dfxš CENA FACKY ANEB GOTTWALDOVY BOTY Karel Steigerwald Cimbálmuzikál z naší rudé minulosti, která tak úplně neodešla.

Transkript

1 CENA FACKY ANEB GOTTWALDOVY BOTY Karel Steigerwald Cimbálmuzikál z naší rudé minulosti, která tak úplně neodešla. MALÉ DIVADLO režie Šimon Dominik hrají Jakub Albrecht, Tomáš Impseil, Hanuš Bor, Martin Stránský, Eva Lecchiová, Václav Helšus, Ladislav Dušek a další. Určeno pro 8. a 9. třídy ZÁKLADNÍCH ŠKOL a všechny ročníky STŘEDNÍCH ŠKOL. Vhodné jako doplnění a prohloubení vědomostí 1) z historie / dějepisu, 2) z literatury a 3) z občanské výchovy. O čem se dozvíte víc: 1) česká historie 1948 současnost, 2) současná česká literatura, 3) potřeba poznat minulost naší země z různých úhlů pohledu jako součást zodpovědného vnímání věcí veřejných v současné společnosti. Co vás bude bavit: Drsný humor inscenace je středoškolákům blízký, parodická muzikálová forma je bude bavit a Jakub Albrecht vytváří své postavy tak přesvědčivě, že je dospívající publikum snadno přijímá jako hrdiny své generace. Viz nové metodické a pracovní listy vše, co potřebujete vědět, aby se divadlo proměnilo ve skutečnou chytrou zábavu. Na motivy stejnojmenné knihy povídek právníka a spisovatele Josefa Holcmana napsal nejvýraznější český dramatik své generace, Karel Steigerwald. Jeho nejnovější hra s groteskní nadsázkou vystihuje problémy spojené s tím, čemu se poněkud eufemisticky říká vyrovnávání se s komunistickou minulostí. Děj umístěný na Slovácko nás provede jak dobou zrůdných zločinů, tak dobou po listopadu, kdy se lidé marně pokoušejí najít a potrestat zločince, kteří své krvavé a perverzní angažmá stále považují za cosi normálního a své odpůrce odsuzují jako nehumánní hlupáky bez pochopení pro velikost krvavých revolučních let. Fízlové, zběsilí komunisté a dfxš sadističtí vyšetřovatelé se stávají oběťmi jakéhosi bezmocného antikomunismu, v prostředí, kde všichni jejich potomci spolu musí nějak žít. Důležitou rovinou hry je i postoj dnešní dospívající generace k činům jejich dědečků a pradědečků. 10. dubna 2017 od hodin

2 CENA FACKY ANEB GOTTWALDOVY BOTY Karel Steigerwald Cimbálmuzikál z naší rudé minulosti, která tak úplně neodešla. MALÉ DIVADLO Určeno pro všechny ročníky STŘEDNÍCH ŠKOL. Vhodné jako doplnění a prohloubení vědomostí 1) z historie / dějepisu, 2) z literatury a 3) z občanské výchovy. O čem se dozvíte víc: 1) česká historie 1948 současnost, 2) současná česká literatura, 3) potřeba poznat minulost naší země z různých úhlů pohledu jako součást zodpovědného vnímání věcí veřejných v současné společnosti. Co vás bude bavit: Drsný humor inscenace je středoškolákům blízký, parodická muzikálová forma je bude bavit a Jakub Albrecht vytváří své postavy tak přesvědčivě, že je dospívající publikum snadno přijímá jako hrdiny své generace. Na motivy stejnojmenné knihy povídek právníka a spisovatele Josefa Holcmana napsal nejvýraznější český dramatik své generace, Karel Steigerwald. Jeho nejnovější hra s groteskní nadsázkou vystihuje problémy spojené s tím, čemu se poněkud eufemisticky říká vyrovnávání se s komunistickou minulostí. Děj umístěný na Slovácko nás provede jak dobou zrůdných zločinů, tak dobou po listopadu, kdy se lidé marně pokoušejí najít a potrestat zločince, kteří své krvavé a perverzní angažmá stále považují za cosi normálního a své odpůrce odsuzují jako nehumánní hlupáky bez pochopení pro velikost krvavých revolučních let. Fízlové, zběsilí komunisté a sadističtí vyšetřovatelé se stávají oběťmi jakéhosi bezmocného antikomunismu, v prostředí, kde všichni jejich potomci spolu musí nějak žít. Důležitou rovinou hry je i postoj dnešní dospívající generace k činům jejich dědečků a pradědečků. Úprava Režie Hudba Scéna Kostýmy Choreografie Korepetice Dramaturgie OSOBY a OBSAZENÍ Primáš Terciáš, jeho otec Terciášová, žena Terciáše Mirka, dcera Primáše Obligát, dříve tajemník Tydlitát, mladý muž Tydlitátová, jeho matka Vztekloň, jeho otec (Vojta) Staříček, otec Vztekloně Starý vinař Hospodyně, jeho dcera Karel Marx Listonoška Děti kulaků Šimon Dominik a Tomáš Syrovátka Šimon Dominik Matěj Kroupa Karel Čapek Tereza Vašíčková Martin Pacek Zuzana Kubelková Tomáš Syrovátka Tomáš Impseil Hanuš Bor Michaela Lohniská Michaela Foitová nebo Anna Losová Martin Stránský Jakub Albrecht Eva Lecchiová Jaromír Tlalka Václav Helšus Ladislav Dušek Jana Hejret Vojtková Jan Jedlinský Jana Hejret Vojtková Johana a Julie Kabešovy, Laura a Tomáš Levko Délka představení: 01:30:00 Premiéra: divadlofxšaldy

