MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2009 MIROSLAV CAHA 1

2 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Plemena králíků chovaná v ČR Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Libor Sládek, Ph.D. Vypracoval: Miroslav Caha Brno

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Plemena králíků chovaná v ČR vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne... podpis. 3

4 Děkuji Ing. Liboru Sládkovi, Ph.D. za vstřícný přístup, připomínky a odborné rady, které mi usnadnily vypracování této bakalářské práce. 4

5 ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá chovem čistokrevných plemen králíků. Cílem práce je seznámit čtenáře se zoologickým zařazením králíka domácího, jeho domestikací a historií chovu. Podrobně se zabývá chovem králíků především v České republice. Práce je členěna na několik oddílů. Kromě výše uvedených informací obsahuje pasáž o postupu při registraci a označování zvířat v čistokrevných drobnochovech. Srovnává bodovací stupnice pro posuzování českého a německého standardu. Následuje pojednání o genetice a příslušných genech. Jedná se o geny podmiňující zbarvení srsti, barvu očí a drápů, geny ovlivňující strukturu srsti i geny, které v neúplné dominanci mají na svědomí líbivou strakatost. Nejobsáhlejší kapitola popisuje konkrétní plemena králíků. Plemena jsou v práci systematicky roztříděna podle stávajícího Vzorníku plemen králíků, a to na velká, střední, malá, zakrslá, krátkosrstá, dlouhosrstá a plemeno se zvláštní strukturou srsti. Konkrétně se zaměřuje na tato plemena: velký světlý stříbřitý, český strakáč (černý, modrý a černožlutý), zaječí, činčila malá, anglický strakáč (madagaskarový, černý a žlutý), zakrslý beran (černý, strakáč černý, bílý červenooký), hermelín (červenooký a modrooký), rex bílý červenooký a dalmatinský strakáč rex černý. Historie plemen a plemenný standard s uznanými barevnými rázy jsou citlivě rozebrány. U některých plemen je přidáno i hodnocení plemene chovateli, či posuzovateli, a to jak v České republice, tak i v zahraničí. Závěr výstižně shrnuje nashromážděné poznatky. Klíčová slova: králík, chov, plemeno, barevný ráz 5

6 ABSTRACT Bachelor's thesis deals with the breeding of pure breeds of rabbits. The aim of the project is to acquaint the reader with the zoology inclusion of domestic rabbit, domestication and its history of farming. Detail deals with breeding rabbits in the Czech Republic. The work is divided into several sections. In addition to the above passage it contains information about the registration and animal identification in pure small breeding. Compares the scoring scale for the assessment of English and German standard. Here is a discussion of the relevant genes and genetics. These are contingent upon genes hair color, eye color, and claws, genes affecting the structure of hair and genes that incomplete dominance are responsible for viewy spot. The most extensive chapter describes specific breeds rabbits. Breeds are at work systematically classified, according to the current Sampler breeds rabbits, and the large, medium, small, stunted, short - haired, longwoolled and breed with a special structure of hair. Specifically, it focuses on the following breeds: Big Light Silver, Czech Spot (black, blue, black-yellow), Belgian Hare, Chinchilla, English Spot (chamois, black and yellow), Lop Dwarf (black, black Spot, white redeyed), Polish (red-eyed and blue-eyed), White red-eyed and Dalmatien Spot - Rex - black. History breeds and breeding with the recognized colour standard shocks are carefully analyzed. Some breeds are added and the evaluation of breed owner, or party, both in the Czech Republic and abroad. Conclusion succinctly summarizes the accumulated knowledge. Key words:rabbit, breeding, breed, colorful charakter 6

7 OBSAH 1. Úvod Historie králíků Králík v zoologickém zatřídění Domestikace a historie králíků Chov králíků v českých zemích Tetování Rozdělení plemen Velká plemena Střední plemena Malá plemena Zakrslá plemena s normální srstí Krátkosrstá plemena Dlouhosrstá plemena Plemeno se zvláštní strukturou srsti Bodovací stupnice Genetické vzorce Geny podmiňující zbarvení srsti, drápů a očí Genetika strakatosti Zdravotní stav a užitkovost králíků pod vlivem genu K Genetika struktur srsti Plemena králíků Velký světlý stříbřitý Historie plemene Standard plemene Český strakáč Historie plemene Standard plemene Barevné rázy ČS Hodnocení ČS Malý strakáč Zaječí Historie plemene Standard plemene

8 7.3.3 Hodnocení Za Činčila malá Historie plemene Standard plemene Hodnocení Čm Barvy činčil ve světě Anglický strakáč Historie plemene Standard plemene Barevné rázy AS Hodnocení AS Německý pohled na AS Zakrslý beran Historie plemene Standard plemene Barevné rázy ZB Hodnocení ZB Hermelín Historie plemene Standard plemene Hermelín v Německu Rex Historie plemene Standard plemene Hodnocení RexDS Závěr Seznam použité literatury. 56 8

9 1.ÚVOD Jako téma bakalářské práce jsem si vybral problematiku chovu čistokrevných plemen králíků. Toto téma jsem si vybral, protože se chovu čistokrevných plemen králíků věnuji od raného dětství. Za tuto dobu jsem vystřídal několik plemen, než jsem si vybral právě ty, o kterých dnes píši. Před několika lety jsem složil zkoušky na posuzovatele a to mi také v řadě plemen otevřelo nové obzory. Na některá plemena se člověk dívá jinak než chovatel, který se specializuje jen na některou úzkou skupinu plemen. Během těchto let se měnily trendy v chovu některých plemen i popularita těchto plemen. V současné době je velmi populární chov zakrslých králíčků. V roce 2009 se změnilo složení ÚOK chovatelů králíků a ta hned při prvním schůzi povolila šlechtění tzv. teddy králíčků a to jak v podobě krátkouché i v podobě beránků. Dříve to nemyslitelná věc. To samé se týká posuzování. S tím, jak se otevřeli hranice jsou stále větší nároky na posuzovatele, kteří se neustále musí učit posuzovat nová plemena či barevné rázy. Je to dobře, jelikož výstavy jsou pestřejší a tím i zajímavější. Není to pro mne takový problém, jako pro některé starší kolegy. Pravidelně navštěvuji zahraniční výstavy a tak znám nejnovější trendy v chovu plemen a zároveň se kochám množstvím a kvalitou plemen a barevných rázů. Je tam několikanásobně větší množství vystavených plemen a barevných rázů. Ale má to i své záporné stránky. Například němečtí chovatelé často moc důkladně nevedou rodokmeny, kříží i několik barevných rázů mezi sebou atd. V některých plemenech naši špičkoví chovatelé své zahraniční kolegy již dostihli, či si dovolím tvrdit i předběhli, např. u plemen Vss, AS atd. V současné době je k nám dovážena celá plejáda importů ze zahraničí. Ale je to někdy na úkor kvality u nás chovaných plemen. Některá plemena mají v zahraničí dosti odlišné standardy. U některých plemen platí, že co země to jiný standard. Pro potřeby výstav typu Interkanin, či v současné době Evropské výstavy je vytvořen Evropský standard podle něhož se na těchto výstavách posuzuje. V roce 2009 se koná Evropská výstava na Slovensku v pěkném areálu výstaviště v Nitře, což není daleko pro české chovatele a návštěvníky. Nezbývá, než netěšit na tuto velkolepou podívanou. Nemyslíte, že by stála tato výstava za shlédnutí? I pro obyčejného chovatele, který nechce se svými králíky chodit po výstavách je králík zajímavé zvíře. Danému chovateli poskytuje velmi kvalitní bílé maso, kvalitní kožešinu a vlnu u angorských králíků. Další skupinou chovatelů jsou chovatelé zakrslých králíčků, kteří je chovají pro zábavu a potěšení. 9

10 Králíci jsou také používáni jako laboratorní zvířata. Jejich výhodou je dobrá rozmnožovací schopnost, krátký generační interval nenáročnost na prostor (Zadina,2004). Výhodou chovu králíků je krátký generační interval, vysoká plodnost, malé požadavky na prostor, vysoká intenzita růstu a možnost využití kompletních krmných směsí. Jsou poměrně nároční na lidskou práci, vyžadují individuální péči při reprodukci, mechanizaci lze využít jen omezeně, vyšší náklady na krmení (Zadina,2004). Myslím si, že výhody převládají, člověk se u králíků odreaguje, přijde na jiné myšlenky a o to jde. 2. HISTORIE KRÁLÍKŮ 2.1 Králík v zoologickém zatřídění Králík patří do třídy savci (Mammalia), řádu zajícovi (Lagomorpha), čeledi zajícovi (Leporidae). Domestifikací králíka divokého (Oryctolagus cuniculus) vznikl poddruh králík domací (Oryctolagus cuniculus forma domestica). Mezi zajícovce patří i zajíc polní. Mezi oběma druhy jsou poměrně velké rozdíly a nemohou se křížit. Od zajíce se králík liší menší velikostí, kratšími ušními boltci, užší a delší hlavou s většími očnicemi, má vyvinutou klíční kost, která u zajíce chybí. Králíci kulturních plemen se však mohou pářit s králíkem divokým a potomstvo získává vzhled divokého králíka (Zadina,2004) 2.2 Domestikace a historie králíků Současní králíci pocházejí z divokého malého prakrálíka (Oryctolagus cuniculus). První zmínky o králících jsou z doby asi 1500 př. n. l. Kolem r př. n. l. Féničané brali na cesty, aby měli maso, zbylí králíky, které nespotřebovali vysazovali na ostrovech, které navštívili nebo přistáli podle jiného pramenu Féničané na Pyrenejském poloostrově a tam poprvé uviděli králíky a tak ostrov nazvali I-shepanin, to je v latinštině Hispánia tzv. Španělsko. Ve skutečnosti byl králík v Evropě rozšířený už asi roků př. n. l. Po ustoupení ledovců se králíci chovali jen na Pyrenejském poloostrově a severozápadní Africe, o čem svědčí nálezy. Jejich předpokládaný věk byl stanoven na dobu roků př. n. l. 10

11 Praobyvatelé Iberovia, kteří obývali Pyrenejský poloostrov, chytali a drželi v zajetí králíky už roků př. n. l. v této době se předpokládá i první rozmnožení králíka v zajetí. Zdomácnění králíka můžeme datovat do roku př. n. l. Římané na začátku našeho letopočtu začali králíky chovat v tzv. leporáriích. Chovní králíci se chovali v kotcích a chlívech, ve stájích a oborech. Mladí králíci pobíhali volně a byli určeni ke konzumaci. Děti si s mladými králíky začali hrát. Dalším způsobem chovu byl tzv. zverníkový chov. Byli to ohraděné prostory kolem nor. Do střední Evropy se rozšířil nejspíše v 12. stol. z Francie. (Barát,1989). Ve středověku se králíci chovali téměř ve všech klášterech. V 16. a 17. století tam byli chováni zejména velcí králíci, protože z nich bylo hodně masa a velká kůže. Francouzským mnichům vděčíme za to, že v zajetí vznikly různé barevné rázy (Schippers,1998). Podle historických pramenů byli na počátku 19. stol. známé 4 plemena: dlouhosrstý, holandský, malý stříbřitý, stájový králík. Na počátku minulého století se chovy králíků rozrostly (Německo, Francie, Anglie) (Barát,1989). Kolem roku 1850 už v Anglii existovaly kluby chovatelů králíků, které se specializovaly na určité plemeno. Od té doby jsou chovatelské cíle stanoveny ve standardech a s chovnými zvířaty se začalo chodit na výstavy. V některých zemích se přitom kladl důraz na užitkovost zvířete, v jiných zemích se zase mnohem více dbalo na krásu a barevné rázy (Schippers,1998) Chov králíků v českých zemích Do poloviny 19.století se u nás nedá hovořit o chovu králíků v dnešních představách. Šlo jen o tzv. stájový chov králíci volně pobíhali ve stájích pro jiné druhy zvířat, především skotu. Např. český hospodář F. Fuchs tehdy napsal, že chovat králíky ve velkém množství je škodlivé, mohou být prospěšní jen při při zužitkování krmiva spadaného u krav a koní. Významný králíkář Kálal uvádí, že králík byl spíše trpěn pro zábavu dětí a služebných. Teprve na sklonku 19. století se králíci začali chovat v samotných ustajovacích prostorách. Chov králíků prošel celou řadou pozoruhodných změn, od zvířete trpěného se stal zdrojem masa a potěšením mnoha chovatelů (Zadina,2004). Hospodářským významem a chovem králíků se zabývali i naši chovatelé, mezi které patří např. F. Fusz (1810), F. Špatný (1864), Dr. F. S. Kodym (1869) a zejména E. 11

