MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE. Bc. Hana Zacpálková

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2010 Bc. Hana Zacpálková

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Hodnocení vlivů působících na reprodukční vlastnosti prasnic ve vybraném užitkovém chovu Diplomová práce Vedoucí práce : Ing. Libor Sládek, Ph.D. Vypracovala: Bc. Hana Zacpálková Brno 2010

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma,,hodnocení vlivů působících na reprodukční vlastnosti prasnic ve vybraném užitkovém chovu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně. dne.. podpis diplomanta..

4 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych tímto poděkovala panu Ing. Liboru Sládkovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady, které mi poskytoval během zpracování mé diplomové práce a také za čas věnovaný konzultacím. Také bych ráda poděkovala panu Františku Hrabalovi, zootechnikovi zemědělského družstva Haná v Senici na Hané, který mi dal veškeré rady a informace potřebné ke zpracování této práce.

5 ABSTRAKT Cílem diplomové práce bylo provést hodnocení vlivů působících na reprodukční vlastnosti prasnic v užitkovém chovu, a to u souboru 135 hybridních prasnic ČBU x ČL, které byly zapuštěny kanci plemennou kombinací D x BO z linie 34 a D x Pn z linie 38. V pokuse bylo srovnáváno celkem 9 kanců. Analýza byla prováděna v podmínkách užitkového chovu zemědělského družstva Haná v Senici na Hané. Výsledky byly vyhodnoceny matematicko-statisticky, a to počet všech narozených selat, živě narozených selat, odstavených selat, ztráty selat podle jednotlivých kanců a také podle pořadí vrhu. Dále byla také hodnocena délka mezidobí prasnic, délka kojení a délka březosti prasnic. Klíčová slova: Sele, mezidobí, kanec, ovulace, březost.

6 ABSTRACT The aim of the final thesis is to evaluate the factors influencing the reproductive conditions of the sows in the commercial breeding;the set of 135 hybrid sows ČBU x ČL, which were impregnated by the breeding boars of combination D x BO of line 34 and D x Pn of line 38. The nine breeding boars were compared in the commercial breeding in the farm Haná in Senice na Hané. The results were evaluated in the mathematic statistical way as it comes to the number of all porklets born, all the porklets born alive, the weaned porklets, the loss of porklets according to the individual breeding boar and the sequel of the litter. Also the length of meantime, the length of breast feeding and the length of pregnancy of sows were evaluated. Key words: Porklet, meantime, breeding soar, ovulation, pregnancy.

7 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Užitkové vlastnosti prasat Řízení pohlavních funkcí samic Biologický a ekonomický význam plodnosti Plodnost Plodnost prasnic Plodnost kanců Faktory ovlivňující plodnost Dědičnost Věk a hmotnost při zařazení do reprodukce Pořadí vrhu Délka mezidobí Odstav selat Výživa Klimatické podmínky Říje Inseminace Březost Porod Péče o selata po porodu CÍL PRÁCE MATERIÁL A METODIKA Charakteristika použitých plemen Pietrain Duroc České bílé ušlechtilé VÝSLEDKY A DISKUSE ZÁVĚR... 47

8 7 POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY... 57

9 1 ÚVOD Chov prasat je v České republice, stejně jako ve většině dalších zemích, významným agrárním odvětvím. Má z hlediska zabezpečování nutriční proteinové bilance nezastupitelné postavení. Významným článkem v podmínkách intenzivní produkce vepřového masa je nepochybně intenzivní produkce selat. Časté a cyklické střídání reprodukčních událostí u stáda prasnic vyžaduje denní péči a snahu managementu o optimalizaci průběhu jednotlivých fází reprodukčního cyklu. Význam reprodukce u prasat zdůrazňuje i fakt, že finální jatečné prase vlastně prožije téměř polovinu života v těle matky a kratší čas stráví ještě navíc jako kojené sele s matkou. Tržní produkce vepřového masa jako zdroj živočišné bílkoviny roste ve světovém měřítku asi o 2 % ročně. To znamená, že se zvyšuje počet konzumentů vepřového masa s kontinuálním růstem obyvatelstva na naší planetě, ale také to, že se zvyšuje spotřeba na obyvatele v zemích, kde je vepřové maso součástí jídelníčku. Zvýšené požadavky na tržní produkci vepřového masa prvovýroba řeší dvěma způsoby, a to extenzivním, což je zvyšováním stavu prasnic, a intenzivním, tj. zvyšováním užitkovosti prasnic, lépe řečeno intenzitou reprodukce. Od roku 1999 produkce vepřového masa v České republice trvale nedosahuje úrovně domácí spotřeby. Sílící dovozy vepřového masa stlačují výrobu na stále nižší úroveň. Ani po vstupu do EU se situace pro domácí producenty nezlepšila. Zaznamenává se zvýšený dovoz nejen vepřového masa, ale i živých prasat. Vepřové maso je nejvíce dováženým, ale zároveň i vyváženým druhem masa. Dovoz selat k následnému výkrmu výrazně ovlivňuje budoucnost chovu prasat v České republice. Například v roce 2006 bylo do České republiky dováženo v průměru 9000 selat za měsíc. Současná situace v chovu prasat v České republice je charakterizována poklesem celkových stavů prasat i prasnic, který nejprve nastal v důsledku postupného snižování spotřeby vepřového masa od počátku devadesátých let (spotřeba v roce 1990 činila 50,0 9

10 kg/obyvatele) za současného zlepšování kvalitativních ukazatelů spotřeby krmiv na jednotku produkce, přírůstku, odchovu selat na prasnici, parametrů souvisejících s procesem inseminace a dalších parametrů ovlivňujících úspěch chovu prasat. Dalším významným vlivem na pokles celkových stavů prasat bylo zvyšování nákladů především na krmné směsi a nárůst objemu dovozů vepřového masa i živých prasat. S tím souviselo i zvyšování záporného salda zahraničního obchodu. K 1. dubnu 2009 činil celkový stav prasat v České republice 1,97 miliónu kusů, z toho 0,142 miliónů kusů prasnic. Soběstačnost ve výrobě vepřového masa v roce 2008 dosáhla 74,4 % a bude se snižovat. Spotřeba vepřového masa je poměrně stabilní, v posledních několika letech se pohybuje mezi kg na obyvatele České republiky a rok. 10

11 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Užitkové vlastnosti prasat Na dosažení konečného cíle, tj. produkce požadovaného množství jatečných prasat požadované kvality a za podmínek ekonomicky co nejpříznivějších, se podílí řada vlastností, jež můžeme souhrnně označit jako: - vlastnosti produkční - vlastnosti reprodukční Mezi reprodukční vlastnosti patří plodnost a mléčnost, do produkčních vlastností pak výkrmnost a jatečná hodnota ( Reprodukční vlastnosti jsou znaky vyjádřené počtem narozených a dochovaných selat a zabřezáváním prasnic. Cestou dosažení vyšší užitkovosti v chovu prasat je odchovat co nejvyšší počet zdravých a dobře vyvinutých selat z každého vrhu. Vysoká reprodukční schopnost a dobré výsledky ve výkrmnosti, podmíněné vysokou růstovou schopností a nízkou spotřebou krmiv, jsou ukazatelem produkční schopnosti prasat (Kernerová, Matoušek, 2005). 2.2 Řízení pohlavních funkcí samic Všechny funkce v organismu, a tedy i reprodukce, jsou řízené neuroendokrynním systémem. Přizpůsobivost organismu je velmi omezená činností nervové soustavy a žláz s vnitřní sekrecí. Prasnice, které jsou pevného konstitučního typu a mají dědičný podmíněný stabilní neuroendokrynní systém, mají větší předpoklad dobré plodnosti (Kliment, 1989). Pro uvedení celého endokrinního mechanismu do chodu má rozhodující význam centrální nervová soustava. Všechny funkce organismu, tudíž i reprodukce, jsou řízeny 11

