Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Sdružená uměnovědná studia. Dominik Christel. Bakalářská diplomová práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia Dominik Christel Renesanční zámek v Hranicích Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Aleš Filip, Ph. D. 2007

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a s využitím uvedených pramenů a literatury. 2

3 Za výraznou pomoc při vytváření této bakalářské diplomové práce chci poděkovat vedoucímu práce PhDr. Aleši Filipovi, Ph. D., především za jeho cenné rady a připomínky při konzultování tématu. Dále také p. Stanislavu Milošovi, technikovi Památkového ústavu v Olomouci, jenž se stavbou zámku v Hranicích dlouhodobě zabývá, za ochotné poskytnutí velkého množství studijního a dokumentačního materiálu a konzultace v problematických částech práce. 3

4 Obsah: 1. ÚVOD 5 2. ZÁMEK V HRANICÍCH Poloha zámecké stavby v areálu města Popis současné podoby zámku Stavební vývoj zámku v Hranicích GOTICKÁ VÝVOJOVÁ FÁZE ZÁMKU V HRANICÍCH Původní středověká tvrz Cimburský gotický hrad Historie vzniku stavby Rekonstrukce podoby hradu Pernštejnská pozdně gotická přestavba Stavební historie za Pernštejnů Rekonstrukce podoby hradního komplexu Rekonstrukce podoby předhradí RENESANČNÍ VÝVOJOVÁ FÁZE ZÁMKU V HRANICÍCH Kropáčovský zámek Pozdně renesanční přestavba Renesanční zámecký portál Zámecké arkádové ochozy Severní zámecké křídlo Štuková výzdoba reprezentačních místností SHRNUTÍ NÁZORŮ NA DOBU A ETAPY VÝSTAVBY STAVEBNÍHO KOMPLEXU HRADU A ZÁMKU V HRANICÍCH TYPOLOGICKÁ ANALÝZA FRAGMENTŮ STAVEBNÍCH ČLÁNKŮ Přínos archeologického průzkumu Výběr jednotlivých stavebních článků s popisem a určením ZÁVĚR.41 Resumé 43 Summary.44 Použitá literatura a prameny 45 Obrazová příloha 4

5 1. ÚVOD Výběr tématu mé bakalářské práce byl ovlivněn z hlavní části mým dlouholetým osobním zájmem o tuto výjimečnou stavbu, která se nalézá v mém rodišti, neboť tomuto šlechtickému sídlu náleží velmi podstatné místo v dějinách města. V současnosti nově zrekonstruovaný zámek v Hranicích svou architekturou představuje velmi významný příklad pozdně renesančního stavitelství na Moravě a zvláště je oceňován pro mimořádnou hodnotu dochovaných kamenických a štukatérských realizací. Nadále tak stavem svého zachování zůstává důležitým dokladem pozoruhodného stavebněhistorického vývoje zámecké architektury, dokumentujícím vysokou úroveň renesančního stavitelství v moravském prostředí a původními, v současnosti zakrytými, substrukcemi také složitou stavební historii předchozích hradních staveb ve středověku. Cílem této mé bakalářské práce je sledovat stavebněhistorický vývoj a proměny architektonického komplexu renesančního zámku v Hranicích. Název této diplomové práce sice uvozuje téma věnující se renesanční stavební etapě zámku, ale podobně jako mnoho jiných šlechtických staveb prošel i hranický zámek několika stavebními fázemi, během nichž se podstatným způsobem měnila podoba i funkce tohoto sídla. V průběhu dlouhého historického období se ve stejné lokaci vystřídalo hned několik stavebních realizací hradu i zámku, které na sebe postupně navazovaly nebo byly zcela překryty nutnými přestavbami, když v konečném výsledku ukončila tento stavební vývoj výstavba zcela nově založeného pozdně renesančního zámku. Mým podstatným záměrem je vytvoření ucelené komparativní práce, týkající se stavby renesančního zámku v Hranicích, se snahou o postižení všech stavebních fází od zbudování prvotní tvrze, přes středověkou etapu hradního komplexu, až do finální slohové podoby pozdně renesanční architektury. V tomto smyslu rovněž seznamuji s jednotlivými stavebníky hradu a zámku. Dále se pokusím rekonstruovat předpokládaný vzhled staveb ve středověku, zařadit je do kontextu dobové hradní architektury a najít odpovídající analogie. Na dochované a nyní nově zrekonstruované stavbě se hodlám ve smyslu uměleckohistorické analýzy věnovat několika významným dokladům stavitelské a kamenické práce, realizované v intencích renesančního slohu. Na názorných příkladech zámeckého portálu, arkádových ochozů a štukové výzdoby hodlám hledat formy vyjádřující výtvarné tendence pozdně renesančního slohového období, přesně je identifikovat a nalézt příslušné analogie. 5

6 Vlastní text práce je formálně rozdělen na dvě tématické části, a to na středověkou stavební fázi a následně na renesanční etapu výstavby. První část se soustřeďuje převážně na předpokládanou podobu gotického hradu v období držby města Cimburky a následně na jeho přestavbu za Pernštejnů, ale zmiňuji se také o původní tvrzi, která stála na samém počátku stavebního vývoje těchto hradů. U všech staveb je uváděna předpokládaná rekonstrukce jejich podoby s rozvržením jednotlivých částí v rámci fortifikačního systému. Druhá, obsáhlejší část práce se již věnuje renesanční stavební fázi zámku, jeho postupné výstavbě, realizované dílem doplňujících přestaveb hned několika stavebníků. Od poloviny 16.století totiž prošla zámecká budova hned několika stavebními etapami, u kterých je nutné rozlišit podíl jednotlivých zadavatelů na celkové podobě objektu. V tomto směru převládá v odborné i pouze informační literatuře značná datační, a tedy i názorová nejednotnost, která se však postupně odstraňuje díky novým poznatkům, získaným převážně formou stavebněhistorických průzkumů a archeologického výzkumu. Toto odborné vědecké zkoumání přináší samozřejmě mnoho nového i do oblasti poznání předchozích hradních staveb. Kromě samotné stavební historie výstavby zámku v Hranicích jsem se jednotlivě věnoval výjimečným projevům renesančního stavitelství a kamenické a štukatérské činnosti, aplikovaným na tělese budovy tohoto šlechtického sídla. Zvláště jsem se soustředil na architekturu vstupního zámeckého portálu, jenž si svou uměleckou hodnotou zaslouží důkladnější uměleckohistorický rozbor. Pro úplné završení mé práce se v závěru pokusím provést určitou typologickou analýzu fragmentů kamenných článků, jichž bylo při rekonstrukčních pracech a archeologickém průzkumu zámku nalezeno značné množství. Jsem první, kdo se pokusil tyto opomenuté fragmenty popsat, správně určit z hlediska jejich použití a zařadit do konkrétní stavební etapy. Provedl jsem základní morfologickou a výtvarnou analýzu dochovaných článků. Určování charakteru a funkce některých fragmentů bylo značně problematické a nejasné pro značný stupeň poškození. Problematikou stavebněhistorického vývoje zámku v Hranicích se zabývalo již několik odborníků. Při vytváření práce jsem vycházel z literatury tématicky věnované vývoji hradní, ale převážně zámecké architektury, s kladením důrazu na projevy renesančního stavitelského a dekorativního umění v této oblasti. Dále jsem vycházel ze dvou stavebněhistorických průzkumů, které byly na zámku na počátku 90.let minulého století prozatím provedeny, a to z práce PhDr. ing. Jana Muka (leden 1993) a následně průzkumu 6

7 ing. Miroslava Plačka (listopad 1994). Obě tyto práce seznamují s dosavadními názory na dobu a etapy výstavby renesančního zámku v Hranicích, uvádějí obecné poznatky a dochované zprávy. Pro moji práci byly základním a velmi informativním východiskem. Z literatury týkající se historie Hranic a hranického zámku jsem čerpal hlavně z publikace Ladislava Hosáka, Bohumíra Indry a Marie Jaškové Hranice, dějiny města I. Od nejstarších dob do války třicetileté. Významným zdrojem informací jsou dále dvě knihy ing. Miroslava Plačka, Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku a Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, které již obsahují značně aktualizovaný pohled na stavební historii hranického zámku. V tomto směru byl pro moji práci velmi přínosný zpracovaný přehled stavebního vývoje zámku od p. Stanislava Miloše, technika Památkového ústavu v Olomouci, jenž mi dal osobní souhlas pro použití jeho textu, jenž je součástí katalogu Stanislava Miloše, Pavla Michny a Hedviky Sedláčkové Pozdněgotické a renesanční kachle ze zámku v Hranicích, vydaného v souvislosti s nálezem mimořádně cenného souboru kamnových kachlů, učiněným při rekonstrukci zámku. Informace z tohoto zdroje jsem se snažil rozšířit, zpřesnit a případně poopravit vzhledem k současným závěrům, publikovaným v další tématické literatuře. Další informace k mojí práci jsem obdržel v Městském muzeu a galerii v Hranicích, kde jsem měl možnost získat potřebný dokumentační materiál. Ze studijních důvodů jsem také několikrát navštívil Památkový ústav v Olomouci, kde jsem měl možnost nahlédnout do příslušných evidenčních listů a restaurátorských zpráv vztahujících se k mému tématu, a rovněž zde získat skenováním některé fotografie z rozsáhlého fotoarchivu. Kopii své práce hodlám poskytnout správci památky a zároveň uživateli budovy hranického zámku, a to Městskému úřadu Hranice, konkrétně odboru školství, kultury, tělovýchovy a cestovního ruchu, jako věcně a místně příslušnému orgánu státní správy na úseku památkové péče, pro doplnění a rozšíření informací vztahujích se ke stavebněhistorickému vývoji zámku a jeho výtvarné a kulturní hodnotě. 7

8 2. ZÁMEK V HRANICÍCH 2.1. Poloha zámecké stavby v areálu města Panoramatické uplatnění hranického renesančního zámku je velice rozsáhlé, neboť spolu s pozdně barokním kostelem Stětí sv. Jana Křtitele a budovou renesanční radnice s věží na náměstí tvoří výraznou dominantu města. Nachází se na severním okraji historického jádra, v místech, kde se zužuje do nevysoké úzké ostrožny, na které je město Hranice vystavěno. Lokace města byla tedy pečlivě vybrána s ohledem na existující přírodní podmínky. Přirozenou hranici vymezují ze tří stran strmé srázy spadající k místním potokům Velička a Ludina, které se pod městem vlévají do řeky Bečvy. Rozloha města tak zcela přirozeně respektovala tvar a rozměry ostrožny, která nedovolovala plné rozvinutí ortogonálního rozvrhu. Proto zde bylo vyměřeno tržiště přibližně obdélného protáhlého tvaru, z něhož vycházejí čtyři ulice severojižního směru a jedna ulička východním směrem. Dvě severní se sbíhají na malém náměstí před zámkem (tzv. Pernštejnské náměstí), odkud vycházela komunikace k městské bráně směrem ke vsím Potštát a Bělotín. Radniční ulice z jihozápadního rohu náměstí zatočila k dolní bráně k Drahotuším a poslední cesta vedla k tzv. Mlýnské bráně ke vsi Hustopeče. Spojovací Farní ulice a její pokračování na východ zřejmě alespoň dílčím způsobem respektuje starší trasu směřující na Špičky. Na severní straně vyděloval městiště z terénu hradební příkop přetínající šíji, a navíc zde přístup do města chránila opevněná tvrz. Středověká tvrz, gotický hrad i pozdější zámek byly tedy vystavěny na nejvyšším místě městské ostrožny a to v části nejsnáze přístupné strany města Popis současné podoby zámku Dodnes zachovaný pozdně renesanční zámek v Hranicích představuje výraznou architekturu kompaktního, uzavřeného bloku. Tvoří jej volně stojící čtyřkřídlá dvoutraktová budova, která je přiřazena k severozápadnímu obvodu městských hradebních zdí [obr. 1]. Na jihu je zámek oddělen od středověkého městského jádra příkopem, jenž je překlenutý nízkým mostem. Jižní křídlo se vstupním průjezdem a obě boční křídla jsou dvoupatrová a obepínají značně protáhlý, téměř pravidelný obdélný dvůr [obr. 2]. Ze strany nádvoří jsou v přízemí i v 1 RICHTER, Václav (1952). Několik plánů z Hranic. Časopis Společnosti přátel starožitností, roč. LX, č. 2, s

9 obou patrech půlkruhové arkády nesené hranolovými pilíři, ve druhém patře jsou pak použity sloupky toskánského typu [obr. 3]. 2 Severní křídlo je vzhledově odlišné, jednopatrové dvoulodní stavení vysunuté před čela bočních křídel [obr. 4]. Původně bylo jeho přízemí pomocí arkád otevřené průhledem do Předzámčí, ale později oddělovalo zámek od jeho hospodářského zázemí. Předzámčí kromě obranné funkce na severním okraji města a zámku sloužilo též jako hospodářská stavení, byl zde pivovar se sladovnou, vinopalna, sýpky a stáje. V roce 1948 však tato hospodářská část zámku vyhořela, a byla proto koncem 50.let, kromě požáru ušetřené budovy panské sýpky, úplně zbořena. Z jihozápadního nároží zámecké budovy vystupuje věž, tzv. Trubačská, o výšce 64,7 m, která je do úrovně prvního patra válcová, pozdně gotická, výše je však už formována do polygonálního útvaru. V minulosti s ní korespondovala další obdobná, o něco nižší věž nad branou při východním křídle zámku, dobře patrná na kresbě městského panoramatu od J. H. A. Gallaše z roku 1811 [obr. 5]. Řešení exteriéru zámku v Hranicích je poměrně strohé a členěné velmi úsporně, jako ostatně u mnoha jiných soudobých zámeckých staveb, kdy zde převládá horizontalita pásu oken, narušená na čelní fasádě osou oken vnitřního schodiště. Nad portálem v prvním patře je užitím sdruženého okna akcentována reprezentativní místnost piana nobile. Hrany polygonu věže a nároží zámecké budovy jsou pokryty vertikálními plochými pásy klasicistní bosáže. 3 Se stejně formovanou věží, typicky saskou, i bosovaným nárožím je možné se setkat na zámku ve Velkých Losinách, kde se takto velmi citelně uplatňují vlivy severské renesance. 4 Hranický renesanční zámek náleží do skupiny svébytné seversky orientované architektury s arkádami, manýristicky bosovanou archivoltou a těžkými bosovanými pilíři směrem vzhůru odhmotněnými hladkými toskánskými sloupy. Do této skupiny lze dále zařadit trojkřídlý arkádový zámek ve Velkých Losinách, Bruntále, Dřevohosticích, Kelči, Branné (Kolštejn), Loučné nad Desnou, Rudě nad Moravou a Moravské Třebové, které všechny obsahují původně starší jádra a jsou velkoryse upravovány od 80.let 15.století do 2 SAMEK, Bohumil (1994): Umělecké památky Moravy a Slezska, A I. Praha: Academia, s Stavebně-historický průzkum a návrh památkové obnovy zámku v Hranicích na Moravě. Zpracoval: PhDr. ing. Jan Muk, PhDr. Jana Mlčáková, Květa Žurková, Praha Olomouc, 1993, s. 6. Původní umístění plastické bosáže, nebo alespoň malované, je zde možné předpokládat, neboť nezdůrazněné nároží je pro tuto renesanční výstavbu nepravděpodobné. 4 ŠAMÁNKOVÁ, Eva (1961): Architektura české renesance. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, s