12 A. Meliš, který v roce 1873 vydal první českou králíkářskou knížku Chov králíků. S. Kodym ve spisu O chovu králíků uvádí i několik poznatků o jejich chovu v Belgii a Francii. Po roce 1870, kdy se začalo rozvíjet německé králíkářství, se rozvoj projevil u nás a začala se dovážet první ušlechtilá plemena králíků hlavně z Francie, Belgie a Anglie.Byla to plemena Anglický beran, Francouzský beran, Belgický obr a stříbřití králíci. V tomto období se začali stavět již samotné králíkárny. O rozvoj českého králíkářství se zasloužil především J. V. Kálal. V roce 1898 také založil první český králíkářský spolek a jeho zásluhou začal v roce 1902 vycházet i časopis Králíkář československý, který vycházel s přestávkou za první světové války až do roku Pokračovatelem Ústřední jednoty králíkářů se československých založené v roce 1902 byla Českomoravská jednota chovatelů králíků v Praze. Ta vydávala i speciální králíkářský měsíčník Zájmy králíkářů. Z ostatních časopisů, které rovněž uváděli články o chovu králíků, je nutné uvést Rádce z Předmostí, Českomoravský rolník, Chovatelské zájmy, Praktický hospodář, Náš chov. Jedním z nejúčinnějších opatření pro zlepšení úrovně chovu hospodářských zvířat jsou výstavy a přehlídky. Ty u nás mají dlouhodobou tradici. Např. Ovčácká jednota pořádala téměř každoročně od roku 1830 výstavy ovcí, na nichž se postupně vystavovala i jiná hospodářská zvířata. Králíci se u nás poprvé vystavovali v září 1863 v Březnici na výstavě Jednoty hospodářského kraje píseckého. V dalších letech se králíci vystavovali stále častěji, zprávy jsou např. o výstavě v Karlíně v září 1867, v květnu 1874 se konala v Bubenečských sadech v Praze Krajská hospodářská výstava, kde bylo vystaveno i 14 králíků. Králíci se zprvu vystavovali pouze na všeobecných výstavách hospodářských zvířat a hospodářských průmyslových výstavách. Od roku 1885 se už pořádali samostatné výstavy spolků pro chov drobného zvířectva. První byla Výstava zahradnická, semenářská a drobného užitečného zvířectva v Chrudimi, na které bylo drobné zvířectvo vystavené jako rovnocenné. Za zcela samostatnou výstavu drobných zvířat byla První národní výstava drůbežnická v Pardubicích v roce 1896, kde bylo mj. vystaveno 18 králíků, V roce 1903 se vystavování králíků zcela osamostatnilo, první samostatná výstava králíků byla v říjnu v Blatné a pořádal ji Spolek pěstitelů králíků založený v roce 1902, což byl třetí spolek založený v Čechách. Na tehdejší dobu bylo vystaveno mnoho zvířat 299 králíků. Chov králíků měl velký význam i v období mezi dvěma válkami. Nejvýraznější rozvoj chovu ale nastal v 60. letech 20. století, kdy se výrazně zvýšily počty chovaných zvířat i počet chovaných plemen. Byla dovezena i některá tzv. masná plemena a chov se 12

13 začal diferencovat dvěma směry. Jedna skupina chovatelů chová králíky pro své potěšení, cílem jejich chovu je odchovat co nejkvalitnější jedince a prezentovat je na výstavách. Druhá skupina chovatelů se zaměřila pouze na užitkové vlastnosti, produkci masa a vlny (Zadina, 2004). 3.TETOVÁNÍ V levém uchu králíka registrovaného v ČR je vždy umístěna značka C, což je dokladem, že zvíře se narodilo na území ČR. Za touto značkou je číslicí uveden měsíc narození, další číslice vyjadřuje poslední číslici v letopočtu, v němž se králík narodil. V pravém uchu králíka je tetování rozdílné podle druhu chovu. Nejnižším stupněm chovatelství, a tím i registrace, je tzv. okresní registrace. Ta přísluší chovateli, který není členem chovatelského klubu a není ani majitelem kontrolovaného chovu, ani výzkumného chovu. V tomto případě se vpichuje do pravého ucha číslo okresu, v němž je sídlo ZO ČSCH, po čísle okresu se vpichuje pořadové číslo králíka daného plemene okresní registrace v kalendářním roce narození mláděte. Člen chovatelského klubu registruje klubově, tj. v pravém uchu králíka je vpich značky klubové příslušnosti S a pak pořadové číslo králíka daného plemene klubové registrace v kalendářním roce narození mláděte. V některých chovatelských klubech zavedli tzv. liniovou registraci, která znamená, že všechno potomstvo má ve svém tetování v pravém uchu číslo linie po otci. V první desítce zapsaných králíků se pořadové číslo linie doplní nulou. Dalším stupněm chovatelské vyspělosti jsou kontrolované plemenné chovy. Majitelé kontrolovaných chovů registrují své králíky buď klubově nebo ústředně, a to podle toho, je-li pro plemeno, které chovají, ustanoven klub.mláďata z plemenných chovů mají v pravém uchu písmeno P a pořadové číslo králíka daného plemene buď klubové nebo ústřední registrace (Fingerland, 1994). Výzkumné chovy: Registrace odchovů z novošlechtění: Majitel novošlechtění registruje všechny mláďata z něj pocházející prostřednictvím ústředního registrátora. Registrační značky v pravém uchu králíka obsahují pořadové číslo zvířete daného plemene resp. barevného rázu v roce jeho narození, mezeru a písmeno S ( jako novošlechtění). Registrace odchovů z regeneračního křížení: Majitel regeneračního křížení registruje všechna mláďata z něj pocházející prostřednictvím ústředního registrátora. Registrátor uděluje po dobu platnosti tohoto regeneračního chovu registrační značky 13

14 v pravém uchu králíka v následujícím pořadí. Nejprve pořadové číslo zvířete daného plemene resp. barevného rázu v roce jeho narození, mezeru a písmeno K (jako regenerační křížení) (ÚOK chovatelů králíků, 2006). 4. ROZDĚLENÍ PLEMEN Plemena králíků se dělí podle různých hledisek, nejčastěji podle dosahované velikosti zvířat, a to na plemena velká, střední, malá a zakrslá. Podle délky srsti se dělí na plemena s normální strukturou srsti, plemena dlouhosrstá a krátkosrstá (Kunc,2008). 4.1 Velká plemena Mají hmotnost 5-10 kg. Jejich tělesný rámec je mohutný, uši jsou dlouhé. Později dospívají, tvorba svalstva je pomalejší, svalová vlákna jsou delší a tuhá, což nepříznivě ovlivňuje kvalitu masa.mají vysoké požadavky na množství a kvalitu krmiva, jakož i na ustájovací prostory. Oblastí jejich využití je především zájmové chovatelství. Výhodou je, že se dobře množí, v jednom vrhu můžeme očekávat osm až deset mláďat(zadina,2006). Mezi tyto plemena patří: 1. Belgický obr 2. Belgický obr albín 3. Německý obrovitý strakáč 4. Francouzský beran 5. Moravský modrý(zadina,2003). 4.2 Střední plemena Je to nejrozsáhlejší skupina s živou hmotností 3-5,5 kg. Mají velmi širokou barevnou škálu, ale i rozličné tělesné tvary. Dobře zužitkovávají krmivo, jsou méně nároční na prostor. Dobře se množí a v jednom vrhu můžeme očekávat šest až osm mláďat (Zadina,2006). Do skupiny středních plemen patří např. : 1. Anglický beran 2. Vídeňský modrý 3. Bílopesíkatý 4. Novozélandský bílý 5. Zaječí(Zadina,2003). 14

15 4.3 Malá plemena Mají živou hmotnost od 2 do 3,25 kg, pouze malý beran do 3,5 kg,. Mají jemnější kostru a zavalité tělo s nevýrazným krkem. Pro svoji nenáročnost na krmení a ustájení jsou u chovatelů velmi oblíbená. V jednom vrhu mají od čtyř do šesti mláďat (Zadina,2006). Patří sem např.: 1. Malý beran 2. Činčila malá 3. Perlový 4. Kuní 5. Ruský (Zadina,2003). 4.4 Zakrslá plemena s normální srstí Můžeme je rozdělit na zakrslé berany s živou hmotností do 2 kg a klasické zakrslíky s hmotností do 1,5 kg. Jsou nenároční na ustájení a krmení, určitým problémem může být rozmnožování, přičemž v jednom vrhu bývá od dvou do čtyř mláďat (Zadina,2006). Patří sem: 1. Zakrslý beran 2. Hermelín 3. Zakrslý(Zadina,2003). 4.5 Krátkosrstá plemena Typickým znakem je utváření srsti, tzv. rexismus. Srst má délku 17 až 21 mm a je na kůži postavena kolmo. Z hlediska hmotnosti je to skupina velmi různorodá, protože plemena se mohou vyskytovat v hmotnosti středních plemen, malých plemen, ale i zakrslíků. Všichni zástupci této skupiny jsou nároční na kvalitu ustájení a na zoohygienické požadavky. Jejich kůže je po kvalitním zpracování vysoce efektivní (Zadina,2006). Patří sem rexi: 1. Kastorex 2. Slovenský sivomodrý rex 3. Rexi střední velikosti 4. Rexi malí 5. Rexi zakrslí(zadina,2003). 15

16 4.6 Dlouhosrstá plemena Typickým znakem je dlouhá srst. Ta činí u angory 6 až 8 cm délky, po střiži pravidelně dorůstá. Druhým zástupcem je králík liščí s délkou srsti 5 až 6 cm. Rozmnožování nečiní problémy a v jednom vrhu můžeme očekávat šest až osm mláďat (Zadina,2006). Patří sem: 1. Angora 2. Liščí 3. Zakrslý liščí (Zadina,2003). 4.7 Plemeno se zvláštní strukturou srsti Tato skupina je zastoupena pouze jediným plemenem, a to saténovým. Typickým znakem je osrstění. Chlupy mají menší průměr, což způsobuje nápadné zjemnění srsti. Ta pak má mimořádný, hedvábně třpytivý lesk a silně odráží světelné paprsky (Zadina,2006). Patří sem Saténový (Zadina,2003). 5.BODOVACÍ STUPNICE Německá bodovací stupnice: Česká bodovací stupnice: 1. hmotnost 20 bodů hmotnost 10 bodů 2. tvar těla, typ a stavba těla 20 bodů tvar 20 bodů 3. srst, popř. vlna (její hustota a délka) 15 bodů typ 20 bodů 4. zvláštní plemenné znaky, např. kresba hlavy15 bodů srst 15 bodů 5. zvláštní plemenné znaky, např. kresba těla 15 bodů zvl. pl. z. 20 bodů 6. zvláštní plemenné znaky, např. barva 10 bodů zvl. pl. z. 10 bodů 7. péče chovatele 5 bodů péče chov. 5 bodů U oceněných zvířat obdrží každé zvíře klasifikaci: bodů = výborný bodů = výborný 96,5 bodů = vynikající 93-95,5 bodů = vel. dobrý bodů = velmi dobrý 89 92,5 bodů = dobrý 89-92,5 bodů = dobrý 85-88,5 bodů = dostatečný (Ahrens,Wolters,2007). 16

