Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Bílichovské údolí CZ

Transkript

1 Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Bílichovské údolí CZ

2 1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Bílichovské údolí Kód lokality: CZ Kód lokality v ÚSOP: 5334 Rozloha (ha): 115,2204 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Zařazení EVL na národní seznam: nařízení vlády č.371/2009 Sb., příloha 12a 1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 10,659 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 9,3 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP Kategorie Název 2416 NPP Bílichovské údolí 265 PP Na Pilavě Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 6,4832 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 5,6 Poznámkové pole ke způsobu zajištění ochrany Navrhovaná kategorie ochrany přírodní památka je v jednání (stávající chráněná území NPP Bílichovské údolí a PP Na Pilavě zůstávají ve stejných kategoriích). Při případném vyhlášení PP pro zbývající část EVL je vhodné vyhlášení ochranného pásma o rozloze ca 50 ha propojujícího obě disjunktní části EVL, zahrnující tyto parcely KN v k. ú. Bílichov - 357, 358, 359, 360, 435/8, 437/7 a příslušné části parcel 430 a 435/2. Smluvní ochrana dle 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 98,0782 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 85,1 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU 1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Bílichov, Líský, Milý Dotčená katastrální území Bílichov, Líský, Milý 1.4 Stručná charakteristika území

3 Ekotop Lesnaté džbánské údolí 3,7 km JZ až 1 km JJV od Bílichova ve střední části Džbánu s prameništi, rybníčky a luhy na dně údolí. Součástí území jsou i PP Na Pilavě a NPP Bílichovské údolí, zřízené na ochranu populací Veratrum nigrum. Značná část původně bučin (zřejmě podsv. Cephalanthero-Fagenion) byla přeměněna na kultury modřínu a smrku. V nejnižších polohách na dně údolí jsou obnaženy permské červené sedimenty, na nich pak leží křídová souvrství (cenomanské pískovce s vrstvami slínů a spodnoturonské opuky na plošinách). Na svahových prameništích na výchozech slínů a v údolních potůčcích jsou časté drobnější výskyty pěnovců. Území leží v centrální části Džbánu v nadmořské výšce mezi 330 (dno údolí u Bílichova) a 440 metry (okraj plošiny u osady Bor). 3,5 km dlouhé typické zařízlé údolí (zahrnující i některá boční údolí) Bílichovského potoka v opukové plošině Džbánu, táhnoucí se od západu na východ s relativním výškovým převýšením okolo 70 metrů; na starších mapách je udáván název Gothardské údolí. Na prudkých svazích jsou krásné ukázky sesuvných tvarů. Pro celé území Džbánu (EVL Bílichovské údolí nevyjímaje) je charakteristickým jevem ovlivňujícím morfologii terénu výrazná sesuvná činnost na prudkých opukových svazích. Časté výskyty pěnovců v potůčcích a na svahových prameništích. Na dně údolí je na Bílichovské potoce několik menších vodních nádrží, některé z nich mají dobře zachovalé porosty vodních makrofyt. Dominují zde pararendziny v různém stádiu vývoje, místy velmi mělké a promíšené s opukovou drtí. Příměs skeletu v půdě klesá od vrcholu k patě svahu. Biota Bílichovské údolí je jedním z nejzachovalejších džbánských údolí (spolu se Smradenským údolím a Cikánským dolíkem). Nejvýznamnějším typem biotopu jsou vápnomilné bučiny (L5.3), často vysokokmenné, v podstatě bez jakékoliv příměsi jedle, naopak přimíšeny bývají ostatní jehličnany (smrk, modřín, borovice). Bývají často v důsledku minulého lesního hospodaření ochuzeny, bez keřového patra a s řídkým až chybějícím bylinným patrem. Nicméně typické druhy vápnomilných bučin - okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), ostřice prstnatá (Carex digitata) či orlíček obecný (Aquilegia vulgaris) a věsenka nachová (Prenanthes purpurea) a jiné jsou roztroušeně přítomny. Na světlejších místech v bučinách (zejména při okrajích pěnovcových i bývalých pramenišť a jasenin) roste kýchavice černá (Veratrum nigrum). V minulosti byly bučiny pravděpodobně dominantním biotopem na svazích v celém údolí (s výjimkou svahových pramenišť), ale dnes jsou zčásti nahrazeny jehličnatými kulturami. Některé typické rostliny bučin lze nalézt i v podrostu jehličnanů. V současnosti je část bučin holosečně těžena, opětovná výsadba buku sice probíhá, nicméně nezřídka s podílem jehličnanů. Acidofilní bučiny (L5.4) tvoří menší část lesních biotopů. Vyskytují se převážně na odvápněných plošinách či na hranách svahů na kontaktu s vápnomilnými bučinami. Jejich existence může ale být i podmíněna lesním hospodařením. Bylinné patro je zde minimální, hojně s brusnicí borůvkou (Vaccinium myrtillus) a vzácně s hruštičkou prostřední (Pyrola media). Údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2A) jsou vyvinuty víceméně jen v úzkých liniích podél menších vodních toků Zlonický (Bílichovský) potok a jeho přítoky. Vedle jasanu jsou ve stromovém a keřové patře přítomny především habr a jilm horský. Podrost je druhově velmi bohatý s řadou chráněných a ohrožených druhů, protože hostí druhy dubohabřin, teplomilných doubrav i podmáčených jedlin a v mozaice se často vyskytují drobná pěnovcová prameniště. Přítomny jsou například ostřice ostrá (Carex acutiformis), o. rusá (C. flava), o. horská (C. montana), o. latnatá (C. paniculata), o. lesní (C. sylvatica), oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum), sasanka hajní (Anemone nemorosa), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), kopytník evropský (Asarum europaeum), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), jarmarka větší (Astrantia major), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), bradáček vejčitý (Listera ovata), violka divotvárná (Viola mirabilis), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), sveřep větevnatý (Bromus ramosus) a řada dalších. V některých porostech se hojně vyskytuje kýchavice černá (Veratrum nigrum). Jasanové luhy jsou ohroženy výsadbami jehličnanů (především smrku). Lesní pěnovcová prameniště (R1.3) se vyskytují vzácně a vždy v mozaice s jasanovo-olšovými luhy. Bohaté je mechové patro s dominantním Cratoneuron commutatum. Bylinné patro tvoří stejné druhy jako v jasanovo-olšových luzích a je druhově bohaté. Vedle pěnovcových inkrustací jsou řidčeji vyvinuty i drobné terásky v potůčcích a drobné pěnovcové kupky. Porosty parožnatek (V5) byly zaznamenány v době průzkumu (rok 2001) na dně zaniklého rybníka ve střední Bílichovského části údolí. Rybník byl ale v následujících letech "revitalizován", přičemž byly porosty parožnatek výrazně redukovány. Z hlediska flóry je nejcennější výskyt několika (různě početných) mikrolokalit reliktního druhu kýchavice černé (Veratrum nigrum). Dále se zde ojediněle objevuje střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus). Z dalších vzácných a ohrožených druhů: lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice červená (Cephalanthera rubra), prvosenka jarní (Primula veris), kruštíky z okruhu Epipactis helleborine, k. modrofialový (E. purpurata), bradáček vejčitý (Listera ovata), vstavač nachový (Orchis purpurea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), v. zelenavý (P. chlorantha), jazyk hadí (Ophioglossum vulgatum), kamejka lékařská (Lithospermum officinale) nebo oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum) a o. pestrý (A. variegatum), hořeček brvitý (Gentianopsis

4 ciliata), ostřice Davallova (Carex davalliana), bublinatka jižní (Utricularia australis), zeměžluč sličná (Centaurium pulchellum), hnilák smrkový (Monotropa hypopitys) a řada jiných. Co se týče fauny území hostí převážně běžnější lesní druhy zvířeny (zejména ptáků a savců), na vodní plochy je vázán výskyt některých vzácnějších druhů obojživelníků, například čolek obecný (Triturus vulgaris) a č. horský (Mesotriton alpestris) či kuňka ohnivá (Bombina bombina) a rosnička zelená (Hyla arborea), čisté potoky využívá k rozmnožování mlok skvrnitý (Salamandra salamandra).

5 2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 7220 Název předmětu ochrany: Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) Rozloha (ha): 0,1584 Relativní rozloha (%): 0,14 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zlepšení stávajícího stavu opatřeními směřujícími k zabránění odvodňování těchto biotopů způsobenému zejména nepovoleným odběrem vody chataři. Kód předmětu ochrany: 91E0 Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Rozloha (ha): 5,7161 Relativní rozloha (%): 4,96 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Udržení stávajícího stavu předmětu ochrany, lokálně je možné mírné rozředění stromového patra a odstranění jehličnanů, zabránit odvodňování biotopů. Kód předmětu ochrany: 9150 Název předmětu ochrany: Středoevropské vápencové bučiny (Cephalanthero-Fagion) Rozloha (ha): 48,0436 Relativní rozloha (%): 41,7 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: V dlouhodobém horizontu zlepšení stávajícího stavu postupnou změnou struktury a složení stromového patra, zejména postupně nahradit vtroušené jehličnaté skupiny původními dřevinami (buk, javor a další), případně vytvoření různověkého složení stromového patra při nižším zakmenění (světlejší porosty optimálnější pro bylinné patro). 2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 7220 Název předmětu ochrany: Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) Popis nároků předmětu ochrany: Biotop R1.3 lesní pěnovcová prameniště zahrnuje zastíněná prameniště v lesních porostech. Pěnovcová prameniště se vytvářejí na stanovištích s minerálně bohatou a silně zásaditou vodou. Biotop je ohrožen zejména pojezdy těžkou lesnickou technikou, svedením vody do druhotné hydrologické sítě (svážnice, erodující lesní cesty, meliorace) a výsadbou smrkových kultur. Prameniště jsou také ohrožena odstíněním, např. při holosečné těžbě, kdy dochází k rychlé degradaci vegetace. V EVL Bílichovské údolí spočívá ohrožení především v odvádění vody k přilehlým rekreačním objektům a následné vysýchaní pramenišť. Přirozená stanoviště jsou bez nutného managementu. Je ale potřeba předmětu ochrany přizpůsobit lesní hospodaření v okolních lesních porostech eliminovat pojezdy těžkou technikou, svážnice vést mimo prameniště i jejich těsné (podmáčené) okolí, neodvodňovat (tj. v tomto případě zabránit odběru vody chataři), neukládat potěžební dřevní materiál, zejména větve, kůra po asanaci, apod. V okolí pramenišť je třeba zachovat (alespoň částečně) druhové složení porostu odpovídající danému stanovišti, nežádoucí je zakládání a udržování smrkových monokultur. V případě jaseniny u chatové osady je vhodným (přípustným) zásahem mírné prosvětlení porostu menší redukcí stromového patra.

