Vývoj československého rodinného práva od roku 1918

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola, a.s. Katedra práva a veřejné správy Vývoj československého rodinného práva od roku 1918 Bakalářská práce Autor: Olena Efremushkina Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: doc. JUDr. Petr Bělovský Praha Červen, 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne Olena Efremushkina

3 Poděkování Děkuji moc panu docentu Petru Bělovskému za jeho rady poskytnuté při výběru literatury a při zpracování bakalářské práce stejně tak děkuji za jeho trpělivost a pochopení. Dále bych chtěla poděkovat svým rodičům a přátelům za jejich podporu a trpělivost.

4 Anotace: Hlavním cílem mé práce je popsat vývoj československého rodinného práva od roku Moje práce je rozdělená do několika kapitol. První kapitola obsahuje výklad základních pojmů, jako jsou rodina, předmět a prameny rodinného práva. Další kapitoly se zabývají historickým vývojem rodinného práva. Druhá kapitola podrobně popisuje přijetí rozlukového zákona v roce Do třetí kapitoly je zahrnuto období rodinného právo za protektorátu Čechy a Morava, které podle mého názoru bylo surovým zásahem do lidských práv. Čtvrtá kapitola popisují kodifikaci rodinného práva v poválečných letech nebo zásadní změny rodinného kodexu v roce Pátá kapitola se zabývá rekodifikací rodinného práva a vývojem sociálně právní ochrany dětí. Poslední kapitole je věnována velká pozornost, protože podrobně popisuje současnou právní úpravu rodinného práva. Tato kapitola je rozdělená do čtyř části, kterými jsou: manželství, vztahy mezi rodiči a dětmi, výživné a registrované partnerství. Klíčová slova: předmět a prameny rodinného práva, rozlukový zákon, rodinné právo za protektorátu Čechy a Morava, kodifikace rodinného práva, současna úprava rodinného práva Annotation: The aim of my work is to describe the development of family law in Czechoslovakia since It is divided in to several chapters. The first one contains the definition of the basic concepts such is family, subject of family law and it s sources. Next chapters deal with historical development of family law. As the second chapter, for instance, describes in detail the enactment of divorce law in The third chapter comprises period of Protectorate of Bohemia and Moravia, which from my point of view was a severe human rights violation. The fourth chapter describes the codification of family law during post-war years, and fundamental changes in family codex in The fifth chapter deals with the re-codification of family law and the evolution of social and legal protection of children. Great attention is devoted to the last chapter, because of it description of the current legal regulation of family law. It is divided into four parts such as marriage, parents and children, alimony and registered partnership. Key words: subject and sources of family law, divorce law, family law in period of Protectorate of Bohemia and Moravia, codification of family law, current legal regulative of family law.

5 Obsah Úvod Obecná charakteristika rodinného práva, prameny rodinného práva Pojem rodinného práva Rodina a společnost Předmět rodinného práva Prameny rodinného práva Rozlukový zákon (manželská novela) Změny v rodinném právu v první Československé republice Přijetí rozlukového zákona Příprava kodifikace rodinného práva Rodinné právo za protektorátu Čechy a Morava Změny v rodinném právu za protektorátu Čechy a Morava Výnos Vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března Recipování Norimberských zákonů Další drobnější změny v oboru rodinného práva v této době Vývoj rodinného práva v letech a poválečné změny Poválečné změny v rodinném právu a změny související s přijetím Ústavy 9. května Kodifikace materiálního a procesního práva (právnická dvouletka) Zákon o právu rodinném ze dne 7. prosince 1949 a čtyři zásadní změny rodinného kodexu Vývoj rodinného práva od roku Rekodifikace na základě usnesení Ústředního výboru KSČ z prosince roku Rekodifikace v oblasti rodinného práva Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině Další úpravy v rodinném právu Vývoj sociálně právní ochrany dětí Současná právní úprava rodinného práva Manželství Vznik manželství Občanský a církevní sňatek Neplatnost a neexistence manželství Vztahy mezi manžely Zánik manželství smrtí, prohlášením manžela za mrtvého Rozvod Vztahy mezi rodiči a dětmi Rodičovská zodpovědnost Výchovná opatření Určení rodičovství Osvojení Poručenství a opatrovnictví... 46

6 6.3 Výživné Vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými Vyživovací povinnost mezi manžely Výživné rozvedeného manžela Příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce Registrované partnerství Vznik partnerství Neexistence partnerství Práva a povinnosti partnerů Zánik partnerství Závěr Seznam použité literatury... 58

7 Úvod Tématem mé bakalářské práce je vývoj československého rodinného práva od roku Toto téma jsem si vybrala z toho důvodu, že rodina pro mě znamená vůbec to nejcennější, co člověk může mít. Pro každého z nás rodina představuje velmi důležitou součást naší existence. Rodina je také důležitou institucí ve společnosti, i přesto že dneska se často mluví o tom, že institut rodiny se dostává do krize. Avšak i v moderní době rodina zůstává ve své velmi důležité roli. Má práce je zaměřena na vývoj rodinného právo. Vztahuje se jak historii této problematiky tak i na její současnou úpravu. Historická část je rozdělená do několika kapitol. Každá kapitola v sobě zahrnuje jednotlivé období, jenž bylo důležité pro oblast rodinného práva. Po celou jeho existenci si prošlo mnoho změnami a vývojem. Myslím si, že některé změny byli velice zásadní a mají svoje uplatnění do dnešní doby. Avšak například období změn za Protektorátu Čechy a Morava se dá považovat za nejhorší. Nazvala bych to dokonce obdobím nelidského zacházení s lidmi jen z důvodu jejích odlišné rasy. Když pominu toto negativní období vývoje rodinného práva tak se dá říct, že všechny ostatní změny už byli opravdu přínosné. Poslední a největší kapitola mé bakalářské práce je o současné právní úpravě rodinného práva. Této části jsem věnovala nejvíce času. Pracovala jsem v ní hodně se zákonem o rodině, abych uvedla co nejpřesnější informace o úpravě práva rodinného. Podle mého názoru je tato kapitola jedna z nejzajímavějších, protože v ní nalezneme tzv. věci ze života jen v zákonem stanovené podobě. Jsou tam obsaženy běžné věci jako je manželství s ním taky spojený rozvod nebo výživné. Důležité je také uvést jen několik let starou novelu o registrovaném partnerství. I přesto, že tato problematika je z mých nejméně oblíbených tak jsem jí věnovala jednu podkapitolu. V celé mé práci jsem používala řadu zajímavé literatury, která mi otevřela mnoho pro mě nových poznatků. 7