17 6.GENETICKÉ VZORCE Každý barevný ráz má svůj genotyp, resp. genetický vzorec zachycující alely, které určují znaky plemene (barvu, kresbu, charakter srsti) (Fingerland, 1998). Na základě nejrůznějších křížení je dědičnost srsti poměrně dobře prostudovaná, takže můžeme sestavit genotyp jakéhokoli typu zbarvení. Pro označení jednotlivých lokusů, které zbarvení srsti podmiňují, se používá jednak symbolika německá, zavedená v r Nachtsheimem, který má na prozkoumání dědičnosti zbarvení králíka největší podíl, jednak symbolika anglická. Protože ve vzorníku pro naše plemena se uvádí symbolika německá, přidržíme se i my, i když se u všech ostatních druhů většinou používá symbolika anglická (Šiler,Fiedler,1978). Barevný ráz Genotyp Divoký AA BB CC DD GG Divoce veveří AA BB cc dd GG Divoce modrý AA BB CC dd GG Zaječí AA BB CC DD GG yy Železitý AA B e B CC DD GG Železitě černý AA B e B e CC DD GG Černý AA BB CC DD gg Modrý AA BB CC dd gg Havanovitý AA BB cc DD gg Žlutý AA bb CC DD GG Červený AA bb CC DD GG yy Madagaskarový AA bb CC DD gg Durynský AA bb CC DD gg + kamzičí znaky Pískový AA bb cc dd gg Veveří AA BB cc dd gg Želvovinový = isabella = m. mad. AA bb CC dd gg Albinotický aa Leucistický AA xx Kresby: Kuní Ruská Činčilový a m a n + symbol barevného rázu a n a n + symbol barevného rázu a chi a chi + symbol barevného rázu 17

18 6.1 Geny podmiňující zbarvení srsti, drápů a očí Základní jednotkou dědičnosti je gen(vloha). Geny se v nauce o dědičnosti označují písmeny. Pár písmen se označuje lokus. Gen A A-podmiňuje tvorbu pigmentu a-albinizace Mezi nimi je tzv. albinotická série. a d -zbarvení tmavá činčila,není standardem dovoleno a chi -barva činčily a m -tmavý nevýstavní kuní a n -ruský V této albinotické sérii vládne dominance (označena >) nebo neúplná dominance (označená X)takto: A>a d >a chi X m X n >a, přičemž a chi >a n,a chi >a,a m Xa. Gen B Alelická série je v tomto sledu: B ee >B e XB>b j >b>b o B ee -černá barva s ojedinělými div. Chlupy B e -černá barva s více bílými chlupy B-projevuje se podle jiných alel b j -odpovídá japonské či rhonské krezbě b-madagaskarové zbarvení b v kombinaci s g = durynský králík b o -způsobuje silné zesvětlání madagaskarové barvy do zbarvení slámy Gen C C-projevuje se v závislosti na ostatních alelách c-havanovité zbarvení Gen D D-projevuje se v závislosti na ostatních alelách d-modré zbarvení Gen G alelická série G>g o >g G-divokost g-zónové zbarvení g o -zbarvení tříslové nebo bílopesíkaté Gen X X-neaktivní x-tlumí veškerý pigment v srsti i drápech x ve spojení s AA = leucíni 18

19 Gen H H-součastí div. barvy h-zesvětlení stínu barev modré havanovité a modrohavanovité=marburské Hh-zesvětlení stínu modré barvy = Vm,Mm,Hm Gen Y Y-neaktivní,Y není plně nadřazena y y-ohnivost Yy-částečná ohnivost Gen P P-způsobuje stříbřitost p-neaktivní Pp-slabší stupeň stříbřitosti(fingerland, 1998). Gen W W-nemá samostatný fenotypový projev w-výrazné rozšíření mezibarvy u zaječitého zbarvení (Zadina,2004). 6.2 Genetika strakatosti Genetické založení strakatosti na lokusu K gen anglické strakatosti. Geneticky jsou všechny tyto kresby podmíněny účinky mutované alely K, původní alela k je součástí genotypu divokého králíka (je považována za neaktivní, případně podmiňuje celobarevnost), homozygoti KK (alela K je neúplně dominantní) jsou téměř bílí, minimem barevných skvrn lidově nazývaní mlynáři, u ČS vždy s neúplným motýlkem a úhořem. Standardně zbarvený strakáč je genotypu Kk, což je základní genetický předpoklad ke střídání bílých a barevných ploch se specifickým rozložením bílé barvy rozšiřující se od spodiny těla břicha, hrudi, krku a spodní části hlavy (Martinec,2008).Holandská strakatost je podložená geny na lokusu S, tedy na zcela jiném lokusu než strakatost anglická. Je známa alela recesivní (-s-) a alela dominantní (- S-), mezi kterými panuje taktéž neúplná dominance. Heterozygoti Ss- se vyznačují náznaky holandské strakatosti a jsou tudíž do chovu nevhodní. Vyskytují se na rozdíl od strakáčů s anglickou strakatostí sporadicky a nejsou využíváni. Relativně standardní jedinec holandské strakatosti je vždy recesivní homozygot -ss-. Z toho vyplývá, že se používá křížení vždy pouzedvou recesivních homozygotů navzájem. Nicméně v rámci křížení recesivních homozygotů (-ss-), se vyštěpuje celá řada odchylek kresby od náznaků kresby až po většinovou kresbu pokrývající skoro celý povrh králíka. Interakcí anglické a holandské strakatosti vzniká kresba vyskytující se u plemene hotocký bílý (Šimek, 2009). 19

20 6.2.1 Zdravotní stav a užitkovost králíků pod vlivem genu K Po celou historii chovu strakáčů je známa choulostivost, nízká životaschopnost a pomalý růst králíčat s genotypem KK mlynářů, zatímco celobarevná mláďata (kominíci) s strakáči normálně žijí a rostou. Velká většina mlynářů nepřežívá věk dva až tři měsíce, postupně hynou a hynou v důsledku trávicích problémů nejčastěji charakteru zácpy nebo průjmu, což je v naší dosavadní králíkářské literatuře přičítáno nedefinovaným letálním faktorům spojených s genem K. V chovech jsou zpravidla mlynáři vyřazováni při první kontrole vrhu, většinou již po několika hodinách po narození je možno posoudit kresbu, záleží na barevném rázu intenzita zbarvení kresby na kůži je různá. Případně ponechaná mláďata mlynáři se vzhledem k zdravotnímu stavu zpravidla nedožijí dospělosti a nejsou prakticky ani teoreticky používáni v plemenitbě (neznám výjimky). Snad jen u strakáčů s černožlutou kresbou (tříbarevný strakáč, černožluté rázy) je možno pozorovat o něco vyšší životaschopnost. I v této oblasti poznání pokročilo a je možno přinést podrobnější vysvětlení těchto jevů, lidově neduživosti mlynářů strakáčů. Popisované zabránění tvorby pigmentu (deprese, inhibice) na podstatném povrchu těla u genotypu KK má další související dopady do metabolických funkcí na buněčné úrovni a funkcí některých orgánů. Neúplně dominantní gen K v homozygotním stavu (genetické založení mlynářů) je spojován s nedědičnou predispozicí nazývanou syndrom megacolunu, česky obrovský tračník (střední část tlustého střeva). Zde jsou navíc nedostatečně vyvinuty plaky imunitní tkáně ve stěnách střeva, snížená funkce je popisována i u štítné žlázy a hypofýzy.hlavní charakteristikou tohoto onemocnění je stáze, obstipace střevního obsahu, postupné rozšíření a zvětšení tlustého střeva, v souvislosti s tím zvířata neprospívají, je zaznamenáno snížení přírůstku hmotnosti o více než třetinu a nedostatečná kvalita osvalení. Vzhledem k poruše imunitního systému (hypoganglinózní stav plaků v tračníku) jsou králíčata vnímavější i k infekčním a parazitárním onemocněním, ztráty úhynem dosahují několikanásobku běžných ztrát (Martinec,2008). 20

21 6.3 Genetika struktur srsti Gen V V v Gen Fn Fn fn Gen Rex Rex rex Gen Dek Dek dek Gen Nok Nok nok Gen Sa Sa sa (Zadina,2004). normální délka srsti angorská srst normální charakter srsti liščí srst normální délka srsti francouzská krátkosrstost normální délka srsti německá krátkosrstost normální délka srsti normandská krátkosrstost normální charakter srsti saténová srst 7. PLEMENA KRÁLÍKŮ V této kapitole budu podrobněji rozebírat plemena králíků, které chovám společně se svým otcem doma. V genotypu jsem neuváděl všechny genotypy zbarvení, které u daných plemen existují, ale pouze genotypy daných barevných rázů, které chováme. Tuto sekci mám členěnou na historii plemen, standard, barevné rázy (pokud je dané plemeno má), u některých plemen ještě hodnocení plemene chovateli, či posuzovateli tohoto plemena a zahraniční pohled německých sousedů, kteří jsou nám předkládáni za vzor. 7.1 Velký světlý stříbřitý - Vss Historie plemene Do Francie se tito králíci dostali na počátku 17. stol. z Indočíny, odkud je dovezli Portugalci. Tito velcí králíci nazývaní Argenté do Champagne se po staletích vyskytují v oblasti Champagne ve Francii. Zdejší chovatele si cenili jejich prostříbřenou kožešinou. Na počátku 19. stol. se rozšířil do dalších zemí. Byli to předchůdci dnešních francouzských stříbřitých králíků. Na začátku stol. se němečtí chovatelé zasadili o zušlechtění tohoto plemene. v té době se rozlišovali druhy německého velkého. Německý velký stříbřitý se vyskytoval ve světlém, středním a tmavě prostříbřeném octínu. Druhým byl francouzský šampaňský, králík Argenté de Champagne, který byl světlý. Po mnoha tahanicích se nakonec roku 1972 sjednotili standarty a byl vydán 21

22 jeden standart platný pro oba typy. Původní šampaňský králík byl přejmenován na velkého světlého stříbřitého. Jeho barva je podstatně světlejší v porovnání s francouzským stříbřitým. Velký světlý stříbřitý doznal výrazného rozšíření v SRN, Rakousku, ČR a jiných vyspělých zemích (v ČR nejvíce chovaným plemenem) (Verhoef-Verhallenová,1998) Standard plemene Genotyp: AA BB CC DD gg P 3 P 3 Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc kg 0,5 1,3 2,2 2,8 3,4 3,8 4,1 4,5 Bodovací stupnice: Pozice 1. Hmotnost 10 bodů Pozice 2. Tvar 20 bodů Pozice 3. Typ 20 bodů Pozice 4. Srst 15 bodů Pozice 5. Stříbřitost, pesíkatost, stejnoměrnost 20 bodů Pozice 6. Barva podsady 10 bodů Pozice 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů 22

23 Pozice 1. hmotnost 4,00-4,24 kg 4,25 4,49 kg 4,50 5,50 kg 8 bodů 9 bodů 10 bodů Pozice 2. tvar Hrudní končetiny mají být rovné, králík má našlapovat na kočičí nášlap. Zadní končetiny rovné, přiléhající k tělu ve směru králíka. Kůže má být přilehlá, nemá tvořit žádné záhyby, převisy a řasy. Vnější pohlavní orgány výrazné a nedeformované.u samců mají varlata přiléhat k tělu. Hřbetní linie začíná za ušima a končí pírkem. Má být rovná, zadní část zaokrouhlená a má být ladná. Pírko má být rovné a vzpřímené, přiléhající k zádům králíka. Pozice 3. - typ Tělo je zavalité, široké, dlouhé tvořící masivní válec. Hlava je robusní, silná, široká a mírně klabonosá. Uši jsou lžičkovitě otevřené, masité a dobře osrstěné. Délka uší je cm. Krk je silný a krátký. Pozice 4. - srst Srst je hustá, pružná s výraznými pesíky. Délka krycího chlupu je 3 cm. Pozice 5. barva Králík má stříbřitou barvu. Vzniká z modrých podsadových chlupů, světlého krycího chlupu a nad tento chlup přečnívají asi o 1 cm černé pesíky. Stříbřitost je po celém povrchu stejnoměrně rozložená, mírně tmavší jsou extermity. Barva uší při položení k tělu by měla být skoro stejná. Barva očí je hnědá, barva drápů je rohovitá. Pozice 6. podsada Barva podsady by měla být břidlicovitě modrá. Pozice 7. péče a zdraví Hodnotí se příprava králíka na výstavu, znečišťění atd.(zadina, 2003). 23