10 Bílé hory. Řada stavebníků těchto renesančních zámků je spojována rodovými a přátelskými vazbami a lze předpokládat také vlivy a vazby mezi samotnými provádějícími staviteli Stavební vývoj zámku v Hranicích Stavební historie hranického zámku započala ve 14.století zbudováním středověké tvrze připomínané poprvé až roku Ve shodě s literaturou lze předpokládat, že ji postavil některý ze zástavních držitelů města, neboť Hranice sice tenkrát patřily klášteru premonstrátů z Hradiska u Olomouce, ale prakticky nevycházely ze zástav světským feudálním držitelům. 7 Z potvrzení městských práv Janem Tovačovským z Cimburku roku 1431 vyplývá, že město bylo v té době opevněno hliněnými valy a dřevěnými plaňkami, ale roku 1465 je již uváděn hrad stojící na hraně městské ostrožny. Tento gotický hrad vznikl přestavbou původní tvrze a jeho části byly také prokazatelně zjištěny při stavebněhistorickém průzkumu zámku v letech Za Pernštejnů, kteří město drželi v letech , byl starý cimburský hrad pozdně goticky přestavěn a rozšířen v kompaktní hradní celek. Dále rovněž došlo k rozšíření komplexu města a hradu o přilehlou plochu severní části ostrožny, kde vzniklo obranné předhradí, dokončené do roku Významným pernštejnským stavebním krokem bylo také zbudování dobově progresivního hradního opevnění kolem celého města. V letech držel hrad s panstvím Václav Haugvic z Biskupic, od něhož ho v roce 1553 koupil Jan Kropáč z Nevědomí, který přišel na Moravu ze Slezska. Jako vůbec první z dosavadních držitelů panství v Hranicích trvale sídlil, a to až do své smrti roku V letech přikročil k dalšímu významnému stavebnímu podniku, když pernštejnský pozdně gotický hrad aktuálně upravil v duchu pronikající vrcholné renesance. Vybudoval již trojkřídlý zámek, jehož podobu zachycuje Willenbergovo vyobrazení z roku 1592, které je zároveň nejstarším známým pohledem na město [obr. 6]. Zámek byl už tehdy dvoupatrový, ale pravděpodobně bez vnitřních arkádových ochozů. Věž v jihozápadním nároží, 5 Stavebně-historický průzkum a návrh památkové obnovy zámku v Hranicích na Moravě. Zpracoval: PhDr. ing. Jan Muk, PhDr. Jana Mlčáková, Květa Žurková, Praha Olomouc, 1993, s HOSÁK, Ladislav INDRA, Bohumír JAŠKOVÁ, Marie (1969): Hranice, dějiny města I. Od nejstarších dob do války třicetileté. Hranice: MNV v Hranicích, s. 35, PLAČEK, Miroslav (2004): Město Hranice do Bílé hory. Archeologické památky střední Moravy, sv. 8, Olomouc: Archeologické centrum Olomouc, s PLAČEK, Miroslav (2001): Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha: Libri, s

11 vybudovaná již za Pernštejnů, byla ještě bez polygonální nadstavby a krytá kuželovou střechou. 9 Budova kropáčovského zámku tehdy ještě neměla severní křídlo a byla také celkově kratší než současný zámek. Na místě severního křídla zůstal zachován zámecký parkán a původní příkop, jenž odděloval zámek od hospodářské části, která byla roku 1572 přestavěna na zámecké sýpky a sladovnu. Později byly budovy předhradí ještě přestavovány, ale po rozsáhlém požáru v roce 1948 byly roku 1959 úplně zbořeny. Kropáčovým stavebním dílem je i zásadní posílení předhradí vybudováním Horní brány s barbakánem z roku Posledním stavebníkem, který zámek zřejmě přestavěl do dnešní podoby, byl Zdeněk Žampach z Potštejna, jenž vlastnil hranické panství v letech Jeho předchůdcem, který již mohl začít s přestavbou, byl Jan z Kunovic, manžel Anny, dcery Jana Kropáče z Nevědomí. S větší pravděpodobností mohl výstavbu zahájit na počátku 80.let 16.století až Jan mladší ze Žerotína a na Kolštejně, její druhý manžel, a následujícím stavebníkem mohl poté být Jan Jetřich z Kunovic, syn Jana z Kunovic. V této nejrozsáhlejší stavební etapě byl také zasypán příkop přes celou plochu ostrožny a nový zámek byl založen na pravidelném půdorysu až pokud to umožňoval terén. Ovšem ty části předchozí stavby, které do tohoto vymezeného půdorysu nezapadaly, byly až do základů strženy [obr. 7]. V této etapě došlo k rozšíření křídel až na dnešní rozsah a zámek tak byl celkově prodloužen směrem k severu. Stavba byla rovněž významně obohacena vybudováním arkád kolem celého nádvoří a bylo postaveno patrové severní křídlo s unikátním arkádovým dvoulodím. Posledním majitelem, který na hranickém zámku trvale sídlil, byl od roku 1612 do pobělohorské konfiskace roku 1621 Václav Mol z Modřelic. Jeho dílem je nástavec nad hlavním portálem a štuková výzdoba piana nobile v patře jižního křídla zámku. Mezi mnoha jinými konfiskacemi získal hranické panství v roce 1621 mocný rod Dietrichštejnů, když jej císař Ferdinand II. daroval olomouckému biskupovi kardinálu Františku Dietrichštejnovi. Tento horlivý rekatolizátor pak zřídil v patře jihozápadní věže menší zámeckou kapli, do jejíhož vstupu nechal osadit interiérový portál s reliéfem odznaků své duchovní moci. Od těchto vnitřních úprav se však na zámku už prováděly pouze nutné udržovací práce. Po opravě poškozeného zámku za dobývání města Švédy v roce 1645 byly roku 1671 znovu postaveny nadstavby obou věží s ochozem, barokními cibulovými kopulemi 9 INDRA, Bohumír (1996). Město a panství Hranice za třicetileté války. In Sborník Státního okresního archivu Přerov, Přerov: SOA, s. 28.; Při průzkumu fasád p. Stanislavem Milošem v roce 1998 bylo prokazatelně zjištěno, že zámek Jana Kropáče z Nevědomí byl dvoupatrový. Závěry z tohoto průzkumu nejsou prozatím publikovány. 11

12 a otevřenými lucernami. Následujícího roku byly hospodářské části zámku přestavěny na zámecké sýpky a pivovar. Barokní rozvržení zámeckého komplexu detailně zachycuje plán z roku 1745 [obr. 8]. Devatenácté století přineslo stavbě zámku vesměs destruktivní zásahy. V roce 1822 se zemětřesením zřítila východní část hradby, věž barbakánu v Předzámčí byla již roku 1811 polorozpadlá a následně došlo k její úplné demolici. Roku 1829 byla snesena pro špatný stavební stav horní část menší zámecké věže. Dolní část věže s průjezdem do města byla odstraněna roku 1846 při rozšiřování uliční komunikace. Od poloviny 19.století až do počátku 20.století byly postupně zazděny všechny oblouky a balustrády zámeckých arkád a byla do nich vsazena zasklená okna, ovšem kromě arkád přízemí jižního křídla. Tímto veskrze praktickým řešením získalo však arkádové nádvoří čistě erární, až stroze kasárenský vzhled, odpovídající jeho novému utilitárnímu charakteru. V zámku sídlily hlavně úřady, a to okresního hejtmanství, soudu a berního úřadu. Proběhly ale také určité zabezpečovací úpravy a obnovou celé řady oken se tak zasloužily o rehabilitaci původního vzhledu. 10 Po neúspěšné snaze o privatizaci částečně zchátralého objektu po posledním uživateli, jímž bylo spotřební družstvo Jednota, se zámku ujalo přímo město a odkoupilo jej do svého vlastnictví. Od roku 1996 do roku 1998 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zámeckého objektu pro potřeby Městského úřadu Hranice. Projekt rekonstrukce vypracovala architektonická kancelář ing. arch. Pavla Rödera a zrealizovala jej hranická stavební firma Sestav. Bylo odstraněno zazdění arkádových ochozů, obnovena balustráda a restaurováno mimořádně hodnotné severní křídlo. Součástí celkově náročné rekonstrukce se stalo i diskutabilní, ale velmi odvážné zastřešení arkádového nádvoří průhledným skleněným krytem, které umožňuje využívat tento jedinečný prostor ke kulturním účelům. 11 Toto řešení není ovšem příliš šťastné, když tomuto objektu do jisté míry ubralo na duchu autentičnosti šlechtického sídla. Z hlediska památkové péče se však v zásadě jedná o reverzibilní úpravu. 12 V této současné podobě tak hranický zámek slouží jako sídlo správy města Hranic a zároveň představuje významný důkaz možnosti kultivovaného využití památky pro dnešní účely PLAČEK, Miroslav (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, s DVOŘÁČEK, Petr (2001): Hrady a zámky. Olomouc: Nakladatelství Petr Dvořáček, s [online]. Dostupné z: 13 Aplikováním proskleného zastřešení nádvoří zámku zde vznikl centrální halový prostor. Realizace tohoto architektonického řešení je ovšem u zámecké stavby zcela unikátní. Analogický postup byl také uplatněn například při zakrytí dvoran městských paláců v Brně, a to konkrétně v Domě Kryštofa Schwanze z Retzu (Dům pánů z Lipé) a ve Schrattenbachově paláci, nyní Knihovna Jiřího Mahena, a také při zastřešení dvorany bývalého jezuitského konviktu v Olomouci, v současnosti Umělecké centrum Univerzity Palackého. 12

13 V současnosti se na nádvoří v hojném počtu konají hudební i taneční vystoupení místní umělecké školy, veřejné produkce v rámci každoročního festivalu Jazzové dny, jarmarky, sochařské instalace, a také pravidelné malířské výstavy v patře severního křídla. Tímto způsobem je centrální prostor zámku velmi vhodně využíván a tato nemovitá památka se tak stává místem kulturního zájmu širokého spektra místních obyvatel i návštěvníků odjinud. V letošním roce pak byl po dlouholetém úsilí a mnohamiliónové investici ze strany vedení města otevřen v blízkosti zámecké budovy hudební klub, adekvátně využívající prostory sklepení pod bývalým pivovarem, dříve situovaným v areálu předzámčí. Toto městské kulturní zařízení tak představuje další příklad možnosti využití části památkového objektu ve prospěch všeobecného zájmu po kvalitním hudebním vyžití. 13

14 3. GOTICKÁ VÝVOJOVÁ FÁZE ZÁMKU V HRANICÍCH 3.1. Původní středověká tvrz Původním předchůdcem hranického renesančního zámku byla středověká tvrz, později přestavěná na gotický hrad. Z urbanistické struktury Hranic se dá předpokládat, že byla vybudována v severozápadním cípu městiště při hradebním opevnění na nejméně chráněném přístupu k městu. S největší pravděpodobností nebyla ještě kamenná a mohla odpovídat typu jednoduchého dřevohlinitého hrádku nižší šlechty, které vznikají až kolem poloviny 13.století souběžně s kamennými hrady. 14 O jejím rozsahu a bližší podobě si nelze udělat přesnou představu, ale neochota zástavních držitelů města k nejisté investici v tomto směru vypovídá spíše pro její skromnou velikost. 15 Nepodložené jsou však určité názory, že stála po obou stranách komunikace na sever, respektive před opevněním. Nacházela se přibližně v místech, kde stojí současný renesanční zámek. 16 Středověká tvrz sloužila především k obraně trhové vsi, která byla ve 13.století vysazena na město. V písemných pramenech se tato tvrz sice uvádí až k roku 1398, kdy ji společně s městem Hranice zastavil Mikuláši Tunklovi z Brníčka moravský markrabě Jošt, z analogie i celkového vývoje města lze však oprávněně usoudit na její starší původ. 17 Na tuto tvrz chránící trhovou ves na jejím nejzranitelnějším místě bezprostředně navazoval systém středověké městské fortifikace. Opevnit ves dovolil již český král Václav II. okolo roku 1284, ale hradby byly zřízeny až v období mezi léty v souvislosti s rozšířením Hranic na město. Tehdy šlo zřejmě jen o valové opevnění, které bylo snad v následující době upravováno a zlepšováno, nelze si však o něm utvořit jakoukoli zpřesňující představu Cimburský gotický hrad Historie vzniku stavby Na počátku husitských válek bylo město i panství Hranice opět v držení hradišťského kláštera, když byly někdy okolo roku 1410 vyplaceny ze zástavy opatem Benešem. 14 PLAČEK, Miroslav (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku., s PLAČEK, Miroslav (2004): Město Hranice do Bílé hory. Archeologické památky střední Moravy, sv. 8, Olomouc: Archeologické centrum Olomouc, s HOSÁK, Ladislav INDRA, Bohumír JAŠKOVÁ, Marie, Op. cit., s Ibid., s. 35, 37. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, edice pramenů XII., s Zde se poprvé objevuje německý název Hranic (Weissenkirchen). Listina je psána německy. 14

15 Pravděpodobně počátkem roku 1428 město i tvrz dobyl a obsadil husitský válečník Jan Tovačovský z Cimburka a po něm od roku 1464 držel obojí jako zástavu jeho starší syn Ctibor, známý humanista, právník a spisovatel. Za Tovačovských z Cimburka ( ) byla stará, patrně ještě dřevěná tvrz přestavěna a rozšířena, aby funkčně a kapacitně postačovala stálé vojenské posádce, kterou do města umístil Jan Tovačovský z Cimburka. Sám přitom ale sídlil na svém vodním hradě v Tovačově a v Hranicích ustanovil hejtmana. Jan Tovačovský z Cimburka také v roce 1431 potvrdil Hranicím městská práva, z nichž vyplývá, že město bylo v té době ještě opevněno plaňkami, pleteným parkánem, valy a příkopy. Roku 1465 je již uváděn hrad stojící na hraně ostrožny nad potokem Veličkou. Neklidná doba a válečné nebezpečí přispěly jistě k tomu, že opevnění města bylo zesíleno výstavbou jednoduché kamenné hlavní hradby, stará tvrz přebudována na gotický hrad z lomového zdiva jako obrana města od nechráněného severu a současně také jako sídlo správy poměrně rozsáhlého panství Rekonstrukce podoby hradu Přesná podoba stavby z 15.století není známa, předpokládá se však, že původní tvrz byla přestavěna na hrad s obdélným nádvořím zpevněným v severozápadním cípu nepravidelnou nárožní věžicí a na jižní straně byl přičleněný hradní palác. Tento gotický palác mohl stát v místě dnešních patrových sklepů u zámecké věže. 19 Doplňující součástí dispozice hradu byla vstupní severní věž, která byla také zároveň branou do města [obr. 9]. Zbytky této věže jsou dodnes ještě patrné v přízemí východního křídla zámku, kde je zachován hrotitý lomený oblouk původního průjezdu. Brána však byla navenek zazděna už v pozdní gotice. Vnější severní portál je však z obranných důvodů užší a nižší než jižní. Tento portál nemá kamenné ostění ani vpadlinu pro uzavření brány padacím mostem. Dalším zjištěným doplňkem brány bylo čtvrtkruhové točité schodiště do prvního patra, které bylo přiloženo k jihozápadnímu rohu věže zámku. 18 Ibid., s Ze zvýšení zástavní sumy o 400 kop grošů, důsledného používání termínu hrad a důležitosti udržení Hranic v neklidné době lze soudit na vybudování kamenných hradeb a přestavbu tvrze na hrad právě za Cimburků. 19 MILOŠ, Stanislav MICHNA, Pavel SEDLÁČKOVÁ, Hedvika (1998): Pozdněgotické a renesanční kachle ze zámku v Hranicích (Late gothic and renaissance tiles from the Hranice chateau). Přerov: MÚ Hranice a PÚ Olomouc, s. 4. Dolní část sklepa je dosud zachována, horní část, která zasahovala až pod nádvoří dnešního zámku, byla při jeho přestavbě zasypána. V zásypu tohoto sklepa byl nalezen soubor kamnových kachlů ze 16. století. 15

