dopravním prostředkem a znamenal rozhodný krok kupředu. Na jeho slávě neubralo ani to, že Angličané mu říkali boneshaker - kostitřas. Svojí rychlostí bez problémů předstihl drezínu, o čemž svědčí jeho vítězství v parku de Saint-Cloud u Paříže pořádaný v roce Tento úspěch přinesl Michauxovi množství nových zakázek z celé Evropy a Ameriky. Vzniká první továrna na jízdní kola na světě, Michaux & Lallement. Brzy však vznikaly další, zejména v Anglii. V Anglii však vyráběli velocipédy celokovové, rám z ocelových trubek a kola drátěná. Místo ocelových ráfků začali používat úzkých gumových obručí (podobných jako dnes např. u kočárků). [13] obr. 1: Michauxův velocipéd 6

7 Postupem doby zkušenost ukázala, že čím větší je přední kolo, tím delší dráhu vykoná velocipéd na jedno šlápnutí. To vedlo k postupnému zvětšování předního kola a naopak zadní kolo se postupně zmenšovalo až dostal velocipéd charakteristický vzhled a říkalo se mu vysoké kolo. Dosáhlo se tak kýžené rychlosti, avšak velocipéd byl velmi vratký a pád z vysokého kola byl všední událostí. Vysoké kolo mělo mnoho nedostatků. přesto však řady velocipedistů vzrůstaly a brzy se dostavila také sportovní horečka. Na vysokém kole však nemohl jezdit každý. Například ženy na nich nemohly jezdit vůbec, o dětech a starších lidech ani nemluvě. Zato však zde byl tricykl. Tříkolka buď se dvěma velkými koly vzadu a jedním malým kolečkem vpředu (říkalo se jí "sociable") nebo měla dvě kola za sebou a třetí po straně jako u motocyklu se sajdkárou (té se říkalo "rotary"). Tříkolky byly sice velmi oblíbeny (pro svoji stabilitu a také proto, že na nich mohly jezdit dvě osoby), z technického hlediska to však byl krok zpět. První krok k bicyklu lze spatřovat v konstrukci, která prodloužila ramena vidlic vysokého kola a umístila v nich dva samostatné řetězové převody. Tento typ kola se nazýval "kangaroo" - "klokan". Toto kolo brzy dosáhlo velké obliby, neboť se ukázalo, že vhodně volenými převody lze na tomto nižším kole dosáhnout stejné rychlosti jako na kole vysokém. Tento typ kola byl označován jako "bezpečnostní bicykl". [13] Roku 1885 se objevil první předchůdce skutečného nízkého kola: "Rover Safety, vytvořený Williamem Suttonem a Johnem Starleyem. Jediným způsobem, jak dokázat převahu nízkého kola nad vysokým, bylo vítězství na závodní dráze. Kolem 80. let 19. století byla takových vítězství řada. Někteří nadšení stoupenci vysokých kol nemohli uvěřit svým očím, když viděli, jak nízký rover - jak se tehdy nízkým kolům všeobecně říkalo - vjíždí první do cíle. Úspěch roverů byl jednoznačný, šťastnou okolností také proto, že tehdy nastoupily svou vítěznou pouť světem pneumatiky. [13] Na přelomu 19. a 20. století bylo již technické uspořádání bicyklu (tj. stavba rámu, způsob převodu a řízení) podobné jako dnes. Co však tehdejším kolům naprosto chybělo, byly bezpečné brzdy. V té době ještě neexistovala volnoběžka. Převod vedl na pevnou osu zadního kola a otáčelo-li se toto kolo, točily se i pedály. Při jízdě z kopce malá brzda na předním kole v podobě gumového špalíčku příliš účinná nebyla a tak jezdci nezbylo než brzdit tzv. kontrováním, tj. zadržovat otáčení pedálů. To nebylo pohodlné a jezdec si 7

8 neodpočinul ani při jízdě z kopce. Těmto nesnázím odpomohl Bowden vynálezem axiální brzdy působící z obou stran na ráfek předního i zadního kola (obr. 2). Tato brzda je dodnes všem cyklistům známa. O něco později se ve střední Evropě a v Americe rozšířila tzv. brzda zpáteční (protišlapací), která brzdí přímo ve středu zadního kola pouhým zpětným sešlápnutím. Do roku 1895 se vyráběla kola bez jakéhokoliv příslušenství, jen některé dražší bicykly byly vybaveny primitivní svítilnou. Zpočátku kola neměla ani blatníky. To, co dnes známe jako blatníky, bylo ke konci 19. století nabízeno jako plátěný ochranný pás proti blátu a trvalo to ještě nějaký rok, než se blatníky staly běžnou součástí normálního cestovního kola. [13] obr. 2: Bowdenova brzda Obliba jízdního kola přiměla vtipné hlavy k přizpůsobení obyčejného bicyklu nejrůznějším účelům. A tak bylo kolo postaveno i na koleje a vznikla železniční drezína, nezbytný dopravní prostředek sloužící železničním zřízencům k obhlídkám tratí. Jisté naděje provázely také vznik vojenského skládacího kola, které pěšák nesl na zádech. Kolo opatřené plováky se nazývalo hydrocykl a kdysi bylo velmi rozšířeno. Jízda na kole byla skutečným prožitkem, pokud nefoukal silný protivítr nebo se nemuselo šlapat do kopce. Proto se konstruktéři snažili tyto nepříjemnosti odstranit nebo alespoň zmírnit měnitelným převodem. Podstata takovéhoto převodu je v tom, že po rovině či ze svahu může cyklista jet bez velké námahy na tzv. velký převod, kdežto do kopce a proti větru používá malého převodu, kdy sice jede pomaleji ale nemusí vyvíjet přílišné úsilí. První měnitelný převod byl pouze dvourychlostní, teprve v dalších desítiletích byl všestranně zlepšován a počet převodů byl rozšířen na tři nebo čtyři. [13] 8