12 hormonálně. Přizpůsobivost činnosti se provádí po ose hypotalamus hypofýza- gonáda (ovaria). Vyznačená úloha přísluší gonadotropním hormonům produkovaným adenohypofýzou a hormonům ovarií, přičemž hypotalamus zastává mezi nimi úlohu prostředníka a má v celé endokrinní soustavě řídící postavení (Sova, 1990). 2.3 Biologický a ekonomický význam plodnosti V praxi se plodnost prasnic kvantifikuje počtem všech, živě a mrtvě narozených selat (Buchta, 1990). Plodnost je základním předpokladem pro udržování a rozšiřování populace zvířat. V chovu každého druhu hospodářských zvířat zaujímá klíčové postavení. Rozhoduje o jeho rentabilitě a je i projevem dobrého zdravotního stavu. Jen zdravé zvíře v dobré kondici disponuje dobrou a pravidelnou plodností. Trvání a intenzita plodnosti jsou specifické a závisí na plemenné příslušnosti, genotypu, ale především na životních podmínkách. Reprodukční funkce probíhají jen za příznivých chovatelských podmínek. Při nedodržování základních požadavků zvířat, při jednostranné selekci nebo nadměrném využívání zvířat, se častěji objevují poruchy plodnosti, případně vzniká úplná neplodnost. Zabezpečení dobré reprodukce zvyšuje ekonomickou rentabilitu celé živočišné výroby a tím i předpoklad pro produkci dostatečného množství potravin živočišného původu (Kliment, 1989). 2.4 Plodnost Základním biologickým předpokladem k udržení a zachování druhu u všech dvoupohlavních organismů je plodnost. Je spojena se vznikem plodu jako výsledku splynutí různopohlavních buněk v procesu oplodnění (Žižlavský a kol., 2005). Plodnost, jako základní biologická vlastnost zvířat, umožňuje jejich rozmnožování a zachování rodu. Pojem plodnost vyjadřuje schopnost zvířat produkovat oplození schopné pohlavní buňky (Kliment, 1989). 12

13 Plodnost je vyjádřena skutečným počten živě narozených selat ve vrhu. Nežádoucí je jak vysoký, tak i nízký počet selat ve vrhu (vysoký počet selat ve vrhu totiž většinou doprovází i nízká porodní hmotnost selat, což se negativně projevuje v jejich přežitelnosti - selata bývají velmi slabá). Jakékoliv extrémy jsou proto nežádoucí. Počet živě narozených selat je nižší oproti počtu ovulovaných vajíček, protože: některá vajíčka nejsou oplodněna (životnost vajíčka, resp. jeho oplozeníschopnost je cca do 5 až 7 hodin, zatímco spermií až 24 hodin), u části dochází ve fázi embrya k mortalitě, u některých plodů může dojít k jejich odumření v průběhu jejich vývinu v děloze ( Plodnost prasnic Plodnost je základní biologický předpoklad k udržení a zachování druhu u všech dvoupohlavních organismů. Je spojena se vznikem plodu, jako výsledkem splynutí různopohlavních buněk v procesu oplodnění. Předpokladem oplodnění je biologická plnohodnotnost pohlavních buněk a splnění všech biologických podmínek nutných pro možnost spojení těchto buněk (Buchta a kol., 1996). U samic to znamená schopnost pravidelného oplození, gravidity a porodu životaschopného potomstva, u samců schopnost páření a produkce kvalitního ejakulátu s udržením si dobré oplodňovací schopnosti do vysokého věku (Kliment, 1989). V praxi se plodnost prasnic kvantifikuje počtem všech, živě a mrtvě narozených selat (Buchta, 1990). Pravidelná a dobrá plodnost je hlavním projevem a součástí užitkovosti hospodářských zvířat, výrazem zdraví, indikátorem zdravotního stavu populace a dobré konstituce (Smíšek a kol., 1981). Plodnost je jako fyziologická vlastnost podmíněna řadou biologických faktorů, tyto faktory jsou fixovány geneticky, ale do značné míry je ovlivňují podmínky vnějšího prostředí (Hovorka a kol., 1987). 13

14 Trvání a intenzita plodnosti jsou specifické a závisí na plemenné příslušnosti, genotypu, ale především na životních podmínkách. Reprodukční funkce probíhají jen za příznivých chovatelských podmínek. Při nedodržování základních požadavků zvířat, při jednostranné selekci nebo nadměrném využívání zvířat, se častěji objevují poruchy plodnosti, případně vzniká úplná neplodnost (Kliment, 1989) Plodnost kanců V posledním období se stále více rozšiřuje inseminace prasat, což je podnětem k tomu, aby se věnovala zvýšená pozornost komplexu činitelů spojených s plodností kanců. Oplozovací schopnost ovlivňuje zejména: - teplota - střídání světla a tmy - specifický vliv výživy - věk kance - metoda plemenitby (Hovorka a kol., 1987). Plodnost kanců je závislá na kvalitě spermatu. Plodnost kance je vyjadřována počten narozených selat od prasnice. U plemenného kance je také plodnost závislá na pohlavní dospělosti, pohlavní potenci a oplozovací schopnosti (Čechová a kol., 2003) U kanců je oplozovací schopnost a dále plodnost vyjádřena počtem narozených selat od prasnic zapuštěným plemeníkem. Plodnost kance je závislá na pohlavní dospělosti, potenci a oplozovací schopnosti. Příznaky pohlavního dospívání se projevují začátkem 4. měsíce, vrcholí v 5. a 6. měsíci. K zařazování kanců do plemenitby dochází v 9. až 10. měsíci (Žižlavský a kol., 2005) Plodnost kanců roste s věkem, nejvyšší je ve věku měsíců. S tím souvisí i produkce spermatu, která rovněž s věkem roste. Tvorba spermií probíhá ve varlatech nepřetržitě a za snížené teploty o 4 až 7 C nižší, než je tělesná teplota. Proto dbáme na čistotu kůže šourku, aby zde nebyl narušen termoregulační systém (Říha a kol., 2001). 14

15 2.5 Faktory ovlivňující plodnost - dědičnost - věk a hmotnost při zařazení do reprodukce - pořadí vrhu - délka mezidobí - odstav selat - výživa - klimatické podmínky Dědičnost Plodnost samic hospodářských zvířat, zjednodušeně kvantifikovaná počtem narozených mláďat v jednom vrhu, je výsledkem mnoha geneticky složitě řízených jevů. V genech, které plodnost ovlivňují, v komplexu jejich vzájemných interakcí mezi sebou a v komplexu obtížně identifikovatelných vlivů faktorů vnějšího prostředí, jako je výživa, technologie chovu, mikroklima apod., lze však nalézt dědičně výrazně determinované předpoklady pro zvýšenou plodnost (Hruban, 1997). Plodnost patří mezi dílčí znaky reprodukce, tedy do skupiny znaků charakterizovaných velmi nízkými hodnotami koeficientu dědičnosti. Nízké hodnoty koeficientů dědičnosti znamenají, že u plodnosti je v podílu proměnlivosti genetického původu velmi málo zastoupena složka podmíněná aditivním působením genů a že se tedy bude spíše uplatňovat složka proměnlivosti, podmíněná dominancí a interakcí (Kníže, Šiler, 1978). Výzkum Dvořáka (1997) prokázal existenci několika genů působících na plodnost prasat. Nejznámější genetický marker je tzv. ESR gen, tj. gen estrogenového receptoru. Je lokalizován na prvním chromozomu a má vliv na počet narozených selat ve vrhu. 15