8 1 Obecná charakteristika rodinného práva, prameny rodinného práva 1.1 Pojem rodinného práva Rodinné právo se dá charakterizovat jako souhrn právních norem, které upravují manželské a a rodinné vztahy. 1 Rodinné právo je zařazeno do soukromého práva a je propojeno s právem občanským. Základní metodou úpravy rodinně právních vztahů je princip rovnosti subjektu rodinného práva. Přesto, že rodinné právo má velkým příbuzenský vztah s občanským právem, je nutné však zdůraznit některé odlišnosti, které jsou spatřeny v předmětu právní úpravy a v metodě právní regulace Občanské právo je pojímáno jako souhrn právních norem upravujících majetkové vztahy a s nimi spojené vztahy mezi subjekty, oproti rodinnému právu, které se zaměřuje především na vztahy osobní a teprve pak s nimi spojené majetkové vztahy Rodina a společnost Rodina je nejdůležitější sociální skupinou a nezastupitelnou institucí, která plní významnou funkci ve společnosti. Rodinu můžeme charakterizovat jako malou skupinu osob, které jsou spojené příbuzenským nebo manželským vztahem a také mají společný způsob života. Každá rodina je jiná, má své zvyklosti, svůj charakter a taky své hodnoty, které považuje za důležité. V některé rodině můžou důležité hodnoty znamenat finanční spokojenost v jiné zase vzdělání, spolehlivost a odpovědnost. Každý vyrůstáme v nějakém typu rodiny, jsme vychovávané jinými principy a zásadami a všechno co si ve své rodině naučíme neseme s sebou do dalšího života a společnosti. Prostředí naší původní rodiny velmi ovlivňuje náš pohled na svět, na 1 Milana Hrušáková, Zdeňka Králíčková. České rodinné právo, Brno 2006 s PLECITÝ,Vladimír;SKŘEJPEK,Michal;SALAČ,Josef;ŠÍMA,Alexander. Základy rodinného práva. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN s. 13 8

9 partnerské vztahy a taky výchovu naších potomků, kterým běžně předáváme získané zkušenosti ze své rodiny Předmět rodinného práva Předmětem rodinného práva jsou právnické vztahy, které jsou rozdělené na tři základní druhy: 1. vztahy mezi manžely, 2. vztahy mezi rodiči a dětmi, jejichž prostřednictvím vznikají i vztahy mezi dalšími příbuznými 3. vztahy náhradní rodinné výchovy. Vztahy mezi manžely Tyto vztahy vznikají na základě dobrovolného rozhodnutí muže a ženy vstoupit do manželství. Manželství je podle 1 (1,2) zákona o rodině: trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem a hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí. Zákon taky upravuje podmínky pro vznik manželství a další důležité informace spojené s ním jako jsou např. majetkové vztahy mezi manžely nebo zánik manželství. 4 Vztahy mezi rodiči a dětmi Tyto vztahy taky tvoří právní úpravu rodinného práva Patří sem např. právní úprava určení rodičovství, rodičovská zodpovědnost, vzájemná práva a povinnosti rodičů a dětí a jiné. Právní vztah mezi rodiči a dětmi je založen na pokrevním příbuzenství, prostřednictvím těchto vztahů vznikají další právní vztahy mezi příbuznými jako např. vztah mezi prarodiči a dětmi nebo vztah mezi sourozenci. Zákon o rodině se taky zmiňuje o tom, že pokud dochází k opakovanému manželství a dítě žije v rodině nejenom s vlastními rodiči ale taky s rodičem tzv. nevlastním, který při sdílení společné domácnosti má povinnost se podílet na jeho výchově. Rodiče za výchovu svých dětí nesou odpovědnost před společnosti, zákon o rodině jí definuje podle 31 (1) jako: souhrn práv a povinností pří péči o nezletilé dítě, zahrnující 3 Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnosti rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011 s.11 4 Milana Hrušáková, Zdeňka Králíčková. České rodinné právo, Brno 2006 s

10 zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, při zastupování nezletilého dítěte, při správě jeho jmění. Právní úprava je založena na principu, že pokud výchova dítěte je řádná a plní všechny své funkce, tak by nikdo neměl mít oprávnění zasahovat do rodinných vztahů, ale pokud však rodiče své povinností neplní řádně nebo je nějakým způsobem porušují, tak stát má právo a povinnost prostřednictvím svých příslušných orgánů do výchovy zasáhnout a zájmu ochrany dítěte přijmout zákonem připouštěcí nezbytná opatření. 5 Vztahy náhradní rodinné výchovy Nemohou-li rodiče o své dítě osobně pečovat, přichází v úvahu realizace tzv. náhradní výchovy. Zákon o rodině přesně upravuje podmínky, kdy nezletilé dítě může být svěřeno do výchovy jiných fyzických osob než rodičů, 42 zákona o rodině říká že: opatření, kterými se omezuje rodičovská zodpovědnost, může učinit jen soud. Než se dítě svěří do náhradní rodinné výchovy, měly by se pečlivě objasnit všechny okolnosti za pomocí svědků, že výchova dítěte není možná ani jedním z rodičů dítěte. Náhradní péči pro dítě vybírá soud ve spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí, obrací se především na příbuzné dítěte a pokud se svěřením dítěte do péče souhlasí, tak jím dávají přednost. Osobě, které soud svěří péči o dítě taky určí jeho práva a povinnosti k dítěti, v jakém rozsahu může dítě zastupovat a jednat jeho jménem a jaká má práva při správě jeho majetku. Osoby, jimž bylo dítě svěřeno do péče nemají k němu vyživovací povinnost, ta zůstává pořád rodičům dítěte, s výjimkou v případě svěření dítěte do péče prarodičů a nejsou-li rodiče své vyživovací povinnosti schopni splnit Prameny rodinného práva Rodinné právo je právem psaným a formalizovaným. Základním zdrojem právní úpravy rodinného práva je Listina základních práv a svobod ( úst. Zák. č. 23/1991 Sb., kterým se 5 Milana Hrušáková, Zdeňka Králíčková. České rodinné právo, Brno 2006 s PLECITÝ,Vladimír;SKŘEJPEK,Michal;SALAČ,Josef;ŠÍMA,Alexander. Základy rodinného práva. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN s