9 Zdálo se, že vývoj kol je ukončen. Na přelomu 70. a 80. let 20. století se objevila další novinka: horská kola. Ale inovují se i "běžná" kola Historie MTB V roce 1955 skupina Francouzů na předměstí Paříže pořádala cyklistické závody. Sdružili se v klubu Vélo-Cross Club de Paris. Spoluzakladatel tohoto klubu Guy Santucq byl zařazen do mountainbikové Síně slávy. Ale protože zřejmě nebyla doba ještě dostatečně zralá a také že Evropanům schází americká schopnost prodat komára jako velblouda tak tato myšlenka zapadla až do zimy roku 1973, kdy se vydali dva Kaliforňané, Gary Fisher a Joe Breeze, na svých letitých bicyklech k hoře Tamalpais. Na tomto 850 metrů vysokém vrcholku severně od San Franciska začíná oficiálně éra kol do každého terénu - stoupání a zejména zpáteční prudký sjezd neupravenou cestou plnou štěrku, výmolů a kořenů jim přináší dosud nepoznané zážitky. K jejich průkopníkům patří právě tito dva. [3] A další dva - Charles Kelly a později i Tom Ritchey. S terénními jízdami na kolech se poprvé setkali v cyklistickém klubu, kde několik mladíků holdovalo nevázaným jízdám v přírodě na starých kolech značky Schwinn Cruiser, vyrobených někdy ve čtyřicátých letech, s robustním ocelovým rámem a balonovými pneumatikami. Pátrali po zapomenutých zrezivělých Cruiserech u vetešníků a obchodníků se starým železem, snadno je za pár dolarů získávali a po jejich zpojízdnění se s nimi členové klubu společně vydávali do terénu. Vyvrcholením býval výjezd na Tamalpais, po němž následoval vzrušující sjezd. Prasknutí rámu, řídítek nebo přední vidlice bývalo na denním pořádku a obstarávání náhradních dílů bylo stále obtížnější. [3] Rok 1976 byl dobou prvních závodů. Proslulou závodní dráhou byl asi tři kilometry dlouhý úsek zvaný Cascada Canyon Fire Road nedaleko Fairfaxu, v pahorkovité krajině Marin County (poslední závod se konal roku 1983). Pro tyto originální závody se vžilo označení "repack". Při sjezdu byla protišlapací brzda starých kol (přední brzdu většinou neměla) tak přetížena, že se v zadním náboji pálil mazací tuk. Po každém sjezdu se musel náboj rozebrat a znovu promazat, čemuž se říkalo "repack" (angl. repack = znovu utěsnit, vyměnit těsnění). Závody vypisované každé dva či tři týdny měly velký podíl na neustálém zdokonalování 9

10 kol stavěných pro tento účel. Gary Fisher a Joe Breeze, patřící mezi "repackzávodníky" k nejrychlejším, přicházeli stále s novými technickými zlepšeními. Praskání trubky řídítek zabránila motocyklová řídítka, málo účinnou protišlapací brzdu zadního kola nahradil Gary bubnovými brzdami na obou kolech, uplatňují se motocyklové brzdové páky a bowdeny značky Magura. Jednoho dne Gary namontoval na svůj stařičký bicykl přehazovačku a pětikolečko, což se brzy objevilo na většině terénních kol. Při divokých jízdách mimo cesty se nevyplácelo pouštět jednou rukou řídítka a nahmatávat páčku přehazovačky na trubce rámu. Byl to opět Gary Fisher, kdo přišel s významnou novinkou, která se stala typickou pro horská kola - montuje na řídítka palcem ovládané řazení. [3] Charlie Kelly se ujal popularizace nového trendu v cyklistice. Hodně publikuje a jeho články uveřejňované ve velkých amerických cyklistických magazínech se setkávají s nečekaným ohlasem. Popularita cyklistiky provozované "mimo cesty" ve volné přírodě překračuje hranice kalifornského kraje Marin. Později (1981) zakládá Kelly vlastní časopis s poněkud zvláštním titulem "Fat Tire Flyer Magazine", vycházejícím z tehdejšího označování kol do volného terénu "Fat Tire Bike" (kolo s tlustými pneumatikami). Kelly dal také popud v roce 1977, ke stavbě speciálních rámů pro tento druh kol na zakázku. Přesvědčil svého přítele Joe Breezeho, zručného stavitele rámů, aby vyrobil prototyp. Geometrii rámu tehdy převzali z modelu Schwinn Excelsior, vyráběného v letech 1933 až 1941 a Joe se snažil zvýšit pevnost i tuhost rámu a zároveň postavit rám co nejlehčí. První zakázkový rám speciálního kola do každého terénu byl na světě a dokonale splnil představu tvůrců (vážil 17 kg). Gary Fisher nadále zůstával věrný svému starému dobrému Schwinn Excelsior, který mezitím vylepšil patnácti převody. Jeho vynikající fyzická kondice (býval silničním závodníkem) mu dovolovala porážet všechny ostatní i se starým kolem. Teprve o dva roky později začíná také Gary navrhovat vlastní rámy a protože Breeze byl příliš zaneprázdněn, poohlížel se po někom dalším, kdo by realizoval jeho představy. Tak narazil na Toma Ritcheye, obratného řemeslníka s tvůrčím přístupem k práci. Zanedlouho po převzetí výkresů Tom předal Garymu tři hotové rámy, které byly lehčí než rámy od Breezeho a Gary okamžitě objednává dalších deset. Koncem roku 1979 zakládají Fisher s Kellym vlastní obchodní firmu na prodej kol s rámy od Ritcheye. Gary přemýšlel, pod jakým názvem je uvádět na trh. stará pojmenování kol Schwinn "Clunker", "Ballooner" nebo "Bomber" zavrhl, stejně i 10

11 "Fat Tire Bike". A tak uvedl do života označení zcela originální "Mountain Bike", zkráceně MTB, které zlidovělo. [3] V roce 1980 se horská kola již začínají prosazovat na americkém trhu. Tak jako byla sedmdesátá léta v USA ve znamení kol BMX (Bicycle Moto Cross), která ostatně mají s horskými koly některé společné znaky, tak v osmdesátých letech tam dominovaly Mountain Bike. Sortiment jízdních kol v USA byl náhle obohacen o kola do každého terénu. Byly to v první řadě "Ritchey Mountain Bike", nabízené firmou Fisher/Kelly, jejichž podíl na prodeji MTB činil zpočátku plných 90%. Produkce kol této značky však stále neměla charakter sériové výroby. Prvním skutečně sériovým horským kolem byl až model Stumpjumper firmy Specialized. K jeho inspiraci posloužila kola Ritchey, zakoupená firmou Specialized jako vývojové vzory. [3] 1.2 CHARAKTERISTIKA CYKLOTURISTIKY Turistika Komplex činností spojených s aktivním pohybem a pobytem v přírodě; má za cíl poznání přírodních a společenských poměrů ve zvolené oblasti; k tomu využívá odborně technických znalostí a dovedností [4] Jednotlivé druhy turistiky rozulišujeme podle toho, jakým způsobem ji provádíme. Nejznámějšími druhy jsou: pěší turistika (využívá chůze) vysokohorská turistika ( pohyb v náročném horském terénu) lyžařská turistika (turistika na lyžích) vodní turistika cykloturistika (turistika na kole) mototuristika (využívá dopravního prostředku) [4] Cykloturistika Cykloturistika je druh turistiky, při níž se k cestování používá jízdní kolo azažívá rozvoj v souvislosti s potřebou dnešního člověka vracet se do přírody. Spojuje v sobě jednoduchost pěší turistiky s výhodami mototuristiky, využívá 11

