Dva roky pfied svou smrtí Sobûslav I. povolal na svûj dvûr v Sadské

Transkript

1 Antonín Popp ( ): Fiktivní podoba knížete Vladislava II. (krále Vladislava I.) v souboru medailonů českých panovníků nad oblouky arkád prvního patra v budově pražského Národního muzea. Dva roky pfied svou smrtí Sobûslav I. povolal na svûj dvûr v Sadské ãeské feudály a zavázal je pfiísahou, Ïe aï pfiijde ãas, nov m kníïem zvolí jeho syna Vladislava. ShromáÏdûná lechta se nebránila, jednak ji to nic nestálo, jednak to byli vesmûs Sobûslavovi vûrní pfiívrïenci, a moïná si nûktefií také fiíkali: sliby chyby. Poté se Sobûslav I. vydal k nástupci zesnulého Lothara III., Konrádovi III. z rodu taufû, jímï zaãala taufská vládnoucí dynastie nûmeck ch králû. Stvrdil nûmeckému panovníkovi své spojenectví a Konrád III. na oplátku udûlil Sobûslavovu synovi Vladislavovi âechy v léno. KníÏe se vracel domû spokojen. Nov nûmeck král pfiedal formálnû ãeské kníïectví jeho synovi s pfiedstihem, coï ãeská lechta bude jistû respektovat. Byla to docela dobrá pojistka nástupnictví. V echny sliby a pfiísahy domácí lechty v ak vzaly za své v okamïiku, kdy se Sobûslav I. odebral na vûãnost. âe tí feudálové i zástupci kfiesèanského kléru se cítili b t jedin mi právoplatn mi garanty D 34 Vladimír liška

2 VLADISLAV II. volby budoucího kníïete, bez ohledu na to, co se dfiíve dojednalo a slíbilo. Na volebním snûmu se ozvali pfiedev ím ti, ktefií pfied dvûma lety v Sadské chybûli a k volbû Sobûslavova syna se tudíï nezavázali. Za neãekanou kandidaturou syna kníïete Vladislava I. stál pfiedev ím olomouck biskup Jindfiich Zdík, po smrti Sobûslava I. v eobecnû uznávaná duchovní autorita. Ustoupila také znaãná ãást lechty, která pfied dvûma roky v Sadské pfiísahala vûrnost Sobûslavovu synovi. Obávala se totiï toho, Ïe by SobûslavÛv Vladislav mohl b t stejnû siln m vladafiem jako jeho zesnul otec. VladislavÛv konkurent byl naopak znám svou lehkováïností i nezodpovûdností, v minulosti opakovanû prokázanou. V ichni se domnívali, Ïe to bude slabo sk a lehce manipulovateln panovník. PfiíznivcÛ syna nûkdej ího kníïete Vladislava I. bylo na snûmu víc, a tak se SobûslavÛv potomek kníïecího stolce nedoãkal. Také nûmeck král Konrád III. zmûnil své pûvodní stanovisko a volbu Vladislava II. pfiijal bez v hrad. Své jistû sehrála i okolnost, Ïe se Vladislav II. zasnoubil s královou nevlastní sestrou Gertrudou Babenberskou, s níï se poté oïenil, Konrád III. a Vladislav II. se stali vagry, coï do budoucna vûstilo pevné spojenectví nového ãeského kníïete s nûmeckou fií í. Proti v em pfiedpokladûm se ale Vladislav II. ujal moci s razancí, kterou nikdo z jeho volitelû neãekal. Hned v prûbûhu prvního roku své vlády nechal v âechách pochytat mnoïství lupiãû, ktefií ohroïovali kupecké karavany, a popravi tû poblíï PraÏského hradu se záhy naplnilo obû enci, které tu kníïe nechával viset v em pro v strahu. Bylo zfiejmé, Ïe se takto povede kaïdému, kdo by se protivil jeho vûli. lechta, která Vladislava II. zvolila, oãekávala za svou podporu vlivné funkce a prebendy, av ak nov panovník se zaãal projevovat D 35

