Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra občanského práva

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra občanského práva Diplomová práce Rozvod manželství v evropském pohledu Margarita Christovová 2005 Čestné prohlášení: Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou práci na téma: Rozvod manželství v evropském pohledu zpracovala sama pouze s využitím pramenů v práci uvedených.

2 Za cenné rady, připomínky a pomoc při zpracování děkuji prof. JUDr. Milaně Hrušákové, CSc. 2

3 1 ÚVOD STRUKTURA ROZVOD POJMY Definice rozvodu Právní důvod rozvodu Rozvodové řízení a příslušný orgán Mediace Tvrdostní klauzule Ochrana nezletilého dítěte Den, kterým manželství zaniká VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY ROZVODU VE VYBRANÝCH EVROPSKÝCH STÁTECH ANGLIE BELGIE BULHARSKO ČESKÁ REPUBLIKA DÁNSKO FINSKO FRANCIE IRSKO ITÁLIE MAĎARSKO NĚMECKO NIZOZEMÍ NORSKO POLSKO PORTUGALSKO RAKOUSKO RUSKO ŘECKO SKOTSKO ŠPANĚLSKO ŠVÉDSKO ŠVÝCARSKO PŘEHLED SOUČASNÝCH EVROPSKÝCH PRÁVNÍCH ÚPRAV ROZVODU PŘEHLED SOUČASNÝCH DŮVODŮ ROZVODU V EVROPĚ MEDIACE - RODINNÁ A ROZVODOVÁ SROVNÁVACÍ PŘEHLED PODLE POJMŮ KLÍČOVÝCH PRO PRINCIPY EVROPSKÉHO RODINNÉHO PRÁVA DOPORUČENÉ KOMISÍ PRO EVROPSKÉ RODINNÉ PRÁVO PŘÍPUSTNOST ROZVODU MINIMÁLNÍ DÉLKA TRVÁNÍ MANŽELSTVÍ ROZVODOVÉ ŘÍZENÍ A PŘÍSLUŠNÝ ORGÁN TYPY ROZVODU...43 U 7.5 VZÁJEMNÁ DOHODA DOBA NA ROZMYŠLENOU NUTNOST DOHODY OBSAH DOHODY ROZHODOVÁNÍ O PRÁVNÍCH NÁSLEDCÍCH ROZVODU ROZVOD BEZ SOUHLASU JEDNOHO Z MANŽELŮ NA ZÁKLADĚ ODLUKY POJEM ODLUKA DALŠÍ DŮVODY ROZVODU BEZ SOUHLASU JEDNOHO Z MANŽELŮ VÁŽNÉ STRÁDÁNÍ NAVRHOVATELE PRINCIPY EVROPSKÉHO RODINNÉHO PRÁVA DOPORUČENÉ KOMISÍ PRO EVROPSKÉ RODINNÉ PRÁVO...50

4 8.1 OBECNÉ ZÁSADY ROZVOD PO VZÁJEMNÉ DOHODĚ ROZVOD BEZ SOUHLASU JEDNOHO Z MANŽELŮ PŘEHLED SOUČASNÝCH EVROPSKÝCH PŘÍSTUPŮ TABULKY ZÁVĚR RESUMÉ POUŽITÁ LITERATURA PRÁVNICKÉ ČASOPISY MONOGRAFIE PRÁVNÍ PŘEDPISY INTERNETOVÉ STRÁNKY

5 1 Úvod Rozvod a rodinné právo, i když nejsou v centru zájmu společnosti, se jí hluboce dotýkají. Tato práce podává základní informace o tom, s jakými pojmy se lze v rámci úpravy rozvodu setkat, blíže vymezuje jednotlivý typy rozvodů, zachycuje vývoj vybraných právních úprav a celoevropské snahy a plány v této oblasti. Práce si neklade za cíl vyčerpávající postih zvoleného tématu, ale spíše vytvoření jakéhosi obecného úvodu do výše zmíněné problematiky. Jednou z hlavních metod použitých při zpracování je metoda komparativní, a to zvláště její statická podoba zaměřující se především na konstatování shodných a rozdílných znaků. Nejvýznamnějšími prameny této práce jsou bezpochyby publikace vytvořené v rámci činnosti Komise pro evropské rodinné právo (CEFL) a to: European Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce a Principles of European Family Law Regarding Divorce and Maitenance Between Former Spouses. Mým přínosem se tak stává především zpřístupnění a částečné zpracování výše uvedených děl v českém jazyce. Vzhledem k obsáhlosti tématu se nevěnuji všem dílčím oblastem, ani různým aspektům (jako je psychologické, sociologické nebo jiné pojetí) ale pohybuji se pouze v obecné rovině práva, které zůstává, přes všechny problémy s jeho uplatňováním, stále ještě jedním z nejefektivnějších nástrojů řešení společenských problémů. 1.1 Struktura pojmům. V úvodu práce se věnuji rozvodu obecně, jeho definici a souvisejícím Obsáhlou část práce tvoří historický přehled vývoje právních úprav rozvodu vybraných evropských zemí (Anglie, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rusko, Řecko, Skotsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko). Přestože jde o odlišné pojetí, je možné 5

6 vypozorovat jejich společné znaky a tím zachytit postoje a trendy vládnoucí v Evropě. V dalších dvou kapitolách najdeme přehledné tabulky evropských právních úprav rozvodu a současných právních důvodů rozvodu. Kapitola je věnována také rodinné mediaci v procesu rozvodu. Právě v procesu rozvodu se zdá být uplatnění konsensuálních přístupů velice smysluplné. Srovnávací přehled, který následuje, představuje určitou předkapitolu další části nazvané: Principy evropského rodinného práva doporučené Komisí pro evropské rodinné právo. Tyto principy byly vytvořeny týmem expertů z oblasti rodinného práva různých evropských zemí. Nejsou závazné, ale měly by být pokládány za celistvý model práva vytvořený ne z politického, ale čistě akademického popudu. Principy mohou (a měly by) být jednotlivými zákonodárci postupně přejímány. Jde tedy o určité doporučení pečlivě vypracované na základě vyhodnocení mnoha kritérií. Do závěru jsem pro představu zařadila obrázek ukazující, jak si v návaznosti na předchozí stojí některé evropské státy a také trošku statistiky prostřednictvím dvou jednoduchých tabulek týkajících se rozvodovosti v Evropě. 6

7 2 Rozvod Rozvod velmi dobře reflektuje společenský, politický a náboženský vývoj jednotlivých zemí. Ve smyslu zrušení manželství za života manželů prošel rozvod historicky dlouhým a různorodým vývojem v závislosti zejména na kulturních tradicích státu a vlivu církve 1. Právní kultura v bývalých socialistických zemích byla výrazně ovlivněna ideologií komunistického totalitarismu, což se v oblasti rodinného práva projevilo systémem norem kogentního až imperativního charakteru. Také současná úprava ne zcela vyhovuje moderní rodině, ale rodinné právo nelze v žádné zemi změnit ze dne na den. Rodinné právo v evropských zemích prošlo mnoha změnami a reformami. Dá se říct, že zákonodárství demokratických i postsocialistických zemí bylo a je konfrontováno s podobnými problémy 2. Převážně byl v evropských právních úpravách pod vlivem práva římského a později pod vlivem práva kanonického (menší vliv zaznamenáváme v severských zemích) rozlišován rozvod manželství od stolu a lože a rozluka manželství. Pouze rozluka však znamenala zrušení manželství za života manželů. Právní podstata rozvodu manželství od stolu a lože spočívala v tom, že manželům bylo dovoleno žít odděleně, nebylo jim však umožněno uzavřít nové manželství. Rozvod manželství od stolu a lože se uplatňoval tam, kde právní úprava zrušení manželství za života manželů vycházela z konfesní příslušnosti manželů. Manželství katolické bylo nerozlučitelné ve státech, kde právní úprava tento princip akceptovala. Např. v Československé republice tomu tak bylo do roku 1919 a v Itálii dokonce do roku V současné době se již v žádném evropském státě nerozlučitelnost manželství pro katolíky nevyskytuje 3. K zásadním změnám došlo v sedmdesátých letech, kdy padl princip nerozlučitelnosti manželství. Naopak, rozlučitelnost manželství se stala zásadou demokratické úpravy manželství a postupně došlo k novelizacím příslušných 1 Radvanová, S. a Zuklínová, M. : Kurs občanského práva: instituty občanského práva, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 1999, str Králíčková, Z. : Autonomie vůle v rodinném právu v česko-italském porovnání, Masarykova univerzita, Brno, 2003, str Radvanová, S. a Zuklínová, M. : Kurs občanského práva: instituty občanského práva, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 1999, str. 60

8 zákonných ustanovení jednotlivých právních úprav. Podstatná reforma rozvodu manželství se uskutečnila ve Francii, SRN, v Itálii a posléze i v dalších státech. Pro evropské rozvodové zákonodárství je charakteristická především pluralita rozvodových důvodů. Ke klasickému rozvodovému důvodu: kvalifikovanému rozvratu manželství se připojuje i rozvod po vzájemné dohodě manželů. Sankční rozvod je na ústupu 4. Vývoj směřuje jednoznačně k usnadnění rozvodu 5. Subjektu rodinněprávních vztahů by mělo být umožněno zvolit si životní styl, formu rodinného soužití, a v jejich rámci pak i úpravu nejsoukromnějších poměrů osobních, včetně způsobu řešení eventuální krize 6. V rámci pokračující evropské integrace se oblast rodinného práva v posledních pár letech stala předmětem četných diskuzí. Rezoluce Evropského parlamentu vyzývající k vytvoření evropského občanského zákoníku podnítila rozsáhlou vědeckou debatu na téma harmonizace a unifikace rodinného práva a iniciovala v září 2001 založení Komise pro evropské rodinné právo (CEFL) 7, jejímž největším přínosem měla být formulace souboru takových principů evropského rodinného práva, které by nejlépe vyhovovaly již probíhající harmonizaci. Hlavním tématem první mezinárodní konference byl rozvod 8. Vytvořené principy sice nejsou závazné, ale měly by být pokládány za celistvý model práva, který může být jednotlivými zákonodárci přejímán. Jde tedy o určité doporučení zákonodárcům, a to na základě zvážení a vyhodnocení historického vývoje vybraných evropských zemí, budoucích trendů a sociologických aspektů 9. 4 Radvanová, S. a Zuklínová, M. : Kurs občanského práva: instituty občanského práva, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 1999, str.70 5 Mucha, I. : Sociologie Základní texty, Praha, 2004, str Králíčková, Z. : Autonomie vůle v rodinném právu v česko-italském porovnání, Masarykova univerzita, Brno, 2003, str Commission on European Family Law (CEFL), Molengraaff Institute for Private Law of Utrecht University, Nobelstraat 2a, 3512 EN Utrecht 8 Králíčková, Z. : Harmonizace a unifikace rodinného práva v Evropě, Právo a rodina, č. 2/2003, Praha, str Boele-Woelki, K. (eds.): Principles of European Family Law Regarding Divorce and Maitenance Between Former Spouses, first edition, Antwerp, Intersentia, 2004, str

9 2.1 Pojmy Definice rozvodu Rozvod může být obecně definován jako ex nunc zrušení platného manželství za života manželů. Tohoto zrušení je dosaženo v řízení upraveném právem, a to rozhodnutím příslušného orgánu ze zákonem stanovených důvodů Právní důvod rozvodu V evropských právních úpravách rozvodu manželství se můžeme v různých kombinacích a modifikacích setkat v podstatě se třemi variantami rozvodu: rozvod manželství na základě viny (Je tradičně nejstarší formou úpravy. Vyslovení viny na rozvodu, resp. na rozvratu, má zpravidla závažné hmotněprávní důsledky projevující se zejména ve vyživovací povinnosti k rozvedenému manželovi a při vypořádání majetkových vztahů.), rozvod manželství na základě rozvratu (Je založen na objektivní skutečnosti. V některých právních úpravách je vyžadováno zjišťování příčin rozvratu a rozvrat musí být prokázán, v některých právních úpravách se existence rozvratu prokazuje nepřímo. Současně je možné zjišťovat i vinu na tomto rozvratu s hmotně právními důsledky, anebo se vina nezjišťuje.), rozvod manželství na základě dohody manželů (Je nejmodernější formou rozvodu manželství. Právní úpravy se liší podle rozsahu dohody, zpravidla však tato dohoda musí obsahovat i řešení právních následků rozvodu. Některé právní úpravy, např. Bulharsko, nepřipouští rozvod dohodou u manželů, kteří mají nezletilé děti.) Rozvodové řízení a příslušný orgán Rozvodovému řízení a některým jeho specifikům věnují evropské právní řády značnou pozornost. Jde zejména o otázky smírčího řízení, různých tzv. 10 Boele-Woelki, K. (eds.): Principles of European Family Law Regarding Divorce and Maitenance Between Former Spouses, first edition, Antwerp, Intersentia, 2004, str Hrušáková, M. : Rodinné právo v aplikační praxi, Rozvod - Děti - Výživné, Edice právních rozhledů, 2000, str. 3 9

