TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ

Transkript

1 TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ Trestní právo je odvětvím veřejného práva. Rozlišujeme: - Trestní právo hmotné (materiální), které stanoví, co je trestným činem a jakou sankci za něj uložit - Trestní právo procesní (formální), které upravuje trestní řízení (procedurální postup). Trestní právo hmotné se uplatňuje prostřednictvím trestního práva procesního, které vlastně stanoví pravidla pro uplatnění trestního práva hmotného. Trestní právo hmotné je odvětví práva, které chrání oprávněné zájmy FO a PO, zájmy společnosti a ústavní zřízení ČR před trestnými činy taxativně vypočtenými v trestněprávních normách, určuje, za jakých podmínek určitý způsob jednání představuje trestný čin a jaké sankce za něj mohou být uloženy. Ochraně před trestnými činy slouží i stanovení podmínek ukládání tzv. ochranných opatření. Trestní právo hmotné, které je předmětem úpravy trestního zákoníku, se uplatňuje prostřednictvím trestního práva procesního, jehož normy upravují postup orgánů činných v trestním řízení o konkrétních spáchaných trestných činech tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. V tomto smyslu tvoří trestní právo a trestní právo procesní jednotný celek, kde je však třeba vždy rozlišovat část trestněprávní upravenou v trestním zákoníku a část trestněprocesní upravenou v trestním řádu. MÍSTO V SYSTÉMU PRÁVA - VZTAH K JINÝM ODVĚTVÍM PRÁVA S ohledem na ochrannou funkci trestního práva a na ni navazující zásadu ekonomie trestního práva, představuje trestní právo určitý spojovací prvek mezi jednotlivými odvětvími. Dopadá na vybrané společenské vztahy, jinak upravované normami mimotrestních právních odvětví a to jen z hlediska jejich ochrany. Jednotlivá odvětví upravují svůj předmět relativně úplně a primárně, trestní právo pouze pomocně a podpůrně. TP x ústavní právo - Ústava i LZPS obsahují mnoho ustanovení týkajících se TP (základní svobody občanů, základní principy TP, atd. (čl. 39, 40/6, 7/2 LZPS a čl. 27, 57/3, 65, 86 Ústavy) TP x správní právo - SP postihuje společensky méně závažné delikty a je právem správních orgánů - subjektem odpovědnosti ve SP může být i osoba právnická) TP x mezinárodní právo - ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva - mezinárodní právo trestní - součástí mez. práva veřejného (válečné zločiny) - trestní právo mezinárodní - součástí vnitrostátního práva, ustanovení TP pokud se objevuje mezinárodní prvek - TP x občanské právo - OP reguluje vlastnictví, TP jej chrání před útoky - TP x rodinné právo - TČ bigamie, opuštění dítěte, zanedbání povinné výživy - trestní právo procesní - uvádí v život TPH, samostatné právní odvětví VZTAH K NEPRÁVNÍM DISCIPLÍNÁM - kriminologie - má pro TP největší význam, nauka o zločinnosti, o jejích pachatelích a obětech a kontrole (její součástí je i viktimologie - nauka o obětech zločinu) - penologie - nauka o trestech, společný zájem o trestní sankce (tresty a ochranná opatření), z pohledu jejich výkonu i účinků - kriminalistika - zkoumá zákonitosti vzniku, změny a zániku stop a jiných relevantních informací, jakožto i zákonitost jejich zkoumání a zjišťování - forenzní disciplíny - soudní lékařství, psychologie, psychiatrie, antropologie - znalecké posudky, od kterých se odvíjí i posouzení podmínek trestní odpovědnosti (viny) nebo předpoklady a ukládání trestů Prameny trestního práva 1

2 - pramenem TPH jsou všechny právní předpisy, které obsahují normy trestního práva hmotného (společně s normami TPP tvoří ucelené právní odvětví trestního práva) - základní význam má čl. 39 LZPS: Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit 1. Ústava - normativní právní akt nejvyšší právní síly - čl. 27/1,2 - vyloučení stíhání poslanců a senátorů - čl vyloučení trestní odpovědnosti prezidenta 2. LZPS - součást ústavního pořádku obsahující četná ustanovení významná pro TP - čl. 6/3, čl. 39, čl. 40/5, 6, č. 7/2 23/2 TZ 3. Vyhlášené a ratifikované mezinárodní smlouvy - jsou aplikačně nadřazeny obyčejným zákonům - každý soudce posuzuje rozpor zákona a mezinárodní smlouvy sám (čl.95/1 Ú) - např.: - Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (č.120/1976 Sb.) - Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) - Úmluva o právech dítěte (č.104/1991 Sb.) - Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (č.9/1996 Sb.) 4. trestní zákoník ( z. č. 40/2009 Sb.) - složen ze 3 částí: 1. část obecná - ustanovení společná zčásti nebo zcela všem trestným činům - v úvodní hlavě je vymezena působnost zákona a v následujících základy trestní odpovědnosti, okolnosti vylučující protiprávnost činu, zánik trestní odpovědnosti, trestní sankce, zahlazení odsouzení, zvláštní ustanovení o některých pachatelích a Hlava VIII potom obsahuje výkladová ustanovení 2. zvláštní část TZ - ustanovení věnovaná jednotlivým trestným činům, jejich charakteristikám a trestům za ně - podle druhového objektu je členěna do 13 hlav 3. část obsahující přechodná a závěrečná ustanovení 5. další zákony - TPH v ČR je právem kodifikovaným a je tedy skoro celé koncentrováno do jednoho předpisu - TZ - kromě TZ platí však i jiné právní předpisy, které jsou nebo obsahují ustanovení hmotněprávní povahy - mezi ně patří: 1. zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (ZOM) - nahradil prakticky celou hlavu VII. obecné části TZ - upravuje podmínky odpovědnosti za protiprávní činy uvedené v TZ, kterých se dopustili osoby mladší patnácti let a mladiství, opatření jim za takové činy ukládaná, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech mládeže - v obecných ustanoveních zákon vymezuje pojmy, se kterými poté pracuje a základní zásady platné pro soudnictví ve věcech mládeže - následují ustanovení o trestní odpovědnosti mladistvých, zániku trestnosti a různých kategoriích opatření ukládaných mladistvým - obsahuje i procesní úpravu řízení s mladistvými 2. z.č. 165/1950 Sb., na ochranu míru 2