24 7.2 Český strakáč - ČS Historie plemene Jak vzniklo toto plemeno není přesně známo, ale víme,že je výsledkem cílevědomé a nesmírně vytrvalé chovatelské práce. Ze zdegenerovaného stájového králíka se podařilo vychovat skutečný klenot našeho chovatelství. Je udáváno, že český stájový králík se choval na českém venkově od pradávných dob. Tito králíci byli trpěni ve chlévech pod dobytkem, nikdo se o ně nestaral,nikdo je zvlášť nekrmil, sebrali si jen to co zbylo po krmení dobytka. Nikdo nekontroloval jejich plemenitbu, byla to svým způsobem zvířata bez významu, která někdy sloužila jako libůstka, jindy jako hračka hospodářovým dětem nebo čeledi. Jejich maso používali jen nejchudší lidé, u mnohých byl k němu pociťován odpor z pověsti, že prý se stájoví králíci páří s potkany. Jejich maso nemělo valné ceny, protože bylo prosyceno zápachem močůvky a zkaženého vzduchu, který byl nucen králík chovaný pod dobytkem stále vdechovat. Tito králíci se pářili volně a samozřejmě příbuzně, takže dostávali nejrůznější zbarvení. Tak se našli ve stájích králíci jednobarevní žlutí, zaječití, modří, bílí, ale i s částečně podobnou kresbou králíka holandského i různí strakáči, mezi nimiž také černobílí(zadina,2008). Ti dostávali při zabíjení milost, protože mezi venkovským lidem panovala domněnka, že černobílí strakatí králíci vypuzují ze stájí potkany (Zadina,2006). Tito strakáči se stále více rozšiřovali a patrně vlivem příbuzenské plemenitby se jejich strakaté zbarvení asi ustálilo. Původní strakáči neměli žádnou určitou kresbu, někteří byli strakatí méně, jiní více. Někteří měli motýlka, jiní byli bez něho, část z nich měla místo úhoře celý hřbet černý bez boční kresby a podobně (Zadina,2008). Spisovatel J Vřesnický vzpomíná, že jako malý chlapec kolem roku 1863 sám choval strakaté králíky v chlévě pod kravami. Prvenství nám však v Evropě nepatří. Jako jedni z prvních vyšlechtili svého anglického strakáče v Anglii a zařadili ho do vzorníku v roce 1893 (Svítil,2008). Pod dojmem existence anglických strakáčů bylo u nás od roku 1903 započato s chovem černobílých strakáčů. Podnět k tomu dal sám Jan V. Kálal (Zadina, 2008). Český strakáč je zřejmě minimálně do roku 1910 produktem pouze českých chovatelů, anglický jim byl pouze prvotním podnětem (Svítil, 2008).V roce 1903 uveřejnil Kálal výzvu k chovu ČS a od tohoto roku můžeme nepřetržitě sledovat vývoj 24

25 tohoto plemene. Již v tomto roce se objevují na našich výstavách a v roce 1904 se jejich chovu věnuje řada chovatelů, zvláště A. Zahradník v Kyjově a A. Buhr v Břevnově. Kromě strakáčů s nepatrnou kresbou, tj. jedinci téměř bílí, nazýváni lidově mlynáři, nebo králík se světlým odstínem - krátký a úzký úhoř, chybějící skráňové skvrny, chybějící skráňové skvrny, chybějící nebo nepatrné boční skvrny, jenom naznačený motýlek, vyskytovali se nejvíce strakáči plášťového zbarvení a strakáči křižáci, nazýváni také králíci s tmavým odstínem, u nichž převládala černá barva nad bílou zvláště v zadní polovině těla, kde byly boční skvrny slité v plášť nebo v kříž a spojeny černým pruhem po hřbetě úhořem.tito strakáči křižáci byli chováni zvláště členy i. Moravského králíkářského spolku ve Borovicích na Moravě roku Takto zbarvené strakáče také vystavoval v roce 1908 v Praze Josef Bartoníček z Litomyšle a obdržel pět prvních cen.moravští králíkáři nazývali někdy české strakáče moravskými strakáči. V pohraničních okresech Čech se od roku 1910 rozšiřoval chov obrovitých německých strakáčů dovážených z Německa. Blízkost těchto strakáčů kromě belgických strakáčů bez motýlka a Němci později přejmenovaných na německého selského králíka sváděla od roku 1910 naše chovatele ke křížení těchto velkých strakáčů s českými, kteří hmotností i tvarem těla patřili do kategorie středních plemen o hmotnosti 3 až 4 kg.němečtí strakáči vážili víc než 5 kg a jejich mohutné tělo bylo výsledkem křížení s belgickými obry. Obrovitý strakáč byl uznán v Německu v roce 1908 a prokazatelně byl vyšlechtěn z francouzských strakáčů křížením s tehdejšími belgickými či flanderskými obry. Jak se později ukázalo, neměla existence německého obrovitého strakáče na vývoj českého strakáče příznivý vliv. Zvýšení počtu českých, respektive moravských strakáčů, bylo v létech 1907 až 1914 veliké, hlavně na Moravě, kde již v roce 1907 byli strakáči u organizovaných králíkářů po belgických obrech, stříbřitých a moravských modrých nejrozšířenějším plemenem. Čeští strakáči chovaní před rokem 1914 byli v kresbě velmi nevyrovnaní, v kresbě hlavy vyhovovali poměrně dobře, ale boční kresba byla slitá, často plášťová a úhoř začíná daleko v zátylku a také nedosahoval až k ocasu. Byli menší velikosti, spíše kratší a zavalití, jemné kostry, kratší a širší hlavy s krátkýma ušima, s přiléhavou, krátkou a jemnou srstí, samice bez laloku, nenároční, odolní, velice plodní a živého temperamentu. Z původní hmotnosti 2 až 3 kg strakáčů stájového původu se výběrem dosáhlo a zlepšením životních podmínek, bez křížení s velkými strakáči hmotnosti 3 až 4 kg, zcela výjimečně až 5 kg. Tento zušlechtěný český strakáč, nazývaný také typem Kálalovým, se udržel pouze do první světové války, ačkoliv ho již od roku 1910 někteří chovatelé, ve snaze zvýšit jeho 25

26 hmotnost a docílit přesnější kresby, křížili s německým obrovitým strakáčem, který stíral původní znaky a vlastnosti českého strakáče. K význačným chovatelům původního typu českého strakáče před rokem 1914 patřili: Laštovička, Sevelda, Herden, Rejflíř, Bartoníček, Vodička, Balej, Dražan, Hála. Ten se v roce 1913 až 1914 snažil o soustředění chovatelů českých strakáčů do speciálního spolku a Stanislav Komzák, který působil ve Vídni a byl nejaktivnějším spolupracovníkem Králíkáře, nabádal k přesnému vypracování vzorníku, o který čeští králíkáři příliš nestáli. M. Hála zůstal po 1. světové válce dále zaměřený k původnímu typu jehož byl (kromě Rozkošného a Komárka) nejúspěšnějším chovatelem, takže se mluvilo o typu českého strakáče Hály Rozkošného. Tento typ, pro nějž Komzák navrhoval v roce 1901 název český regenerovaný strakáč se však neudržel a ustoupil velikému německému strakáči, s nímž byli zbytky původních českých strakáčů po 1. světové válce zkříženy. Zakrátko se ze skromných a otužilých zvířat s výbornou životností vznikli jedinci s menší odolností a plodností, ale náročnější na krmení, se špatnou kresbou a neustálení v hmotnosti a tvaru. Tak se představili na výstavě pořádané chovatelským spolkem v roce 1928 v Kladně, kde bylo mimo králíků jiných plemen vystaveno i 23 českých strakáčů. Bylo velmi obtížné najít dva jedince stejného typu a hmotnosti. Již při samotné výstavě začali o dalším osudu plemena debatovat posuzovatel Jaroslav Dražan s chovateli Rákosem, Rejfířem a Plecitým. Později se spojili i s dalšími chovateli a usilovali o založení speciálního klubu, což se jim podařilo v listopadu Prvním předsedou byl zvolen výše uvedený posuzovatel Dražan, dalšími členy výboru byli Litera, Stejskal a registrátorem Rejfíř. 25.února 1934 se sešel první sjezd klubu, na kterém byl schválen nový standard českého strakáče a návrh na zřizování šlechtitelských stanic, které byly přiděleny z 18ti členů klubu sedmi. Od prvního sjezdu se chovatelé scházeli pravidelně každoročně. Činnost klubu se neustále rozvíjela a členská základna se rozšiřovala až do roku 1942, kdy bylo v klubu 83 aktivních členů. Pak byl klub německými úřady rozpuštěn. Někteří členové výboru si slíbili, že i v této těžké době uchovají několik prvotřídních jedinců za každou cenu, navštěvovali i další a vedli je k tomu, aby plemeno bylo zachováno. Od chovatelů, kteří chtěli české strakáče zrušit, byla vykoupena nejkvalitnější zvířata.již první týden po skončení války chovatelé Pácalt a Kleiner objeli na kolech chovatele českých strakáčů v Praze Michli, Chodově, Šeberově a Kobylisích. Po několika jednáních se v Praze sešel další sjezd Klubu, na kterém bylo přítomno 45 chovatelů. Předsedou byl zvolen J. Rákos. Počínaje vzorníkem z roku 1941 se ustálila hmotnost českého strakáče v podstatě od tří do čtyř 26

27 kg, i když s některými nepatrnými výkyvy. Velkou zásluhu na sjednocení šlechtitelských trendů v poválečném období měl vynikající chovatel a posuzovatel František Mařík z Kladna. V období, kdy byl předsedou klubu, znamenalo velký pokrok ve vývoji chovů, upevnila se organizace činnosti, která byla vedena s určitou koncepcí. Byla uspořádána i první samostatná výstava českých strakáčů v roce 1952 v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze, kde bylo vystaveno 130 zvířat. V tomtéž roce se konal i jubilejní sjezd 20 let od založení, účastnilo se ho 135 členů. I přes počáteční problémy se šlechtěním českého strakáče můžeme asi od roku 1960 hovořit o zlatém věku plemena. Byly vyšlechtěny další barevné rázy, plemeno se dostalo do zahraničí (Rakousko a Německo). Český strakáč má v současné době u nás stálý okruh zanícených a zkušených chovatelů, které sdružuje speciální klub (Zadina, 2008) Standard plemene Genotypy: AABBCCDDggKk = černý ( ČSč ) AABBCCddggKk = modrý ( ČSm ) AAb j b j CCDDggKk = černožlutý ( ČSčž ) Měsíční přírustky: měsíc kg 0,5 0,9 1,5 2,0 2,4 2,7 3,0 3,3 27

28 Bodovací stupnice: Pozice 1. Hmotnost 10 bodů Pozice 2. Tvar 20 bodů Pozice 3. Typ 20 bodů Pozice 4. Srst 15 bodů Pozice 5. Kresba 20 bodů Pozice 6. Barva bílého základu, barva kresby 10 bodů Pozice 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů Pozice 1. hmotnost 3,00 3,14 kg 3,15 3,29 kg 3,3 4 kg 8 bodů 9 bodů 10 bodů Pozice 2. tvar Viz všeobecná část. Pozice 3. typ Tělo je válcovité, zavalitější s krátkým krkem, avšak jemnější kostry. Hlava je krátká a široká. Končetiny jsou středně dlouhé, takže má králík středně vysoký postoj. Uši jsou dobře osrstěné, masité, na koncích pěkně zaoblené. Jejich délka je10,5-11 cm. Pozice 4. srst Srst je hustá v podsadě s pravidelně rozmístěnými, nepříliš dlouhými elastickými pesíky. Délka srsti je asi 2,5 cm. Pozice 5. kresba Kresba se skládá z kresby hlavy a kresby ostatního těla. Kresbu hlavy tvoří nosní kresba čili motýlek, skráňové skvrny, oční kroužky a zabarvení uší. Kresba ostatního těla se skládá z úhoře, boční kresby a zbarvení povrchu pírka. Motýlek se skládá ze dvou skvrn rozložených po obou stranách nozder, zasahující obrubu spodního pysku a nazývající se křídla. Uprostřed nosu se spojují a tvoří zaokrouhlený výběžek, zvaný trn. Oční kroužky 28