11 uvádí Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky, převzato do ústavního pořádku ČR usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb.). 7 Listina základních práv o svobod vymezuje zejména ústavní ochranu rodiny a rodičovství, rovněž zaručuje zvláštní ochranu dětí a mladistvých a taky zvláštní péči těhotným ženám. Listina taky stanovuje, že děti mají právo na výchovu svými rodiči stejně, jako rodiče mají právo na péči a výchovu svým dětí, ve které mají právo na pomoc států. Práva rodičů se dají omezit jen rozhodnutím soudu a na základě zákona. Česká Republika je vázaná řadou mezinárodních smluv a proto je potřeba mezi prameny rodinného práva několik z nich uvést. Jednou z nejvýznamnějších je Úmluva o právech dítěte, která byla vydána roku Tato Úmluva zejména upravuje ochranná práva dítěte, práva směřující k zabezpečení dítěte, k osvobození dítěte, práva dítěte ve vztahu k jeho rodičům. 8 Další mezinárodní úmluvy, kterými je Česká republika vázaná, jsou: Úmluva o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, Haag 1958 (vyhl. č. 14/1974 Sb.) Úmluva o vymáhání výživného v cizině, New York 1956 (vyhl. č. 33/1959 Sb.) Úmluva o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství, New York 1962 (vyhl. č. 124/1968 Sb.) Úmluva o uznání a zrušení manželského soužití, Haag 1970 (vyhl. č. 132/1976 Sb.) Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (sděleno MZV č. 34/1998 Sb.) Úmluva o ochraně dětí a spolupráce při mezinárodních osvojení (sděleno MZV č. 43/2000 Sb. m. s.) Evropská úmluva o uznání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a o obnovení výchovy dětí (sděleno MZV č. 66/2000 Sb. m. s.) Evropská úmluva o osvojení dětí (sděleno MZV č. 132/2000 Sb. m. s.) Evropská úmluva o právním postavení dětí narozených mimo manželství (sděleno MZV č. 47/2001 Sb. m. s.) 7 Milana Hrušáková, Zdeňka Králíčková. České rodinné právo, Brno 2006 s Milana Hrušáková, Zdeňka Králíčková. České rodinné právo, Brno 2006 s

12 Evropská úmluva o výkonu práv dětí (sdělení MZV č. 54/2001 Sb. m. s.) 9 Po vstupu České republiky v roce 2003 do Evropské unie, se také staly závazné prameny práva Evropské unie. V rodinné právu se přesně jedna o: nařízení Rady č. 2201/2003, o soudní příslušnost a uznávání a výkonu rozsudků ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. 10 Základním pramenem rodinného práva je zákon o rodině. Je to hlavní předpis práva rodinného, který upravuje především manželské právo, vztahy rodičů a dětí včetně vztahů příbuzenských a právní vztahy tzv. náhradní rodiny. Po několika novelizacích tento zákon byl rozdělen na čtyři části, které obsahuji: 1. Manželství 2. Vztahy mezi rodiči a dětmi 3. Výživné 4. Závěrečná ustanovení Každá táto část se dělí na jednotlivé hlavy. Dalšími prameny rodinného práva jsou také: občanský zákoník, občanský soudní řád, zákon o matrikách, jménu a příjmení a zákon o sociálně-právní ochraně dětí Milana Hrušáková, Zdeňka Králíčková. České rodinné právo, Brno 2006 s Milana Hrušáková, Zdeňka Králíčková. České rodinné právo, Brno 2006 s PLECITÝ,Vladimír;SKŘEJPEK,Michal;SALAČ,Josef;ŠÍMA,Alexander. Základy rodinného práva. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN s

13 2 Rozlukový zákon (manželská novela) 2.1 Změny v rodinném právu v první Československé republice Vznik Československé republiky přinesl rozpad monarchie na konci 1.světové války. Do rodinného práva byly převzaty prostřednictvím známé recepční normy, normy rakouské a uherské, které způsobily právní dualismus a takto vyvolávaly potíže skoro po celou dobu existence první republiky. První důležitou změnou pro oblast rodinného práva byl návrh na manželské právo, který byl podán na první schůzce Revolučního národního shromáždění v listopadu Nejprve se zdálo, že tento návrh na reformu manželského práva, nebude vyvolávat moc velký zájem. Především církvi se nejvíce nelíbilo, že návrh nabízel civilní sňatek a též možnost rozlučitelnosti manželství, avšak po půlročním dohadování politiků se tento návrh konečně prosadil a byl odhlasován ve sněmovně 22. května 1919 v podobě zákona číslo Přijetí rozlukového zákona S přijetím rozlukového zákona neboli manželské novely, se změnilo ustanovení občanského práva o obřadnostech smlouvy manželské, o rozluce a o překážkách manželství. Tento zákon zrušil povinnost občanů katolického vyznání uzavírat církevní sňatek a zavedl naprostou svobodu volby mezi tím, zda uzavřou sňatek v kostele nebo na okresním úřadě. S touto novelou taky přichází možnost rozluky manželství bez rozdílu vyznání. Novela značnou mírou omezila církevní prvky manželského práva zrušením mnoho překážek převzatých z kanonického práva a omezovala některých osobám z náboženských důvodů svobodu uzavření manželství, jednalo se především o překážku kněžského svěcení. Přijetí tohoto zákona lze hodnotit jako nejvýznamnější zásah do rodinného práva, avšak praxe později ukázala některé slabiny rozlukového zákona, které byly odstraněny celkovou reformou 12 Renata Veselá a kolektiv. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha 2005, II. vydání. ISBN s

14 manželského práva. Ta byla provedená současně s revizí Všeobecného občanského zákoníku a trvala téměř dvacet let. Přesto však nepřinesla očekávaný výsledek, jen několik změn dílčích zákonů (například zákon o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských, zákon o osvojení dítěte nebo zákon na ochranu osob oprávněných požadovat výživu nebo zaopatření) Příprava kodifikace rodinného práva Přestože v období předmnichovské republiky, kdy většina vznikajících právních konstrukcí zůstala na úrovni projednávání, dochází ke kodifikaci rodinného práva. Nejaktivnějším faktorem se stává právní dualismus, jímž se zabývá recepční norma vyhlášená roku 1918 a jenž vyvolala rozpor v oblasti občanského práva a tím i v právu rodinném. ABGB, jakož to obecný zákoník občanský od roku 1811 platný na území dříve rakouském a upravený válečnými novelami, konfrontoval s právem obyčejovým, platícím na většině uherského území, kde se rodinné právo řídilo zákonem č. XXXI/1894. Aby se zabránilo možným rozporům, vyžadovalo se opatření nového občanského zákoníku, který by podpořil jednotnost nově vzniklého státu. Řešením byl český překlad občanského zákoníku z roku 1811 doplněný rozlukovým zákonem č. 320 Sb. Z. a n., který však nebyl kvůli kritice profesorů Krčmaře a Svobody přijat. Úpravy občanského zákoníku, při níž se mělo přiblížit k platné úpravě na Slovensku a Podkarpatské Rusi, se ujalo čtyři, resp. pět subkomitétů. Členy subkomitétu pro rodinné právo pod vedením profesora Kafky pracovali nad předpisy hlav 2 až 4 prvního dílu a nad předpisy o svatebních smlouvách až do roku Zveřejněný návrh vyšel v roce 1924 a vyvolal velké diskuze, čímž ukončil první etapu revizních prací. Super-revizní komise pak dostala za úkol sloučení veškerých návrhů v jednotný celek. Zabývala se tím od roku 1926, konala 321 schůzí a dosáhla výsledku počátkem roku Po ústním projednávání na dvaatřiceti poradách byla komise svolaná ministerstvem spravedlnosti, kdy došlo k předložení výsledné redakce osnovy a která byla Senátem Národního shromáždění vydaná v roce 1937 pod názvem Vládní návrh zákona. Na rozdíl od občanského práva, kde základem zůstal rakouský ABGB, rodinné právo bylo poznamenané zásadními změnami a značný podíl se nestal součásti poslední verze návrhu občanského zákoníku. Neúspěšné kodifikační pokusy 13 Karel Malý, Ladislav Soukup, 2010 Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum ISBN s