16 Dále je identifikován gen PRLR prolaktinový receptor, lokalizovaný na 16. prasečím chromozomu, u kterého byl prokázán vliv na velikost vrhu ve třech generacích a PBP4 retinol vážící protein, lokalizovaný na 14. chromozomu, u něhož je popsán aditivní vliv na počet selat (Vincent et al, 1998). Rozdíly mezi chovy mohou být značné a jsou důležité pro výběr jednotlivých genetických metod k identifikaci genů nebo geonomových oblastí spojených s geny ovlivňující plodnost. Velké rozdíly jsou mezi čínskými, evropskými a americkými chovy (Rothschild et al, 1996) Věk a hmotnost při zařazení do reprodukce Včasné zapouštění prasniček je nepochybně ekonomicky výhodným para-metrem. Není náhodou, že ekonomové chovatelsky vyspělých zemí začínají počítat ekonomickou výkonnost prasnic již od věku 180 dnů (Říha a kol., 2001). Snahou chovatele je co nejdříve zařadit prasničky do plemenitby, resp. Zkrátit neproduktivní období od narození do zapuštění a zabřeznutí, tedy co nejdříve získat selata. První známky pohlavního dospívání u prasniček pozorujeme ve věku mezi 5. a 6. měsícem, kdy prasnička dosahuje hmotnosti kolem 80 až 100 kg (Hájek, 1992). Zároveň Reece (1998) uvádí, že puberta nastupuje již ve 3 až 7 měsíci. Věk a živá hmotnost prasniček při prvním zapuštění je základním limitujícím faktorem ovlivňujícím zabřezávání, plodnost prasniček i následující produkci selat. Pro zařazení do plemenitby je nutná pohlavní, ale i tělesná dospělost. Prasničky pohlavně dospívají ve věku asi 210 dní a živé hmotnosti kg. Prasničky se zařazují do reprodukčního procesu a poprvé zapouštějí při druhé až čtvrté říji, tzn. Ve věku dní a živé hmotnosti kg (Buchta a kol., 1996). Při stanovení optimálního věku pro první zapuštění, je třeba hledat soulad mezi intenzitou růstu a nástupem pohlavní a chovatelské dospělosti (Fülöp a kol., 1994). 16

17 Podle poznatků Tešanovič a Djordijevič (1974) měli nejmenší průměrný počet selat ve vrhu (průměr 8,45) prasničky zapuštěné ve věku 7 až 7,5 měsíce a největší ve věku 11 měsíců (10,2). Oproti tomu Štefánek (1990) udává nejvyšší počet narozených selat ve vrhu u prasniček zapuštěných ve věku 9 měsíců Pořadí vrhu Plodnost prasnic není po celý život stejná. Zvyšuje se do určitého věku a pak se udržuje, nebo mírně klesá. U prasnic plemene bílé ušlechtilé a u kříženek BU x L počet selat ve vrhu stoupá od 1. do 3. až 5. vrhu. Pak sice zůstává početnost vrhů zhruba stejná, ale počet živě narozených a odchovaných selat spíše klesá (Hájek, 1992). Vývoj rozmnožovacích funkcí se dále rozvíjí i po dosažení pohlavní dospělosti, tudíž dosahuje plné intenzity teprve za určitou dobu. U prasnic, které jsou středně raných plemen se plodnost postupně zvyšuje do vrhu, pak se udržuje na určité úrovni nebo mírně klesá (Buchta a kol., 1990). První a druhé vrhy jsou vrhy rizikové. Jsou doprovázeny sníženým počtem narozených selat o 1 až 2 ks a navíc selata z prvního vrhu mají o polovinu nižší šanci na přežití do odstavu, než selata z dalších vrhů (Čeřovský, 1998). Stabilní užitkovost, jako je plodnost i mléčnost, lze očekávat u prasnic na 3. až 5. vrhu. Staré prasnice na 6. a dalším vrhu většinou spolehlivě zabřezávají, ale rodí více mrtvých selat (Hájek, 1992) Délka mezidobí Délka mezidobí je doba od porodu do dalšího porodu vyjádřená ve dnech, patří k základním kritériím reprodukční výkonnosti prasnice a určuje počet vrhů prasnice za rok. Za optimální délku mezidobí ve výrobních podmínkách je považován interval 152 dnů, což představuje dosažení 2,4 vrhů na prasnici a rok (Hájek, 1992). Délka mezidobí ovlivňuje mortalitu hlavně ve vrzích následujících při velmi krátkém mezidobí (Čechová a kol., 2003). 17

18 Počet vrhů za život prasnice nazýváme index porodnosti. Plnohodnotná říje se dostaví nejpozději 10 dní po odstavu selat. Čím je doba kojení kratší, tím první říje po odstavu selat nastupuje poněkud později a nepravidelněji. Přílišné zkracování mezidobí se tedy může negativně projevit na celkové plodnosti prasat (Žižlavský a kol., 2005). V praxi však vlivem různých činitelů, zejména pak doby kojení a vlivem délky servis periody zpravidla nedosahujeme optimální délky mezidobí. Nejdelší mezidobí zjišťujeme v praxi mezi vrhem prasnice ( dnů). Pak postupně klesá s pořadím vrhu tak, že u prasnice na 5. vrhu a dalším dosahuje v průměru 145 dnů, při odstavu selat ve věku 28 dnů (Čechová a kol., 2003). Naopak Žižlavský a kol. (2005) uvádějí, že za optimální délku mezidobí je považováno dní. Délka mezidobí závisí mimo jiné i na procentu březosti po první inseminaci. Čím vyšší je procento zabřezávání, tím víc se zkracuje průměrná délka mezidobí (Čeřovský, 1997). Délku mezidobí je možné ovlivnit vhodnou aplikací hormonálního přípravku. Týká se to hlavně prasnic, u kterých nebyla zjištěna říje 14 až 35 dní po odstavu selat. Říha a Vejnar uvádějí, že u 88 % ošetřených prasnic byla zjištěna říje 7. až 8. den po aplikaci přípravku, natalita 10,9 selete. Pouze u 11 % prasnic bylo nutné stimulovat říji v dalším reprodukčním cyklu (mezidobí) Odstav selat Optimální doba odstavu selat z hlediska maximální produkce selat na prasnici za rok se pohybuje mezi 19. až 30. dny věku selat. Involuce pohlavních orgánů prasnic je ukončena do 3 týdnů po porodu, reprodukční schopnost prasnic se normalizuje a děloha je schopna dalšího zabřeznutí. Z tohoto důvodu enormní zkracování laktace, resp. Odstav v raném věku nevede k dalšímu zvyšování intenzity reprodukce prasnic (Hájek, 1992). Turnusový odstav je přirozenou stimulací nástupu říje. Během doby kojení (20 30 dní) je v krvi hladina estradiolu a progesteronu nízká, jakož i hladina LH a FSH, zatímco koncentrace prolaktinu je vysoká. Odstav selat je podmětem pro zpětný nástup cyklické aktivity vaječníků. Z endokrinního hlediska vyvolá odstav drastické snížení prolaktinu a 18