16 Před branou byl vyhlouben přes celou šířku ostrožny příkop s mostem, jehož jeden pilíř se zachoval ve sklepení zámku. Původní vstup do města tedy nevedl trasou dnešní Jiráskovy ulice, ale více napravo přes východní křídlo zámku, které tehdy ještě nestálo. Za touto branskou věží trasa pokračovala přes rozšířené prostranství dál směrem do města. Vydělení hradu vůči městu na jižní straně není úplně ověřitelné, ale byl zde zřejmě příkop v místě dnešního. Na východní straně ostrožny bylo město chráněno hradbou, do jejíhož severovýchodního nároží je vložen dům č.p.410, sloužící dříve jako sýpka, a tato hradba byla následně ukončena navázáním na branskou věž. Prostor před branou a příkopem v této době ještě nebyl zastavěn. Zámecká nárožní věž je k západní zdi zámku přistavěna na spáru a nepatří tedy k nejstaršímu hradu. Protože je však provázána s hradbou navazující jižním směrem, musela být tato část hradby přeložena při výstavbě věže a ke starší městské hradbě se připojila až za domem č.p.737. Potvrzením cimburské stavební aktivity je nález zlomku vyžlabaného klínového žebra, sekundárně použitého v nadpraží sklepního okénka jižního průčelí zámku. Svou profilací se hlásí k polovině 15.století Pernštejnská pozdně gotická přestavba Stavební historie za Pernštejnů Cimburkové drželi město Hranice až do roku 1470, poté je společně s přerovským panstvím získal Albrecht Kostka z Postupic a následně v roce 1475 získali zástavu hranického panství bratři Jan a Vilém z Pernštejna. Stavební činnost ale zahájili až poté, co si zajistili, že vložené prostředky budou zcela k jejich prospěchu. Vilém z Pernštejna obdržel roku 1480 od krále Matyáše Korvína potvrzení zástavy a příslib jejího zvýšení o náklady na stavbu hradu a opravy ve městě. Ani to však nepředstavovalo úplnou jistotu a Vilém tedy usiloval o přeměnu zástavy v alod (allodium) svobodný šlechtický statek. V roce 1491 k tomu dostal příslib a konečně roku 1499 dosáhl vkladu hranického panství do zemských desek. V těchto letech, kdy padly poslední právní překážky, můžeme důvodně předpokládat rozvinutí stavebního ruchu. Vilém z Pernštejna však nejčastěji pobýval na pardubickém 20 MILOŠ, Stanislav PLAČEK, Miroslav (1995). Fortifikační systém Hranic na Moravě. Archaelogia historica, č. 20, s

17 zámku, který vybudoval, a tak do roku 1500 hrad v Hranicích upravil jen pro své občasné pobyty. Podstatná pernštejnská přestavba cimburského hradu v Hranicích je tak spojena až se stavební aktivitou jeho syna Jana. Dědičný držitel hranického panství Jan Bohatý z Pernštejna dal počátkem 16.století starý hrad přestavět na pozdně gotický hrad, později nazývaný Starý zámek. Jeho stavba, začleněná do kamenné městské fortifikace, byla zcela dokončena v roce K roku 1514 směnil Jan z Pernštejna měšťanu Ondrovi louku na Novosadech za jinou, neboť na ní přestavil se jest náš zámek. 22 Na základě této zprávy se uvádí v literatuře mylně doba založení renesančního zámku roku Formulaci je zřejmě třeba chápat ve smyslu přístavby v prostoru předhradí před hradním příkopem. Na Ondrově louce jistě nemohl stát starší (přestavovaný) hrad a k legalizaci výměny došlo až po alespoň hrubém dokončení stavby. 23 Za Pernštejnů, kteří město drželi v letech , byl tehdy skutečně starý hrad Cimburků úplně přestavěn a došlo k rozšíření komplexu města a hradu o celou plochu Předzámčí. 24 Na nezastavěném prostoru před starým hradem vzniklo předhradí, zpevněné na západě novou hradební zdí se dvěma dodnes zachovanými nárožními bastiony, které jsou velmi dobře dokumentovány na starém barokním plánu města z roku 1745, a od severu byla pak také postavena nová brána s pozdějším barbakánem. Významnou pernštejnskou stavbou se stalo vybudování dvou pásů hradebních zdí vymezujících úzký parkán ve svahu kolem města. Vnější zeď s baštami přímo navazovala na opevnění hradu a výrazným způsobem tak posílila obranyschopnost města. Zčásti zachované a do jisté míry plánově a ikonograficky doložené opevnění města Hranic dovoluje věrohodnou rekonstrukci jeho vývoje. Bylo dovršeno před polovinou 16.století a jeho relativně složitý systém vděčil za svou promyšlenou stavbu Pernštejnům a jejich zkušeným mistrům pozdně gotického fortifikačního stavitelství. 21 GARDAVSKÝ, Zdeněk (1962): Hrady a zámky severozápadní Moravy. Ostrava: Komise cestovního ruchu Krajského národního výboru Severomoravského kraje, s HOSÁK, Ladislav INDRA, Bohumír JAŠKOVÁ, Marie, Op. cit., s Cit. v pozn V práci je významově sjednocen pojem předhradí s pozdějším označením Předzámčí. Oba pojmy se vztahují k blízkému severnímu prostoru před zámkem v Hranicích. V souvislosti s architekturou hradu je ovšem přesnější mluvit o předhradí. 17

18 Rekonstrukce podoby hradního komplexu Pernštejnská pozdně gotická přestavba starého cimburského hradu spočívala především ve scelení komplexu staveb do přibližně pravidelného čtvercového půdorysu. Vzhledem ke koncepci celkově sjednocené dispozice byla původní severní brána pojata do tělesa pernštejnského hradu, a tak funkčně zcela zrušena. Došlo k prolomení nové brány v hradbě a posunutí trasy komunikace směrem k východu, od osy dnešní Jiráskovy ulice. Od severu chránil přestavěný pernštejnský hrad masivní štít hradby s mohutnými opěrnými pilíři a byla také posunuta západní zeď zámku čtyři metry od původní hradby, směrem na západ. Dále bylo zpevněno jihozápadní nároží hradu mocnou válcovou věží s křížovými střílnami, od níž vybíhal nový úsek hlavní hradby směrem k jihu. Tato nová věž se tak stala hlavní hradní věží [obr. 10]. 25 V jihovýchodním rohu hradu, v místě příkopu, byla postavena mírně nakoso mohutná čtvercová budova zpevněná dvěma opěrnými pilíři. 26 Krátkým úsekem zdi byla spojena se starší branskou věží ve východním křídle a mezi nimi byl pouze nepravidelný dvůr, ze kterého se při průzkumu našla původní oblázková dlažba. Jižní strana s lehce zalomeným palácem, pravděpodobně dvoutraktovým, a část východní strany hradu byly opět chráněny příkopem, který byl navíc obehnaný zdí. Přes příkop vedl most do brány přesně na místě dnešního hlavního vstupu. V severozápadním rohu hradního nádvoří byla zrušena nárožní věžice a po celé severní straně nádvoří byly postaveny blíže neurčitelné budovy. Vnitřní členění hradu smazala renesanční přestavba, ale jisté náznaky pro umístění budov na jihu a západě existují. Jedná se zde hlavně o prostory sklepů a zřetelné úseky silných mezitraktových zdí. Do hradu byl zřejmě zahrnut prostor před původní branou vymezený mocnými bočními zdmi. Na něj navazovala 2,15 metru silná hradba, mezi níž a branou v hradbě města byl asi typický pernštejnský koridor. Jediná analogie vstupu do města podél a pod kontrolou hradu je v Moravském Krumlově, který má podobný urbanistický rozvrh PLAČEK, Miroslav (2001): Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha: Libri, s Tato věž pochází zřejmě až z poslední fáze pernštejnské výstavby a dodnes se z ní zachovala její spodní část. 26 PLAČEK, Miroslav (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku., s. 43. Nárožní nakoso postavené pilíře a věžice se staly oblíbeným příslušenstvím pozdně gotických hradů, ale i ranějších renesančních zámků (Moravská Třebová, Vranová Lhota). 27 PLAČEK, Miroslav (1994): Stavebně-historický průzkum a návrh památkové obnovy Předzámčí v Hranicích na Moravě., s

19 Vedle nové brány vznikl věžovitý přístavek před sýpkou, který měl ještě do 19.století v přízemí gotickou lomenou klenbu. Pernštejnskému období přísluší také stavba panské sýpky s pozdně gotickými okénky v patrech. Obě stavby nepochybně svědčí o dřívější příslušnosti k areálu hradu, protože byly zakomponované do zlomu původní hlavní městské hradby na východní straně ostrožny. V souvislosti se zřízením městského parkánu vznikla před sýpkou severovýchodní bašta, která svou orientací patřila k městu a hradu a představuje jasnou indícii pro postupné rozšiřování směrem k severu. Bašta ukončovala na východě obezděný příkop před hradem a v této stavební fázi tvořila severovýchodní roh města Rekonstrukce podoby předhradí Předhradí organicky navazovalo na severní část města, do jehož severozápadního rohu byl zakomponován hrad Pernštejnů. Ten byl vůči předhradí oddělen zalomeným parkánem šířky čtyř metrů, před jehož zdí se nalézal obezděný příkop. Utváření místního terénu ale prakticky vylučuje umělé zavodnění příkopu zmiňované v literatuře. 28 Po zrušení tohoto příkopu byla jeho část využita pro rozšíření sklepa pod blízkými domovními parcelami. 29 Plánovitě rozvržené předhradí, vymezené hradbami s okrouhlými nárožními baštami, zaujalo přibližně podélný prostor v nejužší části městské ostrožny. Na kraji západního svahu byly postaveny dvě poloválcové, dovnitř otevřené bašty navzájem propojené tarasní zdí. Při této západní hradbě stála s největší pravděpodobností jediná pozdně gotická budova, ze které se dodnes zčásti dochovaly čtyři místnosti v suterénu bývalého pivovaru, zbořeného s ostatními hospodářskými budovami po požáru v roce Tato stavba byla však v minulosti často mylně považována za původní tvrz. Severozápadní bašta byla spojena severní hradbou, která se uprostřed ostrožny mírně zalomila k východu, se sníženou severovýchodní nárožní baštou. Hradby se následně napojovaly na jihovýchodní baštu před panskou sýpkou a pokračovaly dál jižním směrem dvojím pásem hradebních zdí. Zlom hradeb se vyskytuje nejen na severní, ale i na západní a východní straně předhradí. 28 PROKOP, August (1904): Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung. Wien: R. Spies&Co., s SPURNÝ, František a kolektiv (1983): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [II]. Severní Morava. Praha: Nakladatelství Svoboda, s MILOŠ, Stanislav MICHNA, Pavel SEDLÁČKOVÁ, Hedvika, Op. cit., s Podle archeologických nálezů, které byly vytěženy ze dna příkopu z hloubky pěti metrů, se potvrdilo, že ještě celé 16. století byl tento příkop používán. Zasypán byl až při stavbě dnešního zámku na počátku 17. století. 19

20 Dílem Pernštejnů byl dále nejen parkán opevnění města z přelomu 15. a 16.století, ale také na něj časově navazující barbakány. U Dolní a Mlýnské brány města byly bohužel odstraněny úplně a známe je jen z barokního plánu z roku 1745 a z Willenbergova dřevorytu. Od severu byla postavena nová Horní brána s barbakánem, který se dodatečně připojil na zlom v severní hradbě. Užití předbraní tak představuje jeden z oblíbených obranných prvků pernštejnských fortifikací. Barbakán Horní brány měl neobvyklý protáhlý trojúhelníkový půdorys se zaoblenými nárožími a s okružní příkopovou zdí. Příkop byl v místě stoupajícího terénu přepažen zídkou, dále zde podle plánu z roku 1745 stála půlválcová bašta a za ní se zeď připojovala k věžovité bráně Ibid. Tato věžovitá brána je dílem až renesanční stavební fáze. 20

21 4. RENESANČNÍ VÝVOJOVÁ FÁZE ZÁMKU V HRANICÍCH 4.1. Kropáčovský zámek Dalším významným stavebníkem zámku v Hranicích se následně stal Jan Kropáč z Nevědomí, který v letech 1553 až 1562 přestavěl pernštejnský gotický hrad na trojkřídlý renesanční zámek. Budova již byla dvoupatrová, ale pravděpodobně bez vnitřních arkádových ochozů. Věž v jihozápadním nádvoří zámku, vybudovaná již za předchozího pernštejnského období, byla bez osmiboké nástavby a krytá jednoduchou kuželovou střechou s podsebitím. Západní křídlo kropáčovského zámku bylo od severu kratší a proti hodně šikmému severozápadnímu nároží pernštejnského hradu mělo již pravoúhlé ukončení. Toto zvýšené nároží tvořící optickou protiváhu jihozápadní věži je patrné také na Willenbergerově rytině [obr. 6]. Nároží se silnou ukončovací zdí dodnes probíhá až do výše druhého patra dnešního zámku. Dále na vyobrazení výrazně vystupuje z hmoty zámku věž bývalé brány s vysokou valbovou střechou ještě pozdně gotického tvaru, dnes zazděná ve východním křídle, která byla nejvyšší věží kropáčovského zámku. Její zdivo je zachováno až do druhého podlaží a byl v něm směrem na jih prolomen okenní otvor, který byl rámován pískovcovým ostěním s mohutným pozdně gotickým vyžlabeným profilem s kamenným křížem. Tyto stavební články byly nalezeny již druhotně použité přímo v zazdívce okna. Valená klenba v přízemí a klenba nad prvním podlažím věže, která byla níže než dnešní podlaží zámku, musela být zvýšena novou klenbou. Tímto mezi nimi vznikl prostor, který byl prozkoumán při rekonstrukci zámku v roce Kropáčovský zámek byl tedy celkově kratší než stávající stavba a neměl tehdy ještě severní křídlo uzavírající nádvoří. Na místě severního křídla zůstal zachován zámecký parkán a původní příkop, který odděloval zámek od hospodářské části, která byla roku 1572 přestavěna na zámecké sýpky a sladovnu. Kropáčovým významným stavebním dílem je i posílení předhradí zbudováním Horní brány s barbakánem z roku Při stavbě této nové brány byl zasypán příkop před starší vnitřní věží postavenou za Jana z Pernštejna. Před přední věží a barbakánem již příkop při průzkumu zjištěn nebyl a náznak příkopu, který se mylně uváděl v literatuře, tvořila pouze ohradní zeď. 31 Ibid. Na zdivu věže směrem k jihu je zachována ještě středověká omítka a přímo na ni jsou na spáru přiloženy zdi poslední přestavby zámku. Tyto poznatky dokazují, že věž již stála v plné výši za Pernštejnů a Jan Kropáč z Nevědomí pouze sjednocoval novými zdmi již stojící stavby. 21