15 v oboru rodinného práva byly způsobené jak úpravou majetkové stránky manželských a rodinných vztahů, právním dualismem ale i konzervativními názory, vzniklými na základě náboženství a církevního práva. Rovnoprávnost manželů současně s rovnoprávností majetkovou byly hlavním předmětem rozlišnosti názorů v obou částech republiky. V českých zemích bylo rodinné právo i po úpravách nadále v moci církve, což se netýkalo jen majetkových vztahů. Na Slovensku platil Wecklerův zákon č. XXXI/1894 s jeho volnějším pojetím civilního manželství. Tuto rozporuplnou situaci ještě více komplikoval zákon č. 320/1919 Sb., řešící otázku vzniku manželství. Dovoloval snoubencům, aby sami rozhodovali, zda uvařit sňatek občanský nebo církevní. Na Slovensku byl od roku 1894 zaveden povinný civilní sňatek. Řešení tohoto problému se mnohokrát odkládalo a nestalo se součásti osnovy z roku Protichůdné názory se zaznamenávali i při projednávání zániku manželství, jenž se měl řešit přijetím rozlukového zákona. Formulace důvodů, jimiž byly např. rozvrat manželství nebo nepřekonatelný odpor, byly vykládány na obou územích jinak a vyvolávaly značné diskuze. Při projednávání majetkových vztahů mezi manžely, kdy uherská strana podporovala princip majetkového společenství, na straně české a slovenské se přiklánělo k pojetí odděleného majetku nabytého za trvání manželství, jež se ujalo s výjimkou sporů, kdy zásadní rozhodnutí měl soudce. Nehledě na komplikace při kodifikaci rodinného práva za situace neshod, které se projevili i na I. celostátním unifikačním sjezdu právníků v Bratislavě roku 1937, byl návrh rodinného práva jakožto součást občanského zákoníku Národním shromážděním projednán. Avšak byly práce roku 1938 pozastaveny mnichovským diktátem Rodinné právo za protektorátu Čechy a Morava 3.1 Změny v rodinném právu za protektorátu Čechy a Morava Příchod nacistické armády do českých zemí a následně zřízení Protektorátu Čechy a Morava způsobil ztrátu jakékoli existující demokracie pro český lid. Na protektorátním území se 14 Renata Veselá a kolektiv. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha 2005, II. vydání. ISBN s

16 z hlediska právního postavení rozlišovaly tři skupiny obyvatelstva. Za právně plnohodnotné občany se považovali němečtí říšský občané, dále Čechy, kterým se udělila protektorátní příslušnost a nakonec skupina občanů bez jakýchkoliv práv. Vztahovaly se na něj rasistické předpisy a jednalo se o židy a cikány. Toto různé postavení obyvatelstva a události spojené s válkou také mělo svůj odraz v právu rodinném Výnos Vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939 Za první vážný zásah do rodinného práva je považován samotný Výnos Vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939 o Protektorátu Čechy a Morava. V jeho druhém článku prvního odstavce se uvádělo, že obyvatelé protektorátu se prohlašovali za německé státní příslušníky. Přesně bylo uvedeno: obyvatele protektorátu, kteří jsou příslušníky německého národa, stávají se německými státními příslušníky a podle předpisů zákona o říšských občanech z 15. září 1935 říšskými občany. Pro ně platí tudíž také ustanovení na ochranu německé krve a německé cti. Podléhají německé soudní pravomoci. 16 Tento Výnos pro ně stanovil aplikaci německých zákonů, vztahujících se na osobní statut a německou soudní pravomoc. Dne 20. července 1939 se vydalo nařízení, o použití německého práva platné pro německé státní příslušníky v Protektorátu Čechy a Morava k provedení tohoto výnosu. Nařízení nabylo účinnosti 1. srpna roku V nařízení bylo jednoznačně stanoveno, že německé státní příslušníci a tedy i bývalé české státní občané německé národnosti, kteří byli prohlášeny Hitlerem za německé státní příslušníky, se řídí právem jejích domoviny, neboli německým právem. Zdůrazněno také bylo to, že právo domoviny platí především v oboru práva rodinného, osobního a dědického. Zvláštní pozornost se věnovala sňatku a rozvodu. Pro uzavření manželství v Protektorátu Čechy a Morava bylo určeno používat německé právo jen v případě, že muž byl německým státním příslušníkem. Aby takové uzavření manželství bylo platné, vyžadovalo se, aby jeho uzavření proběhlo před německým státním úředníkem Renata Veselá a kolektiv. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha 2005, II. vydání. ISBN s Prof. Dr. Zdeněk Peška. Dokumenty k ústavním dějinám Československým Vydáno nákladem spolku čsl. právníků v Praze, 1947 s Renata Veselá a kolektiv. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha 2005, II. vydání. ISBN s