3 3. z.č. 184/1964 Sb., kterým se vylučuje promlčení stíhání nejzávažnějších trestných činů proti lidskosti spáchaných ve prospěch nebo ve službách okupantů 4. z.č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci 5. 5 z.č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu 6. z.č.169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a další. 6. amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky - vydávaná na základě a v souladu s čl. 63 / 1 písm. j), odst. 3 Ústavy - vyžadují kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády a jsou publikována ve Sbírce zákonů - z hmotněprávního hlediska mají retrospektivní působnost - vztahují se na činy spáchané před vyhlášením amnestie - nelze ji zaměňovat s milostí prezidenta udělovanou dle č. 62 písm. g) Ústavy 7. nálezy Ústavního soudu - pramenem TP jsou jen nálezy pléna ÚS, které ruší zákony nebo jejich jednotlivá ustanovení (negativní zákonodárství) 8. právní předpisy související s TP - zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích a jiné předpisy upravující jiná, méně závažná společenská jednání - právní předpisy, kterých se TZ dovolává ve svých ustanoveních buďto výslovným odkazem, anebo zcela bez odkazu - právní předpisy obsahující normy trestního práva procesního a normy upravující organizaci soudnictví, zastupitelství a jiných institucí (z.č. 141/1961 o trestním řízení soudním - trestní řád, z.č. 182/1993 o Ústavním soudu, z.č. 6/2002 o soudech a soudcích, z.č. 283/1993 o Státním zastupitelství, a další) Prameny evropského práva a prameny trestního práva hmotného - vztahy evropského práva a vnitrostátního práva členských států ovládají určité principy ty se nutně projeví v interpretační a aplikační praxi národních orgánů, postupem doby i orgánů činných v trestním řízení - do vstupu ČR byla pramenem tzv. Asociační dohoda (Evropská dohoda zakládající přidružení ČR k ES a jejich členským státům) přidružené země v ní byly zavazovány k postupnému sbližování svého vnitrostátního práva s právními předpisy ES v oblasti trestněprávní se jednalo zejména o problematiku praní peněz, jakož i o problematiku narkotik - rámcová rozhodnutí dle třetího mezivládního pilíře - Lisabonská smlouva- zrušení třetího pilíře, tedy trestněprávní problematika stanovená v ní podléhá řádnému legislativnímu procesu EU => směrnice, nařízení 3

4 FUNKCE A ZÁKLADNÍ ZÁSADY TRESTNÍHO PRÁVA Kodifikace trestního zákoníku vychází z přirozeného požadavku garantování základních lidských práv a svobod a respektování mezí zásahů do těchto práv stanovených Listinou základních práv a svobod, a zajištění plného souladu s Ústavou České republiky a ústavní úlohou jednotlivých orgánů činných v trestním řízení. Na rozdíl od trestního práva procesního, které zpravidla reguluje přípustnou míru zásahů státu do práv a svobod zejména obviněného a případně i dalších osob zúčastněných na trestním řízení, je trestní právo hmotné orientováno pozitivně v tom směru, že především stanoví sankce za neoprávněný zásah do práv a svobod jedince nebo i většího okruhu osob, tedy (s výjimkou ustanovení o trestech) se nesnaží o vymezení hranice přípustnosti omezování práv a svobod, ale naopak se zaměřuje na jejich ochranu. FUNKCE TRESTNÍHO PRÁVA 1. ochranná funkce - chrání společnost a určený okruh spol. vztahů před společensky nejvíce škodlivými útoky FO - ochrana ultima ratio - TP představuje prostředek poslední instance a to nejpřísnější prostředek ochrany, nastupující tehdy, kdy se ochranné prostředky jiných právních odvětví ukázaly jako neúčinné 2. preventivní funkce - sleduje ochranu společnosti předcházením trestné činnosti, jakož i činnosti jinak trestné - vychází z účelu trestu vychovat odsouzeného ke spořádanému životu a tím působit i na ostatní členy společnosti - má zajistit, aby nedošlo k opětovnému porušení nebo ohrožení zájmů chráněných TP 3. represivní funkce - účelem je zabránit pachatelům páchat další trestnou činnost a během trestu vytvářet podmínky pro převýchovu pachatele a jeho integraci do společnosti 4. regulativní funkce - TP co nejpřesněji vymezuje zákonné podmínky trestní odpovědnosti i beztrestnosti, zakotvuje podmínky ukládání trestů a ochranných opatření a stanoví působnost TZ Základní zásady trestního práva = určité právní principy, právní ideje, na kterých je založeno TPH OBECNÉ ZÁSADY: 1. zásada humanismu a přiměřenosti - projevuje se v povaze zájmů, které TP chrání = demokratické a humanitní hodnoty (život, zdraví, důstojnost) - projevuje se i v oblasti ukládání a výkonu trestů trestní represe by měla být rozumná (především délka trestu by měla být přiměřená, jinak ztrácí na významu), chování st. orgánů lidské a bez diskriminace - zákaz mučení (čl. 7/2 LZPS), zákaz trestu smrti (čl. 6/3 LZPS), zákaz ponížení lidské důstojnosti výkonem trestu a nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce ( 37/2 TZ) - TP usiluje sankcemi také o neintegraci pachatele do společnosti a satisfakci obětem trestného činu 2. zásada demokratismu - vyjádřena v Ústavě čl. 1 - projevuje se např. v zákazu analogie v neprospěch pachatele (právní jistota) 3. zásada vyrovnanosti zájmů individuálních a zájmů celku - plyne z preambule a čl. 1 Ústavy 4. zásada zákonnosti 4