22 Tato přední věž prakticky nahrazovala prostý otvor v hradbě a zámecká brána se změnila pouze v průjezdní budovu. Do této branské věže byl nad průjezdem zazděn velký znak města Hranic a dále znaky s erby Jana Kropáče z Nevědomí a jeho ženy Veroniky z Leskovce. Tyto rodové znaky jsou dnes zabudovány do ohradní zdi před hlavním vstupem do zámku, společně s dvojicí erbů Kropáčovy dcery Anny a jejího prvního manžela Jana z Kunovic, které však byly původně zazděny ve věži nově vzniklé Dolní brány směrem k obci Drahotuše. Podoba této brány je dobře patrná z Willenbergerova vyobrazení města z roku 1592, jež ukazuje, že byla taktéž chráněna předsunutým barbakánem. Trojkřídlé nádvoří zámku, které vzniklo spojením starších staveb, bylo vyzdobeno erbovním vývodem rodu Kropáčů a Janovy ženy Veroniky z Leskovce, který tvořilo 22 pískovcových oblouků. Tyto mohutné kamenné segmenty, široké dva metry a vysoké jeden metr, mohly zároveň sloužit jako stavební překlady dveří a oken. 32 Spojení architektonické a reprezentativní funkce těchto oblouků do podoby supraport nebo suprafenester není ovšem doloženo, jisté je jen to, že stavbu přesně datují do roku 1562 a mohou podle počtu možných otvorů určit její rozsah. Tato výzdoba byla dílem italských kameníků Benedikta Vlacha a Petra Vlacha. 33 Dodnes je v dokumentačních kresbách hranického spisovatele a buditele Josefa Heřmana Agapita Gallaše z roku 1811 zachycena podoba osmi těchto oblouků, když jediný dochovaný segment, který byl do roku 1944 zazděn vpravo od vstupní brány zámku, je dnes značně poškozený uložen v zahradě akademického sochaře a malíře Ladislava Vlodka v Hranicích Pozdně renesanční přestavba Na přestavbě kropáčovské budovy zámku do současné podoby se následně podílela celá řada stavebníků navazujících svými stavebními počiny na dílo svých předchůdců. Tím, kdo mohl již v osmdesátých letech 16.století začít s přestavbou, byl Jan z Kunovic, manžel Anny, dcery Jana Kropáče z Nevědomí, ale pravděpodobně jím mohl být až Jan mladší ze Žerotína a na Kolštejně, její druhý manžel. Dalším stavebníkem, jenž mohl pokračovat ve 32 MUK, Jan (1994). Středověké jádro zámku v Hranicích. Archeologia historica, č. 19, s. 65. Dějiny českého výtvarného umění II/1. Od počátků renesance do závěru baroka. 1989, Praha: Academia. - KRČÁLOVÁ, Jarmila: Renesanční architektura v Čechách a na Moravě, s. 40. Identifikace supraport jako součást výzdoby archivolt arkádové lodžie. Existence arkádového nádvoří u kropáčovské stavby není ovšem doložena. 33 SPURNÝ, František a kolektiv, Op. cit., s NEBESKÝ, Jiří J. K. (1995). Kropáčovský erbovní vývod v Hranicích. Genealogické a heraldické listy, roč. XV, č. 1 2, s GALLAŠ, Josef Heřman Agapit (1812): Památky města Hranic.; GALLAŠ, Josef Heřman Agapit (1813): Scuta Nobelium Civium Hranicensium. Rukopisy jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně, fond E6. 22

23 výstavbě zámku, byl poté Jan Jetřich z Kunovic. Pokročilé tvarování kamenické výbavy renesančního zámku svědčí o tom, že stavbu majitelé realizovali v letech , spíše však až ve druhé polovině tohoto období. 35 V této nejrozsáhlejší stavební etapě byl také zasypán hluboký příkop přes celou šířku ostrožny a nový zámek založen na pravidelném půdorysu až pokud to umožňovalo utváření místního terénu. Ovšem ty části kropáčovského zámku, které do tohoto vymezeného půdorysu nezapadaly, byly až do základů zcela zbořeny. Tak byl úplně odstraněn nejstarší hradní palác, věžovitá budova v jihovýchodním rohu a byla vylámána všechna pozdně gotická ostění oken a portálů, která pak byla druhotně použita do nové stavby. Z významných částí původního architektonického komplexu zůstala zachována jihozápadní věž, vysoká věž bývalé brány a obvodové zdivo západního křídla. Samotný zámek byl po stržení většiny původní Kropáčovy stavby nově založen asi mezi roky patrně Janem mladším ze Žerotína. Severské vlivy uplatněné i na jiných žerotínských stavbách (Velké Losiny, Branná) jsou na arkádách patrné, a to především v použití bosovaných pilířů v přízemí. 36 Okolo roku 1590 zřejmě pokračoval ve výstavbě zámku Jan Jetřich z Kunovic, jenž ho do roku 1594 mohl dostavět do výše prvního patra. 37 Z této stavební fáze má údajně pocházet i architektura hlavního zámeckého portálu, ale v novější literatuře je již plně spojován až se stavební činností dalšího majitele zámku Zdeňka Žampacha z Potštejna. 38 Osoba stavebníka a významného moravského šlechtice Zdeňka Žampacha z Potštejna, jenž vlastnil hranické panství v letech , je spojena s poslední, zásadní stavební akcí na hranickém zámku. V této etapě došlo k rozšíření křídel až na dnešní rozsah a zámek byl tak směrem na sever celkově prodloužen. Byly sjednoceny obvodové zdi východního křídla, čímž na této straně došlo k značnému zúžení bočního příkopu. Budova zámku byla postavena do výškové úrovně předchozí kropáčovské stavby, tedy včetně druhého patra, a opatřena arkádovými lodžiemi, v horním patře na toskánských sloupech. Zdeněk Žampach z Potštejna nechal také vystavět oktogonální nástavbu hlavní věže, datovanou korouhví z roku 1604, a 35 PLAČEK, Miroslav (2001): Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha: Libri, s PLAČEK, Miroslav (2004): Město Hranice do Bílé hory. Archeologické památky střední Moravy, sv. 8, Olomouc: Archeologické centrum Olomouc, s. 45. Žerotínové běžně na svých stavbách akceptovali vlivy severské renesance, mezi které patří i užití prvku bosovných archivolt. 37 PLAČEK, Miroslav (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku., s. 169.; PROKOP, August, Op. cit., s Kunovický zámek v Uherském Ostrohu je taktéž vybaven arkádovými lodžiemi v podobném architektonickém řešení. 38 POSPĚCH, Tomáš (2002): Hranice sightseeing guide of the town. Hranice: DOST, s

24 dále postavit patrové severní křídlo s unikátním arkádovým dvoulodím, které tak spojilo dvě boční křídla budovy. Tímto doplňujícím stavebním počinem byl zámek dotvořen do podoby kompaktního architektonického celku, jenž je však uvnitř odhmotněn arkádovými ochozy. Posledním majitelem, který na hranickém zámku trvale sídlil, byl od roku 1612 do pobělohorské konfiskace roku 1621 Václav Mol z Modřelic. Jeho dílem je především hodnotná štuková výzdoba reprezentačních místností v patře jižního křídla zámku a také supraporta nad hlavním vstupním portálem. Těmito doplňkovými výzdobnými pracemi bylo zcela završeno dlouholeté budování hranického zámku do jeho pozdně renesanční podoby Renesanční zámecký portál Hlavní portál hranického zámku je situován mimo hlavní přístupovou trasu do města a to v místech předchozího vstupu do pernštejnského hradu i kropáčovského zámku, odděleného od města příkopem a ohradní zdí. Je vsazen v přízemí jižního průčelí nad patou mostu, mírně excentricky směrem k východní straně zámku. Navazující průjezd s pozoruhodnou štukovou výzdobou klenby vede do jihovýchodní strany nádvoří východním polem jižního ramene arkád. 39 Bohatě dekorovaný pískovcový portál s členitým plastickým utvářením představuje významem své architektury velmi citelný akcent zvýšené reprezentativnosti budovy zámku jako zcela zřetelný výraz nových společenských potřeb jeho majitele. Hlavní vstupní prostor se tak stává určitým úvodním předstupněm veškeré následující reprezentace a také důležitým komunikačním prostředkem pro všechny příchozí, upozorňuje na rodovou tradici a její bohatství, zhmotněné v kamenné nádheře vstupu [obr. 11]. Portál hranického zámku náleží k typu hojně používaných edikulových portálů s polosloupy po stranách, jenž byl v oblibě po celé renesanční období. 40 Již vůbec první projev renesanční architektury u nás, známý portál zámku v Tovačově z roku 1492, představuje svým kompozičním řešením tento typ edikulových portálů. Zakončení portálů půlkruhovým obloukem v renesanci zcela převažovalo, avšak jejich plastické provedení bylo velmi rozličné. Dalšími používanými typy pak byly šambránové portály (portál Salmovského domu na 39 NOLL, Jindřich (1995). K obnově vstupního portálu zámku v Hranicích na Moravě. Zprávy památkové péče, roč. LV, č. 9, s MUCHKA, Ivan Prokop (2001): Architektura renesanční. Praha: Správa Pražského hradu a DaDa., s. 27. Portál s edikulou je možné označit za hlavní kompoziční typ renesančního portálu. 24

25 Karlově náměstí v Praze) a portály s obvodovou bosáží, jako například na zámku v Račicích nebo v Náměšti nad Oslavou. 41 Okolo přesné datace vzniku portálu existuje stále mnoho nejasností, když se jeho realizace připisuje hned několika stavebníkům zámku. Původně bylo jeho vytvoření spojováno se stavebními realizacemi, jež probíhaly na počátku 90.let 16.století za Jana Jetřicha z Kunovic. 42 Velmi často byl pak přiřazován k osobě zadavatele Václava Mola z Modřelic, ale jeho dílem je s určitostí pouze edikulový nástavec nad kladím, jenž byl na portál doplněn až v roce Architektura hlavního vstupu je dnes řazena k osobě stavebníka Zdeňka Žampacha z Potštejna, jenž zámek od roku 1595 dále přestavoval, což vyplývá ze srovnání úrovně kamenické výpravy portálu a tektonických článků prvního patra severního křídla, náležících k této etapě výstavby. Obě tyto kamenické realizace jsou výtvarně shodné, zvláště charakteristické výjimečnou propracovaností v celku i detailu, složitostí a variabilní četností výzdobných motivů. Jednoznačně mluví pro vysoce kvalitní práci zručného kamenického mistra italského původu, dobře obeznámeného se soudobými vzory plastické výzdoby architektonických článků, posouvajícími tuto realizaci až na úroveň sochařského díla. Boční polosloupy rámující portál hranického zámku jsou umístěny na vysoké podnože a ve vrcholu ukončeny subtilními korintskými hlavicemi. 44 Jejich dříky jsou bohatě pokryty nízkým reliéfem vegetabilní akantové rozviliny s květy, která je ve vrcholu růstu zakončena vinnými hrozny. Tento složitě proplétaný rostlinný dekor se spirálami úponků a perforovaných pásek je vyvíjen vlnivě napříč osy polosloupů a zcela zaplňuje plochu dříků. Přibližuje se tím formě renesanční grotesky. Edikula portálu s odstupněnou profilací je dále doplněna ornamentem perlovce a v místech vývinu oblouku je oboustranně opticky akcentován nárožní bosovaný kvádr. Ve vrcholu je pak umístěn zúžený volutový klenák s širokým akantovým listem. Ve cviklech po stranách jsou do rozvilin vloženy groteskové hermovky v podobě dvou mužských polopostav s korunovanými hlavami, jejichž těla vyrůstají z akantových listů, květů a ovocných plodů. 41 PLAČEK, Miroslav (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku., s PROKOP, August, Op. cit., s. 843.; ŠAMÁNKOVÁ, Eva (1961): Architektura české renesance. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění., s. 89.; Zámek v Hranicích, evidenční list nemovité kulturní památky, poř. č. 435/1-I, II, zpracovala PhDr. Ludmila Svátková, 1986, Státní památkový ústav v Olomouci. 43 INDRA, Bohumír (1966). K renesančnímu stavitelství na severovýchodní Moravě. Pramenné zprávy o vlašských a domácích stavitelích a kamenících do 30leté války. Časopis Slezského muzea, série B, roč. XV, č.15, s. 144, PLAČEK, Miroslav (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku., s Korintské polosloupy edikulového portálu mají obdobu ve výzdobě krbu sálu na zámku v Račicích, pocházejícího z roku