3 Panovníci českých zemí ve faktech, mýtech a otaznících

4 VLADISLAV II. jako autokratick vladafi a do své ãinnosti nikomu nedovolil pfiíli mluvit. Se zemsk mi úfiady mohl nyní poãítat jen ten, kdo se podfiídil jeho moci, opoziãníkûm hrozily tvrdé tresty. A od moravsk ch pfiemyslovsk ch údûln ch kníïat, po zku enostech, které s nimi mûli jeho otec i str c, Ïádal pfiísahu vûrnosti a podfiízenosti. Moravská údûlná kníïata se proti novému ãeskému panovníkovi spojila a vytvofiila silnou vojenskou koalici. Podpofiila je i ãást ãeské lechty, rozãarovaná Vladislavovou ráznou politikou, posilující nezávislou kníïecí moc a snahu po vût ím soustfiedûní do rukou jediného muïe. Pfied Vladislavem II. vyvstala váïná hrozba domácí dynastické války s nejist m v sledkem. Za svého vûdce si koalice moravsk ch pfiemyslovsk ch kníïat zvolila Kunráta II. Otu Znojemského, pravnuka nûkdej ího ãeského kníïete Bfietislava I. (vládl ). Pfiipojil se i SobûslavÛv syn Vladislav, kter se nesmífiil se svou volební poráïkou, nûjak ãas Ïil v Uhrách a na Moravu se vrátil, aby podpofiil odboj proti kníïeti Vladislavovi II. âesk kníïe v ak nelenil a proti odbojníkûm shromaïìoval vojsko. Mûl sice podporu velké ãásti ãeské lechty, ale pfiipadalo mu, Ïe morav tí pfiemyslov tí údûlníci jsou schopni proti nûmu postavit mnohem silnûj í vojenskou sílu. Moravané pfie li moravsko-ãeské pomezí a 24. dubna 1142 se jim ãesk kníïe postavil pod vrchem Vysoká na Kutnohorsku. K bitvû do lo aï o den pozdûji, po neúspû ném vyjednávání znepfiátelen ch stran, a jak praví ve sv ch Dûjinách F. Palack, Dedikační obraz Olomouckého kolektáře, vpravo od ústřední postavy sv. Řehoře Velikého je vyobrazen buď kníže Soběslav I., nebo král Vladislav I. (Bohatě iluminovaná bohoslužebná kniha vznikla v první polovině 12. stol. v klášterním skriptoriu, které založil olomoucký biskup Jindřich Zdík, stala se kořistí v třicetileté válce, po 360 letech se díky vstřícnosti švédské královské rodiny v roce 2009 vrátila do Olomouce a je uložena ve zdejším muzeu umění.) D 37

5 Panovníci českých zemí ve faktech, mýtech a otaznících,, boj strhl se z obou stran velmi krut. (Palack, F.: cit. dílo, kniha IV., ãlánek 2.) UÏ to vypadalo, Ïe Vladislav II. v bitvû zvítûzí, kdyï tu se nûkteré jeho oddíly obrátily na útûk, nebo se dokonce pfiidaly na stranu protivníka. Tato neãekaná zrada dal í boj zkomplikovala a Vladislavovi hrozilo obklíãení, z nûhoï v poslední chvíli pfiece jen unikl, a za cenu znaãn ch ztrát sv ch bojovníkû se mu podafiilo pfied Moravany ustoupit. Protivníkovy ztráty byly rovnûï velké, Kunrát II. Ota Znojemsk, kter mohl oslabeného ãeského kníïete pronásledovat a zniãit ho tím, Ïe by mu pfiehradil ústupovou cestu ku Praze, se k takovému kroku neodhodlal. Po vyãerpávající bitvû nejprve chtûl své vojsko doplnit o nové bojovníky a teprve pak pokraãovat v ofenzívû. Tak morav tí odbojníci prome kali vhodnou pfiíleïitost Vladislava porazit, ãesk kníïe by se s unaven m zbytkem svého vojska náporu MoravanÛ sotva ubránil. Vladislav II. získal to nejdûleïitûj í, totiï ãas. KdyÏ dorazil do Prahy, okamïitû zaãal uskuteãàovat nutná obranná opatfiení. Dal opravit a zpevnit mûstské hradby, mûsto vybavil dostateãn m mnoïstvím potravin, nutn ch pro del í obléhání. Vrchní velení obrany mûsta svûfiil svému bratru Dûpoltovi a druhého sourozence, Jindfiicha, poslal na Budy ínsko pro vojenské posily. ZároveÀ vypravil posly k nûmeckému králi Konrádovi III. s Ïádostí o pomoc, doplnûnou pfiíslibem bohaté odmûny. Moravané, k nimï se pfiipojila i men í ãást odbojné ãeské lechty, po ãase pfiitáhli pfied Prahu. Mûsto bylo obleïeno ze v ech stran. Kunrát II. Ota Znojemsk se pfiipravil dobfie, mûl i mohutné obléhací stroje a praky, které za mûstské hradby metaly obrovské balvany i svazky hofiící koudele. Tehdy vyhofiel i bohatû vyzdoben svatovítsk kostel, D 38 Vladimír liška

