Příručka pro chovatele potkanů verze 1

Transkript

1

2 Potkan: příručka pro chovatele Verze 1 Příručka obsahuje informace pro chovatele potkanů. Její rozsah není konečný, bude postupně rozšiřována a doplňována. Každá další verze bude označena číslem, sledujte proto, zda máte nejaktuálnější příručku. Aktuální verzi vždy naleznete na Příručku můžete volně šířit, nesmíte však nijak měnit její obsah. Příručku si můžete vytisknout a v této podobě šířit, smí však být šířena pouze v nezměněném (kompletním) stavu a zdarma, respektive za cenu spotřebovaného materiálu. Jiné použití jakýchkoli částí příručky není bez souhlasu autorky dovoleno. Dotazy k příručce a náměty zasílejte na ovou adresu prirucka@potkanomilec.info. (Konkrétní potkaní dotazy prosím pokládejte v poradně na adrese poradna.potkanomilec.info, nebo pište na potkanomilec@centrum.cz.) Co byste rádi našli v příští verzi? Našli jste chybu nebo nejasnost? Pomohla vám příručka? Máte fotografie, které by se hodily jako ilustrace k některé kapitole? Budu ráda, když mi dáte vědět. Adéla Verze 1. je věnována všem potkanům a všem dobrým chovatelům! Za pomoc na příručce děkuji Zbyňkovi, který ochotně pomohl a poradil, přestože drobní savci nejsou jeho specializace; Pafce, Flaremu a Attilien, kteří dodali připomínky a tolik fotek a materiálu, že je pomalu můžu prohlásit za spoluautory; Maky, Samyase, Taře a Cruele za poskytnuté fotografie. Dále MVDr. Vladimíru Jeklovi z kliniky chorob drobných savců na Veterinární fakultě VFU v Brně, který pro nultou verzi zkontroloval některé kapitoly o nemocech, jestli v nich nejsou moc velké nesmysly. A v neposlední řadě patří dík Mirce a Otovi za to, že mi tento nápad vnukli. 2

3 OBSAH Předmluva 1. Prevence a základní péče Potkaní zvláštnosti.. 3. Opravník potkaních omylů 4. Rozdíly mezi samečky a samičkami.. 5. Zajímavosti z potkaní anatomie Jak se chodí k veterináři Nemoci a úrazy Onemocnění očí Onemocnění uší Onemocnění plic a dýchacích cest. 7.4 Onemocnění močového ústrojí Zánět dělohy a mléčné žlázy Ochrnutí zadních končetin Průjem, zácpa, otravy, zažívací problémy Alergie 7.9 Parazité Dermatózy kožní onemocnění Epilepsie Nádorová onemocnění Mozková příhoda (mrtvice) Vředová pododermatititda 7.15 Abscesy Úrazy. 8. Kdy může potkan nakazit člověka a člověk potkana Péče o nemocného potkana. 9.1 Nemocný potkan. 9.2 Operace Starý potkan 10. Potrava Krmné směsi Krmné směsi domácí výroby Bydlení Klec Terárium Kupujeme klec Klece domácí výroby Vybavení klece Podestýlka Vytápění Potkan v lidské a potkaní společnosti Kupujeme potkana 12.2 První dny v novém domově

4 12.3 Jak potkana ochočit? 12.4 Když potkan začne kousat Neagresivní kousání Kousání v sebeobraně Agresivní kousání 12.5 Seznamování potkanů. Užitečné odkazy

5 Předmluva Pořídili jste si tuto příručku, protože vlastníte nebo se chystáte pořídit si potkana. Doufám, že spíš to druhé, protože mým tajným přáním je, aby si každý budoucí chovatel potkanů před jejich pořízením zjistil všechny dostupné informace a teprve potom se rozhodl, jestli má pro jejich chov vůbec podmínky. Tím samozřejmě neodháním zkušenější chovatele, protože věřím, že i oni v příručce objeví nějaké zajímavé drobnosti. Potkani patří mezi hlodavce, to znamená do skupiny drobných savců, kteří jsou velmi populární jako domácí mazlíčci. Popularita potkanů je rozdělená trochu nerovnoměrně na jedné straně stojí chovatelé, kteří by si potkana nikdy nepořídili, dávají přednost méně kontroverzním druhům, jako jsou třeba křečíci nebo morčata. Na druhé pak chovatelé, kterým potkani doslova učarovali. V současné době těch druhých podle všeho významně přibylo, protože chov potkanů nebývale kvete, a to i potkanů výstavních, s průkazem původu. I na internetu, kde před pár lety člověk o potkaní stránku nezavadil, se to teď hemží chovateli a milovníky potkanů. Taková popularita s sebou nese pozitiva čím víc lidí se dozví, jaká úžasná zvířata jsou potkani, tím lépe, že?, ale i negativa v podobě nepoučených chovatelů a impulzivních nákupů. Spolu s celkovým počtem potkanů zkrátka vzrostl i počet potkanů, kteří kvůli neznalosti a nezkušenosti svých pánů žijí v nevyhovujících podmínkách. Proto to tajné přání na začátku předmluvy. Jestliže patříte mezi začínající nebo budoucí chovatele, vězte, že potkan je plnohodnotné zvíře, ne nenáročná chlupatá hračka (vydržte prosím kázání do konce, nebude dlouhé). Má svá specifika a požadavky, které je nutné splnit, mají-li prožít šťastný a kvalitní život. Potkan je poměrně náročný na péči a pozornost. Je nutné se mu denně věnovat, v opačném případě se neochočí a bude u vás jen tak přežívat. Nelze ho mít jako dekoraci, k tomu lépe poslouží akvárium s rybičkami. Na druhou stranu není až tak náročný jako pes, nachází se někde mezi, a jestli právě takové zvíře sháníte, mohl by být ten pravý. Potkan není finančně nenáročný. Snažně vás prosím, nepořizujte si potkana, nemáte-li peníze na případnou veterinární péči. Spousta potkanů už na ignoraci tohoto pravidla doplatila. Potkani nepoučených chovatelů, kteří na příznaky nemocí reagují zavřením očí a doufáním, že to samo od sebe nějak dopadne, umírají mladí. Počítejte s tím, že tu a tam doma něco zničí občas ho musíte vypustit na procházku po pokoji, a přestože většina potkanů se chová slušně, někteří hryžou kabely, koberec nebo v nestřežené chvíli zničí nějaké oblečení nebo sešit. Je to jejich přirozenost, nemohou se to odnaučit a nelze je za to trestat. Proto se nehodí pro úzkostlivé lidi, kteří musí mít ve všem naprostý pořádek. Potkan je společenské zvíře a nelze ho chovat o samotě. Aby byl život vašeho potkana spokojený, potřebuje společnost jedince stejného druhu. Kde se najde prostor pro chov jednoho potkana, najde se prostor i pro dva, překážkou bývají spíš rodiče dospívajících chovatelů, kterým je sociální život potkanů obvykle ukradený. Nenechte se zmýlit bludem, že ochočit lze jenom potkana chovaného o samotě. Často je totiž pravdou opak, ze samotného potkana se kvůli psychickému strádání stává kousavý mrzout, zatímco chovatel dvou potkanů se raduje z dua přítulných, veselých zvířátek. Potkani nepatří mezi výrazně páchnoucí zvířata, přesto jsou trochu cítit. Nejméně páchnou zvířata, která málo pijí a močí, např. pískomilové. Potkani však nemají silný, typický zápach jako např. myši nebo kočky. Nepouštějte se do odchovu potkaních mláďat, nemáte-li dostatečné znalosti a zkušenosti. Přestože zakládání chovatelských stanic je teď skoro v módě, nejprve se s potkany důkladně seznamte, popovídejte si s nějakým zkušenějším chovatelem, ujistěte se, že máte dost prostoru i peněz, a pak se do toho teprve dejte. Nenechte se ukecat kamarády, kteří chtějí mláďátka, ani navnadit snem o dokonalých výstavních potkanech nebo nedejbože výdělku prodejem mláďat (nejde to není to ani na malé přilepšení ke kapesnému). Nesplňujete-li některou z uvedených podmínek, nepořizujte si potkany. Nejprve zapracujte na 5

