Využívání ICT ve všeobecně vzdělávacích a odborných předmětech

Transkript

1 Využívání ICT ve všeobecně vzdělávacích a odborných předmětech Regionální dějepisně zeměpisný katalog Třeboňska Zpracováno v rámci projektu " Vzdělávání pro konkurenceschopnost - konkurenceschopnost pro Třeboňsko", registrační číslo CZ.1.07/1.1.10/

2 Bertiny lázně O založení Objevení třeboňského bohatství Učitel Hucek byl svým povoláním vázán k Třeboni, ale jeho dcera Berta s matkou navštěvovaly příbuzné ve Vodňanech a Plzni, dokonce jezdily i do Vídně a Prahy. Na svých cestách Berta získávala nejrůznější poznatky a vědomosti. Byly jí známy účinky rašeliny v západočeských lázních. Rodina Huckových byla natolik uvědomělá a pokroková, že začala uvažovat o možnosti zřídit léčebný ústav i v Třeboni. Proto nejprve Václav Hucek poslal k rozboru zdejší rašelinu. Po zkušebních testech se ukázalo, že třeboňská rašelina je účinnější než mariánskolázeňská. To byl poslední impuls k tomu, aby se Huckovi rozhodli ke stavbě lázní. Hlavní iniciátorkou byla jejich dcera Berta. Oporu našla ve svém otci, který byl nejen nadšeným organizátorem kulturního dění v Třeboni, ale měl i schopnosti podnikatele. První lázeňská budova v Třeboni Václav Hucek nabýval postupně na prestiži mezi třeboňskými měšťany. Plně se mezi ně začlenil v roce 1867, kdy se svou ženou Marií koupil za 6000 zlatých na třeboňském náměstí dům čp. 85. V přízemí provozoval hospodu U Sokola, kde se čepovalo pivo, víno, hrály šachy a dáma. U hospody byly dva pokoje se 4 lůžky pro ubytování formou zájezdního hostince. V roce 1869 ještě koupil v dražbě za 580 zlatých zahradu po zemřelém Františku Solbergovi v Zahrádkách, dnešní Tylově ulici u Zlaté stoky, a posléze zde postavil taneční sál a kuchyni. V průběhu září 1881 salon s kuchyní a nalévárnou strhl, porazil stromy na zahradě a připravoval se na stavbu nové lázeňské budovy. Navážel kámen do základů, velké kmeny dřeva a připravil jámy na vápno. Již 1. října podal žádost u purkmistrovského úřadu v Třeboni společně s plánem lázeňské budovy, který zhotovila dcera Berta na základě vyměření prostoru na zahradě stavitelem Josefem Zárubou. Z plánu průčelí hlavní budovy je zřejmé, že byla projektována v duchu tehdejšího novorenesančního stylu se dvěma balkony po stranách v prvním poschodí. Od plánovaných štítů nad balkóny bylo upuštěno a místo nich byl při konečné realizaci vyzdvižen větší štít uprostřed nad hlavním vchodem. Původní projekt místností Karla Kuhnela z roku 1881 přepracoval na jaře 1882 městský stavitel Ludvík Martínek. V hlavní budově podél Zlaté stoky bylo šest pokojů v přízemí a deset se jich nacházelo v poschodí. Za hlavní budovou se do obou stran rozbíhaly ve tvaru lichoběžníku dva trakty, které v přízemní části vlevo tvořily zázemí lázní.