26 Vlys portálu je taktéž bohatě plasticky zdoben vlnovitě a spirálovitě vyvíjenou akantovou rozvilinou s centrálním maskaronem muže se stylizovaným vousem. Po stranách zalamujícího se kladí jsou umístěny dvě ženské hlavy s rouškou. Portál ukončuje profilovaná římsa s vystupujícími nárožími, pod níž je užit motiv zubořezu a vejcovce. Zajímavostí je, že tato římsa byla původně celá vyzděná, pokrytá štukem a ne tedy vytesaná v kameni. 45 K původnímu portálu patří s určitostí i dvě píniové šišky, jejichž osazení po stranách římsy završuje celkovou architekturu vstupu. Tato dvojice zakončovacích článků je však oproti původnímu umístění posunuta mírně do stran, mimo osu polosloupů. Zámecký portál je výškově ukončen nízkým nástavcem s rodovými erby Václava Mola z Modřelic a jeho manželky v kartuši tvořené vinnými úponky s plody a rolverkem držené po stranách dvěma gryfy. Umísťování aliančních (sdružených) znaků v nadpraží je v době renesance i v následujících obdobích často používaným reprezentativním, ale také výzdobným prvkem. Dobová tradice umísťovat znakové desky majitele feudálního sídla nad portály ovšem patřila již ke zvyklostem pozdní gotiky. 46 Vzorníkovým příkladem je dále centrální plastická výplň frontonu nástavce v podobě okřídlené andílčí hlavičky, patřící k častým dekorativním motivům užívaným v pozdní renesanci. Strany supraporty ještě doplňují dvě volutová křídla, která sjednocují tento nástavec s původním portálem do podoby kompaktního architektonického celku. V literatuře se sice uvádí, že byla původně na nástavci osazena obráceně, ale z dokumentační fotografie je zcela zřejmé, že otočení volut je původní a zůstalo zachováno i v replice z roku 1943 [obr. 12]. 47 Píniové šišky byly totiž původně přímo nad osou sloupů a opticky tak zakončovaly vývin bočních vertikál portálu směrem vzhůru. Pokud by byla volutová křídla osazena obráceně, a tak vlastně byly prohozeny jejich pozice, byla by pak při frontálním pohledu částečně překrytá šiškami. Oproti tradičnímu užití volutových křídel jako scelujícího prvku mezi portálem a nástavcem jsou zde použita ve funkci určitých konzol podpírajících fronton. Vztyčení volut spíše usvědčuje původního tvůrce z nepochopení a z práce bez předlohy, na rozdíl od základní portálové edikuly, která nezbytnou grafickou, dosud neznámou předlohu předpokládá Restaurátorská zpráva, Demontáž a montáž renesančního portálu zámek Hranice na Moravě, ak. soch. Miroslav Machala, 1992, Památkový ústav v Olomouci, R HLOBIL, Ivo PETRŮ, Eduard (1992): Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha: Academia., s PLAČEK, Miroslav (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku., s srov. PROKOP, August, Op. cit., s Stavebně-historický průzkum a návrh památkové obnovy zámku v Hranicích na Moravě. Zpracoval: PhDr. ing. Jan Muk, PhDr. Jana Mlčáková, Květa Žurková, Praha Olomouc, 1993, s

27 Portál hranického zámku je typickým příkladem typu pozdně renesančních portálů zhotovovaných po roce 1580, které jsou charakterizovány množstvím a bohatostí detailu i ornamentiky a také častým podkládáním edikul. 49 V tomto směru je na zámeckém portálu patrné působení dobových manýristických tendencí, které se projevují v přebujelé plastické výzdobě na ryze tektonických prvcích a v až nadbytečném zdůrazňování podpůrné funkce dvojicí bosovaných nárožních klenáků v místě vývinu archivolty. Výzdoba portálu zavíjeným akantem a probíjeným ornamentem pásek je typickým příkladem vlivu severského manýrismu, v němž zcela příznačně tvoří sloupové řády a ornament nerozlučitelnou jednotu. 50 I přes tuto bohatou členitost a ornamentiku působí ve svém celku zámecký portál velmi vyváženým dojmem a řadí se kvalitou své kamenické práce k několika významným realizacím tohoto druhu na Moravě okolo roku Pro portál hranického zámku dosud postrádáme přímé analogie, a tím i možnost přesného vročení. Lze jej prozatím formálně přiřadit k pozdně renesančnímu typu pocházejícímu ze severoitalských center, zejména Benátek. Kompozice architektonických prvků šířených řemeslníky z jihoalpských údolí vycházela především z architektonických vzorníků a traktátů od Vitruvia až po Palladia. 52 Typově honosnou ornamentální zdobností a dobou vzniku jsou v moravském prostředí zámeckému portálu v Hranicích příbuzné portály zámku v Prostějově ( ) a Dívčím Hradu (přelom 16. a 17.století), vysokou úrovní provedení pak vstupní portál v Třemešku (r. 1587). 53 Mezi portály s obdobným kompozičním řešením pak patří dvojice portálů městských paláců, a to portál Hauenschildova paláce v Olomouci (okolo r. 1583) a portál Domu Serenyiů v Brně. Velmi blízkým příkladem co do typu i užití shodných architektonických prvků a výzdobných motivů je vstupní portál farního kostela Povýšení sv. Kříže v Hustopečích nad Bečvou, nepříliš vzdálených od Hranic. Rovněž se jedná o edikulový typ portálu s korintskými polosloupy, zde ovšem s kanelovanými dříky s vloženými píšťalami. Shodné je také použití motivu rozviliny, perlovce a zubořezu, dále maskaronu ženy a dvojice mužských herm ve cviklech, které ale místo akantové rozviliny mají spodní polovinu těla tvořenu rybími ocasy. Portál má taktéž zalamovanou římsu, na níž je umístěn o něco později datovaný štít s erbem. Tento renesanční portál je datován přibližně do roku 1611 a je možné předpokládat, že je dílem některého z italských kameníků usazených v Hranicích, jenž si tak zámecký portál v 49 HEROUT, Jaroslav (1981): Staletí kolem nás. Praha: Panorama, s MUCHKA, Ivan (1973). Ornament v 16. století význam a funkce. Umění a řemesla, č. 3, s Viz pozn Viz pozn PLAČEK, Miroslav (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku., s

28 Hranicích mohl zvolit jako formální předlohu své práce, zde ovšem užité v menším měřítku na ryze sakrální stavbě [obr. 13]. 54 Portál zámku v Hranicích byl v roce 1943 odborně restaurován a v rámci této činnosti bylo také vyměněno jeho zvětralé nadpraží, když volnou kopii znakové desky provedl hranický kamenický mistr Josef Sosna. Z dobové fotografie pořízené na počátku 20.století je patrné, že vlivem silného narušení pískovce z něj již odpadly obě hlavy gryfů a zcela zmizela andílčí hlavička z frontonu supraporty. Portál byl poté ještě v 60.letech minulého století pro velmi špatný stav dvakrát částečně restaurován. V roce 1988 byla pak zhotovena kopie celého zámeckého portálu a roku 1992 provedena jeho výměna akademickým sochařem Miroslavem Machalou. Nutno zde ovšem podotknout, že novodobá replika je sice v celku kvalitní a věrnou kopií, ale zásadním nedostatkem je výrazné stlačení oblouku archivolty, což vytváří při celkovém vnímání značně rušivý efekt celé kompozice. Dalším pozměňujícím zásahem došlo k utopení původně tříčtvrtečních bočních sloupů v ploše zdi, což má v důsledku značně negativní vliv na celkovou plasticitu architektury vstupu. Původní renesanční portál, ovšem již bez nedochovaného nástavce, je dnes uložen v jedné z bašt předzámčí a uvažuje se o jeho celkovém zrestaurování a případném umístění na jiné místo v zámeckém areálu. Tím by ovšem vznikla poněkud paradoxní situace, kdy by byla na původním místě vstupu osazena pozměněná replika a restaurovaný originál by byl zcela jinde, a stal by se tak jen určitou doplňující vizuální dekorací zrekonstruovaného zámku Zámecké arkádové ochozy Renesanční zámek v Hranicích má jako mnoho šlechtických staveb z tohoto období vnitřní nádvoří obklopené arkádovými ochozy, které odhmotňují prostou masu zdí. Tyto lodžie tak neplní jen funkci důležitého komunikačního koridoru, ale hlavně představují velmi významný skladebný a architektonický prvek renesančních zámků. Už samotné použití arkád představuje splynutí s dobovými požadavky na zvýšenou úroveň kultury stavitelství a 54 Farní kostel Povýšení sv. Kříže, Hustopeče nad Bečvou, doplňkový list kulturní památky, 441/1a, zpracoval SÚPPOP Praha ; KSSPPOP Ostrava ; PhDr. L. Svátková, 1973, 1985.; INDRA, Bohumír (1966). K renesančnímu stavitelství na severovýchodní Moravě. Pramenné zprávy o vlašských a domácích stavitelích a kamenících do 30leté války, s Lze ovšem také předpokládat, že realizace portálu, včetně stavby kostela Povýšení sv. Kříže, je dílem vlašských kameníků a zedníků, usazených ve Valašském Meziříčí, spojovaných se stavbou žerotínského zámku v Hustopečích nad Bečvou. 28

29 reprezentativnost panského sídla. Zámek s arkádovým nádvořím tak představuje jeden z nových stavebních druhů, který našemu prostředí dodala renesanční Itálie. Italského původu je rovněž monumentální pojetí a mohutné měřítko, jímž se renesanční novostavby uplatňují v panoramatu našich měst, v Hranicích navíc umocněné lokací zámku na vyvýšenině, podporující působivost při pohledu z dálky. V tomto směru se zámek jeví jako kompaktní architektonická hmota s úsporně řešeným exteriérem. Tento rozpor mezi vnějškem a vnitřním členěním stavby je pro pozdní 16.století téměř příznačný, když architekt často zanedbal exteriér, s nímž mělo záměrně kontrastovat náročně pojaté nádvoří nebo výpravné interiéry, a to ve smyslu manýristické záliby v překvapení. Celá řada českých a moravských zámků představuje typ uzavřeného čtyřkřídlého architektonického objektu, kde však, na rozdíl od italských rezidencí rané a vrcholné renesance, byly arkády do jejich nádvoří vloženy nejčastěji pouze na dvou nebo třech stranách. Koncepce je tedy pozdní, dynamická, kdy je odlišena a zdůrazněna jedna osa. Divák neobsáhne celek pohledem z jediného bodu, ale je veden k postupnému vnímání, které vyžaduje pohyb jeho samotného. 55 Ochozy nádvoří vždy vytvářejí určitou arkádovou soustavu, která je však v celku velmi proměnlivá a obvykle také na každé zámecké stavbě odlišná. Diktátem doby i záměrem každého zadavatele bylo mít na své stavbě použito něco výlučného a originálního, což by ji zcela zásadně odlišovalo od jiného šlechtického sídla. Arkádové ochozy se tak staly jedním z hlavních nositelů výrazu sounáležitosti s pokrokovými tendencemi v zámecké architektuře, i když je také nutno dodat, že hodně zámků lodžie nemělo vůbec nebo vznikly dodatečně a postupně, což také příkladně dokládá stavba hranického zámku. Arkádové lodžie se na zámeckých stavbách počaly v našem prostředí stavět až od poloviny 16.století, tedy alespoň ve známých případech. Ochozy většinou obíhaly jen tři strany nádvoří, někde jen dvě, což mohlo být způsobeno nedokončením původního stavitelského záměru, ale i ohleduplným respektováním staršího rozvrhu stavby. V Hranicích byl ale zámek zcela nově založen a mohl tedy být postaven bez zásadních architektonických omezení. Novostavba pak byla následně už jen celkově prodloužena. Ovšem původní trojkřídlá otevřená dispozice se dostavbou severního patrového křídla změnila na uzavřenou čtyřkřídlou stavbu s přízemím průchozím do hospodářského předzámčí [obr. 14]. Zámek v 55 KRČÁLOVÁ, Jarmila (1985). Italské podněty v renesančním umění českých zemí. Umění, roč. XXXIII, č. 2, s

30 Hranicích tímto architektonickým řešením tvoří přechodný článek mezi otevřenými a čtyřkřídlými dispozicemi s jedním nižším traktem. 56 Dispoziční uspořádání typického renesančního zámku je průhledné, zejména jedná-li se o objekt neovlivněný stavbou předcházející. Snaha o pravidelnost a symetrii v řešení půdorysné dispozice i v tektonickém členění byla jedním z příznačných rysů přejatých z Itálie. 57 Při navrhování novostaveb však příznačně středoevropsky nebylo dbáno na přísnou symetrii půdorysu a z něho vyplývajícího rozvrhu okenních os. 58 Ideál renesančního zámku představoval uzavřenou čtyřkřídlou dispozici se středním nádvořím a s arkádovými ochozy po stranách, vycházející ze schématu italského kastelu. V Čechách však nebylo nikdy užito arkád na všech čtyřech stranách a na Moravě jedině ve značně redukované podobě ve Staré Vsi. 59 Volnou stranu trojkřídlých zámků tak uzavírala alespoň prostá zeď (Račice, Hustopeče nad Bečvou), někdy s arkádovým ochozem jako v Bučovicích, nebo ohrada většího dvora (Velké Losiny). V Hranicích pak bylo k uzavření dispozice zámku užito zcela unikátní řešení, a to výstavbou předsunutého, pouze patrového křídla. Ve vícepodlažních ochozech někdy stavitel zdůraznil posloupnost v pořadí použitých architektonických řádů na sloupech arkád, avšak na stavbě hranického zámku bylo v přízemí a v prvním patře použito bosovaných pilířů a horní patro má lodžie nesené toskánskými sloupy. Je zde patrné, jak pozdní renesance zápasí na Moravě s tradicí arkádového sloupového nádvoří. 60 Arkády prvního patra jsou podklenuty hřebínkovými křížovými klenbami, které jsou dozdobeny štukovými růžicemi se lvími hlavami, a pro větší odolnost postranním tlakům jsou v obou patrech ještě použity železné kleštiny. Přízemí a horní patro má však oproti reprezentativnímu druhému podlaží jednoduchou křížovou klenbu s vytaženými hřebínky. K větší rytmizaci arkád přispívá i balustráda se středovými pilířky a tradiční formou renesančních kuželek, které v druhém patře navíc zabíhají i do postamentů toskánských sloupů. Řešení arkádových ochozů je racionální, založené na aditivním principu řazení, splňuje požadavky výškové vyrovnanosti a horizontality, nadto podpořené užitím poměrně masivní korunní římsy. Už v období vrcholné renesance se arkády zbavují plastického detailu, když se zejména upouští od profilovaných archivolt lemujících arkádové oblouky a ponechává se tak 56 Dějiny českého výtvarného umění II/1. Od počátků renesance do závěru baroka. 1989, Praha: Academia. KRČÁLOVÁ, Jarmila: Renesanční architektura v Čechách a na Moravě., s KRČÁLOVÁ, Jarmila, Op. cit., s Viz pozn HEROUT, Jaroslav, Op. cit., s ŠAMÁNKOVÁ, Eva, Op. cit., s