6 odstranění překážek (ukecejte rodiče, sežeňte větší klec), a potom se do toho teprve pusťte. Všechna tato témata najdete v příručce podrobně rozvedená, jestliže tedy váš zájem o chov potkanů přežil kázání, můžete pokračovat dál. V první kapitole najdete některé základní informace o prevenci zdravotních potíží. Následuje kapitola, určená také především začátečníkům, která se zabývá různými potkaními zvláštnostmi, jako jsou třeba krvavé slzy či kývavé pohyby červenookých potkanů. Mnoho začátečníků o těchto jevech neví (běžné příručky se o nich zpravidla vůbec nezmiňují), a když se s nimi setkají, nevědí si rady. Následuje podobně laděná kapitola o potkaních omylech, kde najdete vysvětlení bludů typu když bude potkan jíst syrové maso, začne být agresivní. Čtvrtá a pátá kapitola se zabývá anatomií potkanů, konkrétně rozlišením samců a samiček, a některými zajímavostmi o potkaních smyslech a stavbě těla. Šestá až devátá kapitola je věnována potkanímu zdraví. Desátá kapitole pojednává o potravě, požadavky potkanů na výživu počínaje a výrobou domácích směsí konče. V jedenácté kapitole si přečtete o klecích a ubytování potkanů vůbec. Tématem dvanácté kapitoly je soužití potkana s člověkem a dalšími potkany tedy ochočování a seznamování. 6

7 1. Prevence a základní péče Je nám to připomínáno ze všech stran, ale stále ještě jsme si nezvykli nejdůležitější složkou zdravotní péče je prevence. Kdo si hlídá jídelníček, přiměřeně sportuje, dbá na hygienu (fyzickou i duševní) a chodí k zubaři, se zpravidla těší dobrému zdraví a také ušetří nemálo času a peněz. Preventivní péči o zdraví potřebuje i potkan. Ten na preventivní prohlídky chodit nemusí, stačí když má pozorného chovatele. Správný jídelníček dbejte na správné složení, nekrmte potkany ničím, co by jim mohlo uškodit, a dávejte pozor, aby netloustli. Obezita je nepříjemný problém, který s sebou nese různé zdravotní potíže, jak je známe u lidí se srdcem, játry, ledvinami, klouby a tak dále. Stejně škodlivý je i nedostatek základních živin či vitamínů, který mívá na svědomí málo pestrá strava. Nezapomeňte také, že potkani potřebují dostatek tekutin zvláště v létě pozorně hlídejte obsah a kvalitu vody v napáječce. Bezpečná klec při zařizování klece si můžete pustit fantazii na špacír podle libosti, potkani rádi tráví volný čas hrou a sportem. Nezapomínejte ovšem na bezpečnost, nikde nesmí být žádné ostré hrany, rohy či vyčuhující hřebíky, všechno co by mohlo spadnout řádně upevněte (to platí zvláště pro patra, běhací kola, šplhací větve a další velké a těžké věci). V kupovaných klecích často bývají na dně i v patrech drátěné rošty, ty odstraňte, bývají totiž příčinou různých poranění, otlaky počínaje a zlomeninami konče. Dobrá podestýlka ač se to nezdá, nevhodná podestýlka může napáchat mnoho škod. Ta pravá podestýlka je bezprašná, neobsahuje žádné potenciálně nebezpečné chemické látky (včetně pryskyřic, obsažených ve dřevě) a nehrozí od ní ani poškození mechanické (není v ní nic tvrdého a ostrého, například třísky nebo pichlavé hobliny). V opačném případě se můžete dočkat kožních problémů, podráždění sliznic, zánětů spojivek, podráždění horních cest dýchacích a drobných poranění, ze kterých se mohou vyvinout větší a houževnatější potíže. Podestýlek je na trhu velké množství, ideální je například podestýlka z drcených kukuřičných vřeten (jemná verze) nebo steliva do kočičích záchodků. Naopak nevhodné jsou hobliny nebo dokonce piliny. Pro staré nebo nemocné potkany se hodí čistý balicí papír nebo hadry (staré prostěradlo, tričko), které se sice hůře udržují, ale jsou pohodlné a zcela bezpečné. Hygiena není jistě třeba připomínat, že potkaní bydlení je třeba pravidelně uklízet. Podle potřeby měňte podestýlku, z moči se zvláště v teplých obdobích uvolňuje čpavek, který má špatné účinky na sliznice. Zdravé není ani povalování v promočeném a zapařeném hnízdečku, což potkani s oblibou činí a vůbec jim to nepřijde divné, takže to musí ohlídat chovatel. Jednou za čas (podle počtu potkanů a stupně nepořádku jednou za 1 2 týdny) je potřeba všechno zařízení umýt. Klima nenechte si od nikoho namluvit, že potkani v kanálech přece také žijí v mrazech i vedrech, a nevadí jim to. Naopak, doma chovaní potkani jsou velmi choulostiví, a je přece v našem zájmu, aby byli zdraví a žili co nejdéle. Potkani velice špatně snášejí průvan, na to pozor zvláště u klecí, kde nejsou nijak chráněni. Nejlépe jim vyhovuje teplota pokojová a vyšší, přičemž nemocní, staří a malí potkani by měli mít tepleji, protože nemají tak dobrou termoregulaci. V zimě je chraňte před chladem (máte-li doma z úsporných důvodů pokojovou teplotu 15 C, dejte potkanům boudičku a dostatek hadříků a papírků na zateplení, nebo jim přitopte viz kap ), v létě je nevystavujte přímému slunci a nepouštějte na ně ventilátor. V chladných bytech není od věci potkanům přitápět, některým jedincům stačí opravdu málo (přechod z teplého letního počasí do chladnějšího babího léta) a rozvine se u nich onemocnění dýchacích cest nebo zápal plic. Parazité chlupatá zvířata často trpí různými vnějšími parazity, nemá však smysl proti nim bojovat permanentně, tj. pravidelně potkany stříkat přípravkem proti parazitům. Zbytečně byste tím zatěžovali 7