5 ZÁSADY ZVLÁŠTNÍ A SPECIFICKÉ: 1. nullum crimen sine lege, (žádný trestný čin bez zákona) - jedině zákon stanoví jaká činnost je trestná a jakým trestem se postihuje - obsaženo v čl. 39 a 40/6 LZPS 2. nulla poena sine lege (žádný trest bez zákona) - úzce souvisí s předchozí zásadou požadavek zákonné formy, určitosti, zákazu analogie v neprospěch a zákazu zpětné působnosti platí i pro ukládání trestů 3. zásada ekonomie trestního práva Zásada subsidiarity (ekonomie) TP: je vyjádřena v 12 odst. 2 TZ a je novou základní zásadou trestního práva. Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Jde o zásadu trestní politiky, která má ovládat především tvorbu trestního práva. Ale do značné míry ovlivňuje i aplikaci trestního práva hmotného, zároveň se však týká i nepodmíněných trestů a vztahuje se též na trestní právo jako celek. Podle principu ultima ratio mohou být trestnými činy pouze závažnější případy protispolečenských jednání a to podle zásady, že tam kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva, jsou trestněprávní prostředky nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné. S tímto souvisí pojem společenské škodlivosti 4. zásada individuální odpovědnosti FO za spáchaný čin - základem trestní odpovědnosti je trestný čin (ne jen myšlenky na něj nebo neprojevené názory apod.) - trestní odpovědnost je vždy spojena s jednáním FO, které ohrožuje nebo porušuje zákon - české trestní právo je založeno na individuální trestní odpovědnosti, tedy odpovědnosti FO za její vlastní jednání, nezná odpovědnost za cizí vinu ani odpovědnost PO nebo jiných subjektů 5. zásada odpovědnosti za zavinění - trestní odpovědnost závisí na spoustě podmínek jednou z nejdůležitějších je existence psychického vztahu ke skutečnostem, které zakládají trestný čin = subjektivní stránka trestného činu - v závislosti na obsahu tohoto vztahu hovoříme o činu úmyslném či nedbalostním - české TP je založeno na subjektivní odpovědnosti, tj. odpovědnosti za zavinění (nezaviněné následky se nepřičítají, s výjimkou trestného činu opilství) 6. Zásada materiálně formálního pojetí trestu - při výkladu a aplikaci TČ se jeho mater. stránka posuzuje z hlediska trestání i na základě okolností stojících i mimo znaky skutk. podstaty (např. okolnosti přitěžující a polehčující) nutné pro soudní individualizaci trestů a formálně-materiálního pojetí viny- materiální stránka se posuzuje v rámci znaků skutk. podstaty 7. Zásada zákazu dvojího přičítání - zabraňuje tomu, aby se jedna a tatáž okolnost ve stejné intenzitě přičítala pachateli dvakrát. Tedy poprvé jako znak skutkové podstaty (vina) a podruhé jako okolnost polehčující či přitěžující (trest) 5

6 ZÁKLADNÍ ZÁSADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI 1) zásada individuální odpovědnosti fyzických osob za spáchaný čin - základem trestní odpovědnosti podle platného trestního práva je spáchání trestného činu X nemohou být proto základem trestní odpovědnosti navenek neprojevené myšlenky, názory, přání člověka apod. - zákon o soudnictví ve věcech mládeže říká výslovně ( 3/3, věta druhá), že politické, národní, sociální nebo náboženské smýšlení mladistvého, jeho rodiny nebo rodiny, v níž žije, nebo způsob výchovy mladistvého nemůže být důvodem k uložení opatření podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže - trestní odpovědnost je vždy spojena s jednáním fyzické osoby, které porušuje nebo ohrožuje právem chráněné zájmy 2) zásada individuální trestní odpovědnosti - české trestní právo je založeno na individuální trestní odpovědnosti, tedy odpovědnosti fyzické osoby za její vlastní jednání, nezná odpovědnost za cizí vinu ani odpovědnost právnických osob, popřípadě jiných subjektů kolektivní povahy - spolupachatelství a účastenství v užším smyslu, uváděné v této souvislosti, v žádném případě neznamenají ani náznak kolektivní odpovědnosti - i v rámci těchto kriminálních společenství odpovídá každý ze zúčastněných individuálně - pachatel je odpovědný pouze za vlastní jednání - vedle vlastního (vlastnoručního) jednání určitého pachatele (de facto i de iure) se za vlastní jednání pachatele, avšak pouze de iure, považuje i faktické jednání jiné osoby, kterou pachatel trestného činu zneužívá jako živého nástroje ke spáchání své trestné činnosti - platné české právo vylučuje kolektivní odpovědnost, stejně jako možnost převzetí odpovědnosti za jiného 3) zásada odpovědnosti za zavinění - atributem trestní odpovědnosti pachatele je jeho zavinění, a to úmyslné nebo nedbalostní - trestní odpovědnost je odvislá od splnění řady podmínek, jednou z nejdůležitějších je existence určitého psychického vztahu ke skutečnostem, které zakládají trestný čin - tento vztah určuje tzv. subjektivní stránku trestného činu a v závislosti na obsahu tohoto vztahu hovoříme o činu úmyslném nebo nedbalostním - české trestní právo je založeno na tzv. subjektivní odpovědnosti, tj. odpovědnosti za zavinění - nezaviněné následky se nepřičítají 6

7 TRESTNÝ ČIN - legální vymezení trestného činu - 13 TZK - Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. - 6/1 ZSM - trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá provinění - aby se jednalo o trestný čin, musí být naplněny formální znaky (znaky uvedené v zákoně) - znaky uvedené v zákoně - formální stránka trestného činu: - typové znaky: znaky skutkové podstaty trestného činu (objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka, protiprávnost) - obecné znaky: stanovený věk ( 25) a příčetnost ( 26) = (pro všechny trestné činy stejné, neodlišují je navzájem) - u mladistvých pachatelů je třeba rozumová a mravní vyspělost ( 5/1 ZSM) - jde o další podmínku trestní odpovědnosti u mladistvých - jsou popsány jednak v některých ustanoveních obecné části TZK (definice forem zavinění) a jednak ve zvláštní části TZK ve formě definic jednotlivých druhů trestných činů KATEGORIZACE TRESTNÝCH ČINŮ Trestní zákoník upravuje rozdělení trestných činů na zločiny a přečiny ( 14 TZK). - přečiny jsou nejen všechny nedbalostní trestné činy, ale také ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let, - zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny, - zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Trestným činem se rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, též: - příprava TČ, - pokus TČ, - účastenství na TČ ve formě organizátorství, návodu a pomoci ČIN JINAK TRESTNÝ - vedle pojmu trestného činu neboli činu soudně trestného počítá trestněprávní terminologie ještě s činem jinak trestným - čin jinak trestný je čin relativně beztrestný, tzn. beztrestný v poměru ke konkrétním okolnostem případu; jinak, tj. za jiných okolností, je takovýto čin trestný - existuje ve dvou podobách 1) Čin pro nedostatek znaků subjektu (věk, příčetnost, ), subjektivní stránky (zavinění) nebo pro nedostatek jednání není v konkrétním případě trestný 7