29 jsou stejnoměrné, dobře uzavřené, asi1 cm široké. Skráňové skvrny jsou situovány pod očními kroužky a nesmějí s nimi splývat. Nesmějí být rovněž spojeny s motýlkem a jsou asi 1 cm 2 velké. Kruhovému tvaru skráňových skvrn dáváme přednost. Uši jsou zcela zabarvené a mají být u kořene ostře ohraničeny od bílého základu na čele. Úhoř tvoří asi 1,5 2 cm široký barevný pruh, táhnoucí se souvisle od zátylku ke kořeni pírka po celém hřbetě. Vrchní část pírka je rovněž zbarvena. Boční kresba se skládá z jemných barevných skvrn po obou stranách zadní partie těla. Skvrny mají být symetricky rozložené, nemají se vzájemně dotýkat a nemají se rovněž dotýkat úhoře. Ideálně by mělo být na každé straně 3 až 5 skvrn. Pozice 6. - barva bílého základu, barva kresby U všech barevných rázů je základní barva čistě bílá a to jak v krycím chlupu, tak v podsadě. Barva kresby: ČSč barva je sytě černá, lesklá jako u Al, bez bílých nebo jinobarevných chloupků. Podsada je modrá. Oči jsou hnědé, tmavšího odstínu, vousy pigmentované, drápy bílé. ČSm barva je modrá, o něco světlejší jak u Vm, bez bílých nebo jinobarevných chloupků, vousy pigmentované, drápy bílé. Oči jsou tmavěji šedomodré. ČSčž všechnz kresebné ynaky musejí být dvoubarevné, tj. musejí být složeny y černé a žluté. Výjimkou jsou skráňové skvrny, které mohou být jednobarevné. Kresebná barva je lesklá, sytě černá a žlutá s oranžovým nádechem. Oči jsou hnědé, vousy pigmentované, drápy bílé. Pozice 7. péče a zdraví Hodnotí se příprava králíka na výstavu, znečišťění atd.(zadina, 2003) Barevné rázy ČS Vzorník plemen králíků autora Ing. Jaroslava Fingerlanda, vydaný roku 1994, uváděl deset barevných rázů. Do Vzorníku plemen králíků autora Ing. Josefa Zadiny, který platí v současnosti, byl navíc začleněn jedenáctý barevný ráz, modrožlutý. Uznáni tedy jsou čeští strakáči černí, modří, havanovití, žlutí, madagaskaroví, divoce zbarvení, železití, želvovinoví, činčiloví, černožlutí a modrožlutí (Jirků,2007).Evropský vzorník z roku 2003 uvádí barevné rázy: divoký, železitý, černý, modrý, havanovitý, madagaskarový a želvovinový (Zadina,2008). 29

30 7.2.4 Hodnocení ČS Jako největší problém dnešních strakáčů vidím chyby v tvaru, jako volné kůže, mírně sražené zádě a hlavně znatelně vystouplé kyčelní kosti. Tento problém je způsoben zřejmě tím, že po generace se vybírala zvířata převážně na kresbu. V králíkárně je nádherně nakreslené zvíře pěkné, ale pokud nemá tvar a typ, tak je jeho chovná hodnota rovna nule. Do chovu má nesrovnatelně vyšší hodnotu např. kominík, který má požadovaný typ a tvar. Tímto vznikla paradoxní situace, že české národní plemeno, posléze uznané a v roce 1994 zařazené i do Evropského vzorníku, je v zemi svého původu o mnoho horší než např. v sousedním Rakousku, které toto plemeno také uznává. V Německu mají svého malého strakáče a v Nizozemí vyšlechtila posuzovatelka Bermanwanová van Schelvenová také strakáče, kterého nazvali malým lotrinským strakáčem. Ten byl nizozemským svazem uznán v roce Ostatní státy vybíraly strakáče především podle tvaru a tak jsou o mnoho dál než my. Mají velmi pěkná zvířata s výbornými záděmi (Caha,2008). Rád bych dokázal hlavně sám sobě, že čeští strakáči mohou být tvarově a typově krásní ve hmotnosti 4 kg. I přes dosažené dílčí úspěchy je plemeno na poloviční cestě. Chovatelský cíl je věc dlouhodobá praví Petr Sirotek( Prombergerovi,2006). Současný chov ČS se potýká se dvěma zásadními, exteriérovými tvarovými problémy: výskytem lalůčků u samců a vadami v průběhu hřbetní linie utvářením pánevní partie (výrazně vystouplé hrboly kyčelních kostí až sražená záď). Dnes (možná už desetiletí) je to nejčastěji diskutovaný problém (Martinec,2009). Pochopitelně všichni chovatelé se snaží zvýšit jak jatečnou, tak i ideální hmotnost. Způsoby, jakými se to provádělo a provádí jsou různé. Pokud se zvětší tělesný rámec a zachová typ, můžeme být spokojeni. Dochází však k prodloužení a zúžení těla, což odporuje požadavkům typu dle vzorníku. Můžeme usuzovat vztah hmotnosti k typu? Těžko lze předpokládat, že jedinec s minimální hmotností obdrží plný počet bodů za typ (Havrda, 2007). 30

31 7.2.5 Malý strakáč S normální hmotností přes 3 kg, s minimální hmotností přes 2,25 kg a maximální hmotností do 3,75 kg patří malý strakáč mezi největší malá plemena. Hmotnost se liší podle mých zkušeností poměrně velmi. Často se vyskytují zvířata, která se narodila v únoru a váží jen 3060 g a další, kteří po pěti měsících stáří dosáhli maximální hmotnosti 3750 g. Většinou jsou však zvířata lehká, mají štíhlá těla a připomínají více anglické strakáče. Zejména samice mají relativně úzké hlavy a slabší tenčí strukturu uší. Ideální hmotnost leží podle mé zkušenosti okolo 3,5 kg. Pak se ukáže nejlépe typ tohoto plemene. Tento standard umožňuje malým strakáčům podsadité válcovité tělo. Hladké zadní linie, lopatky, jakož i rovné a široké tělo, aby se postavil a mohl se lépe prodat. Cílem tohoto šlechtění je nakonec dobré zakřivení zadní linie, v některých chovech tato zvířata již jsou a neměl by chybět elegantní štíhlý vzhled. Tato zvířata mají velmi často tendenci k rozdílnému postavení zadních končetin.chcete li správně posoudit šířku těla, měli byste se jednou na tento problém zaměřit. V konečném důsledku bude malý strakáč také potřebovat krátké silné tělo s dobře nasazenou hlavou. Pěkná hlava je obzvláště dobrá pro samčí výraz. Stejně jako u mnoha jiných plemen je struktura uší stále častěji jasně lepší. Aby ucho zapadalo do podsaditého těla, musí být pevné, pěkně zaoblené uši a dosti krátké. Především silný a široký přístup k hlavě a otevřené ucho pro toto plemeno by mělo vést v harmonický výraz. Vrásčité uši tenké konstrukce se velmi často nacházejí u jemnějších zvířat. Zvíře musí být při hodnocení uší v klidu.často zvíře v prvním chvíli trochu vyděšeně sedí a o pár okamžiků později se ukáže o mnoho lépe. Teprve pak může ve střednědobém až dlouhodobém období začít posuzovatel hodnotit. Celý králík má být v souladu, postoj nemá být příliš vysoký. Pokud jde o nášlap a délku končetin, nejsou žádné velké problémy. Stejně jako u všech plemen jsou samičky o něco jemnější. Ačkoliv starší samičky mívají lalůčky, což je přípustné, tato zvířata jsou však na výstavách velice vzácná. Vyloučeny jsou občas samičky s větší váhou. Takové samičky jsou však dobré do chovu (Willems,2008). 31

32 7.3 Zaječí - Za Historie plemene Zaječí králík je produktem anglických králíkářů ze 70. let min. století. Tehdy se dovážely z belgického přístavu Ostende do Anglie statisíce živých jatečných králíků. Byli to převážně šedí a zaječití velcí králíci, předchůdci dnešních belgických obrů. Mezi nimi se objevovali ojediněle králíci s červenou barvou srsti, tj. s rozmnoženým ohnivě hnědým pigmentem. Těchto červenavých belgických obrů králíků, kteří připomínali zbarvením polního zajíce, všimli si někteří angličtí králíkáři v přístavu Grimsby, zvláště velkoobchodních s rybami John Noble, vybírali je k chovu a nazývali je belgickými zajíci (Belgian hare), kteří již v roce 1874 byli považováni za samostatné plemeno.původní zaječí králík dostal své pojmenování od zbarvení. Svými tělesnými tvary však zdaleka se nepodobal zajíci. Byl příliš těžký a zavalitý. Teprve průběhem dalších 20 let se anglickým králíkářům podařilo, že jejich»belgian hare«se podobal polnímu zajíci nejen barvou srsti a jejím stínováním (ticking), ale i tělesnými tvary: štíhlostí těla, délkou končetin, výrazem očí a držením těla. Toho bylo dosaženo nejen plemenným výběrem a pokrevní plemenitbou, ale i záměrnou úpravou všech životních podmínek. Králíci chováni v prostorných klecích s přepážkami pro skákání, u králic ponecháván plný počet mláďat (7-10), krmeno jen suchou pící, ovšem, lněným semenem s přídavkem mrkve, bez brambor, šrotu a otrub.na přelomu 19. a 20. století byli zaječí králíci předním sportovním plemenem králíků v Anglii. V tuto dobu také byl jejich import z Anglie do všech zemí světa na svém vrcholu. Byli to zvláště Američané, kteří kolem roku 1900 vykoupili za dosud neslýchané ceny tisíce zaječích králíků, zvláště potomstvo vynikajících samců, kterým byla dávána jména jako»červená liška«,»zlatá liška«,»létající liška«apod. Již tato jména ukazují na tehdejší zbarvení zaječích králíků. V této době také dovezl zaječí králíky do Německa dr. Poppe, vydavatel a redaktor časopisu»der Kaninchenzüchter«v Lipsku, který potom o jejich chovu hodně psal( Nejstarší zprávu o chovu zaječího králíka v českých zemích nalezl jsem v časopisu»králíkář«, kde v roce 1902 jej nabízel k prodeji Vincenc Štěpánek v Doupkově u Chotěboře. Nabízel»zaječí králíky, vzácné, husté srsti, růžového masa s chutí polního zajíce, velmi otužilé a plodné, z rodičů od Penforda z Anglie importovaných, 9 kg těžkých, párek osminedělních za 15 Kč«. Požadovaná cena osminedělního páru mláďat byla velmi vysoká. V této době stál pár stejně starých 32

33 mláďat stříbřitých králíků 2 K, belgických obrů 4-6 K. Tvrzení J. Kálala, že k nám byl zaječí králík dovezen v roce 1905, nutno tedy opravit. Údaj Doubkův o váze zaječích králíků byl jistě přehnaný. To už byl běžný zjev tenkrát, který dodnes nevymizel. Chov zaječího králíka nenalezl u nás vhodnou půdu. Jednak proto, že k nám se dostávali podprůměrní jedinci tohoto plemene, kteří ještě byli v typu původních zaječích králíků ze 70. let min. století. Naši králíkáři o něm říkali, že je to jen»lehčí ráz belgického obra«nebo dokonce»zakrslý připálený BO«. Na většině českých výstav králíků až do roku 1914 byli zaječí králíci vystavováni jen v několika exemplářích nebo chyběli vůbec. Ještě v roce 1911 význačný moravský králíkář A.M. Výmola, v referátu o prohlídce jatečné velkokrálíkárny v Alt Erlaa píše:»poprvé jsem zde viděl tzv. zaječí králíky, vlastně BO s delšíma nohama a připálenější barvy.«vážní zájemci o chov zaječích králíků u nás byli znechucováni i reklamou, která vydávala zaječí králíky za bájné»leporidy«. J.V. Kálal v roce 1909 o tom píše:»zaječí králík dosáhl u nás dosud malého rozšíření, ježto nevyniká nikterak vzácnějšími vlastnostmi nad jiné druhy králíků střední velikosti. Reklama, mající za účel vytlouci z této novinky co největší zisk, velice zaječitého králíka chválí, tvrdíc o něm, že je vlastně toužebně všemi začátečníky vyhledávaným leporidem-, míšencem králíka a polního zajíce.«francouzský název zaječího králíka (Lapin leporide belgique) v tom ovšem ztvrzoval. Zatímco v Anglii v londýnském křišťálovém paláci od roku 1895 téměř až do první světové války, vždy na podzimní výstavě králíků, angličtí králíkářští sportovci (fanciers) dominovali se svými zaječími králíky a jejich nadšení zachvacovalo i králíkáře německé, čeští králíkáři, až na několik výjimek, nenašli zalíbení zprvu v»zakrslém belgickém obru«, později ve»vyčouhlém a šlachovitém králíku«, který, i když měl už líbivou srst, dával málo masa. Konečně také, i ty nejlepší produkty zahraničních králíkářů, konsolidované pomocí nejužších forem příbuzenské plemenitby, se v rukou našich králíkářů při jejich nezbytné»obnově krve«rychle rozpadaly a transformovaly. Naší králíkářské praxi až do převratných let (1920) chyběla plemenářská teorie, znalost nauky o dědičnosti, která podle Kříženeckého je nejpraktičtější věcí pro chovatele. Čím širší a hlubší jsou poznatky plemenářské teorie, tím lepší výsledky má chovatelská praxe, umí-li jich dobře upotřebit.a v chovu zaječích králíků se ukázalo, že čeští králíkáři dovedou správně aplikovat poznatky plemenářské teorie. V době mezi první a druhou světovou válkou, kdy plemenářská teorie stále šířeji a hlouběji ovlivňovala a zúrodňovala králíkářskou praxi, nastal i rozmach chovu zaječích králíků u nás, a to jak v počtu chovaných králíků, tak zvlášť v jejich kvalitě. V 33