6 Pro úplnost je nutné zmínit, že v místě výskytu dnes plošně největšího a nejzachovalejšího lesního prameniště (disjunktní část lokality u chat v SV části EVL) bylo ještě v padesátých letech 20. století bezlesí (jak je patrno z leteckých map z tohoto období) a s největší pravděpodobností se jednalo o luční pěnovcové prameniště, možná kombinované se svahovou slatinou. Nicméně po změně hospodaření (resp. přesněji po ukončení jistě pravidelného kosení) došlo k náletu dřevin a posléze k sukcesnímu posunu k lesnímu biotopu. Lze předpokládat, že řada z ohrožených druhů zde přítomných je právě reliktem předchozího typu biotopu. Kód předmětu ochrany: 91E0 Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Popis nároků předmětu ochrany: Lužní lesy tohoto typu jsou zpravidla bohaté víceetážové porosty, tvořící vegetační doprovod v bezprostřední blízkosti vodních toků. V dřevinné skladbě se uplatňuje relativně široká škála druhů, snášejících dočasné zamokření či zatopení. Jsou to zejména olše (Alnus glutinosa a A. incana), jasan (F. excelsior), jilmy (Ulmus laevis a U. minor), stromové vrby (Salix alba a S. fragilis) nebo domácí druhy topolů (Populus alba a P. nigra). Na chudých, trvale zamokřených a také výše položených místech vstupuje do spektra dřevin smrk ztepilý (Picea abies). V podrostu převládají vlhkomilné druhy široké ekologické amplitudy společné lesní, luční i ruderální vegetaci, s výrazným podílem keřů. Bylinné patro má výrazný jarní aspekt, mechové patro většinou chybí. Lužní lesy se člení na jednotlivé biotopy podle výskytu na horních, středních nebo dolních tocích řek a potoků, dle podmínek rychlosti proudu vody a povahy sedimentů. Na horních tocích se vyskytují horské olšiny s olší šedou (biotop L2.1), na středních tocích podél řek a potoků rostou údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2). V dolních částech toků v nížinných širokých nivách řek a říčních ramen to jsou měkké luhy nížinných řek (L2.4). Obecně lze konstatovat, že se jedná o společenstva člověkem dlouhodobě ovlivňovaná. Přesto, díky jejich specifičnosti a dobré pařezové výmladnosti zastoupených dřevin nevedl dopad vlivu člověka k jejich destrukci. Hlavním nebezpečím jsou změny ve vodním režimu krajiny jako regulace toků či meliorace, doprovázené poklesem hladiny podzemní vody a omezením pravidelných záplav. Problémem je také mýcení porostů a jejich obnova geograficky nepůvodními druhy či monokulturami smrku a jiných dřevin či eutrofizace prostředí splachy ze zemědělských pozemků. Biotop nížinných měkkých luhů je silně postižen invazemi nepůvodních druhů rostlin. I v těchto lesích se projevují škody způsobené vysokými stavy spárkaté zvěře. Pro ochranu biotopů tohoto typu lužních lesů je nutné zachování vyhovujících vodních poměrů. V místech meliorovaných a regulovaných toků je pro znovuvytvoření vhodných podmínek nezbytné navrácení vody do odvodněných částí šetrnou revitalizací, případně umělé zatopení na místech s omezeným výskytem přirozených záplav. V druhové skladbě lesů by měly být zastoupeny jen dřeviny geograficky původní, není žádoucí další rozšiřování nepůvodních monokultur či výsadby dřevin, křížících se s původními druhy. Zvláštní pozornost by se měla věnovat šíření invazních druhů rostlin, hlavně v oblastech měkkých nížinných luhů. Porosty měkkých luhů jsou často součástí zachovalých vodohospodářsky neupravených toků a měly by být ušetřeny jakýchkoliv zásahů. Tyto porosty jsou mnohdy vhodné k zařazení mezi lesy zvláštního určení. V porostech s menším zastoupením jasanu či topolu černého je vhodné udržet jejich současný podíl, v případě většího výskytu zajistit podíl těchto dřevin dle modelu přirozené skladby i přesto, že jasan ani topol nejsou označeny jako dřeviny základní, meliorační či zpevňující. Ve vybraných porostech je vhodné zachování či obnova obhospodařování lesa ve formě pařezin či lesa středního. Při obnově lesa netěžit břehové porosty vodních toků s výjimkou výběru (druhového, tvarového, zdravotního) jednotlivých dřevin a nezbytné údržby břehových porostů (riziko překážky a omezení průtoku nebo vzniku břehových nátrží vývratem stromu). V konkrétním případě Bílichovského údolí je třeba dbát tří zásad při obhospodařování jasenin. Za prvné, nelze porosty jasenin