8 2) Činy nevykazující žádný stupeň společenské škodlivosti - činy v nutné obraně nebo spáchané za podmínek krajní nouze ( 28, 29 TZK) ČIN BEZTRESTNÝ - čin beztrestný je čin absolutně beztrestný, tzn. za jakýchkoliv okolností 1) zákonodárce určité TČ z důvodů trestněpolitických obecně nekriminalizuje (např. sebevražda, autointerrupce) 2) činy neuvedené ve zvláštní č. TZ (např. přestupek) 3) činy dovolené DĚLENÍ PROTISPOLEČENSKÝCH JEDNÁNÍ PODLE JEJICH ZÁVAŽNOSTI. 1. trestné činy dle TZ a ZoSM 2. správní delikty FO, zejména přestupky 3. civilněprávní delikty 4. jiné společensky nežádoucí činy se škodlivými důsledky, které nelze kvalifikovat jako protiprávní KLASIFIKACE TRESTNÝCH ČINŮ - trestné činy je možné třídit podle různých hledisek, například podle druhu chráněných Podle závažnosti typové: a) zvlášť závažné zločiny - je trestná i příprava k těmto trestným činům - jde o úmyslné trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby činí nejméně 10 let b) trestné činy, za které lze uložit trest odnětí svobody max. do 5 let c) trestné činy, za které lze uložit trest odnětí svobody max. do 3 let - lze dát podmínku Klasifikace podle objektivní stránky trestného činu - příprava - pokus - dokonání - spolupachatelství - organizátorství - návod - pomoc - TČ pokračující - TČ trvající - TČ hromadné TRESTNĚPRÁVNÍ VZTAH - vztah mezi orgány činnými v trestním řízení (resp. státem, společností) a pachatelem, jež jsou tak předmětem trestněprávní úpravy - základním trestněprávním vztahem je trestní odpovědnost Vznik: tento vztah má hmotněprávní charakter a vzniká na základě protiprávního úkonu - spáchání TČ. Dělení: - dominujícím rysem trestněprávních vztahu je moment ochrany - jde tedy o ochranné trestněprávní vztahy Rozeznáváme: -ochranné TP vztahy odpovědnostní - mezi pachatele TČ a státem -ochranné TP vztahy mimoodpovědnostní - mezi pachatelem činu jinak trestného a státem. Obsah - oprávnění, zpravidla povinnost státu uložit pachateli tresty a ochranná opatření, u mladistvých uložit výchovná, ochranná nebo trestní opatření, jakož i povinnost pachatele se tomu podrobit, na 8

9 druhé straně oprávnění pachatele žádat, aby jeho čin i jeho osoba byly posuzovány výlučně podle ustanovení trestního zákona. Subjektem trestněprávního vztahu je jedině pachatel TČ. Zánik: - k zániku trestněprávního vztahu vede zánik trestnosti (resp. zánik trestní odpovědnosti). Důvody takového zániku jsou okolnosti, které nastaly po spáchání trestného činu, ale dříve, než o něm bylo pravomocně rozhodnuto, a které způsobují jednou provždy zánik práva státu na potrestání pachatele. Mají za následek, že není možné zahájit trestní stíhání pro daný trestný čin, a jestliže již bylo trestní stíhání zahájeno, není možné v něm pokračovat. Obecnými důvody zániku TO jsou: - účinná lítost ( 33 TZ) a - promlčení TO ( 34 TZ). - smrt pachatele - milost prezidenta - zánik trestnosti pokusu TČ ( 21 odst. 3) - zánik trestnosti přípravy ( 20 odst. 3) - zánik TO účastníka ( 24 odst. 3) - zvláštní případy zániku trestnosti - případy uvedené ve zvláštní části u konkrétních skutkových podstat. 9

10 SKUTKOVÁ PODSTATA TRESTNÉHO ČINU (POJEM, TŘÍDĚNÍ, FUNKCE). PROTIPRÁVNOST A TRESTNOST ČINU - formální stránka TČ - jde o právní formuli vyjadřující typové znaky trestného činu uvedené v TZ - jedná se tedy o souhrn objektivních a subjektivních znaků, které určují jednotlivé druhy TČ a odlišují je navzájem - jedná se o pojem vytvořený naukou a není proto v zákoně nikde definován - skutková podstata dispozice trestní odpovědnosti - zahrnuje všechny podmínky trestní odpovědnosti, tedy včetně těch, které nejsou součástí skutkové podstaty trestní činu (věk, příčetnost, rozumová a mravní vyspělost u mladistvých) Význam skutkové podstaty - záleží především v přesném vymezení podmínek trestní odpovědnosti, které se děje výčtem znaků trestného činu - přesné a jasně vymezené skutkové podstaty jsou zárukou zákonnosti a usnadňují práci orgánů činných v tr. řízení - podle úpravy zákona č. 140/1961 platilo, že aby se mohlo jednat o trestný čin, musí být kumulativně naplněny formální i materiální stránka trestného činu, kdy materiální stránka představovala společenskou nebezpečnost. - definice trestného činu - trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. FORMÁLNÍ STRÁNKA TČ JE TVOŘENA: - znaky skutkové podstaty trestného činu (objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka, protiprávnost) = typové znaky - stanovený věk ( 25) a nepříčetnost ( 26) a zmenšená příčetnost ( 27) = obecné znaky - u mladistvých pachatelů je třeba rozumová a mravní vyspělost ( 5/1 ZoSM) Chybí-li formální stránka, nejde o TČ A) ZNAKY SKUTKOVÉ PODSTATY TRESTNÉHO ČINU - některé ze znaků skutkové podstaty trestného činu jsou povahy obecně obligatorní (jsou obsaženy v každé skutkové podstatě), jiné povahy obecně fakultativní (jsou vlastní jen některým SP) - fakultativními znaky mohou být: určité místo a vymezený čas jednání - obligatorními znaky jsou: objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka, protiprávnost a) objekt trestného činu - společenské hodnoty (zájmy), proti nimž trestný čin směřuje (zájem na ochraně majetku) b) objektivní stránka trestného činu - zahrnuje jednání, následek a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem c) subjekt trestného činu - kdokoliv, kdo je trestně odpovědný d) subjektivní stránka trestného činu - vnitřní, psychický stav pachatele k protiprávnímu jednání - obligatorním znakem je zde zavinění, výjimečně i pohnutka e) protiprávnost - je u všech TČ, i když někdy není výslovně uveden. Dovozuje se z celého právního řádu - např. porušení pravidel silničního provozu, předpisů o bezpečnosti práce, nakládání s jedy - někde je tento znak zdůrazněn ve skutkové podstatě - neoprávněně (neoprávněné podnikání, porušování autorského práva, nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů), bez povolení a podobně. Pokud chybí protiprávnost, např. v důsledku okolností vylučující protiprávnost ( 28-32), nejde o TČ. 10