8 jejich organismus. Můžete při úklidu vystříkat Biokillem klec a zařízení, ale než pustíte potkany zpátky, všechno důkladně opláchněte a nestříkejte přípravek na nic, do čeho by se mohl vsáknout (papír, dřevo) Máte-li podezření na parazity, poraďte se s veterinářem, který vám doporučí vhodný přípravek a postup. O parazitech se podrobněji dočtete v kapitole 7.9. Stříhání drápků a péče o pokožku tuto zdánlivě bezvýznamnou složku preventivní péče nepodceňujte. Někteří potkani mají drápky krátké a na špičce zakulacené, v takovém případě není potřeba je stříhat, hodně potkanů má ovšem drápy delší a poměrně ostré. Když se takovými drápy škrábou, vyrábějí si na kůži škrábance a oděrky, do kterých si zároveň zanášejí špínu. Ranky se pak lehce zanítí a začnou svědit, což vede potkana k dalšímu a ještě intenzivnějšímu škrábání. Výsledkem je spousta stroupků, ale i vážnější poranění, abscesy a holá mokvající místa. Ostré drápy proto pravidelně stříhejte, stačí samozřejmě na zadních nohách (hlavně prostřední tři prstíky), předními se potkani nedrbou, a postižená místa dezinfikujte (dezinfekcí v rozprašovači, např. Septonexem, vatičkou namočenou v Septonexu či peroxidu). 8

9 2. Potkaní zvláštnosti Začínající chovatelé se často nechají vyděsit potkaními zvyky či vlastnostmi, které jsou u těchto zvířátek sice normální, ale vypadají přinejlepším divně. Pokud při ohledávání nebo pozorování svého potkana narazíte na následující věci, zůstaňte klidní: Žluté až oranžové zuby: přední strana potkaních hlodáků má barvu, která by u člověka byla vnímána jako velmi nezdravá. Oranžové zbarvení má na svědomí železo obsažené ve sklovině, nezdravá by naopak byla bílá nebo hodně světle žlutá barva. Malí potkani (do odstavení) mají zoubky malé a bílé. foto: Pafka Za co by člověk dostal od zubaře pěkně vynadáno, to je u potkanů známka zdravého chrupu. Kromě správné barvy potkaních hlodáků na obrázku vidíte i správnou délku, tvar a postavení zubů (horní jsou kousek před spodními a délkou je malinko přesahují). Krvavé slzy: nejčastější zdroj zděšení nezkušených chovatelů. Potkani mají za očima zvláštní žlázy (jmenují se Harderovy po svém objeviteli), které vylučují mimo jiné chemickou látku porfyrin. Porfyrin může obsahovat železo, a v tom případě začne být složením podobný hemoglobinu, červenému krevnímu barvivu. To je také celé tajemství krvavých slz nejedná se o krev, ale právě o porfyrin. V čerstvém stavu je hnědočervený či hnědorůžový, po zaschnutí je k nerozeznání od zaschlé krve. Načervenalé skvrnky můžete najít kolem očí a také kolem nosu, kam výměšky žláz mohou stékat a potkan je potom vykýchává. Občasný výskyt menšího množství porfyrinu je normální (stačí podráždění oka prachem či průvanem, stres, kromě toho také starší potkani vylučují více porfyrinu než mladší), pokud ho podezřele přibude, může to být známka nějakého problému buď přímo v oku (cizí těleso, zánět), nebo kdekoli jinde (jako vedlejší příznak libovolného onemocnění). foto: autorka Dvouletý potkan se skvrnkami zaschlého porfyrinu kolem očí. Objevily se po podráždění prachem a brzy samy zmizely (podobné vady na kráse potkani sami odstraní při nejbližší údržbě srsti). 9 foto: autorka Zalepené oko nemocného potkana. Pokud se objeví takto silné potřísnění okolí oka nebo silnější výtok z nosu (obvykle jedno doprovází druhé), vezměte potkana k veterináři. Jestliže se potkan sám nečistí, můžete okolí očí opatrně otřít měkkým hadříkem (nepoužívejte textilie s vlasem ani vatu) namočeným ve vlažné vodě. V případě očního onemocnění ošetřujte oči a jejich okolí podle pokynů veterináře.

10 Vrzání zuby: s tímto potkaním zvykem se setkáte poměrně často. Potkan sedí a velmi rychle cvaká zuby o sebe, což je slyšet i vidět (vibruje mu při tom celá hlava). Někdy při tom ještě do rytmu poulí oči sval, který ovládá potkaní čelist, totiž prochází oční jamkou. Potkani si vrzáním zuby obrušují (pouhé hlodání potravy nestačí, hlodáky dorůstají velmi rychle), ale často jím také dávají najevo své momentální pocity vrzání zuby se často objevuje ve stresujících situacích a při zlosti (často jsem viděla potkany vrzat, když je držel a prohmatával veterinář, a oni s tím nemohli nic dělat, nebo na mě naštvaně skřípali, když jsem je po vycházce zavřela do klece), nebo naopak když se potkan cítí příjemně (třeba při odpočinku v příjemných situacích většinou zároveň vrže a poulí oči). Kývání na místě: zvláštní pohyby, které můžete pozorovat výhradně u červenookých potkanů. Potkan stojí na místě, a hlavou a celou přední částí těla pomalu ujede doleva nebo doprava, jako by se chtěl skácet. Albínci mají totiž hodně špatný zrak a pohyb jim pomáhá lépe určit vzdálenost předmětů v okolí (vzdálenější předměty se zdánlivě pohybují pomaleji než ty, které jsou blíž). Všichni potkani často používají tuto techniku, pokud se chystají někam skočit, většinou u toho však kývají hlavou nahoru a dolů. Některé nemoci se projevují špatnou koordinací a ztrácením rovnováhy potkan místo chůze rovným směrem zatáčí, naklání hlavu na stranu nebo padá. V takovém případě patří do péče veterinárního lékaře. foto: autorka Dvě potkaní samičky při páření. Samice vespod předvádí typický strnulý postoj s prohnutými zády a zvednutou hlavou a zadečkem. potkan užil, jak se domnívají někteří méně zkušení chovatelé. Prohýbání v zádech a třepání ušima: zvláštní chování, které spatříte výhradně u samiček a výhradně ve chvíli, kdy se páří nebo mají na páření náladu (u potkaních samic se říje objevuje v intervalu 4 dnů). Vibrování oušky je součást samičího namlouvacího rituálu, zvláštní ztuhlý postoj s prohnutými zády a zvednutým pozadím pak potkanice zaujímá ve chvíli, kdy na ni sameček skočí. Obvykle však ani nemusí být k dispozici sameček, stačí když se samičky lehce dotknete rukou na zádech, a předvede pářicí postoj i vám. Nezkušeného chovatele první setkání s nažhavenou samičkou často vyděsí, protože její podivné napružené poskakování a křečovité ztuhnutí při dotyku přičítá neznámé chorobě. Ani pokusy o páření mezi dvěma jedinci stejného pohlaví nejsou nenormální, potkani se k nim uchylují v rámci hry nebo urovnávání hierarchie ve skupině. Neznamená to, že jsou homosexuální nebo se pominuli z nedostatku sexu, a tudíž není potřeba neprodleně shánět partnera opačného pohlaví, aby si Vlnění ocáskem: někteří potkani hadovitě vlní ocáskem (ze strany na stranu) když je hodně rozčílíte, nebo naopak když je drbete na zádech a jim se to líbí. Mohou také vlnit při vzájemných bitkách. Pojídání vlastních bobků: jemnocitní chovatelé pokládají toto chování za nechutné, u potkanů (i jiných zvířat) je však občasné pojídání exkrementů normální. Močení na všechno kolem: trochu nepříjemné, nicméně také normální potkaní chování. Potkani močí značkují a také se jí dorozumívají, jakkoli vám to může připadat neuvěřitelné. Potkani mají totiž velmi citlivý čich a z pachové značky, tedy ze skvrnky moči, ledacos vyčtou (například pohlaví, věk či společenské postavení ve skupině). Své vlastní značky si potkan dává na všechno, co se mu líbí, značkuje si místa, která navštívil, jídlo, které našel, značkuje si ostatní potkany a značkuje si i svého chovatele, což chovateli sice nemusí být příjemné, ale nic s tím nenadělá. Pokud vás potkan počůrá, znamená to, že se u vás cítí v bezpečí a má zájem s vámi komunikovat. 10