3 METODICKÝ LIST PRO PEDAGOGY Historie a občanská výchova Hra provokativně zpřítomňuje skutečnosti doby nedávno minulé, kterou generace dnešních středoškoláků nezažila, a inscenace umožňuje se do této historie vžít a přemýšlet o ní z různých úhlů pohledu. Viz téma hry. Literatura Díky divadelnímu zážitku se studenti přímo setkají se současnou českou literaturou a zjistí, že se přímo dotýká naší přítomnosti. Pro dospívající generaci je důležité setkávat se s živou kulturou. Sami nejsou ochotni číst, ale na jevišti literatura ožívá a mladým lidem se tak přibližuje. Nelze srovnávat s filmovými a televizními adaptacemi, protože ty jsou uzavřené v jiném světě a nechávají diváka pohodlně pasivního, kdežto divadlo svou bezprostřední přítomností nutí diváka k aktivnímu vnímání. Viz kontext hry. Téma hry Inscenace studenty v první řadě bude bavit svou drsnou nadsázkou, dnešním dětem blízkou. Ačkoli není zdaleka intelektuální, živoucí divadelní formou se zabývá palčivě přítomnými otázkami naší společné české minulosti. Jak může dnešní mladý člověk vnímat činy generace svých dědečků a pradědečků? Normalizaci na vlastní kůži prožívali i rodiče dnešních středoškoláků. Sám autor je ve věku jejich prarodičů. Některé rodiny o totalitě leccos povídají, jiné o ní mlčí. Je to doba rodinných i obecních mýtů, kdy se děly temné věci, často zahalené vrstvami tajemství. Deformace svobody a lidských osudů a povah totalitním režimem přitom stále ovlivňuje život naší země v současnosti, a tím jako by se ta doba nechtěla stát uzavřenou minulostí. Umělecké ztvárnění situací a jednání postav z této minulé doby je pro dospívající mládež důležité proto, že nezůstává pouze u omílání povrchních frází ani u racionálních dějepisných informací a vysvětlení, ale zachycuje hlubší stránky komunistického násilí na člověku. Divadlo navíc divákům umožňuje stát se na okamžik jakoby součástí situace, když se vše děje v lidských rozměrech tady a teď. Steigerwaldova hra i tvar liberecké inscenace současně nutí diváka k vnímání dění z více úhlů pohledu (z pohledu protikladných postav) i z odstupu (přiznává fiktivní situaci divadelní), vyvolává zvídavé otázky, jak se člověk může k takovému totalitnímu systému stavět, co v něm zmůže, a jak se k jeho setrvávajícím důsledkům stavět dnes, kdy možná není zcela minulý. Kontext hry Karel Steigerwald (*1945) je současný český dramatik, scenárista a spisovatel. Vyrůstal v době nejtužší komunistické diktatury, v padesátých letech, kdy euforii z konce války rychle vystřídala atmosféra strachu a všudypřítomného násilí. V uvolněných šedesátých letech Karel Steigerwald vystudoval scenáristiku, a té se také celý život věnuje, stejně jako psaní pro divadlo a rozhlas. Vždy měl odvahu vyjadřovat pokřivenost a narušení řádu světa, kde žijeme, i když to v období normalizace znamenalo riskovat zákazy, omezení osobní svobody a pracovních příležitostí. V sedmdesátých letech pracoval ve filmu a televizi a z politických důvodů o tuto práci přišel. První velký úspěch v divadle mu přinesla na počátku osmdesátých let hra Dobové tance, zasazená do revolučního roku Neoslavovala statečnost českých obrozenců v boji s rakouskou mocí, jak by žádala národní tradice budování hrdinských mýtů, ale zesměšňovala okamžitou zbabělost malých lidí po poražené revoluci a jejich potřebu najít obětní beránky. Slavnou inscenaci Dobových tanců v ústeckém Činoherním studiu režíroval Steigerwaldův vrstevník Ivan Rajmont. Společně vytvořili úspěšnou autorskou dvojici, socialistickému režimu vytrvale nepohodlnou. I po listopadu 1989 se Karel Steigerwald rád zabývá náměty z české historie a politiky. Jeho hry Nobel a Má vzdálená vlast se dočkaly provedení v Národním divadle (1994 a 2012). Hra Cena facky vychází ze dvou pramenů inspirace, spíše historických, než literárních. Zlínský spisovatel a soudce Josef Holcman totiž ve svých povídkách zaznamenal mnohé úřední dobové dokumenty, dopisy vězněných a posbíral osudy skutečných lidí, poškozených násilnou kolektivizací zemědělství v padesátých letech. Druhým zdrojem dramatikovy inspirace byl případ bývalého vyšetřovatele StB Aloise Grebeníčka (otce současného politika KSČM Miroslava Grebeníčka). Alois Grebeníček byl v roce 1997 obviněn, že se v padesátých letech v uherskohradišťské věznici dopouštěl násilí na vězních. Obzvlášť otřesnou praxí bylo mučení elektrickým proudem. Vězňům byly do bot vkládány kovové destičky, napojené na měnič napětí. Elektrické šoky vyvolávaly křeče, mohly vést k poškození ledvin, srdce a dalších orgánů. Grebeníček se k soudu opakovaně nedostavoval, údajně kvůli špatnému zdravotnímu stavu, proces se vlekl až do jeho smrti v roce 2003 a k žádnému výsledku nakonec nevedl. Režisér liberecké Ceny facky, Šimon Dominik, inscenoval již dva Steigerwaldovy texty v Chebu: Horáková, Gottwald a Políbila Dubčeka oba, jak je z názvů patrné, se také dotýkají naší socialistické minulosti. Když Ivan Rajmont jako šéf činohry DFXŠ pozval do Liberce k nastudování nové Steigerwaldovy hry Šimona Dominika (*1981), předal tak symbolicky vypořádávání s temnou minulostí nastupující generaci divadelníků. Steigerwaldova hra je vyložena optikou dospívajícího člověka, který má již k období padesátých let jistý odstup a nadhled, má potřebu věci vidět jasně, nezastřeně a pokud možno objektivně. Tento pohled vzal za vlastní i liberecký představitel Tydlitáta, mladého muže, který pátrá po osudech svého pronásledovaného a snad umučeného dědečka. Vytvořil ho JAKUB ALBRECHT, herec velmi blízký nejmladší generaci libereckých diváků, s osobitou schopností stát se jejich hrdinou, tedy někým, jehož očima a srdcem jsou ochotni dění na jevišti vnímat. Také proto je liberecká inscenace předurčena pro mladé diváky. Pracovní listy pro studenty doporučujeme rozdat den před představením, nechat studenty samostatně zpracovat a odpovědi diskutovat den po představení. Nejedná se o test ani o rychlostní či jinou soutěž. Předkládáme náměty pro přemýšlení a diskusi. Podstatné je samostatné vnímání a uvažování. CENA FACKY ANEB GOTTWALDOVY BOTY