11 Třídění skutkových podstat trestného činu - lze je třídit podle různých hledisek a) podle vyjádření v zákoně (stejné jako u dispozice právní normy): 1. popisné skutkové podstaty 2. odkazovací skutkové podstaty 3. blanketní skutkové podstaty b) podle závažnosti trestných činů jimi charakterizovaných: 1. základní skutkové podstaty - uvádějí znaky běžného typu daného trestného činu a bývají uvedeny v prvých odstavcích (např. skutková podstata trestného činu vraždy) 2. kvalifikované skutkové podstaty - tvořeny znaky základní skutkové podstaty (vždy, bez ní se neobejde) a nějakým dalším znakem, - může spočívat v závažnějším porušení nebo ohrožení objektu trestného činu (značná škoda), ve způsobu provedení trestného činu (vydírání se zbraní), ve zvláštním postavení subjektu (vyzrazení tajemství zvláštní osobou) nebo ve zvláštní pohnutce (zvlášť zavrženíhodná pohnutka) - mění základní skutkovou podstatu, ale nikdy ne v podstatných znacích - to by šlo o novou základní SP. 3. privilegované skutkové podstaty - charakterizují trestný čin menší závažnosti než SP základní - společně se SP kvalifikovanými jsou v poměru speciality ke SP základním - opět se skládá ze znaků základní SP a nějakého dalšího znaku, který však nemění podstatné znaky základní SP c) podle struktury. 1. jednoduché skutkové podstaty - neobsahují více znaků stejného druhu 2. složená skutková podstata - charakterizována pluralitou znaků, vznikající spojením znaků dvou jiných SP jednoduchých - zahrnuje znaky úmyslného ublížení na zdraví a násilí proti skupině obyvatel - složená SP je v poměru speciality ke SP, z jejichž znaků se skládá 11

12 - může být vyžadováno naplnění všech znaků - kumulativní SP (má dva objekty - svoboda, majetek, má dvě jednání - násilné jednání a soulož) - alternativní SP je tvořena tak, že některé znaky stejného druhu jsou dány alternativně (více objektů) - u jiných SP je uvedena alternativně forma zavinění - úmyslně nebo z nedbalosti B) OBECNÉ ZNAKY - věk 25 - Kdo v době spáchání činu nedovršil 15. rok svého věku, není trestně odpovědný. - nepříčetnost 26 - Kdo pro duševní chorobu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. - zmenšená příčetnost 27 - Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, je zmenšeně příčetný. - rozumová a volní vyspělost - někdy je řazena mezi speciální důvody nepříčetnosti. Uplatní se u mladistvých. Pokud v době spáchání nedosáhl rozumové a volní vyspělosti, aby mohl rozpoznat protiprávnost nebo ovládnout své jednání, není za tento TČ trestně odpovědný. VZTAH K ZÁSADÁM A FUNKCÍM TRESTNÍHO PRÁVA 1) formální stránka má vztah především k zásadě nullum crimen sine lege. Pramenem TP může být pouze zákon, který pomocí formální stránky vymezí jednotlivé TČ. 2) naplňuje tuto zásadu také v rovině nullum crimen sine lege certa, která vyžaduje určitost trestněprávní normy. - zakázané jednání musí být vyjádřeno jasně, přesně, srozumitelně, dostatečně podrobně a určitě - jednající nesmí mít pochyby o trestnosti svého jednání - jednotlivé kategorie deliktů musí být přesně vymezeny a dostatečně odlišeny 3) pomocí formální stránky vymezující TČ pak je plněna základní funkce TP - ochrana společnosti - ochrana také souvisí s objektem TČ, který vymezuje zájmy a hodnoty chráněné TP a zdůrazňuje ochrannou funkci TP Funkce skutkové podstaty z hlediska úkolů orgánů činných v trestním řízení dále: - úkolem orgánů činným v TŘ je, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni - z jejich hlediska je nutno rozlišovat skutkový děj, skutkový stav a jeden skutek de iure. Jde o pojmy od nejobecnějšího, po nejkonkrétnější. Skutkový děj - je souhrn trestně relevantních, ale i irelevantních faktů. Popis události je zpravidla podán osobou práva neznalou v oznámení o okolnostech nasvědčující spáchání TČ. Je to čistě popisná, skutková záležitost. Tento děj pak posuzuje orgán činný v TŘ. Skutkový stav - souhrn trestně relevantních faktů, potřebných pro rozhodnutí (otázky viny a trestu). Orgán činný v TŘ by měl zjistit skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. X skutková podstata je rozbor relevantních faktů pouze z hlediska viny. Jeden skutek de iure - souhrn trestně relevantních faktů, který lze odlišit od jiného skutku. Má význam při rozlišování při souběhu. - SP má v procesním právu význam především při kvalifikaci skutku, jeho podřazení pod určitou SP. TRESTNOST ČINU = možnost uznat pachatele vinným a uložit mu přiměřený trest = formálně-materiální charakteristika činu určitého typu a povahy, uvedená v TZ, představuje zákonnou možnost postihnout pachatele takového činu soudním trestem nebo ochranným opatřením - vyjadřovatelem je skutková podstata a trestní sankce - podmínkou trestnosti je charakter a stupeň škodlivosti tohoto činu pro společnost, která jej činí soudně trestným typově i konkrétně X PROTIPRÁVNOST - nižší než požadovaný stupeň škodlivosti, širší pojem než trestnost 12

13 Objekt trestného činu (pojem, druhy, funkce). Předmět útoku. OBJEKT TRESTNÉHO ČINU = společenské vztahy, zájmy a hodnoty (život, zdraví) chráněné zákonem - zájem chránit určitý objekt, objekt ochrany - obligatorní prvek trestného činu - objekt trestného činu souvisí s ochrannou funkcí trestního práva - chrání zájmy a hodnoty společnosti stanovené jinými právními odvětvími Třídění podle postavení objektu z hlediska poskytované právní ochrany: a) primární (hlavní) objekt - vztahy, zájmy či hodnoty, které zákon chrání na prvém místě (např. loupež - primární je ochrana svobody) b) sekundární (vedlejší) objekt - ostatní objekty chráněné vedle objektu primárního, případně jeho prostřednictvím až v dalším pořadí (např. loupež - je chráněn majetek) FUNKCE - obecný objekt - pro zkoumání škodlivosti pro společnost - druhový a skupinový objekt - kritéria systematiky zvl. části TZ, pořadí podle významnosti chráněných zájmů - individuální objekt - má přispět k naplnění ochranné funkce TP - vina: určení individuálního objektu je podmínkou ke správné kvalifikaci TČ (a zda jde o jednočinný souběh nebo ne) - konkrétní objekt - kritérium ustalování konkrétního stupně škodlivosti TČ pro spol. - Trest: někdy způsobený následek zvyšuje škodlivost činu a je spojen s vyšší trestní sazbou - umožňuje rozlišovat přípravu od pokusu, spolupachatelství a účastenství PŘEDMĚT ÚTOKU = určitý hmotný substrát, na který pachatel svým činem útočí, bezprostřední materiální prvek - fakultativní prvek trestného činu (skutkové podstaty) 1) tam, kde je předmět útoku ve skutkové podstatě uveden, musí být naplněn 2) trestný čin bez předmětu útoku - např. pomluva - druhy předmětu útoku: 1) člověk - (součásti lidského těla 165 TZ) 2) věc - (věci movité, ovladatelná přírodní síla, živé zvíře) - funkce - rozhodující pro právní kvalifikaci činu je objekt, předmět jen podpůrně. - z hlediska trestání umožňuje předmět útoku přesnější individualizaci trestu, než samotný objekt. 13