11 Zvuky: potkani mají velmi dobrý sluch a při vzájemné komunikaci používají i zvuky. Některé už jsou v ultrazvukovém pásmu, lidé je proto neslyší. Ze slyšitelných zvuků je to různé krátké i delší pískání, někdy je to jedno pípnutí, někdy několik zvuků vypísknutých těsně za sebou, někdy delší pípnutí, vždycky se však vejdou do několika zlomků sekundy. Potkaní pískají při vzájemné péči o srst a při pranicích. Pokud je něco hodně zabolí, vydají delší, táhlejší a velmi žalostné zapískání, na které hned tak nezapomenete (zvlášť když jim bolest nedopatřením způsobíte sami). Při velkém rozčilení (např. ve vážně míněné rvačce) přechází pískání v nepříjemný vzteklý řev. Při vyhrožování na sebe potkani někdy syčí s otevřenou tlamou. Podezřelé zvuky, kterým byste měli věnovat pozornost, jsou kýchání či kašel (potkan vyprskává nosem nebo se snaží vykašlat něco, co překáží v dýchacích cestách) a všechny zvuky, které se z potkana linou a očividně souvisejí s dýcháním (různé rytmické bublání, chrchlání, pískání a sípání). Kýchání může mít na svědomí prosté podráždění nosu třeba prachem, ale jakmile se začne vyskytovat příliš často nebo se přidají jiné zvuky či jiné známky onemocnění, je potřeba vzít potkana na prohlídku k veterináři. Odnášení všeho možného: potkani jsou tak trochu čtyřnohé straky. Mají nutkání odnášet si do hnízda všechny věci, které se jim líbí, nejčastěji jídlo a předměty vhodné na vystlání hnízda, tj. různé papírky a hadříky. S oblibou kradou i tužky, gumy, sponky do vlasů, sáčky, kapesníky či diskety. Zatím jsem nepoznala chovatele, kterému by roztomilá potkaní kleptománie vadila, kromě několika nepořádných jedinců, kteří nacházejí v potkaním hnízdě rozhlodané ponožky či bankovky. Dávejte také pozor, aby potkani neměli možnost vykrádat odpadkový koš nebo se nedostali k jídlu, v takovém případě je většinou popadne odnášecí horečka a hned tak nepřestanou. Naopak jim poskytněte dostatek materiálu, který si do hnízda nosit mohou, aby se zabavili. foto: autorka Sotva pětitýdenní Fiona vítězoslavně odnáší ukradenou tužku. Variety Protože v poslední době se u nás nebývale rozšířil chov výstavních potkanů, které lze zakoupit už i v některých zverimexech, stojí jistě za stručnou zmínku i zvláštnosti některých variet, tedy odrůd. Druhy osrstění: standardní potkan má hladkou, lesklou srst, v mládí matnější a velmi jemnou. Varieta rex má srst matnější a stále jakoby rozcuchanou ( kadeřavou ); varieta double rex má srst podobnou, avšak v průběhu života neustále líná a opět obrůstá. Pokud tedy vašemu potkanovi záhadně vypadala srst a nemá přitom parazity ani jiné kožní onemocnění, přesvědčte se, jestli náhodou není double rex (stává se to, pokud jsou oba rodiče rexové). Potkani fuzz mají jemnou krátkou srst napůl mezi rexem a naháčem. Nu-nu potkanům neboli naháčům srst neroste vůbec, potkanům odrůdy patchwork roste 11

12 srst jen ve sporadických chumáčích, které průběžně vypadávají a objevují se jinde, takže potkan vypadá každý týden jinak. Zatím nepříliš rozšíření jsou u nás potkani dlouhosrstí (odrůdy harley a velveteen). Fuzzové, nu-nu a patchwork potkani se potýkají se specifickými zdravotními problémy (záněty a poranění očí) a jsou vhodnější spíš pro zkušeného chovatele. Potkani dumbo: od standardních potkanů se liší posazením uší. Dumbo potkani mají uši posazené po stranách hlavy, bývají také trochu větší a kulatější. Odd-eye potkani: mají každé oko jiné (jedno tmavé a jedno červené). Poměrně vzácný případ. Potkany různých variet můžete spatřit i na chovatelských výstavách chovatelé potkanů obvykle jezdí na výstavy morčat a dalších hlodavců, nebo na brněnskou výstavu Propet, která se koná vždy na konci června. foto: autorka Šestiměsíční potkan se standard srstí a ušima. foto: autorka Pětitýdenní mládě s dumbo ušima a osrstěním rex. foto: autorka Vlevo sedmitýdenní mládě s osrstěním fuzz. Vpravo tatáž samice ve věku jednoho roku. Některým fuzzům zůstává hustá srst po celý život, většině časem prořídne a zdálky začnou připomínat naháče. Zblízka je patrné jemné chmýří. Fuzzové a další nahatí potkani jsou na dotek teplejší než potkani osrstění. 12