12 jejich přednosti a nahrazuje nedostatky. Jízda na kole má významný pozitivní vliv na zdraví člověka a nenarušuje životní prostředí. Zároveň umožňuje poměrně intenzivní vnímání okolí. Přesun na kole předpokládá zvládnutí techniky jízdy na kole, znalost dopravních předpisů, nebezpečí na silnici, první pomoci a základních oprav. [4] Cykloturistiku lze rozdělit dle použitého typu kola (pomineme-li různé hybridy a kola určená pro speciální disciplíny např. free ride, biketrial, dowhill atp.) silniční kola určena k jízdě po silnici horská kola kola určená pro jízdu v terénu trekingová kola kolo vhodné pro zpevněné cesty, není vhodné pro jízdu v terénu 1.3 CHOVNÁNÍ CYKLISTŮ NA TRASÁCH KČT Občan, tedy i biker nebo cykloturista, má jistě právo užívat státního a tedy společného majetku. Tím je i příroda. Musíme si však uvědomit, že nejsme jediní, kdo si chce přírody užívat. Na začátku devadesátých let jsme začali zjišťovat, které turistické značky jsou pro bikování a cykloturistiky atraktivní. A ti ty cesty, které nepatří do systému turistických stezek, často šlapaly podrážky pohorek dříve, než se jich dotkl první vzorek pneumatiky horského kola. To znamená, že turisté a výletníci využívali cesty daleko dříve, než bikový trend zasáhl do naší republiky. Každému bikerovi se občas stalo, že za zatáčkou vyplašil rodinku na výletě, či houbaře. S rostoucím počtem bikerů se však množí i konflikty s ostatními uživateli stezek a přírody. Pohled na bikery ze strany klubu českých turistů (dále jen KČT)není příliš pozitivní. Důvodem je jistě i ohleduplnost, která mnohým vyznavačům bikování jakoby chyběla. Stížnosti na ekologický dopad tohoto sportu téměř nejsou. Ačkoliv ze zákona je možné pohybovat se na stezkách i kolmo, turisté nad přítomností bikerů na značkách nejásají. Souvisí s tím i dohadování se o tom, kdo má na pěšině přednost je známo několik případů vážných úrazů po srážce pěšího turisty s cyklistou. 12

13 Střety s ostatními uživateli jsou jen jednou, leč závažnou kapitolou. Další je ekologie přírody. Pod pneumatikami horských kol trpí mnohdy i příroda. K její ochraně jsou určeny delegované státní úřady. Ty mají ze zákona dbát na ochranu na výjimečných přírodních a historických cenností. Jistě že zdolávání nových náročných pasáží je lákavé, ale je třeba si uvědomit, že vyjet novou trasu, kde nás napadne je neúnosné, ne-li přímo nezákonné. 13

14 2 CÍL A ÚKOLY PRÁCE CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je přiblížit a navrhnout veřejnosti možnosti cykloturistiky v NP Podyjí a na Znojemsku. V práci jsou navržené trasy seřazeny dle náročnosti, tak aby si každý mohl zvolit dle své výkonnosti a možností. Od nenáročných zpevněných cest až po technicky náročný terén. Cyklotrasy jsou vedeny z výchozího stanoviště města Znojma. Jejich počet je dán podmínkami pohybu v NP a přilehlém okolí. ÚKOLY PRÁCE Prostudovat mapy a literaturu vztahující se k NP Podyjí a oblasti Znojemska. Předběžně vybrat nejpřijatelnější trasy s ohledem na náročnost, bezpečnost a KČT. Projet vybrané trasy a zjistit, zda odpovídají předpokladům a dojmům získaným z map a literatury. Obsahově a metodicky zpracovat vhodné trasy. 14

15 3 METODIKA PRÁCE Informace ke zpracování bakalářské práce jsme získávaly několika způsoby: z map zjišťování profilů tratí (výskového a délkového z publikací a internetu místopis jednotlivých lokalit charakteristika oblasti Zpracování grafů bylo provedeno v programu Microsoft Excel. Grafy znázorňují výškový profil trasy, barevná linie značí pohyb po určené turistické nebo cykloturistické značce či silnici. Mapy byly nascanovány z turistických map KČT 1:50 000, součástí jejich úpravy bylo vyznačení linie tras v programu Malování sady Microsoft Office. Každá trasa je v úvodní části blíže popsána. Místopis, nejzajímavějších lokalit, byl doplněn obrázky. Bakalářská práce je zaměřena na vypracování cyklotras vhodných pro horská kola, vzhledem k současnému trendu výběru a nákupu tohoto druhu jízdních kol. V omezené míře lze užít i kola trekingová, ale silniční kola jsou pro vybrané trasy nevhodná. 15

16 4 PRAKTICKÁ ČÁST 4.1. CHARAKTERISTIKA OBLASTI ZÁKLADNÍ ÚDAJE O NÁRODNÍM PARKU PODYJÍ Rozloha NP: Ochranné pásmo: 63 km² 29 km² Délka toku Dyje v NP: 40 km Nejvyšší bod: Nejnižší bod: 536 m.n.m. 207 m.n.m. Lesnatost: 84 % Zemědělská plocha: 9 % Ostatní plochy: 7 % Národní park (obr. 3) byl vyhlášen ke dni 1.července 1991 nařízením vlády ČR č. 164/1991 Sb. K zajištění ochrany přírody na území NP Podyjí a jeho ochranného pásma byla zřízena Správa NP Podyjí. Počátek velkoplošné územní ochrany středního toku Dyje se datuje rokem 1978, kdy byla na ploše 103 km² vyhlášena Chráněná krajinná oblast Podyjí. Její větší část byla součástí hraničního pásma a byla tedy turistické veřejnosti nepřístupná. Vzhledem k mimořádným přírodovědným kvalitám území bylo po změně politického klimatu v roce 1989 započato s přípravami k přehlášení Podyjí do kategorie národní park. V roce 1991 byly vyhlášeny dva nové národní parky - Šumava a Podyjí. NP Podyjí je rozlohou nejmenším národním parkem v ČR - 63 km², plocha jeho ochranného pásma činí 29 km². NP Podyjí je situován mezi Znojmem a Vranovem nad Dyjí při státní hranici se sousedním Rakouskem. K byl vyhlášen Národní park Thayatal i na pravém rakouském břehu Dyje, čímž vzniklo jedinečné bilaterární území evropského významu. Členité území Podyjí je součástí pahorkatiny jihovýchodního okraje Českomoravské vrchoviny, pouze východní okraj zasahuje do Dyjsko- 16

17 svrateckého úvalu. Geologické podloží je převážně tvořeno kyselými horninami moravika dyjské klenby a dyjského masivu. Národní park reprezentuje výjimečně zachovalou ukázku krajiny říčního údolí v pahorkatinném stupni střední Evropy. Kaňon Dyje vytváří unikátní říční fenomén s četnými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějšími skalními tvary, kamennými moři a skalními stěnami. Většina obdobných říčních údolí byla u nás pozměněna výstavbou přehrad, komunikací a rekreačních objektů. Území vyniká vysokou pestrostí rostlinných a živočišných společenstev danou střídavou expozicí svahů v údolí Dyje. Přirozenou osou území je řeka Dyje, která na své 40 km dlouhé cestě z Vranova do Znojma vytvořila v horninách českého masivu kaňonovité údolí, jehož hloubka dosahuje až 220 m. obr. 3: Národní park Podyjí Území NP je rozděleno do 3 zón se zvláštním ochranným režimem: I. zóna (přísná přírodní) - zahrnuje zejména jádrové území NP tvořené údolním zářezem řeky Dyje a přítoky. Příroda je zde ve stavu nenarušeném nebo jen málo ovlivněném. Jedná se především o přirozené lesní porosty na svazích údolí, zahrnující skalní stepi, reliktní bory, suťové lesy a fragmenty podhorských pralesů. Příroda v této zóně je ponechána samovolnému vývoji, v jehož zájmu 17