14 OBJEKTIVNÍ STRÁNKA TČ = charakterizuje způsob spáchání trestného činu - obligatorními znaky charakterizujícími objektivní stránku trestného činu jsou: 1. jednání 2. následek trestného činu 3. příčinný vztah mezi jednáním a následkem - chybí-li některý obligatorní znak - není naplněna objektivní stránka trestného činu - ani skutková podstata (SP) trestného činu - nenastává trestní odpovědnost - pachatel je beztrestný - obligatorní znaky musí být naplněny právně relevantní kvalitou (tj. např. že škoda musí být vyšší než nepatrná, jinak nejde o trestný čin) - fakultativními znaky jsou: 1. místo a čas jednání 2. účinek jednání 3. hmotný předmět útoku 4. prostředek použitý ke spáchání trestného činu a jiné znaky A) JEDNÁNÍ = projev vůle ve vnějším světě v podobě konání nebo opomenutí - jednat může i osoba nepříčetná, dítě i osoba v krajní nouzi. - jednání lze rozdělit na komisivní (činnostní) a omisivní (opomenutí - neposkytnutí pomoci) a) omisivní trestné činy pravé - které je možné spáchat pouze opomenutím přikázané činnosti (např. 150 TZ, neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku), b) omisivní trestné činy nepravé - které je možné spáchat konáním i opomenutím (např. vražda - je možné zavraždit člověka konáním např. uškrcením, ale i nekonáním, opomenutím např. neposkytnutím jídla dítěti). B) NÁSLEDEK = porušení (ublížení na zdraví) nebo pouhé ohrožení (obecné ohrožení) hodnot, které jsou objektem trestného činu - zvláštní význam má u majetkových deliktů - rozsah následku (škody), jako znaku SP, je zde stanoven pevnými peněžitými částkami ( 138/1 TZ: Škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky Kč. ) C) PŘÍČINNÝ VZTAH - pachatel může být odpovědný, jen pokud jednáním následek způsobil. - je však nutné, aby objektivní příčinný vztah mezi jednáním a následkem byl způsoben zaviněním FAKULTATVNÍ ZNAKY - hmotný předmět útoku - dítě nebo svěřené osoba ( 195), cizí věc ( 205), zvíře (302) apod. - doba spáchání trestného činu - za války ( 411), při porodu ( 142), za stavu ohrožení ( 319) apod. - místo trestného činu - na území republiky ( 337/1b)), na palubě ( 290) apod. - prostředek trestného činu - vydírání se zbraní ( 175/2c)) apod. - zvláštní způsob spáchání - týrání zvlášť surovým způsobem ( 198/2a)), porušení péče závažným způsobem ( 201/1d)), podání alkoholu opakovaně (204) apod. - účinek = porušení či ohrožení předmětu útoku 14

15 OSOBA PACHATELE TRESTNÉHO ČINU (SUBJEKT A OSOBNOST PACHATELE TRESTNÉHO ČINU, JEJICH ZNAKY). PACHATELSTVÍ PŘÍMÉ A NEPŘÍMÉ. JEDNÁNÍ ZA JINÉHO. SUBJEKT TRESTNÉHO ČINU 1) pachatelem trestného činu je ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná) = přímý pachatel 2) pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. 3) pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala = nepřímý pachatel Spolupachatel - byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama Účastník - a) organizátor (spáchání trestného činu úmyslně zosnoval nebo řídil) b) návodce (úmyslně vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin) c) pomocník (úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu Subjekt - Obecný - v zákoně vyjádřen obecně jako kdo, každý - Konkrétní - zvláštní vlastnost - pojem užší než speciální subjekt - př. matka novorozeného dítěte ( 142 TrZ), dlužník ( 222 TrZ), - Speciální - ( 114 TrZ) - zvláštní způsobilost, postavení - úřední osoby, osoby vykonávající určité povolání, funkce, též občan ČR FYZICKÁ OSOBA - znaky, které ji charakterizují jako subjekt trestného činu - důležité z pohledu viny A) Příčetnost (obligatorní znak) = způsobilost být subjektem trestného činu, pokud závisí na duševních schopnostech pachatele - není definována v TZ, ale TZ uvádí kritéria nepříčetnosti a tedy i beztrestnosti (Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.) - kritéria psychiatrická - duševní porucha - duševní poruchou se rozumí mimo duševní poruchy vyplývající z duševní nemoci i hluboká porucha vědomí (v důsledku úrazu ), mentální retardace (idiocie, debilita, imbecilita), těžká asociální porucha osobnosti (psychopatie) nebo jiná těžká duševní nebo sexuální odchylka. - kriteria juristická v užším smyslu - časová - duševní porucha musí být v době spáchání TČ - kriteria juristická v širším smyslu - neexistence schopnosti rozpoznat protiprávnost činu nebo schopnosti ovládat své jednání Nezaviněná nepříčetnost - pro beztrestnost subjektu stačí pokud mu chybí jen jedna schopnost (rozumová - rozpoznávací, nebo schopnost ovládat své jednání), ale musí být důsledkem duševní poruchy (pouhá existence duševní poruchy bez příčinné souvislosti nezbavuje trestní odpovědnosti) - k závěru o trestní odpovědnosti je tedy nutná existence obou schopností - zmenšená příčetnost 15