13 3. Opravník potkaních omylů Chov potkanů se v poslední době rozšířil i mezi milovníky zvířat, kteří by si v dobách, kdy byli běžně dostupní pouze albínci, aguti potkani a kapucíni, pořídili spíš křečka. Je to možné přičíst dostupnosti atraktivních variet (rexové, dumbo potkani, dříve neznámá zbarvení apod.), a také masivnějšímu nástupu internetu. Zatímco před pár lety, kdy jsem zakládala své internetové stránky o potkanech, prakticky žádné jiné neexistovaly (pamatuji si tři další weby, všechny obsahovaly jednu stránku s velmi stručnými informacemi), dnes jich jsou desítky, počínaje internetovými alby majitelů potkanů a konče stránkami chovných stanic, které nabízejí potkáňata všech druhů a barev. Není divu, že spolu s velikostí potkanářské obce narůstá i množství chovatelů špatně informovaných v některých oblastech, nebo bohužel zcela nevzdělaných. První skupina je na tom relativně dobře, většinou jsou to chovatelé, kteří informace aktivně vyhledávají a umějí si je správně přebrat. Druhá je buď hledat neumí nebo nechce, a podle mých zkušeností do ní patří především děti a mladí lidé, případně jejich rodiče. Na takové půdě kvetou různé omyly a bludy skutečně bujně a střetnutí s pseudochovatelem typu koupil jsem si živou hračku, vím o ní všechno, a nikdo mi do toho nebude kecat je dost frustrující zážitek. Ale teď konkrétně k některým rozšířeným omylům i neomylům, které o potkanech kolují: Potkani jsou oškliví a přenášejí nemoci. Ne (týká se samozřejmě doma chovaných potkanů). Velmi oblíbený argument lidí, kteří se potkanů štítí a mezi které bohužel občas patří rodiče budoucího chovatele. Potkani chovaní jako domácí mazlíčci jsou sice také Rattus norvegicus jako jejich příbuzní z kanálů, anatomicky jsou s nimi většinou až na drobné odchylky ve stavbě uší či srsti shodní, a mají s nimi společných mnoho rysů chování, tím však podobnost víceméně končí. Dnes už seženete potkany v tolika různých barvách, s tmavýma i červenýma očima, s obyčejnýma i dumbo ušima, kadeřavou, dlouhou, saténovou nebo rovnou žádnou srstí, že si vybere každý a některé variety (třeba modré nebo siamské zbarvení) jsou skutečně krásné. Domestikovaní potkani nejsou agresivní, snadno se ochočí, a mají mírnou a přítulnou povahu zvláště mláďata od svědomitých chovatelů, kteří do chovu vybírají jedince s dobrým charakterem. Co se nemocí týče, populace divoce žijících potkanů je sice promořená parazity a nemocemi, často poměrně nebezpečnými, to však chovatele domestikovaných potkanů nemusí vůbec zajímat. Domácí potkan na vás žádnou leptospirózu ani mor nepřenese, protože je jednoduše nemá kde chyti; a potkaní nemoci ani parazité, se kterými se v domácích chovech setkáte, na člověka přenosné nejsou. Jediné možné nebezpečí plyne z potkaního kousnutí, protože potkaní tlama není zrovna sterilní prostředí, ovšem nevydezinfikovat kousnutí by si jistě nedovolil ani chovatel psa či kočky. Stručně řečeno, při dodržování základních hygienických pravidel vám od potkanů žádné nebezpečí nehrozí. Když budu chovat víc potkanů, nikdy se tak neochočí jako když budu mít jen jednoho. Samotný potkan ke mně víc přilne. Ne. Vzhledem ke společenské povaze potkana je to dost nebezpečný blud. Potkani jsou hravá, přítulná a snadno ochočitelná zvířata, která k vám přilnou bez ohledu na to, kolik jich budete chovat důležité je, abyste se jim dostatečně věnovali. Z toho vyplývá, že jeden zanedbávaný potkan bude rozhodně méně krotký než dva potkani, kterým se dostává dost pozornosti. Potkani jsou podobně jako člověk společenská zvířata, to znamená, že jsou zvyklá žít ve společnosti dalších jedinců svého druhu (na rozdíl např. od křečka, který je zvířátko samotářské), a pokud takovou společnost nemají, trpí a mohou se u nich projevit různé poruchy chování, například agresivita. Člověk nemůže potkanovi stoprocentně nahradit jiného potkana. Informovaný chovatel upřednostňuje zájmy zvířat před svými, a chová proto potkany alespoň ve dvojici. Chovatelům, kteří i přes veškerou snahu mohou mít jen jednoho potkana většinou proto, že jim maminka dva nedovolí a nějaké poznatky o sociálním životě potkanů ji nezajímají doporučuji pořídit si raději potkaního samce než samici, samečci snášejí samotu o něco lépe, jestliže se jim člověk hodně věnuje. (Pro jistotu opakuji, že není řešení pořídit si samce i samečkům je lépe v potkaní společnosti. Jestli si chcete koupit jednoho potkana jen proto, že věříte uvedenému bludu, kupte si raději křečíka.) 13

14 Může se však stát, že potkan, který žije sám, začne být časem agresivní a kousat. Zvažte, zda vám to za to riziko stojí. Potkanům se nesmí dávat syrové maso, protože jsou pak agresivní. Ne. Zvláště houževnatý omyl, který potkávám pořád dokolečka. Syrové maso z potkana agresora neudělá, a jestliže se vám potkan lačně zahryzne do prstu, na kterém kousek masa držíte, je to jen proto, že si ho ve spěchu nevšiml. Stejně tak případná kousavost v budoucnosti nebude rozhodně způsobená kouskem syrového masa. Syrové maso však přesto potkanům nedávejte ze stejného důvodu, z jakého byste ho nejedli vy kvůli baktériím, které se v tepelně neupraveném mase můžou nacházet. Ne každý kousek masa sice obsahuje smrtící dávku salmonelových baktérií, ale jistě uznáte, že je lepší to nepokoušet. Chcete-li potkanovi dopřát živou bílkovinu, dejte mu moučného červa. Potkani by neměli dostávat pomeranče. Možná. Na webu Amerického potkaního a myšího klubu ( najdete článek, který zmiňuje výzkum, podle něhož je pomerančová šťáva potenciálně nebezpečná pro potkaní samce (nikoli pro samice, pro myši nebo pro lidi). Obsahuje látku d-limonen, která se při pokusech vázala na jeden z proteinů v ledvinách potkaních samců a měla karcinogenní účinek. D-limonen se však vyskytuje spíš ve slupkách pomerančů a dalších citrusů, ve šťávě pouze v menším množství. V kupovaných džusech ho bývá víc, protože při výrobě se pomeranče zpravidla neloupou tak pečlivě jako doma. Záleží tedy na vás, jak se rozhodnete, jestli se budete řídit heslem malý kousek jednou za čas neuškodí, nebo na pomeranče uvalíte zákaz. Potkani nepotřebují vitamín C umějí si ho vytvořit sami. Ano. Savců, jejichž tělo si dokáže vitamín C syntetizovat samo je víc, člověk je se svojí potřebou dodávat vitamín C zvenčí spíš výjimka. Potkanům tedy není potřeba podávat céčko v podobě vitamínového doplňku jako například morčatům. Potkany je nutné/vhodné pravidelně koupat. Ne. Opět poměrně rozšířený blud, zvláště mezi mladými chovateli. Najdete ho i v některých brožurkách o chovu potkanů. Je jedno, z jakého důvodu jste se rozhodli svoje potkany koupat jestli kvůli odstranění zápachu nebo proto, že máte pocit, že by se to mělo, určitě to nedělejte. Potkani jsou extrémně čistotná zvířata, údržbě srsti a ostatních částí těla věnují denně víc času než kočka když je budete pečlivě sledovat, sami uvidíte, jak důkladně si několikrát denně čistí srst na hlavě i na zbytku těla včetně zadečku, olizují si tlapky a ocásek, vykusují špínu z drápků a vyšťourávají nepořádek z uší. Drtivá většina potkanů se vody bojí a koupání velice špatně snáší, takže je tím pouze zbytečně stresujete, mokrý potkan také snadněji prochladne a pokud je z nějakého důvodu oslabený, může onemocnět. Pro některé potkany je koupání tak děsivý zážitek, že po něm celý den odmítají potravu a nechtějí vylézt z domečku. Potkana proto koupejte jen když je to opravdu nutné, a je-li to možné, nestrkejte ho do vody, ale spíš použijte namočený hadřík a jen ho otírejte. Každopádně pracujte rychle, aby stresu bylo co nejméně. Mokrý potkan musí schnout v teple (samozřejmě ne v horku, například na kamnech), zvlášť je-li malý, starý nebo nemocný. 14

