Don Carlo jako Gothic Verdi

Transkript

1 ROCC umělecký šéf Opery Národního divadla Tisková zpráva Don Carlo jako Gothic Verdi Při příležitosti 200. výročí narození Giuseppe Verdiho chystá Opera Národního divadla na 28. března 2013 premiéru opery Don Carlo v čtyřaktové italské verzi a v hudebním nastudování šéfdirigenta Jaroslava Kyzlinka. Režisérem koprodukční inscenace, která byla poprvé uvedena na podzim minulého roku ve Finské národní opeře v Helsinkách, je Manfred Schweigkofler. Opera Don Carlos (v přepracované italské verzi Don Carlo), která se na jeviště Státní opery vrací po patnácti letech od premiéry posledního uvedení, je jedním z Verdiho uměleckých vrcholů. Nová inscenace s podtitulem Gothic Verdi ve svém výtvarném provedení vytváří až hororově fantastické prostředí plné šera a stínů, kombinující historické prvky a v současnosti velmi moderní post-punkový styl. Autorem scénografie, která vychází z motivu tajemného lesa, je Walter Schütze. Kostýmy vytvořila Heidi Wikar. I přes zdánlivou bezčasovost jednotlivých výtvarných prvků zůstává základní myšlenka inscenace věrna původnímu dílu a libretu. Inspirací k vytvoření prostředí a stylu, ve kterém se inscenace odehrává, byl pro nás současný trend mladých lidí obracet se k různým quasi historickým stylům nebo tajemným místům. Ten vyplývá z jakéhosi neuspokojení s naplněností reality světa kolem nás. Pozorovat to můžeme například na oblíbenosti knih, her a filmů, jejichž děj je zasazen do smyšlených světů, které ovšem svými principy vycházejí ze středověkých motivů. To je totiž to pravé místo pro rozvoj fantasie, rozkrývá myšlenku jednoho z výrazných motivů inscenace její režisér Manfred Schweigkofler. Zatímco režijní záměr a výtvarné pojetí zůstává u nové inscenace shodné jako v koprodukčních Helsinkách, obsazení a také hudební nastudování, jehož autorem je šéfdirigent Opery ND Jaroslav Kyzlink, je zbrusu nové. Jsem moc rád, že Opera Národního divadla oslaví mistrovy narozeniny právě novou produkcí tohoto díla. I když jsem v minulosti tuto operu již dirigoval, je nesmírně inspirativní ji nyní připravovat a objevovat barvy partitury s výjimečným obsazením sólistů, z nichž někteří se objevují na naší scéně úplně poprvé a také s Orchestrem a Sborem Státní opery, se kterým náročné sborové party nastudovala výjimečně jako hostující sbormistr prof. Blanka Juhaňáková, říká k uvedení Dona Carla šéfdirigent Opery Jaroslav Kyzlink. Hudební i režijní stránka inscenace bude ve Státní opeře těžit také z výjimečného obsazení. Kromě domácích předních sólistů Opery Národního divadla zastoupených například Andou- Luisou Bogzou, Danou Burešovou, Luďkem Velem, či po zdravotní indispozici navrátivší se Evou Urbanovou se představí hned několik zvláštních hostů zvučných jmen, jako jsou Vladimír Chmelo, Štefan Kocán, Adriana Kohútková nebo argentinský tenorista Marcelo Puente, pro kterého je titulní role v pražském Donu Carlovi první ze tří rychle po sobě následujících premiér (Praha, Vídeň, New York). Verdiho Don Carlo patří bezesporu k vrcholným dílům, skladatel v tomto případě velmi dobře zvolil literární námět, který zhudebnil unikátním způsobem. Opera obsahuje nejen nádherné melodie árií, ale také na tu dobu nevídaně silnou úlohu orchestru a sboru. V instrumentaci použil řadu vedlejších nástrojů, pomocí jejich specifických barev dokonale dotváří atmosféru jednotlivých dramatických situací, dodává dirigent Kyzlink. Národní divadlo Ostrovní 1, 112, 30 Praha 1, Česká republika, T , rocc@narodni-divadlo.cz IČ , Bankovní spojení: KB Praha 1, č. ú.: /0100