17 3.1.2 Recipování Norimberských zákonů Další výraznou změnou v protektorátu bylo recipování norimberských zákonů pro všechny jeho obyvatele. Hlavním cílem této rasistické normy bylo získání veškerého majetku židovského obyvatelstva a vydat ho nacistům. Bylo vydáno vládní nařízení, které přímo zasahovalo osobní statut a lidskou důstojnost židovských obyvatelů protektorátu. Jednalo se o kopii již existujícího norimberského zákona na ochranu německé krve a německé cti. Dalším vládním nařízením byly vydané předpisy o židech a židovských míšencích. Druhý paragraf tohoto nařízení obsahoval zákaz uzavřít manželství protektorátním příslušníkům s osobou židovského původu, výjimku z tohoto zákazu mohl poskytnout jen ministr vnitra. Pro manželství uzavřené proti zákazu a to i v cizině byla stanovena sankce neplatnosti. Snoubenci před uzavřením sňatku měli povinnost písemně před sňatkovým úřadem prohlásit, že neexistují překážky k uzavření manželství podle říšských právních předpisů nebo podle druhého paragrafu tohoto předpisu. Dokonce tuto skutečnost měli na požádání sňatkového úřadu prokázat. V případě výskytu jakékoliv překážky pro vznik manželství nesměl sňatkový úřad přijmout ani žádost k povolení manželství. Nařízení taky obsahovalo zákaz mimomanželského pohlavního styku mezi židovským obyvatelem a příslušníkem protektorátu. Aby se tyto příkazy dodržovaly, obsahovalo nařízení také velmi přísné sankce. Ten, kdo by zákaz uzavření tzv. smíšeného manželství porušil, mohl by být potrestán žalářem od 1 roku do 15 let. Další sankci bylo pro uzavření manželství mezi protektorátním příslušníkem a židovským obyvatelem dovolení protektorátnímu příslušníku vydědit svého potomka v případě, že ten uzavřel manželství proti ustanovení tohoto nařízení. Hlavním cílem tohoto nátlaku bylo prosadit tzv. čistotu rasy a dosáhnout rozlučování rasově smíšených manželství Další drobnější změny v oboru rodinného práva v této době V tomto oboru došlo také k dalším už jen menším změnám. Další nařízení protektorátní vlády i přesto, že nemělo moc velký význam v praxi, umožňovalo, aby uzavření církevního sňatku 18 Renata Veselá a kolektiv. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha 2005, II. vydání. ISBN s

18 vykonával nejen příslušný farář římskokatolické církve, jak to dříve bylo příslušné, ale také biskup této církve. Další úprava podstatně měnila právní řád, který do té doby na území Čech a Moravy byl. Jednalo se o nařízení, které mělo doplnit manželský zákon a unifikovat mezinárodní rodinné právo. Nařízení se dělilo na několik částí. Jeho první část obsahovala ustanovení o neplatnosti manželství v případě porušení jakýchkoliv formálních předpisů, platících v Protektorátu Čechy a Morava. Druhá jeho část se zabývala ustanovením o přeměně rozvodu manželství na rozluku, což se týkalo i příslušníku Protektorátu v tom případě, že by se jednalo o rozvod manželství německých příslušníku. Třetí část a to nejvýznamnější pro toto nařízení obsahuje prakticky mezinárodní rodinné právo, které zejména zasahuje do institutu uzavírání manželství a s tím spojené také rozvod manželství a právní vztahy mezi rodiči a dětmi. Tato část se také zabývala osvojením, opatrovnictvím a poručenstvím dětí. Čtvrtá část věnovala pozornost sjednocení předpisu týkajících se věcí manželských, avšak to neplatilo pro protektorátní soudnictví, týkalo se to především soudnictví německého v protektorátu a zahrnovalo to též některé změny říšských předpisů. Poslední pátá část tohoto nařízení zasahuje do protektorátního práva a obsahuje ustanovení o uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských Renata Veselá a kolektiv. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha 2005, II. vydání. ISBN s

19 4 Vývoj rodinného práva v letech a poválečné změny 4.1 Poválečné změny v rodinném právu a změny související s přijetím Ústavy 9. května Velmi složitým obdobím se ukázal poválečný vývoj Československa, kdy politický rozkol nastal ve chvíli, kdy se mělo projednávat další směřování a charakter státu, který byl v letech To vše vyústilo únorovou vládní krizí v roce Díky ní se rozhodlo o ekonomické, právní i politické orientaci Československa na následujících čtyřicet let. Ústava 9. Května je základním zákonem státu i přesto, že už po roce 1945 řada dokumentů naznačovala směr budoucího vývoje (například Košický vládní program, znárodňovací dekrety prezidenta republiky z roku 1945, retribuční soudnictví, normy upravující pozemkovou reformu). Ústava upravovala interpretaci a aplikaci dosavadních právních předpisů a zcela jasně určovala, že při výkladu jednotlivých ustanovení této ústavy je třeba vycházet z ducha tohoto celku a ze zásad, na kterých je založen a dále, že výklad a používání všech ostatních předpisů právního řádu buď též v souladu s ústavou. 20 Tím nastal první střet koncepčně podstatně odlišných právních systémů. Některá ustanovení právních norem nižní právní síly se tímto totiž stala nepoužitelnými, jelikož byla v rozporu s ústavou. Druhým problémem Ústavy 9. května byla jistá ustanovení první kapitoly, která proklamovala stejné postavení mužů a žen v rodině i ve společnosti i stejný přístup ke vzdělání i ke všem úřadům. Novinkou se stalo i prohlášení o odstranění diskriminace dětí podle jejich původu. Vydání Ústavy tedy bylo základním podnětem k práci na korekci téměř všech právních odvětví tak, aby právní řád vyhovoval nově nastalým okolnostem Ústavní zákon z roku 1948, 171 odst Renata Veselá a kolektiv. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha 2005, II. vydání. ISBN s

20 4.2 Kodifikace materiálního a procesního práva (právnická dvouletka) Dle vznesených požadavků v roce 1948 nejprve na zasedání ÚV KSČ a poté také na základě vládního usnesení ze 7. července 1948 bylo ministru spravedlnosti uloženo, aby předložil všechny osnovy předpisů týkající se materiálního i procesního práva v oboru působnosti ministra spravedlnosti. Příslušné správní předpisy mělo vytvořit ministerstvo vnitra do 1. září Tím i byla zahájena tzv. právnická dvouletka. Od 1. září 1948 byl na ministerstvu spravedlnosti vytvořen odbor pro urychlenou kodifikaci, který následně vytvořil příslušná odborná oddělení. Novinkou byl nejen plánovitý charakter rozsáhlých zákonodárných prací, ale i účast dvaceti až třicetičlenných komisí, které byly složeny ze zástupců lidu. V první fázi kodifikačních prací vyvíjely největší činnost komise. Poté byly předloženy návrhy osnov a posléze následovalo třetí období redakčních prací a připomínkového řízení, kdy se rozhodující část práce přesunula na odborná oddělení. Vláda také schválila 2. listopadu 1949 legislativní pravidla, které byly důležitou pomůckou při přípravě hlavních justičních a správních kodexů. V nich byly stanoveny všeobecné zásady, ale i metody a plánování legislativních prací, postup při tvorbě právních předpisů od vypracování návrhů zákonů až po schválení normy v Národním shromáždění. Termín pro dokončení legislativních prací byl dodržen Zákon o právu rodinném ze dne 7. prosince 1949 a čtyři zásadní změny rodinného kodexu Jako první významný akt schválilo Národní shromáždění republiky Československé již dne 7. prosince 1949 zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, který nabyl účinnosti dne 1. ledna Tento zákon vycházel ze sovětského pojetí rodinného práva a na základě smlouvy o právní pomoci s Polskem se nakonec v několika nepříliš významných podrobností shodoval 22 Renata Veselá a kolektiv. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha 2005, II. vydání. ISBN s