31 zcela hladká stěna. 61 V Hranicích je tomu tak jen u lodžie druhého patra s toskánskými sloupy, kdežto v přízemí a v prvním patře je použita nízká štuková bosáž, která zde zřetelně koresponduje s prostšími pilířovými arkádami. Maltový štuk zde dokonce pokrýval část hladkých pískovcových pilířů, což svědčilo o nedostatku kamenických kapacit, případně prostředků, a náhradě prací místních lidí. 62 Bosáž pilířů je provedena systémem pravoúhlého rastru, jenž se vyskytuje na některých zámcích ve Slezsku. 63 Nejbližší analogii použití pilířů v arkádách přízemí v kombinaci s toskánskými sloupky dalších pater je možno nalézt v utváření lodžií na zámku v Ivanovicích na Hané nebo také v Uherském Ostrohu. 64 Více arkád nesených bosovanými pilíři je spíše typické v severních oblastech, jako je tomu na zámku v Bruntále, dále v Branné a také v Rudě nad Moravou. Bosáž se rovněž objevuje na obloucích arkád ve Velkých Losinách. Použitím těchto prostších tektonických a plastických prvků se tak projevují zřetelné vlivy severské renesance Dolního Slezska Severní zámecké křídlo V souvislosti s velkolepou přestavbou hranického zámku za Zdeňka Žampacha z Potštejna bylo nádvoří v jeho severní části ukončeno stavbou jednopatrového křídla. Bylo zbudováno na místě bývalého hradního příkopu, jenž se táhl napříč přes celou plochu ostrožny. Pilíře tohoto severního křídla byly tedy založeny na mohutných základových pasech v hluboké zavážce původního příkopu. Avšak ani tyto mohutné pasy nedokázaly časem zabránit statickým poruchám křídla, které mělo celé přízemí koncipováno jako otevřené dvoulodí nesené bosovanými pilíři. Celé toto severní křídlo je tedy mírně nakloněno západním směrem, což je dobře patrné při pohledu z vnitřní nádvorní strany. Patro severního křídla bylo původně při založení stavby plánováno jako otevřený dvoulodní arkádový prostor, který měl mít sloupy i balustrádu kolem svého celého obvodu. Zdá se však, že v průběhu stavby, když už byly založeny kamenné parapety včetně interkolumnií s polovinou kuželek, byl původní projekt změněn. Na místo toskánských sloupů byly tak od severní, východní i západní strany vyzděny hranolové pilíře, nesoucí oblouky a 61 HEROUT, Jaroslav, Op. cit., s PLAČEK, Miroslav (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku., s Stavebně-historický průzkum a návrh památkové obnovy zámku v Hranicích na Moravě. Zpracoval: PhDr. ing. Jan Muk, PhDr. Jana Mlčáková, Květa Žurková, Praha Olomouc, 1993, s ŠAMÁNKOVÁ, Eva, Op. cit., s. 89. Realizace staveb zámků v Hranicích a v Uherském Ostrohu jsou spojeny osobou stavebníka Jana Jetřicha z Kunovic a pravděpodobně tak i stejným architektem. 65 PLAČEK, Miroslav (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku., s

32 klenbu. Sloupy byly tedy ponechány pouze z jižní nádvorní strany. Po těchto úpravách nakonec zůstala otevřená arkáda nesena na zděných pilířích na východní a západní straně. Směrem na sever zůstala boční pole otevřena a do krajních sloupků zbývajících tří polí byly vezděny boční příčky ke střední nosné zdi. Tato úzká místnost se třemi okny tedy alespoň částečně chránila nádvoří zámku proti severním větrům. 66 Vniřní nádvorní strana severního zámeckého křídla je situována přímo naproti hlavnímu vstupu na nádvoří zámku, a tento fakt je proto také významně akcentován ve zvýšené dekorativnosti nosných článků arkád v patře [obr. 15]. Celá tato strana má sloupy i interkolumnia zábradlí vyzdobené reliéfním ornamentem, na postamentech a středovém pilířku balustrády jsou dále znázorněny plastické figury zbrojnošů a ženské hermovky [obr. 16, 17, 18]. Tyto tříčtvrteční reliéfní postavy však neušly částečnému poškození při prováděné rekonstrukci zámku v 90.letech minulého století, kdy jedna figura z původní pětice byla zničena zcela. Arkáda severního křídla je otevřena do nádvoří trojicí oblouků nesených dvojicí toskánských sloupů, přičemž krajní, mírně stlačené oblouky jsou širší než středový v přímé závislosti na zúžení této strany nepravidelné dispozice zámku. Hlavice sloupů jsou zcela pokryty vejcovcem a listovcem, přičemž jejich dříky jsou bohatě zdobeny reliéfní akantovou rozvilinou, na které jsou ještě dnes rozpoznatelné stopy původní polychromie a zlacení. Bohatě rozvitý rostlinný ornament akantů a několika listů vinné révy je vyvíjen vertikálně, úponky jsou spojeny pásky a ve vrcholu růstu ukončeny koši s plody a květy. Levý toskánský sloup má při pohledu z nádvoří mnohem jemnější dekor a úponky jsou složitě propletené do kruhové vazby, vířivě zaplňující plochu dříku. V doplňujícím detailu je použit typický pozdně renesanční dekorativní prvek probíjení a zavíjení pásků. Celkový vývin ornamentu přímým směrem vzhůru pak v určité harmonizující sounáležitosti koresponduje s vertikálami sloupů a pilířů nádvoří. Tato kamenická práce s velmi propracovaným detailem svou úrovní provedení připomíná výzdobu náhrobku Anny Sidonie z Potštejna z roku 1605 z bývalého farního kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Hranicích [obr. 19]. Lze tedy oprávněně předpokládat, že stavbu zámku tímto unikátním architektonickým projevem završil právě její otec Zdeněk Žampach. 67 Doplňující polychromie a zlacení však může pocházet až z období držení zámku Václavem Molem z Modřelic, jenž nechal vyzdobit klenby reprezentačních místností zámku štukovým dekorem, místy malovaným a zlaceným. 66 MILOŠ, Stanislav MICHNA, Pavel SEDLÁČKOVÁ, Hedvika, Op. cit., s PLAČEK, Miroslav (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku., s

33 Tento severní patrový dvoutrakt představuje naprosto speciální stavební realizaci, která, ačkoli nebyla postavena v původně zamýšleném architektonickém konceptu, zůstává svým funkčním účelem u nás zcela ojedinělou. Jistou analogii lze nalézt v řešení ochozů na zámku v Telči a v Uherčicích, kde ovšem plní pouze funkci spojovacího koridoru a v patře byly oboustranně otevřené. Podobný charakter mělo severní, pouze arkádové křídlo v Bučovicích a část stejného křídla v Rudolci, ale s oblouky ve všech podlažích a bez otevření navenek. 68 Ze všech stran otevřené přízemí severního křídla hranického zámku tak propojovalo budovu s prostorem předzámčí, ale jeho patro naopak kontinuelně spojuje zámecké lodžie prvního patra. Tento lusthaus renesančního sídla s významnou reprezentativní funkcí má tedy zároveň i podstatný komunikační účel. Takto velkolepě pojatý prostor tak nemá v moravském prostředí obdoby a řadí se tím mezi unikáty pozdní renesance na Moravě, ale i v Čechách Štuková výzdoba reprezentačních místností Doplňující činnost na výzdobě stavby za Václava Mola z Modřelic po roce 1612 dokumentují vnitřní dokončovací práce na klenbách řady místností piana nobile v prvním patře jižní a částečně východní strany zámku. Vznikla zde rozměrná štuková výzdoba mimořádných kvalit, jež je místy malovaná a pozlacená. Jedná se o velmi pozoruhodné práce italských kameníků a štukatérů, z nichž známe jmenovitě Antonína Targa, Davida a Jeremiáše Pozera, Jana Kaprinala a také znamenitého kameníka Františka Falcona, kteří je dokončili po roce Kromě místností v patře byl vyzdoben štukem i prostor průjezdu do zámku, a to překvapivě náročným způsobem. Valená klenba s výsečemi je členěna obdélným polem se štukovými kazetami realizovanými podle předlohy určené pro dřevěný kazetový strop. Tento vzorec měl častější frekvenci i mimo stropy, když byl například aplikován na průčelí pukrabství hradu Točníka. 71 Obdobným způsobem byla řešena i klenba sousedního sálu v jihovýchodním rohu zámku, který byl také zřejmě přístupný z průjezdu. Způsob členění 68 Ibid., s MUK, Jan (1994). Středověké jádro zámku v Hranicích. Archeologia historica, č. 19, s SPURNÝ, František a kolektiv, Op. cit., s Stavebně-historický průzkum a návrh památkové obnovy zámku v Hranicích na Moravě. Zpracoval: PhDr. ing. Jan Muk, PhDr. Jana Mlčáková, Květa Žurková, Praha Olomouc, 1993, s

34 klenby v obou uvedených prostorech se ale zcela odlišuje od ostatních místností prvního patra zámku. Křížová klenba v místnosti patra na konci východního křídla zámku je vyzdobena štukovým kruhem s rozetou, srdci a volutami. Hrany kleneb jsou pak zdobeny profilovanými rámy. Štukový strop v rohové místnosti předního traktu budovy, bývalá panská jídelna, má valenou klenbu s výsečemi zdobenou širokými profilovanými rámy s vegetabilním ornamentem. Strop je hustě pokryt bohatou štukovou výzdobou volut, závitnic a srdcových útvarů. Ve středu stropu jsou situována zrcadla ve tvaru oválu, kvadrilobu a čočky. Plochy mezi výsečemi pak zdobí zavěšené obdélné rámce s ovocem [obr. 20]. Mezi šesticípími hvězdami a hvězdičkami jsou umístěny lidské obličeje. Mezi tímto dekorem jsou okřídlené andílčí hlavičky a také motiv lví hlavy, jenž je zároveň užit na styku hřebínků kleneb arkádových ochozů v tomto podlaží [obr. 21]. Tento druh reprezentativní lví ornamentiky je v pozdní renesanci velmi často a hojně používán, představuje zástupně jistý imperiální motiv stabilní moci a důstojné ušlechtilosti. Dekorativní motiv lví hlavy je také kupříkladu užit ve styku bosovaných archivolt arkád na zámku v Bruntále, zde ovšem ve větším měřítku, a manýristické andílčí hlavičky společně s akantovou rozvilinou jsou použity na štukové klenbě panského pokoje nad branou na zámku v Přerově. 72 Místnost v patře nad průjezdem do zámku s nejcennější štukovou polychromovanou výzdobou byla v minulosti panským pokojem, dnes však pro svou mimořádnou výstavnost slouží jako prostory obřadní síně. Valená klenba s výsečemi je zdobena širokými štukovými pásy s perlovcem a vejcovcem rámujícími výseče, které vytvářejí rastr geometrických obrazců. Uprostřed je situována rozeta v kruhovém rámu, dále v obdélných rámech mušlovité útvary obrácené proti sobě, mezi nimiž jsou malé okřídlené andílčí hlavičky. V rozích kompozice jsou pak šesticípé hvězdičky a ve stycích pásů jsou umístěny rozety a opětovně lví hlavičky. Plocha stropu je dále doplněna závitnicemi a římsy jsou zdobeny rozetami [obr. 22]. 73 Složitý ornamentální vzorec štukové dekorace odpovídá systému,,komunikujících rámců, který kombinuje strohé geometrické obrazce propojené lištami rámující valené klenby s lunetami. Byl používán převážně v moravském prostředí, a to hlavně kolem roku 1600, jako například na zámku v Dolních Kounicích a Uherském Ostrohu, v Čechách pak jen 72 Dějiny českého výtvarného umění II/1. Od počátků renesance do závěru baroka. 1989, Praha: Academia. KRČÁLOVÁ, Jarmila: Renesanční architektura v Čechách a na Moravě., s Zámek v Hranicích, evidenční list nemovité kulturní památky, poř. č. 435/1-I,II, zpracovala PhDr. Ludmila Svátková, 1986, Státní památkový ústav v Olomouci. 34

35 výjimečně (Chomutov). Štuková dekorace místností zámku v Tatenicích a Hranicích byla navíc obohacena o polychromované ornamentální detaily. 74 Štuková výzdoba, společně s kazetovými a trámovými malovanými stropy, patřila v období renesance k velmi rozšířeným způsobům dekorativního zdobení reprezentačních místností šlechtických sídel. Klenby byly pokrývány velmi různorodým štukovým dekorem v podobě geometrických obrazců (Hranice, Branná), bohatých ornamentů (Tatenice), nebo plastických figur vyráběných vtlačováním speciální směsi do forem (Bučovice). 75 Někdy také štuky na klenbách pokrývala doplňková malba a výjimečně zlacení, což je i příklad výzdoby na hranickém zámku, která byla tvořena kontrastní kombinací černé a zlaté barvy. 76 Tímto komplexním výtvarným řešením ve štuku a polychromii se řadí k nejkrásnějším u nás. Vrcholem renesanční štukové výzdoby v našem prostředí je však bezpochyby dekorace interiérů letohrádku Hvězda v Praze z let Mezi další pozoruhodné štukové realizace také patří výzdoba rondelu v Jindřichově Hradci a dekorace kleneb na rožmberském zámečku Kratochvíle. 74 Viz pozn PLAČEK, Miroslav (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku., s Restaurátorský průzkum: štuková výzdoba v místnostech č. 228 a 201, zámek Hranice, ak. mal. Romana Balcarová, 1998, Památkový ústav v Olomouci, R

36 5. SHRNUTÍ NÁZORŮ NA DOBU A ETAPY VÝSTAVBY STAVEBNÍHO KOMPLEXU HRADU A ZÁMKU V HRANICÍCH Zámek v Hranicích je typickým příkladem stavby dokládající obrovský informační přínos každé prováděné rekonstrukce. Podstatně se změnily předchozí náhledy na jeho stavebněhistorický vývoj a stupeň poznání tak dosáhl mnohonásobku dřívějšího stavu. V této části své bakalářské práce chci proto seznámit s dosavadními názory na dobu a etapy výstavby původního středověkého hradního komplexu a následně také renesanční výstavby. Toto shrnutí vyplývá ze vzájemného porovnání a následného zhodnocení výsledků dvou stavebněhistorických průzkumů zámku v Hranicích a názorů PhDr. Bohumíra Indry, který se historií této stavby dlouhá léta podrobně zabýval. Podle mínění PhDr. Bohumíra Indry procházela přístupová cesta po lokaci města v roce 1276 napříč náměstím, dále pokračovala přes tvrz, za kterou se pak větvila směrem na obce Potštát, Bělotín a třetí vedla podél východních hradeb na Špičky. Stará tvrz byla v 15. století zpevněna a přestavěna na čtvercový hrad z lomového zdiva se čtyřmi baštami, dvěma věžemi a branami. Práce na opevnění města byly prováděny v prvních desetiletích 16.století, kdy byl do systému městského opevnění zapojen i hrad, rozšířený a přestavěný do roku 1514 za Pernštejnů. Indra soudí, že se tento severnější starý pernštejnský hrad nacházel na místě předhradí a po vystavění nového renesančního zámku směrem blíže k městu byl upraven a následně přestavěn Janem Kropáčem z Nevědomí na pivovar a sýpky. Průzkum zámku od PhDr. ing. Jana Muka byl orientovaný především na renesanční stavební fáze. S názorem PhDr. Bohumíra Indry jeho stavebněhistorický průzkum souhlasí v lokaci pernštejnského pozdně gotického hradu a dále doplňuje, že původním záměrem stavebníka Jana z Pernštejna údajně bylo kolem roku 1514 vybudovat kompaktní opevnění na způsob uzavřeného italského kastelu se čtyřmi nárožními věžemi, který ale nakonec nebyl uskutečněn. V této souvislosti tak upozorňuje na zajímavé srovnání půdorysu bastionového opevnění v Hranicích a na relativně blízkém Tovačově, které oba patřily stejným majitelům, pánům z Cimburka a z Pernštejna, a kde by bylo možné hledat řadu fortifikačních souvislostí. Na stavebněhistorický průzkum zámku od PhDr. ing. Jana Muka dále navazuje stavebněhistorický průzkum předzámčí, jehož autorem je ing. Miroslav Plaček. Ten ovšem shrnutím zjištěných poznatků striktním způsobem vylučuje představu, že v pernštejnském období v letech v prostoru předhradí vznikl nový samostatný italský kastel s 36