2 Giuseppe Verdi Don Carlo Autor libreta: François-Joseph Méry, Camille Du Locle Hudební nastudování: Jaroslav Kyzlink Režie: Manfred Schweigkofler Scéna: Walter Schütze Kostýmy: Heidi Wikar Choreografie: Lotta Kuusisto a Olga Kyndlová Sbormistr: Blanka Juhaňáková Dramaturgie: Beno Blachut ml. Orchestr Státní opery Sbor Státní opery Premiéra: 28. a 31. března 2013 od ve Státní opeře Obsazení: Filippo ll.: Štefan Kocán / Peter Mikuláš / Jiří Sulženko Don Carlo: Michal Lehotský / Marcelo Puente Rodrígo: Jiří Brückler / Miguelangelo Cavalcanti / Vladimír Chmelo Elisabetta di Valois: Anda-Louise Bogza / Dana Burešová / Adriana Kohútková Eboli: Monika Fabianová / Eva Urbanová ll Grande lnquisitore: Oleg Korotkov / Zdeněk Plech / Luděk Vele Un frate: Miloš Horák / Zdeněk Plech ll Conte di Lerma / Araldo: Václav Lemberk / Radek Prügl / Martin Šrejma Tebaldo: Erika Jarkovská / Jana Horáková Levicová Voce dal cielo: Jana Sibera / Yukiko Šrejmová Kinjo

3 Manfred Schweigkofler režisér Manfred Schweigkofler je od intendantem Městského divadla v Bolzanu, které pod jeho vedením zažívá mezinárodně uznávaný rozvoj. Jeho činnost v oblasti tance a crossover, ale také soudobé hudby přináší přesvědčivé výsledky pro publikum i odbornou kritiku. Od roku 2002 je Manfred Schweigkofler současně generálním ředitelem a uměleckým vedoucím mezinárodního tanečního festivalu Bolzano Danza a v lednu 2007 převzal společně s Gustavem Kuhnem vedení mezinárodního festivalu Wintermezzo. Manfred Schweigkofler je také zakladatelem a ředitelem souboru Accademia Neue Musik v Bolzanu, specializovaného na soudobou hudbu. Od roku 2002 působí v umělecké radě Tanečního léta v Innsbrucku. Divadelním profesím se Manfred Schweigkofler učil od základu. Řadu let působil jako herec, od svých patnácti let se věnuje režii, zhruba dvacet let byl zpěvákem rockové skupiny a uspořádal nesčetné akce; mimo jiné byl tvůrcem myšlenky a uměleckým vedoucím zahajovacího ceremoniálu mistrovství světa v biatlonu v Antholzu roku Jím vytvořená show byla přenášena televizními stanicemi celého světa. Roku 1989 založil Malou uměleckou scénu v Bolzanu, roku 1992 byl spoluzakladatelem Spojených divadel Bolzano a roku 1996 spoluzakladatelem divadla Carambolage. Téhož roku byl také iniciátorem a spoluzakladatelem Školy muzikálu, kterou několik let sám vedl. V letech 1999/2000 působil jako generální komisař jednoho z oddělení Světové výstavy Expo 2000 v Hannoveru. Od roku 2004 se Manfred Schweigkofler opět výrazněji věnoval vlastním produkcím. K posledním patří Rockquiem, podle jeho vlastní koncepce vytvořená taneční rocková podoba Mozartova Requiem, první kompletní scénické provedení Offenbachovy neznámé opery Rýnské nymfy či populární taneční show na téma oceli Steel; produkce byly s velkým úspěchem uvedeny v Itálii, Maďarsku, Rakousku, Norsku, Slovinsku i České republice. Roku 2007 následovalo scénické taneční zpracování Bachových Matoušových pašijí (spolupráce Ismael Ivo). Roku 2009 Manfred Schweigkofler poprvé inscenoval soudobou operu, Julii Philippa Boemanse, která sklidila obrovský úspěch u kritiky. Jeho režie Elektry Richarda Strausse v hudebním nastudování a za řízení