19 průkazný vzestup LH během několika hodin. Proti tomu je FSH uvolňován velmi pomalu. Rozhodující pro průběh pozdější ovulace je fáze selekce folikulů, kdy pravděpodobně dochází na základě syntézy estrogenu k rozdělení zrajících folikulů na početně větší skupinu atrezujících a menší skupinu preovulačních folikulů (Zemanová, 1998). Pro naše podmínky lze v současné době souhlasit s odstavem ve věku 3 4 týdnů, ale jen v chovech a u vrhů, kde se dosahuje u selat v tomto věku hmotnosti minimálně 6 7 kg a máme k dispozici odpovídající krmnou směs pro věk takto odstavených selat. Je třeba připomenout, že zákon na ochranu zvířat, který platí pro naše chovy, nedovoluje provádět odstav v nižším věku, než 3 týdny. V této souvislosti si připomeňme ustanovení směrnice 2001/93/ES, že žádná selata nesmějí být odstavena od prasnice dříve než ve věku 28 dnů, leda že by jinak byl ohrožen zdravotní stav prasnice nebo selete. Selata však mohou být odstavena o 7 dnů dříve za podmínek, že budou umístěna do prostoru, který je před umístěním nové skupiny důkladně vyčištěn a vydesinfikován, a který je oddělen od prostoru, kde jsou ustájeny prasnice, aby se minimalizoval přenos nákaz na selata (Říha a kol., 2003). V zahraničí se uplatňuje produkce selat SWE systémem, kdy odstav selat po enormě krátkém kojení je den. Tento systém se provádí nikoliv s cílem dosažení vyšší produkce selat, ale hlavně z důvodů zachování dobrého zdravotního stavu selat. Proto se selata ponechávají u prasnice po dobu trvání získané imunity z mateřského mléka a pak se odstavují a separují mimo areál chovu prasnic. U těchto selat jsou dosahovány mimořádně vysoké přírůstky živé hmotnosti v odchovu jako výraz mimořádného zdravotního stavu (Čeřovský, 1998) Výživa Výživa jako jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňuje reprodukci prasat svým působením na hladinu cirkulujících metabolitů, hormonů a steroidů a předpokládá se, že může modifikovat hypotalamo-hypofyzární aktivitu (Zemanová, 1998). 19

20 Výživa je nejvýznamnějším faktorem. Tělesná kondice prasniček při prvním zapuštění má průkazný vliv na jejich celoživotní užitkovost. Prasničky proto musí mít vhodnou velikost těla s adekvátní rezervou svaloviny a tuku.dostatečné tělesné rezervy jsou zárukou proti úbytku hmotnosti během laktace a také poskytují tepelnou izolaci při špatných klimatických podmínkách (Čechová a kol., 2003). Energeticky nedostatečná výživa se u mladých zvířat projevuje opožděným pohlavním dospíváním. Přechodné či trvalé snížení krmné dávky o 35 % oproti normě opožďuje nástup sexuální aktivity u prasniček o 3 6 měsíců, u pohlavně dospělých potlačuje funkci gonád. Dlouhotrvající podvýživa vyvolává změny také na vývodových cestách pohlavního aparátu a umožňuje vznik infekcí. Naopak překrmování může vést k tukové degeneraci gonád, vejcovodů a dělohy (Kliment a kol., 1983). U prasnic dochází ke střídání různých fází reprodukčního období. Každá základní fáze reprodukčního rytmu období březosti, porodu, laktace, úsek od odstavu do zabřeznutí vyžaduje diferencovanou výživu, která respektuje fyziologické požadavky prasnice. Hájek uvádí, že až 50 % poruch v reprodukci u prasnic je způsobeno chybami ve výživě. Výživa zaujímá významné místo v průběhu březosti. Její úroveň by měla respektovat speciální fyziologické požadavky, tj. období po zapuštění (rané březosti cca 1 měsíc), období obnovy ztráty hmotnosti kojením (cca 50 dnů po zapuštění), obnovy tvorby sekrečních buněk mléčné žlázy, tj. zakládání produkce mléka. Krmná dávka by měla být nejnižší v prvém měsíci březosti a nejvyšší v posledním období intenzivního růstu plodu (Říha a kol., 2001). Zásadně se musí zabránit překrmování prasnic v období březosti. Překrmování ohrožuje procento přežitelnosti embryí v prvních dvou třetinách březosti, snižuje žravost prasnice v době laktace (Čeřovský, Vinter, 1990). Podle Krátkého a Bojčůvkové (1999) je třeba prasnicím postupně snížit krmnou dávku 2 3 dny před porodem o %, po porodu po dobu 3 až 4 dnů postupně přejít na adlibitní krmení. Schmidt (2002) zjistil, že hmotnost vrhu u dávkovaného krmení březích prasnic je vyšší než u adlibitního. Podle Čechové a kol. (2003),by se měly prasnice krmit první den po porodu v dávce 2,0 2,5 kg KPK/den/ks. A poté krmení zvyšovat po malých dávkách cca 0,5 kg/den. Od 7. dne po porodu se krmí adlibitně. 20

21 Z hlediska výživy jsou zvlášť důležité dvě fáze reprodukce: před 1. zapuštěním prasniček a v době laktace. V těchto fázích je pravidlem prasničkám a prasnicím umožnit adlibitní krmení. kojícím pak i dostatek pitné vody, l denně při průtoku napaječky 1,5 až 2 l za minutu (Říha a kol., 2001). Zemanová (1998) tvrdí, že je bezpodmínečně nutné, aby byly kontrolovány především receptury směsí, kvalita komponentů, obsah a zastoupení minerálních látek a stopových prvků, obsah vitamínů, dusíkatých látek, esenciálních mastných kyselin a dostatek pitné vody Klimatické podmínky Ze všech mikroklimatických podmínek ve stáji má největší význam teplota. Vyplývá to z malé schopnosti prasat regulovat teplotu vlastního organismu. Vliv světla působí aktivně na pohlavní funkce (Čechová a kol., 2003). V technologických systémech chovu prasat v našem klimatickém pásmu jsou zvířata chována trvale v uzavřených stájových objektech, které jsou pro ně celoživotním prostorem. Mezi prostředím a zvířaty dochází k interakcím, jež mohou působit na zdraví a užitkovost zvířat. Zdravotní stav může výrazně ovlivnit negativní mikroklima v ustájovacím prostoru, které závisí na druhu, množství, kategorii a hmotnosti zvířat, ale samozřejmě na technologických systémech ustájení, krmení, napájení, odklízení exkrementů apod. (Novák, Kubíček, 2002). Podle Zemanové (1998) má na sníženou reprodukční schopnost v létě vliv nejen tepelný stres, ale i vlhkost, proudění vzduchu a denní světlo, především intenzita a rytmus osvětlení. Nelze pominout ani snížená kvalita spermatu kanců v letních měsících. Prasničky narozené v zimním období mívají lepší reprodukční výkonnost. U prasnic jsou zaznamenány poruchy v reprodukci, které začínají v červnu a doznívají až v říjnu. Projevují se zejména dlouhou absencí říje většího počtu prasnic po odstavu selat a nižším zabřezáváním prasnic i prasniček zapouštěných nebo inseminovaných v letních měsících. 21

