Lipence. Libušský potok

Transkript

1 Libušský potok L Lipence Libušský potok Pramení v jižní části Libuše, zpočátku teče sz., později záp. směrem odřanskou roklí do odřan, kde ústí zprava do Vltavy. Posledních 500 m toku je svedeno do kanalizace. Protéká katastrem Libuše, Písnice, Cholupic a odřan. Největším přítokem je Písnický potok (zleva). Celková délka toku je 5,23 km. Lipany Původně malá ves, dnes městská čtvrť a katastrální území nad pravým břehem Pitkovického potoka na okraji jv. cípu Prahy, od r součást městské části Praha-Kolovraty. K Praze byla připojena (již jako součást obce Kolovraty) r Jméno pochází od Lip. Nejstarší zmínka o Lipanech je z r. 1325, kdy se uvádí Havel z Lipan. Až do poloviny 18. stol. tu stávaly pouze tři selské statky, které patřily různým vrchnostem; nakonec se staly součástí panství Uhříněves. Obklopovaly nepravidelnou náves s rybníkem, otevřenou na jih směrem ke Kuří. Od poloviny 19. stol. byly Lipany spolu s Tehovičkami součástí obce Kolovraty. Velký statek čp. 1 je od r až dosud v držení nejstaršího místního rodu Řeháků. Ze statku Bohuslavových v čp. 4 pocházela matka hostivařského sedláka, zakladatele agrární strany a významného prvorepublikového politika a ministerského předsedy Antonína Švehly. Velký pomník tohoto státníka, stojící nyní opět v Říčanech, byl od převzetí moci komunisty až do listopadové revoluce ukrýván ve staré studni statku Rathouských v čp. 3. Na jeho dramatickém únosu a ukrytí v lednu 1949 se významně podíleli místní osadníci Bohumil Řehák a ilan Rathouský; oba byli později perzekvováni. Z malé vesničky Lipany byli tři z pěti sedláků s rodinami nuceně vysídleni do pohraničí. V ulici V Listnáčích stojí kostelík sv. artina. Spolu s farou byl postaven již před r a sloužil též sedlákům ze sousedního Kuří (dnes Středočeský kraj). Husitské války přečkal pod utrakvistickou správou, během třicetileté války byl vážně poškozen. Dočkal se alespoň provizorní opravy a svému účelu pak sloužil ještě dalších 200 let. V r však musel být pro celkovou zchátralost zbořen; na jeho místě byla vzápětí vybudována současná novorománská svatyně, obdélná stavba s apsidou a nevysokou hranolovou věží před vstupním průčelím, orientovaná netypicky k severu. Bývalý hřbitov, který ji obklopuje, sloužil pro Lipany a Kuří. Na pěkně upravené návsi stojí bývalá škola, patrová budova s valbovou střechou a novorenesanční fasádou. Do Lipan jezdí jedna autobusová linka městské hromadné dopravy od konečné stanice metra Depo Hostivař na lince A. Lipence m n. m., obyvatel ěstská část Praha-Lipence leží z větší části na nivě na pravém břehu Berounky v záp. části nejjižnějšího výběžku Prahy, naproti Černošicím (Středočeský kraj), pod nejsevernějším výběžkem Hřebenů. Základ dnešní obce vznikl v polovině 19. stol. spojením historických sídel obcí Lipence (včetně osady pod Kyjovem ) a Lipany s panským hospodářským dvorem. Lipany se poprvé písemně uvádějí v listině českého knížete Vladislava I. z r Lipenec se v pramenech objevuje r Vesnice patřila Ostrovskému klášteru, ale krátce před zmíněným datem ji směnou získalo pražské biskupství. V r pak král Václav II. obě osady věnoval nově založenému klášteru ve Zbraslavi. Po r se staly majetkem náboženského fondu, posléze se zde vystřídalo několik majitelů. Poblíž hlavní ulice stojí kaple, dále je zde pomník padlým. V místech dřívějšího rozsáhlého zemědělského areálu v lokalitě Buda se dnes prostírá Velkotržnice Lipence a poblíž golfové hřiště. Součástí Lipenců je osada Dolní Černošice (jejím jádrem je bývalý Blukský mlýn), z níž vede lávka pro pěší a cyklisty na levý břeh Berounky do Černošic. V Černošické ulici stojí pomník obětem válek. Pěkné prostředí, čisté ovzduší a okolní romantická příroda lákají nejen k výletům, ale i ke stálému bydlení. Vyrostla zde řada rodinných domků, ze známých osobností zde žije např. bývalý fotbalový reprezentant, trenér a funkcionář Ivan Hašek. Kazín Skalní ostroh Kazín (233 m) s nepatrnými stopami starého hradiště, které podle legendy mělo být sídlem Krkokovy dcery Kazi, s prastarou tzv. bechyňskou cestou, místy vytesanou ve skále, leží již v katastru Jíloviště, tedy na území Středočeského kraje. Zato trampská a chatová osada Kazín stojí na území Prahy vznikla ve 20. letech 20. stol. a patří k trampské klasice stejně jako navazující osada Údolí Hvězd. Ke Kazínu náleží i vyhlášená restaurace Tornádo (u Pumpahomy). Libušský potok Litovický potok Potok, který v minulosti býval hlavním zdrojem vody pro Pražský hrad, pramení v nadmořské výšce 328 m nad rybníkem Bašta u obce Chýně (Středočeský kraj) těsně za záp. hranicí Prahy, napájí rybníky v okolí vsi Břve, protéká Hostivicemi a u významné silniční Litovický potok křižovatky (obchvat Prahy) vstupuje na území hlavního města. Následuje retenční nádrž Jiviny, Ruzyně, dále potok pokračuje podél zdi obory Hvězdy do zahrad zaniklých libockých statků. Potok napájí Libocký rybník (protéká ovšem podél jeho sev. břehu), podtéká viadukt Buštěhradské dráhy, za zahrádkářskou kolonií křižuje Evropskou třídu, stáčí se prakticky do protisměru a napájí vodní nádrž Džbán. Z přehrady vytéká pod názvem Šárecký potok. Litožnice Zaniklá ves v romantickém plochém údolí Říčanka mezi Dubčí a Běchovicemi ve vých. části Prahy. Vznikla asi již v polovině 30. let 12. stol., poprvé se připomíná r Ves s kostelem sv. Gotharda, tvrzí a velkým dvorem bývala v majetku bohatých staroměstských patricijů a drobné šlechty. Byla zničena za neznámých okolností před r. 1508, kdy se poprvé uvádí jako pustá. Přežil pouze kostel, o němž je zmínka ještě v r. 1713; později rovněž zanikl a zmizel beze stop. Litožnice stávaly na levém břehu potoka. Po r tu probíhal archeologický výzkum, který mj. odhalil rozsáhlé osídlení z doby římské. V r byla zjištěna poloha zdejší tvrze na hustě zarostlém pahorku vých. od vsi. Byla věžovitá na půdorysu 6 8 m, doplněná o další menší stavbu, obklopená vodním příkopem a valem. Jak uvádí J. Úlovec v Encyklopedii českých tvrzí, byla stavba vzhledem k blízkosti potoka a problému se spodní vodou založena poměrně nezvyklým způsobem: budova byla po dokončení zvenčí zahrnuta až po úroveň 1. patra zemí a kameny a její přízemí s trámovým stropem sloužilo jako sklep. Na rovině postavená tvrz tak budila dojem, že stojí na kopečku chráněném vnějším valem a příkopem, do kterého byla zřejmě přiváděna voda přímo z potoka. Dodnes se z tvrze dochovalo sv. nároží, sklepní prostory, několik metrů dlouhý okopaný vnitřní líc zdiva, silného asi 1,3 m. 128

2 Lochkovský profil Lochkov zámek V těsné blízkosti tvrziště je soustava tří rybníků na Říčance oddělených hrázemi, které jsou spolu s přilehlým převážně zalesněným záp. svahem návrší Tábor (263 m) od r chráněny jako přírodní památka o výměře 27,99 ha. Nesourodé lesní porosty zahrnují jak dubohabřiny s výskytem ptačince velkokvětého, kozince sladkolistého, barvínku menšího či zvonku broskvolistého, tak nepůvodní dřeviny borovici lesní a černou, modřín opadavý, trnovník akát, dub červený a javor jasanolistý. Na pravém břehu rybníka,,v mýtě roste mladá mokřadní olšina s blatouchem bahenním, karbincem evropským, orsejem jarním, ostřicí štíhlou, sasankou hajní a dalšími druhy. Na lučních enklávách se zbytky sadů převládá ovsík vyvýšený. Z bohaté fauny bezobratlých vázaných na vlhké prostředí zde žijí citlivé druhy některých vlhkomilných měkkýšů, střevlíkovitých brouků, drabčíkovitých, nosatců a vzácných pavouků. V rybnících se rozmnožují skokan zelený a hnědý, ropucha obecná a zelená a kuňka obecná, vyskytuje se zde užovka obecná. V rákosinách hnízdí moták pochop a čtyři druhy rákosníků, na tahu se tu pravidelně objevuje slavík modráček a konipas luční. Lochkov náves Lochkov ěstská část v mělké kotlině nad levým břehem