18 jsou veškeré lidské činnosti vyloučeny. Vstup a pohyb v této zóně je možný jen po vyznačených turistických cestách. II. zóna (řízená přírodní) - zahrnuje velkou část lesního komplexu a nejhodnotnější plochy bezlesí (vřesoviště a louky). Cílem péče v této zóně je dosažení přírodě blízkého stavu lesních společenstev. Přírodovědně unikátní bezlesá stanoviště je nezbytné udržovat v žádoucím stavu odborně podloženým managementem (pastva, kosení a jiné biotechnické zásahy). Pravidla pro pohyb návštěvníků v této zóně jsou totožná jako v zóně I. III. zóna (okrajová) - lemuje většinou druhou zónu ve vnější části národního parku. Je nejvíce poznamenána lidskou činností člověka. Zahrnuje zemědělsky využívané plochy především v okolí Čížova a Lukova a okrajové partie lesního komplexu. Je zde umožněno přiměřené využívání pro zemědělství, lesnictví a turistiku, které je podmíněno cíli a zájmy ochrany přírody CHARAKTERISTIKA CYKLOTRAS Všechny trasy jsou vedeny ze Znojma (obr. 4) od mostu přes řeku Dyji přímo pod vodní nádrží Znojmo. Nejdelší trasa měří 67 km její převýšení je 1080 m, nejkratší z tras má délku 25 km a její převýšení je 328 m, jejich celková délka je 160 km. Průměrné převýšení tras je 726 m. obr. 4: Znojmo Trasy jsou vedeny z většiny terénem, po cyklostezkách nebo stezkách pro pěší turisty. Možnostmi změny se tato práce nezabývá, a záleží uvážení vedoucího skupiny, na domluvě a zvážení vlastních a kolektivních fyzických sil. Všechny trasy lze krátit nebo obměňovat vzhledem ke změnám klimatickým (náhlá změna 18

19 počasí), fyzickým (únava) nebo technickým (defekt, zlomení rámu, aj.). Každá trasa je vedena v blízkosti místa technické a první pomoci, kde lze v případě zdravotních nebo technických problémů provést základní úkony ke zmírnění následků. Možnosti občerstvení je ve všech obcích (Konice, Havraníky, Podmolí Mašovice, 4ížov, Vranov nad Dyjí atd.), ale i v místech, která jsou častým cílem turistů např. vinice Šobes. Možnosti koupání v oblasti je dostatek (řeka Dyje, Vranovská přehrada, bývalý lom v Mašovicích, koupaliště Louka ve Znojmě nebo nedalekém Únanově). Celá oblast NP Podyjí nabízí množství přírodních zajímavostí (kamenná moře, Ledové sluje, Sealsfieldův kámen, Liščí skála apod.) Také o historické památky není v okolí Znojma a NP Podyjí nouze např. zřícenina Nový hrádek, zámek ve Vranově nad Dyjí a památková rezervace ve Znojmě CYKLOTRASA Č. 1 ZNOJMO POPICE SEALSFIELDŮV KÁMEN ŠOBES POMOLÍ ČÍŽOV LEDOVÉ SLUJE VRANOV NAD DYJÍ ŠUMNÁ OLBRAMKOSTEL ŽERŮTKY CITONICE ZNOJMO Popis trasy délka: 67 převýšení: 1080 m (obr. 10) Od mostu přes řeku Dyji a z rozcestníku Údolí Dyje po červené turistické značce. Za obcí Konice odbočit na zelenou až na Sealsfieldův kámen. Po žluté k rozcestníku Baštův mlýn nebo Pod Šobesem. Zde pokračovat po červené až na rozcestník U Milíře. Dále jet po modré na žlutou. V Podmolí odbočit vpravo po zelené a opět se napojit na červenou turistickou značku odbočením vpravo. Po červené do Lukova, kde se odbočí vlevo. Stále po červené až k rozcestníku Pod Čížovem. Odbočit vpravo po asfaltové cestě před první budovou (Návštěvnické stř. Správy NP). Objet zprava závoru a zákaz vjezdu. Pokračovat po asfaltové 19

20 cestě až k další závoře u rozcestníku Vranovské skály. Odtud opět po červené lesem a po asfaltu přes Zadní Hamry až do Vranova nad Dyjí. Cesta zpět vede z Vranova nad Dyjí po silnici zároveň po turistické zelené směrem na Vranovskou přehradu, přes hráz přehrady po asfaltové cestě. Za hájenkou, která je po levé ruce, odbočit vlevo do lesa, dále jet po zelené až do obce Šumná. Tuto projet po zelené kolem nádraží a nadále kopírovat zelenou až do Olbramkostela. U kostela odbočit vpravo a sledovat modrou turist. značku kopírující silnici až do Citonic. V Citonicích odbočit po silnici vpravo a za nimi sjet ze silnice vlevo stále po modré dojet až k mostu přes řeku Dyji. (obr. 9) Místopis Znojmo- 300 m.n.m m.n.m. Město ohraničující území NP z východu. Místo bylo osídleno již v době kamenné. Historie města navazuje na tradici staroslovanského hradiště, které leželo nad soutokem Dyje a Gránického potoka. Po rozpadu Velké Moravy v první polovině 11. století vznikl na druhé straně hlubokého údolí v roce 1046 hrad Znojem, který byl v letech sídlem údělných knížat z rodu Přemyslovců. V době panování českého krále Přemysla Otakara I. došlo ke sloučení několika tehdejších osad okolo hradu. Tím vzniklo město Znojmo, které bylo v roce 1226 povýšeno na město královské. R založil údělný kníže Konrád Ota premonstrátský klášter v Louce, jehož historie je velmi úzce spjatá s rozvojem města Znojma. Ve 13. století jsou ve městě zakládány kláštery dalších řádů - minoritů, dominikánů a klarisek. Ve středověku vznikl půdorys starého města sevřeného hradbami, který se zachoval dodnes. Po požáru 1490 je celé 16. stol. ve znamení renesanční přestavby, kterou vedou stavební mistři z Rakouska a Itálie. Z této doby pochází celá řada měšťanských i šlechtických domů a paláce s barokními doplňky. Po bitvě na Bílé hoře se zde v roce 1628 konal zemský sněm, na kterém bylo pro Moravu přijato Obnovené zřízení zemské, jež uzákonilo dědičnost Habsburků na českém trůně, absolutismus, rekatolizaci a germanizaci. 17. století bylo pro Znojmo velmi těžkým obdobím. Roku 1645 obsadila město vojsko švédského generála Torstensona, roku 1663 hrozili Turci obsazením Znojma a v letech bylo zasaženo ničivou epidemií moru. 20