10 deliberačních lhůt (lhůt na rozmyšlenou), ale též např. povinného advokátního zastoupení. Vedle rozvodu provedeného soudem existuje i tzv. administrativní rozvod, kdy za splnění určitých podmínek (zpravidla neexistence nezletilých dětí) o rozvodu rozhoduje správní (obvykle matriční) orgán Mediace Mediace chápe konflikt jako přirozený jev, jenž je možné za pomoci prostředníka vlastními silami účastníků řešit (návrat k odpovědnosti za sebe i druhé neboli podpora pomoci svépomocí ) 13. Mediace je neformální, strukturovaný proces řešení konfliktů. Sporným stranám pomáhá v řešení jejich situace a dosažení výsledné dohody nestranná třetí osoba mediátor. Podporuje klienty v hledání společné smírné cesty a ve vytvoření vzájemně přijatelné dohody. Ti, kdo rozhodují o výsledku sporu, jsou samotní účastníci mediačního procesu. Význam mediace roste u nás i ve světě Tvrdostní klauzule Zákony obvykle vyslovují určitou ochranu tomu z manželů, který se na rozvratu manželství nepodílel a pro něhož by rozvod manželství znamenal zvlášť závažnou újmu. Na jedné straně zákonodárci upouštějí od kodifikace subjektivního prvku zavinění v souvislosti s rozvratem manželství a to zejména pro obtížnost aplikace obecných forem zavinění v rozvodovém právu. Proto, na druhé straně, zakotvují klauzuli proti tvrdosti, která spočívá v rovině objektivní. Klauzule proti tvrdosti může být uplatněna také ve prospěch dítěte Hrušáková, M. : Rodinné právo v aplikační praxi, Rozvod - Děti - Výživné, Edice právních rozhledů, 2000, str Mandová, M. a Vinařová, J. : Mediace jako způsob řešení konfliktů, Právo a rodina, č. 12/2004, Praha, str staženo Radvanová, S. a Zuklínová, M. : Kurs občanského práva: instituty občanského práva, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 1999, str.70 10

11 2.1.6 Ochrana nezletilého dítěte V rozvodových předpisech je počítáno s tím, že rozvod nemůže být vysloven dříve, než jsou upraveny právní poměry nezletilého dítěte a jeho rodičů pro dobu po rozvodu. Moderní evropské úpravy důsledně sledují naplnění požadavku ochrany právních zájmů nezletilého dítěte Den, kterým manželství zaniká Existence manželství může významně ovlivnit jak soukromoprávní, zejména majetkové vztahy manželů, tak i některé jejich veřejnoprávní nároky (např. důchodové) 17. Obecně lze říci, že k zániku manželství dochází dnem, kdy rozhodnutí o rozvodu nabude právní moci. Podrobnosti o nabytí právní moci upravují různé právní předpisy různě. Manželství zaniká také registrací u příslušného správního orgánu. 16 Radvanová, S. a Zuklínová, M. : Kurs občanského práva: instituty občanského práva, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 1999, str Radvanová, S. a Zuklínová, M. : Kurs občanského práva: instituty občanského práva, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 1999, str.70 11

12 3 Vývoj právní úpravy rozvodu ve vybraných evropských státech Historie uzákonění rozvodu se velmi různí. Např. ve Skotsku se dostaneme až do roku 1573, kdežto v Irsku byl rozvod umožněn až se zákonem o rodinném právu z roku Anglie V Anglii byl soudní rozvod poprvé zaveden zákonem o manželských sporech z roku Manžel mohl žalovat o rozvod na základě nevěry manželky. Tak tomu bylo až do roku 1923, kdy mohli z důvodu cizoložství žalovat oba manželé 18. Podle zákona o manželských sporech z roku 1937 mohla být žádost o rozvod podána z následujících důvodů: cizoložství, krutost, opuštění na tři roky, nevyléčitelná nemoc. Celá úprava byla založena na vině odpůrce a nevině navrhovatele. V roce 1966 se objevily dvě teorie. První prosazovala kvalifikovaný rozvrat manželství jako jediný důvod rozvodu. Druhá teorie připouštěla kvalifikovaný rozvrat jen jako dodatečný důvod rozvodu manželství. Prokázán měl být dobou odluky, která mohla být kratší, souhlasil-li odpůrce s rozvodem. Rozvodová reforma z roku 1969 uzákoněná zákonem o manželských sporech z roku 1973 udělala kompromis mezi oběma úpravami. Zrušila všechny staré důvody a zavedla jediný důvod rozvodu: kvalifikovaný rozvrat manželství, který však musí být prokázán alespoň jedním z následujících důvodů: cizoložství a netolerantní chování, 18 staženo

13 chování manžela takové povahy, že s ním nelze rozumně očekávat soužití, nepřetržité opuštění na nejméně dva roky, manželé spolu nežijí nepřetržitě nejméně dva roky a žalovaný s rozvodem souhlasí, manželé spolu nežijí minimálně pět let Belgie V Belgii se v letech v rámci rozvodové úpravy žádné větší změny neudály. Občanský zákoník nabízel možnost sankčního rozvodu, ale i rozvodu dohodou. Tuto možnost nabízelo v té době jen pár evropských zemí 20. V roce 1974 byl uzákoněn rozvod nevycházející z principu viny. Po deseti letech odluky, dokonce i proti vůli nevinného manžela, mohlo být dosaženo rozvodu. Tato úprava umožňovala dosáhnout rozvodu po deseti letech odluky také manželům duševně nemocných osob. V roce 1982 byla doba odluky zkrácena na pět let a v roce 2000 dokonce na dva roky. Novela z roku 1994 podstatně zjednodušila a zlidštila rozvodové řízení (např. tím, že byl snížen počet stání před dosažením rozvodu). Novela z roku 1997 představila už jen menší změny v rozvodovém řízení Bulharsko V Bulharsku do roku 1945 neexistovala světská úprava manželského práva. To bylo upraveno církevními předpisy jednotlivých církví. Bulharské církevní právo znalo více důvodů rozvodu než světské manželské právo západních zemí. Šlo o 12 tzv. absolutních důvodů rozvodu, 19 Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str staženo Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

14 které můžeme rozdělit na 10, jejichž podstatou je neplnění manželských závazků, a 2 spočívající v objektivním důvodu neplnění manželských závazků 22. Důvody, jejichž podstatou je neplnění manželských závazků : nepřítomnost manžela (ne manželky) po 4 roky, s neznámým místem pobytu, se známým místem pobytu, ale s úmyslem neplatit výživné manželce. vypudila-li žena svého manžela nebo ho opustila na dobu 3 let bez dobrého důvodu a odmítla s ním žít navzdory přemlouvání církevních autorit, znesvěcení manželství cizoložstvím, neprokázané obvinění z cizoložství, opilství a marnotratnost, psychické (žárlivost, pomluvy, falešné obviňování) nebo fyzické násilí proti manželovi, dětem, nebo blízkým příbuzným, usilování o manželův život, nepřirozený pohlavní styk, omezování víry a vnucování jiné víry, odsouzení k tvrdému trestu za krádež, potulování se nebo vraždu. Objektivní důvody neplnění manželských závazků: lékařsky prokázané nedostatky jako je sexuální impotence nebo fyzický odpor, duševní choroba, epilepsie nebo syfilis, ovšem až po neúspěšné léčbě. Právo na rozvod mělo osobní povahu, bylo nepřevoditelné a neděditelné. Potlačováno bylo zvláště tam, kde byla naděje na usmíření nebo nápravu. Rozvodové řízení se konalo před církevními soudy na vlastní žádost. Historie úpravy rozvodu světským právem začíná v roce 1945 se zavedením manželské vyhlášky. Ta představila následující důvody rozvodu: rozvod po vzájemné dohodě 6 následujících důvodů: cizoložství, usilování o manželův život, odsouzení, nepřítomnost, nemoc, impotence a neplodnost, 22 staženo

15 hrubé porušení manželských závazků a manželský rozvrat (tento důvod musel být určen soudem). Zákon o osobách a rodině z roku 1949 vypustil důvod impotence a neplodnosti. Důležité změny v rozvodové legislativě se udály v roce Prosazovala se ideologie ochrany manželství, byl zakázán rozvod po vzájemné dohodě a konciliační schůzky se staly povinnými. Tento postup však nevedl ke snížení rozvodovosti, ale k prodlužování celého řízení. V roce 1953 byly vypuštěny všechny dřívější důvody rozvodu a byl ponechán jediný: manželský rozvrat. Zákon o rodině z roku 1968 upravoval dva důvody rozvodu: rozvod po vzájemné dohodě, rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu manželství. Zákon o rodině z roku 1985 zachoval předešlé dva důvody rozvodu (platné v současnosti) a obnovil rozvod na základě viny Česká republika V České republice platil až do roku 1950 všeobecný občanský zákoník z roku 1811, který původně upravoval možnost právního ukončení manželství za života manželů na konfesním principu. Tento princip byl odstraněn až po vzniku samostatného Československa tzv. manželskou novelou (zák. č. 320/1919 Sb.z. a n.), běžně nazývanou rozlukový zákon 24. Ten zaváděl fakultativní církevní sňatek a stanovil konkrétní důvody, při jejichž existenci vznikal manželům právní nárok na rozluku (bez ohledu na vyznání) 25. Důvody rozluky: cizoložství, 23 Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str Veselá, R. a kol. : Rodina a rodinné právo, historie, současnost a perspektivy, Eurolex Bohemia, Praha, 2003, str. 76 a násl. 25 Veselá, R. : Vývoj rodinného práva do roku 1938, Masarykova univerzita, Brno, 1993, str

16 odsouzení k výkonu trestu odnětí svobody na tři roky nebo dobu kratší, ale za trestný čin svědčící o zvrhlé povaze, zlomyslné opuštění manžela a odmítnutí návratu na soudní vyzvání do šesti měsíců, usilování o manželův život nebo zdraví, zlé nakládání a urážka manželovy cti, zhýralost, duševní choroba, která trvá tři roky, duševní degradace trvající dva roky, epilepsie trvající alespoň rok s nejméně šesti záchvaty v roce, tak hluboký rozvrat, že na manželích nelze spravedlivě požadovati, aby v manželství setrvali (soud nevyhoví žalobě manžela převážně vinného), nepřekonatelný odpor (soud vyhoví žalobě jen v případě připojení se druhého manžela, nejlépe bylo-li již vícekrát dosaženo rozvodu od stolu a lože) 26. Zákon o právu rodinném (zák. č. 265/1949 Sb.) silně vycházel ze sovětského pojetí rodinného práva. Vypracovala ho ale smíšená československopolská komise a to je důvod, proč se náš zákon o právu rodinném v podstatě shodoval s polským zákonem o právu rodinném. Mimo jiné došlo k vyčlenění právní úpravy o rodině z práva občanského 27. Tento stav je dodnes předmětem kritiky. Výše zmíněný zákon také odstranil rozlišování rozvodu a rozluky. Z předchozích důvodů rozluky převzal pouze jediný důvod, který vydržel až do současnosti. Důvod rozvodu: kvalifikovaný rozvrat. O rozvod nemohl žádat manžel, který rozvrat výlučně zavinil, ledaže druhý manžel projevil s rozvodem souhlas. Následkem takové úpravy vznikala tzv. mrtvá manželství, pročež bylo výše zmíněné ustanovení zákonným opatřením předsednictva Národního shromáždění č. 61/1955 Sb., o změně předpisů o rozvodu, zmírněno tak, že výjimečně bylo možné povolit rozvod i proti vůli výlučně nevinného manžela, jestliže rozvrácené manželství již delší dobu 26 staženo Více k tomu: Veselá, R. a kol. : Rodina a rodinné právo, historie, současnost a perspektivy, Eurolex Bohemia, Praha, 2003, str

17 neplnilo společenský účel. Výrok o vině byl obligatorní součástí rozvodového rozsudku, na žádost obou manželů však mohlo být od výroku o vině upuštěno 28. Zákon o rodině (zák. č. 94/1963 Sb.) prozřetelně opustil princip viny na rozvodu. Jediným důvodem nadále zůstal kvalifikovaný rozvrat manželství. Soud byl povinen zjišťovat příčiny rozvratu a přihlížel zejména k zájmům nezletilých dětí. Do roku 1973 rozvodovému řízení obligatorně předcházelo smírčí řízení. To se po určité době stalo značně formálním a proto bylo zrušeno. Soudci byla příslušným právním předpisem uložena povinnost pokoušet se o smír v každé fázi rozvodu. Postupem času se rozvod zjednodušoval a tak se jeho průběh v následujících třiceti letech podstatně lišil. Začátkem 90. let již bylo zřejmé, že dosavadní úprava nevyhovuje potřebám společnosti. Výzkumy opakovaně prokázaly, že způsob rozvodu se značně promítá do porozvodových vztahů, kterými pak trpí zejména nezletilé děti, což je v rozporu s jejich chráněnými zájmy 29. V roce 1998 zák. č. 91/1998 Sb. došlo k dlouho očekávané nové úpravě rozvodu manželství 30. Zůstal zachován jediný důvod rozvodu a to: kvalifikovaný rozvrat. Podstatou nové právní úpravy nebylo a ani nemělo být rozšíření důvodů rozvodu, ale míra zjišťování příčin rozvratu. Můžeme rozlišit tři druhy rozvodu manželství: sporný (dle 24) spočívající v soudním zjišťování příčin manželského rozvratu, zpravidla proti vůli manžela, který návrh na zahájení řízení nepodal, nesporný rozvod manželů (dle 24a), bez zjišťování příčin manželského rozvratu při splnění zákonných podmínek 31, 28 Veselá, R. a kol. : Rodina a rodinné právo, historie, současnost a perspektivy, Eurolex Bohemia, Praha, 2003, str Hrušáková, M. : Rozvod a paragrafy, 2. aktualizované vydání, Computer Press, Brno, 2003, str k zákonu č. 91/1998 Sb. : Novotná, V. : Linde, Rodinné právo, č. 0/1998, Praha, str. 4 Závodská, D. J. : Linde, Rodinné právo, č. 0/1998, Praha, str. 16 Hrušáková M. : Linde, Rodinné právo, č. 1/1999, Praha, str. 5-6 Králíčková, Z. : Linde, Rodinné právo, č. 1/1999, Praha, str. 7 Kurimaiová, A. : Linde, Rodinné právo, č. 1/1999, Praha, str. 14 Jurčík, R. : Linde, Rodinné právo, č. 3/1999, Praha, str