Vltavy, v místech osídlení z mladší doby kamenné ve tisíciletí př. n. l. První zemědělci se nejspíš usazovali právě na vyvýšeném levém břehu řeky v místech úrodné sprašové půdy. Lokalita byla osídlena i v dalších historických etapách. Farní ves zde existovala patrně již ve 12. stol., držel ji břevnovský klášter, posléze zbraslavský klášter, vyšehradská kapitula a klášter vyšebrodský. V r (1333) se uvádí přemyslovský dvorec (Lochkův dvůr) jako majetek Bořivoje z Lochkova, dvorského tesaře krále Václava IV. ezi majiteli se objevily mnohé zajímavé osobnosti, např. v letech Adam ichna z Vacínova. V r získal Lochkov zbraslavský klášter, v r ale přešel zdejší statek opět do světských rukou. V r zde byla zřízena první továrna na cikorku se sušárnou na čekanku a další zemědělské produkty. Ve 2. polovině 19. stol. byla v provozu cihelna, vápenka, otevírány byly vápencové lomy pro okolí Lochkova ostatně typické dodnes. Nechyběl ani malý pivovar se sladovnou. I tak měla vesnice především zemědělský charakter. Po vzniku tzv. Velké Prahy se k Lochkovu velmi přiblížila hranice města. Původně samostatná obec byla v r připojena ku Praze a v r ustavena samostatná městská část Praha-Lochkov. Po r se podařilo Lochkov zmodernizovat, dobudovat sítě a zlepšit služby. Byly opraveny rodinné domky, obec pronajímá pozemky v komerční zóně. V katastru Lochkova je velká cementárna. Významnou památkou je zámeček s balkonem v průčelí, který vznikl v 19. stol. úpravou původního panského dvora. ajitelé, rodina Josefa Brzoráda a arie rozené Delorme, zde hostili svoji přítelkyni, dánskou královnu. V r se do objektu přestěhoval obecní úřad, dále sem byla umístěna mateřská školka. V bývalé radnici je společenské centrum s místní knihovnou, keramickou dílnou mládeže aj. V ulici Za Ovčínem jsou sloupková boží muka. Další boží muka lze spatřit na nároží křižovatky Ke Slivenci a Cementářská. V parku stojí Lochkovský most drobnější zvonička, v novém parku pomník obětem 2. světové války, nechybí ani kamenný pomník padlým v 1. světové válce. V r se připomíná zemanský mlýn, který v r koupil Prokop ašek od té doby se uvádí mlýn Přední ašek. Rod ašků tady hospodařil až do r. 1960, kdy byl objekt srovnán se zemí. K dispozici je dětské hřiště a sportovní hřiště. Tradiční akcí je např. Dětský den. Lochkovský most Nejvyšší most v Praze, součást Pražského okruhu u Lochkova, byl otevřen v r ost nad údolím Radotínského potoka je vysoký 65 m a dlouhý 461 m, nosná konstrukce je ocelová, světovým unikátem je použití šikmých betonových pilířů (pod úhlem 57 ). Při stavbě byly použity pomocné svislé pilíře, po dokončení byly zbourány. Lochkovský profil Národní přírodní památka (39,1 ha), vyhlášená v r. 1988, chrání záp., jižní a vých. svahy asi 1 2 km záp. od Lochkova, sev. od cementárny. Geologický profil v podobě skalních výchozů a stěn opuštěných lomů dokumentuje vývoj pražské prvohorní pánve ve svrchním siluru a spodním devonu. ezinárodně významný opěrný profil ke globálnímu stratotypu hranice ludlow přídolí (silur) obsahuje také významná naleziště zkamenělin. V Barrandově nalezišti Lochkov se vyskytují hlavonožci, mlži, gastropodi, trilobiti a graptoliti, naleziště U topolů v údolí Radotínského potoka obsahuje hlavonožce, mlže a trilobity. Ve významném ramorovém lomu pod Lochkovem se těžil hlavonožcový vápenec na obkladový kámen a jako chodníková mozaika. V lokalitě U topolů je patrný zářez bývalé úzkokolejné dráhy. Vápencové svahy byly zalesněny borovicí černou. Na skalní stepi rostou některé chráněné a vzácné druhy kavyl Ivanův a vláskovitý, oman srstnatý, koniklec luční český, sasanka lesní, pcháč panonský, hvězdnice chlumní, černohlávek velkokvětý, vlnice chlupatá. Lokalita je cenná také z hlediska fauny. Žijí zde stepní plži. Ze vzácných stepních ploštic stojí za pozornost hlavně ruměnice Pyrrhocoris marginarus (jedná se o jediné naleziště v Čechách!), dále hranatka obecná, lovčice, ploštičky, zákeřnice červená, vroubenky, kněžice. Spatřit lze teplomilné střevlíky, nosatcovité, stepní bezkřídlé a mandelinkovité brouky. Z motýlů jsou zastoupeni hlavně otakárci. Významný je výskyt chráněného ploskoroha pestrého, z dalších teplomilných bezobratlých zde žijí L 129

3 Lom V Dubči L Lužiny Centrální park čelnatka řebříčková a cikáda Cicadetta montana, z pavouků sklípkánek pontický, stepník rudý, plachetnatky, cedivečky, pavučenky (v r byl popsán nový druh pavouka pavučenka nápadná). Ve skalách hnízdí poštolka obecná a výr velký. Lom V Dubči viz Rohožník lom v Dubči Lužiny m n. m., obyvatel Sídliště v katastru Stodůlek, součást velkého sídlištního komplexu Jihozápadní ěsto. Tvoří je tři základní sídelní jednotky: Lužiny-střed, Lužiny-jih a Luka. Ještě v r na území dnešního sídliště stále jen samota Na Lužinách. Stavět se tu začala až v poslední čtvrtině 19. stol. tehdy také vznikla osada Lužiny. Na přelomu 19. a 20. stol. zde stálo 34 domů s 266 obyvateli. Společně s obcí Stodůlky byly Lužiny v r připojeny k Praze. ezi stanicemi Lužiny a Hůrka se přes údolí Prokopského potoka (nejvýše 17 m) klene most pražského metra, dlouhý 375 m, projektovaný V. Krausem a uvedený do provozu v r V těchto místech se také prostírá příjemný Centrální park se dvěma retenčními nádržemi na Prokopském potoce, vytvořený v 90. letech 20. stol. Sev. od parku leží vilová část Lužin, jejímž centrem je náměstí Na Lužinách. U školy v Brdičkově ulici je fontána se čtyřmi chrliči a pítko od Luďka Buriánka a Josefa Němce (spolupráce Jiří Kuchař), mezi obchodním a nákupním centrem jsou sochy od Olbrama Zoubka. Kousek od stanice metra Luka v Trávníčkově ulici je kovové pítko (koule uprostřed chromované konstrukce) a v přilehlém parku fontána (skupina kamenných bloků a oblouk z dioritu) od Jaroslava Urbánka. K dispozici je Sport Centrum Lužiny (venkovní víceúčelové hřiště, stolní tenis, tenis). K veřejnému bruslení se využívá Školní zimní stadion (vstup z ulice U Jezera). Rondely Sídliště Lužiny tvoří hlavně panelové domy, uspořádané do rondelů takové řešení je jediné ve střední Evropě. Rondel tvoří půlkruh (nebo dva vnořené půlkruhy), v němž je klidová zóna s hřištěm, pískovištěm a zelení. Lysolaje m n. m., obyvatel Ze staročeského lisa (liška) a lajati (štěkati) vznikl neobvyklý název obce a dnes městské části Prahy 6, ležící v úzkém údolí Lysolajského potoka a při rokli Housle (viz heslo). Zřejmě tu lišky dávaly dobrou noc První dochovaná zpráva pochází z r Území bylo majetkem panovníků, kteří s ním nakládali podle své úvahy Lysolaje dávali jako dar (nejstarší darovací listina pochází z r. 1257). Koncem 14. stol. existovaly v Lysolajích tři dvory, v 16. stol. byly vysazeny vinice, které téměř zanikly ve válečných letech 1742 a Na konci 19. stol. vzniklo několik spolků v r sbor dobrovolných hasičů a v r Krok s dramatickým souborem v Lysolajích se hrálo ochotnické divadlo. Divadlo se provozovalo i po válce dokonce ve volné přírodě v Houslích (viz heslo). Původně samostatná obec byla ku Praze připojena v r Lysolaje mají spojení autobusem HD se stanicí metra Dejvická. Nikdy zde nevznikl kostel. V Nežerkovic statku stávala kaple, na dřívější návsi (v dnešní Kovárenské ulici) nad pramenem potoka byla v r postavena mariánská kaple a na návsi v r zvonička. Od r byl v čp. 106 tajný dominikánský klášter, který založil etoděj Habán. Dům z 30. let 20. stol. byl v letech přestavěn a v r vysvěcena kaple P. arie. V r přišla do Česka skupina klaretiánských misionářů a v r se usadila v Lysolajích v Lysolajském údolí 91/17 našla svůj domov, misionářskou kapli vysvětil arcibiskup kardinál iloslav Vlk. Vážně se uvažuje o stavbě kláštera. Z několika starších usedlostí je nejznámější a nejhodnotnější rozlehlý Fuchsův statek ve Starodvorské ulici (čp. 5), při značené turistické