21 Josefínské reformy roku 1784 přinesly Znojmu nejen zrušení několika klášterů, ale také ukončení významných uměleckých zakázek. V průběhu deseti let se městem převalilo několik armád - roku 1799 ruská vojska na cestě do Itálie, roku 1805 francouzská vojska při postupu na Slavkov. V roce 1809 se v okolí města svedla prudká bitva mezi vojsky císaře Napoleona a rakouského císaře Františka I. Pobyt vítězných Francouzů stál město víc než čtvrt milionu zlatých. Větší rozvoj města nastal až ve druhé polovině 19. století s budováním císařských silnic do Prahy, Vídně a Brna. V té době město opustilo středověké hranice a začalo se rozrůstat na místě bývalých sadů a vinic. V období českého obrozenectví byl v roce 1870 ve Znojmě založen vlastencem, notářem a básníkem Janem Vlkem první český spolek Beseda Znojemská. V roce 1918 byl německým obyvatelstvem učiněn neúspěšný pokus o odtržení Znojma a Znojemska od nově vzniklé Československé republiky. V době II. světové války bylo Znojmo součástí tzv. sudet. Znojmo bylo osvobozeno Rudou armádou 8. května Celý historický střed města byl v roce 1971 vyhlášen za Městskou památkovou rezervaci. Znojmo je proslulé vínem a znojemskými okurkami, které sem přivezl v 16. stol. opat louckého kláštera Šebestián Freytag z Čepiroh jako lék proti moru. Okresní město, hospodářské a kulturní centrum jihozápadní Moravy. Vlakové i autobusové spojení. Nástupiště turistických tras do východní části NP Podyjí. Sealsfieldův kámen Vyhlídka do hlubokého kaňonu (obr. 5) Dyje na Popickém okruhu. Oblíbené místo spisovatele Karla Antona Postla (později používal anglický pseudonym Charles Sealsfield), narozeného r v Popicích. Studoval teologii ve Znojmě a v Praze, vstoupil do řádu Křížovníků s červenou hvězdou. V roce 1822 uprchl do Švýcarska a potom do Ameriky. Demokratičnost americké společnosti na něho ve srovnání s rakouským absolutismem silně zapůsobila a popisuje tyto dva odlišné režimy v knihách Rakousko - jaké je", USA - jaké jsou" a Američané - jací jsou". Později poznal i negativní stránky americké civilizace a jednu z nich - tragédii amerických Indiánů vylíčil v románu o indiánském náčelníkovi Tokeah 21

22 aneb Bílá růže". Roku 1832 se vrací do Švýcarska, kde roku 1864 umírá. obr. 5: Sealsfieldův kámen Devět mlýnů První písemné zprávy o mlýnech na této lokalitě pochází z roku Historicky je prokázáno šest mlýnů. Další tři ležely níže po proudu a zřejmě v důsledku povodní byly pusté již v 16. století. Z šesti mlýnů přežily do nedávné doby čtyři. V padesátých letech byly násilně zlikvidovány. Z nich se zachovaly jezy, sklepy a někdy i zbytky náhonů a budov. Mezi ně patří Gruberův mlýn (rozcestí turist. cest pod Šobesem) a Papírna (cestou na Sealsfieldův kámen). Šobes Lokalita byla osídlena již ve starší době kamenné. Pravěké hradiště zde bylo v době bronzové, osídlení i v čase Keltů a v době římské. Již ve středověku byla lokalita využívána k pěstování vinné révy. Víno bylo proslulé svojí kvalitou a zejména v minulém století dodáváno na císařský dvůr a do význačných vídeňských restaurací. Dnes se zde vinná réva pěstuje na ploše asi 11 ha. Lokalita je řazena mezi deset nejlepších vinařských poloh v Evropě. Pěstují se zde především bílá vína: rulandské šedé a bílé, ryzlink rýnský a vlašský. V letních měsících je možnost ochutnávky vín z této polohy přímo na vinici. (Akce je součástí vinařského turistického programu, který na Šobesu provozuje společnost Znovín, a.s.). V nejužším místě šobeského meandru je pěkný výhled na obě strany hřbetu. V okolí je teplomilná doubrava s hojným výskytem parazitického ochmetu evropského. Po hřbetu vede tzv. Římská cesta - stará obchodní cesta spojující již od raného středověku české země a Rakousko. 22

23 Ledové sluje Suťový svah s množstvím podzemních prostor vzniklých skalním řícením ortoruly. V důsledku specifického mikroklimatu sutí se v podzemí vytváří ledová výzdoba, která někdy vytrvá až do pozdního jara. Na povrchu vzniklo unikátní společenstvo chladnomilných a stínomilných druhů rostlin a živočichů. Je zde původní výskyt jedle bělokoré, hojně tu roste silně ohrožený oměj jedhoj, ohrožená lilie zlatohlavá nebo náprstník velkokvětý, na skalních svazích v okolí hnízdí krkavec velký, lejsek malý, který je indikátorem zachovalých bučin, nebo čáp černý - symbol Národního parku Podyjí. V podzemních prostorách žije nejméně 17 druhů netopýrů. Svah včetně podzemních prostor je veřejnosti nepřístupný z důvodů ochrany přírody i z důvodů bezpečnostních, neboť skalní bloky jsou dosud v pohybu. Obelisk na Ledových slujích byl postavený asi v roce 1860 Okrašlovacím spolkem ve Vranově k poctě hraběnky Heleny z Mníšku, jako projev díků za zpřístupnění Ledových slují. Dle legendy vyobrazené na pamětní listině je v základech obelisku zazděn hrnec mincí a pahýl borovice, která stála na vrcholu skály. Čížov Obec v ochranném pásmu NP. První zmínka je k roku Kaple Panny Marie Bolestné z roku V okolí obce zjištěny nálezy z mladší doby kamenné. Dochovaná původní vesnická zástavba, dnes hojně využívána chalupáři. Obec je ze všech stran obklopena národním parkem. Je zde Návštěvnické středisko a Lesní správa - pracoviště Správy NP. Na konci obce podél pohraniční silnice je zachována část linie železné opony. Pod obcí v údolí Dyje je hraniční přechod Čížov - Hardegg pro pěší a cyklisty. Východisko turistických tras do české i rakouské strany Podyjí. Vranov nad Dyjí Obec leží v ochranném pásmu NP. Již před rokem 1100 zde byl významný obranný hraniční hrad na 76 m vysoké skále. Po požáru roku 1665 byl přebudován J.B. Fischerem z Erlachu v monumentální barokní panské sídlo, jehož architektonickým těžištěm je sál předků s cennou freskou od J. M. Rottmayra. Zámecká kaple Nejsvětější Trojice z konce 17. stol. Dnes patří zámek do správy 23