4 PRACOVNÍ LIST PRO STUDENTY Pokuste se samostatně odpovědět na otázky a odpovědi potom sdílejte a diskutujte se svým pedagogem a se skupinou. 1. Jak se socialistická diktatura dotýkala svobody? Co všechno se nesmělo? 2. Co znamenala nesvoboda v každodenním životě? Jak se týkala dětí a mladých lidí ve vašem věku? Co dnes běžně děláte a za totality by to byl zločin? Za co byste byli vy nebo vaši rodiče vyslýcháni nebo dokonce zavřeni? 3. Jaké omezení svobody by se nejvíc dotklo vás osobně? Čeho z dnešní samozřejmé svobody byste se nechtěl/a v žádném případě vzdát? 4. Víte, jak dobu komunistické diktatury prožívali vaši rodiče, prarodiče nebo jiní blízcí příbuzní a přátelé? Dostali se někdy do střetu se zákony, omezujícími osobní svobodu? Mohli vykonávat svoje povolání? Zkuste se zeptat. Znáte ve svém okolí někoho, koho socialistický stát připravil o majetek nebo obživu? Znáte nějakou rodinu, kde byl někdo nespravedlivě poškozen, odsouzen, vyslýchán nebo sledován? Máte-li zajímavý příběh z té doby ze své rodiny, podělte se s ostatními ze skupiny (ze třídy). 5. Znáte nějakého vytrvalého zastánce či obhájce režimu? Třeba někoho, kdo říká, že tehdy bylo lépe? Jaké jsou jeho argumenty a co si o nich myslíte? 6. Proč podle vás lidé s režimem a násilnou mašinerií spolupracovali? Všichni asi nebyli prostě zlí, ani všichni nebyli donuceni vyhrožováním... Většina lidí se možná pohybovala kdesi MEZI těmi krajními možnostmi. Co byste dělali na jejich místě? Co člověk v takovém systému vůbec může dělat, aby nebyl jeho součástí a nepodporoval ho? 7. Co vám v dnešní české společnosti totalitní či normalizační omezenost připomíná? Vídáte kolem sebe skutečnosti, které se podle Vás liší od běžných zvyklostí v zemích s kontinuální demokratickou tradicí? Jaké? 8. Může být zkušenost s diktaturou pro naši zemi přínosná, nebo spíš destruktivní? V čem a jak? Uveďte příklady, jaké vás napadnou. 9. Působil na vás divadelní obraz socialismu tak, jak si skutečnost oné doby sami představujete, nebo docela jinak? Jak byste ho poopravil/a? Co v něm podle Vás chybí? Co byste dodal/a? CENA FACKY ANEB GOTTWALDOVY BOTY

5