cestě směřující do Dolní Šárky. První doložená zpráva pochází z r vypovídá o Rodenovském dvoru, který patřil rytíři Jakubu Rodenovi z Hyrcenova, kancléři knížete Lichtenštejna a majiteli Brandejsova statku v Suchdole (viz heslo Suchdol). Ten jej koupil v zuboženém stavu po třicetileté válce. Roden neměl dědice, a tak po jeho smrti připadl statek vrchnosti ta jej ale ihned postoupila Rodenovu bratru Ondřejovi. Pak se zde vystřídala celá řada významných šlechtických i měšťanských majitelů jeden z nich, Lysolaje kaplička novoměstský měšťan Jiří Josef Birl usedlost v r radikálně přebudoval. Ta pak vedle hospodářského využití měla funkci venkovského obytného sídla. Koncem 18. stol. byla okolní vinice uváděna jako zpustlá. V r si dvůr propachtoval a v r koupil atěj Fuchs, po němž dostal areál jméno. Po r Lysolaje Fuchsův statek přešel Fuchsův statek pod nucenou správu, část sloužila jako sklady a areál nebyl v dobrém stavu v posledních letech byl opraven. Nadzemní části dnešního statku pocházejí z přestavby na konci 17. a začátku 18. stol., původní stavba je ovšem předbělohorská, zdivo v jižní části přízemí obytné budovy by patrně mohlo pamatovat konec 14. stol. Převažujícím slohem je rané baroko, patrová obytná budova má valbovou střechu, stodola a sýpky mají původní průčelí, na fasádě jsou zbytky malované výzdoby. Dochovala se pozdně barokní sev. brána do dvora, jižní raně barokní brána zanikla ve 20. stol. imořádně cenný je klenutý sklep, jeden z nejlépe dochovaných předbělohorských vinných sklepů v Čechách. Za pozornost stojí i další stavby lidové architektury, od baroka přes klasicismus až k eklektické architektuře např. Helmrovka (Čábelecká čp. 28) ze závěru 18. stol. Koncem 16. stol. byl vybudován vodní mlýn, který je ovšem již v r uváděn jako pustý stál zřejmě v místech dnešního čp. 1. V Lysolajském údolí je pomník obětem válek. Při vstupu do rokle Housle byla v r opravena fontána. V r byla otevřena Špačkova galerie a od r je v provozu slévárna bronzových soch. Pravidelně vychází Lysolajský zpravodaj. Tradičně se koná masopust, Turistický pochod Zázračná studánka (duben), Slavnost květů (květen) v Houslích, Dětský den, Lysolajský běh (červen), ariánská pouť (září), rozsvícení vánočního stromu aj. Lysolajský potok Potok pramení v Lysolajích na dolním okraji rokle Housle, protéká Lysolajským údolím a po 2,1 km se v Podbabě ve výšce 180 m vlévá zleva do Vltavy. Prameni potoka se říká Zázračná studánka voda je údajně léčivá. Na příjemném místě stojí kaplička (viz Lysolaje), jsou zde také lavičky. K prameni pod nízkou zídkou vedou schody. 130

4 alá Chuchle kostel Narození P. arie alá Chuchle Jako Cuhlea, Huhel, Cuhla, Chuchel a Chuchelec se v písemných záznamech uvádí kdysi samostatná obec na levém břehu Vltavy a od r součást Prahy. O Chuchli se zmiňuje listina z r týká se pobytu biskupa enharta a dramatické příhody se šťastným koncem. Biskup se uložil ke spánku, ale najednou ho vyrušil rachot. Služebnictvo uteklo, biskup vyskočil z lůžka a přitiskl se ke komínu. A na jeho loži přistál obrovský balvan, který se utrhl ze skály nad Chuchlí a prorazil stěnu domu. V r se alá Chuchle stala královským majetkem. Již v 1. polovině 13. stol. se uvádějí dvě Chuchle Velká (viz heslo) a alá. Na přelomu 13. a 14. stol. získal Chuchli zbraslavský klášter, v husitských dobách o ni přišel a v r ji vykoupil zpět. V r byl klášter zrušen a Chuchle přešla do soukromých rukou. Podle legendy se u Chuchle těžilo stříbro havířům se zjevila P. aria a ti pochopili výstrahu a rychle opustili podzemí. To za chvíli zaplavila voda, která tryskala z nového pramene. Lidé považovali pramen za léčivý, a protože byla příznivá i odborná analýza, byly zde založeny Fuchsovy lázně, později přejmenované podle Theodora Schönfelda na Theodorovy lázně. První písemná zmínka o lázních pochází z r. 1729, největšího rozkvětu bylo dosaženo v 19. stol., kdy se Chuchle stala i oblíbeným výletním místem Pražanů. Nevadilo ani to, že účinky ariánského pramene byly později zpochybněny. Voda, přiváděná Čertovou strouhou, byla velmi oblíbená dovážet si ji nechala i císařovna arie Terezie. Již v r zde stál dobře zařízený lázeňský dům. Voda se užívala hlavně při žlučových a ledvinových kamenech, revmatismu a obrně k pití i ke koupelím. V r byly lázně velkým nákladem opraveny, ale v 1. polovině 20. stol. zanikly. V r vytvořily alá a Velká Chuchle městskou část Praha Velká Chuchle. alou Chuchlí dnes prochází frekventovaná komunikace směrem na Strakonice. Již na začátku 13. stol. stála v alé Chuchli románská svatyně Narození P. arie, v r přebudovaná barokně z té doby pocházejí pěkné volutové štíty v průčelí. V r byla nad pramenem vody v Čertově strouze postavena prostá kaple z lomového kamene. Pramen byl upraven v r Zaniklé lázně připomíná dodnes soubor domů klasicistní čp. 4 s pavlačí a branou do hospodářského dvora, areál lázeňského hostince a zahradní restaurace čp. 42, dále čp. 43, kam na letní byt jezdíval Jaroslav Vrchlický, čp. 44 z r. 1840, pozdně barokní čp. 45 z 18. stol. se sochou P. arie. Pozoruhodné jsou sklepy vylámané ve skále a částečně zaklenuté valenou barokní klenbou. Když se to mlelo alá Chuchle bývala výletním místem, které vyhledávala i umělecká společnost. Zdejší hájenku využíval jako letní byt Jaroslav Vrchlický, tady jej navštěvovali Josef Václav yslbek, Josef Svatopluk achar aj. Těžko pomyslet při té idyle, že se v souvislosti s Chuchlí občas také něco semlelo. Čeští vlastenci totiž nelibě nesli, že se o Chuchli měli dělit s německými výletníky. Bývalo tradicí za deset krejcarů dojet v neděli drožkou od Újezdské brány do Chuchle a zpět doplout na lodičkách k Vyšehradu. Takovou výpravu si v r zorganizovali mladí němečtí studenti. Čeští studenti se to dozvěděli, a tak si v novinách zadali několik inzerátů, v nichž vyzývali vlastence k cestě do Chuchle. Tam se pak 29. června strhla pěkná mela, která měla soudní dohru, byla projednána v parlamentu ve Vídni, a dokonce zapříčinila výměnu místodržitele v Čechách. alá Ohrada alá říčka viz Velká Ohrada viz Královská obora alá Strana letecký pohled alá Strana m n. m., obyvatel Historické město na levém břehu Vltavy, jedna z nejstarších, nejpůsobivějších a nejnavštěvovanějších částí Prahy s honosnými paláci, nádhernými zahradami, křivolakými uličkami, úžasným souborem dalších památek, historickými hospůdkami a kavárnami zkrátka se vším, co láká turisty a denně oslovuje i místní obyvatele. Historie Archeologové potvrdili osídlení již v 6. stol., trhová osada pod Pražským hradem existovala v 10. stol. Jako město založil alou Stranu král Přemysl Otakar II. v r pod názvem Nové město pod hradem pražským, později přejmenované na enší ěsto pražské (Dnešní název alá Strana se užívá od 15. stol.). Do míst prastaré trhové osady přišlo hodně nových německých osadníků, kteří odtud vytlačili původní české obyvatelstvo. Staré osady (Obora, Újezd, Nebovidy, Rybáře) se rozplynuly v nové zástavbě. Husitské války přinesly škody, neměly ale tak ničivý účinek jako v jiných městech. ěly vliv i na zpětné počeštění alé Strany. S nástupem Habsburků kolem r začali přicházet Italové stavitelé a kameníci zde pomáhali vytvořit soubor renesančních památek. Velkým mezníkem v historii alé Strany byl obrovský požár v r. 1541, který zničil 2/3 domů a dosáhl až na Pražský hrad. Nutné velké stavební úsilí vtisklo alé Straně renesanční ráz. V 16. stol. se administrativně vyčlenila Obec sv. Jana (někdejší Obora), za třicetileté války toto postranní právo ale zaniklo. Další významnou kapitolou je období pobělohorské, charakteristické nástupem baroka v té době na alé Straně vzniklo několik desítek honosných paláců. Byla to doba velkých majetkových přesunů. Na jedné straně rozsáhlé konfiskace připravily o majetek četné staré šlechtické rody, na druhé straně dosáhli vysokého mocenského postavení i velkého majetku ti, kteří projevili dostatek loajality k nastupujícím Habsburkům. Ne všichni si mohli slávy užít do vysokého věku příkladem budiž Albrecht z Valdštejna. Třicetiletá válka sice nepřinesla velké viditelné škody bohužel se ale v té době ztratila řada cenností (viz třeba plastická výzdoba ve Valdštejnské zahradě). Pravda ovšem je, že alá Strana se v té době 131