18 ztížený rozvod (dle 24b). Přes existenci rozvratu, při prokázání tzv. tvrdostní klauzule ( 24b), soud rozvod dočasně zamítne 32. Tato úprava neznamená zavedení pricipu viny, který znaly steré úpravy našeho zákona o rodině. Ustanovením se chrání pouze ten z manželů, vůči němuž by zánik manželství znamenal citelnou nespravedlnost, a to nejen z hlediska ekonomických dopadů odst. 2 za určitých podmínek dočasně znemožní dosažení rozvodu po dobu nezletilosti společných dětí. Dále je nutné upozornit (zvláště vzhledem k vžité terminologii "nesporný" rozvod), že všechny druhy rozvodu probíhají dle českého osř v tzv. sporném řízení Dánsko V roce 1922 vstoupil v Dánsku v platnost zákon o uzavírání a zrušení manželství. Tento zákon zavedl právo na odluku v případě kvalifikovaného rozvratu a právo na rozvod na základě odluky po určitou dobu. Novela z roku 1969 umožňuje požadovat rozvod po třech letech, kdy spolu manželé nežijí kvůli neshodám 35. Další novela je z roku Právo na odluku se stává jednostranným. Doba odluky představuje časové období vhodné k úvahám a promyšlení. Doba odloučení přestává běžet následkem návratu k manželským vztahů na dobu čtyř týdnů nebo pokračováním v manželském soužití po dobu delší než tři měsíce. Po odluce šest měsíců je možné dosáhnout rozvodu za předpokladu, že oba manželé souhlasí. Do roku 1989 byly platné následující důvody rozvodu: jednoroční odluka, nežijí-li spolu manželé vzhledem k nesnášenlivosti tři roky, zmizení jednoho z manželů, 31 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších změn 32 Plecitý, V. a Salač, J. : Základy rodinného práva, Eurounion, Praha, 2001, str Závodská, D. J., Mašek, D., Králová, M., Francová, M. a Novák, J. : Manželství a rozvody: Praktický návod jak problémy řešit a jak jim předcházet, Linde, Praha, 2003, str Průchová, B. : Slušný rozvod, ERA, Brno, 2002, str staženo

19 bigamie, cizoložství, vystavování manžela pohlavní chorobě, násilí, odsouzení k výkonu trestu odnětí svobody na nejméně dva roky, duševní choroba trvající nejméně tři roky. Pozdějšími novelami byly důvody rozvodu zjednodušeny a zredukovány na následujících pět: odluka, nežijí-li spolu manželé vzhledem k nesnášenlivosti dva roky, cizoložství, násilí, bigamie Finsko Ve Finsku se prvotní rozvodové normy objevily v manželském zákoně z roku Rozvod byl založen převážně na principu viny: domácí násilí, cizoložství, pohlavní choroba, alkoholismus a drogová závislost, odsouzení v trestním řízení. Úprava ale zaváděla také rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu. V tomto případě mohlo být rozvodu dosaženo po faktické odluce trvající nejméně dva roky, byla-li tato odluka způsobena rozvratem 37. Rozvod po vzájemné dohodě byl zaveden novelou z roku Ta přidala k existujícím ustanovením také ustanovení o soudní odluce. Na základě společné žádosti mohlo být dosaženo soudní odluky a po roce odluky také rozvodu. 36 Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str staženo

20 Radikální změny se v právní úpravě udály v roce Eliminován byl princip viny, stejně jako kvalifikovaný rozvrat nebo vzájemná dohoda. Představen byl: rozvod na žádost. Celý proces je velmi jednoduchý a úprava v podstatě upustila od uvažování v rovině právních důvodů rozvodu. Požádat o rozvod je možné prostřednictvím písemné žádosti, která obsahuje přání rozvést se. Po uplynutí šestiměsíční doby na rozmyšlenou je možné dosáhnout rozvodu obnovením žádosti jedním z manželů. Soud může rozvod zamítnout aplikací různých typů tvrdostních klauzulí Francie Ve Francii předcházelo úpravě rozvodu ustanovení o soudní odluce manželů, která představovala jedinou možnost řešení rozpadajícího se manželství 39. Možnost rozvodu přinesl francouzský občanský zákoník z roku Jediný přípustný rozvod byl ale rozvod na základě viny. To samozřejmě časem přestalo vyhovovat měnící se společnosti a tak byli rozvrácení manželé nuceni hrát komedii s přesně rozdělenými rolemi viníka a nevinného. Naštěstí se kromě společnosti vyvíjelo také myšlení zákonodárců a tak se objevil reformní zákon s celou škálou různých důvodů rozvodu: rozvod po vzájemné dohodě, rozvod na základě doznání manželů, rozvod na základě viny, rozvod na základě odluky po šest a více let, rozvod na základě duševní choroby jednoho z manželů trvající nejméně šest let. Tato reforma byla připravena významným francouzským profesorem Jeanem Carbonnierem. 38 Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str staženo

21 Reformní zákon z roku 1975 zamýšlel upřednostnit rozvod po vzájemné dohodě bez vyloučení ostatních důvodů rozvodu Irsko Právní úprava rozvodu se v Irsku stala opravdovým milníkem právní i společenské historie 41. Manželský zákon z roku 1996 zavedl v Irsku zrušení manželství rozvodem Itálie V roce 1978 bylo zavedením určitých opatření sledováno zajištění finančně slabšího manžela: výživné, finanční podpora, pozůstalostní důchody. Druhá, mnohem významnější novela z roku 1987 s sebou přinesla následující vylepšení: rozvod na základě společné žádosti, tříletá odluka (místo pětileté), větší důraz na zájmech nezletilých dětí, jasnější definice výživného, restrikce pravomocí soudce 43 V současnosti je jediným důvodem rozvodu v Itálii kvalifikovaný rozvrat, který je chápán jako rozpad fyzického a duševního svazku mezi manžely a vyplývá z některého z následujících důvodů: odsouzení manžela za určité trestné činy, včetně těch, které byly spáchány před uzavřením manželství: 40 Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str staženo Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str staženo

22 odsouzení k doživotnímu trestu odnětí svobody nebo k trestu odnětí svobody přesahujícímu patnáct let a to včetně kumulativních trestů uvalených různými rozsudky (nezapočítávají se tresty za politické zločiny a zločiny spáchané z určitého morálního a společenského přesvědčení), odsouzení k trestu odnětí svobody na jakoukoli dobu za zločin definovaný v 564 trestního řádu nebo za jeden ze zločinů definovaných v 519, 521, 523 a 524 trestního řádu nebo za nabádání, vykořisťování, nátlak nebo napomáhání v souvislosti s prostitucí, odsouzení k jakémukoli trestu za úmyslnou vraždu dítěte nebo za pokus o vraždu dítěte nebo manžela(manželky), odsouzení na jakoukoli dobu odnětí svobody za spáchání dvou a více zločinů definovaných v 582, jestliže existují přitěžující okolnosti v podobě působení újmy druhému z manželů nebo dítěti ve smyslu druhého odstavce 583 a 570, 572 a 643 trestního řádu. (V posledním zmíněném případě by měl soudce schvalující rozvod manželství nebo ukončení civilních náležitostí plynoucích z manželství ověřit, že neexistuje žádná šance na pokračování společného života rodiny, když vezme v úvahu budoucí chování odsouzeného z manželů.) Doba odloučení trvající alespoň tři roky: soudní, po vzájemné dohodě. manželství nebylo fakticky naplněno, jeden z manželů, který je zahraniční občan, dosáhl zrušení manželství s občanem jiného státu nebo nové manželství v cizině Maďarsko Maďarský manželský zákon z roku 1894 rozlišoval absolutní a relativní důvody rozvodu. U relativních důvodů zvažoval soudce u 44 Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str , 22

23 jednotlivých případů vážnost uvedeného důvodu. Manžel, na jehož straně byla vina, nemohl žádat o rozvod. V rozvodovém rozsudku musela být přiřknuta vina jedné ze stran nebo oběma stranám 45. Samozřejmě to mělo své nevýhody. Např. byla-li vina přiřknuta manželce, nemohla následně uplatnit své právo na výživné. Rozvod dohodou nebyl možný, byla zde jen možnost "po dohodě" s manželem předstírat jeden z důvodů rozvodu s tím, že jeden z manželů byl v rozsudku označen za viníka. Rozvodové právo se nezměnilo až do roku K dřívějším důvodům na principu viny přibyly další, které na principu viny nestály: rozvod po vzájemné dohodě, rozvod na základě pěti let odluky. Zákon o rodině z roku 1952 obsahoval veškerou úpravu rodinného práva. Manželství mohlo být rozvedeno, pokud k tomu byl dobrý důvod. Dříve uplatňované důvody už nebyly dostačující. Novela z roku 1974 stanovila jediný důvod rozvodu: kvalifikovaný rozvrat manželství. Upravila také vzájemnou dohodu, dostatečně prokazující rozvrat. Zákon z roku 1995 se zabývá usmířením v rozvodových sporech a rozšiřuje škálu případů, které může soud rozvést "na prvním stání" Německo V Německu v 19. století, v závislosti na převaze katolického nebo protestantského vyznání v jednotlivých státech, se úpravy rozvodu velmi lišily. Na počátku 20. století byl znám rozvod na principu viny 47. Rozlišovaly se tzv. absolutní a relativní důvody rozvodu. Absolutní důvody: cizoložství, bigamie, 45 staženo Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str staženo

24 určité sexuální trestné činy, pokus o zabití, úmyslné opuštění. Relativní důvody (kombinují vinu a rozvrat manželství): rozvrat způsobený závažným porušováním manželských povinností, rozvrat způsobený pochybným a nemorálním chováním. Soud musel v každém případě jmenovat ve svém rozhodnutí vinnou stranu, což mělo závažné právní následky, zejména v oblasti výživného. Manželství bylo možné rozvést také z důvodu duševní choroby (vina zde nehrála žádnou roli). V roce 1938 zavedl manželský zákon tyto důvody rozvodu: na základě viny, nežijí-li spolu manželé po tři roky a nelze-li obnovu soužití vzhledem k hlubokému rozvratu očekávat. I tady však hrála otázka viny svou roli. Vinná strana nemohla bez souhlasu manžela rozvodu nikdy dosáhnout. Reformní návrhy v tomto směru nebyly příliš úspěšné a tak se stávalo, že díky odporu nevinné strany nemohlo být dosaženo rozvodu mezi manžely odloučenými i více než 20 let. V letech vedle sebe na území Německa existovaly dva státy s velmi odlišným ideologickým přístupem (NSR a NDR). V roce 1965 zavedla bývalá NDR rodinným zákoníkem jediný důvod rozvodu: kvalifikovaný rozvrat. Rozvodu mohlo být dosaženo jen z vážných důvodů, tzn. ztratilo-li manželství smysl pro manžele, děti a tím i pro společnost. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 byl rodinný zákoník od základu přepsán. V roce 1990 se předpisy platné v NSR staly platnými i pro bývalou NDR. Reformní zákon o rodinném právu z roku 1976 umístil rozvod zpět do občanského zákoníku. Úprava je postavena na principu rozvratu manželství. Provinění manželů se již nezkoumá, ani jako předpoklad pro rozvod, ani jako námitka proti návrhu pro rozvod. Rozhodný pro tvrzení v rozvodovém návrhu je 24

25 rozvrat manželství, lhostejno, který z manželů se může jevit za tento stav zodpovědný. Dále reforma představila speciální úpravu rodinných soudů s pravomocí v manželských sporech a sporech souvisejících 48. Při přípravě oddělení německého práva od principu zavinění se vedla diskuse, zda se manželé nemohou rozvést dohodou, nebo zda nemohou uvést i jiný rozvodový důvod, než umožňuje zákon (například dohodli jsme se, že naše manželství může být rozvedeno jen z důvodu těžkého provinění na návrh nevinné strany ). Tyto snahy o soukromý rozvod však nebyly uskutečněny. Soud je povinen stav rozvratu manželských vztahů zkoumat a stanovit skutečné šance na usmíření. Soudu přísluší analyzovat vnitřní stav manželství a vyvodit prognózu usmíření. Nerozhoduje objektivní obraz manželského soužití, posouzení rozvratu manželství závisí na tom, zda je konkrétní subjektivní představa manžela o manželském soužití trvale poškozena Nizozemí V Nizozemí existovaly do roku 1971 čtyři důvody rozvodu 50 : cizoložství, zlomyslné lži, odsouzení za určité trestné činy, krutost. Od roku 1971 jsou všechny tyto důvody nahrazeny důvodem jediným: kvalifikovaným rozvratem Norsko V Norsku byly známy tři důvody rozvodu již v roce 1687 (cizoložství, impotence, opuštění). V roce 1790 bylo možno 48 Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str Macháčková, L. : Německá hmotně právní úprava zániku manželství rozvodem, Právo a rodina, č. 9/2004, Praha, str staženo Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