nahrazovat geograficky či stanovištně nepůvodními dřevinami (včetně smrku, nicméně určitý minimální podíl smrku je v inverzních polohách Džbánu pravděpodobně přirozeným jevem), při těžbě pokud možno nekácet holosečně a vyhnout se použití těžké mechanizace v místech výskytu pěnovcových pramenišť. Zároveň je žádoucí (jak již bylo zmíněno u bučin) vytvořit prosvětlenější porosty v místech výskytu některých zvláště chráněných druhů (orchideje, kýchavice černá). Polohy údolních jasenin byly ve Džbáně ještě okolo padesátých let 20. století doznačné míry lučními porosty, resp. slatinami či lučními pěnovcovými prameništi. Teprve s opuštěním tradičního hospodaření (kosení) došlo k sukcesnímu posunu směrem k lesním biotopům. Částečně také byly v minulosti na místě dnešních jasenin menší lesní rybníčky. Kód předmětu ochrany: 9150 Název předmětu ochrany: Středoevropské vápencové bučiny (Cephalanthero-Fagion) Popis nároků předmětu ochrany: Biotop L5.3 vápnomilné bučiny jsou lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a někdy s příměsí dalších listnatých dřevin (Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Carpinus betulus, Tilia cordata aj.). Jedle bělokorá (Abies alba) se v území vyskytuje jen velmi ojediněle. Porosty vápnomilných bučin zaujímají plochy svahů na opukách. Půdy jsou vysýchavější než u jiných typů bučin, stromové patro bývá obvykle nižší a

7 rozvolněnější; v případě EVL Bílichovské údolí to ale příliš neplatí, nezřídka jde o vysokmenné, tzv. chrámové, bučiny, což je dáno historií lesního hospodaření v území. Porosty jsou většinou maloplošné, vyskytují se převážně od 300 do 600 m. n. m. Keřové patro bývá ve vápnomilných bučinách obvykle vyvinuto, ale s nízkou pokryvností; v případě Bílichovského údolé je pokryvnost velmi nízká, případně keřové patro víceméně chybí. V bylinném patře převládají mezofilní lesní druhy, významný je však větší výskyt druhů z čeledi vstavačovité (zejména okrotice a kruštíky). Díky nižším polohám výskytu a rozvolněnějšímu charakteru porostů jsou častěji zastoupeny také druhy teplomilnější, typické spíše pro dubohabřiny či dokonce některé typy doubrav. Vlivem intenzivního hospodaření v těchto lesích ve prospěch smrku dochází k jejich degradaci a narušování ekologické stability s riziky přemnožení kalamitních škůdců a změn půdních poměrů. V neposlední řadě mají vliv na obnovu a strukturu tohoto biotopu také vysoké stavy spárkaté zvěře, díky přezvěření dochází také na mnoha místech k ústupu vzácných vápnomilných druhů v podrostu (to se týká především orchidejí či lilie zlatohlavé). Vedle toho zvěř brání i přirozené obnově bučiny okusem mladých semenáčků buku (a jiných listnáčů). Pro ochranu stanovišť vápnomilných bučin je důležité především omezit zvyšování podílu smrku či jiných stanovištně či geograficky nepůvodních dřevin a omezení intenzivního hospodaření. Na konkrétních lokalitách s předpokládaným přirozeným výskytem borovice lesní nebo smrku ztepilého nezvyšovat jejich celkové zastoupení nad hodnoty odvozených od modelů předpokládané přirozené druhové skladby. V případě výskytu kůrovcových ohnisek je vhodná šetrná asanace dřevní hmoty, chemické prostředky využívat jen v nezbytně nutné míře a raději se jim vyhnout úplně (především herbicidní přípravky na hubení pasekových druhů). Jako prevence by se mělo zajistit včasné zpracování nahodilých těžeb smrku. V porostech, kde je výskyt jedle pod úrovní jejího přirozeného zastoupení, je nutný alespoň současný podíl zachovat. Tam, kde se vyskytuje ve větším množství, je vhodné zajistit její podíl odpovídající přirozené skladbě lesa. V případě výskytu vápnomilných bučin na extrémních stanovištích a prudkých svazích je prvořadá půdoochranná funkce lesa. Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné snižování stavu spárkaté zvěře, případnou umělou obnovu spolu s přirozeným zmlazením účinně chránit. Při výsadbách cíleně vnášet chybějící dřeviny, hlavně jedli, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost. Po těžbě dřeva je vhodná obnova bučin pomocí výstavků buku a podpora přirozeně se vyskytujících semenáčků původních listnatých dřevin (zejména buku). S ohledem na výskyt vzácnějších rostlin, zejména orchidejí (Cephalanthera damasonium, C. rubra, Epipactis purpurata, Orchis purpurea, Cypripedium calceolus atd.) a kýchavice černé (Veratrum nigrum) je vhodné rozvolnění stromového patra zapojených bučin, v jisté míře to ale platí i pro jaseniny (viz Jersáková et Kindlmann 2004). Při plném zapojení stromového patra (tudíž v zastínění) jsou tyto druhy v bylinném podrostu přítomny obvykle jen ve sterilním stavu (pokud vůbec). Vhodná míra zápoje korun (zakmenění) se pohybuje okolo 80 %, při větším otevření až úplném odstranění stromů v místě výskytu cílových druhů je velmi reálné riziko nástupu konkurečně silných pasekových druhů (zejména Eupatorium cannabinum, Calamagrostis epigejos či C. arundinacea) a vytlačení cílových ochranářsky cenných druhů. 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Teoreticky je možný konflikt mezi předměty ochrany EVL (jaseniny, bučiny) a druhovou ochranou rostlin (případně předměty ochrany v PP Na Pilavě a NPP Bílichovské údolí), zejména Veratrum nigrum a zástupci čeledi Orchideaceae (Epipactis purpurata, Cephalanthera rubra, Orchis purpurea či Cypripedium calceolus). Výše zmíněné druhy vyžadují světlejší porosty (ve stinných, plně zapojených lesních porostech přežívají převážně ve sterilním stavu). Proto je vhodné v místech výskytu výše zmíněných druhů udržovat (či vytvořit) porosty s rozvolněnějším zápojem (okolo 80 %). Podrobnosti viz Jersáková a Kindlmann (2004). Způsob řešení spočívá ve vytvoření světlejších lesních porostů v místech výskytu výše zmíněných druhů. 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti V EVL Bílichovské údolí působí dva hlavní vlivy, které do značné míry ovlivňují předměty ochrany. Lesní hospodaření prozatím probíhalo převážně formou holosečné obnovy lesa s tvorbou pasek při horní hranici možné rozlohy. Místy jsou jak potoční luhy, tak vápnomilné bučiny narušeny stanovištně nevhodnými výsadbami borovice lesní, smrku ztepilého a modřínu opadavého. Dlouhodobé pěstování těchto dřevin vede k zásadním změnám půdního prostředí a k výraznému ochuzení až vymizení původního druhově pestrého bylinného patra. Jen minimálně se využívá přirozené obnovy lesa (především buku). Porosty jsou homogenní a stejnověké a s velmi redukovaným bylinným patrem (místy se vyskytují staré, vysokokmenné bučiny, které jsou výrazně stinné a v nichž bylinné a keřové patro v podstatě chybí nebo je ve větší míře přítomno na světlinách). V poslední době však došlo k plošnému prosvětlení části zapojených bučin ve východní části EVL, což se příznivě projevilo na bylinném patře i na přirozeném zmlazení. Negativně se může projevovat i pohyb lesní těžké mechanizace po

8 lesních cestách i mimo ně v nevhodném období (období plné vegetace a za mokra). Vzhledem k charakteru území lze předpokládat, že takovéto negativní projevy budou pouze krátkodobé. Menší nátrže, způsobené stahováním dřeva a pohybem mechanizace, však mohou sloužit jako místo pro ecesi vzácnějších druhů (například Veratrum nigrum se s oblibou uchycuje na právě na rozježděných lesních cestách). Některé porosty jasenin byly v minulosti (ca před 50 lety, viz historické letecké snímky v mapové aplikaci geoportal.gov.cz) loukami zřejmě charakteru slatin (to se týká zejména nejcennější jaseniny na SV okraji EVL), zda-li byly v minulosti cíleně zalesněny nebo se sukcesně posunuly k jaseninám díky absenci hospodaření (kosení) není známo. Druhým významným faktorem je rekreační aktivita obyvatelstva, zejména při severovýchodním a východním okraji území - v okolí chatové osady (Vencov) a Velkého Bílichovského rybníka (osada Malý Bílichov). Přítomnost rekreačních objektů se projevuje v okrajových částech občasnou přítomností černých skládek (které jsou tvořeny zejména bioodpadem ze zahrádek) a s tím související ruderalizací okrajových lesních porostů (či porostů podél některých lesních cest) s přítomností některých nepůvodních druhů v podrostu lesa (namátkou Galeobdolon argentatum, Vinca minor díky zběhnutí z předzahrádek chat). Naopak občas (relativně ojediněle) bývají vyrýpávány a do zahrádek přesazovány některé vzácnější původní druhy (například Veratrum nigrum, Aquilegia vulgaris, Daphne mezereum či Cypripedium calceolus). Druhou problematickou činností, která bezprostředně souvisí s jedním z předmětů ochrany EVL (Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců), je čerpání vody z vodoteče, na níž se vytvářejí pěnovce, kvůli zásobování některých blízkých chat vodou. K tomu dochází v severní disjunktivní části (lokalita Vencov). Vzhledem k tomu je v sušších letech vodoteč v letním období bez tekoucí vody a dochází k vysychání (a případnému rozpadu) pěnovců. Územím vedou turisticky značené cesty, ale vliv turistů na předměty ochrany (a území samé) je spíše zanedbatelný. Vedle pěší turistiky je zde provozován i cyklosport, vzácněji jízda na koních, pravděpodobný je i pojezd motocyklů a čtyřkolek (dochází k němu na lesních cestách, přímo v lesních porostech tyto aktivity pozorovány nebyly). Velký Bílichovský rybník ležící na okraji EVL je využíván ke koupání. Tyto činnosti ale mají na EVL a předměty ochrany vliv minimální. Jeden ze dvou rybníků Druhý rybník, které leží v EVL, byl v relativně nedávné minulosti poměrně necitlivě (i s ohledem na krajinu) a razantně revitalizován, přičemž byly zničeny rybniční břehové porosty a porosty parožnatek v litorálu rybníka. Třetí rybník je zatím poměrně zachovalý. Vhodné by bylo alespoň občasné letnění těchto rybníku (v pěti až desetiletém intervalu). Zemědělské hospodaření v EVL samotném neprobíhá (z logiky věci), nicméně některé okrajové části jsou zemědělskou činností ovlivněny nejvýchodnější část navazuje na chmelnice, nejzápadnější pak na ostatní polní kultury. Výše zmíněné části mohou být negativně ovlivněny především hnojením a použiváním herbicidních látek na sousedních polních kulturách, zejména v podrostu je místy patrná ruderalizace (rozsáhlejší výskyt Urtica dioica, Anthriscus sylvestris a dalších rostlin indikujících zvýšený obsah živin v půdě). Na druhou stranu je třeba zmínit, že nejde o ty nejcennější části EVL. 2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: NPP Bílichovské údolí Autor: AOPK ČR Schválil: MŽP Datum schválení: Platnost od-do: Název ZCHÚ: PP Na Pilavě Autor: Václav Kohlík Schválil: Krajský úřad Středočeského kraje Datum schválení: Platnost od-do: Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 9 Rakovnicko-kladenská pahorkatina Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Lužná Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 115,2204 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: Lesy České republiky, s.p.

9 Nižší organizační jednotka: LS Lužná; Pozn.: V současnosti (2012) je zpracováván nový lesní hospodářský plán pro LHC Milý (původní LHC Lužná bude rozdělen na LHC Milý a LHC Lužná), s platností tohoto LHP od do roku

10 3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Některé zásady péče byly zmíněny již výše. Území je tvořeno téměř stoprocentně lesními porosty. V NPP Bílichovské údolí a PP Na Pilavě se jedná o lesy zvláštního určení a až na malé plochy ochranného lesa na zbylé ploše převažuje les hospodářský. Základním předpokladem pro udržení předmětů ochrany je zde hospodaření s dřevinami přirozené dřevinné skladby s maximálním využitím přirozeného zmlazení a ponecháním jednotlivých stromů či skupin stromů na dožití a do následujícího obmýtí. Vhodná je úprava hospodaření, tak aby alespoň na některých plochách bylo možné vytvořit různověké porosty původních dřevin s nižším zakmeněním, což vyhovuje řadě ochranářsky významných druhů (Veratrum nigrum a druhy čeledi Orchideaceae), ale i běžnému podrostu bučin, resp. jasenin (což jsou dva z předmětů ochrany tohoto EVL). Předpokládá se tedy hlavně hospodaření podrostním hospodářským způsobem nebo skupinovitě výběrným, případně, násečným (především pro podporu světlomilných listnáčů a v případě nezdaru přirozené obnovy), možné je i zakládání kotlíků a malých holosečí do 0,25 ha. Při výchově porostů je nutné podpořit jednotlivou i skupinovitou příměs dalších dřevin přirozené dřevinné skladby (javorů, lip, jilmů, třešně ptačí, dubu zimního, jasanu, olše lepkavé, jedle bělokoré apod.). Na vysýchavých expozicích je možná příměs borovice lesní a ve vlhčích údolích i jednotlivá a skupinovitá příměs smrku ztepilého z přirozeného zmlazení. V místech s výskytem potočních luhů a pěnovcových pramenišť mimo stávající dopravní síť je důležité nezasahovat do vodního režimu neodvodňovat porosty a neupravovat vodní toky. Porosty nevhodné dřevinné skladby