34 roce 1941 byl zaječí králík v pořadí registrovaných a tetovaných čistokrevných králíků na 7. místě a počtem předhonil i králíka vídeňského bílého modrookého, havanského, českého strakáče i francouzského stříbřitého. V Itálii byl v téže době zařazen mezi tzv. hospodářská plemena, protože kloboučnický průmysl má eminentní zájem na jeho srsti k výrobě plsti( Standard plemene Genotyp plemene: AABBCCDDGGy 3 y 3 divoce ohnivý Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc kg 0,5 1,0 1,4 2,0 2,5 2,9 3,2 3,5 Bodovací stupnice: Pozice 1. Hmotnost 10 bodů Pozice 2. Tvar 20 bodů Pozice 3. Typ 20 bodů Pozice 4. Srst 15 bodů Pozice 5. Barva krycího chlupu, stínování 20 bodů Pozice 6. Barva podsady,mezibarva 10 bodů Pozice 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů 34

35 Pozice 1. hmotnost 3,00-3,24 kg 3,25 3,49 kg 3,50 4,25 kg 8 bodů 9 bodů 10 bodů Pozice 2. tvar Hrudní končetiny mají být rovné, králík má našlapovat na kočičí nášlap. Zadní končetiny rovné, přiléhající k tělu ve směru králíka. Kůže má být přilehlá, nemá tvořit žádné záhyby, převisy a řasy. Vnější pohlavní orgány výrazné a nedeformované.u samců mají varlata přiléhat k tělu. Hřbetní linie začíná za ušima a končí pírkem. Má být rovná, zadní část zaokrouhlená a má být ladná. Pírko má být rovné a vzpřímené, přiléhající k zádům králíka. Pozice 3. - typ Typ připomíná polního zajíce, tělo je dlouze protažené s vysokou vyklenutou břišní partií. Prsa mají být široká s vysoko nesenou břišní partií. Na velmi zřetelném krku je nasazena širší, avšak delší hlava. U samic je jemnější. Končetiny jsou štíhlé a dlouhé. Postoj králíka je vysoký, hrudní končetiny mají být dlouhé nejméně 15 cm. Uši jsou tenké, dobře osrstěné s pevnou strukturou. Délka uší je 12,5 14,5 cm. Pánevní končetiny, stejně jako pírko jsou delší než u jiných plemen. Pozice 4. - srst Srst je hustá, pružná s četnými elastickými pesíky. Její délka je 2,5 cm(zadina,2003). Pozice 5. barva Barva krycího chlupu na povrchu těla je červenohnědá, liščí, svítivá, zasahující na bocích co nejníže k břichu. Nad touto barvou přečnívají vločkovitě seskupené černé konečky pesíků, tvořící tzv. stínování nebo housenkování. Nejvýraznější jsou na hřbetě. Prsa a končetiny jsou stejné barvy bez housenkování. Divoké znaky, tj. oční kroužky, skráňová obruba, krycí barva na břiše, vnitřní strana končetin a spodina pírka jsou tříslové. Nejvíce jsou u pohlaví. Uši jsou černě lemované. Povrch pírka je černý, promísený, červenohnědými chloupky. Oči jsou tmavohnědé, drápy tmavě rohovité. 35

36 Pozice 6. podsada Podsada je sytě modrá, nepříliš široká, zasahující asi do 1/3 délky krycího chlupu. V oblasti divokých znaků je podsada tříslová, podobně jako krycí chlup. Namodralá až modrá podsada na zadní partii břicha u pohlaví, na přední partii břicha, u hrudních končetin, není vadou. Mezibarva je svítivě liščí, ostře ohraničená od modré podsady ( Pozice 7. péče a zdraví Hodnotí se příprava králíka na výstavu, znečišťění atd.(zadina, 2003) Hodnocení Za Eleganci zaječáka spočívající v barvě zvyšuje srst bez bílých chloupků, boky stejně zbarvené jako povrch těla, výrazné lesklé tmavohnědé oko, stejnoměrně světle krémové lemování kolem očí, krásně černé lemování kolem uší ukončené černou skvrnou. Za velmi důležitou považuji délku a hustotu srsti.vyzývám všechny chovatele zaječáků, aby svá zvířata mající řídkou a příliš krátkou srst nebo příliš hrubou srst, z chovu vyřadili.v této oblasti má náš líbivý krasavec na první pohled hodně co zlepšovat (Jícha,2008). 7.4 Činčila malá - Čm Historie plemene Je to oblíbené francouzské plemeno malého tělesného rámce. Začala se hlavně chovat kvůli kvalitní kožešině v barvě stejné jako má standartu jihoamerická činčila. Činčila je prakticky divoce zbarvený králík v jehož srsti není nažloutlý a načervenalý pigment. Faktor způsobující tuto změnu se dědí dominantně. Díky ranosti a kvalitní kožešině, která je hotova už v 5 měsících se stala ideálním plemenem pro komerční chovatele. Plemeno vyšlechtil Ing. Dybowski. Pro šlechtění použil jednobarevné modré divoce zbarvené neušlechtilé králíky a ruské. Malá Činčila byla předvedena poprvé v roce 1913 v Saint-Maur. v roce 1914 bylo toto plemeno k vidění na velké mezinárodní výstavě v Paříži. Zde o chov tohoto plemene projevili zájem i chovatelé z jiných zemí. v roce 1915 se dostaly do Anglie a o několik let později do Německa. v roce 1919 objevily plemeno Američané, kde se stalo velice populárním. Činčila malá přispěla k vývoji dalších plemen jako je bílopesíkatý, kuní, sallander (u nás se nechová nizozemské plemeno) (Verhoef-Verhallenová,1998). 36

37 7.4.2 Standard plemene Genotyp: achiachibbccddgg Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc kg 0,4 0,9 1,3 1,8 2,2 2,5 Bodovací stupnice: Pozice 1. Hmotnost 10 bodů Pozice 2. Tvar 20 bodů Pozice 3. Typ 20 bodů Pozice 4. Srst 15 bodů Pozice 5. Barva krycího chlupu a housenkování 20 bodů Pozice 6. Barva podsady a mezibarva 10 bodů Pozice 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů Pozice 1. hmotnost 2,00 2,24 kg 2,25-2,49 kg 2,50 3,25 kg 8 bodů 9 bodů 10 bodů Pozice 2. tvar Pěkná záď, suché pod krkem, pěkná stavba nohou. 37

38 Pozice 3. typ Tělo je krátké, zavalité. Krk je velmi krátký, téměř neznatelný. Končetiny jsou krátké a silné. Hlava je krátká se širokou čelní i nosní partií. u samic jemnější. Uši jsou masité, dobře osrstěné, o délce 9 až 10,5 cm. Pozice 4. srst Srst je velmi hustá s výraznými pesíky. Délka krycího chlupu je 2,5 až 3 cm. Pozice 5. barva krycího chlupu, housenkování Krycí barva je popelavě šedá s namodralým nádechem a s černými konečky pesíků, které jsou zejména na hřbrtě vločkovitě seskupeny. Toto vločkovité seskupení tvoří tzv. stínování nebo také housenkování. Pod krycím chlupem je asi 3 mm široký černý proužek, který prosvítá ke krycí barvě. Krycí barva má být po celém těle stejnoměrně rozložena včetně prsou a končetin. Na bocích má krycí barva zasahovat co nejhlouběji. Uši jsou černě lemované, zátylkový klín ke malý, šedobílý. Pírko je na povrchu černé, promísené šedobílými chlupy. Veškeré divoké znaky jsou bílé a šedobílé. Oči jsou tmavohnědé, drápy tmavě rohovité až černohnědé. Pozice 6. barva podsady, mezibarva Podsada je na celém těle včetně břicha sytě tmavě modrá a zaujímá asi 2/3 délky chlupu. Pod podsadou je asi 5 mm široký šedobílý až bílý proužek, kterému říkáme mezibarva. Je ostře ohraničen od podsady i vůči černému proužku pod krycím chlupem. Pozice 7. péče a zdraví Hodnotí se připravenost na výstavu, znečištění zvířete, zdraví atd.(zadina,2003) Hodnocení Čm V pozici Hmotnost nebyly výrazné vady, ideální hmotnost 2,7 2,9 kg byla u zvířat v 90 %. Zvířata v horní hranici hmotnosti trpí prošlapy hrudních končetin. Na prošlapy trpí i zvířata se slabšími hrudními končetinami. Ale to jsou vady vyskytující se i u králíků ostatních plemen. V druhé pozici Tvar- se též někdy objevily vystouplé kyčelní hrboly. Ale tato vada je již naštěstí na ústupu. Třetí pozice již začíná být sporná, každý chovatel ji vidí jinak. Já rozlišuji dva typy Čm. První typ, který je u samic, má líbivé harmonické tělesné proporce podle ideálu standardu. Druhý typ má delší tělo, mohutnější rámec a v poměru k němu méně výraznou hlavu. Tato válcovitá zvířata mají 38

39 někdy pro větší hmotnost spíše charakter středního plemene. V třetí pozici lze ještě vytknout rozkleslé uši. Se srstí činčily nemají potíže, i když se objevují zvířata se srstí hustou a nepružnou. Pátá pozice přináší rozdílnost názorů. Objevují se tři typy odstínů barvy srsti činčily malé. Světlý, střední a tmavý. Světlý odstín je neatraktivní nejen pro chovatele, ale i pro posuzovatele, avšak význam v prošlechťování má. Tmavý a střední odstín jsou spolu ve sporu, protože chovatelé, kteří zastávají střední odstín činčily, a naopak jsou chovatelé, pro které je líbivý tmavý odstín. Patřím mezi chovatele, kteří se drží středního odstínu. Další otázka spojená s tímto odstínem vyvstává např. u končetin či hrudi. Někteří chovatelé a posuzovatelé by u činčil vytýkali tmavé až černé končetiny, jiní je vyzdvihují. Posouzení je v tomto směru nejednotné. V páté pozici mnohdy chybělo i výraznější housenkování. V šesté pozici byla u zvířat patrná našedlá mezibarva(danišovičová,2008) Barvy činčil ve světě Činčila malá se ve Francii, Německu, Nizozemsku dříve chovala v havanovitě hnědém odstínu, v Anglii se chovali také modré činčily. Nizozemské havanovité činčily choval pan Cornelissen de Beer z Apeldoornu. Nazval je Apoldro a v roce 1933 dosáhl jejich uznání. Francouzské havanovité činčily byly vystavovány roku 1925, o něco později v Německu je měl Emil Mannel z Pausy. Tyto vzácné barevné rázy jsou chovány jen velmi vzácně. u nás jsem se s nimi nikdy nesetkal. v naší republice jsou šlechtěné velké modré činčily. Zvláštnosti Čm:Ve Švýcarsku nerozeznávají Čm a Čv (mají tam činčilu o váze 3-4 kg). v USA existují Čm, Čv a také American Chinchilla a American Giant Chinchilla (vyšlechtil ho Ed Stahl křížením Čv s BO) (Verhoef-Verhallenová,1998). 7.5 Anglický strakáč - AS Historie plemene Anglický strakáč jak již název napovídá pochází z Anglie. Pochází z neušlechtilých strakáčů a byl poprvé popsán v roce Chovatelé nechtěli mít jen králíky pro maso a kožešinu, ale chtěli docílit králíky se zvláštní pěknou kresbou. Zprvu se chovali téměř výlučně černě zbarvení jedinci. Do Evropy se AS dostali v roce 1889 a vzbudili velký zájem. V Německu se chovala v té době tzv. užitková plemena, a proto se tu tolik neprosadil a byl problém s jeho zachováním. Jiná situace byla ve zbytku Evropy. Vznikla řada nových barevných rázů (Verhoef-Verhallenová,1998). 39