26 dosáhnout administrativního rozvodu po tříleté době odluky nebo nežili-li spolu manželé 6-7 let. Rozvodové právo z roku 1909 představilo rozvod dohodou, který byl možný po jednoroční době odluky. Dále pak upravoval rozvod na principu viny a také rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu. Odluky a později rozvodu bylo obvykle dosaženo na základě kvalifikovaného rozvratu, který nemusel být prokazován 52. Manželský zákon z roku 1991 zavedl nový rozvodový režim. Každý z manželů může požádat o rozvod po uplynutí určité doby odluky (jeden rok) nebo po přerušeném soužití manželů (dva roky), přičemž dohoda ani specifický důvod nejsou vyžadovány Polsko První zákon jednotně upravující manželské právo pro celé území byl přijat krátce po druhé světové válce. V platnosti zůstal až do roku Bylo možné podat žádost o rozvod jedním z manželů. Důvodem byl kvalifikovaný rozvrat, jehož příčinou mělo být např.: cizoložství, nezřízené chování, spáchání zavrženíhodného zločinu, alkoholismus a drogová závislost, infekční pohlavní choroby nebo mentální choroba trvající déle než rok. Ustanovení nezahrnovalo jako důvod rozvodu odluku 54. V případě dohody manželů bylo možné dosáhnout rozvodu, pokud manželství trvalo alespoň tři roky. Další zákon upravující manželské právo je z roku 1950, platný až do roku Tento zákon upustil od jmenovitého výčtu důvodů rozvodu a namísto toho 52 staženo Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str staženo

27 stanovil následující: pokud došlo k úplnému a trvalému rozvratu manželství, kterýkoliv z manželů může požádat o rozvod. Rozvod není přípustný z následujících důvodů: rozvod manželů by ohrozil blaho nezletilých dětí, rozvod je žádán tím z manželů, který je viníkem rozvratu manželství a druhý z manželů k rozvodu nedá souhlas. Nicméně i přes absenci souhlasu druhého z manželů může soud manželství ve výjimečných případech rozvést, a to v případě, že manželé žijí ve stálém faktickém odloučení. Od roku 1965 je manželské právo upravováno zákonem o rodině a poručnictví. Polské právo tedy zajišťuje rozvod manželství soudním rozhodnutím v případě úplného rozpadu manželství (kvalifikovaný rozvrat a v rámci něj existence pozitivních a negativních důvodů) Portugalsko V Portugalsku byl rozvod zaveden nařízením z roku 1910 krátce cizoložství, po vzniku třetí republiky. Tato úprava obsahovala formu rozvodu založeného na vině a rozvodu vzájemnou dohodou. Rozvod založený na vině stál jak na subjektivních důvodech: opuštění rodiny, závažné trestné činy, tak na důvodech objektivních: faktická odluka, duševní choroba, nepřítomnost. Konkordát z roku 1940 stanovil, že katolická manželství nemohou být rozvedena. Systém rozvodů občanskoprávních manželství byl zachován Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str staženo

28 Občanský zákoník z roku 1966 zachoval systém týkající se katolických manželství stanovený konkordátem. Tato úprava bránila civilním rozvodům tím, že vypustila objektivní důvody pro rozvod a vyžadovala, aby rozvodu po vzájemné dohodě předcházelo soudní rozhodnutí o odluce. Dále také umožňovala soudci zamítnout žádost o rozvod. V roce 1975 Portugalsko společně s Vatikánem schválili dodatek ke konkordátu z roku 1940 jako reakci na veřejnou kritiku proti nemožnosti rozvést katolická manželství. Nejvýraznější vylepšení rozvodového systému zavedla reforma z roku Výčet důvodů byl nahrazen obecnou klauzulí týkající se rozvratu a upravením důvodu, jehož podstatou je vážné porušování manželských povinností. V roce 1995 bylo možno dosáhnout rozvodu nebo soudní odluky po vzájemné dohodě, a to v případě, že v manželství nebyly nezletilé děti (případně byl-li již vynesen rozsudek ve věci péče o ně). Velmi se zjednodušil rozvod po vzájemné dohodě, který má nyní jen jedno slyšení, na kterém se manželé dohodnou na následujícím: stanovení výživného tomu z manželů, který o ně žádá, péče o nezletilé dítě, bydlení. Je na advokátovi, aby posoudil adekvátnost dohody. Pokud shledá dohodu nevyhovující zájmům dítěte, jsou dvě možnosti: rodiče změní dohodu, nesouhlasí s návrhem advokáta. Ve druhém případě je žádost manželů o rozvod předána příslušnému soudu Rakousko V Rakousku 58 se první úprava občanskoprávního rozvodu 57 Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

29 objevuje s manželským zákonem z roku Do té doby bylo možné dosáhnout pouze rozsudku o soudní odluce manželů (rozvod od stolu a lože), který však manželství nerušil. Manželský zákon upravuje rozvod na principu viny a také na základě kvalifikovaného rozvratu manželství. Reforma z roku 1978 rozšiřuje úpravu o rozvod dohodou. Nejčerstvější novela je z roku 1999, která zeslabuje rozvod na základě viny tím, že cizoložství a odmítnutí mít děti přestávají být tzv. absolutním základem pro rozvod Rusko V Rusku občanskoprávní rozvod neexistoval do roku Zákon o rodině z roku 1918 uváděl jako jediný důvod rozvodu: kvalifikovaný rozvrat manželství. Za předpokladu, že oba manželé s rozvodem souhlasili, mohlo být rozvodu dosaženo registrací u příslušného správního orgánu. Pokud ale jeden z manželů nesouhlasil, muselo být zahájeno soudní řízení. Zákon o rodině z roku 1926 rozvodové řízení zjednodušil tím, že umožnil jednostranné zrušení manželství. Druhá strana pak byla o rozvodu vyrozuměna písemně 60. V roce 1944 za účelem ochrany rodiny došlo k znesnadnění rozvodu. Povoleno bylo pouze soudní řízení a konečný rozsudek vydával soud druhé instance. Manželé museli prokázat kvalifikovaný rozvrat. Soud navíc mohl zamítnout žádost o rozvod, i když oba manželé o rozvod usilovali. Zákon o rodině z roku 1969 zavedl vedle soudního řízení opět možnost správního řízení. Ačkoli kvalifikovaný rozvrat zůstal jediným důvodem rozvodu, manželé ho již nemusí dokazovat. Souhlasí-li oba s rozvodem, má se za to, že rozvrat byl prokázán staženo Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str staženo Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

30 3.18 Řecko V Řecku byl rozvod až do roku 1920 upraven hlavně Románsko - Byzanckým právem. První řecký zákon v této oblasti byl zákon č. 2228/1920, který uváděl následující důvody rozvodu 62 : cizoložství, bigamie, usilování o život manžela, zlomyslné opuštění na dva roky, silné citové odcizení, sexuální impotence, duševní choroba, lepra. Tato úprava byla nahrazena úpravou občanského zákoníku z roku 1946, který nepřinesl žádné změny a poté zákonem č. 868/1979, který představil rozvod na základě toho, že spolu manželé jeden rok nežijí. Nutnost pokusu o usmíření byla zrušena v roce Současným právním pramenem je zák. č. 1329/1983, který je součástí občanského zákoníku, kde nalezneme následující důvody rozvodu: kvalifikovaný rozvrat manželství, úředně deklarovaná nepřítomnost manžela, dohoda o odluce Skotsko Ve Skotsku soudy začaly rozvádět manželství z důvodu cizoložství už v roce V roce 1573 se samostatným důvodem stalo opuštění. Rozvodový zákon z roku 1938 přidal krutost, 62 staženo Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, 30

31 nevyléčitelnou duševní chorobu, prostopášnost a surovost 64. Rozvodový zákon z roku 1976 tyto důvody zrušil a zavedl jediný důvod: kvalifikovaný rozvrat manželství. Kvalifikovaný rozvrat manželství může být prokázán jedině jedním z následujících důvodů: rozvod z důvodu cizoložství, rozvod na základě manželova chování takové povahy, že nelze rozumně očekávat soužití s ním, rozvod na základě úmyslného a bezdůvodného opuštění nepřetržitě na déle než dva roky, rozvod na základě toho, že spolu manželé nepřetržitě nežijí po dobu dvou let a žalovaný s rozvodem souhlasí, rozvod na základě toho, že spolu manželé nežijí pět let Španělsko Ve Španělsku byl rozvod poprvé upraven rozvodovým zákonem z roku Mimo jiné upravoval také rozvod po zvzájemné dohodě. Po skončení občanské války zrušil Frankův zákon z roku 1939 republikánský rozvodový zákon a rozvod byl ze španělského právního řádu vypuštěn. Během této doby bylo jedinou možností, jak vystoupit z manželství, odluka dle podmínek stanovených článkem 105 španělského občanského zákoníku. Důvody pro odluku byly založeny na myšlence odloučení jako trestu za hanebné chování vinného manžela a pouze poškozený z manželů mohl podat žádost o odluku 66. Po té, co v roce 1978 vstoupila v platnost španělská ústava, bylo rozvodové právo znovu zavedeno zákonem z roku Tento zákon upravuje řízení ve věcech neplatnosti manželství, odluky a rozvodu staženo Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str staženo Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

32 3.21 Švédsko Jedinými důvody rozvodu byly v roce 1734 cizoložství a opuštění. Postupem času se objevily nové (dodatečné) důvody: vážné provinění na straně jednoho z manželů, vážný konflikt mezi manžely vedoucí ke vzájemnému odporu a nesnášenlivosti. Nový pohled na rozvod se objevil v roce 1915 se zákonem o uzavření a zrušení manželství. Zákon k různým důvodům na základě viny zavedl rozvrat manželství jako samostatný důvod. Tato úprava byla výsledkem spolupráce zemí Dánska, Finska, Islandu, Norska a Švédska. Brzy byla jeho obdoba zavedena i v dalších severských zemích. Rozvodu na základě kvalifikovaného rozvratu musela předcházet soudní odluka 68. Společná žádost manželů o soudní odluku byla chápána jako dostatečný důkaz rozvratu. Pokud souhlasil pouze jeden z manželů, musel být rozvrat dokazován. Po uplynutí jednoho roku od soudní odluky mohl žádost o rozvod podat kterýkoliv z manželů. Zákon z roku 1915 obsahoval také několik důvodů pro rozvod na základě viny, které dávaly poškozenému z manželů právo na okamžitý rozvod nebo jednostranný nárok na soudní odluku. Těmito důvody byly: neschopnost zajistit rodinu, alkoholismus, agresivní chování. Okamžitého rozvodu mohlo být také dosaženo, pokud spolu manželé nežili po dobu více než tří let z důvodu rozvratu. Tato úprava byla v době svého uvedení velice liberální a v mnoha evropských zemích se podobné pravidla objevily až o let později. Novela z roku 1973 upustila od úpravy soudní odluky, prohlášení manželství za neplatné, stejně tak, jako zvláštních důvodů rozvodu. Vina jako důvod pro rozvod ztratila význam. Žádost o rozvod jednoho z manželů je 68 staženo

33 dostatečný důvod rozvodu. Rozvodu může být dosaženo ihned po podání žádosti, ale v určitých případech mu musí předcházet doba na rozmyšlenou v délce šesti měsíců. V roce 1987 byla tato úprava přejata manželským zákonem a je platná i v současnosti Švýcarsko 1. ledna 1912 vstoupil v platnost občanský zákoník. Do té doby bylo manželské právo upraveno legislativou jednotlivých kantonů. Výsledkem obtížných rozvodů manželů rozdílných náboženských vyznání se však do jisté míry stalo rozvodové právo předmětem unifikace na federální úrovni již v 19. století 70. Švýcarský občanský zákoník z roku 1907 navázal na federální akt z roku S odkazem na reformaci zavedl, podobně jako v zahraničních právních řádech, zvláštní důvody pro rozvod: rozvod na základě viny (na straně žalovaného), rozvod na základě nevyléčitelné duševní poruchy, rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu (v té době obecně nebyl důvodem rozvodu na mezinárodní úrovni). V roce 2000 bylo rodinné právo přepracováno. Nové rozvodové právo sice stále vyžaduje potřebu soudního rozvodového řízení, ale klade si za cíl již déle nepřikládat váhu otázce viny. Záměrem je podpořit manžele v dosáhnutí vzájemné dohody s ohledem na zejména nejlepší zájmy dítěte Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str staženo Boele-Woelki, K. (eds.):european Family Law in Action,Volume I: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

34 4 Přehled současných evropských právních úprav rozvodu ANGLIE A WALES BELGIE BULHARSKO ČESKÁ REPUBLIKA DÁNSKO FINSKO FRANCIE IRSKO ITÁLIE MAĎARSKO NĚMECKO NIZOZEMÍ NORSKO POLSKO PORTUGALSKO RAKOUSKO zákon o manželských sporech (1973), ve znění zákona o projednávání manželských a rodinných sporů (1984) a pozdějších změn, zákon o rodinném právu (1996), ve znění pozdějších změn občanský zákoník, ve znění pozdějších změn, , soudní zákoník, ve znění pozdějších změn, zákon o rodině(1985), ve znění pozdějších změn, zákon o občanském soudním řízení (osř), ve znění pozdějších změn, zákon o rodině(1963), ve znění pozdějších změn, část první, hlava pátá, sloučený zákon o uzavírání a zrušení manželství (1999), ve znění pozdějších změn manželský zákon (1929), ve znění pozdějších změn občanský zákoník, ve znění pozdějších změn, , zákoník o občanském soudním řízení, ve znění pozdějších změn, , zákon o organizaci soudnictví, ve znění pozdějších změn, L zákon o rodinném právu (1996), ve znění pozdějších změn zákon o rozvázání manželství (1970), ve znění pozdějších změn zákon o rodině, manželství a poručnictví (1952), ve znění pozdějších změn, osř, ve znění pozdějších změn občanský zákoník, ve znění pozdějších změn, , zákon o občanském soudním řízení, ve znění pozdějších změn, , zákon o záležitostech nesporného soudnictví, ve znění pozdějších změn občanský zákoník, ve znění pozdějších změn, 1: a 1: , osř, ve znění pozdějších změn, manželský zákon (1991), ve znění pozdějších změn, zákon o rodině a poručnictví (1964), ve znění pozdějších změn, 55-61, osř, občanský zákoník, ve znění pozdějších změn manželský zákon (1938), ve znění pozdějších změn, 46 a násl.