16 - stav, ve kterém byla v důsledku duševní poruchy podstatně snížena schopnost pachatele rozpoznat, že spáchaný čin je škodlivý pro společnost, nebo schopnost ovládat své jednání - nezbavuje pachatele trestní odpovědnosti, ale odůvodňuje zvláštní postup vůči pachateli, jestli že si tento stav nepřivodil sám vlivem návykové látky, a to ani z nedbalosti ( 40 TZ). - při spáchání tr. činu pod vlivem návykové látky posuzujeme duševní stav pachatele před aplikací látky a její vliv na příčetnost pachatele. Zaviněná nepříčetnost - existuje ve 3 formách: 1. úmyslné přivedení se do stavu nepříčetnosti s cílem spáchat v tomto stavu úmyslný trestný čin - přitěžující okolnost, plná trestní odpovědnost 2. úmyslné i nedbalostní přivedení se do stavu nepříčetnosti s vědomím, že v tomto stavu může spáchat trestný čin, přičemž spoléhá na nepřiměřené důvody, že k činu nedojde (i nevědomá nedbalost) - plná trestní odpovědnost (hasič se napije ve službě a pak při zákroku pochybí) 3. raušdelikt - opilství - skutková podstata (SP) trestný čin opilství zahrnuje pouze zaviněné přivedení se do stavu nepříčetnosti a následné spáchání činu jinak trestného v tomto stavu - pachatel je odpovědný pouze za přivedení se do stavu nepříčetnosti a nikoliv za čin, který v takovém stavu spáchal (tzv. omezená trestnost) B) Věk (obligatorní znak) - Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný - pod 15 trestně neodpovědná, úprava svěřená zákonu o soudnictví ve věcech mládeže relativní trestní odpovědnost, závisí na rozumové a mravní vyspělosti mladistvého - nad 18 plná odpovědnost - věk blízký věku mladistvých polehčující okolnost (dle judikatury 19-21) C) rozumová a mravní vyspělost (obligatorní znak) - u mladistvých provinilců - relativní právní odpovědnost D) tyto znaky skutkové podstaty TČ naplňuje fyzická osoba v době činu (obligatorní znak) PRÁVNICKÁ OSOBA - zákon o trestněprávní odpovědnosti PO 16

17 ZAVINĚNÍ = psychický vztah pachatele k poruše či ohrožení objektu TČ nebo jeho předmětu útoku, jakož i k jeho jednání, uvedeném v TZ, které je vyvolávají FORMY ZAVINĚNÍ - rozlišujeme dvě formy zavinění: 1. úmysl (přímý a nepřímý) 2. nedbalost (vědomá a nevědomá) Forma zavinění složka vědomostní složka volní Úmysl přímý věděl chtěl (kladná vůle) Úmysl nepřímý - eventuální věděl byl srozuměn Nedbalost vědomá věděl nechtěl, ani nebyl srozuměn Nedbalost nevědomá nevěděl nemohl ani chtít, ani být srozuměn - k trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li TZ výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. ÚMYSL a) úmysl přímý - pachatel věděl, že způsobem uvedeným v TZ poruší nebo ohrozí nebo alespoň může porušit nebo ohrozí zájem chráněný TZ, a chtěl takové porušení nebo ohrožení způsobit b) úmysl nepřímý - pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného TZ, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn - úmysl přímý znamená za jinak shodných okolností vyšší stupeň zavinění - v zákoně se v některých případech přímý úmysl vyžaduje - s cílem - u vraždy ještě rozlišujeme úmysl po předchozím uvážení (naplánování) a s rozmyslem (krátký myšlenkový proces před spácháním) NEDBALOST a) nedbalost vědomá - pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v TZ porušit zájem chráněný TZ, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí b) nedbalost nevědomá - pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl - jednání z nedbalosti lze učinit konáním i opomenutím - nedbalost opomenutí Hrubá nedbalost(vyjádření míry nedbalosti): 16/2: Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem FAKULTATIVNÍ ZNAKY SUBJEKTIVNÍ STRÁNKY 1. pohnutka (motiv) = vnitřní podnět, který vedl pachatele k rozhodnutí trestný čin spáchat - 304/2d) - pohnutka zavrženíhodná, 140/3g - rasově motivovaná vražda - může být okolností přitěžující ( 42 písm. b) - některé pohnutky zákon přímo spojuje s určitými tresty - zvlášť zavrženíhodná pohnutka muže být předpokladem uložení výjimečného trestu ( 54/3 písm. a)) 2. cíl = vše trestněprávně relevantní, o co pachatel usiloval, aby svým činem vyvolal - 316/1, 317/1 TZ vyzvědačství 3. záměr tzv. jednotný záměr znakem pokračování v TČ. Jde o cíl, k němuž pachatel pácháním trestných útoků směřuje (má velice blízko k cíli). 17

18 NEDOSTATEK TRESTNOSTI ČINU - trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně. Toto jednání je společensky škodlivé. Existují však případy, kdy jednání naplňuje znaky skutkové podstaty, schází mu však stupeň společenské škodlivosti - taková jednání nebudou trestná. - jde o okolnosti vylučující protiprávnost činu (společenská škodlivost vyloučena od samého počátku) a okolnosti způsobující zánik trestní odpovědnosti (po vykonání jednání, společenská škodlivost slábne nebo mizí). OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST ČINU - okolnosti vylučující protiprávnost jsou takové skutečnosti, které pachatele činu, který by jinak, za jiných okolností byl trestným činem, ospravedlňují. - přichází v úvahu u kteréhokoliv TČ 1) Krajní nouze - Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet. - stav, kdy je možno chránit ohrožený zájem jen tím, že se obětuje jiný chráněný zájem - podmínky: a) nebezpečí přímo hrozící zájmům chráněných TZ b) úměrnost následků následek způsobený při odvracení škody nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil c) vyloučení KN u toho, kdo je povinen nebezpečí snášet (voják ve válce, lékař v nemocnici ne vždy) d) reálnost nebezpečí 2) Nutná obrana - Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. - svépomocná obrana občanů, která plní funkci státu, neboť stát zde nedokáže efektivně zasáhnout, zasáhnout může kdokoli je to jeho právo, nikoli povinnost Srovnání krajní nouze a nutné obrany: Podmínky, za kterých lze jednat KN - 28 TZ NO - 29 TZ Proti čemu směřuje Nebezpečí = stav hrozící Útok = úmyslné, jednání? Jak je aktuální? poruchou zájmu chráněnému TZ Přímo hrozí protiprávní, nebezpečné jednání člověka Přímo hrozí (bezprostředně), nebo trvá (bezprostředně), nebo trvá Co je ohroženo? Zájem chráněný TZ Zájem chráněný TZ Kdo/Co vyvolalo potřebu takto jednat? Cokoli - např. přírodní síla (povodeň, požár), zvíře, člověk (může jít i o útok, ale o útok, který je odvracen jinak, než obranou proti útočníku) Člověk 18