21 s polským zákonem o právu rodinném. Zákon o právu rodinném z roku 1949 přinesl do úpravy rodinně právních vztahů celou řadu změn. Čtyři zásadní změny rodinného kodexu. 1. Především spočívala na zásadách, které upravila Ústava 9. Května. Proto se zákon o právu rodinném musel vždy používat v souladu s Ústavou 9. Května. 2. Zákon o právu rodinném přinesl významné změny do celkového složení úpravy rodinných vztahů. Ty měly být založeny lidově demokratického zřízení. 3. Tímto zákonem došlo i k vyčlenění právní úpravy o rodině z práva občanského. Tím se vytvořilo nové právní odvětví práva rodinného. 4. Sjednotily se předpisy rodinného práva pro celé území Československa. Tím splnil tento zákon na území Slovenska také kodifikační funkci. Ze zprávy výboru ústavně-právního vyplývá, že zákon o právu rodinném přinesl celou řadu změn do pojetí právní úpravy rodinně právních vztahů. Tehdejší zákonodárci zdůrazňovali následujících principy, na nichž spočívala nová právní úprava rodinného práva. Zásada závazného občanského sňatku, nové pojetí manželství a rodiny a zrovnoprávnění žen. Velký zájem byl také o dětí, který se projevoval jak ve zrovnoprávnění všech dětí a to bez ohledu na jejich původ tak v zajištění potřebné péče a výživy. Rodičům se ukládalo, aby pečovali o své dítě tak, aby nedocházelo k rozporům se zájmy společnosti. Zákon byl uvozen preambulí, která charakterizovala zákon jako naplnění zásad ústavy a jako předpoklad k vytvoření a ochrany manželství a rodiny. Preambule dále charakterizovala manželství jako dobrovolné a trvalé společenství muže a ženy. Následovalo rozdělení zákona do tří hlav, které byly nazvané manželství, rodiče a děti, poručenství. Rodinný kodex prosazoval zásadu obligatorního občanského sňatku. Zákon také stanovil čtyři zákonné překážky manželství, které bránily vzniku manželství. Okolnosti znemožňující manželství byla také bigamie a příbuzenství. Rodinný kodex také požadoval před vstupem do manželství podmínku duševní zdraví obou budoucích manželů. Zákon o rodině vylučuje vstup do manželství nezletilým osobám. Manželství směl uzavřít nezletilec starší 16 let jen ve výjimečných případech. Druhá část první hlavy rodinného zákona upřesňovala práva a povinnosti manželů a také se upravily majetkové poměry mezi manžely (rodinný kodex pro českou část republiky zavedl nový institut zákonného majetkového společenství). Ke značnému zjednodušení přistoupil zákonodárce i při zániku manželství. Druhá hlava zákona č. 265/1949 Sb. pojednávala o 21

22 poměru mezi rodiči a dětmi. Právní poměr byl určen ve třech rozhodujících zásadách. První z nich odstranila dosavadní rozlišování dětí podle jejich původu, druhým byl obecný princip vztahu rodičů a dětí (povinnost rodičů starat se o rozvoj dětí), třetí zásada změnila dosavadní institut jednostranné moci otcovské a zdůraznila postavení obou rodičů k jejich dětem jako rovnocenný. Rodičovská moc náležela oběma rodičům. Tatáž hlava zákona o právu rodinném obsahovala i ustanovení o osvojení. Třetí hlava zákona č. 265/1949 Sb. pojednávala o poručenství. To bylo v zásadě omezeno na případy, kdy nezletilec neměl žádného z rodičů, nebo byli rodičovské moci jeho rodiče zbaveni. V takovém případě měl být soudem ustanoven poručník. Rodinný kodex z roku 1949 nesl jako první významná norma právnické dvouletky všechny atributy své doby, prodělal několik zásadních změn. Zprvu byl novelizován zákonným opatřením předsednictva Národního shromáždění o změně předpisů o rozvodu, poté proběhla druhá významná novela rodinného kodexu z roku To byl zákon o změně předpisů o osvojení. A poslední změny zákona o právu rodinném z roku 1949 nastaly zákonem č. 46/1959 Sb., o změně pravomoci soudů a doplnění některých ustanovení z oboru soudnictví a státních notářství Renata Veselá a kolektiv. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha 2005, II. vydání. ISBN s

23 5 Vývoj rodinného práva od roku Rekodifikace na základě usnesení Ústředního výboru KSČ z prosince roku 1960 Československý právní řád se podstatně změnil po vydání ústavy z roku 1960, kdy Ústřední výbor KSČ v prosinci tohoto roku, vydal usnesení na základě, kterého připravilo ministerstvo spravedlnosti první návrhy zákonů, které se pak projednávali v kodifikačních komisích. Hlavním cílem tohoto usnesení byla příprava nových osnov, které se později projednávali v připomínkovém řízení, které se zúčastnili především ti, kteří tyto nové zákony měli používat v praxi. Vyjádření těchto lidi k návrhům nových zákonů bylo velice kritické, na ministerstvo spravedlnosti v té době bylo zasláno tisíce připomínek, které byly přezkoumány a zhodnoceny, některé z těchto připomínek dokonce měly vliv na úpravu jednotlivých ustanovení Rekodifikace v oblasti rodinného práva Jednalo se o velkou novelu zákona v rodinném právu a to i přesto, že mnoho ustanovení se zachovalo nebo jen došle ke změně ve formulaci. Hlavním cílem vydání nového zákona bylo, aby mu také porozuměl tzv. pracující lid. Největší změnou v zákoně bylo začlenění právní úpravy majetkových vztahů mezi manžely do občanského zákoníku, který dále také upravoval společné užívání bytu manželů nebo společné užívání pozemku manželů, přesto se ale zachoval hlavní charakter rodinně-právní úpravy než klasické občanskoprávní Renata Veselá a kolektiv. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha 2005, II. vydání. ISBN s Renata Veselá a kolektiv. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha 2005, II. vydání. ISBN s