5 alá Strana Nerudova ulice proměnila v palácové město. Od přelomu 17. a 18. stol. se prosazovalo dynamické baroko, představované Kryštofem a Kiliánem Ignácem Dienzenhoferovými, Janem Blažejem Santinim, sochaři atyášem Braunem a Ferdinandem axmiliánem Brokofem, malíři Petrem Brandlem a Václavem Vavřincem Reinerem a mnoha dalšími umělci. Památky přečkaly pruské dělostřelecké ostřelování v r (poškozené střechy a fasády byly opraveny), navíc v 18. stol. vznikl působivý soubor palácových zahrad pod Pražským hradem. V r byly Hradčany, Staré ěsto, Nové ěsto a alá Strana spojeny do jednoho městského celku. alá Strana si ponechala svůj historický ráz i v době nástupu průmyslu v 19. stol. pokrok se zde projevoval hlavně v rozvoji dopravy. V r začal na lince ze Staroměstského náměstí jezdit na alou Stranu pravidelně dostavník, ale již v r byla linka pro malý zájem zrušena. V r jezdil dostavník z alostranského náměstí ke Stögerovu divadlu v Růžové ulici, opět bez úspěchu. V r jezdily omnibusy z alé Strany do Karlína. V r začala jezdit koněspřežná dráha z Vítězné ulice ke smíchovskému Západnímu nádraží. Po ukončení provozu elektrické dráhy přes Karlův most v r byla zavedena autobusová doprava. Pravidelná linka jezdila z Křižovnického náměstí přes alostranské náměstí, Nerudovou ulicí na Hradčanské náměstí a na Pohořelec. Provoz obstarávaly čtyři autobusy, ale především v zimě měly ve strmé Nerudově ulici značné potíže. V době 2. světové války nedošlo k větším škodám, řadu objektů v té době využívala okupační vojska. Od 2. poloviny 20. stol. měly některé památky využití velmi vzdálené původnímu účelu v řadě objektů byla skrytá stanoviště StB, což bylo dáno velkou kumulací zahraničních návštěvníků i zastupitelství a rezidencí. nohé pamětihodnosti zchátraly. Po r byly četné památky obnoveny, došlo i k většímu komerčnímu využití objektů. Významná prostranství Od samého založení města bylo centrem dnešní alostranské náměstí tento název se ale užívá až od r ístu, kde se konaly trhy a stál zde pranýř a šibenice, se říkalo rynek, alostranský rynek, Štěpánské náměstí, Vlašský rynek. Náměstí rozdělil chrám sv. ikuláše na horní část (Vlašský rynek) a dolní část (náměstí Radeckého). V r zde byla veřejně vystavena těla některých českých pánů, popravených na Staroměstském náměstí. V r sem přijela první tramvaj trať sem byla přivedena z nedalekého Újezda. Postupně navázala dvojice tratí ke Klárovu. V r byla zrušena trať, vedoucí Tomášskou a Valdštejnskou ulicí. Náměstí obklopují šlechtické paláce a měšťanské domy, většinou se středověkými jádry, jejichž fasády vznikaly od renesance do 20. stol. Jednou z nejznámějších pražských ulic je Nerudova, součást Královské cesty, tradiční přístup k Pražskému hradu. Nejprve spojovala Staré ěsto s Pražským hradem, její význam se ještě zvýšil po vybudování enšího ěsta pražského (alá Strana) v r Naopak význam ztrácela dnešní Sněmovní ulice, jižní přístup k dnes již zaniklé bráně Pražského hradu. Nerudovou ulicí se čeští panovníci ubírali ke korunovaci nebylo ale jednoduché vyjet strmou ulicí. A tak se do dlažby začaly vkládat dřevěné krokve (německy der Sparren), zkosené dřevěné trámy, zabraňující prokluzování kol. V polovině 17. stol. se objevil název ulice Sparrengasse, zkomolený později na Sporengasse. Die Sporen jsou německy ostruhy, česky se ulici říkalo Ostruhová. Podle básníka a spisovatele Jana Nerudy se ulice začala nazývat od konce 19. stol. Původně lemovaly ulici holé stráně a kopce, měnící se postupně na vinice a zahrady. Souběžně pak vznikala zástavba. Vzhledem k tomu, že zde projížděli panovníci, musely tomu odpovídat i domy. Posazené do hodně šikmého terénu dostaly nestejné stupňovité základy a hluboké dvory ve stráních, každý objekt měl do ulice otočený honosný štít. Stojí tu řada nádherných paláců. Typická jsou domovní znamení, vypovídající o majiteli objektu hlavně znázorňovalo živnost vlastníka. Nejznámějším obyvatelem ulice byl Jan Neruda, bydleli zde i významní architekti, jako Kryštof Dienzenhofer a Jan Santini. V r byla prozkoumána kanalizační stoka, umístěná asi 6 m pod vozovkou vede v délce asi 1,2 km od Pohořelce až ke křižovatce ulic Josefské a Štěpánské, místy přímo sklepy, vylámanými ve skále. Nad kostelem P. arie U Kajetánů stávala až do r hradní Strahovská (Černá, Hansturkovská) brána. Na konci 19. stol. se uvažovalo o vybudování zubačkové tramvajové trati. V letech tudy jezdila první autobusová linka v českých zemích. Po několika haváriích byla zrušena. Na Nerudovu ulici navazuje Úvoz (od 14. stol. Hluboká cesta) bývala často plná vody, v horším případě splašků, valících se do Nerudovy ulice. V r byla proto zřízena stoka a ulice vyvýšena a upravena. Od Tržiště stoupá Vlašská ulice směrem k Petřínu její název platí úředně až od r. 1870, ale daleko dříve se zde usadili Italové (Vlaši), podle nichž také ulice byla pojmenována. Italové většinou splynuli s českým prostředím, byli vítanými staviteli, architekty, kameníky aj., usilovali o měšťanství. V polovině 16. stol. alá Strana ostecká ulice Nenechte si ujít Chrám sv. ikuláše Palácové zahrady pod Pražským hradem Nerudova ulice Vrtbovská zahrada Zámecké schody a Staré zámecké schody Kampa (samostatné heslo) Valdštejnská zahrada alostranské mostecké věže Velkopřevorské a altézské náměstí získalo na alé Straně měšťanství 67 Vlachů. Nejeden počeštělý Ital si ponechal Vlach ve svém příjmení. Právě ve Vlašské ulici se soustředila největší italská komunita. Tržiště s Jánským vrškem spojuje Břetislavova ulice, ve 14. stol. nazývaná V rámích soukenických či Pod rámy soukenickými, v 17. stol. pak Truhlářská ulice. Podle častých pohřbů, mířících ke hřbitovu u kostela sv. Jana, dostala také přízvisko Umrlčí. Dnešní pojmenování připomíná knížete Břetislava I. Hlavně za panování Rudolfa II. sem přišla řada italských přistěhovalců. Jižní svah skalnatého hradního ostrohu zdolává Chotkova silnice, vybudovaná v r (od r tudy začala jezdit také tramvaj). Významnou tepnou, spojující Újezd s alostranským náměstím, je Karmelitská 132

6 alá Strana Thun-Hohenštejnský palác ulice. Ještě v polovině 14. stol. ji přetínaly městské hradby. Po bitvě na Bílé hoře se zde usadili karmelitáni odtud pochází název. V r tady archeologové prokázali dřevěnou konstrukci cesty z 10. stol., ze stejné doby pochází i pohřebiště, zkoumané v r Část ulice při alostranském náměstí měla být zlikvidována v r tady vznikl průlom v místě některých domů. Ulice byla rozšířena tak, aby tudy mohla projíždět tramvaj, později byla v místě zbořených domů částečně dostavěna. Ulici uzavírala a střežila Újezdská brána při alostranském náměstí, součást hradeb z r v r byla zbořena. Na jejím místě stojí dům čp Prodloužením Karlova mostu k alostranskému náměstí je ostecká ulice, významná středověká trasa vedla tudy Královská cesta. Ulice fungovala jako tržiště, proto si tady měšťané stavěli domy úzké a protáhlé, jen aby se jich vešlo co nejvíce. Ve 14. stol. byla známá pod názvem K mostu, až do r se část ulice blíže k alostranskému náměstí nazývala Za mosteckou věží, od r se celá ulice jmenuje ostecká. Z alostranského nebo Valdštejnského náměstí lze vstoupit do Sněmovní ulice. Jedná se o jednu z nejdéle osídlených lokalit osada zde existovala již v 7. stol., vznikla s příchodem prvních