35 RUSKO ŘECKO SKOTSKO ŠPANĚLSKO ŠVÉDSKO ŠVÝCARSKO zákon o rodině (1995), ve znění pozdějších změn, kapitola 4 občanský zákoník, ve znění pozdějších změn, kniha 4, kapitola 7, , osř, ve znění pozdějších změn, 16, , 681B, nařízení č. 1347/2000 rozvodový zákon (1976), ve znění pozdějších změn občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (S obecnou úpravou občanského zákoníku, ve znění pozdějších změn, který platí v celém Španělsku koexistují úpravy samosprávných celků.) manželský zákon (1987), ve znění pozdějších změn, kapitola 5 a 14 občanský zákoník, ve znění pozdějších změn,

36 5 Přehled současných důvodů rozvodu v Evropě ANGLIE A WALES BELGIE BULHARSKO ČESKÁ REPUBLIKA DÁNSKO FINSKO FRANCIE IRSKO rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu, který však musí být prokázán alespoň jedním z následujících důvodů: o cizoložství a netolerantní chování, o chování takového rázu, že nelze rozumně očekávat soužití s takovým partnerem o nepřetržité opuštění na nejméně dva roky, o manželé spolu nežijí nepřetržitě nejméně dva roky a žalovaný s rozvodem souhlasí, manželé spolu nežijí minimálně pět let. rozvod dohodou rozvod na základě viny rozvod na základě odluky rozvod přeměnou soudního rozhodnutí o odluce rozvod na základě odluky z důvodu duševní nemoci jednoho z manželů rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu rozvod po vzájemné dohodě rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu rozvod na základě odluky rozvod na základě nesnášenlivosti, v důsledku které spolu manželé nežijí dva roky rozvod z důvodu cizoložství rozvod z důvodu násilí rozvod z důvodu bigamie tzv. rozvod prostřednictvím písemné žádosti podané oběma manžely nebo jenom jedním z nich po uplynutí šestiměsíční doby na rozmyšlenou (tato doba není vyžadována nežijí-li spolu manželé nejméně dva roky) ex nunc zrušení např. v případech bigamie (navrhovatelem je státní zástupce) rozvod dohodou rozvod na základě doznání viny obou manželů rozvod na základě viny jednoho nebo obou manželů rozvod na základě odluky po šest a více let rozvod na základě duševní choroby jednoho z manželů trvající nejméně šest let rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu (musí být splněny následující podmínky: o manželé spolu nežijí minimálně čtyři roky z předešlých pěti, o není žádná naděje na usmíření mezi manželi, o takové opatření soud považuje za vhodné vzhledem k okolnostem.)

37 ITÁLIE MAĎARSKO NĚMECKO NIZOZEMÍ NORSKO POLSKO PORTUGALSKO RAKOUSKO RUSKO ŘECKO rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu (rozpad fyzického a duševního spojení mezi manžely na základě: o odsouzení za určité trestné činy o odluka trvající alespoň tři roky soudní po vzájemné dohodě o manželství nebylo fakticky naplněno o jeden z manželů, který je zahraničním občanem, dosáhl zrušení manželství s občanem jiného státu, eventuálně nové manželství v cizině rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu manželství rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu manželství (v rámci něj rozvod dohodou) rozvod na základě jednoroční odluky rozvod na základě toho, že spolu manželé nejméně dva roky nežijí rozvod z důvodu týrání na základě kvalifikovaného rozvratu manželství (existenci tzv. pozitivních a negativních podmínek rozvodu manželství zkoumá soud ex offo) sporný rozvod o subjektivní důvody: => vážné porušování manželských povinností, které jsou následující: - úcta, - věrnost, - soužití, - spolupráce, - podpora o objektivní důvody: nepřetržitá faktická odluka po dobu tří let, v případě, že druhý manžel neodporuje, odluka po dobu jednoho roku, duševní choroba trvající déle než tři roky rozvod po vzájemné dohodě rozvod na základě viny rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu rozvod dohodou rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu "de facto" rozvod po vzájemné dohodě (vzájemná dohoda není považována za samostatný důvod) rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu rozvod na základě dohodnuté odluky rozvod na základě úředně deklarované nepřítomnosti 37

38 SKOTSKO ŠPANĚLSKO ŠVÉDSKO ŠVÝCARSKO rozvod z důvodu cizoložství rozvod na základě manželova chování takové povahy, že nelze rozumně očekávat soužití s ním rozvod na základě úmyslného a bezdůvodného opuštění nepřetržitě na déle než dva roky rozvod na základě toho, že spolu manželé nepřetržitě nežijí po dobu dvou let a žalovaný s rozvodem souhlasí rozvod na základě toho, že spolu manželé nežijí pět let rozvod, kde není vyžadováno ukončení manželského soužití (v případě odsouzení za určitý trestný čin) rozvod, kde je vyžadováno ukončení manželského soužití o v případech, kdy byla podána žádost o soudní odluku v případě ukončení manželského soužití po dobu nejméně jednoho roku od podání žádosti o soudní odluku po vzájemné dohodě v případě ukončení manželského soužití po dobu nejméně jednoho roku od podání žádosti o soudní odluku na základě některého z důvodů pro odluku v případě ukončení manželského soužití po dobu nejméně dvou let od dosažení soudní odluky o v případech, kdy nebyla podána žádost o soudní odluku rozvod po vzájemné dohodě (doba na rozmyšlenou šest měsíců není vyžadována, nejsou-li v manželství děti mladší šestnácti let) rozvod bez souhlasu jednoho z manželů (rozvodu musí předcházet šestiměsíční doba na rozmyšlenou, to neplatí v případě dvouroční odluky) zrušení manželství okamžitým rozvodem v případech, kdy manželství vzniklo přes existenci absolutní překážky uzavření manželství (může být zahájeno na návrh státního zástupce) rozvod na základě společné žádosti o s úplnou dohodou o s částečnou dohodou rozvod na základě jednostranné žádosti o poté, co spolu manželé nežijí déle než čtyři roky o poté, kdy by pokračování manželství bylo nesmyslné 38

39 6 Mediace - rodinná a rozvodová V záběru Evropské konference o rodinném právu, zabývající se tématem Rodinné právo v budoucnosti, byl přijat požadavek na přípravu mezinárodního dokumentu o zásadách týkajících se mediace nebo jiných postupů při řešení rodinných rozepří. Výbor expertů pro rodinné právo pod vedením Evropského výboru pro právní spolupráci vypracoval Doporučení Rady Evropy o mediaci v rodině (Doporučení č. R/98/1). Jde o zajímavý dokument, s nímž by se postupně měli seznámit nejen právníci, zabývající se rodinnými poměry, ale i všichni, kdo do rodinných poměrů jakkoli zasahují. Rodinná mediace se hodí k urovnání citlivých problémů obklopujících rodinné záležitosti lépe než právní mechanismy. Zejména v procesu rozvodu manželství mají být uplatněny konsensuální přístupy a tím redukován konflikt v zájmu všech členů rodiny. Mediační systémy mají směřovat k tomu, aby byly chráněny nejlepší zájmy dětí, zvláště dosahováním vhodného uspořádání kontaktů s dítětem a péčí o ně. Touto dobrovolnou a smírnou cestou by mělo být především omezeno škodlivé působení důsledků rodinného rozvratu a naopak podpořeny pokračující vztahy mezi členy rodiny. Mediace taktéž umožňuje dosáhnout redukce ekonomických a sociálních nákladů, které s sebou nese rozpad rodiny event. rozvod manželství. Vědecký výzkum povahy a dopadu sporů v rodině ukazuje, že trvající konflikt může podkopat rodičovské schopnosti a přivodit tak značné nesnáze dětem 72. Jak ukazují zahraniční zkušenosti, rodinná mediace v mnoha ohledech prospívá v řadě případů i práci soudců. Úspěšné zprostředkování může dokonce zabránit vzniku soudní pře, mnohdy ve svém výsledku lidsky neúspěšnému. Budoucnost mediace v České republice, v oblasti rodinného práva, zvláště pak v rozvodových sporech, závisí mimo jiné na přístupu a zapojení právníků. Má-li určitá společnost plně využít veškerých výhod mediace v tomto směru, je 72 Radvanová, S. : Význam rodinné mediace, Právo a rodina, č. 6/2001, Praha, str. 9-12

40 nutné, aby větší počet právníků mediaci pochopil a uvědomil si, kdy může být užitečná.výsledkem může být nejen kvalitní mediace, ale také právní služby, které lépe reagují na potřeby klientů a společnosti 73. Je třeba odlišit mediaci rodinnou a rozvodovou. Podle výzkumu Rady Evropy je rozvodová mediace vyhledávána mnohem častěji než mediace rodinná. Rozvodová mediace řeší problémy spojené se samotným rozvodem či rozchodem partnerů, ochranou zájmů nezletilých dětí a s tím související finanční a majetkové otázky. Nejúčinnější je mediace ještě před započetím soudního řízení, ale může být prováděna i během něho nebo po něm (pokud nastanou nové rozpory, znovu se objeví předcházející nebo některá ze stran bude usilovat o změnu existujících dohod). Cílem rozvodové mediace je uspokojivá stabilizace rodinných vztahů, a tedy prevence negativních jevů, které rodinné krize doprovázejí, a to především psychické problémy dětí, plynoucí z bojů o jejich svěření do péče jednoho z rodičů. Při aplikaci rozvodové mediace musí být brána v úvahu určitá specifika, která rodinné spory provázejí. Protože jde zpravidla o silně emočně nabité vztahy, které mohou výrazně ovlivňovat všechny členy rodiny, je nezbytným úkolem mediátora oddělit konfliktní partnerskou rovinu od případné roviny rodičovské a podpořit vůli a schopnost rozcházejících se partnerů být přes vzájemný konflikt komunikujícími lidmi a kompetentními rodiči. Jedním z typických znaků rozvodové mediace je častá snaha partnerů vtáhnout mediátora do svého negativního vztahu, proto se v těchto případech upřednostňuje mediace v páru. Výhody rozvodové mediace proti soudnímu řízení jsou zřejmé. Spočívají především v zachování soukromí v osobních a rodinných záležitostech, minimalizaci finančních výdajů, redukci nepřátelství mezi partnery a v podpoře jejich vzájemné kooperace. Partneři, kteří jsou schopni o citlivých a 73 Voňková, J. : Postavení mediace v české společnosti, Právo a rodina, č. 10/2001, Praha, str

41 problematických okruzích uzavřít dohodu, jsou méně náchylní ji ignorovat nebo porušovat. Doporučení k rodinné mediaci č. R (98)1 navrhuje mimo jiné zpracovat v jednotlivých státech teorii mediace, provést empirické výzkumy, zvyšovat propagaci mediace v médiích, podporovat mediační programy a pracovat na tvorbě standardů práce v mediační oblasti. Důležitým doporučením je úprava vnitrostátního rodinného zákonodárství tak, aby byla usnadněna možnost schvalovat dohody uzavřené v rámci rodinné mediace a zároveň aby byly zajištěny mechanismy pro případné vynucení těchto metod Mandová, M. a Vinařová, J. : Mediace jako způsob řešení konfliktů, Právo a rodina, č. 12/2004, Praha, str

42 7 Srovnávací přehled podle pojmů klíčových pro Principy evropského rodinného práva doporučené Komisí pro evropské rodinné právo 7.1 Přípustnost rozvodu Rozvod je přípustný pro téměř všechny současné evropské právní řády. Výjimku v tomto směru představuje pouze právní řád Malty, který žádnou formu rozvodu nepřipouští Minimální délka trvání manželství Požadavek minimální délky trvání manželství můžeme nalézt např. v právních řádech Anglie (o rozvod nemůže být požádáno během prvního roku manželství) a Irska (navrhovatel rozvodu musí žít odděleně čtyři roky během předešlých pěti let). Často se v různých právních řádech, zejména u rozvodu po vzájemné dohodě, objevuje požadavek na určitou dobu odloučení, následkem čehož je tak vlastně vyžadována minimální délka trvání manželství. Lze zaznamenat pět odlišných vyžadovaných délek odloučení, a to: šest měsíců (např. Rakousko, Dánsko a Francie), jeden rok (např. Česká republika, Německo, Řecko, Norsko a Španělsko), dva roky (např. Belgie, Anglie a Skotsko), tři roky (např. Bulharsko, Maďarsko a Itálie), pět let (např. Irsko). Právní řády připouštějící rozvod na základě odloučení vyžadují, aby tato doba byla delší. tři nebo šest let (např. Rakousko), pět let (např. Anglie a Skotsko), šest let (např. Francie). Při nedostatku souhlasu je v Dánsku a Norsku vyžadován rok odloučení Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str. 17