3 Otevření slatinných lázní pro veřejnost se uskutečnilo 19. května Hned v následujících dnech bylo jejich otevření oznámeno v Národních listech a v Pokroku. Slatinných koupelí v lázních využívali v prvním měsíci po otevření nejprve místní občané, především muži, ale v nadcházejících dnech přicházeli i úředníci knížecího velkostatku. Příčina smrti Berty Huckové zánět mozku uvedená v matrice nevylučuje ani nepotvrzuje její onemocnění revmatismem. Takto nemocní pacienti mají oslabenou imunitu těla a příčinou jejich úmrtí může být jakékoliv onemocnění. V letech 1883 až 1909, tedy v době, kdy lázně vlastnili manželé Huckovi, je v návštěvní knize zapsáno (mimo třeboňských hostů) 1869 návštěvníků, kteří byli v lázních nejen léčeni, ale i ubytováni. To znamená, že v prvním období sedmadvaceti let jezdilo do lázní průměrně sedmdesát pacientů ročně. Největší návštěvnost byla v letech , kdy bylo zapsáno přes sto návštěvníků lázní. V následujících letech klesala na dvacet pacientů ročně. Manželé Huckovi byli oba ve vysokém věku. Lázně provozovali až do roku 1909, kdy je převedli na svoji neteř Rozálii Vlčkovou. Tehdy bylo Václavu Huckovi již osmdesát devět a jeho ženě osmdesát jedna let. Václav Hucek zemřel o tři roky později a jeho žena Marie v roce Všichni tři, rodiče i dcera Berta, jsou pochováni v rodinné hrobce na třeboňském hřbitově u sv. Alžběty. Rozálie Vlčková a soukromé třeboňské lázně Nová majitelka převzala lázně v roce Ale i na ni okresní hejtmanství kladlo vysoké nároky. Týkalo se to nejen úrovně lázeňského domu, ale i odborné péče. Slatinnou koupel mohl předepsat jen lékař, který byl v lázních přítomen v hodinách, kdy se koupele aplikovaly. V lázních se mělo dbát na dodržování hygieny pro případ nakažlivých onemocnění. Paní Vlčkové bylo také doporučeno, aby se připojila na nově vybudovaný vodovod a uskutečnila celkovou rekonstrukci lázní. Příjem lázní byl velmi malý, a proto si majitelka zavedení vody z městského vodovodu nemohla dovolit. Pro tyto důvody byly lázně převedeny v roce 1939 na město Třeboň. Odhad nemovitosti byl určen dvěma soudními znalci, třeboňskými staviteli Janem Smržem a Felixem Pekařem, shodně na 203 tisíc korun, s ohledem na skutečnost, že bylo možné využít objekt k všeobecně prospěšným účelům a sloučit jej s vedlejší budovou městského biografu.

4 Městské slatinné lázně Navzdory okolnostem hrozící války se zastupitelstvo Třeboně usneslo dne 3. března 1939 odkoupit od Rozálie Vlčkové lázeňský dům čp. 286 se zahradou za Kč, přičemž téměř polovinu představovaly dluhy. Obě strany se domluvily a novým majitelem lázní se stala obec Třeboň. Ani další okolnosti hrozícího válečného konfliktu neodradily městkou radu od realizace započatého díla, a tak podala dne 5. září 1939 Zemskému úřadu v Praze žádost o přenesení koncese k provozování slatinných lázní z Rozálie Vlčkové na město. Podmínkou převedení byla celková adaptace celého lázeňského objektu a uvedení lázeňské péče na patřičnou úroveň. Hlavní lázeňská budova podél Zlaté stoky prošla důkladnou rekonstrukcí. Bylo tu 14 pokojů, kromě dalších místnostní pro personál a příslušenství. Severní trakt vlastních lázní byl jako naprosto nevyhovující zbourán a na jeho místě bylo vystavěno nové jednopatrové křídlo. V přízemí bylo zřízeno šest kabin, každá se dvěma odpočívárnami a celkem 4 sprchami a dalším příslušenstvím na vodoléčbu. Opravené Bertiny lázně byly slavnostně otevřeny 3. června Chod třeboňských lázní po světové válce Květen 1945 znamenal konec války. Nové naděje, nový smysl života i životní styl. I v třeboňských lázních nastaly změny. Byla rozšířena škála procedur. Ke slatinným koupelím přibyly další procedury na úseku vodoléčby. V ceníku z roku 1947 je uvedena nově uhličitá koupel, jehličnatá přírodní koupel a parní skříň. K celkové spokojenosti pacientů byly zavedeny masáže celkové, poloviční a částečné, případně masáže k jiné koupeli. Nejvíce se promítly do života lázní nové společenské a ekonomické podmínky po Únoru V roce 1949 přešly lázně z majetku města pod správu Československých státních lázní a zřídel. Lázeňská péče se stala záležitostí státu, který ji finančně dotoval. To přineslo rozkvět i do třeboňských lázní. Postupně byly rozšiřovány o sousední objekty. Velký význam pro rozvoj lázní a s tím souvisejícího cestovního ruchu, který přiváděl do Třeboně stále více jak pacientů, tak návštěvníků obdivujících nevšední krásu zdejší krajiny, mělo udělení statusu lázeňského města k 1. březnu To byl základ, který vytvářel dobré podmínky pro další rozvoj lázeňství a přinášel i další finanční výhody. Byla to od státu velmi dobrá investice, protože ložiska sirnoželezité slatiny jsou na Třeboňsku největší ve střední Evropě. Vedení třeboňských lázní se soustředilo v dalším období na výstavbu nového lázeňského areálu Aurora. Proto se v původním lázeňském komplexu až do počátku