Slovanů. Ulici se říkalo Ulice ke sv. ichalu podle kostela, který stál pod Hradem (zbořen byl kolem r a údajně do něj podzemní chodbou chodíval z hradu na bohoslužby sv. Václav). ístu se říkalo také Farské náměstí, Farský plac a Pětikostelní náměstí pro starobylé trojúhelníkové náměstíčko. Kostely zde byly ovšem jen tři, název Pětikostelní byl totiž odvozen od vlastníků jednoho z domů Fünfkirchenů. Tomášská ulice spojuje alostranské náměstí s Valdštejnským náměstím a sleduje starou cestu, která vedla od vltavských brodů k dnes již zaniklému jižnímu vstupu do Pražského hradu. Orientovala se směrem od hradu proto se jí také původně říkalo Písecká, mířila k Písecké bráně a odtud k předměstské osadě Na Písku (dnešní Klárov). alostranskému předmostí z ánesova mostu se dříve říkalo Pod Bruskou podle potoka Brusnice či Bruska, ležela zde osada Rybáře. V r se ujalo oficiální pojmenování Klárov podle univerzitního profesora Aloise Klara. Těsně u Karlova mostu je ulice U Lužického semináře. Stará komunikace mezi brody a přívozy zde existovala dávno před založením alé Strany spojovala osadu Rybáře s okolním světem. Stavělo se zde až ve 2. polovině 16. stol. byla to vyhledávaná lokalita pro blízkost císařského dvora, pobývajícího na Hradě. Blízkost mostu ovlivňovala název Lužický seminář ulice se nazývala Dolejší mostecký plácek a ještě v 18. stol. Pod mostem. Dnešní název připomíná lužický seminář, který tady byl od r V letech se ulice jmenovala Lužická. Soustřeďovali se zde studenti bohosloví i kněží, kteří usilovali o zachování vlastního jazyka a víry Lužice. Je zajímavé, že území Lužických Srbů patřívalo k českému státu (v r za Vratislava II., trvale za Karla IV. v r. 1373) nároku na ně se zřekl až císař František I. v r Pro Valdštejnské náměstí a Valdštejnskou ulici bývaly ještě ve 14. stol. charakteristické domky drobných řemeslníků. Podobu náměstí ovlivnily záměry Albrechta z Valdštejna, dnes je pro tuto část charakteristický soubor paláců, kterému vévodí Valdštejnský palác. Na paláce ve Valdštejnské ulici navazují nádherné zahrady. Název ulice Újezd připomíná někdejší románskou osadu, jednu z nejstarších na území Prahy existovala již před r Vedla tudy hlavní komunikace spojující Prahu s jihem Čech a směřující dál do Německa trasu střežila Újezdská brána, původně v těsné blízkosti alostranského náměstí. Později se posunula a vydržela až do r Paláce a historické domy Na alostranském náměstí stojí bývalá alostranská radnice. Schůzky městské rady se zprvu odehrávaly v kostele sv. ikuláše nebo v domě rychtáře, první radnice byla zbudována až někdy na konci 1. poloviny 14. stol. nepřežila však husitské bouře. Dům byl později obnoven, ale městská rada tu již nikdy nezasedala do r se scházela v domě U Sedmi kamenů, pak koupila volný pozemek v sv. rohu rynku a v letech postavila nový objekt. Radnice neunikla velkému požáru v r. 1503, ale byla opravena. V r tady byla sestavena Česká konfese, společné vyznání víry nekatolíků a myšlenkové platformy stavovské opozice. V r radnici vypálila a vyplenila pasovská vojska. Následovala pozdně renesanční přestavba v letech za účasti Jana alá Strana Lichtenštejnský palác Campiona de Bossi. V r objekt poškodili Švédové, radnice byla znovu opravena. Hlavní prostor zabírala radní síň, v areálu byly také byty, stáj pro koně, v podloubí se prodával chléb a sůl. V zadním traktu se původně nacházel poměrně rozsáhlý alostranský obecní pivovar, který zanikl již před polovinou 19. stol. V r ztratila radnice svůj význam, historické dveře z r se stěhovaly do Staroměstské radnice. Budova pak sloužila nejrůznějším účelům, kromě jiného zde bylo i vězení pro politické vězně. Na konci 80. let 18. stol. zde byla objevena knihovna, kterou tu ve zdi radničního sklípku po bitvě na Bílé hoře ukryli evangeličtí radní (její součástí byl mj. malostranský kancionál z r. 1572). Ve 20. letech 19. stol. se uskutečnily rozsáhlé úpravy mj. byly odstraněny štíty a věže do náměstí. Dochován zůstal portál z r v loubí. V r vznikla alostranská beseda a pod tímto názvem se bývalá radnice stala významným kulturním centrem. V letech prošel objekt rozsáhlou rekonstrukcí pomocí dobových tesařských technik se podařilo obnovit mimořádný renesanční strop, znovu byly osazeny tři věže, snesené v r Původně gotický dům U Červeného jelena (č. 6) s pivovarem byl přebudován renesančně a v 80. letech 19. stol. dostal klasicistní fasádu ta je dílem tehdejšího majitele a vynikajícího architekta a stavitele Ignáce Jana Palliardiho. Ten zde vybudoval na svou dobu velice komfortní nájemní byty se záchody. Z počátku 17. stol. se dochovala vnitřní dispozice s mázhausem. Na jižní straně alostranského náměstí stojí dům U Glaubiců č. 5 (čp. 266), podle něhož byla pojmenována vyhlášená pivnice. Dům se nejprve jmenoval U Zlatého a později U Zeleného stromu. Původně dva objekty byly ještě v předhusitské době sloučeny do jednoho domu v r se uvádí již jen jeden z nich s dochovanými původními sklepy a částí zdiva. Před r

7 alá Strana alostranská radnice a 1606 byl dům renesančně přebudován. V r dům získal Baltazar Globic, pražský primátor zkomolením jména Globiců pak vznikl dnešní název. V r byl dům přestavěn podle plánů Ignáce J. N. Palliardiho. Ke Kloubicům (alostraňáci hospodě jinak neřekli) chodíval se svým tatínkem i malý Jan Neruda. Vedle domu U Glaubiců stojí dům U Zlatého hroznu č. 4 (čp. 267), několikrát přebudovaný, s barokní podobou z doby kolem r V podloubí se zachovaly pozdně renesanční portály, v patrech jsou záklopové stropy. V původním gotickém domě údajně bydlel přítel Jana Husa právník Jan z Jesenice, který právě zde sepsal protestní traktát proti postupu kostnického koncilu. Již v r se připomíná dům U Petržilků č. 1, pojmenovaný po mlynáři Janu Petržilkovi, který objekt vlastnil na přelomu 15. a 16. stol. a po požáru v r jej přestavěl. Dům byl ještě několikrát přebudován, dnešní klasicistní podoba je dílem Ignáce Jana Palliardiho z r Nejstarší období připomíná dochovaný raně gotický sklep s klenbou a portálem. Na pavlačovém dvoře jsou sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava z 1. poloviny 18. stol. Když byla v husitských válkách vypálena původní radnice, získali radní nový objekt, nazývaný tehdy U Šesti kamenných sloupů (též U Šesti sloupů), později U Tří medvědů a U Stüdlů. Zastupitelstvo zde jednalo v letech Spojením dvou středověkých objektů pak v r vznikl dnešní dům U Sedmi kamenných sloupů č. 2. Gotický původ naznačuje lomený oblouk v podloubí před domem, věž ve dvoře je zbytkem malostranských hradeb z doby Přemysla Otakara II. Na jednu z funkcí radnice upozorňují ve dvoře původní železné dveře se znakem a českým lvem, vedoucí do dvou věznic. Již v době gotiky má svůj původ dům U Tří zlatých hvězd č. 8 (čp. 263). Dům, v němž je dnes stylová restaurace, má pěkné klasicistní průčelí a podloubí. Současnou podobu mu dal obchodník Karel Neudek, který sem přišel v r V letech zde bydlel Joachim Barrande, jemuž dělala hospodyni paní Barbora, matka Jana Nerudy. Hospodyně uměla dobře francouzsky a s panem inženýrem si jistě rozuměla měli hezký vztah, podle některých odvážných a nijak nepotvrzených teorií by Barrande dokonce měl být Nerudovým skutečným otcem Jako sladovna sloužil nejprve původně gotický dům U Zlatého lva č. 10. Objekt byl přebudován renesančně podařilo se ovšem zachovat část původní přemyslovské malostranské hradby. Následovaly další úpravy v r. 1608, v 19. stol. úprava průčelí směrem do Tržiště. V 17. stol. byl majitelem slavný stavitel Santini de Bossi, v době rudolfínské tu byla otevřena vyhlášená staropražská vinárna U ecenáše. V r zde byla zřízena první pražská zastavárna, a protože brzy nepostačovala velkému zájmu, byl pro její účely přikoupen i sousední dům