43 7.3 Rozvodové řízení a příslušný orgán Rozvodové řízení je ve všech zkoumaných zemích záležitostí práva a většinou vyžaduje soudní rozsudek. Rozvodu je možné dosáhnout v soudním, ale také ve správním řízení (po splnění určitých podmínek, např. v Dánsku, Portugalsku, Rusku nebo Norsku). Naprosto ojedinělý přístup můžeme nalézt v nizozemské právní úpravě, která sice umožňuje rozvod jen soudní cestou, ale současně nabízí možnost tzv. bleskového rozvodu. Toho lze dosáhnout jednoduše přechodem z manželství do registrovaného partnerství, a to bez soudního řízení, teoreticky za 24 hodin. Registrovaným partnerům už pak zbývá jen zrušit jejich partnerství vzájemnou dohodou. V Evropě jde o nejrychlejší metodu, jak dosáhnout rozvodu, ačkoli Rusko a Švédsko se v případě, že se manželé dohodli a nemají děti, také řadí k zástupcům jednoduchého řízení. V soudním řízení je většinou vyžadována osobní účast. Anglie, Finsko a Švédsko představují výjimku v tom, že účastníci řízení se po splnění určitých podmínek nemusí dostavit k soudu a celé řízení tak proběhne na základě psaných dokumentů. Další výjimkou v tomto směru je např. Německo, jehož úprava stanovila pro účastníky povinné zastoupení advokátem Typy rozvodu Můžeme rozlišit právní úpravy s jediným důvodem rozvodu (např. Česká republika, Anglie, Německo, Maďarsko,Irsko, Itálie, Nizozemí, Polsko, Rusko a Skotsko) a právní úpravy s více důvody rozvodu. V případě jediného důvodu je často tímto důvodem kvalifikovaný rozvrat manželství, který bývá formulován různě a někdy je dále dělen do dodatečných sub-kategorií. U právních úprav s více důvody rozvodu jde o následující důvody rozvodu: rozvod vycházející z principu viny a rozvod nevycházející z principu viny. Dalším typem je rozvod po vzájemné dohodě. Konkrétní rozvodové důvody mhou být dva (např. Bulharsko a Švýcarsko), tři (např. Rakousko) nebo pět (např. Belgie a Francie). Ve Finsku a 76 Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

44 Švédsku nalezneme úpravu jednostranného rozvodu, kde žádný rozvodový důvod není potřeba (žádost jednoho z manželů je dostačující) Vzájemná dohoda Dohoda manželů hraje více či méně důležitou roli v každém evropském právním řádu. Ve Finsku a Švédsku není potřeba žádný rozvodový důvod. V Dánsku a Norsku lze dosáhnout soudní odluky na žádost, která, pokud se manželé takto dohodnou, může vést k rozvodu na žádost, v Norsku po jednom roce a v Dánsku po šesti měsících. Pro další skupinu zemí představuje dohoda samostatný důvod rozvodu (např. Bulharsko, Francie a Portugalsko) nebo se samostatnému důvodu blíží (např. Rakousko, Belgie, Řecko a Švýcarsko). Početná skupina zemí, která vzájemnou dohodu jako důvod rozvodu neuznala, stanovila podmínku kvalifikovaného rozvratu manželství. Dohoda je v tomto případě považována za důkaz a neklamnou známku toho, že manželství je nenapravitelně rozvráceno (např. Česká republika, Německo, Maďarsko, Irsko, Nizozemí a Rusko). Dohoda je významná také v případech, kdy došlo k předchozímu faktickému nebo formálnímu odloučení. V tom, zda a proč je vyžadována doba odloučení, nenajdeme mezi porovnávanými právními úpravami společného jmenovatele. Zhruba polovina porovnávaných právních úprav, i přes to, že oba manželé s rozvodem souhlasí, vyžaduje určitou dobu odloučení, a druhá polovina za stejných podmínek tuto nevyžaduje Doba na rozmyšlenou Právní řády Finska a Švédska vyžadují šestiměsíční dobu na rozmyšlenou. Během této doby není přesně stanoveno, co by měli manželé dělat, kromě zvažování jejich rozhodnutí. Narozdíl od Švédska je ve Finsku šestiměsíční lhůta povinná a pouze v určitých případech nemusí být dodržena. Nicméně v obou 78 Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

45 právních řádech tato doba není vyžadována, nežijí-li spolu manželé nejméně dva roky. Francie a Belgie vyžadují mezi první a druhou žádostí o rozvod uplynutí tříměsíční lhůty, kterou můžeme považovat za dobu na rozmyšlenou. Podobně je tomu v Anglii Nutnost dohody Dohodu o právních následcích rozvodu vyžadují státy znající více důvodů rozvodu, včetně rozvodu po vzájemné dohodě (např. Rakousko, Belgie, Bulharsko, Francie, Řecko, Portugalsko), ale i státy s jediným důvodem, nejčastěji kvalifikovaným rozvratem manželství (např. Německo, Maďarsko, Irsko, Španělsko). Požadavky na dohodu se velmi různí právní řád od právního řádu. Zhruba polovina porovnávaných právních úprav nevyžaduje dohodu o právních následcích rozvodu (např. Česká republika, Anglie, Finsko, Itálie, Nizozemí, Norsko, Polsko, Rusko, Skotsko a Švédsko). Některé právní řády nevyžadují, aby se manželé dohodli, ale dovolují manželům učinit společný návrh (např. v České republice se takový návrh může týkat péče o dítě, ale příslušný orgán má pravomoc kontrolovat, zda je návrh v souladu s nejlepšími zájmy dítěte). Možnost manželů činit společné návrhy znají také právní řády Dánska, Anglie a Ruska Obsah dohody V Belgii, Bulharsku a Francii se manželé musí dohodnout na všech možných právních následcích rozvodu. Také v Maďarsku a Španělsku jsou požadavky na obsah dohody široké. Švýcarské právo rozlišuje mezi dohodou a společným návrhem, přičemž dohoda musí být vyčerpávající. Návrhy se týkají pouze právních následků pro nezletilé děti. Tam, kde právo požaduje nebo dovoluje dohodu nebo návrh týkající se právních následků pro nezletilé děti, musí příslušný orgán tento návrh nebo dohodu podrobně prozkoumat a zjišťovat, zda je v souladu se zájmy nezletilých dětí (např. v Rakousku, Belgii, České 80 Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

46 republice, Dánsku, Anglii, Francii, Německu). Oproti tomu majetkoprávní následky takovému prozkoumání podrobeny nebývají. Mnoho z evropských právních řádů se nevyjadřuje k formě manželské dohody, nicméně výhody psaného dokumentu jsou zřejmé. Písemný dokument vyjadřuje vážnější úmysl a dobře poslouží především jako důkaz obsahu. V neposlední řadě písemnou formu dohody ocení také orgán, který má prozkoumat její obsah Rozhodování o právních následcích rozvodu Forma typu rozvodu je irelevantní v otázce, zda určitý právní řád umožňuje příslušnému orgánu podrobně zkoumat dohodu o právních následcích. Rozlišujeme právní následky pro nezletilé děti a právní následky pro manžele. V téměř všech zkoumaných právních řádech má příslušný orgán pravomoc podrobně zkoumat dohodu týkající se nezletilých dětí. Díky tomu může posoudit, zda je dohoda v souladu s nejlepšími zájmy dětí. (např. Rakousko, Belgie, Bulharsko, Katalánsko, Česká Republika, Anglie, Finsko, Francie, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Nizozemí, Portugalsko, Rusko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko). Některé právní řády umožňují manželům v otázkách péče o dítě pouze formulovat návrhy. V těchto případech rozhodne v celém rozsahu příslušný orgán (např. Německo). Také v Anglii je tendence zkoumat následky vztahující se k dětem. Takové dohody jsou předmětem soudního prozkoumání, pokud je to potřeba, i v případě, že neexistuje právní úprava takového postupu. Ve většině právních řádů však příslušný orgán zkoumá pouze omezenou část a snaží se co nejvíce držet rodičovské dohody (např. Belgie, Nizozemí, Rusko a Švédsko). V některých řádech (např. v Rakousku) právo výslovně stanoví, že soudce schválí dohodu, pokud je v nejlepším zájmu dítěte. V mnoha řádech musí být dohoda po formální stránce uznána příslušným orgánem (např. Rakousko, Belgie, Bulharsko, Francie, Maďarsko, Portugalsko a Španělsko). Uznání dohody je téměř vždy nutnou podmínkou pro rozvedení manželství (např. Belgie a Francie). Rozvedení manželství např. v Rakousku na takovémto 82 Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

47 uznání nezávisí. V některých případech se dohoda stává součástí rozsudku (např. Belgie, Francie a Švýcarsko). Jednotlivé právní řády se liší v otázkách týkajících se role příslušného orgánu v případě, že dohoda není v souladu s nejlepšími zájmy dítěte. V Belgii a Francii je změna dohody ponechána manželům. Pokud se nedohodnou, soud žádost o rozvod zamítne. V Bulharsku zase, v případě, že dohoda není úplná nebo nejsou chráněny nejlepší zájmy dítěte, stanoví soud manželům dobu k odstranění závad. Pokud tak neučiní, žádost o rozvod bude zamítnuta. V ostatních systémech rozhoduje příslušný orgán (Rakousko, Katalánsko, Česká Republika, Anglie a Wales, Irsko, Itálie a Španělsko). V Portugalsku příslušný správní orgán předá případ soudu a ten ve věci rozhodne Rozvod bez souhlasu jednoho z manželů na základě odluky Ve většině ze zkoumaných zemí může být rozvod (celý nebo částečně) bez souhlasu jednoho z manželů založen na odluce jako důkazu kvalifikovaného rozvratu nebo jako samostatném důvodu. V Rakousku se předpokládá, že manželství je rozvrácené, pokud spolu manželé nežijí po šest let, ale tříletá doba odluky může být dostačující. V Belgii poskytuje zahájení rozvodového řízení po dvou letech odluky vyvratitelnou domněnku o kvalifikovaném rozvratu. V České republice, kde jeden z manželů s rozvodem nesouhlasí a jsou splněny podmínky tvrdostní klauzule, může být manželství rozvedeno, pokud spolu manželé nežili po více jak tři roky. V Dánsku může být důvodem rozvodu odluka manželů po dva roky z důvodu nesnášenlivosti, ale strany mají též právo jednostranně žádat o odluku a po roce potom o rozvod. V Anglii a Skotsku je jedním z pěti důkazů kvalifikovaného rozvratu odluka po dobu pěti let. Ve Francii může být rozvod založen na šestileté odluce. V Německu poskytuje tříletá odluka manželů vyvratitelnou domněnku kvalifikovaného rozvratu, zatímco v Řecku jsou vyžadovány čtyři roky. V Irsku je rozvod možný pouze v případě, že spolu manželé z posledních pěti let čtyři nežili a současně již nejsou žádné vyhlídky na 83 Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

48 usmíření. V Itálii je důvodem rozvodu tříletá odluka manželů od data schváleného soudem. V Norsku mohou manželé dosáhnout rozvodu na žádost po uplynutí dvou let, kdy spolu nežijí, ale každý z manželů může také zažádat o rozvod po jednom roce soudní odluky. V Portugalsku je faktické odloučení po dobu tří let dostatečné jako důkaz kvalifikovaného rozvratu. Ve Španělsku je obecně nefunkčnost manželského soužití po dobu pěti let důvodem pro rozvod, zatímco ve Švýcarsku jsou důvodem pro rozvod čtyři roky odloučení. Pár právních řádů (např. Bulharsko, Maďarsko, Nizozemí, Polsko a Rusko) odluku jako důvod rozvodu nezná. Namísto toho kvalifikovaný rozvrat, nebo v případě Ruska nemožnost budoucího manželského soužití a zachování manželství, musí být dokázáno v každém individuálním případě, i když si to v podstatě vyžádá dlouhé odloučení. Ve Finsku a Švédsku může být dosaženo rozvodu ihned bez předchozí doby na rozmyšlenou, pokud spolu manželé žili odděleně alespoň dva roky Pojem odluka Odluka nutně neznamená, že manželé musí žít v oddělených obydlích. Většina zemí nahlíží na odluku jako na oddělené domácnosti manželů, přičemž alespoň jeden z manželů musí vědět, že je manželství u konce. Menšině stačí to, že odloučení vyústilo v kvalifikovaný rozvrat Další důvody rozvodu bez souhlasu jednoho z manželů V deseti právních řádech může být rozvodu bez souhlasu jednoho z manželů dosaženo z jiných důvodů než ukončením společného soužití. V Rakousku to může být na základě zavrženíhodného chování způsobeného duševní chorobou, na základě duševní, infekční nebo odpudivé choroby. V Belgii může být dosaženo rozvodu na základě viny nebo odluky způsobené duševní poruchou jednoho z manželů. V Dánsku může být cizoložství, násilí a bigamie důvodem pro rozvod ze strany druhého manžela. V Anglii a Skotsku 84 Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