15 4. Rozdíly mezi samečky a samičkami Samičku a samečka potkana od sebe poznáte poměrně snadno a to už v poměrně mladém věku (zkušení chovatelé hravě rozdělí vrh na samičky a samečky už po pár dnech). Potkaní samci totiž mají hodně výrazná varlata, dokonce tak výrazná, že to u některých jemnocitnějších chovatelů budí pohoršení (setkala jsem se dokonce se začínajícím chovatelem, kterému maminka potkaního samečka z tohoto důvodu zakázala) a občas nějaký úzkostnější potkanář znejistí, jestli je ta velikost ještě normální. foto: autorka Zadeček zhruba půlroční potkaní samičky. Je vidět pouze ústí močové trubice skryté v srsti (při pohledu zblízka jsou rozeznatelné tři otvory). V bílé části bříška jsou trochu patrné struky. foto: Pafka Zadeček čtyřměsíčního potkaního samečka s osrstěním fuzz ( polonahý potkan s jemnou krátkou srstí). U chlupatých potkanů jsou varlata částečně zakrytá srstí, přesto je určitě nepřehlédnete. foto: Flare Dvouměsíční potkaní sameček s osrstěním fuzz i z boku jsou samčí orgány pod ocáskem dobře vidět. Samičky a samečkové se od sebe liší povahou a některými prvky chování. Samičky bývají živější, pořád někde pobíhají a něco zkoumají. Samečkové bývají naopak spíš klidnější a lenivější. Nelze to 15

16 však generalizovat, někteří samci jsou neúnavní průzkumníci, a mezi samičkami najdete hodně klidných a mazlivých, které vám vydrží dlouho ležet na klíně. Aktivita se mění i s věkem, mláďata a mladí potkani bývají bez ohledu na pohlaví čilí, rychlí a zvědaví, zatímco staří potkani rádi pospávají a odpočívají. Často se setkávám s dotazem, jestli potkaní samci víc páchnou a víc značkují. Zápach potkaních samečků je opravdu o trochu silnější, ale všeobecně potkani samci i samice příliš nepáchnou. Když budete jejich obydlí udržovat v čistotě, tzn. přiměřeně často vyměňovat podestýlku a také promočené papírky a hadříky v hnízdě, nemusíte se bát, že by to u vás doma bylo cítit jako v pavilónu opic. Potkan, který bydlí v čisté kleci, páchne teprve, když si ho přidržíte přímo u nosu. Potkaní aroma se vůbec nedá srovnávat s výrazným zápachem myší. Značkování obvykle provozují obě pohlaví, přičemž opět narazíte na samce, který skoro neznačkuje, i na samici, která nechává skvrnky, kudy chodí. 16

17 5. Zajímavosti z potkaní anatomie Základní znalosti z anatomie by měl mít jistě každý chovatel kteréhokoli zvířete. Jestli jste si už přečetli kapitoly o potkaních zvláštnostech nebo o rozdílech mezi samečky a samičkami, jistě budete souhlasit, že takové znalosti chovateli nejednou ušetří starosti. I veterináři mají rádi informované chovatele a v neposlední řadě vzdělaný chovatel dělá dobrý dojem na okolí a pomáhá tak všeobecně ne zrovna oblíbeným potkanům vylepšovat image. Potkan, latinsky Rattus norvegicus, je hlodavec z čeledi myšovitých, kam kromě něj patří ještě myši, křečci, křečíci, hrabošové, ondatry, křečkomyši a další příbuzní. Má několik poddruhů a variet, z nichž nejznámější je albinotická (Rattus norvegicus var. alba). Albíni se začali cíleně chovat před přibližně sto lety coby laboratorní zvířata a postupně bylo vyšlechtěno mnoho kmenů, které dostávaly jména podle svých vynálezců, místa, kde byly chovány, nebo vlastností (např. Wistar, Kyoto nebo Lewis). Jednotlivé variety i kmeny jsou samozřejmě anatomicky shodné, liší se pouze v některých detailech, jako je barva srsti nebo větší či menší náchylnost k některým nemocem. Potkan je obvykle cm dlouhý (délka těla bez ocasu ocásek přidává dalších cm) a váží mezi 250 až 600 gramy, přičemž samice jsou menší a lehčí než samci. Někteří samci mohou vážit i víc, aniž by byli obézní. Potkaní novorozenec má přitom hmotnost kolem šesti gramů. Délka života je individuální, průměrně se potkani dožívají dvou let, počítejte s rozmezím 1 rok až 3,5 roku, výjimečně i déle. Potkani mají o něco vyšší tělesnou teplotu než člověk, normální teplota je u nich 37,5 C. Tepová frekvence v klidu je cca úderů za minutu, dechová frekvence vdechů za minutu, při námaze se tyto hodnoty pochopitelně zvyšují. Tep ucítíte, když položíte prsty potkanovi na hrudník, dýchání se nejsnadněji pozoruje, když je potkan v klidu, například když spí. V potkaním těle obíhá cca ml krve; krevní obraz je odlišný od lidského (potkani mají například dvakrát vyšší počet erytrocytů než člověk, takže by byli dobří výškoví horolezci). Hlodavci (kteří jsou mimochodem nejpočetnějším řádem savců) dostali své jméno podle chrupu, uzpůsobeného k hlodání. Chrup hlodavců je v podstatě velice chudý mají dva páry řezáků, potom velkou mezeru (odborně se jí říká diastema) a za ní několik stoliček. Potkani mají tři stoličky na každé straně obou čelistí, dohromady tedy dvanáct stoliček, které se během života nemění (potkani nemají mléčné zuby). Síla potkaních zubů však netkví v kvantitě, ale v kvalitě, a to především hlodavých řezáků ty nemají kořeny, neustále dorůstají, proto je potkani mohou obrušovat hlodáním, aniž by o ně přišli. Rychlost dorůstání je značná, horní řezáky za týden povyrostou o něco přes 2 mm a dolní skoro o 3 mm, v případě potřeby (při ulomení nebo rychlém obroušení o něco tvrdého) rostou i rychleji. Hlodáky jsou na přední straně pokryté tvrdou, oranžově zabarvenou sklovinou, zadní stěna však sklovinu nemá, proto se zuby neobrušují do roviny, ale zaostřují se do dlátovitého tvaru. (Potkaní sklovina by na Mohsově stupnici tvrdosti měla hodnotu 5,5, což je tvrdost běžného okenního skla nebo měkčí oceli. Železo, hliník či měď jsou měkčí než potkaní sklovina.) Tvrdé ostré zuby jsou spolu s poměrně silným skusem umožněným rozmístěním a silou žvýkacích svalů univerzální nástroj, který se značnou měrou podílí na přizpůsobivosti a nezničitelnosti potkaního druhu. Každému potkanovi z čenichu vyrůstá vějíř hmatových vousů, které někteří lidé mylně pokládají za pouhou ozdobu. Hmatové vousy však potkanům pomáhají získávat důležité informace o okolí i v momentě, kdy je jinými smysly mohou vnímat jen omezeně týká se to především zraku. Potkani mají hmatové vousy nejen na čenichu, ale krátké vousky jim vyrůstají i kolem tlamy a další vousy rostou na tvářích a kolem očí (viz foto na další straně červené šipky ukazují, kde všude můžete vidět hmatové vousy). Když si potkana pozorně prohlédnete ze všech stran, zjistíte, že vousy pokrývají poměrně velký prostor kolem celé hlavy. Vousy vyrůstají z vlasových cibulek podobně jako všechny ostatní chlupy, jejich cibulky jsou však mnohem lépe inervovány a opatřeny drobnými svaly, které potkanovi dovolují vousy hýbat. Určitě jste si už všimli, že potkani opravdu hmatovými vousy neustále 17