24 5.1.2 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině Tento zákon byl schválen v prosinci roku 1963 a nabyl účinnosti Jednalo se o schválení jednoho ze základních zákonů té doby, k dalším patřil například zákoník občanský nebo trestní. Základní dělení rodinného zákona se zachovalo v podstatě stejné. Tento zákon upravoval tři důležité části a to manželství, vztahy mezi rodiči a dětmi a výživné. V prví částí upravující manželství se zákon zabýval jak vznikem manželství tak i okolnostmi, které vznik manželství vylučují. Především se zabýval vztahy mezi manžely a zánikem manželství a to z důvodu smrtí nebo v důsledku rozvodu. Právě v rozvodu manželství zákon z roku 1963 přinesl určitý posun. Soud při rozvodu manželství sice měl zkoumat příčiny tohoto rozhodnutí manželů, ale ve výroku nemusel uvádět viníka rozpadů manželského soužití. Soud se nově taky v rozvodovém řízení zabýval rozhodnutím, které se týkalo práv a povinností rodičů k jejich nezletilým dětem pro dobu po rozvodu. Dále tento zákon obsahoval část, která upravovala vztahy mezi rodiči a dětmi, které jsou nejdůležitějším ustanovením pro úpravu výchovy dětí. Tato část dále upravovala tzv. rodičovskou povinnost, která do té doby byla známa jako pojem rodičovské moci, s tím také souvisela úprava povinnosti manžela matky, který s matkou sdílel společnou domácnost, avšak nebyl rodičem. Zákon taky upravoval zásah do výchovy dětí prostřednictvím státních orgánů a důležitým ustanovením bylo také určování otcovství a osvojení. Poslední částí tohoto zákona obsahovala úpravu výživného, které zahrnovalo vyživovací povinnost rodičů i dětí, vyživovací povinnost mezi manžely během manželství a také po zániku manželství, která byla omezená na dobu pěti let, a nakonec zahrnovala nároky tzv. neprovdané matky. Takové rozdělení rodinného zákona se v průběhu doby už neměnilo, jen docházelo k drobnějším úpravám v jednotlivých pojmech Další úpravy v rodinném právu První novelizace zákona o rodině od přijetí zákona v roce 1963 proběhla až v roce Tato novela nově například upravovala vztahy mezi manžely. Před novelizací měl rozvedený manžel, pokud nebyl schopen se sám živit, právo požádat bývalého manžela o příspěvky na nutnou výživu podle svých možností. Novelizací zákon rozvedený manžel byl povinen 26 Národní zpráva o rodině. Ministerstvo práce a sociálních věcí 2004, s

25 přispívat na přiměřenou výživu druhému manželovi pod pojmem přiměřená výživa. Novelizovaný zákon zahrnuje i náklady na jiné potřeby rozvedeného manžela, a i kulturní vyžití a také ošacení. Další změny spojeny s novelizací tohoto zákony se týkaly též osvojení dětí. Z toho důvodu, že se zájem o osvojení dětí stále zvyšoval, tato novela zkrátila dobu, která měla prokázat skutečnost, že o dítě jeho rodič nejeví opravdový zájem a to z jednoho roku na šest měsíců. Zákon se novelizoval i ve vzhledu k určitým lékařským pokrokům v reprodukci a to tak, že upravoval nemožnost popírání otcovství manželem matky. To i v případě, že dal souhlas k umělému oplodnění Vývoj sociálně právní ochrany dětí Je definována jako ochrana práva dítěte na řádnou výchovu, zdravý vývoj i na ochranu oprávněných zájmů dítěte. Za něj se považuje i ochrana jeho jmění. To souvisí se změnou sociální situace v ČR. Sociálně právní ochrana dětí obsahuje taktéž předcházení vzniku ohrožení dítěte nebo narušení zdravého vývoje a působení k obnovení narušených funkcí rodiny. Sociálně právní ochrana má za cíl blaho dítěte. Sociálně právní ochranu dětí zajišťují orgány a obce tím, že zejména stanoví opatření směřující k ochraně dětí před duševním a tělesným násilím a zanedbáváním a narušení vývoje nebo výchovy dětí. V souladu s tím se řeší i problémy, kdy některý z rodičů nemůže vykonávat svou rodičovskou povinnost nebo ji zneužívá. Novela přináší i změny v oblasti pěstounské péče, poručenství i opatrovnictví Renata Veselá a kolektiv. Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy. Praha 2005, II. vydání. ISBN s Národní zpráva o rodině. Ministerstvo práce a sociálních věcí 2004, s

26 6 Současná právní úprava rodinného práva Současný zákon o rodině se skládá ze čtyř částí. První z nich upravuje manželství, druhá vztahy mezi rodiči a dětmi, třetí výživné a nakonec je závěrečné ustanovení. 6.1 Manželství Manželství je velmi blízký vztah mezi mužem a ženou založený na pevných citech. Je důležitou společenskou institucí, ale především také právním vztahem. Podle zákona o rodině: manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem staveným způsobem. 29 Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí 30 Po celou dobu trvání manželství je provázeno různými etapami - manželské soužití, výchova dětí nebo vzájemná pomoc mezi manželi. V průběhu manželství vždycky zpravidla převažuje jedna z těchto etap, ostatní jsou až na druhém místě. 31 Manželství by mělo plnit tři důležité funkce a to, výchovnou, biologickou a ekonomickou. Výchovnou funkci manželství plní tím, že zakládá rodinu a řádně vychovává nezletilé děti. Tato funkce má také velký význam pro společnost. Biologická funkce je důležitá pro zajištění reprodukce společnosti a pro uspokojení citových potřeb. Ekonomický funkce má stejně velký význam jako ostatní vzhledem k tomu, že rodina hmotně zabezpečuje své členy a to především děti a starší členy rodiny. Je považována za spotřební hospodářskou jednotku. Cílem této funkce je, aby si členové rodiny vzájemně pomáhali a pečovali o zvýšení kulturní úrovně rodiny, což je taky jejích povinností Vznik manželství Muž a žena, kteří spolu chtějí uzavřít manželství, mají předem poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby mohli založit manželství, které splní svůj 29 Zákon o rodině, 1(1) 30 Zákon o rodině, 1(2) 31 Národní zpráva o rodině. Ministerstvo práce a sociálních věcí 2004, s Holub, M., Nová, H., Ptáček, L., Sladká Hyklová, J.: Zákon o rodině s komentářem, judikaturou a předpisy souvisícími. 9. Vydání Praha: Leges, 2011, s