49 může být rozvod založen na cizoložství, určitém chování, nebo opuštění na určitou dobu. Ve Francii může být rozvod založen na základě viny, v Itálii a Španělsku na základě odsouzení k výkonu trestu odnětí svobody, v Norsku na základě týrání a v Portugalsku na základě porušování manželských povinností Vážné strádání navrhovatele Mnoho zemí s rozvodovým právem založeným na kvalifikovaném rozvratu nebo odluce poskytuje dodatečný důvod, který se dá považovat za typ tvrdostní klauzule. Tento důvod většinou zahrnuje určité zločiny a případy týrání a umožňuje jednomu z manželů okamžitě požádat o rozvod bez předchozí doby odloučení. V Itálii může manžel okamžitě podat návrh na rozvod z důvodu kvalifikovaného rozvratu, když je jeho manžel shledán vinným a odsouzen k doživotnímu trestu nebo k většímu než na 15 let nebo při zavraždění dítěte nebo z pokusu o vraždu druhého z manželů nebo dítěte. Ve Španělsku je povolena žádost o okamžitý rozvod v případě, že druhý manžel byl shledán vinným z pokusu o vraždu druhého z manželů, příp.jeho potomků nebo předků. V Německu, pokud spolu manželé nežijí dobu kratší jednoho roku, může být rozvodu dosaženo pouze v případě, že by trvání způsobovalo zbytečné strádání navrhovateli rozvodu Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

50 8 Principy evropského rodinného práva doporučené Komisí pro evropské rodinné právo PRICIPLES OF EUROPEAN FAMILY LAW PRINCIPY EVROPSKÉHO RODINNÉHO PRÁVA Preamble Recognising that, notwithstanding the existing diversities of national family law systems, there is nevertheless a growing convergence of laws; Recognising that the free movement of persons within Europe is hindered by the remaining differences; Desiring to contribute to the harmonisation of family law in Europe and to facilitate further the free movement of persons within Europe; Desiring to balance the interests of spouses and society and to support actual gender equality, taking into account the best interests of children, The Commission on European Family Law recommends the following Principles: Part I: Divorce Preambule Navzdory existujícím rozmanitostem národních systémů rodinných práv dochází ke sbližování těchto práv; zbylé rozdíly překážejí volnému pohybu osob v Evropě; přejíc si přispět k harmonizaci rodinného práva v Evropě a usnadnit další volný pohyb osob v Evropě; přejíc si vyvážit zájmy manželů a společnosti, podporovat rovnost a brát v úvahu nejlepší zájmy dětí, Komise pro evropské rodinné právo doporučuje následující principy: Část I: Rozvod Chapter I: General principles Kapitola I: Obecné zásady Principle 1:1 Permission of divorce (1) The law should permit divorce. (2) No duration of the marriage should be required. Princip 1:1 Přípustnost rozvodu (1) Rozvod dle práva je možný. (2) Není vyžadována žádná délka trvání manželství. Principle 1:2 Procedure by law and competent authority (1) The divorce procedure should be determined by law. (2) Divorce should be granted by the competent authority which can either be a judicial or an administrative body. Princip 1:2 Rozvodové řízení a příslušný orgán (1) Rozvodové řízení je upraveno právem. (2) Rozvodu je dosaženo rozhodnutím příslušného soudního nebo správního orgánu.

51 Principle 1:3 Types of divorce The law should permit both divorce by mutual consent and divorce without consent of one of the spouses. Princip 1:3 Typy rozvodu Právo připouští jak rozvod po vzájemné dohodě tak rozvod bez souhlasu jednoho z manželů. Chapter II.: Divorce by mutual consent Kapitola II: Rozvod po vzájemné dohodě Principle 1:4 Mutual consent (1) Divorce should be permited upon the basis of the spouses mutual consent. No period of factual separation should be required. (2) Mutual consent is to be understood as an agreement between the spouses that their marriage should be dissolved. (3) This agreement may be expressed either by a joint application of the spouses or by an application by one spouse with the acceptance of the other spouse. Princip 1:4 Vzájemná dohoda (1) Rozvod na základě vzájemné dohody manželů se připouští. Období faktického odloučení není vyžadováno. (2) Vzájemná dohoda je chápána jako souhlas manželů s tím, že jejich manželství by mělo být rozvedeno. (3) Tento souhlas je vyjádřen ve společné žádosti manželů nebo v žádosti pouze jednoho z manželů s připojením akceptace druhého manžela. Principle 1:5 Reflection period (1) If, at the commencement of the divorce proceedings, the spouses have children under the age of sixteen years and they have agreed upon all the consequences of the divorce as defined by Principle 1:6, a three-month period of reflection shall be required. If they have not agreed upon all the cosequences, then a six-month period shall be required. (2) If, at the commencement of the divorce proceedings, the spouses have no children under the age of sixteen years and they have agreed upon all the consequences of the divorce as defined by Principle 1:6(d) and (e), no period of reflection shall be required. If they have not agreed upon all the cosequences, a three-month period of reflection shall be required. (3) No period of reflection shall be required, if, at the commencement of the divorce proceedings, the spouses have been factually separated for six months. Princip 1:5 Doba na rozmyšlenou (1) Mají-li manželé v době zahájení rozvodového řízení děti mladší šestnácti let a dohodli se na všech právních následcích rozvodu (jak je definováno v principu 1:6), je vyžadována tříměsíční doba na rozmyšlenou. Pokud se na všech právních následcích rozvodu nedohodli, je vyžadována šestiměsíční doba na rozmyšlenou. (2) Nemají-li manželé v době zahájení rozvodového řízení děti mladší šestnácti let a dohodli se na všech právních následcích rozvodu (jak je definováno v principu 1:6(d) a (e)), není vyžadována žádná doba na rozmyšlenou. Pokud se na všech právních následcích rozvodu nedohodli, je vyžadována tříměsíční doba na rozmyšlenou. (3) Žijí-li manželé k datu zahájení rozvodového řízení odděleně šest měsíců, není vyžadována žádná doba na rozmyšlenou. 51

52 Principle 1:6 Content nad form of the agreement (1) The consequences upon which the spouses should have reached an agreement are: their parental responsibility, where necessary, including the residence of and the contact arrangements for the children, child maintenance, where necessary, the division or rellocation of property, and spousal maintenance. (2) Such an agreement should be in writing. Principle 1:7 Determination of the consequences (1) In all cases the competent authority should determine the consequences for the children as mentioned in Principle 1:6(a) and (b), but any admissible agreement of the spouses should be taken into account insofar as it is consistent with the best interests of child. (2) The competent authority should at least scrutinise the validity of the agreement on the matters mentioned in Principle 1:6(c) and (d). (3) If the spouses have not made an agreement or reached only a partial agreement on the matters mentioned in Principle 1:6(c) and (d), the competent authority may determine these consequences. Chapter III: Divorce without the consent of one of the spouses Principle 1:8 Factual separation The divorce should be permitted without consent of one of the spouses if they have been factually separated for one year. Princip 1:6 Obsah a forma dohody (1) Právní následky, ohledně jichž musí manželé dosáhnout shody jsou: jejich rodičovská zodpovědnost, včetně úpravy otázky bydlení a styku s dítětem, tam, kde je to potřeba, výživné dítěte, tam, kde je to potřeba, rozdělení majetku a výživné manžela. (2) Tato dohoda musí být písemná. Princip 1:7 Úprava právních následků rozvodu (1) Ve všech případech příslušný orgán upraví právní následky rozvodu pro děti a to ve smyslu principu 1:6(a) a (b). Každá přijatelná dohoda manželů je brána v úvahu v souladu s nejlepšími zájmy dětí. (2) Příslušný orgán prozkoumá právoplatnost záležitostí dohodnutých ve smyslu principu 1:6(c) a (d). (3) Příslušný orgán může rozhodnout o záležitostech ve smyslu principu 1:6(c) a (d), nedosáhli-li shody manželé, nebo dohodli-li se pouze částečně. Kapitola III: Rozvod bez souhlasu jednoho z manželů Princip 1:8 Faktické odloučení Rozvod bez souhlasu jednoho z manželů se připouští, nežijí-li spolu manželé jeden rok. Principle 1:9 Exceptional hardship to the petitioner In cases of exceptional hardship to the petitioner the competent authority may grant a divorce where the spouses have not been factually separated for one year. Princip 1:9 Strádání navrhovatele rozvodu V případech vážného strádání navrhovatele rozvodu, může příslušný orgán manželství rozvést aniž je splněna podmínka faktického odloučení ve smyslu principu 1:8. 52

53 Principle 1:10 Determination of the consequences (1) Where necessary, the competent authority should determine: parental responsibility, including residence and contact arrangements for the children, and child maintenance. Any admissible agreement of the spouses should be taken into account insofar as it is consistent with the best interests of child. (2) On or after granting the divorce the competent authority may determine the economic consequences for the spouses taking into account any admissible agreement made between them. Princip 1:10 Úprava právních následků rozvodu (1) Tam, kde je to potřeba, příslušný orgán upraví: rodičovskou zodpovědnost, včetně úpravy otázky bydlení a styku s dítětem, a výživné dítěte. Každá přijatelná dohoda manželů je brána v úvahu v souladu s nejlepšími zájmy dětí. (2) Příslušný orgán může manželům během nebo po rozvodu upravit ekonomické následky. Bere při tom v úvahu jakoukoli přijatelnou dohodu mezi nimi uzavřenou Obecné zásady Státům se doporučuje umožnit rozvod, přičemž jeho úprava může být ponechána na jednotlivých právních řádech. Pouze v Anglii a Irsku existuje požadavek minimální doby trvání manželství, aby mohlo být dosaženo rozvodu. Avšak ve většině zemí může být manželství rozvedeno až po určité době odluky manželů, což nepřímo implikuje požadavek na minimální délku trvání manželství. Nemá-li být vyžadována žádná délka trvání manželství, znamená to výraznou změnu v mnoha právních řádech. To se dá ospravedlnit tím, že požadavek minimální doby trvání manželství není ani společným základem principů rozvodu, ani nechrání slabší stranu. Toho se dá dosáhnout jiným způsobem. Překážky: délka trvání manželství a doba odluky odporují principu, který stanovuje, že rozvod by měl být umožněn na základě vzájemné manželské dohody. Dedramatizace rozvodových řízení může být dosaženo jedině tehdy, pokud strany nejsou bržděny prodlevami, které musí být, bez specifického důvodu, dodržovány. Také v případě rozvodu bez dohody manželů se zdá být požadavek na minimální délku trvání manželství neodůvodněný. 88 Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

54 Rozvod je definitivně světská záležitost. Je relativně neobvyklé, aby byl rozvod povolen jinou než soudní cestou. Pouze ve čtyřech právních systémech (Dánsko, Norsko, Portugalsko a Rusko) existuje možnost dosáhnout rozvodu ve správním řízení, je ale omezené pouze na konsensuální rozvody. Nizozemí je speciálním případem, protože je v něm nyní možné dosáhnout tzv. bleskového rozvodu převedením manželství na registrované partnerství. Ve zbylých právních řádech je jedinou možností soudní řízení, a navíc se většinou musí jednotlivé strany účastnit soudních slyšení. Jediné země, které umožňují dosažení rozvodu jenom na základě písemností, jsou Anglie, Finsko a Švédsko. Rozvod je rozhodován příslušným orgánem. Možnost soukromých rozvodů je vyloučena, nicméně volba mezi soudním a správním řízením je ponechána na národní legislativě. Otázky řízení ve smyslu např. kdy má rozvod nabýt právní moci by měly být ponechány právním řádům jednotlivých zemí. Princip 1.3 rozlišuje pouze mezi rozvodem po vzájemné dohodě a rozvodem bez souhlasu jednoho z manželů. Jakmile jsou splněny podmínky rozvodu jedné z těchto kategorií, rozvod by měl být povolen. Zredukování rozvodů do pouze dvou typů je úmyslné, protože čím více typů rozvodů je rozlišováno, tím více se stává zbytečné vypisovaní nespočtu situací, které mohou být důvodem rozvodu. Redukce typů rozvodů je zjednodušením pro mnoho právních řádů. Rozlišování mezi manželstvím s dětmi nebo bez dětí není vhodné, protože přítomnost dětí jako takových není pro to, zda souhlasit s rozvodem, podstatná. Přítomnost dětí má mít tedy dopad pouze na právní následky rozvodu, a ne na rozvod samotný. Rozvod po vzájemné dohodě je považován v současné době za první typ rozvodu". Jsou poskytovány široké důvody pro rozvod založený na faktickém odloučení, a proto není potřeba zavádět dodatečné formy rozvodu. Ani rozvod na 54