22 Zvýšená teplota prostředí působí stresově na organismus prasnice a na embrya v ranném stádiu vývoje, tj. nejvíce v prvých 14. dnech po zapuštění. Stimulace nástupu říje hormonálními přípravky u prasnic i prasniček je v letním období vždy méně účinná než v ostatních obdobích roku (Hájek, 1992). Selata ve fázi od narození až do kg je nejvíce na vnější podmínky náchylná kategorie prasat. V tomto období života se zakládá příští mateřská generace. Kvalita plodu je ovlivněna již v embryonálním stavu, v kritickém případě teplotního stresu způsobuje až jeho úmrtí. Například již dvouhodinový tepelný stres z důvodu pohybu matky v teplotní zóně okolo 40 C v 2 až 13. dni březosti způsobuje 63 % embryonální úmrtnost (Likař, 2005). 2.6 Říje Říje a pohlavní cyklus nastupují u prasniček po dosažení pohlavní dospělosti a u prasnic po odstavu selat. Opakují se v průměru u nezapuštěných plemenic v 21 denních cyklech, kdy rozpětí je dnů. Fyziologicky probíhající pohlavní cyklus má 4 fáze: proestrus (stádium před říjí), estrus (říje), metaestrus (stádium po říji) a diestrus (stádium relativního pohlavního klidu) (König, Majerčiak, 1982). Proestrus je období před říjí a trvá v průměru 2 3 dny (Buchta a kol., 1996). Je to příprava na dozrávání a uvolňování ovocytů z vaječníku. Vyznačuje se i změnami v chování. Intenzivně se projevuje zejména u mladých prasniček přijímáním menšího množství krmiva a zvýšeným zájmem o ostatní zvířata. Ve volném ustájení naskakují na ostatní prasnice, ale nenechají na sebe vyskočit. Zevní pohlavní orgány jsou nápadně zvětšené a červené. Předříjnové stadium trvá u dospělých prasnic 1,5 2,5 dne, u prasniček je to déle (König, Majerčiak, 1982). Estrus je období říje, které trvá v průměru 2 2,5 dne (Buchta a kol., 1996). Estrus je z praktického hlediska vlastně časové období říje, ve kterém je pohlavně dospělý kanec schopen vyvolat u prasniček a prasnic tzv. reflex nehybnosti neboli stání. V délce tohoto období existují veliké rozdíly 6 až 96 hodin. Podle provedeného sledování ve výrobních podmínkách se zavedenou inseminací se ukázalo, že průměrná délka estru u prasnic po 22

23 odstavu selat, určovaná za přítomnosti kance, byla u čtvrtiny prasnic 2 dny, u poloviny prasnic 2,5 dne a u zbývající čtvrtiny prasnic 3 dny (Říha a kol., 2001). U prasnic trvá říje zpravidla 2 3 dny, u prasniček bývá zpravidla kratší. Ovulace trvá 3 až 6 hodin u prasnic a 5 až 10 hodin u prasniček (Čeřovský, 1998). Významné místo v chovu prasat zaujímá inseminace (Hájek a kol., 1992). Ovulace začíná hodin po projevení reflexu nehybnosti. Vajíčka mají oplozovací schopnost 4 6 hodin, spermie si zachovávají aktivní schopnost v pohlavních orgánech prasnice 18 hodin. Prasničky se doporučuje inseminovat za 8 hodin a prasnice za 12 hodin po zjištění reflexu nehybnosti a v časovém období 8 14 hodin neinseminovat. V přirozené plemenitbě je třeba dbát na to, aby mladí kanci byli připouštěni nejčastěji obden, kanci starší dvou let dvakrát denně s intervalem 6 8 hodin (Čechová a kol., 2003). Řezáč a Pöschl (1993) uvádějí délku říje prasnic a prasniček 1,5 2,5 dne, dobu ovulace hodin po začátku reflexu nehybnosti, vlastní proces ovulace dozrálých folikulů přibližně 6 12 hodin, oplodňovací schopnost oocytů 4 8 hodin a spermií včetně kapacitace hodin. Metaestrus je období po říji, trvá v průměru 8 9 dnů (Buchta a kol., 1996). Na vaječníku se v místě prasklého folikulu formuje žluté tělísko (Kliment, 1989). Diestrus je stádiem relativního klidu pohlavních orgánů. Vejcovody a děloha se připravují na nový cyklus. Na vaječníku se do čtrnáctého dne vyvíjí žluté tělísko, které v dalším období působením regresních změn zaniká. Při oplození a následné graviditě se vyvíjí žluté tělísko gravidity (Čeřovský, 1998). Buchta a kol. uvádějí, že diestrus je období pohlavního klidu a trvá v průměru 7 9 dnů. 23

24 U většiny samic hospodářských zvířat je průměrná délka říjového cyklu 21 dnů, tato délka je však ovlivněna celou řadou činitelů a může se měnit, jak uvádí tabulka (Žižlavský a kol., 2005): Druh Délka říjového cyklu Délka říje (dny) (dny) Kráva (21) hod (18) Prasnice (21) hodin Klisna (21) 3 5 dnů Ovce (17) hod (30) Koza (21) hod (35) Ovulace 10 hodin po říji 24 hod po začátku reflexu nehybnosti 1 2 dny před koncem říje Na konci říje Na konci říje Fena 2x ročně 2 4 dny Na konci říje Králice Bez cyklu hod post coitum 2.7 Inseminace Inseminace prasat zaujímá významné místo v chovu prasat. Hlavní předností je to, že umožňuje vysoké využití nejkvalitnějších kanců k plemenitbě (Hájek a kol., 1992). Nejvhodnější doba k inseminaci je 6 8 hodin před ovulací, tj hodin od začátku říje. Je charakterizovaná reflexem nehybnosti (Kliment, 1989). Čeřovský (1998) uvádí, že prasnice by měla být zapuštěna do 10 dne po odstavu, což je období, které je považováno konvenčně za fyziologický interval pro nástup říje. Po desátém dnu se snižuje procento zabřezávání po první inseminaci o %. 24