U Tří korun (v r upravený Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem). Objekt sloužil také jako špitál, bydlel zde proslulý brusič drahokamů Diviš iseroni z Liosonu a po něm lékař František Löw z Erlsfeldu, pozdější rektor pražské univerzity. V r se zastavárna odstěhovala do asné ulice. Charakter alostranského náměstí ovšem určuje hlavně soubor paláců. Celou záp. stranu horní části náměstí naproti chrámu sv. ikuláše ohraničuje Lichtenštejnský (Ledeburský) palác č. 13 (čp. 258-III). Původně zde stálo šest měšťanských domů pět otočeno průčelím do náměstí, šestý (V Koutě či Lidlovský), zmiňovaný již v r. 1404, do Nerudovy ulice. ístodržitel kníže Karel z Lichtenštejna, známý protagonista tvrdé pobělohorské rekatolizace, koupil v letech pět domů, Lidlovský dům připojil k areálu až jeho syn Karel Eusebius. Tři prostřední domy (U Bílého lva, U Černého orla, Berkovský) byly upraveny barokně, krajní si dochovaly pozdně renesanční podobu. Na konci třicetileté války zde krátce sídlil štáb švédského vojska, v letech Lichtenštejnové palác pronajali poštovnímu úřadu. Při příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem v r byl palác přebudován pod vedením architekta atyáše Hummela tehdy vzniklo dnešní klasicistní průčelí. V letech bydlel v paláci Josef Dobrovský a v r se zde konala třetí pražská uměleckoprůmyslová výstava. To již měl palác nové majitele v r získali objekt Ledeburové. Po r se do paláce nastěhovalo vojenské velitelství Prahy, v r objekt využíval štáb pruské armády. Před 1. světovou válkou zde měl služební byt plukovník Alfréd Redl, známý svojí špionážní aférou. Zemské velitelství v něm úřadovalo i po r. 1945, před r tady sídlila Vysoká škola politická ÚV KSČ. Po restauraci areálu se alá Strana Hartigovský palác alá Strana U Zlatého hroznu sem v r nastěhovala AU. V r bylo před palác umístěno 27 uměleckých patníků v podobě stylizovaných hlav od Karla Nepraše jako připomínka popravených českých pánů. Pozdně barokní dvoupatrový Grömlingovský palác (U Kamenného stolu) č. 28 (čp. 5-III) stojí v čele domovního bloku pod chrámem sv. ikuláše. Vznikl spojením pěti samostatných měšťanských domů. V letech se majitelem všech domů stal Karel z Grömlingu. Palác pro tohoto majitele vybudoval Josef Jäger za sochařské spolupráce Ignáce Františka Platzera (plastiky na náměty z antické mytologie). Vzniklo pozoruhodné dílo s typickými portály s vykrojenými horními rohy, plochými klenáky, parapety se štukovou ornamentikou aj. V r byl palác uváděn jako zpustlý, opravy provedl stavitel Jan Bělský. Ve 2. polovině 20. stol. sem byla umístěna proslulá alostranská kavárna. Vrcholně barokní čtyřkřídlý Hartigovský (Glauchovský, Senftenberský) palác č. 12 (čp. 259-III) na jz. rohu alostranského náměstí vznikl spojením dvou původních středověkých gotických domů z 15. stol., obnovených po požáru renesančně a v letech barokně přestavěných podle projektu Giovanniho Battisty Alliprandiho. V r koupila areál hraběnka Černínová, o dva roky později František Karel hrabě Kolovrat-Libštejnský. Objekt stále nebyl zcela dokončen, datum na klenáku prozrazuje, že se tak stalo až v r. 1725, již za účasti Františka axmiliána Kaňky. V r palác získala Tereza hraběnka Hartigová. Hartigové sem přenesli své bohaté umělecké sbírky a knihovnu. V r zadní křídlo dostalo klasicistní vzhled. V r zakoupil objekt Zemský výbor, v r byl zbudován balkon nad portálem a usazen zemský znak. Zajímavostí je průchod, který palác protíná a spojuje alostranské náměstí s Tržištěm. 134

8 alá Strana U Sedmi kamenných sloupů K nejčistším stavbám pražského baroka patří čtyřkřídlý Kaiserštejnský (U Pertoldů, U Kříže, U Tří hvězd) palác č. 23 (čp. 37-III) s vých. klasicistním průčelím, obráceným do Josefské ulice. Základem byly dva gotické domy spojené do jednoho celku. Dnešní objekt dal v letech zbudovat František Helfried svobodný pán z Kaiserštejna, zřejmě podle plánů Giovanniho Battisty Alliprandiho. V přízemí je prolomeno loubí, střední část je zvýrazněna trojosým rizalitem s balkonem v prvním poschodí a pískovcovými sochami Čtyř ročních období patrně od Ottavia osta. Zbytky gotických domů se zachovaly ve sklepích. V letech zde bydlela slavná pěvkyně Ema Destinnová celé patro vyplnila starožitným nábytkem a uměleckými předměty, nasbíranými po celém světě. Jeden pokoj byl věnován památkám na císaře Napoleona. Destinnovou připomíná busta na průčelí od Jana Simoty z r Před ní obývala palác jiná česká pěvkyně arie Sittová, s níž jsou spojena první provedení oper Bedřicha Smetany. V 80. letech 20. stol. byl areál adaptován pro Českou obchodní komoru, při tom byly odhaleny čtyři malované renesanční trámové stropy z r Sev. straně dolní části alostranského náměstí dominuje monumentální pětipodlažní palác Smiřických (U ontágů) č. 18 (čp. 6-III). Palác s polygonálními nárožními arkýři vznikl v 17. stol. spojením čtyř středověkých domů a stal se hlavním pražským sídlem mocného rodu Smiřických. Na jaře 1618 se rezidence Smiřických stala střediskem příprav stavovského povstání, vždyť Albrecht Jan Smiřický byl jedním z hlavních vůdců odboje. Tady se na tajné schůzi 22. května dohodli stavovští předáci na defenestraci místodržících. V pobělohorské době se majetku zmocnili Valdštejnové, ale objekt zanedbávali. Až v r koupil palác Jan Pavel z ontágu a dal jej upravit do dnešní pozdně barokní podoby podle projektu Josefa Jägra průčelí bylo zvýšeno o jedno patro, doplněno o pilastry a nadokenní římsy. V r byl palác spojen krytým přechodem nad Thunovskou ulicí s protilehlým objektem Zemské sněmovny. V r byly objeveny malované dřevěné stropy a v r byl palác rekonstruován pro potřeby Parlamentu ČR. Šternberský palác č. 19 (čp. 7-III) je jedním ze dvou objektů, ve kterém údajně v r vypukl požár, který se posléze rozšířil na celou alou Stranu a Pražský hrad. Dům se poprvé uvádí v r jako Bašta objekt byl po požáru považován za prokletý, nesměl být rozšířen ani zvýšen. Nakonec byl obnoven a sloužil jako zájezdní hostinec, v němž diplomaté čekávali na přijetí u císařského dvora. V r koupili dům Šternberkové a v r získali také honosný renesanční Fuxovský dům. Ve 20. letech 18. stol. dostal areál dnešní podobu vrcholné barokní rezidence, nejspíš podle projektu Giovanniho Battisty Alliprandiho. V r zde byla ustavena Společnost vlasteneckých přátel umění, v r zde byla dotažena myšlenka založení Vlasteneckého (později Národního) muzea. Ostatně Šternberkové shromáždili v paláci úžasné sbírky grafiku, ve výtvarné galerii byly obrazy Škréty, Brandla, Reinera, dále plátna nizozemské a německé školy, za největší skvosty byly považovány antická socha Sokrata s číší bolehlavu a Raffaelova alá Strana Schönbornský palác skica Svaté rodiny. Proslulý šternberský salon obdivovali jak aristokraté, tak členové České společnosti nauk (např. Josef Dobrovský). Po rozhodnutí o vzniku muzea odkázal František Šternberk tomuto ústavu sbírku mincí, knihovnu a osobní archiv. Ještě dlouho zde byla významná obrazárna až v r se významná díla stěhovala do sálů Rudolfina. Po 2. světové válce zde sídlil Geologický ústav, v r palác přešel do majetku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. alá Strana U Ježíška Na sev. úpatí Petřína na rozhraní Vlašské ulice a Tržiště se prostírá Schönbornský (Colloredovský) palác č. 15 (čp. 365-III), který vznikl zřejmě podle projektu Carla Luraga přestavbou čtyř renesančních domků a sladovny v letech pro vojenského velitele Prahy hraběte Rudolfa Colloreda-Walsee. Raně barokní palác byl v letech přebudován ve stylu vrcholného baroka možná podle projektu Jana Blažeje Santiniho (případně Giovanniho Battisty Alliprandiho), stavbu vedl Bartolomeo Scotti. Po r dostala dnešní podobu vých. část paláce. Hlavní půlkruhově zaklenutý vjezd je