37 nárožními bastiony jako v Tovačově. Se sypanými rondely v Tovačově, ale také v Pardubicích, Kunětické Hoře, Chlumci nad Cidlinou, Židlochovicích a na několika dalších místech, má opevnění společné pouze stavebníky. I přes určitou stavební velkorysost totiž Hranice nepatřily k prominentním pernštejnským sídlům a ti jim tedy věnovali jen nutnou pozornost. Proto také podle něj Pernštejnové přirozeně navázali při budování hradu na jeho starší stavební fáze a respektovali tak severní ukončení městského opevnění. 77 Dalším závažným výsledkem Plačkova sondážního výzkumu je zjištění staršího předchůdce zámku, který tak nebyl plánovitě založen, jak předpokládá stavebněhistorický průzkum PhDr. ing. Jana Muka, ale již existujícímu objektu byl pravidelný renesanční rastr rozvrhu vnucen, tedy i za cenu rozsáhlých architektonických úprav. 78 Ing. Miroslav Plaček situuje cimburský středověký hrad do prostoru dnes stojícího zámku a dále také zásadním způsobem nesouhlasí v tom, že by mohla původní cesta do středu města vést přímo přes samotnou tvrz a pozdější hrad, protože tyto stavby byly od intravilánu města odděleny obezděným hlubokým příkopem a také hradební zdí. Pro toto stanovisko dále hovoří i směr natočení střílen. Nutno tedy závěrem dodat, že oba stavebněhistorické průzkumy samotného zámku i prostoru předzámčí rozšířily zcela zásadním způsobem dosavadní poznatky založené převážně na archivním bádání. Nově shromážděné informace tak umožnily revidovat doposud uváděný vztah mezi předzámčím a samotným zámkem, co se týká jeho funkce, významu i stáří, a prokázaly existenci starších architektonických prvků sekundárně použitých ve hmotě stavby současného renesančního zámku. Nové poznatky získané provedením dvou stavebněhistorických průzkumů rehabilitují hranický zámek jako jednu z nejcennějších renesančních staveb svého druhu na Moravě, zejména co se týká jeho rozsáhle dochované přestavby z počátku 17. století. 77 PLAČEK, Miroslav (1994): Stavebně-historický průzkum a návrh památkové obnovy Předzámčí v Hranicích na Moravě., s Ibid. Podle všeho k tomu došlo nadvakrát (poprvé v kropáčovském období) a rastr se přizpůsobil jen stojícím konstrukcím branské věže, silné příčce západního křídla a západní zdi. 37

38 6. TYPOLOGICKÁ ANALÝZA FRAGMENTŮ STAVEBNÍCH ČLÁNKŮ 6.1. Přínos archeologického průzkumu Rozsáhlý archeologický průzkum, který prováděl technik Památkového ústavu v Olomouci p. Stanislav Miloš v letech a jenž probíhal na několika místech zámeckého objektu a v přilehlé uliční komunikaci Jiráskově ulici, přinesl zcela nové a významné poznatky ke stavebnímu vývoji tohoto šlechtického sídla a zároveň také zajímavé archeologické a architektonické artefakty. Mezi pozoruhodnými nálezy patří bezesporu k nejcennějším a nejkrásnějším velké množství fragmentů kamnových kachlů různých druhů, které svědčí o nebývalé výstavnosti interiéru původního hradního paláce. Tyto zlomky kachlů, pocházející z přelomu 15. a 16. století, byly nalezeny v zásypu klenby sklepa jižního křídla zámku a tvoří jeden z nejrozsáhlejších a nejucelenějších souborů u nás. Při archeologickém průzkumu bylo dále objeveno velké množství pozdně gotických a raně renesančních architektonických článků, pocházejících z pernštejnské a kropáčovské stavby zámku z přelomu 15. a 16.století. Rovněž byly nalezeny zlomky keramického materiálu, z nichž nejstarší je možné datovat do 15.století. Zbytky keramiky jsou od doby svého nálezu dodnes uloženy ve sklepním suterénu zámku a fragmenty stavebních článků, společně s ostěním původního zámeckého portálu, jsou deponovány v severozápadní nárožní baště. Toto místo uložení je však i po desíti letech stále jen provizorní a nálezy nadále čekají na odborné ošetření a vhodnější lokaci i v souvislosti s jejich případnou expozicí pro veřejnost. Svou přímou vypovídací hodnotou společně s doplňujícím komentářem by velmi významným způsobem přiblížily historii dávno zaniklé středověké stavby původního hranického zámku Výběr jednotlivých stavebních článků s popisem a určením Na prvním snímku je vyfotografována levá spodní část ostění okna [obr. 23]. Patří mezi zajímavé fragmenty minimálně pěti kusů raně renesančních palácových oken s kamenným křížem, které měly na šířku dva metry a výšku 2,80 metru. Z nalezených zbytků se také podařilo celé okno rekonstruovat. Pochází z pernštejnského pozdně gotického hradu, z období postupného přechodu mezi gotickým a renesančním stavebním slohem. Ve své podstatě se tedy jedná o zbytky gotického křížového okna, na kterém se ale již uplatňuje 38

39 vysloveně renesanční profilace ostění. Podobné znaky prorůstání a mísení pozdně gotických a velmi raných renesančních prvků nesou například okna zámečku ve Vranové Lhotě. 79 V celkem dobrém stavu se dochoval i střední kamenný prut okna, na nějž shora dosedal článek křížení okna [obr. 24]. Bohužel se tento střední díl nezachoval, a to vinou neobratné manipulace stavebních dělníků při rozsáhlé rekonstrukci zámku v 90.letech 20.století. Na detailní fotografii okenního prutu je na vnější lícové straně patrný trojúhelníkový geometrický obrazec [obr. 25]. S největší pravděpodobností se jedná o kamenickou značku, ale může jít i o určitý konstrukční nákres sloužící při výstavbě hradu. Zajímavým nálezem je fragment pískovcového portálu, jenž s určitostí pochází z pernštejnské stavební fáze [obr. 26]. Celý vstupní portál byl zasazen do hmoty zdi, rovnoběžně s její linií a svým ostěním tak plošně rámoval vstup. Z okosení soklu portálu vyrůstají výrazné oblouny ostění, které mají pozdně gotický hruškový profil. Na dalším snímku je vyfotografován fragment kamenného článku, který pravděpodobně představuje zbytek portálu s přetínavým ostěním [obr. 27]. Křížení kamenných prutů v ostění portálů nebo také oken je typickým prvkem pozdní gotiky. V tomto případě je zručně kamenicky zpracován a více plasticky promodelován, proto bych jej zařadil až do závěru gotického stavebního období, někam na počátek 16.století. Z hlediska výzdoby pozdně gotického pernštejnského hradu, ale i raně renesanční zámecké stavby, je pozoruhodný nález přeraženého kamenného článku, jenž v minulosti mohl být členícím sloupkem schodiště [obr. 28]. Výrazně renesanční dekor provedený v kvalitní modelaci představuje dvojici rozměrných rozet, jejichž uplatnění na některém z tektonických článků stavby je vysoce pravděpodobné. Případné použití tohoto fragmentu na schodišti mohlo zvyšovat celkový reprezentativní účinek stavby. Dochoval se i architektonický fragment, jenž mohl tvořit okenní parapet [obr. 29]. I přes jeho značné poškození je na něm stále patrné kvalitní opracování vysloveně renesanční profilace, řadící již tuto kamenickou práci za počátek 16.století. I když se jedná pouze o část parapetu, je z tohoto článku možné vytušit značnou šířku původního okna. Dokladem dřívější obranné funkce šlechtického sídla je nález zbytku ostění klíčové střílny, jehož přesné časové zařazení je nesnadné, neboť i přes postupné přestavby zůstaly fortifikace nedílnou součástí zámecké stavby, aktivně využívanou ještě v průběhu 17.století [obr. 30]. 79 PLAČEK, Miroslav (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku., s

40 Poslední ukázkou z množství nalezeného archeologického materiálu je fragment ostění portálu nebo okna pernštejnské stavby [obr. 31]. Boční pohled ukazuje detail gotické číslice 4, sloužící k označení kamenných článků a jejich správnému pospojování při realizaci stavby. Dobře patrné je ovšem i užití vysloveně renesanční profilace ostění. Předposlední snímek zachycuje kamenný fragment, který je pravděpodobně zbytkem spodní části ostění portálu s okosením a s vloženým prutem hruškovité profilace [obr. 32]. Zkosení soklu je rovněž jeden ze znaků gotických portálů a vyskytuje se po celou dobu trvání gotického stavebního slohu. 40

41 7. ZÁVĚR Analytický pohled při zkoumání architektury renesančního zámku v Hranicích odhaluje velmi pozoruhodnou stavební historii tohoto šlechtického sídla, jehož stavební vývoj lze v zásadě rozčlenit do pěti základních etap. Tento postupný proces výstavby je možné charakterizovat jednotlivými příklady stavebních druhů prvotní opevňovací (tvrz), hradní a zámecké architektury. Proměnou své podoby a rozsahu i změnou původní fortifikační funkce v hlavní funkci reprezentativní tak představují významný dokument pozvolného stavebního vývoje této profánní architektury. Některé části původních staveb (brána cimburského hradu, spodní část věže z pernštejnského období, obvodové zdivo západního křídla kropáčovské stavby) se staly intaktní součástí tělesa pozdně renesančního zámku. Nejstarším předchůdcem renesančního zámku v Hranicích byla středověká tvrz ze 14. století, sloužící k obraně trhové vsi. Později byla rozšířena a zpevněna zástavními držiteli města. Jednalo se pravděpodobně o palácový typ tvrze, kde základ tvořilo obdélné stavení ze dřeva, obklopené okruhem palisády, příkopy a valy. Byla běžným typem dřevohlinité tvrze, pouze přechodového a provizorního charakteru. Analogickými příklady opevněné tvrze mohou být Osiky na Tišnovsku nebo Bobrová, tvořící určitý přechod mezi typem hradišťního opevnění a hradem. Cimburský gotický hrad vznikl v 15.století přestavbou původní tvrze do kamenné podoby. Přesná podoba stavby není sice známa, ale z provedených výzkumů je patrné, že původní půdorysná dispozice, s palácem na boční straně napříč, zůstala zachována. Byla obohacena o branskou věž a malou nárožní věžici zpevňující hradbu hradu. Velmi podobným příkladem dispozičního rozvrhu je jádro hradu Engelsberka u Zlína. Pernštejnská pozdně gotická přestavba starého cimburského hradu proběhla na přelomu 15. a 16.století, kdy bylo dosaženo pravidelné dispozice s nárožními nakoso postavenými pilíři a věžicemi, s mírně zalamovanou hradbou, typickou na pernštejnských stavbách. Odpovídající analogie tvoří stavby pernštejnských zámků v Prostějově a v Pardubicích, dále původní hrad v Moravské Třebové a blízký zámeček ve Vranové Lhotě. Jednopatrový raněrenesanční zámek Jana Kropáče z Nevědomí vznikl přestavbou pozdněgotického pernštejnského hradu v letech Měl už trojkřídlou dispozici, do které pojmul i nárožní hlásnou věž z předchozí stavby hradu. Tato zámecká stavba však byla na konci 16.století skoro celá zničena, aby tak uvolnila místo pro novostavbu pozdně renesančního zámku. 41

42 Do současnosti dochovaný zámek představuje významný příklad profánní architektury, zbudované v převážně pozdně renesančním slohu, když byl postupně budován za různých majitelů panství, zejména však až v posledním desetiletí 16.století a na počátku 17. století. Vzhledem k tomu, že přesný podíl stavebníků na výstavbě zámku v tomto období není historicky doložen, odhaduje se převážně z analogie jiných staveb realizovaných pro tyto zadavatele. Zámek v Hranicích je ve své současné podobě neobyčejně cenným dokladem pozdně renesančního stavitelství na Moravě a ukázkovým příkladem reprezentativního šlechtického sídla z tohoto období, navíc podtrženým hodnotnou štukovou výzdobou části svých interiérů. K mimořádně významným dokladům dekorativní práce italských kameníků, účastnících se při stavbě zámku, patří především realizace vstupní portálové architektury a také výzdoba sloupů, postamentů a interkolumnií severního křídla. V souvislosti s trvalými nejasnostmi ohledně přesného určení zadavatele základní portálové edikuly vstupu do zámku se přikláním k názoru, že jej objednal Zdeněk Žampach z Potštejna, jehož prokazatelným stavebním počinem je zbudování unikátního severního křídla. Obě tyto realizace znázorňují výtvarně blízké pozdně renesanční motivy a vyznačují se shodnou úrovní vysoce kvalitního provedení. Nedávno nalezené architektonické články, popsané v této práci, představují významné doklady uplatnění pozdně gotických a raně renesančních slohových prvků při stavbě pernštejnského hradu, přičemž některé fragmenty odkazují i na výstavbu zámku za Jana Kropáče z Nevědomí. Přál bych si, aby tato bakalářská práce, koncipovaná svým zaměřením a rozsahem jako obsažný informační materiál, mohla významně posloužit všem zájemcům o stavební historii renesančního zámku v Hranicích. Problematiku koncepce výstavby původní hradní a následně zámecké architektury u této stavby je však také možné zkoumat i v širším kontextu, a to v souvislosti dobového vývoje fortifikací, ve vztahu k jiným stavebním realizacím jednotlivých šlechtických zadavatelů, z urbanistického hlediska atd. Výsledky této bakalářské práce jsou přímo závislé na současném stavu poznání stavebního vývoje hranického zámku, které značným způsobem obohatily provedené stavebněhistorické průzkumy, přičemž zkoumání v tomto směru je prozatím ukončeno. V odborné literatuře je přitom označeno jako pouze zběžné, přesto je přínos nových poznatků do dané problematiky velmi významný, a je vysoce pravděpodobné, že další přehodnocení lze očekávat někdy v budoucnu, v souvislosti s dalším výzkumem. 42