Gustava Kuhna byla publikem ve Ferraře, Piacenze, Modeně a Bolzanu přijata s ovacemi ve stoje a obdržela nadšené kritiky (2010). Totéž platí i pro jeho Fidelia (2011), jehož tisk srovnával s díly Giorgia Strehlera, Bertolda Brechta a Piny Bausch. Vyprodaná představení byla rovněž ve Filadelfii, kde inscenoval Gounodovu operu Romeo a Julie, přenesenou do dnešního světa módy (2011). Téhož roku inscenoval Romea a Julii v Piacenze, Modeně a Bolzanu, v květnu 2012 inscenoval Krále Kandaula Alexandra Zemlinského v Palermu (dirigent Asher Fish). V lednu 2013 režíroval Dvořákovu Rusalku v neapolském Teatro San Carlo. Walter Schütze scénograf Scénický a kostýmní výtvarník pracuje v Berlíně. Původně vystudoval architekturu na Technické univerzitě v Darmstadtu a několik let se této profesi věnoval. Později studoval scénografii na TU v Berlíně. Navrhl scény pro řadu činoherních, muzikálových a operních inscenací a divadel, např. Staatstheater Darmstadt, Chemnitz Opera, Neue Oper Wien, Wiener Staatsoper, a Tyrolský Festival, pro operní domy v Ravenně, Piacenze, Modeně a Bolzanu. Jeho nejdůležitější scénografie byly k vidění v inscenacích Aida Eltona Johna, West Side Story, Kouzelná flétna, Bludný Holanďan, Fidelio a Salome. Heidi Wikar kostýmy Kostýmní výtvarnice Heidi Wikar studovala na helsinské škole umění a designu a na Royal College of Arts v Londýně, kterou absolvovala v roce Navrhla kostýmy pro inscenaci Divadla Wasa Pojken och Stjärnan (2013), Scenkost Sörmland s Flickor & Pojkar a hru Ett drömspel Divadla Viirus. V roce 2011 vytvořila kostýmy pro Quantum Circus v Logomo v Turku, v roce 2010 scénu a kostýmy pro Pinocchia. V roce 2008 navrhla kostýmy pro Röster för Östersjön concert. Její kostýmy byly vystavovány ve Finském muzeu sportu, Oulu Art Museum Ornamo s 100-year exhibition a na londýnském Alternative Fashion Week. V roce 2012 se podílela na výstavě Colours of Life on Finnish design v Šanghaji. Byla vybrána jako Mladý designér roku 2004.

4 Blanka Juhaňáková sbormistr Je absolventkou bratislavské konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění v Brně v odborech klavír a dirigování sboru. V současnosti pedagogicky působí na VŠMU v Bratislavě jako docentka dirigování sboru. V letech působila jako sbormistryně Slovenského filharmonického sboru, s kterým nastudovala např. Schönbergův Jakubův žebřík, Adamsovo Harmónium, koncertní uvedení oper Kovář Wieland J. L. Belly, Aida G. Verdiho, Turandot G. Pucciniho, scénické uvedení Bizetovy Carmen, Verdiho Maškarního plesu a Offenbachových Hoffmanových povídek ve francouzském Lille. Participovala na inscenaci Musorgského Borise Godunova na festivalu v Salcburku a Japonsku s Claudiem Abbadem a připravila SFZ na uvedení Wagnerova opery Rienzi se Zubinem Mehtou ve Vídeňské státní opeře. V roce 1999 nastudovala La Transfiguration de Notre Seigneur Jésus Christ Oliviera Messiaena ve spolupráci s Kolínským rozhlasovým symfonickým orchestrem a dirigentem E. Klokem v Německu. Je pravidelnou členkou a předsedkyní odborných porot na sborových festivalech a soutěžích doma a v zahraničí. Spolupracovala jako komorní hráčka s vynikajícími zpěváky na prestižních mezinárodních soutěžích a festivalech. Od ledna 2005 zastává post hlavní sbormistryně Slovenského filharmonického sboru. V dubnu 2005 s velkým úspěchem debutovala v pražském Rudolfinu s Pražským filharmonickým