25 Pokud jde o praktická doporučení pro zapouštění prasniček, pak je třeba uvézt, že prakticky všechny normální prasničky bez ohledu na plemennou příslušnost prodělávají minimálně jednou říji do věku 8 měsíců. Nezapouštět však prasničky v prvé pubertální říji. Tu však zaznamenat, za účelem optimálního zapuštění ve druhé nebo třetí říji v pořadí. Nemáme li informaci o datu nástupu puberty, to je prvé říje, pak máme k dispozici doporučení zapouštět prasničky ve věku 7,5 8,5 měsíce o hmotnosti kg. U prasniček v produkčních chovech lze vyvolat říji skupinově ošetřením zkrmované látky s progestačním účinkem. K tomu slouží přípravek Regumate nebo Evertas. Podávají se s krmivem po dobu nejméně 15 dnů a po ukončení této kůry se prasničky hromadně zapouštějí den (Říha a kol., 2001). Prasnice u nichž začíná říje za 5 a méně dnů po odstavu, trvá reflex nehybnosti většinou 3 4 dny. Prasnice, jež se začínají říjet za 7 a více dnů po odstavu, pak mají většinou délku reflexu nehybnosti kolem 2 dnů a velmi zřídka déle jak 3 dny (Aust, 2007). Včasná inseminace po odstavu selat ovlivňuje produktivitu prasnice. Zpoždění o jeden týden snižuje porodnost o 0,1 vrhu a počet vyprodukovaných selat o 1 sele na prasnici za rok (Říha a kol., 2001). Podmínkou úspěšné inseminace je aktivní součinnost partnerů, tj. chovatele, organizace produkující sperma, inseminačních techniků a veterinárního lékaře (Říha a kol., 2003). Prasničky se inseminují zpravidla týž den, kdy se u nich zjistil reflex nehybnosti a inseminace se opakuje s hodinovým odstupem od první inseminace (Čeřovský, 1998). Naopak Řezáč a poschl tvrdí, že u prasnic je vhodná doba k inseminaci12 hodin po zjištění reflexu nehybnosti a u prasniček 8 hodin. Reinseminace by se měla provádět za 24 hodin u prasnic a 20 hodin u prasniček. Délka samotného úkonu inseminace je závislá na individualitě prasnic, kdy u mladších bývá zpravidla delší než u starších a pohybuje se v rozpětí 3 až 20 minut (Říha a kol., 2001).Délka inseminace mladých prasnic je 3,2 17,9 minut a u dospělých prasnic je to 3,1 12 minut (König a Majerničak, 1982). 25

26 2.8 Březost Období březosti u prasnic je z chovatelského hlediska považováno za období relativního produkčního klidu a z hlediska možnosti ovlivnění trvání březosti za období konstantní délky. V průběhu březosti se odehrávají významné fyziologické změny v organismu prasnice a ve vývoji zárodku. Březost u prasnic trvá průměrně 114,5 dnů ( dnů) (Říha a kol., 2003). Březost je období mezi oplodněním a porodem. Zásadně ovlivňuje ekonomiku chovu hospodářských zvířat. Jejím včasným detekováním můžeme jalová zvířata navrátit do reprodukce nebo je vyřadit z dalšího chovu. Prvním příznakem gravidity, i když ne zcela spolehlivým, je nedostavení se říje (Žižlavský a kol., 2005). Příznakem pravděpodobného zabřeznutí prasnice jako zvířete polyestrického typu je nedostavení se říje po 21 dnech po inseminaci. Hodnota tohoto příznaku se zvýší, když prasnici posuzujeme na říji denně za dnů po inseminaci a zvláště, když jsou prasnice vyšetřovány za přítomnosti kance. Tímto způsobem lze rozpoznat přesoukávající se prasnice a nezaznamenání říje v tomto období svědčí s minimálně 85 % přesností o zabřeznutí (Čechová a kol., 2003). Stanovit přesně okamžik oplození je téměř nemožné, zvláště u zvířat, která byla připuštěna nebo inseminována opakovaně v jedné říji. Z tohoto důvodu se za počátek gravidity bere den připuštění (Žižlavský a kol., 2005). Diagnostika březosti u prasnic se může provádět různými způsoby. Zevní vyšetření na březost je u prasnic i v pokročilejším období březosti málo spolehlivé. Opadávání břicha je sice výrazným symptomem březosti, ale je rozpoznatelné až ke konci gravidity. Další možností stanovení gravidity je diagnostika per rektum. Takto lze vyšetřovat graviditu již od dne. Spolehlivě lze tímto způsobem prokázat březost až od 74 dne (Kudláč, Elečko, 1987). Klinickou metodou diagnostiky březosti je tzv. hormonální test neboli Gravitest. Březí prasnice nereagují na aplikovanou směs hormonů den po inseminaci. Nebřezí prasnice odpovídají během 1-3 dnů intenzivními příznaky říje. Poměrně přesné 26

27 výsledky dává vyšetření pomocí ultrazvuku den po inseminaci (Čechová a kol., 2003). Dalším přístrojem, který se používá ke zjištění gravidity je Dopplerův přístroj. Diagnostiku je možné provádět od 25 dnů po celou dobu předpokládané březosti. Dalším typem přístroje pro ranou diagnostiku gravidity jsou přístroje typu scanneru. Vysílané a přijímané ultrazvukové vlny se pomocí speciální technologie promítají na displej ve formě obrazu. Tuto diagnostiku lze provádět od 21 dnů po celou dobu předpokládané březosti (Doktorová, 2002). Ultrasonografie je moderní diagnostická metoda, která využívá vysokofrekvenčních zvukových vln k mapování orgánů. Vyšetřování gravidity u prasnic lze provádět jak rektálně, tak transkutánně. V praxi se používá při vyšetřování většího počtu prasnic. Prasnice se vyšetřují abdominálně z pravé strany, v případě březosti lze koncept zjistit již 21. den po zapuštění. Z praktického hlediska a vzhledem k vyloučení omylů se doporučuje vyšetření prasnic až 24. den po zapuštění (Rutte, 1999). 2.9 Porod Porod se dostavuje v průměru za 115 dní od zabřeznutí prasnice a jeho nástup se ohlašuje několik dnů předem vytvořením tzv. přípravných změn k porodu. Porody u prasnic v podmínkách velkochovů probíhají v individuálních porodních kotcích v porodnách. Navádění vysokobřezích prasnic do poroden se děje turnusově, po předchozí důsledné očistě prasnice a desinfekci porodních prostorů (Čechová a kol., 2003). Porodem je ukončena gravidita. Plod ukončuje vývoj v těle matky a je vybaven do vnějšího prostředí. Porod probíhá fyziologicky (bezproblémově), pokud jsou jeho jednotlivé fáze přiměřeně dlouhé. Abychom to zjistili, je nutné na průběh porodu dohlížet. (Žižlavský a kol., 2005). Přípravné období charakterizuje rytmicky kontrakce břišní svaloviny, které směřují k pánevnímu průchodu. Jejich frekvence se postupně zvyšuje s blížícím se začátkem vlastního porodu. Vlastní období porodu začíná vstupem prvého selete z dělohy do 27

28 děložního krčku a prasnice začne vypuzovat tlačením postupně plody. Poporodní období charakterizuje odchod lůžka zpravidla ve většině případů po vypuzení posledního selete (Čeřovský, 2005). Krátce před porodem se u prasnice objevují typické příznaky, jako je ochablé a prověšené břicho, silné edematozní zduření, zvětšení a zčervenání překrvených stydkých pysků, zduření a zrůžovění mléčné žlázy a ostré ohraničení mezi jednotlivými oddíly, na kůži se objevují narůžovělé skvrny a ze struků lze vytlačit mlezivo. U porodu rozlišujeme tři fáze: otevírací, vypuzovací a poporodní (Čechová a kol., 2003). Otevírací stadium charakterizuje neklid prasnice, časté močení, vstávání a lehání. Délka tohoto stadia pravděpodobně začíná 2 6 hodin před narozením prvního selete. Přechod otevíracího a vypuzovacího stadia není výrazný. Plodové obaly praskají v pochvě a protože obsahují málo plodových vod, je jejich odtok nenápadný. Až narození prvního selete dokazuje ukončení otevíracího stadia. Podle počtu selat trvá vypuzovací stadium 2-6, ale i 12 hodin. Selata se rodí v několika minutových intervalech. Při početnějších vrzích se intervaly mezi jednotlivými selaty prodlužují. Mláďata se rodí v poloze přední nebo zadní, v postavení horním (Kliment 1989). Vypuzení plodu není porod zdaleka ukončen. Z dělohy je třeba vypudit plodové obaly s částí placenty, které nazýváme lůžko. Vypuzení lůžka probíhá za kratších kontrakcí dělohy, při normálním porodu je tato fáze ukončena za 3 8 hodin. Pokud nedojde k vypuzení plodových obalů do 12 hodin po porodu, je nutno vyžádat veterinární zákrok. Při celém porodu je nutné dodržet hygienu prostředí a vedení porodu, omezit zásahy porodníka na nezbytnou míru (Říha a kol., 2003). Prasnice po porodu vyžaduje zvýšenou pozornost a péči. Sledujeme její zdravotní stav, pečujeme o čistotu prostředí a zoohygienické podmínky a věnujeme pozornost také výživě (Čechová a kol., 2003). Druhý až třetí den po porodu dochází k tzv. nepravé říji, což jsou zevní příznaky bez ovulace. Ke zhojení pohlavních orgánů po porodu (involuci dělohy) dochází kolem 18 dne. Při odstavu selat ve dnech po narození se dostaneme asi do dne 28