55 principu viny ani kvalifikovaný rozvrat manželství nejsou v Principech 89 chápány jako důvody pro rozvod Rozvod po vzájemné dohodě Rozvod po vzájemné dohodě je typem rozvodu. Ačkoli je vzájemná dohoda samostatným důvodem pro rozvod pouze v malém počtu evropských rozvodových úprav, ve většině právních řádů je významná. Argumentem pro ustanovení tohoto typu rozvodu je žádoucí podpora svobody manželů ve smyslu práva na ukončení jejich manželství a hledání společného řešení pro právní následky rozvodu. Proto nemá být rozvod po vzájemné dohodě chápán jako jakási subkategorie kvalifikovaného rozvratu. Rozvod má být povolen jednoduše na základě vzájemné dohody manželů. Neměla by být zkoumána existence nebo důvod manželského rozvratu. Argumenty ve prospěch doby odluky: manželé si mohou zkusit žít osamoceně jeden bez druhého, uvědomění si faktu, že rozvod po vzájemné dohodě je reálný, doba odluky se dá požadovat za obecnou míru ochrany rodiny a instituce manželství. Požadavek na dobu odluky však může jít proti svobodné vůli manželů. Rozvod po vzájemné dohodě je chápán jako dohoda mezi manžely o tom, že jejich manželství má být zrušeno. Dohoda znamená souhlas manželů ohledně zrušení manželství. Rozvod po vzájemné dohodě může probíhat i v případě, že se manželé nedohodli ohledně právních následků rozvodu. V takovém případě lze uplatnit princip 1.7 a následky určí soud. Souhlas je vyjádřen ve společné žádosti manželů. Společná žádost je tzv. výchozí dohoda, avšak žádost pouze jednoho z manželů se souhlasem druhého je také dostačující. Akceptace je pozitivní akt, což znamená, že nestačí pouze nebýt proti (nesouhlasit). 89 Principy evropského rodinného práva doporučené Komisí pro evropské rodinné právo 90 Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

56 Pro tento typ rozvodu není nutné, aby byly současně dohodnuty všechny právní následky rozvodu. Pokud se strany nedohodnou na všech z těchto právních následků rozvodu nebo mají-li děti mladší 16 let, je vyžadována doba na rozmyšlenou. To dává možnost manželům dohodnout se v průběhu této doby. Nedohodnou-li se ani během této doby, rozhodne v této otázce příslušný orgán. Ačkoli vzájemná dohoda manželů s ohledem na zrušení manželství je považována za dostatečnou, rychlého rozvodu nebude dosaženo, pokud v době podání žádosti o rozvod nebyli manželé dohodnuti na určitých právních následcích rozvodu nebo pokud mají manželé děti mladší 16 let. Tento princip záměrně přesně nestanovuje, které děti se berou v úvahu, a to proto, aby nedošlo k interferenci s národním právem té které země, které jasně určuje, jak má být slovo dítě chápáno. Zmínka o dětech je tedy chápána s odkazem na konkrétní právní úpravy, které určí, zda např. adoptované dítě náleží do kategorie dětí, jejichž existence ospravedlňuje stanovení doby na rozmyšlenou po vyplnění žádosti. Doba na rozmyšlenou v těchto dvou případech ulehčuje dohodu manželů na právních následcích rozvodu, a to zvláště ve věci péče o děti a dohodě o styku s dětmi (pokud to národní právo té které země umožňuje), s ohledem na děti samotné. Kritéria pro určení potřeby doby na rozmyšlenou: přítomnost dětí mladších 16 let, dohoda mezi manžely týkající se všech právních následků rozvodu, a faktické odloučení na minimálně šest měsíců. Žádné doby na rozmyšlenou není potřeba, pokud: manželé nemají žádné děti pod 16 let a dohodli se na všech právních následcích rozvodu nebo (v jakémkoliv případě) v době zahájení řízení byli manželé fakticky odloučeni (ve smyslu principu 1.8) po dobu minimálně šest měsíců. V průběhu doby na rozmyšlenou spolu nemusí manželé žít odděleně. Pokud se v této době manželé rozhodnou, že by rádi od žádosti o rozvod odstoupili, uplatní se národní právo, které určí podmínky řízení a následky smíru. 56

57 Může nastat situace, že manželé dojdou k vzájemné dohodě ještě před naplněním doby na rozmyšlenou. Dodržení této doby je povinné, pokud v době zahájení rozvodového řízení měli manželé děti ve věku mladších 16 let anebo neměli, ale nedohodli se na všech právních následcích rozvodu, pokud však nebyli fakticky odloučení po dobu více než šesti měsíců. Z toho vyplývá, že manželé musí počkat do naplnění doby na rozmyšlenou. Pokud uplyne doba na rozmyšlenou a manželé se nedohodnou, právní následky rozvodu určí příslušný orgán. Národnímu právu jednotlivých zemí je ponecháno, zda po uplynutí doby na rozmyšlenou, musí manželé obnovit jejich žádost o rozvod nebo může příslušný orgán přímo vydat rozhodnutí. Upřednostňuje se dohoda mezi manžely nejen s ohledem na rozvod jako takový, ale také s ohledem na jeho právní následky. Rozvod vzájemnou dohodou představuje jednouché a nesporné řešení požadované oběma manžely. Ulehčuje dohodu mezi nimi, a to díky tomu, že manželé mají možnost nést společnou odpovědnost za minulost i budoucnost pomocí regulace právních následků rozvodu. Zda-li je nebo není tato dohoda závazná, je otázkou národního práva jednotlivých zemí. V některých právních řádech (např. Anglie a Wales) je otázka výživného předmětem dohody mezi manžely. Pokud se dohodnou na faktu, že jeden z nich nebude platit žádné výživné, nebude taková dohoda závazná, protože manželům není dovoleno vyloučit minimální výživné požadované zákonem na podporu dítěte. Národní práva mají velice odlišný, někdy úplně opačný, pohled na majetkoprávní vyrovnání, které má být vyřešeno ještě před dosažením rozvodu anebo po rozhodnutí o rozvodu. To je důvod, proč princip 1.6 neposkytuje žádné přesné detaily k jednotlivým otázkám sporu, které jsou pokryty v rozdělení majetku. Národní právní řády proto mohou chápat navržený koncept více či méně zeširoka nebo striktně. Manželé se mohou volně rozhodnout, zda jeden z nich bude platit druhému vyživovací poplatky. Dohoda může obsahovat obecné rozhodnutí mezi oběma 57

58 manžely, že nebudou placeny žádné vyživovací poplatky (po rozvodu). Toto však není možné v každé z evropských zemí. Vzájemná dohoda manželů může dále specifikovat, v případě stanovení vyživovací povinnosti jednomu z manželů, zda je nebo není možné v budoucnu toto změnit. V některých právních systémech (např. Francie), v případě rozvodu vzájemnou dohodou, kdy vzájemná dohoda stanovuje vyživovací povinnost jednomu z manželů a nezmiňuje žádnou možnost změny výše vyživovacího poplatku do budoucna, soud možnost změny vyloučí. Příslušný orgán upravuje právní následky rozvodu týkající se dětí, ale bere v úvahu jakoukoliv dohodu mezi manžely, a to do té míry, pokud je v souladu se zájmy těchto dětí. Úprava následků se týká všech případů, tzn. případů, ve kterých nedochází k žádné nebo částečné dohodě, ale také případů, kde se manželé plně dohodli. Ve všech případech má dítě právo být slyšeno. Kdy a jak má být dítě slyšeno se ponechává na jednotlivých právních řádech. V právních řádech např. Rakouska, Belgie, Bulharska, České republiky a Itálie je podrobně zkoumána pouze formální stránka a zákonnost dohody. V právních řádech např. Katalánska a Švédska není žádné ex-offo podrobné přezkoumání. V právních řádech Maďarska, Irska, Portugalska, Španělska a Švýcarska je možnost podrobného zkoumání omezena pouze na výjimečné případy. Právní řád, ve kterém je pravomoc soudce větší, najdeme ve Francii. Co lze z těchto rozdílných řešení vyvodit? Především to, že existuje tendence omezit podrobné zkoumání dohody v dobré víře toho, že manželé jsou dospělí lidé a nikdo by jim neměl říkat, co je pro ně nejlepší. Otázka zabývající se mírou omezení podrobného zkoumání je záležitostí balancujících hodnot a zájmů. Tyto hodnoty a zájmy zahrnují snadný a veřejný způsob rozvodu, prosazování rozvodu po vzájemné manželské dohodě, volnost manželů a ochranu slabšího z manželů. V mnoha právních řádech praxe ukázala, že vyloučení podrobného zkoumání a aplikace smluvního práva na manželskou dohodu může zabezpečit dodržení všech těchto zájmů. S přihlédnutím k různým řešením a existenci propasti mezi kontinentálním a anglosaským právem je míra podrobného přezkoumání ponechána na jednotlivých právních řádech. Je nutné 58

59 mít na paměti, že příliš podrobné zkoumání příčin rozvodu může rozvod po vzájemné dohodě, který by měl být co nejvíce zvýhodněn, zmařit. Výše zmíněnými dohodami jsou myšleny pouze dohody v souvislosti s rozvodem po vzájemné dohodě. Otevírá se možnost rozvodu po vzájemné dohodě v případech, kdy se manželé na právních následcích rozvodu nemohou dohodnout nebo se dohodnou jenom částečně. Vede ke dvěma typům rozvodu po vzájemné dohodě: rozvod, ve kterém se manželé plně dohodnou a rozvod s žádnou nebo částečnou dohodou manželů. Ve druhém případě může o právních následcích rozvodu rozhodnout příslušný orgán. Bereme-li v úvahu jakoukoliv přijatelnou dohodu mezi manžely, tak to znamená, že příslušné národní právo musí danou dohodu umožňovat Rozvod bez souhlasu jednoho z manželů Velká část právních řádů umožňuje rozvod na základě odluky. Vzájemně se však velmi liší stanovenou délkou odloučení, od požadovaného jednoho roku v Dánsku a Norsku až po šest let v případě Francie. Ve Finsku a Švédsku je požadavek na dobu na rozmyšlenou v délce šesti měsíců (počínaje dnem podání žádosti o rozvod), který se však neuplatní v případě, kdy spolu manželé nežijí po dobu minimálně dvou let. Menší počet právních úprav (např. Bulharsko, Maďarsko, Nizozemí, Polsko a Rusko) umožňuje kvalifikovaný rozvrat jako důvod rozvodu bez požadavku na odloučení. Jenom ve Finsku a Švédsku může být podána jednostranná žádost o rozvod bez předchozí doby odloučení, ale v obou zemích je vyžadována šestiměsíční doba na rozmyšlenou začínající podáním žádosti. V rámci některých zkoumaných právních úprav může být dosaženo rozvodu i na jiném základě než je odluka. Odluka jako základ pro nesmluvní rozvod je podporována ve většině zkoumaných právních úpravách. Pouze menšina používá soudní odloučení jako 91 Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

60 důvod pro rozvod (Dánsko, Francie, Norsko a Švýcarsko). Většina tedy vyžaduje tzv. faktické odloučení. Odstraněním jakýchkoliv odkazů na zavinění nebo kvalifikovaný rozvrat se vyhýbáme nežádoucímu zkoumání stavu manželství příslušným orgánem a dosahujeme lepšího respektování osobní svobody manželů. Mnoho právních úprav již rozvod na základě viny opustilo. V každém případě je velice těžké přiznat zavinění pouze jednomu z manželů. Faktické odloučení jako takové je považováno za dostatečné jako základ pro rozvod. Doba jednoho roku je více průkopnická a měla by rozvody urychlit ve všech zkoumaných právních řádech kromě Dánska a Norska. Záměrem je poskytnout dostatečnou dobu na rozmyšlenou, na které by se dalo ukázat, že manželství již nemá žádnou budoucnost, ale zároveň je žádoucí, aby tato doba nebyla příliš dlouhá. Jednoroční doba odluky může v sobě samé zahrnout dobu na rozmyšlenou. Faktické odloučení v sobě obsahuje myšlenku, že manželství již muselo skončit. Není proto nutné, aby manželé žili odděleně. Odloučení je záměrné alespoň ve smyslu toho, že jeden z manželů věří, že manželství je rozbité. Příslušný orgán povolí rozvod manželství v případech výjimečného utrpení navrhovatele, a to i přes to, že manželé nežili ve faktickém odloučení po dobu jednoho roku. V každém případě toto posouzení by mělo být výjimečné. Proto tedy pouze případy týrání, domácího násilí, atd., které dopředu naznačují budoucí nemožnost pokračování manželství, by měly být takto hodnoceny. Mělo by však být jasné, že pro dosažení těchto extrémních případů není nutné zavinění, například extrémní násilí může být způsobeno nemocí druhého z manželů. Rozhodující je účinek takového chování na navrhovatele. Ohledně právních následků rozvodu, které se týkají dětí a manželů v případě rozvodu bez souhlasu jednoho z manželů jsou poskytnuty pouze určitá vodítka. Není navržen obecný postup a většina hlavních otázek dané oblasti je ponechána na národním právu. Příslušný orgán určuje hlavně právní následky související s dětmi. Příslušný orgán tam, kde je potřeba, může určovat také rodičovskou 60

61 zodpovědnost. Příslušný orgán by také měl upravovat bydlení a dohodu o styku s dítětem, pokud je pod daným národním právním systémem takovéto oddělené rozhodnutí potřeba. Příslušný orgán určuje výživné ve vztahu k dětem. Příslušný orgán bere v úvahu jakoukoliv dohodu ve vztahu k dětem uzavřenou mezi manžely, a to do té míry, dokud sleduje nejlepší zájmy dítěte (stejně jako u rozvodu po vzájemné dohodě). Příslušný orgán může upravovat ekonomické poměry manželů. Společné principy s ohledem na právní následky rozvodu musí být ještě vyvinuty. Termín ekonomické poměry je široký a zahrnuje v sobě rozdělení majetku a majetkové vyrovnání. Příslušný orgán může upravit tyto ekonomické poměry manželů v průběhu nebo po dosažení rozvodu Boele-Woelki, K., Braat, B., Sumner, I. (eds.): European Family Law in Action. Volume 1: Grounds for Divorce, first edition, Antwerp, Intersentia, 2003, str

62 9 Přehled současných evropských přístupů

63 63