24 Památkového ústavu v Brně. Na zámku je mimo jiné expozice vranovské kameniny a cenná knihovna. (obr. 6) V podhradí vznikla osada povýšená roku 1516 na městečko. Dnes tu stojí farní kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 13. stol., fara datovaná kolem r Na náměstí je morový sloup z roku 1716 postavený vlastníkem vranovského panství M. H. Althannem jako díkuvzdání za zdolání morové epidemie, při níž v roce 1680 zemřelo ve Vranově 83 poddaných. obr. 6: Vranov nad Dyjí zámek Vranovská přehrada Přehradní nádrž (obr. 7) byla vybudována v období první republiky v letech Betonová hráz zadržuje v jezeře o délce téměř 30 km milionů m3 vody. Zatopená plocha činí 762,5 ha. Hloubka jezera dosahuje až 45 m. Hráz a hlavní přehradní jezero se nachází asi 1 km od centra Vranova nad Dyjí. Přehradní jezero je centrem rekreace a vodních sportů. Na své si zde přijdou milovníci windsurfingu a jachtingu. Vody nádrže jsou proslulé bohatstvím ryb. Písečná pláž s pozvolným vstupem do vody nabízí požitek z plavání pro začínající i zkušené plavce. Na travnaté louce je dostatek stromů, které umožňují skrytí se před slunečními paprsky. Děti jistě využijí přítomnost velkého tobogánu. Na pláži je dostatek možností pro občerstvení i zakoupení dalšího zboží či suvenýrů. Rovněž se lze pohodlnou cestou přes visutý most nad ústím Švýcarské zátoky do přehradního jezera dostat na stranu hráze. Pláž je přístupná pro motoristy z Vranova nad Dyjí, kde je před hrází parkoviště o dostatečné kapacitě nebo od 24

25 obce Štítary, kde je parkoviště skryto v lese. Pro cykloturisty se nabízí ještě možnost využít nejkratší cesty ze Znojma a sjet prudším klesáním ke konci Švýcarské zátoky a po jejím břehu dojet přímo k mostu vedoucí k pláži. Podél břehů se nachází velký počet soukromých a podnikových chat. Připravuje se obnovení lodní dopravy, která zde fungovala až do 80. let a byla vyhledávanou turistickou atrakcí. Cesta od hráze až k Bítovu přináší díky členitému charakteru přehradní trajektorie neobyčejně přitažlivé zážitky. Při plavbě po jezeře bychom se po průjezdu několika zákrutami dostaly až k bítovským zátokám pod zříceninu strážního hradu Corštejn ze 14. století a o kousek dál k přítoku Želetavky, vévodí majestátně soutoku těchto řek starobylý hrad Bítov z 11. století. Pod námi by se nacházelo místo zatopeného starého Bítova, jehož základy jsou při poklesu výšky vodní hladiny vidět ještě dnes. Bítov však nebyl v 30. letech zatopen bez náhrady. Nad zátokami byla vybudována na tehdejší dobu velmi moderní obec, která je dnes jedním z center vranovského regionu. obr. 7: Vranovská přehrada - hráz Šumná Obec Šumná (obr. 8) se nachází přibližně 15 km západně od Znojma a přibližně 6 km od Vranovské přehrady. Dobré dopravní spojení a důležitá železniční stanice mají značný význam z hlediska cestovního ruchu. Obec se stává vstupní branou k Vranovské přehradě. Tuto skutečnou znásobuje poloha obce na okraji Národního parku Podyjí a rozvinutá síť cykloturistických tras. Obec Šumná získala svůj původní název teprve roku V předchozích dobách byla známá jako 25

26 Šumvald nebo německy Schönwald. Tuto poměrně mladou obec založil majitel vranovského panství advokát Josef Hilgartner rytíž z Lilienbornu roku Původně samostatná obec připadla roku 1817 ke Štítarům a obyvatelstvo je většinou německé národnosti. Rozvoj obce zásadně ovlivnila výstavba železnice, spojující Berlín s Vídní roku 1871 a téměř souběžně výstavba silnice spojující Znojmo a Vranov. Roku 1920 se obec osamostatnila. Národnostní problémy související s nástupem nacismu k moci vyústily , kdy byla obec okupována německou armádou a připojena k velkoněmecké říši. České obyvatelstvo z velké části uprchlo do vnitrozemí ze strachu před zatýkáním a ordnery. Po válce dochází k návratu českých obyvatel a k přílivu dalších českých rodin z vnitrozemí. Roku 1949 získává obec název Šumná. obr. 8: Šumná obr. 10: výškový profil cyklotrasy č.1 26

27 obr. 9: mapa cyklotrasy č. 1 27

28 4.3 CYKLOTRASA Č. 2 ZNOJMO HLUBOKÉ MAŠŮVKY PLAVEČ JEVIŠOVICE KRAVSKO ZNOJMO Popis trasy: délka: 42 km převýšení: 680 m (obr. 15) Od mostu přes řeku Dyji do Přímětic, odtud po silnici do Hlubokých Mašůvek. U kostela se napojit na zelenou turistickou značku a tu sledovat až do Plavče. U rozcestníku přejít na žlutou a jet po ní kolem Čertovy stěny až do Jevišovic. Z Jevišovic sledovat modrou až k rybníku a rozcestníku Jankovec, kde je nutné odbočit vlevo po asfsfaltové cestě a jet po ní až do Kravska. Dále po silnici přes Mramotice do Znojma. (obr. 14) Místopis: Znojmo- 300 m.n.m m.n.m. Město ohraničující území NP z východu. Místo bylo osídleno již v době kamenné. Historie města navazuje na tradici staroslovanského hradiště, které leželo nad soutokem Dyje a Gránického potoka. Po rozpadu Velké Moravy v první polovině 11. století vznikl na druhé straně hlubokého údolí v roce 1046 hrad Znojem, který byl v letech sídlem údělných knížat z rodu Přemyslovců. V době panování českého krále Přemysla Otakara I. došlo ke sloučení několika tehdejších osad okolo hradu. Tím vzniklo město Znojmo, které bylo v roce 1226 povýšeno na město královské. R založil údělný kníže Konrád Ota premonstrátský klášter v Louce, jehož historie je velmi úzce spjatá s rozvojem města Znojma. Ve 13. století jsou ve městě zakládány kláštery dalších řádů - minoritů, dominikánů a klarisek. Ve středověku vznikl půdorys starého města sevřeného hradbami, který se zachoval dodnes. Po požáru 1490 je celé 16. stol. ve znamení renesanční přestavby, kterou vedou stavební mistři z Rakouska a Itálie. Z této doby pochází celá řada měšťanských i šlechtických domů a paláce s barokními doplňky. Po bitvě na Bílé 28