29 pohlavního cyklu a za 4 6 dní dojde k říji s největší pravděpodobností k zabřeznutí (Kopřiva a kol., 1996) Péče o selata po porodu Sele má při narození hmotnost zpravidla mezi 1,20 1,50 kg, která kolísá mezi 1 kg 2 kg a je pro vývin sajících selat po narození velmi důležitým faktorem, protože je v přímé závislosti s jejich životaschopností a vitalitou. Narozená selata je třeba osušit čistou utěrkou, zbavit je zbytků plodových vod z dutiny ústní a zbytků plodových obalů z povrchu těla, zkrátit jim zbytek pupečního provazce a jeho pahýl desinfikovat a uštípnout ostré špičáky. Mrtvě narozená selata se vždy snažíme oživit buď umělým dýcháním nebo střídavým namáčením ve studené a teplé vodě. Ošetřená selata se přenesou do vyhřívaného prostoru. Selata se rodí na nižším stupni vývoje než jiná hospodářská zvířata. Nedostatečně jsou vyvinuty především: termoregulační systémy, krvetvorba, trávící ústrojí a enzymatické funkce, obranný systém (Žižlavský a kol., 2005). Selata chráníme přen nachlazením, slabá selata o nízké hmotnosti při skupinových porodech v užitkových chovech odebereme a dáme k jedné nebo více matkám. Vyrovnání počtu selat provádíme nejpozději do tří dnů po porodu. Slabá selata je účelné ošetřit po porodu přívodem energie a to je glukózou. Takzvaný příkrm podáváme selatům asi od 5. dne věku. Broušení hrotů zoubků u selat nebude možné v členských zemích EU provádět plošně, ale pouze na základě důkazů, že došlo ke zranění struků prasnic. To lze provádět nejpozději 7 den života selat. Tento zásah může provádět pouze veterinář, nebo vyškolená osoba. Kastraci a kupírování ocásků po 7. dni života selete bude provádět s umrtvením veterinář (Říha a kol., 2003). 29

30 3 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je zhodnocení jednotlivých vlivů působících na reprodukční vlastnosti prasnic ve vybraném užitkovém chovu, jedná se o matky kříženky ČBU x ČL, zapuštěnými kanci kříženci D x BO a D x Pn. Na základě získaných údajů bude provedeno vyhodnocení reprodukčních ukazatelů, tj. počet všech narozených selat, počet živě narozených selat, počet dochovaných selat, úhyny, nebo také % ztrát, podle určitých kombinací. Vyhodnocení bude provedeno vhodným počítačovým programem. 30

31 4 MATERIÁL A METODIKA Cílem diplomové práce je zhodnocení jednotlivých vlivů působících na reprodukční vlastnosti prasnic ve vybraném užitkovém chovu prasat zemědělského družstva Haná v Senici na Hané, vyjádřených počtem všech narozených selat, živě a mrtvě narozených selat a počtem odstavených selat podle jednotlivých vrhů. Dále výpočet délky mezidobí u prasnic mezi jednotlivými vrhy. A srovnání mezi danými kombinacemi kanců. Do vlastního sledování jsem náhodným výběrem z celého stáda zařadila 135 prasnic od prvního do desátého vrhu. Do vlastní testace bylo vybráno 9 kanců, z toho 5 kanců za kombinaci D x BO a 4 kance za kombinaci D x Pn. Ke každému kanci bylo přiřazeno průměrně 15 prasnic. Selata po narození byla označována trvalým způsobem vrubováním. Použití kanci: Linie 34 (DxBO) Datum narození Přírůstek Podíl libového masa (%) Hřbetní tuk (cm) H ,2 0,63 H ,6 0,51 H ,2 0,66 H ,6 0,57 H ,74 Linie 38 (DxPn) Datum narození Přírůstek Podíl libového masa (%) Hřbetní tuk (cm) H ,8 0,64 H ,6 0,6 H ,4 0,6 H ,9 0,65 31

32 Podle získaných údajů jsem vyhodnocovala tyto ukazatele: ٠ počet všech narozených selat v jednotlivých vrzích ٠ počet živě narozených selat v jednotlivých vrzích ٠ počet dochovaných selat v jednotlivých vrzích ٠ průměrná délka kojení ٠ procentuální ztráty v jednotlivých vrzích ٠ délka mezidobí mezi jednotlivými vrhy ٠ vliv použitých kombinací kanců ٠ délka březosti ٠ pořadí vrhu 4.1 Charakteristika použitých plemen Pietrain Toto plemeno k nám bylo dováženo v 60. letech za účelem užitkového křížení, později pak ke zlepšení masné užitkovosti u plemene černostrakatého přeštického. Vzhledem k menší plodnosti a nižším přírůstkům, hlavně však pro vysokou náchylnost ke stresům bylo v 70. letech od jeho chovu u nás upuštěno. Opět se k nám začalo importovat po roce 1989 a to zejména z Rakouska a Německa. Jde o typicky otcovské plemeno, používané dle podmínek, jednak v čistokrevné formě, jednak pro tvorbu speciálních hybridních otcovských linií. V současné době již existují linie, které jsou na stres negativní (Žižlavský a kol., 2005). Hovorka a kol., 1983 uvádějí, že toto plemeno je pojmenováno po belgické vesnici Pietrain, která se nachází ve valonské provincii Bradant. Jeho základní zbarvení je šedobílé s nepravidelnými černými a černavě žlutými skvrnami. Charakteristickým znakem je dobře vyvinuté svalstvo zádi, hluboká a dobře utvářená kýta, mohutná plec, jemná avšak pevná kostra, lehká krátká hlava, krátké vzpřímené uši. Dospělí kanci váží 280 kg, prasnice 240 kg. 32