18 pohybují, kmitají jimi dopředu a dozadu, a umějí je i natáhnout před sebe, když jim před nosem přidržíte něco, co chtějí prozkoumat. Vousy jsou totiž skutečnými hmatovými orgány, schopnými velice citlivě vnímat okolí od pevných předmětů po vibrace. Potkan je schopen ohmatáním vousy rozlišit i různé povrchy, např. hladký od drsného. Pro zvířata, která jsou aktivní převážně v noci a často se pohybují v naprosté tmě, například pod zemí, jsou hmatové vousy velice užitečné a v podstatě nezbytné. I ve zcela temné noře má hlodavec díky nim neustále přesnou představu, kde jsou stěny a jak daleko jsou od sebe, nebo může i ve tmě bez problémů běžet podél zdi. Vousy se hodí i v šarvátce s jiným potkanem, při tzv. potkaním baletu, kdy potkani stojí proti sobě a boxují se předními tlapkami všimněte si, že mají vousy namířené proti protivníkovi a hlídají si prostor kolem hlavy, aby na ně soupeř nemohl zaútočit ze strany. Potkani s kudrnatými vousy a naháči, kteří mají hmatové vousy velmi krátké a řídké, jsou oproti běžným potkanům trochu v nevýhodě, v domácím prostředí je však handicap nijak výrazně neohrožuje. Jejich mozek se každopádně sníženým hmatovým vjemům přizpůsobí stejně jako by se přizpůsobil omezení či ztrátě jiného smyslu. Čich je pro potkany nesmírně důležitý, především proto, že pomocí pachů mezi sebou potkani komunikují. Jistě jste si všimli, že i potkani, kteří spolu žijí dlouhou dobu, si čas od času navzájem očichávají pozadí. Na výletech po kleci i mimo ni si všímají pachových značek, které tu zanechali ostatní potkani. Z moči potkan podle čichu pozná, jestli značku vytvořila samice nebo samec, jak byl starý, před jakou dobou tudy prošel a případně další detaily, například jestli to byla samice v říji. Mláďata se podle čichu dostanou k matčiným strukům, a čich je pro ně důležitý také ve chvíli, kdy začínají přijímat tuhou potravu z ostatních potkanů (i z matčina mléka) je cítit, co sežrali, a mláďata se tak učí, které věci jsou jedlé a bezpečné. Zrak zaujímá na žebříčku užitečnosti potkaních smyslů poslední místo. Vyplývají z toho sice jisté nevýhody, které však potkani dostatečně kompenzují ostatními smysly, a jedna relativní výhoda potkani se na rozdíl od lidí velmi dobře vyrovnávají se ztrátou zraku. V oku, přesněji na sítnici, se nacházejí dva druhy světločivných buněk, tyčinky a čípky. Tyčinky zajišťují rozlišování světla a tmy, čípky rozlišování barev. V lidském oku jsou tři druhy čípků jeden 18

19 je citlivý na červené světlo, jeden na zelené a jeden na modré, proto vidíme celou barevnou škálu od červené barvy po fialovou. Potkani však mají pouze dva druhy čípků, z toho jeden je citlivý na zelené světlo a druhý na modré. Červené čípky zcela chybí a modrých je pouhá desetina z celkového počtu, jejich citlivost je však posunutá směrem ke kratším vlnovým délkám než u lidských modrých čípků, tedy do ultrafialového spektra. Potkani proto rozeznávají nejen zelenou, modrou a fialovou, ale i ultrafialovou barvu. Celkově však barvy vnímají velice špatně, protože čípky tvoří pouhé procento z celkového počtu světločivných buněk. Ještě hůře než s barvami je na tom potkaní oko s ostrostí vidění. Zraková ostrost se u lidí testuje pomocí optotypů, které znáte z ordinace praktického lékaře jsou to ty tabule s písmeny a čísly. Výsledek se uvádí v podobě zlomku, K čemu je potkanům ultrafialové vidění? Možná jim pomáhá lépe vidět za šera, a také některé části potkaního těla a skvrnky moči odrážejí ultrafialové světlo (toho ostatně využívají i někteří dravci). Pokud máte k dispozici UV lampu (malé lampy mívají například sběratelé bankovek a přívěšky s UV diodou se prodávají k tužkám s tajným inkoustem), můžete si vlastnoručně posvítit do klece i na potkany a nakouknout do světa, který lidský zrak nezná. který má v čitateli uvedenou vzdálenost, ze které testovaný četl (bývá to 6 metrů), a ve jmenovateli vzdálenost, ze které stejný řádek přečte zdravé oko. Nemáte-li žádnou zrakovou vadu, vaše zraková ostrost je 6/6. Člověk s ostrostí 6/60 až 1/60 (neboli 6/360) je považován za silně slabozrakého, za hranicí 1/60 už je praktická slepota, tedy stav, kdy je oko sice jinak v pořádku, ale pro běžný život příliš použitelné není. Tmavoocí potkani přitom mají zrakovou ostrost asi 6/180, albíni 6/360. Vidí tedy hodně rozmazaně. Stavba potkaního oka je však odlišná od lidského potkani mají poměrně velkou zornici a silnou čočku, a pokud k tomu přičteme převahu tyčinek na sítnici, získáme orgán, který je hodně citlivý na světlo a dobře rozeznává pohyb. Pro noční zvířata, ohrožená mnoha dravci, není ostrý zrak tak důležitý foto: Pafka Oko dvouletého potkaního samce siamského zbarvení. Ve světle blesku, odraženém sítnicí, je výborně vidět zornice (světlý kroužek) i drobné cévky v oku. foto: autorka Oko dvouleté samice tmavého zbarvení. Zornice je patrná jako tmavý kroužek uprostřed a barevné vidění je zbytečný luxus, ale vyšší citlivost na světlo a schopnost všimnout si sebemenšího pohybu znamená uniknout sežrání. Pohybu také potkani využívají, když potřebují odhadnout vzdálenost např. při skákání pohybují hlavou nahoru a dolů nebo ze strany na stranu, aby rozpohybovali okolí, protože díky tomu lépe poznají, jak je druhá strana daleko. Potkaní zrak je také dobře použitelný na velmi malé vzdálenosti, například při rozeznávání velikosti zrn a semen v potravě. Zrak albínů není poznamenaný jen nižší ostrostí, má i další specifika. Protože oko postrádá pigmentovanou duhovku, nemůže nijak chránit vnitřek orgánu před silným světlem (duhovka se při oslnění stáhne a propustí tak dovnitř méně světla). I uvnitř chybí pigment, který v normálním oku pohlcuje část světla. Albína je proto velmi snadné oslnit, a to i běžným světlem. Světlo navíc poškozuje sítnici (nechráněné oko je pomalu poškozováno i při běžné nebo nízké úrovni osvětlení), většina albínů proto s přibývajícím věkem postupně přichází o zrak. Vystavovat červenooké potkany prudkému 19