sborem a se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v uvedení Verdiho Requiem. V říjnu 2005 jí Hudební fond udělil cenu Frica Kafendy za vynikající interpretační výkony doma i v zahraničí. Koncem listopadu 2005 dirigovala s velkým úspěchem Slovenský filharmonický sbor na koncertu v pařížské Invalidovně v díle Gioacchina Rossiniho Petite messe solenelle. V roce 2006 se poprvé představila jako hostující sbormistryně v Opeře SND v Bratislavě v nastudování oper Turandot (Puccini), Komedianti (Leoncavallo) a Sedlák kavalír (Mascagni), dále zde nastudovala Gounodova Fausta a Markétku. V roce 2007 připravila sbor Opery SND na uvedení Verdiho Requiem a v Praze připravila s Pražským filharmonickým sborem uvedení Stravinského Žalmové symfonie s Českou filharmonií a Ondrejem Lenárdem. K významným projektům roku 2007 patřilo také uvedení Borise Godunova ve Vídeňské státní opeře pod taktovkou Daniele Gattiho a Sebastiana Weigla. V roce 2008 připravila mužskou část SFZ na uvedení neznámého díla Richarda Wagnera Das Liebesmahl der Apostel ve španělském Valladolidu pod vedením Marca Minkowského, dirigovala Rachmaninovy Nešpory op. 37 na a capella koncertu SFZ, spolupracovala s Alainem Lombardem na festivalu v Luganu v Beethovenově Symfonii č. 9 d moll, Bertrandem de Billym ve vídeňském Konzerthausu na koncertním uvedení Verdiho opery Dva Foscariové. Ve spolupráci s Operním festivalem v St. Margarethen připravila SFZ na uvedení originální verze Verdiho opery La traviata. V roce 2009 se pod jejím vedením představil SFZ na významných zahraničních projektech jako Musorgského Boris Godunov ve Vídeňské státní opeře, uvedení Schönbergových Písní z Gurre s Esa-Pekka Salonenem v Madridu, Berliozova Faustova prokletí s Bertrandem de Billym a Mahlerovy Symfonie č. 8 s Pierrem Boulezem ve Vídni, Wagnerova Lohengrina v rakouském Welsu a Tannhäusera v Las Palmas. Z posledního období od roku 2011 dirigovala SFZ na Budapest Spring Festival se sborovými díly Ference Liszta a Zdeňka Lukáše, připravila koncerty SFZ s Berlínskými filharmoniky, kde byla uvedena díla Igora Stravinského a dvě scény z Borise Godunova pod taktovkou Petra Eötvöse, v rámci letních účinkovaní připomeňme zahajovací koncert festivalu Carinthischer Sommer ve Villachu, kde pod taktovkou Christopha Campestriniho zazněla v premiéře Německá moteta op. 62 Richarda Strausse a 2. symfonie Gustava Mahlera a hostování v inscenaci opery Peter Grimes Benjamina Brittena v Teatro Pérez Galdós v Las Palmas de Gran Canaria s Pedrem Halffterom. Uvedla s mimořádným ohlasem Celonoční bdění op. 37 /Nešpory/ Sergeje Rachmaninova v Bratislavě, Nitře, Paříži, Palermu, Brně, Olomouci. V sezoně 2012/2013 se s SFZ podílela na uvedení Dvořákova Requiem s Orchestre National de Lyon s dirigentem Tomášem Netopilem. V rámci turné se představila i dirigentsky na samostatném sborovém koncertu se skladbami S. Rachmaninova, F. Poulenca a Z. Lukáše. Významnou je spolupráce s Theater an der Wien, kde SFZ účinkoval v inscenaci opery Malíř Mathis Paula Hindemitha s Vídeňskými symfoniky pod vedením Bertranda de Billyho. V červenci 2012 byla jmenována profesorkou. Petr Kozlíček, PR Opery Národního divadla GSM: ; p.kozlicek@narodni-divadlo.cz

5 Partneři Národního divadla Partner inscenací Národního divadla Partner inscenací Baletu a Opery Národního divadla Mecenáši Národního divadla