19 Meze jednání Kdo za takové situace může jednat? Kdokoliv - sám ohrožený nebo někdo jiný (pomoc v KN) Kdokoliv - sám ohrožený nebo někdo jiný (pomoc v NO) Čí právní statek může být jednáním zasažen? Jak velká škoda může být způsobena? Další podmínky Kohokoli Nikoli zřejmě stejně závažná nebo ještě závažnější než ta, která hrozila (proporcionalita) Nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak (subsidiarita) Z hlediska subjektivního Jednající v KN si musí být vědom, že jsou dány podmínky KN, a musí chtít za těchto podmínek jednat Útočníka I větší než která hrozila (za splnění dalších podmínek, zejména - nesmí jít o extrémní nepoměr škod) Jednání nesmí být zcela zjevně nepřiměřené způsobu útoku Jednající v NO si musí být vědom, že jsou dány podmínky NO, a musí chtít za těchto podmínek jednat 3) Oprávněné použití zbraně - jedná se o dovolené užití zbraně, jež je specifikováno příslušnými zákonnými předpisy. Oprávnění použít zbraně je pak v těchto příslušných předpisech vázáno na konkrétní a přesné podmínky. Z těchto podmínek je následně dovozován samotný zákonem dovolený způsob užití zbraně. - obecně by se mělo za zbraň považovat vše co je zbraní v technickém smyslu. 4) Svolení poškozeného - svolení musí dát pouze oprávněná osoba. Musí jít o svolení vážné, dobrovolné a srozumitelné. Svolení musí být dáno osobou schopnou učinit závazný projev. Musí být dáno osobou před činem nebo současně s ním - musí jít o zájmy jednotlivce, nikoli společnosti (vražda, kuplířství). Nelze i přes svolení poškozeného jej usmrtit či mu ublížit na zdraví - svolení lze odvolat, nejpozději však v průběhu jednání, k němuž bylo dáno 5) Přípustné riziko - je sledován společensky prospěšný cíl, jehož nelze dosáhnout jinak. Musí se jednat o činnost, jež ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, je vykonávána v rámci povolání, zaměstnání či určité funkce. Musí být důkladně uvážena situace, v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi dostupnými v době rozhodování o dalším postupu. Nesmí v důsledku takové činnosti dojít k ohrožení života nebo zdraví člověka. Výsledek, k němuž takové rozhodnutí směřuje, nesmí být ve zcela zjevném nepoměru k míře rizika a provádění nesmí odporovat právnímu řádu, nesmí být v rozporu s veřejným zájmem se zásadami lidskosti ani se příčit dobrým mravům. - př. lékařské experimenty Okolnosti v zákoně neuvedené: 1) výkon práva a plnění povinností trestnost vyloučena tam, kde právní předpisy dovolují OČTŘ zákroky proti svobodě občanů. Dále i opatření v rámci rodičovské výchovy 2) Lékařský zákrok pokud jej provádí oprávněná osoba se souhlasem pacienta a v souladu s léčebným záměrem 3) Splnění závazného rozkazu podřízený jej může odepřít, pokud by tím spáchal TČ. Pokud by tím porušil jiný právní předpis, je povinen na to nadřízeného upozornit- pak za to neodpovídá 19

20 OKOLNOSTI ZPŮSOBUJÍCÍ ZÁNIK TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI Pojem - důvody zániku trestnosti jsou okolnosti, které nastaly po spáchání trestného činu, ale dříve, než je o něm pravomocně rozhodnuto, a které způsobují jednou pro vždy zánik práva státu na potrestání pachatele. Důvody zániku trestnosti mají za následek, že není možné zahájit trestní stíhání pro daný trestný čin a bylo-li trestní stíhání zahájeno, nelze v něm pokračovat, neboť odpadl jejich důvod, totiž TČ. - k těmto důvodům se přihlíží z úřední povinnosti - tyto důvody se někdy označují jako negativní podmínky trestnosti - trestnost závisí na tom, že tyto podmínky nenastaly - rozdílnost od okolností vylučujících protiprávnost - zde od počátku nešlo o trestný čin, ale při zániku trestnosti byl spáchaný čin v době spáchání trestným, ale jeho trestnost dodatečně zanikla v důsledku snížení či odpadnutí společenské škodlivosti - důvody zániku trestnosti: 1. obecné důvody zániku - účinná lítost - dobrovolné upuštění od dokonání ve stádiu přípravy či pokusu - dobrovolné upuštění od dalšího účastenství v užším smyslu - promlčení trestní odpovědnosti - smrt pachatele - amnestie a milost 2. zvláštní případy zániku trestnosti - zvláštní případy účinné lítosti 1) ZÁNIK TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI ÚČINNOU LÍTOSTÍ - stát se zde vzdává svého práva stíhat dokonané TČ, pokud jsou jejich následky zamezeny či napraveny - účinná lítost zaručuje pachateli beztrestnost, avšak současně ochraňuje zájmy chráněné TZ před závažnými škodlivými následky některých TČ. Ochraně těchto zájmů dává zákonodárce přednost před zájmem na potrestání pachatele. - u dospělých pachatelů musí být splněny tyto předpoklady: - účinná lítost je možná jen v taxativně vyjmenovaných případech TČ uvedených v TZ - TČ byl dokonán - pachatel dobrovolně (z vlastní vůle) a) škodlivému následku TČ zamezil nebo jej napravil nebo b) učinil o TČ oznámení v době, kdy škodlivému následku TČ mohlo být ještě zabráněno. Oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; Škodlivý následek je následek, který vzniká dokonaným TČ. - zamezením škodlivého následku je zabránění jeho vzniku, napravením škodlivého následku se rozumí odstranění již způsobených změn, které nastaly a obnovení původního stavu. Napravení škodlivého následku vyžaduje vždy aktivní činnost pachatele. - u mladistvých jsou podmínky účinné lítosti stanoveny z části odchylně v porovnání s účinnou lítostí u dospělého pachatele. - podmínky pro aplikaci ustanovení o účinné lítosti u mladistvých: - účinná lítost je možná u provinění, na která trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí nepřevyšující pět let. Rozhodná je hranice trestní sazby uvedená v zákoně, tedy nesnížená. Zvláštní případy účinné lítosti ve zvláštní části platí i pro mladistvé - provinění bylo dokonáno - pachatel dobrovolně způsobený následek trestného činu odstranil nebo se o to pokusil, zejména nahradil způsobenou škodu, učinil opatření potřebná k její náhradě nebo se jinak pokusil odčinit způsobené následky - pachatel svým jednáním projevil účinnou snahu po nápravě - čin neměl trvale nepříznivých následků pro poškozeného nebo pro společnost 20