40 7.5.2 Standard plemene Genotyp: AABBCCDDggKk AAbbCCDDggKk AAbbCCCDDggKk černý madagaskarový žlutý je ve šlechtění Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc kg 0,4 0,8 1,2 1,6 2,1 2,5 Bodovací stupnice: Pozice 1. Hmotnost 10 bodů Pozice 2. Tvar 20 bodů Pozice 3. Typ 20 bodů Pozice 4. Srst 15 bodů Pozice 5. Kresba 20 bodů Pozice 6. Barva bílého základu a kresby 10 bodů Pozice 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů Pozice 1. hmotnost 2,00 2,24 kg 2,25-2,49 kg 2,50 3,25 kg 8 bodů 9 bodů 10 bodů 40

41 Pozice 2. tvar Pěkná záď, suché pod krkem, pěkná stavba nohou. Pozice 3. typ Tělo je mírně protažené, jemnější. Krk je znatelnější. Končetiny jsou středně silné s polovysokým postojem. Hlava je krátká se širokou čelní i nosní partií, u samic jemnější. Uši jsou jemnější, dobře osrstěné, o délce 9,5 až 10,5 cm. Pozice 4. srst Srst je velmi hustá s výraznými pesíky. Délka krycího chlupu je 2,5 cm. Pozice 5 kresba Kresba se skládá z kresby hlavy a těla. Kresba hlavy je stejná jako u ČS a NoS motýlkem, oční kroužky, skráňové skvrny a zabarvení uší. Na kresbu hlavy navazuje kresba těla, která se skládá z kresby úhoře, řetízku a boků. V zátylku odstupuje od úhoře kresba řetízku, která se skládá z minimálně dvou řad teček. Řetízek přechází v kresbu boků. Kresba boků se postupně přechodem na záď rozšiřuje a zvětšuje se velikost skvrn.velikost skvrn má být ve velikosti hrachu. Úhoř má být široký 1,5 cm. Pozice 6. barva bílého základu a kresby Barva bílého základu má být čistě bílá.barva a barva očí má odpovídat jednotlivým barevným rázům a výchozím plemenům. Barva drápů má být bílá. Pozice 7. péče a zdraví Hodnotí se připravenost na výstavu, znečištění zvířete, zdraví atd.(zadina,2003) Barevné rázy AS Český vzorník plemen králíků udává pět barevných rázů a to černý, modrý, madagaskarový, černožlutý a havanovitý(zadina,2003). Havanovitý barevný ráz jsem nikdy u nás neviděl. Šlechtí se nové barevné rázy, např. žlutý, divoce zbarvený, želvovinovitý atd. Je vidět rozvoj chovu AS u nás, jelikož např vzorník plemen králíků z roku 1986 uvádí jen barevné rázy černý, modrý a madagaskarový(fingerland, 1986). 41

42 Kromě žlutého jsou tyto barevné rázy chovány a uznány v Holandsku. Letos jsem měl to štěstí a dostal se na holandskou národní výstavu do Zudlairenu, kde jsem mohl zhlédnout tyto barevné rázy a také je vyfotit viz příloha Hodnocení AS Pozice 1. Na plný počet 10 bodů je uváděna váha 2,5 3,25 kg nebývají žádné problémy, není problém dělat měsíční přírůstky o půl kila větší než udává vzorník. Pozice 2. V pozici tvar jsou největším problémem výskyt volnějších kůží, zvířata je však kompenzují výbornými záděmi. Pozice 3. AS má jemnější kostru a oproti jiným malým plemenům např. Čm i jemnější hlavu, to však neznamená, že by měla být vysloveně úzká. Délka uší je 9,5 10,5 cm, někdy bývají problémy s delšíma ušima po zahraničních zvířatech. Někdy se vyskytují zvířata s užší hrudní partií, na což je třeba dávat pozor. Pozice 4. Srst je hustá a pružná o délce 2,5 cm. U řady jedinců je srst tak kvalitní, že by si zasloužila plný počet 15 bodů. Pozice 5. Kresba se skládá z kresby hlavy a těla. Kresba hlavy je stejná jako u ČS a NoS. V kresbě hlavy se vyskytují vady běžné jako u ostatních strakáčů např. méně ohraničená kresba uší, nečistá hlava. Oční kroužky se neposuzují tak tvrdě jako u ČS. Na kresbu hlavy navazuje kresba těla, která se skládá z kresby úhoře, řetízku a boků. V zátylku odstupuje od úhoře kresba řetízku, která se skládá z minimálně dvou řad teček. Více řad bych nepovažoval za chybu, pokud jsou pěkně rozdělené, tak spíše za přednost. Řetízek je dlouhý asi 6 cm a přechází v kresbu boků. Kresba boků se postupně přechodem na záď rozšiřuje. Při pohledu z vrchu by kresba boků neměla být vidět. V kresbě boků se vyskytují ojedinělé vady jako slabší kresba boků, mírně hrubší atd. Je třeba si uvědomit, že kresba boků se skládá z velkého množství teček a slití dvou či třech teček nijak netrestat. Co se týká velikosti teček, tak nejmenší tečky jsou u modrých a černých. Ideální velikost teček je v kresbě řetízku ve velikosti zrna pšenice a v kresbě boků se postupně zvětšuje velikost až na velikost hrachu. 42

43 Pozice 6. Barva a barva očí má odpovídat jednotlivým barevným rázům a výchozím plemenům. Barva drápů má být bílá (Caha,2008) Německý pohled na AS Váha, typ a tvar: Normální hmotnost byla ve standardu z roku 2004 přes 2,5 kg. Jako nejvyšší vzorník připouští hmotnost 3,25 kg. Minimální hmotnost za kterou má králík 15 bodů je 2,0 kg. Tělo je mírně protáhlé a má jemnější končetiny. Zvířata mají pěkné zádě. Nežádají se nadměrně velké hlavy. Hlava je těsně přisazena k tělu, uši by měli být vhodné délky k tělu. Samec i samice by měli být bez lalůčku, protože lalůček je stále častěji se vyskytující chyba vedoucí k vyloučení. Srst: Ve standardu z roku 2004 je srst napsána jako středně dlouhá. Podsada má být jemná a rovnoměrně rozložená. Srst má mít potřebný lesk. Uši mají být pěkně osrstěné. Slabé osrstění uší je považováno za chybu jednodušší a vede k odečtu bodů. Kresba hlavy: Kresba hlavy obsahuje motýlek, úzké a stejně široké oční kroužky, skráňovou skvrnu a ostře ohraničenou kresbu uší. Tento motýlek se nachází na nose s překrývajícími se dvěma křídly zcela zaokrouhlený na konci tlamy v trn. Zde se nachází na spodní straně čelisti úzký proužek. Dolní čelist se musí jevit zcela bílá. Tento motýl uprostřed nosu vyúsťuje v dobře zaokrouhlený trn. Lehké chyby: Mírná chyba je dána standardem pro kresbu hlavy: zubatý motýlek, nepravidelný trn, jednostranné chyby na okraji spodní čelisti, hrubé oční kroužky nepravidelný přechod kresby uší a hlavy, nečistá pocákaná hlava. Těžké chyby na hlavě jsou například neúplný motýl, nedostatečný trn, velké zuby do křídel, na spodní čelisti uzavřený motýlek a na nose bílé špičky bílý ret. Mezi závažné chyby patří absence jedné nebo obou skráňových skvrn na jedné nebo obou stranách, neuzavřené oční kroužky, stejně tak jako motýl. Kresba trupu: Kresba těla se skládá z úhoře, oboustranných řetízků a bočních skvrn kresby. Úhoř prochází středem zad. Začíná uprostřed vzadu za ušima, je asi 2 cm široký a táhne se jako tah štětcem bez přerušení až k špičce ocasu. Řetízek začíná za krkem uprostřed 43

44 vzadu za kořenem uší a běží hezky ťupkovaný šikmo nebo lehce obloukem. Směrem ke kresbě se zvětšují skvrny oproti řetízku. Postranní skvrny jsou malé, stojí samostatně a pokrývají břišní a stehenní partie. Fleky na hrudi, břichu, končetinách a spodní straně pírka zůstávají opomenuty. Lehké vady:zubatý nebo nepřímý úhoř, širší nebo užší úhoř. Přerušení úhoře k lopatkám nebo přerušení od kořene ocasu k špičce, na úhoři lehké zavěšení postranní skvrny, slabý plný nebo nepřímý řetízek, slabé jednoduché, krátké, široké, nepravidelně nashromážděné a silně kolmě běžící pás, přerušení řetízku na krku a hrubý nebo slabý řetízek. Velké chyby:viditelně přerušené úhoře mezi lopatkami a špičkou ocasu, silně v oblasti úhoře přidružené boční skvrny, oboustranně méně než tři řetízkové pruhy, chybějící jeden kresebný znak(franke,2008). 7.6 Zakrslý beran Historie plemene Nizozemské plemeno, které vyšlechtili Cock a Schrey. Cock začal v roce 1952 šlechtit miniaturní verzi velkého berana. Začal křížením francouzského berana a zakrslého kuního modrého,ale z mláďat ani jediné nemělo uši dolů. Proto zpětně na potomstvo F 1 generace použil francouzského berana. Tyto kombinace se mu neosvědčily a proto od nich ustoupil. Cock zaznamenal o něco větší úspěch při křížení s beranem anglickým. Rodilo se mu mnoho králíčků s jedním uchem nahoru a jedním dolu nebo se vzpřímenýma ušima. Trvalo mu to nakonec dvanáct let selekce, než se dopracoval k výsledku. Své králíčky poprvé ukázal veřejnosti v roce 1964 na výstavě v s Hertogenboschi. v tomto roce bylo plemeno také uznáno nizozemským svazem králíků. Schrey začal se šlechtěním v roce Vyšlechtil je z anglických strakáčů, zakrslých a francouzských beranů. Své výsledky prezentoval již v roce 1966 na výstavě Ornithophilia v Utrechtu. Vyskytovali se ve zbarvení divokém, železitém a madagaskarovém. Další barvy se vyšlechtily později. Do Anglie se plemeno dovezlo v roce 1968 a bylo oficiálně uznáno v roce v roce 1969 bylo plemeno dovezeno do USA. Ještě nikdy se žádné plemeno nestalo tak rychle populární jako toto (Verhoef- Verhallenová,1998). 44

45 U nás se toto plemeno začal šlechtit v osmdesátých letech Jiří Schönfelder, v té době už ovšem byli z bývalé NDR k dispozici první malí berani. Př. Schönfelder ovšem vykonal kus práce a plemeno bylo nakonec u nás uznáno(blokeš,2006) Standard plemene Genotyp : AABBCCDDgg AABBCCDDggKk aa černý strakáč černý bílý červenooký Měsíční přírůstky hmotnosti : Měsíc kg 0,2 0,4 0,7 0,9 1,2 1,5 Bodovací stupnice : Pozice 1. Hmotnost 10 bodů Pozice 2. Tvar 20 bodů Pozice 3. Typ 20 bodů Pozice 4. Srst 15 bodů Pozice 5. Barva,u strakáčů kresba 20 bodů Pozice 6. Barva podsady 10 bodů Pozice 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů 45