zdobený bosáží a lemují jej sloupy, v horní části navazuje balkon, ze strany dvora lemují vstup sochy gigantů ze sochařské dílny Brokofů. V r zdědili palác Schönbornové a nic podstatného již na areálu neměnili. V r zde krátce bydlel spisovatel Franz Kafka. Od r využívá areál vyslanectví (od r. 1945) velvyslanectví Spojených států amerických. Sousední Vratislavský (itrovický) palác č. 13 (čp. 366-III) vznikl jako rozsáhlá rezidence přebudováním renesančního domu pozdně barokně v 18. stol. Objekt byl klasicistně přestavěn v letech V letech byl v držení Vratislavů z itrovic. V r byl palác upraven pro různé komerční a společenské využití. Na rohu Tržiště a Břetislavovy upoutá pozornost hezký dům U Ježíška (čp. 303). Gotický sklep s valenou klenbou a cihelným lomeným portálkem připomíná pozdně gotickou minulost objektu, uváděného v r Základy nízké věže mohou být nejstarším pozůstatkem opevnění alé Strany. Věž má na přední straně dvě okna a na boku arkády dlouho byla částí podkrovního bytu. V r za Petra Finka (nebo po r. 1704) byla přistavěna nižší část směrem do Tržiště, věž byla upravena barokně a mezi okna prvního patra umístěna polychromovaná reliéfní plastika P. arie Loretánské. V r získal dům krejčí francouzského původu Rajchart de Bois a nazval jej U ěsta Paříže. V letech zde v podnájmu bydlel František Palacký. V 19. stol. byl nad balkon v hlavním průčelí zavěšen obraz ilostného Jezulátka a domu se začalo říkat U Ježíška. Dnes zde sídlí luxusní Alchymist Grand Hotel and Spa. V ostecké ulici stojí za pohled nádherný pozdně barokní Kaunický palác č. 15 (čp III), který si po r nechal na místě starších gotických a posléze renesančních domů vybudovat apelační rada ichael Karel starší hrabě Kaunic podle projektu architekta Antonína Schmidta. Průčelí zdobí osteckou ulici, zadní trakt dosahuje k altézskému náměstí. Průčelí má rokokovou výzdobu s prvky klasicismu, se středním rizalitem. V tympanonu pod obloukem hlavní římsy lze spatřit štukový reliéf Pallas Athény, stejně jako sochy v atice pocházející z dílny Ignáce Františka Platzera. Bohatá štuková výzdoba je blízká francouzskému stylu doby Ludvíka XVI. Zajímavým detailem je okapový systém poprvé v Praze zde byla dešťová voda svedena na ulici. Vedle Kaunického paláce stojí úzký třípatrový dům U Bílé růže (č. 17), jehož historie sahá až do 14. stol. Nad dochovanými gotickými sklepy vyrostl na konci 16. stol. renesanční objekt, později upravený barokně a kolem r opatřený klasicistní fasádou. Dům proslavil jistý Rudolf rva, který zde bydlel na sklonku 19. stol. Po rodičích zdědil rukavičkářský obchod, ale to na naplnění jeho ambicí nestačilo. S přáteli založil tajný spolek Podzemní Praha a jako jeho náčelník si zvolil přezdívku Rigoletto z Toskány. ladíci vedli jen řeči, dopustili se ovšem i několika krádeží a skončili za mřížemi. rva si chtěl zachránit kůži, a tak policii vyprávěl, že jeho spolek je ve spojení se socialistickou organizací Omladina. rva si navymýšlel spoustu historek, a hlavně hodně lidí konkrétně uvedl. Nastalo zatýkání, obžalováno bylo 68 nevinných lidí, monstrproces se stal velkým divadlem. Dva z propuštěných, Otakar Doležal a Fran- alá Strana U Bílé růže 135

9 alé Straně městský znak ten je vytesán do orámované kartuše na portálu Saského domu. V r se tady několikrát zastavil Wolfgang Amadeus ozart při svých nočních taženích Prahou, kulečník si zde rád zahrál František Palacký a děj jedné ze svých povídek sem umístil Jan Neruda. V r si zde otevřel obchod s papírem a kuplety populární pražský herec a písničkář Jan Šváb-alostranský (1860 až 1932). Zajímavou historii má dům s klasicistním průčelím U Černého medvěda č. 4 (čp. 53), spojený v 19. stol. se sousedním domem U Salvátora. Na místech obou objektů stával dvorec pražských biskupů a arcibiskupů ze 13. stol. právě zde na vrata přitloukl Jan Hus provolání, v němž deklaroval svůj úmysl hájit se před koncilem v Kostnici. Dvorec byl vypálen v r Zbytek gotické věže v rohové části domu U Salvátora byl podle všeho součástí rozlehlého areálu, který sahal od Josefské až po Letenskou ulici. Ve 14. stol. stával v ostecké ulici dvorec mohučského arcibiskupa Ludwiga, který svou rozlehlostí konkuroval protějšímu biskupskému dvoru. Již tehdy se zde říkalo U Černého orla (dnešní č. 11, čp. 279). Podle pověsti arcibiskupská družina na cestě za Karlem IV. narazila na černého orla, který se nemohl vysvobodit z pasti v podobě úzké skalní rozsedliny. Na po částech rozprodávat. Vystřídala se zde řada zajímavých majitelů od r Konrád Krajíř z Krajku, dalším vlastníkem byl známý právník a děkan Karlovy univerzity Viktorin Kornel ze Všehrd, který se stal obětí moru. V 16. stol. byl dům přestavěn renesančně, v letech barokně, dnešní podoba je dána klasicistní úpravou a nedávnou adaptací na luxusní hotel a restauraci. Historické prostředí zdůrazňují malované trámové stropy v Královském pokoji, klasicistní dveře či socha sv. Floriána ve štítovém nástavci. ěšťanský pozdně gotický dům U Tří zlatých zvonů č. 16 v sobě skrývá zbytky bývalého biskupského a později arcibiskupského dvora, který byl sídlem pražských církevních hodnostářů (včetně proslulého Jana z Jenštejna) od 12. stol. Románský dvorec byl po polovině 13. stol. goticky opevněn a za biskupa Jana IV. z Dražic přebudován. V r se zde konal soud nad atějem z Janova a v r tady arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburka nechal spálit Viklefovy spisy. V r dobyli arcibiskupský dvůr husité. Na rozsáhlé ploše pak byly postaveny nové domy, formované barokními a klasicistními úpravami. Někdejší biskupský dvůr připomíná zbytek vstupní věže s gotickou dlažbou z křemencových kamenů a říčních valounů. V domě se dochovaly i zbytky nástěnných alá Strana Kaunický palác tišek Dragoun, se za rvou hned vypravili a zastihli ho při zdobení vánočního stromku jeden ho přiškrtil, druhý mu do prsou vrazil dýku. Dostali 19 let těžkého žaláře a rva, jak toužil, se dostal do dějin ovšem jako symbol zbabělosti, udavačství a zrádcovství. U původní věže starého Juditina mostu stojí ve svém jádru renesanční dům s nádvorními arkádami z r. 1592, dříve součást komplexu Saského dvora. Sídlil tady celní úřad a Císařský solní úřad, stejně jako Úřad mostu Pražského využíval dům do r Původní alostranská celnice nezůstala ušetřena požáru r. 1503, byla ale obnovena. V 19. stol. přibyla zadní část objektu směrem do Saské ulice, v r upravená novorenesančně. Dispozice domu je poměrně složitá, umocňuje ji spletitá síť krátkých schodišť. Z pavlače domu se dá vstoupit do předsíňky a prohlédnout si románský reliéf na vých. straně Juditiny věže. Vlevo je vytesána postava klečícího mladíka, vpravo torzo postavy není jednoznačné, co výjev představuje. K nejstarším pražským domům palácového typu patří Saský dům, stojící hned za Juditinou věží. V r ho Karel IV. věnoval saskému vévodovi Rudolfovi I. Do té doby byl znám jako Vlašský dvůr, protože v něm bydleli italští kupci. Nový majitel nechal na střeše zhotovit skleněný rybník patrně se jednalo o první pražské akvárium. Vystřídalo se několik majitelů včetně Starého ěsta a alé Strany. Dům ale chátral a v r pět kamenů, které se uvolnily v horní části, rozbilo krámské boudy a usmrtilo jednoho mládence. V r byla zahájena rozsáhlá renesanční přestavba. V letech dostal objekt dnešní klasicistní podobu (naštěstí zůstal zachován renesanční portál). V domě působil hostinec, vešlo se sem několik krámů. V r císař Leopold I. udělil alá Strana U Tří zlatých prstenů alá Strana U Zlatého (Bílého) beránka arcibiskupův pokyn muži orla osvobodili a dravec na svého dobrodince nezapomněl, věrně ho jako hlídač kroužící ve výšce doprovázel na cestách, připravený přispěchat na pomoc. Arcibiskupskou rezidenci koupil v r ikuláš z Borotína a hned ji začal maleb. Podle pověsti byly při stavbě nového domu nalezeny tři zvonky z někdejší biskupské kaple. Bílým zvonkem služebnictvo zvonilo k jídlu, červeným klekání a černý se rozezněl sám vždy, když měl umřít někdo z členů rodiny. Tak zvonek zazvonil bez cizího přičinění, když majitel zemřel na cestách v cizině. Vdova si brzy přivedla mladého manžela, ale když ženich připíjel na svatební hostině, zvonek zazněl a nový pán klesl mrtev k zemi. V ten okamžik také do domu vtrhli biřici, od nichž se šokovaná paní dozvěděla, že její vyvolený byl hledaný vrah Nenápadnou klasicistní fasádu a nezvyklé domovní znamení má dům U Tří zlatých prstenů č. 20 (čp. 245), v němž je dnes restaurace. Dům prokazatelně existoval 136