33 Jde o typicky otcovské plemeno, výrazně masného typu, které je podle Klusáčka a kol., 1990 šlechtěno především na vysokou masnou užitkovost a na dobrou růstovou schopnost Duroc Je to univerzální plemeno s genetickou a fenotypovou variabilitou od kombinovaného až po vyhraněný masný užitkový typ. K nám bylo toto plemeno importováno začátkem 70. let z USA. Z všeobecných vlastností vyniká konstituční pevnost, odolnost vůči působení stresových faktorů, velmi dobrá adaptabilita (Žižlavský a kol., 2005). Plemeno má lepší parametry v reprodukci než ostatní otcovská plemena. Vyznačuje se dobrou růstovou schopností a tvorbou svaloviny. U tohoto plemene je možno vykrmovat zvířata do vyšších porážkových hmotností, aniž by došlo k výraznějšímu zhoršení kvality masa (zejména protučnění). Plemeno je velkého tělesného rámce, klidného temperamentu, červeno-rezavého zbarvení. Duroc je plemenem odolným vůči stresu a infekcím. Uši jsou poloklopené, kýta a plec jsou dobře osvaleny. Záď zvířat je sražená ( otcovska-pozice) České bílé ušlechtilé Toto plemeno je našim základním a nejrozšířenějším plemenem a je masného užitkového typu. Vzniklo na podkladě domácích prasat pomocí převodného křížení především anglického yorkshira a německého bílého ušlechtilého plemene. Zušlechťování se provádí především pomocí selekce, ale také imigrací genů plemene velikého anglického, dále bílého ušlechtilého plemene z Holandska, Německa, Francie a Švédska. Plemenný typ je vyjádřen býlím zbarvením s hlavou mírně v profilu prohnutou, uši jsou kratší a vzpřímené. Je středního až většího tělesného rámce s kompaktní kostrou, harmonické stavby těla. U tohoto plemene se realizují vysoké reprodukční a produkční vlastnosti, vynikající plodnost a mléčnost, nadprůměrná výkrmnost a průměrná jatečná hodnota (Čechová a kol., 2003). 33

34 Bílé ušlechtilé otcovská linie se oproti mateřskému plemeni se neliší, neboť tato linie z něj vznikla. Je taktéž charakteristické bílé barvy, avšak podstatnějších rozdílů je na zvířatech možno pozorovat zejména v oblastech hřbetu, kde je výraznější mediální rýhy. Jedinci jsou také výrazněji osvalení (zejména plec a kýty) a jsou u nich dosahovány lepší parametry výkrmnosti a jatečné hodnoty. Jedinci jsou oproti mateřské linii většího tělesného rámce a jsou mohutnější ( 34

35 5 VÝSLEDKY A DISKUSE Cílem mé práce bylo sledování a vyhodnocování jednotlivých ukazatelů reprodukce v užitkovém chovu. Ve skupině 135 prasnic jsem sledovala počet všech a živě narozených selat, počet odstavených selat, délku mezidobí a délku kojení. Všechny tyto hodnoty jsem rozdělila podle užitkových kombinací v jednotlivých vrzích, kdy použitými kombinacemi byly (ČBU x ČL) x (DxBO) a (ČBUxČL) x (DxPn).. V tabulce 1. jsou uvedeny základní statistické charakteristiky sledovaných reprodukčních ukazatelů. Průměrný počet všech narozených selat je 12,42 u kombinace (ČBUxČL) x (DxBO) a 11,75 u kombinace (ČBUxČL) x (DxPn), živě narozených selat 10,92 (D x BO) a 10,23 (D x Pn), a dochovaných selat 10,11 (D x BO) a 9,44 (D x Pn). Dále byla zjišťována průměrná délka mezidobí, a to 153,17 (D x BO) a 152,27 (D x Pn). Sledována byla také délka laktace: 22,20 ( D x BO) a 22,27 (D x Pn). Tab. 1.: Základní statistické charakteristiky sledovaných reprodukčních ukazatelů u prasnic Kombinace Všechna narozená selata v ks Živě narozená selata v ks Dochovaná selata v ks Počet vrhů Mezidobí Délka kojení (ČBUxČL) x (DxBO) (ČBUxČL) x (DxPn) 12,42 10,92 10, ,17 22,20 11,75 10,23 9, ,27 22,27 Mezi základní reprodukční schopnosti patří, a často se uvádí průměrný počet všech nebo živě narozených, nejčastěji pak počet odstavených selat ve vrhu. Tyto údaje získané v průběhu sledování jsou přehledně zpracovány v tabulkách 2 a 3. V tabulce 2. je uveden počet narozených selat u prasnic zapuštěnými kanci D x BO. Pozorování bylo provedeno u 71 prasnic. Všechny prasnice porodily dohromady

36 selat, z toho živě 775 a dochovaných 718. Na jednu prasnici se narodilo v průměru 12,40 kusů selat, z toho živě 10,90 a dochovaných 10,10 kusů selat. Nejmenší počet selat ve vrhu bylo 4 ks a nejvíce selat ve vrhu bylo zaznamenáno 17 selat, živě 14 selat a dochovaných také 14 selat. Horáčková a kol. (1999) uvádí počet všech narozených selat ve vrhu 10,90 ks, živých 10,10 ks a dochovaných 9,40 selat. Výsledky v pokusu jsou tedy vyšší. Kříženky mateřských plemen Bílé ušlechtilé a Landrase mají početnější vrhy než čistokrevné prasnice, a to o 7 %. S tímto stanoviskem se také shoduje Černá a kol. (1980), kteří analyzovali některé ukazatele reprodukce a udávají, že nejlepší v počtu živě narozených selat jsou kříženky Bílé ušlechtilé x Landrase. Tab. 2.: Počet narozených selat u prasnic zapuštěnými kanci D x BO Ukazatel Všechna narozená Živě narozená Dochovaná selata v ks selata v ks selata v ks Počet vrhů Počet selat Průměr 12,40 10,90 10,10 Rozptyl 10,36 7,55 5,34 Směrodatná odchylka 2,78 2,44 2,25 Variační koeficient 22,41 22,38 22,27 Minimum Maximum

37 Plodnost se hodnotí podle počtu všech narozených selat, živě narozených selat a odstavených selat. Velikost vrhu je ekonomicky nejdůležitější vlastnost De Vriese (1989). V tabulce 3. je uveden počet narozených selat u prasnic zapuštěnými kanci D x Pn. Pozorování bylo provedeno u 64 prasnic. Všechny prasnice porodily dohromady 752 selat, z toho živě 655 a dochovaných 604. Na jednu prasnici se narodilo v průměru 11,77 kusů selat, z toho živě 10,25 a dochovaných 9,44 kusů selat. Nejméně selat ve vrhu bylo stejně jako u předešlé kombinace 4 ks a nejvíce selat ve vrhu bylo zaznamenáno 19 selat, z toho živě 16 selat a dochovaných 14 selat. Tab. 3.: Počet narozených selat u prasnic zapuštěnými kanci D x Pn Ukazatel Všechna narozená Živě narozená Dochovaná selata v selata v ks selata v ks ks Počet vrhů Počet selat Průměr 11,77 10,25 9,44 Rozptyl 9,95 7,22 5,08 Směrodatná odchylka 3,24 2,89 1,79 Variační koeficient 22,39 22,14 22,29 Minimum Maximum Baas et al., (1992) uvádí, že faktorem, který významně ovlivňuje četnost vrhu, je pořadí vrhu, totéž tvrdí i Hughes (1998), že četnost vrhu se zvyšuje až po čtvrtý až pátý vrh, potom četnost vrhu mírně klesá. Tabulka 4 udává vliv pořadí vrhu na reprodukční vlastnosti u sledovaných prasnic a také ztráty selat v jednotlivých vrzích. Nejvyšší ztráty selat byly u prasnic na 9. vrhu a to 14,29 %, ale berme zřetel na to, že v tomto vrhu byla sledována stejně jako ve vrhu 37