46 Pozice 1. hmotnost 0,9 1,24 kg 1,25 1,49 kg 1,50 1,75 kg 1,76 2,00 kg 8 bodů 9 bodů 10 bodů 9 bodů Pozice 2. - tvar Hrudní končetiny mají být rovné zakončené kočičím nášlapem. Zadní končetiny jsou také rovné a přiléhající k tělu. Kůže má být pevně u těla. Pohlavní orgány výrazné a nedeformované. U samců jsou varlata u těla(neodstávající od těla). Hřbetní linie je rovná a vzadu zaokrouhlená. Pírko je rovné a vzpřímené, přiléhající k zádům králíka. Pozice 3. - typ Tělo by mělo být kratší, zavalité a stejně široké po celé délce. Krk je krátký a silný. Končetiny jsou krátké a silné. Hlava je krátká, široká, výrazně klabonosá ve tvaru koule. Oči jsou velké a mírně vystouplé. Uši vytvářejí u kořene hrboly, zvané korunky. Kolem hlavy jsou uši svěšeny dolů do tvaru podkovy. Otvory uší jsou obráceny k hlavě. Uši jsou silné, pěkně osrstěné a na koncích dobře zaoblené. Rozpětí uší je cm. Hlava s ušima vytváří tzv. závěs. Pozice 4. - srst Srst je hustá, pružná a nepříliš tvrdá. Délka srsti by měla být 2 2,5 cm. Pozice 5. barva Barva krycího chlupu je sytě černá s mírným leskem. Rozprostírá se stejnoměně po celém těle včetně hlavy, uší a končetin. Břicho je poněkud matnější. Barva očí je tmavohnědá, barva drápů tmavě rohovitá. U bílých čistě bílá, barva očí červená, drápů bílá. Pozice 5. kresba u strakáčů Předepsaná krezba je plášťová. Skládá se z krezby hlavy a těla. Krezba hlavy:nos,nosní partie a celé uši by měli být černé. Uprostřed čela je bílá barva do tvaru kříže nebo zřetelná bílá skvrna zvaná zrcadlo. Krezba těla:celý hřbet boky a vrchní stranu pírka pokrývá černá barva. Prsa a hrudní končetiny bílé. Pánevní končetiny a břicho převážně bílé. 46

47 Pozice 6. podsada Podsadaje intenzivně tmavomodrá bez ojedinělých bílých chloupků. U bílých čistě bílá. Pozice 6. - u strakáčů Posuzuje se čistota bílé barvy základu a dále barvu krycího chlupu a podsady. Barva drápů u všech strakáčů je bílá. Pozice 7. péče a zdraví Hodnotí se příprava na výstavu, znečištění, zdraví atd.(zadina,2003) Barevné rázy ZB ZB je uznán v mnoha barevných rázech a kresbách všech plemen s normální srstí, uvedených ve vzorníků plemen králíků, s vyjímkou strakáčů s klasickou kresbou (NoS, ČS, TS, AS). Strakáči jsou uznáni jen s plášťovou kresbou, a to v barevných rázech jednobarvých plemen s normální srstí (Zadina,2003) Hodnocení ZB V Německu se často vyskytují zvířata s vyšší hmotností, kolem 2 kg. Ta mají lepší plodnost, ale není u nich znát ten markantní typ zakrslých králíků. V Nizozemí jsou zase zvířata hodnocena plným počtem bodů pouze do hmotnosti do 1,5 kg. U těch se zase vyskytují potíže s odchovem a plodností, na kterou má negativní vliv faktor zakrslosti. Pokládám tedy naše hodnocení hmotnosti za optimální, sám upřednostňuji zvířata s hmotností 1,5 1,6 kg v jednom roce stáří..často se zvyšujícím se stářím se poněkud zvyšuje i hmotnost( Blokeš,2006). U nás jsou v současnosti dva typy ZB. Na jedné straně se vyskytují jedinci, kteří přerůstají až k dvěma a půl kg, ale na druhé straně jsou králíci váhově ideální, neboť většina chovatelů je ochotna změnu respektovat a dále s ní pracovat, hodnotí vývoj Jindřich Šíp ml., jeden z jejích iniciátorů. Hlavní úskalí vidí ve změně typu. Se snížením hmotnosti souvisí i zůžení čela. Myslím si, že je lépe mírně zmenšit hlavu než neustále mazat rozdíl mezi malými a zakrslými berany. Pečlivým výběrem chovných jedinců se hlava dostane do odpovídajícího poměru k tělu, typický klabonos se ovšem neztratí. To si musí uvědomit jak chovatelé, tak posuzovatelé, aby zbytečně drobnější ZB bodově nepostihovali (Jirků, 2005). 47

48 7.7 Hermelín He Historie plemene Hermelíni jsou verzí anglického bílého králíka. Předchůdci hermelínů se dostali na konci 19. stol. Nejdříve do Německa a pak do Nizozemska. Stali se nesmírně populárními a v Nizozemsku bylo roku 1907 uznáno. v polovině minulého století se chovatelé soustředili na vyšlechtění ještě zakrslejšího typu hermelína a tak byli k vidění na výstavách králíčci vážící sotva 0,7 kg i méně a ti byli posuzovateli více ceněni a tak vyhrávali výstavy. o něco později byli požadavky na hmotnost o něco zjednodušení, protože byli problémy s hmotností a zdravotním stavem. Byl to pozitivní krok na plodnost a životaschopnost mláďat. i přes to je chov i dnešních hermelínů těžší než chov ostatních plemen. Ve vrhu jsou v průměru zhruba 2 mláďat. Vyskytují se 2 rázy hermelínů modrooký a červenooký.modrookého hermelína vyšlechtili v Německu chovatelé Lokse a Kluge. Základem se stali hermelíni červenoocí. Do nich byli přikřižováni holandští, vídeňští bílí a neušlechtilí králíci. Poprvé bylo vystaveno ve Weltschau v roce Tenkrát byli mohutnější, ale selekcí a křížením s červenookými se s nimi vyrovnali. Kolem 50 let byli importováni Angličany, kteří jim dali název Netherlaud Dwarf. v roce 1969 je objevili také Američané a dovezli je pod stejným názvem a Ameriky. Od toho tam tvoří jedno z nejpopulárnějších a nejvíce chovaných plemen. Zvláštností je, že staré prameny uvádějí i hnědooké hermelíny vzniklé křížením hotockých bílých a hermelínů. Dnes se již nevyskytují. Měl je vyšlechtit německý chovatel kolem roku 1928(Verhoef-Verhallenová,1998). 48

49 7.7.2 Standard plemene Genotyp: aa = červenooký (Heč) AA = modrooký (Hem) Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc kg 0,2 0,4 0,6 0,8 1,0 1,2 Bodovací stupnice: Pozice 1. Hmotnost 10 bodů Pozice 2. Tvar 20 bodů Pozice 3. Typ 20 bodů Pozice 4. Srst 15 bodů Pozice 5. Hlava, ucho 20 bodů Pozice 6. Barva krycího chlupu a podsady 10 bodů Pozice 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů Pozice 1. hmotnost Měsíc 0,70 0,79 kg 0,80 0,89 kg 0,90 1,25 kg 1,26 1,34 kg 1,35 1,50 kg kg 8 bodů 9 bodů 10 bodů 9 bodů 8 bodů 49

50 Pozice 2. tvar Králíček bez vystouplých kostí, utažený bez vystouplých předních lopatek. Králíček stojí na kočičím nášlepu. Pozice 3. typ Tělo je zavalité a široké. Končetiny jsou krátké a silné. Krk je téměř neznatelný, pírko úměrné tělu. Je nutný vzpřímený postoj na hrudních končetinách. Pozice 4. srst Srst má být hustá, pružná, na pohmat měkká. Délka chlupu kolem 1,8 2 cm. Pozice 5. hlava, ucho Hlava je velká, široká. Šířka čela je u ,5cm, u cm. Krk je nevýrazný, oči velké a vypouklé. Uši jsou dlouhé 4-5,5cm, vzpřímené a u sebe nesené. Pozice 6. barva, podsada Barva má být čistě bílá, barva drápů je bílá. u červenookých má být barva oka růžová s karmínovou panenkou, u modrookých světle modrá s tmavší panenkou. Pozice 7. péče a zdraví Hodnotí se příprava na výstavu atd. (Zadina,2003) Hermelín v Německu Standard 2004 Bodovací stupnice: Pozice 1. Hmotnost 20 bodů Pozice 2. Tělo,typ, tvar 20 bodů Pozice 3. Srst 15 bodů Pozice 4. Hlava 15 bodů Pozice 5. Uši 15 bodů Pozice 6. Barva krycího chlupu a podsady 10 bodů Pozice 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů 50

51 Hmotnost 1,0 do 1,05 do 1,10 1,10- do 1,40 do 1,45 do 1,50 (kg) 1,35 Body (Thormann,2008). 7.8 Rex Historie plemene V roce 1919 objevil mezi svými králíky rolník Gaillon ve Francii krátkosrstého králíka, a v dalším vrhu ještě jednoho. Byly to zřejmě mutační formy. Původně se uvažovalo, že na mutaci měla vliv sifilitida zaječí, ale později byli objeveni krátkosrstí králíci ještě v Německu, a v Normandii, ale u těchto nebyla sifilitida zjištěna, takže šlo zřejmě o klasickou mutaci. Rolník Gaillon králíky vyměnil místnímu farmáři Giletovi. Ten je prodal univerzitnímu prof. Köhlerovi. Tento pan prof. Se začal chovem zaobírat, a již po pěti letech roku 1924 vystavil šest kusů na výstavě v Paříži. Protože králíci měli zvláštní barvu a krátkou srst, pojmenovali je Castorex bobří král. Jeden párek těchto králíků koupil i prof. Nachtsheim pro Výzkumný ústav univerzity v Berlíně Dahlem. Další králíci byli prodáni do Bavorska a Švýcarska. V roce 1926 se v Lübecku objevili další krátkosrstí králíci šdomodré barvy, kteří ale měli zkadeřenou srst, budící dojem persiánu. Tito králíci byli pojmenováni Woll rex( vlněný rex). Jeden pár opět koupil prof. Nachtsheim, a jinak celý chov získal výborný německý chovatel a posuzovatel Fritz Joppich. Chov byl málo úspěšný, a po asi osmi letech zanikl, a vytratil se. A do třetice byli v roce 1927 opět ve Francii v Normandii,objeveni v chovu velkých ruských, králíci s krátkou srstí, odlišnou od Wollrex a Castorex, kterou pojmenovali Normandská srst. Jeden párek těchto králíků skončil rovněž ve výzkumném ústavu u prof. Nachtsheima, a ostatní se rozplynuli, a pro malý úspěch se po krátké době z chovu vytratili a zanikli. První barevný rex byl vyšlechtěn v Německu, a byl to ČiRex. Chovy Castor rexů se silně rozšiřovaly, neboť byl velký zájem o tyto kůže. Rexi byli po nejvíce chováni v Německu, kde mezi největší chovatele patřil H. Koopman. V roce1930 bylo na výstavě v Lipsku vystaveno cca 630 rexů v několika barvách. Králíci byli šlechtěni na srst bez pesíků a v délce srsti 8-10 mm. Při šlechtění takové srsti začalo docházet k degenerativním změnám. Rodila se mláďata holá, s křivými končetinami apod.. Jak 51

52 jsem uvedl, všechny tři druhy krátkosrstých králíků získal pro Výzkumný ústav při Vysoké škole výborný genetik profesor Dr. Nachtsheim, který prováděl genetické výzkumné pokusy. Po mnoha zkouškách zjistil, že všechna plemena rexů jsou si v srsti jiného genetického založení. V době, kdy docházelo ke generativním změnám (kvůli zkracování srsti), prozkoumal prof. Nachtsheim spolu s chovatelem rexů A.Mettem (zubní lékař), pod mikroskopem velké množství vzorků rexovité srsti, a došli k závěru že králíci s touto srstí jsou degenerativně nemocní. Začali do chovu vybírat králíky s delší srstí a přečnívajícím pesíkem, a po úmorné práci se jim podařilo zrenovovat rexovitou srst na délku mm a přečnívající pesík o 1-2 mm nad krycí chlup. Zvířata začali být vitální a v pořádku. Přesto se chovatelé rexů rozdělili na dva tábory, kdy jedni pokračovali v hladké, krátké srsti (tzv. francouzský typ), a druzí se přeorientovali na srst delší, lehce pesíkatoz ( tzv. Mertův typ). Tehdejší rexi byli málo typičtí, měli úzké hlavy, delší krk a uši cm. Celé toto snažení přerušila II. světová válka. Hodně chovů zaniklo, nebo bylo silně omezeno. Rozmach nastal opět po skončení války (Kozubík, 2007) Standard plemene Patří do skupiny rexů střední velikosti. Genotyp: aa----rexrex bílý červenooký AABBCCDDgg Kk dalmatinský strakáč černý Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc kg 0,5 0,9 1,4 1,9 2,4 2,8 3,3 3,8 52