43 Resumé: Renesanční zámek v Hranicích prošel na konci 90. let 20.století rozsáhlou stavební rekonstrukcí, která velmi výrazným způsobem přispěla k celkové rehabilitaci této památky, když jí zpětně navrátila její původní architektonickou podobu a zvýznamnila tak její pozici v rámci vývoje šlechtických staveb pozdně renesanční architektury na Moravě. Obsah této práce představuje přehledné zdokumentování jednotlivých stavebních etap, které byly v minulosti realizovány při postupné výstavbě renesančního zámku v Hranicích. První část této práce se věnuje středověkým stavebním předchůdcům zámku v Hranicích, jež svými pozůstatky představují pozoruhodné příklady vývoje hradní, popřípadě městské fortifikační architektury. Původní tvrz a navazující výstavby gotických hradů z cimburského a pernštejnského období představovaly svou základní funkcí hlavně stavby sloužící k ochraně trhové vsi a později města. V kontextu doby a vývoje opevnění šlechtických a městských sídel dokládají stále se zdokonalující systém této obrany, jenž se však postupně přizpůsobuje i zvýšeným požadavkům na komfort bydlení a reprezentaci. Výsledkem působení nových dobových a společenských změn jsou dále dvě stavby renesančních zámků, o kterých pojednává druhá část této práce. Tento stěžejní díl bakalářské práce pojednává o výrazné kropáčovské přestavbě pozdně gotického hradu Pernštejnů ve druhé polovině 16.století, která však byla následně, přibližně o dvě desetiletí později, smazána radikální destrukcí, aby uvolnila místo pro novostavbu pozdně renesančního zámku. Tento do současnosti dochovaný zámek vznikl postupně dílem několika majitelů hranického panství, přičemž míra jejich podílu na výstavbě šlechtického sídla je stále zdrojem určitých dohadů a nejasností, a tak i předmětem zájmu odborníků. V tomto datačním směru, potažmo zadavatelské aktivitě stavebníků, zaujímají při identifikaci významné místo především architektonické realizace zámeckých arkád, unikátního severního křídla, vstupního portálu a také štukové dekorace zámeckých interiérů. Aktuální konfrontací výsledků předchozích tématických publikací a stavebněhistorických průzkumů, ale i formou autopsie, se tato kompilativní práce snaží zaznamenat současný stav poznání v této oblasti, se soustředěním na interpretaci podstatných faktorů uplatnění renesančních slohových prvků a forem s nalezením příslušných analogií. Doplňujícím počinem je poté pokus o typologickou analýzu fragmentů architektonických článků nalezených při archeologickém průzkumu zámku. 43

44 Summary: The Renaissance castle in Hranice went through a general building reconstruction in the late nineties of 20th century, which helped to a rehabilitation of this historical monument very much, giving it back its original architectural form and marking its position on the standpoint of the development of Late Renaissance noble seats in Moravia. The subject of this work gives a lucid summary of particular building phases realized in the course of gradual construction of the Hranice Renaissance castle in the history. The first part of this work deals with medieval origins of the Hranice castle, whose remains represent notable examples of the development of castle or urban fortification architecture. The primary function of the original citadel and following Gothic castles from the Cimburk and Pernštejn period was mainly to protect the market village and, later, the town. In the context of the era and the development of nobel and town seats fortification, they demonstrate the still improving system of the defence. However, this system started to conform to the higher standards of living and representation. Other two buildings of Renaissance castles, concerned in the second part of this work, came into being when caused by contemporary social changes. This main part of the bachelor work deals with an important Kropáč rebuilding of the Late Gothic castle in the second half of 16th century, which was removed by a radical destruction two decades later, though, giving a place to a new building of a Late Renaissance castle. This castle, extant till nowadays, was created gradually by several owners of Hranice estate. The rate of each owner s share in building the noble seat is still unclear, and so it is an object of experts interest. For identifying that rate, or dating accepting the tenders by builders, the most important are architectural realizations of castle arcades, the unique northern wing, the entrance portal and also the stucco decoration of the castle interiors. By an actual confrontation of the results of former thematic publications and building-historical research, but also by a form of autopsy, this compilatory work tries to note today s state of knowledge in this sphere, concentrating on the interpretation of essential factors of applying Renaissance elements and forms and finding respective analogies. A complementary part of this work is a trial to make a typological analysis of architectural articles fragments found by archaeological researchs of the castle. 44

45 Použitá literatura a prameny: Evidenční listy Zámek v Hranicích, evidenční list nemovité kulturní památky, poř. č. 435/1-I, II, zpracovala PhDr. Ludmila Svátková, 1986, Státní památkový ústav v Olomouci. Farní kostel Povýšení sv. Kříže, Hustopeče nad Bečvou, doplňkový list kulturní památky, 441/1a, zpracoval SÚPPOP Praha ; KSSPPOP Ostrava ; PhDr. L. Svátková, 1973, Články INDRA, Bohumír (1966). K renesančnímu stavitelství na severovýchodní Moravě. Pramenné zprávy o vlašských a domácích stavitelích a kamenících do 30leté války. Časopis Slezského muzea, série B, roč. XV, č.15, s KRČÁLOVÁ, Jarmila (1985). Italské podněty v renesančním umění českých zemí. Umění, roč. XXXIII, č. 2, s MILOŠ, Stanislav PLAČEK, Miroslav (1995). Fortifikační systém Hranic na Moravě. Archaelogia historica, č. 20, s MUCHKA, Ivan (1973). Ornament v 16. století význam a funkce. Umění a řemesla, č. 3, s MUK, Jan (1994). Středověké jádro zámku v Hranicích. Archeologia historica, č. 19, s NEBESKÝ, Jiří J. K.(1995). Kropáčovský erbovní vývod v Hranicích. Genealogické a heraldické listy, roč. XV, č. 1 2, s NOLL, Jindřich (1995). K obnově vstupního portálu zámku v Hranicích na Moravě. Zprávy památkové péče, roč. LV, č. 9, s RICHTER, Václav (1952). Několik plánů z Hranic. Časopis Společnosti přátel starožitností, roč. LX, č. 2, s Katalogy GARDAVSKÝ, Zdeněk (1962): Hrady a zámky severozápadní Moravy. Ostrava: Komise cestovního ruchu Krajského národního výboru Severomoravského kraje. MILOŠ, Stanislav MICHNA, Pavel SEDLÁČKOVÁ, Hedvika (1998): Pozdněgotické a renesanční kachle ze zámku v Hranicích (Late gothic and renaissance tiles from the Hranice chateau). Přerov: MÚ Hranice a PÚ Olomouc. 45

46 POSPĚCH, Tomáš (2002): Hranice sightseeing guide of the town. Hranice: DOST. Publikace INDRA, Bohumír (1996). Město a panství Hranice za třicetileté války. In Sborník Státního okresního archivu Přerov, Přerov: SOA. DVOŘÁČEK, Petr (2001): Hrady a zámky. Olomouc: Nakladatelství Petr Dvořáček. HEROUT, Jaroslav (1981): Staletí kolem nás. Praha: Panorama. HLOBIL, Ivo PETRŮ, Eduard (1992): Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha: Academia. HOSÁK, Ladislav INDRA, Bohumír JAŠKOVÁ, Marie (1969): Hranice, dějiny města I. Od nejstarších dob do války třicetileté. Hranice: MNV v Hranicích. MUCHKA, Ivan Prokop (2001): Architektura renesanční. Praha: Správa Pražského hradu a DaDa. PLAČEK, Miroslav (1996): Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. PLAČEK, Miroslav (2001): Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha: Libri. PLAČEK, Miroslav (2004): Město Hranice do Bílé hory. Archeologické památky střední Moravy, sv. 8, Olomouc: Archeologické centrum Olomouc. PROKOP, August (1904): Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung. Wien: R. Spies&Co. SAMEK, Bohumil (1994): Umělecké památky Moravy a Slezska, A I. Praha: Academia. SPURNÝ, František a kolektiv (1983): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [II]. Severní Morava. Praha: Nakladatelství Svoboda. ŠAMÁNKOVÁ, Eva (1961): Architektura české renesance. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění. Dějiny českého výtvarného umění II/1. Od počátků renesance do závěru baroka. 1989, Praha: Academia. Restaurátorské zprávy Zpráva o konzervaci a restauraci renesančního zámeckého portálu v Hranicích na Moravě, ak. soch. J. Urban, 1961, Památkový ústav v Olomouci, R-051. Restaurování zámku v Hranicích renesanční portál, Milada Kodadová a Jindra Tuhá, 1969, Památkový ústav v Olomouci, R

47 Restaurátorská zpráva, Demontáž a montáž renesančního portálu zámek Hranice na Moravě, ak. soch. Miroslav Machala, 1992, Památkový ústav v Olomouci, R-302. Restaurátorský průzkum: štuková výzdoba v místnostech č. 228 a 201, zámek Hranice, ak. mal. Romana Balcarová, 1998, Památkový ústav v Olomouci, R-441. Restaurování štukové výzdoby stropu místnosti č. 228 zámku Hranice na Moravě, Robert Winkler, 1998, Památkový ústav v Olomouci, R-469. Stavebněhistorické průzkumy Stavebně-historický průzkum a návrh památkové obnovy zámku v Hranicích na Moravě. Zpracoval: PhDr. ing. Jan Muk, PhDr. Jana Mlčáková, Květa Žurková, Praha-Olomouc, PLAČEK, Miroslav (1994): Stavebně-historický průzkum a návrh památkové obnovy Předzámčí v Hranicích na Moravě. Rukopis uložen na MěÚ Hranice. Webové zdroje

48 Obrazová příloha obr. 1. Zámek v Hranicích, západní křídlo s nárožní věží. (Foto Hekelová, 2002, fotoarchiv Památkového ústavu v Olomouci) 48

49 obr. 2. Zámek v Hranicích, jižní křídlo. (Foto Hekelová, 2002, fotoarchiv Památkového ústavu v Olomouci) 49

50 obr. 3. Zámek v Hranicích, arkádové nádvoří, pohled ze severního křídla. (Foto Hekelová, 1998, fotoarchiv Památkového ústavu v Olomouci) 50

51 obr. 4. Zámek v Hranicích, severní průčelí s baštou předzámčí. (Foto Hekelová, 1998, fotoarchiv Památkového ústavu v Olomouci) 51

52 obr. 5. Josef Heřman Agapit Gallaš, Hranice město a zámek, 1811, perokresba. Zleva: pivovar, zámek, kostel, radnice. (Xerokopie, archiv Městské muzeum a galerie Hranice, 2007) obr. 6. Jan Willenberger, pohled na město Hranice, 1592, zvětšenina dřevorytu. Zleva: bašta, zámek, radnice, barbakán dolní městské brány, bývalý kostel Stětí sv. Jana Nepomuckého. (Xerokopie, archiv Městské muzeum a galerie Hranice, 2007) 52

53 obr. 7. Půdorys předrenesančního vývoje okolí zámku. Legenda: 1 hlavní hradba města a cimburský hrad, 2 pernštejnský hrad a parkán města, 3 Předzámčí, 4 barbakán Horní brány, 5 podpovrchově zjištěné renesanční a neidentifikovatelné zdivo. PLAČEK, Miroslav (2004): Město Hranice do Bílé hory. Archeologické památky střední Moravy, sv. 8, Olomouc: Archeologické centrum Olomouc. 53

54 Obr. 8. Mapa města Hranic z roku Zakreslení zámeckého ereálu a části městského opevnění. Stavebně-historický průzkum a návrh památkové obnovy zámku v Hranicích na Moravě. Zpracoval: PhDr. ing. Jan Muk, PhDr. Jana Mlčáková, Květa Žurková, Praha Olomouc, 1993, dokumentace. 54

55 obr. 9. Hrad v Hranicích. Pokus o hmotovou rekonstrukci hradu Jana Tovačovského z Cimburka (pohled od severovýchodu). PLAČEK, Miroslav (2004): Město Hranice do Bílé hory. Archeologické památky střední Moravy, sv. 8, Olomouc: Archeologické centrum Olomouc. obr. 10. Hrad v Hranicích. Pokus o hmotovou rekonstrukci pernštejnského hradu (pohled od jihovýchodu). PLAČEK, Miroslav (2004): Město Hranice do Bílé hory. Archeologické památky střední Moravy, sv. 8, Olomouc: Archeologické centrum Olomouc. 55

56 obr. 11. Zámek v Hranicích, vstupní portál. [online]. Dostupné z: 56

57 obr. 12. Zámek v Hranicích, vstupní portál. PROKOP, August (1904): Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung. Wien: R. Spies&Co. 57

58 obr. 13. Hustopeče nad Bečvou, kostel Povýšení sv. Kříže, 1611, vstupní portál. [online]. Dostupné z: 58

59 Obr. 14. Půdorys přízemí zámku před rekonstrukcí. PLAČEK, Miroslav (2004): Město Hranice do Bílé hory. Archeologické památky střední Moravy, sv. 8, Olomouc: Archeologické centrum Olomouc. 59

60 obr. 15. Zámek v Hranicích, arkáda severního křídla. (Foto David Málek, 2007) obr. 16. Zámek v Hranicích, figurální výzdoba severního křídla. (Foto David Málek, 2007) 60

61 obr. 17. Zámek v Hranicích, figurální výzdoba severního křídla. (Foto David Málek, 2007) obr. 18. Zámek v Hranicích, figurální výzdoba severního křídla. (Foto David Málek, 2007) 61

62 obr. 19. Náhrobek Anny Sidonie z Potštejna, krypta kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Hranicích, (Foto Jiří J. K. Nebeský, 1993) 62

63 obr. 20. Zámek v Hranicích, jižní křídlo, štuková výzdoba klenby v bývalé panské jídelně. (fotoarchiv Památkového ústavu v Olomouci) 63

64 obr. 21. Zámek v Hranicích, arkáda 1. patra, štuková výzdoba křížové klenby. (Foto David Málek, 2007) 64

65 obr. 22. Zámek v Hranicích, jižní křídlo, štuková výzdoba klenby v bývalém panském pokoji. (fotoarchiv Památkového ústavu v Olomouci) 65

66 obr. 23. Fragment ostění okna, pískovec, počátek 16.století, spojené části spodního dílu, (120 cm), zámecká bašta, Hranice. (Foto David Málek, 2007) obr. 24. Fragment okna, pískovec, počátek 16.století, střední prut, (90 cm), zámecká bašta, Hranice. (Foto David Málek, 2007) 66

67 obr. 25. Fragment okna, pískovec, počátek 16.století, střední prut - detail, (90 cm), zámecká bašta, Hranice. (Foto David Málek, 2007) 67

68 obr. 26. Fragment portálu, pískovec, počátek 16.století, spodní část, (50-75 cm), zámecká bašta, Hranice. (Foto David Málek, 2007) obr. 27. Fragment portálu, pískovec, počátek 16.století, horní díl překladu, (40-95 cm), zámecká bašta, Hranice. (Foto David Málek, 2007) 68

69 obr. 28. Fragment sloupku schodiště, pískovec,16.století,, (40-65 cm), zámecká bašta, Hranice. (Foto David Málek, 2007) obr. 29. Okenní parapet, pískovec,16.století,, (25-90 cm), zámecká bašta, Hranice. (Foto David Málek, 2007) 69

70 obr. 30. Fragment klíčové střílny, pískovec,(15-30 cm), zámecká bašta, Hranice. (Foto David Málek, 2007) 70

71 obr. 31. Fragment ostění portálu nebo okna, pískovec, počátek 16.století, pohled z profilu s detailem gotické číslice 4, (45-75 cm), zámecká bašta, Hranice. (Foto David Málek, 2007) 71

72 obr. 32. Fragment portálu, pískovec, počátek 16.století, spodní díl, (75 cm), zámecká bašta, Hranice. (Foto David Málek, 2007) 72