je možné v souladu s platným LHP obnovovat holosečně. Žádoucí je jejich postupná přeměna (v dlouhodobém horizontu) na stanovištně odpovídající typy lesa. Předčasná obnova a rekonstrukce těchto porostních skupin není nutná. Chybějící nebo nedostatečně zmlazující dřeviny (jako jsou jedle a jilmy) je vhodné do porostů vnášet uměle. Dosavadní holosečný způsob hospodaření v bučinách bude vhodné nahradit podrostním hospodařením s vyšším uplatněním výběrných principů. Při obnově lužních porostů se patrně nebude možné vzdát náseků nebo menších holosečí, ale i zde je důležité co nejvíce využít přirozené obnovy. Alternativou k běžnému hospodaření je u lužních porostů i využití výmladkového hospodaření (nízký, případně střední les). Hlavní výskyt vápnomilných bučin na lokalitě je soustředěn ve střední a západní části EVL. Jedná se o prudký svah, kde bučiny místy přecházejí v suťové lesy a lesní porosty zde mají charakter až lesa ochranného. Další kvalitní vápnomilné bučiny se nacházejí v nejvýchodnější části EVL. Vždy se jedná o let staré téměř nesmíšené porosty buku. Nejvhodnější by bylo pokusit se o prosvětlení a následné podrostní hospodaření. Vhodné jsou i náseky a skupinovitý výběr, případně i kotlíky a velmi malé holoseče. Porosty ve východní části EVL jsou už bohužel rozpracovány pásovými holosečemi s mladými výsadbami smrku a borovice. Zbývající staré bukové skupiny je nutné obnovit opět listnáči s tím, že několik jedinců buku bude ponecháno jako výstavky. V mladých porostních skupinách borovice a smrku by bylo vhodné intenzivnějšími výchovnými zásahy docílit alespoň jednotlivé příměsi listnáčů z přirozeného zmlazení. Porosty ve střední části EVL (v okolí PP Na Pilavě) jsou vesměs tvořeny směsí dřevin s převahou smrku a modřínu, doplněné bukem, dubem a dalšími listnáči o stáří přibližně let. Probírkami zaměřenými na smrk a modřín a následným podrostním nebo maloplošně holosečným hospodářským způsobem je v těchto porostech v dohledné době možný převod v porosty přirozené dřevinné skladby. Nivu Bílichovského potoka a jeho přítoků v Pilavském údolí a v údolí Sv. Gotharda provázejí potoční luhy, charakteristické druhově bohatým bylinným patrem. Nutné je i zde ctít hospodaření s dřevinami přirozené dřevinné skladby jasanem a olši lepkavou. Výsadby smrku jsou zde zcela nevhodné, ačkoliv určitý!minimální! podíl smrku je v inverzních polohách Džbánu pravděpodobně přirozeným jevem. Disjunktní část lokality u chatové kolonie Černá zem (též Vencov) vyniká mimořádně druhově bohatým společenstvem s početnou populací kýchavice černé v pramenné míse s drobným tokem v ústí malého lesního údolí. Stromové patro tvoří na prameništi mladé porosty jasanu a klenu, velmi bohaté je i keřové patro. V potůčku i drobných bočních prameništích se tvoří pěnovce. V okolí se nacházejí pěkné prosvětlené etážovité porosty vápnomilných bučin s bohatým zmlazením a ponechaným mrtvým dřevem (a ojedinělým výskytem střevíčníku). Další lesní pěnovcová prameniště se nacházejí v závěru vlastního Bílichovského údolí. V místech s výskytem pěnovcových pramenišť je nutná zvýšená ohleduplnost při úpravě lesních cest a pohybu lesních strojů. Zcela nepřijatelné je jakékoli zasahování do vodního režimu pramenišť. Nutné je zabránit odběru vody z drobných vodotečí protékajících území, což negativně ovlivňuje vodní režim na lesních pěnovcových prameništích. Při případné revitalizaci Třetího (Bílichovského) rybníka je opět nutné postupovat šetrně, tak aby byly minimalizovány dopady jak na vegetaci vodních makrofyt, tak na porosty v sousedství (jaseniny). Konkrétní managementová opatření nejsou navrhována. Součástí lokality jsou i stávající chráněná území NPP Bílichovské údolí a PP Na Pilavě. Režim hospodaření v nich bude totožný s jejich schválenými plány péče. Lesní porosty mezi oběma disjunktními částmi lokality v případě vyhlášení EVL v kategorii PP (stávající NPP zůstane nezměněno) by bylo vhodné zahrnout do vymezeného ochranného pásma (viz mapová příloha). Zde by bylo vhodné při obnově více využívat dřevin přirozené dřevinné skladby. Zvláště ve vlastní nivě Bílichovského potoka je nutné věnovat pozornost při obnově jasanu a olši lepkavé a postupně omezit smrk. Navrhovaná rozloha ochranného pásma se pohybuje okolo 50 ha.