29 hoře se zde v roce 1628 konal zemský sněm, na kterém bylo pro Moravu přijato Obnovené zřízení zemské, jež uzákonilo dědičnost Habsburků na českém trůně, absolutismus, rekatolizaci a germanizaci. 17. století bylo pro Znojmo velmi těžkým obdobím. Roku 1645 obsadila město vojsko švédského generála Torstensona, roku 1663 hrozili Turci obsazením Znojma a v letech bylo zasaženo ničivou epidemií moru. Josefínské reformy roku 1784 přinesly Znojmu nejen zrušení několika klášterů, ale také ukončení významných uměleckých zakázek. V průběhu deseti let se městem převalilo několik armád - roku 1799 ruská vojska na cestě do Itálie, roku 1805 francouzská vojska při postupu na Slavkov. V roce 1809 se v okolí města svedla prudká bitva mezi vojsky císaře Napoleona a rakouského císaře Františka I. Pobyt vítězných Francouzů stál město víc než čtvrt milionu zlatých. Větší rozvoj města nastal až ve druhé polovině 19. století s budováním císařských silnic do Prahy, Vídně a Brna. V té době město opustilo středověké hranice a začalo se rozrůstat na místě bývalých sadů a vinic. V období českého obrozenectví byl v roce 1870 ve Znojmě založen vlastencem, notářem a básníkem Janem Vlkem první český spolek Beseda Znojemská. V roce 1918 byl německým obyvatelstvem učiněn neúspěšný pokus o odtržení Znojma a Znojemska od nově vzniklé Československé republiky. V době II. světové války bylo Znojmo součástí tzv. sudet. Znojmo bylo osvobozeno Rudou armádou 8. května Celý historický střed města byl v roce 1971 vyhlášen za Městskou památkovou rezervaci. Znojmo je proslulé vínem a znojemskými okurkami, které sem přivezl v 16. stol. opat louckého kláštera Šebestián Freytag z Čepiroh jako lék proti moru. Okresní město, hospodářské a kulturní centrum jihozápadní Moravy. Vlakové i autobusové spojení. Nástupiště turistických tras do východní části NP Podyjí. Hluboké Mašůvky Sídliště lidu s moravskou malovanou keramikou (4. stol. př. n. l.), kde nalezl František Vildomec známou Mašůveckou Venuši. Kostel Navštívení P. Marie původně barokní z roku 1680 byl v roce 1952 rozšířen. Před kostelem jsou sochy sedmi českých světců od znojemského sochaře J. T. Fischera z roku Památník osvobození na návrší nad obcí z dukelského bojiště, Lidic a Terezína. (obr. 11) 29

30 obr. 11: památník osvobození Lapikus Hrad založený koncem 14. stol. a zničený pravděpodobně za česko-uherských válek, protože roku 1508 je již uváděn jako pustý. Na konci ostrohu jsou zachovány základy hradní zdi a část zdiva věže a paláce. Plaveč Obec spůvodně renesančním zámkem, který byl po roce 1742 přestavěn a postupně upravován roku V současné době zámek slouží jeko domov důchodců. Při vstupu do zámku stojí románská rotunda Panny Marie z počátku 13. stol. Lucerna rotundy je završena zoomorfní plastikou z kamene. Čertova stěna Jedná se o prudké srázy na jižních svazích na Hlubokým potokem. Před jeho ústím do Jevišovky se nachází řada skalních výstupů a balvanitou sutí. Jevišovice Na ostrohu levého břehu Jevišovky naproti obci Jevišovice je výšinné pravěké hradiště zkoumané v letech J. Palliardim. Nálezy z nejmladší vrstvy jsou nazývány jevišovickou kulturou. Obec Jevišovice je připomínána již v roce 1289 jako majetek pánů z Kunštátu. Z nich je znám zejména Hynek z Kunštátu, zvaný Suchý Čert, který za husitských válek v roce 1404 ubránil Znojmo proti spojenému vojsku krále Zikmunda a vévody Albrechta. O necelých dvacet let později byly však Jevišovice dobyty a zajatí husité upáleni ve Znojmě. Na jejich památku byl v roce 1925 vybudován na vrchu Žalově nad Jevišovickou přehradou 30

31 vybudován pomník ve tvaru kalicha a roku 1956 znovu obnovený. Původně gotický hrad na ostrohu na pravém břehu Jevišovky byl koncem 16. stol přeměněn na čtyřkřídlí renesanční zámek s arkádami, který byl dokončen až v roce 1686 již v baroku (obr. 12). V té době byl majetkem Raduita de Souches, o čemž svědčí jeho erb na průčelí zámku. Od konce 19, stol byl zámek používán pouze k hospodářským účelům. Dnes je zde depozitář Moravského muzea a vlastivědné expozice. Nový zámek je na JV okraji města a vznikl romantickou přestavbou barokního letohrádku roku V parku je cyklus mytologických soch převezených sem z kláštera v Louce, z nichž 8 pochází od L. Mattieliho z pol. 18. stol. Dnes zámek slouží jako domov důchodců, park je přístupný široké veřejnosti. V obci je i kašna ze 17. stol. a barokní sochy a domy z 18. stol. Na východním okraji Leží Jevišovická přehrada s koupalištěm. Je to nejstarší přehrada na Moravě, vybudovaná v letech pro ochranu proti záplavám a pro potřeby cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou. Hráz je vysoká 25 metrů. Status městečka získala má obec od konce 14. stol. a městem je od počátku 18. století. obr. 12: starý zámek Jevišovice Kravsko Velmi stará osada patřila od počátku klášteru v Louce, jenž byl v rámci josefínských reforem zrušen. Po zrušení louckého kláštera v r připadlo Kravsko moravskému náboženskému fondu a bylo v r prodáno hraběti Janu Václavu Ugartovi. V r držel hrabě Alois Ugarte. Ten nechal na jihozápad od osady, na návrší směrem ke Znojmu vystavět dvouposchoďový obdélníkový klasicistní zámek. Chodba spojuje zámek s nakoso postavenou hranolovou kaplí, která byla vybudována v r Kaple s kruhovými okny v novobarokním slohu 31

32 má z důvodů souměrnosti protějšek při opačném křídle. Počátkem 20. století náleželo Kravsko sestrám, kněžně Luise de Frasso-Dentice a hraběnce Karolině Lützowové, v r Luigimu a Emilii de Frasso-Dentice. Jako letní sídlo jej tento italský rod využíval až do r Novodobé úpravy se dotkly hlavně interiérů, v nichž je místy dochována štuková výzdoba a zbytky maleb. Po r byla v zámku umístěna škola. V roce 1984 byl zámek (obr. 13) kompletně zrekonstruován a využit jako rekreační a školící středisko. Nově byl upraven i okolní park se vzácnými dřevinami (unikátní sekvojovec obrovský), který je volně přístupný veřejnosti. obr. 13: zámek Kravsko obr. 15: výškový profil cyklotrasy č.2 32

33 obr. 14: mapa cyklotrasy č. 2 33

34 4.2. CYKLOTRASA Č. 3 ZNOJMO KRÁLŮV STOLEC ANDĚLSKÝ MLÝN PODMOLÍ HAVRANÍKY POPICE KRAVÍ HORA ZNOJMO Popis trasy: délka: 25 km převýšení: 815 m (obr. 18) Ze Znojma od mostu po modré turistické značce k rozcestníku Gránice, odtud po zelené cca 200 metrů až k hájence (jediná budova). Na křižovatce odbočit vpravo (do mírného kopce) a jet po poní zpevněné cestě až k silnici, po ní se dát vlevo a po cca 150 metrech odbočit vpravo na polní cestu. Na křižovatce polních cest odbočit vpravo a následně vlevo a vjet do lesa. Cesta se po chvíli setká se zelenou turist. značkou po které pokračujeme až na Králův stolec. Od Králova stolce stále sledovat zelenou a k rozcestníku Andělský mlýn. Odbočit vlevo přes kamenný most za ním se napojit na žlutou. Dáme se cestou směřující vlevo. Žluté se držet až k rozcestníku Nivky. Odbočit vpravo a po modré na rozcestí Pod Šobesem, odkud jet po červené přes Kraví horu až do Znojma k mostu přes řeku Dyji. (obr. 17) Místopis: Znojmo- 300 m.n.m m.n.m. Město ohraničující území NP z východu. Místo bylo osídleno již v době kamenné. Historie města navazuje na tradici staroslovanského hradiště, které leželo nad soutokem Dyje a Gránického potoka. Po rozpadu Velké Moravy v první polovině 11. století vznikl na druhé straně hlubokého údolí v roce 1046 hrad Znojem, který byl v letech sídlem údělných knížat z rodu Přemyslovců. V době panování českého krále Přemysla Otakara I. došlo ke sloučení několika tehdejších osad okolo hradu. Tím vzniklo město Znojmo, které bylo v roce 1226 povýšeno na město královské. R založil údělný kníže Konrád Ota premonstrátský klášter v Louce, jehož historie je velmi úzce spjatá s rozvojem města Znojma. Ve 13. století jsou ve městě zakládány kláštery dalších řádů - minoritů, dominikánů a 34