5 devadesátých let 20. století neprováděly zásadní stavební úpravy. Pouze kvalita lázeňské péče se zdokonalovala v souvislosti s novými poznatky medicíny. Měnil se ale název lázní. Zakladatel Václav Hucek umístil na boční stěnu do hřebene štítu prostý název Lázně. Jednoduché pojmenování zůstalo až do roku 1938, kdy se v době prodeje lázní Rozálií Vlčkovou poprvé objevuje pojmenování Bertiny lázně. Radost z konce války přinesla inspiraci pro další pojmenování lázní: 9. květen. Když v roce 1992 od státu získalo lázně opět město, byl název změněn na Bertiny lázně. Inovace 20. století Konec století znamenal pro tento komplex řadu zlepšení. Rozšířen byl úsek vodoléčby. Byl postaven rehabilitační bazén s vířivkou, zvětšen počet pokojů, přestavěn objekt s jídelnou a kavárnou. Vybavení pokojů se stalo pohodlným a účelným. Od roku 2002 se rehabilitační bazén pyšní novým symbolem lázní, bronzovou sochou Žena v lázni od akademického sochaře Josefa Nálepy. Dnes lázeňský komplex nabízí svým hostům vše pro jejich pohodlí. Recepci a přijímací kancelář, které jsou umístěny v přízemí, nekuřáckou restauraci Adéla, lázeňskou kavárnu s terasou, denní bar v 1. poschodí budovy a nově také pizza restaurant Top-Spin - bowling bar s velkoplošnými obrazovkami. V objektu lázní také naleznete kadeřnictví, kosmetiku, pedikúru, manikúru, knihovnu a také komplexní balneocentrum s vlastním rehabilitačním bazénem včetně masážních efektů. V areálu Bertiných lázní je široká nabídka sportovních aktivit za poplatek. Můžete si jít zahrát tenis, jak na venkovních kurtech, tak i v hale. Mezi další aktivity patří squash, fitness, volejbal, pétanque, stolní tenis nebo úschovna kol. Navštívit můžete také tzv. Pergolu, což je restaurační zařízení mimo objekt lázní, uprostřed nádherné třeboňské přírody. Dnes jsou lázně schopny pojmout na 186 hostů. V celé budově lázní je bezplatné Wi-Fi připojení. Již od založení lázně leží v historickém centru města, a přitom si zachovávají svůj klid. Pobyt v Bertiných lázních nemusí být jen o relaxaci a obnově kondice, ale nabízí také množství památek, turistiky a poznání třeboňské přírody.

6 Nedaleko budovy lázní je nově vybudovaný přírodní park. Radek Stellner ; Radek Stellner ; Bertiny lázně nabízí jak svým hostům, tak i veřejnosti restauraci Adéla, která je umístěna v samotném areálu lázní.

7 Zdroje: PSÍKOVÁ, Jiřina: Třeboňské lázně, Vydaly Bertiny lázně Třeboň s.r.o. 2003, str , ISBN C3%AD 1. dubna 2011