10 Lužický seminář již v r. 1386, od té doby byl několikrát přebudován. Dnešní název se poprvé objevuje v r. 1635, nejnovější podoba domovního znamení pochází z let Proč právě toto znamení ve výši prvního patra upozorňuje na jinak nenápadný dům, není úplně jasné. Tři spojené kruhy symbolizují rovnováhu těla, duše a mysli není vyloučeno, že majitel mohl mít vztah k tajemným naukám, jimž bylo v rudolfínské Praze hojně přáno. Stejně tak se ale mohlo jednat o symbol věrné lásky a nerozlučitelného manželského svazku. Zajímavostí jsou také novodobé krámské portály z r V ostecké ulici stojí za pozornost dům U Tří kozlů č. 18 (čp. 46) s klasicizující kubistickou fasádou z r od architektů Jiřího Paroulka a Jindřicha Freiwalda, či dům U Tří beránků č. 22 (čp. 44) na gotických základech. Barokní dům U Zlatého (Bílého) beránka v íšeňské ulici (č. 10) z doby po r. 1708, později klasicistně rozšířený, je spojen s legendárním hercem Eduardem Vojanem ( ). Pamětní desku slavnému rodákovi zhotovil v r Vojtěch Sucharda, poslední léta svého života zde prožil další vynikající herec Národního divadla Zdeněk Štěpánek (1896 až 1968). Oblíbená je zdejší kavárna Café kafíčko. Restaurační zařízení je dnes také v nádherném nárožním domě s příznačným názvem U Bílé kuželky č. 12 (čp. 66). Honosný kamenný dům vybudoval významný barokní tvůrce Kryštof Dienzenhofer, který přišel z Bavorska do Čech v 70. letech 17. stol. V r došlo k výraznějším úpravám, naštěstí barokní jádro se zachoval. Zůstaly klenuté sklepy i nádherné štukové a malované stropy obytných místností. V 90. letech 20. stol. byl dům rekonstruován podle projektu architekta Ladislava Lábuse na stylový hostel s hospodou. Nároží domu v prvním patře je prolomeno nikou se sochou sv. Josefa s Ježíškem v náručí od Ferdinanda Geigera z let Pod nápadnou plastikou je domovní znamení, prozrazující, že kromě obvyklé konzumace jídel a nápojů se hosté zabaví i ve své době velmi oblíbenou hrou v kuželky. Populární hospoda v dnešní ulici U Lužického semináře poblíž Karlova mostu stávala již v době Karla IV. Ostatně slavný panovník se tady rád zastavil při obhlídce rostoucí stavby. V r tady peříšmukýř (výrobce ozdob z peří) Jan Fuchs postavil renesanční dům, který v r Daniel Alexius z Květné vyzdobil pozoruhodnými malbami s ústředním motivem dvou pštrosů a jedné pštrosice a od té doby se také dům jmenuje U Tří pštrosů (č. 1, čp. 76). Podle pověsti Fuchsova manželka neustále požadovala drahé dárky nakonec se jí zachtělo pštrosa, pak druhého, a když si řekla o třetího, ze dne na den zmizela a na průčelí se objevila pštrosice. Dům byl poškozen ve třicetileté válce, opraven a v r zvýšen o jedno patro. V r tady arménský obchodník Georgius Deodatus Damascenus otevřel jednu z prvních pražských kaváren. Orientálně zařízený interiér přilákal Petra Brandla, Václava Vavřince Reinera, Kiliána Ignáce Dienzenhofera, inu vybranou společnost. Po zrušení kavárny zde byla pivnice a po alá Strana Ledeburský palác r oblíbená hospoda lidovka. V r pak byla zahájena přestavba na luxusní hotel, přičemž byly restaurovány fragmenty nástěnných maleb na fasádě, dřevěné renesanční a raně barokní stropy. Dům U Tří zelených křížků č. 16 (čp. 95) zřejmě nejvíc proslavil milovník hudby, kaligrafie a vzácných tisků František Holina, které své bydliště proměnil na jakýsi literární salon, kam nacházeli cestu např. Karel Jaromír Erben, Vítězslav Hálek, Václav Hanka, Božena Němcová a hlavně mladý Jan Neruda. Toho víc než debaty o směřování a kvalitě české literatury zajímala Holinova hezká dcera Anička, s níž se seznámil v taneční škole (viz též heslo Kampa). Neruda jako oficiální nápadník se ale ke sňatku nikdy neodhodlal, a když vyšly najevo jeho vztahy ke Karolině Světlé, s Aničkou se rozešli. Anna se nikdy neprovdala, celý život pobývala právě v tomto otcovském domě v romantickém malostranském zákoutí při Čertovce. V jádru barokní dům byl postaven na renesančních základech ze 16. stol. a klasicistně přebudován. Po velkém stavebním zásahu v r byl vytvořen železobetonový skelet, skrývající se za působivým barokním průčelím. O kus dál stojí dům U Bílého čápa č. 22 (čp. 99), jehož historie sahá nejméně do 16. stol., což dokazují základy a dochované sklepy. Objekt byl přebudován barokně a v letech upraven práce řídil Ignác Jan Nepomuk Palliardi. Tehdy se také nad vchodem objevila olejomalba čápa. Dům s klasicistním průčelím byl upraven ještě na konci 19. a v 90. letech 20. stol. Z dalších domů v této ulici nelze pominout dům U Zlaté hvězdy (č. 7, čp. 82), v jehož sklepích se dochoval zbytek pilíře a druhý oblouk starého Juditina mostu (viz heslo), klasicistní dům na renesančních základech U Dvou srdců (č. 38, čp. 109), dům U Zlaté lodi (č. 23, čp. 118), v němž byla v r otevřena oblíbená formanská hospoda. Na Valdštejnském náměstí je hlavní dominantou Valdštejnský palác č. 4 (čp. 17-III). Albrecht z Valdštejna jej dal vybudovat s jasným záměrem vyrovnat se královskému hradu a dát okázale najevo svou moc a bohatství. Výstavný a mimořádně rozlehlý palác je první alá Strana Valdštejnský palác velkou stavbou světského baroka s prvky renesančního manýrismu. Palác potřeboval prostor proto muselo být zlikvidováno 26 starších domů, Písecká městská brána, cihelna a tři zahrady. Původní záměr byl ještě jiný rozpínavý Valdštejn chtěl získat pozemky s palácem Pavla ichny z Vacínova a svůj palác protáhnout až na Kampu. Areál několika obytných, hospodářských a administrativních objektů nepravidelně obklopuje pěr dvorů, na jižní straně navazuje zahrada (viz Parky a zahrady) a Valdštejnská jízdárna (viz Technické památky a zajímavosti). Stavba byla zahájena v r hlavními staviteli byli italští mistři, především Andrea Spezza (autor hlavního průčelí, saly terreny. Spezza v r zemřel a jeho úlohu převzal další italský architekt Niccolo Sebregondi, jako poradce působil Giovanni Pieroni. Hlavní palácové křídlo vzniklo přestavbou původně středověkého a renesančně přebudovaného Trčkovského domu členění fasády spojuje italské pozdní renesanční pojetí se severskou architekturou. V této části je impozantní Rytířský sál, prostupující výškou dvou pater, první svého druhu v Praze, s původní štukovou výzdobou klenby a ústřední nástropní deskou z doby kolem r od italského malíře Baccia del Bianca, znázorňující Albrechta z Valdštejna jako boha arta jedoucího na triumfálním voze. Stejný umělec vytvořil fresky a štuky např. v kruhové Valdštejnově pracovně, audienční síni a astronomicko astrologické chodbě. Výjevy ze Svatováclavské legendy je vyzdobena palácová kaple, prostupující obě patra budovy. Oltář a kaple, dílo truhláře a řezbáře Arnošta Jana Heidelbergera z r. 1630, je nejstarší barokní památkou svého druhu v Praze. Albrecht z Valdštejna v paláci od dokončení v r až do své násilné smrti v r strávil necelých 12 měsíců. V r byl zavražděn v Chebu, prohlášen za zrádce a jeho majetek zkonfiskován. Císař ale vyhověl žádosti vdovy a Valdštejnský palác jí ponechal ten nakonec v r koupil Albrechtův bratranec 137