20 světlu, např. přímému slunci, je nebezpečné. Albínům také déle trvá, než se přizpůsobí přechodu ze světla do tmy. Protože mají špatné prostorové vidění (neumějí tak dobře odhadovat vzdálenosti), často si pomáhají uhýbáním hlavou na stranu jejich okolí se tak zdánlivě dá do pohybu a prostorovost se zdůrazní. Nejen zrakem, i sluchem potkani předčí lidské schopnosti. Zatímco u zraku jde o nepatrnou výhodu částečného vidění v ultrafialové části spektra, vyváženou navíc mnoha nevýhodami, potkaní sluch patří v živočišné říši mezi ty nejlepší. Lidé slyší zvuky o frekvencích přibližně od 20 do Hz, celý frekvenční rozsah však nevyužíváme lidská řeč se pohybuje v pásmu cca 100 až 2000 Hz, při hudbě se používají tóny o frekvenci až 5000 Hz. Frekvence nad Hz (neboli 20 khz) označujeme jako ultrazvuk. Potkaní sluch je schopen zachytit zvuky o frekvencích cca 200 až Hz! Tím hravě předčí psa ( Hz) i kočku ( Hz) a šlape na paty netopýrovi ( Hz). Možná vás napadá, k čemu je potkanům tak dobrý sluch, když v našem okolí přece běžně žádné ultrazvuky nejsou? Tato domněnka je totiž mylná, i když pochopitelná svět kolem nás je plný různých vysokofrekvenčních zvuků, které my lidé zkrátka neslyšíme. Například mikrotenový sáček při mačkání vydává nejen slyšitelné šustění, ale i zvuky v ultrazvukovém pásmu. Činnosti, které jsou pro nás tiché, třeba přejetí prstem po desce stolu, tichá chůze kočky nebo mávání křídel letícího motýla, potkaní nebo psí ucho slyší. Jistě jste si už všimli, že některé zvuky jsou potkanům zvlášť nepříjemné, přestože člověk je nijak výrazně negativně nevnímá například trhání papíru nebo škrábání lžíce o plechový hrnec, potkaní ucho však slyší nepříjemný rámus. Reproduktory v televizích, rádiích a přehrávačích také vydávají pro lidi nepostřehnutelné ultrazvukové pištění, proto by potkaní klec neměla stát v blízkosti žádného takového přístroje, a potkani by neměli být vystavováni přemíře hluku, přestože většinou si na něj zvyknou a na první pohled se nezdá, že by jim vadil. Potkani však ultrazvuky nejen slyší, dokáží je i vyluzovat. Slyšitelné pištění je jen část potkaní hlasové komunikace, další se odehrává v prostoru od 20 do 50 khz. Tyto zvuky potkani vydávají například při bolesti, v ohrožení nebo v boji, ale také za příjemnějších okolností, například při hře, při krmení nebo před pářením. Hodně vysoké zvuky vydávají potkaní mláďata, kdykoli se cítí ohrožena (ocitnou se mimo hnízdo, matka na ně šlápne, nebo se jim zkrátka cokoli nezdá). Slyšitelné pípání potkaních holátek je opět jen malá část jejich hlasového projevu, které lidské ucho dokáže zachytit. Potkani prý dokonce vydávají krátké, pro nás neslyšitelné zvuky, které mají podobnou funkci jako lidský smích. Zbytek potkaního těla je neméně zajímavý jako potkaní smysly. Základní stavbu těla má potkan společnou s ostatními savci, ale má i své zvláštnosti. Na opačném konci těla než jsou oči, nos či uši, mají potkani proslulý holý ocásek, který některé lidi odpuzuje a jiné fascinuje. Potkaní ocas není žádná zbytečná okrasa, plní hned několik funkcí. V teplém počasí právě díky tomu, že není porostlý srstí, funguje jako chladič krev, která jím protéká, se ochlazuje, a když se potom vrací do těla, ochlazuje celého potkana. Funguje tak podobně jako jazyk u psů, protože ani potkani se nemohou ochlazovat pocením celého těla. Pomocí ocasu jsou potkani také schopní vnímat vibrace a otřesy. A v neposlední řadě ho hojně využívají při provozování svých akrobatických kousků, kdy ocasem udržují rovnováhu nebo se jím přidržují. Potkaní ocas sice není chápavý jako ocas opic či jiných stromových zvířat, přesto ho potkani umějí ovinout kolem vhodného pevného bodu a trochu se jím přidržet. Můžete si toho všimnout třeba ve chvíli, kdy se potkan někam naklání nebo natahuje když se dotknete jeho ocasu rukou, ihned toho využije. Potkani mají silné zadní a šikovné přední tlapky. Zadníma nohama se dokáží i bez rozběhu odrazit ke skokům do až neuvěřitelných výšek i dálek. Při bitkách si jimi někdy uštědřují kopance a dokáží na nich bez další opory stát. Předními končetinami si drží potravu, při čištění si jimi myjí srst nebo přidržují části těla, které chtějí očistit zuby a jazykem (například ocas nebo zadní nohy). Přestože předměty kolem sebe především očichávají a zkoumají zuby, umějí použít i ruce a také to často dělají, hlavně v situacích, kdy zuby na zkoumaný předmět nedosáhnou. Potkani mají na předních i zadních končetinách po pěti prstech, první prst na přední končetině je však téměř zakrnělý a proto se můžete setkat i s mylným tvrzením, že potkani mají předních tlapkách prsty čtyři. Někdy se naopak 20