6 VLADISLAV II. uloïené svaté ostatky byly buì zniãeny, nebo po kozeny. Ohnivé koule dopadaly i na Staré Mûsto a Men í Mûsto praïské, poïáry zachvátily mnoho klá terû i domû, na Hradû vyhofiel klá ter sv. Jifií. PraÏané ale v em pohromám ãelili s odvahou a vytrvalostí. Vûdûli, co by je ãekalo, kdyby nepfiítel mûsto dobyl. Plenûní, znásilàování Ïen zákon války byl neúprosn. KdyÏ se Kunrát II. Ota Znojemsk dozvûdûl o blíïící se armádû nûmeckého krále Konráda III., která ku Praze postupovala od Plznû, radûji od dal ího obléhání upustil. Jeho zvûdové mu totiï hlásili, Ïe tak obrovské mnoïství obrnûn ch rytífiû do té doby nevidûli. Obléhatelé se najednou ocitli v nev hodû, nebylo kam ustoupit. Na jedné stranû mûli chrabfie se bránící PraÏany, na stranû druhé vojsko, jehoï útoku by neodolali. Kunrát II. Ota Znojemsk tedy vydal moudr rozkaz obléhání skonãit a oddíly odbojné moravské koalice se stáhly zpût za moravsko-ãeské pomezí. Nûmeck panovník Konrád III. dorazil k Vladislavovu sídlu na Vy ehradû 7. ãervna 1142, aniï musel pfiistoupit k boji. âeskému králi zde ponechal ãást sv ch vojákû pro jeho zámûr ztrestat vzpurné moravské pfiíbuzenstvo, a s bohatou odmûnou se vrátil zpût do fií e. Roku 1143 vtrhlo ãeské vojsko na Moravu, vydrancovalo Znojemsko, vyplenilo Olomoucko, Konrád III. na miniatuře v Kolínské královské kronice Chronica Regia Coloniensis z doby okolo r (královská knihovna v Bruselu.) D 39

7 Panovníci českých zemí ve faktech, mýtech a otaznících Pečeť Konráda III. Štaufského z roku D 40 dobylo Brno, s bohatou kofiistí se vrátilo zpût do âech a Vladislav uhradil finanãní ztráty z pfiedchozích bojû. Vítûzné taïení mu také upevnilo svrchované postavení v ãeském kní- Ïectví. Morav tí Pfiemyslovci se museli ãeskému panovníkovi nejprve v Praze pokofiit, teprve pak jim Vladislav II. velkomyslnû vrátil jejich údûly pod pfiísahou, Ïe uï nikdy proti nûmu nepozdvihnou zbranû. Také olomouck biskup a vûrn VladislavÛv pfiívrïenec Jindfiich Zdík zru il nad Moravou církevní klatbu (zákaz provozování v ech církevních úkonû), kterou pfied rokem se souhlasem papeïe Innocence II. (pontifikát v letech ) nad odbojn mi kníïaty vyhlásil. Zatímco olomouck kníïe Ota III. se s biskupem smífiil, Kunrát II. Ota Znojemsk a Vratislav Olomouck mu vyhlá ení církevní klatby nezapomnûli, protoïe tím ochromil na jejich údûlech ve ker církevní Ïivot. MÛÏeme pfiipustit i to, Ïe Jindfiich Zdík tímto aktem pfiispûl k rozhodnutí moravsk ch kníïat co nejrychleji se navrátit domû, kde se proti nim zaãalo boufiit obyvatelstvo, postiïené církevní klatbou. Chtûli to olomouckému biskupovi oplatit, s brannou mocí v ak proti nûmu vytáhnout nemohli, protoïe by to ãesk kníïe povaïoval za poru ení zemského smíru i pfiísah, kter mi se mu nedávno zavázali. Vladimír liška