11 Mechanickou přípravu půdy provádět pouze v nezbytném rozsahu, zejména za účelem přirozené obnovy dřevin přirozené dřevinné skladby. Nevhodné je též frézování pařezů a v každém případě je nutné se vyhýbat užití herbicidních přípravků na likvidaci buřeně (na případných pasekách likvidovat buřeň mechanickým vyžínáním.) mimo jiné s ohledem na přítomnost citlivých mykorhizních druhů z čeledi Orchideaceae (střevíčník pantoflíček, vstavač nachový, okrotice bílá, kruštíky Epipactis helleborine agg. či hlístník hnízdák). Dále je vhodné zvýšení podílu mrtvého dřeva (i stojícího), což platí především pro polohy suťového lesa. Především na slunnějších (J, JZ a HV orientovaných) svazích udržovat volnější zápoj pro podporu světlomilných druhů rostlin a bezobratlých. Cílem je vytvořit věkově, druhově a prostorově heterogenní porosty, kde se budou střídat stinné části se světlejšími porosty s nižším zápojem stromového patra. V sousedních porostech (mimo EVL) na plošinách tvořených borovými doubravami s modřínem doporučujeme zvýšit podíl dubu na úkor jehličnanů (především modřínu a smrku). O lesní prameniště není v současné chvíli třeba aktivně pečovat, nicméně je doporučený průběžný monitoring. Každopádně je vyloučená manipulace s hladinou vodního toku, meliorace či dokonce budovat nějaké vodní nádrže nad prameništi a jakkoliv jinak ovlivňovat vodní režim na lokalitě. Pozn.: Požadavek na zabránění nepovolenému odběru vody z vodotečí (a případné odstraňování zařízení k odběru vody) na prameništích s tvorbou pěnovců je poměrně obtížně realizovatelný, velkou roli v tomto případě musí hrát zejména důsledná osvěta směrem k majitelům (resp. uživatelům) přilehlých rekreačních objektů. Případná sankční opatření jsou až krajním způsobem řešení (po vyjasnění právních náležitostí). 3.2 Navrhovaná opatření Nejsou navrhována.

12 4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady Anonymus (2006): Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura Planeta 14/9: Hadinec J. (2002): A0004 (Bílichov), závěrečná zpráva z mapování NATURA Ms. Depon. in: AOPK ČR. Háková A., Klaudisová A. & Sádlo J. (eds) (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura Planeta 12/3: Houda J. (1969): Džbán (ochranářská studie). - Louny. Jersáková J. & Kindlmann P. (2004): Zásady péče o orchidejová stanoviště. Kopp, České Budějovice. Klika J. (1951):Veratrum nigrum v Bílichovském údolí. - Čs. Bot. Listy, Praha 3/5: 74. Kovanda J. (1971): Kvarterní vápence Československa. - Antropozoikum řada A., 7: 1-204, Praha. Ložek V. (1950): Nástin přírodních poměrů Džbánu z hlediska ochrany přírody. - Ochrana přírody 5: SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Michal Štefánek praha@nature.cz Organizace: AOPK ČR, KS Praha a Střední Čechy a SCHKO Blaník Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek jaroslav.pipek@nature.cz Poznámka: lesnická část Organizace: AOPK ČR, KS Praha a Střední Čechy a SCHKO Blaník Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka josef.spilka@nature.cz Poznámka: mapové přílohy Datum zpracování: 5. Seznam zkratek AOPK ČR ES EVL LHC LHP LS MZCHÚ MŽP NPP OP ZCHÚ PP SDO ÚSOP ZCHÚ ZOPK Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Evropský seznam Evropsky významná lokalita lesní hospodářský celek lesní hospodářský plán lesní správa maloplošné zvláště chráněné území Ministerstvo životního prostředí ČR národní přírodní památka ochranné pásmo zvláště chráněného území přírodní památka Souhrn doporučených opatření Ústřední seznam ochrany přírody zvláště chráněné území zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

13 6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ _Bilichovske_udoli_orientacni_mapa.pdf 6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ _Bilichovske_udoli_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf 6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách NENÍ 6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ _Bilichovske_udoli_ramcova_smernice.doc