35 klarisek. Ve středověku vznikl půdorys starého města sevřeného hradbami, který se zachoval dodnes. Po požáru 1490 je celé 16. stol. ve znamení renesanční přestavby, kterou vedou stavební mistři z Rakouska a Itálie. Z této doby pochází celá řada měšťanských i šlechtických domů a paláce s barokními doplňky. Po bitvě na Bílé hoře se zde v roce 1628 konal zemský sněm, na kterém bylo pro Moravu přijato Obnovené zřízení zemské, jež uzákonilo dědičnost Habsburků na českém trůně, absolutismus, rekatolizaci a germanizaci. 17. století bylo pro Znojmo velmi těžkým obdobím. Roku 1645 obsadila město vojsko švédského generála Torstensona, roku 1663 hrozili Turci obsazením Znojma a v letech bylo zasaženo ničivou epidemií moru. Josefínské reformy roku 1784 přinesly Znojmu nejen zrušení několika klášterů, ale také ukončení významných uměleckých zakázek. V průběhu deseti let se městem převalilo několik armád - roku 1799 ruská vojska na cestě do Itálie, roku 1805 francouzská vojska při postupu na Slavkov. V roce 1809 se v okolí města svedla prudká bitva mezi vojsky císaře Napoleona a rakouského císaře Františka I. Pobyt vítězných Francouzů stál město víc než čtvrt milionu zlatých. Větší rozvoj města nastal až ve druhé polovině 19. století s budováním císařských silnic do Prahy, Vídně a Brna. V té době město opustilo středověké hranice a začalo se rozrůstat na místě bývalých sadů a vinic. V období českého obrozenectví byl v roce 1870 ve Znojmě založen vlastencem, notářem a básníkem Janem Vlkem první český spolek Beseda Znojemská. V roce 1918 byl německým obyvatelstvem učiněn neúspěšný pokus o odtržení Znojma a Znojemska od nově vzniklé Československé republiky. V době II. světové války bylo Znojmo součástí tzv. sudet. Znojmo bylo osvobozeno Rudou armádou 8. května Celý historický střed města byl v roce 1971 vyhlášen za Městskou památkovou rezervaci. Znojmo je proslulé vínem a znojemskými okurkami, které sem přivezl v 16. stol. opat louckého kláštera Šebestián Freytag z Čepiroh jako lék proti moru. Okresní město, hospodářské a kulturní centrum jihozápadní Moravy. Vlakové i autobusové spojení. Nástupiště turistických tras do východní části NP Podyjí. 35

36 Králův stolec Vyhlídka nad vzdutou hladinou Znojemské přehrady. Podle pověsti odtud sledoval polský král Jan III. Sobieski v roce 1683 přechod svých vojsk přes Dyji, když táhl na pomoc Turky obležené Vídni. Roku 1892 byl na tomto místě vybudován Znojemskou sekcí Rakouského turistického klubu dřevěný pavilon, který sloužil až do konce první světové války. Roku 1922 zřídil Spolek německých turistů ve spolupráci s Klubem českých turistů nedaleko místa původního pavilonu nový altán v jeho dnešní podobě. Ve skalách pod Královým stolcem byla objevena jediná dnes známá letní skalní kolonie vrápence malého v Evropě. V okolí nenachází zaniklá osada Čekanovice a archeologické lokality na svazích v lese terasy kdysi zemědělských míst obdělávaných jako vinice. Andělský mlýn (obr. 16) Bývalý renesanční mlýn v údolí Mašovického potoka, poslední dochovaný mlýn na území NP Podyjí. Historická památka, na zdech byly nalezeny zbytky sgrafitové výzdoby, uvnitř původní stavební prvky (stropy, omítky). V současné době probíhají opravy objektu. obr. 16: Andělský mlýn Šobes Lokalita byla osídlena již ve starší době kamenné. Pravěké hradiště zde bylo v době bronzové, osídlení i v čase Keltů a v době římské. Již ve středověku byla lokalita využívána k pěstování vinné révy. Víno bylo proslulé svojí kvalitou a zejména v minulém století dodáváno na císařský dvůr a do význačných vídeňských restaurací. Dnes se zde vinná réva pěstuje na ploše asi 11 ha. Lokalita je řazena mezi deset nejlepších vinařských poloh v Evropě. Pěstují se zde 36

37 především bílá vína: rulandské šedé a bílé, ryzlink rýnský a vlašský. V letních měsících je možnost ochutnávky vín z této polohy přímo na vinici. (Akce je součástí vinařského turistického programu, který na Šobesu provozuje společnost Znovín, a.s.). V nejužším místě šobeského meandru je pěkný výhled na obě strany hřbetu. V okolí je teplomilná doubrava s hojným výskytem parazitického ochmetu evropského. Po hřbetu vede tzv. Římská cesta - stará obchodní cesta spojující již od raného středověku české země a Rakousko. Popice Obec ochranného pásma NP. Pravěké osídlení z mladší doby kamenné. První zmínka je k roku Je zde kostel sv. Zikmunda z 2. poloviny 13. stol., přestavěný v 17. stol. a fara Křížovníků s červenou hvězdou z 1. poloviny 18. stol. Vedle fary rodný dům spisovatele Charlese Sealsfielda. Na okraji obce na vřesovišti stojí socha sv. Floriána. Obec leží na hlavní červené turistické trase. Je zde spousta sklepních uliček. Kraví hora 324 m.n.m. Pahorek nad Znojmem se vzácnou vřesovištní flórou a faunou (viz Havranické vřesoviště). Území je součástí širokého pruhu vřesovišť mezi Znojmem a Retzem v Rakousku. Vzniklo ve středověku vykácením původních doubrav a následnou extenzivní pastvou. Výskyt teplomilných a suchomilných rostlin: kručinka chlupatá, koniklec velkokvětý, růže bedrníkolistá a kavyl Ivanův. Je možno se setkat s chráněnými druhy živočichů: kudlanka nábožná, ploskoroh pestrý, otakárek fenyklový a ovocný, ještěrka zelená, užovka hladká. obr. 18: výškový profil cyklotrasy č.3 37