27 účel. 33 Zákon o rodině ve své první hlavě 3 (1),(2) říká: manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství učiněným před obecním úřadem pověřeným vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci nebo před orgánem církve nebo náboženské společnosti, oprávněné k tomu zvláštním předpisem, prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků. V tomto zákoně se uvádí slavnostní způsob uzavření manželství. Je to z toho důvodu, že manželství se považuje za velmi důležitou instituci, a proto by bylo zneuctění této instituce, kdyby se uzavíralo na nedůstojných místech a ne slavnostním způsobem. 34 Zákon o rodině stanovuje určité požadavky pro vstup do manželství. Hlavní požadavek, který se v zákoně uvádí, je, že osoby blízkého stupně příbuzenství nemohou uzavřít manželství. Konkrétně se to vztahuje na vztahy mezi předky a potomky a mezi sourozenci. Dále je v zákoně uvedeno, že manželství nemůže být uzavřeno mezi nezletilými osobami, ale v tomto případě zákon připouští výjimku, kdy soud může povolit uzavření manželství nezletilé osobě starší šestnáctí let, jen z důležitých důvody. Nejčastějším důvodem se jeví těhotenství, avšak ne vždy je důvodem pro povolení uzavření manželství. Soud před tímto rozhodnutím důkladně zkoumá, zda snoubenci jsou potřebně duševně a mentálně vyspělí a zda budou schopni budoucí rodinu finančně zajistit, aby manželství splnilo svůj účel. Dalším požadavkem pro vstup do manželství je plná způsobilost k právním úkonům, v případě některá osoba je této způsobilosti zbavena tak nemá nárok na vstup do manželství, z toho důvodu, že nemůže být schopná projevit ani svojí vůli manželství uzavřít. V případě, že jeden ze snoubenců je ve způsobilosti k právním úkonům omezen, manželství může být uzavřeno jen se souhlasem soudu, který takové rozhodnutí povolí jen v případě, že se prokáže zdravotní stav této osoby, který bude slučitelný s účelem manželství Občanský a církevní sňatek Snoubenci si před uzavřením manželství mohou svobodně vybrat, jakou formu sňatku zvolí, zda sňatek občanský nebo církevní, oba dva sňatky v současné době mají stejné právní 33 Zákon o rodině, 2 34 Národní zpráva o rodině. Ministerstvo práce a sociálních věcí 2004, s Jana Dvořáková Závodská a kolektiv. Manželství a rozvody. Praktický návod jak problémy řešit a jak jim předcházet ISBN s. 12 odst. 2 27

28 následky a právní váhu. Nevěřící snoubenci se zpravidla přiklánějí k formě občanského sňatku na radnici a naopak z velké pravděpodobnosti snoubenci věřící si zvolí formu církevního sňatku, uzavřeného v kostele. 36 Občanský sňatek Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před starostou, místostarostou nebo pověřeným členem zastupitelstva obce, městské části hlavního města Prahy, městských obvodů nebo městských částí územně členěných statutárních měst, které jsou matričním úřadem. Prohlášení o uzavření manželství lze učinit i před starostou nebo místostarostou obce, městské části hlavního města Prahy, městských obvodů nebo městských částí územně členěných statutárních měst, které nejsou matričním úřadem, je-li jeden ze snoubenců přihlášen k trvalému pobytu v jeho správním obvodu. Prohlášení o uzavření manželství lze činit i před primátorem hlavního města Prahy, náměstkem primátora hlavního města Prahy nebo pověřeným členem zastupitelstva hlavního města Prahy, jakož i před primátorem statutárního města, náměstkem primátora statutárního města nebo pověřeným členem zastupitelstva statutárního města. Manželství se uzavírá v místě určeném úřadě uvedeným v odstavci 1 nebo 2 pro konání slavnostních obřadů. Uzavřít manželství na kterémkoli vhodném místě může povolit matriční úřad, do jehož správního obvodu toto místo spadá. 37 Zpravidla, jak se také v zákoně o rodině uvádí, manželství se uzavírá na matričním úřadě. V dnešní době jsou ovšem stále populárnější jiná místa, jako například zámky, zahrady nebo dokonce při letu balonem. Pokud existuje u jednoho ze snoubenců ohrožení života, tak mohou muž a žena do manželství vstoupit před jakýmkoliv obecním úřadem a na kterémkoliv vhodném místě. Před vstupem do manželství jsou snoubenci povinni vyplnit žádost o uzavření manželství. V rámci této žádosti jsou muž a žena povinni předložit zákonem stanové doklady Jana Dvořáková Závodská a kolektiv. Manželství a rozvody. Praktický návod jak problémy řešit a jak jim předcházet ISBN s. 12 odst Zákon o rodin, 4 (1),(2),(5) 38 Jana Dvořáková Závodská a kolektiv. Manželství a rozvody. Praktický návod jak problémy řešit a jak jim předcházet ISBN s

29 Podle 6 (1) zákona o rodině: snoubenci jsou povinni předložit stanovené doklady, jakož i prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili úpravu budoucího majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství a také (2) a (3) téhož zákona: kdo chce uzavřít nové manželství, je povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, osoba která dříve uzavřela registrované partnerství nebo obdobný svazek osob stejného pohlaví v zahraničí, je povinna prokázat, že toto partnerství zaniklo nebo bylo prohlášené za neplatné, matriční úřad může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou. Církevní sňatek Zpravidla největší počet církevních sňatku se v ČR uzavírá před římskokatolickou Církví (CIC). Manželské právo Církve římskokatolické upravuje Codex Iuris Canonici z roku 1983 ve svých kánonech 1055 až Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před příslušným orgánem církve, a to před osobou pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou společností. Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony. Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít na kterémkoli místě. 40 Podmínky pro uzavření manželství církevním sňatkem jsou stejné jako u sňatku civilního. Pro uzavření církevního sňatku však nejsou důležité jen požadavky stanovené v zákoně o rodině, ale především také předpisy příslušné církve. V případě, že se snoubenci rozhodli pro církevní sňatek, měli by alespoň tři měsíce rezervovat termín na konkrétné farnosti, aby měli dost času na přípravná setkání a konzultace s farářem. Tyto přípravy se v zákoně o rodině neuvádějí, avšak plní podstatně důležitou funkci pro uzavření církevního sňatku. 41 V zákoně o rodině 39 Jana Dvořáková Závodská a kolektiv. Manželství a rozvody. Praktický návod jak problémy řešit a jak jim předcházet ISBN s Zákon o rodině, 4a, (1),(2),(3) 41 Jana Dvořáková Závodská a kolektiv. Manželství a rozvody. Praktický návod jak problémy řešit a jak jim předcházet ISBN s