ÚVOD. Úvod ke struktuře nukleových kyselin Struktura DNA Replikace DNA Opravy DNA
|
|
- Vítězslav Janda
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 NUKLEVÉ KYSELINY
2 ÚVD Úvod ke struktuře nukleových kyselin Struktura DNA Replikace DNA pravy DNA *
3 Základní pojmy struktury nukleových kyselin Nukleotidy mohou být spojovány do řetězců ve formě ribonukleové kyseliny (RNA) nebo deoxyribonukleové kyseliny (DNA). Nukleové kyseliny jsou řetězce nukleotidů spojených fosfátovým můstkem mezi polohami 3 a 5 sousedních ribosových jednotek. NK = lineární polymery nukleotidů. Fosfáty polynukleotidů jsou kyselé při fyziologickém ph a nukleové kyseliny jsou polyanionty.
4 Chemická struktura nukleové kyseliny bjasněna na počátku 50. let 19 století Spojení mezi jednotlivými nukleotidy se nazývá fosfodiesterová vazba. Koncový nukleotidový zbytek, jehož C5 není dále již vázán se nazývá 5 konec. Analogicky 3 konec. Sekvence nukleotidů v nukleové kyselině se píše zleva doprava od 5 konce ke 3 konci. 5 konec - - P 5 4 N N CH 2 H H 3 2 H - P NH 2 H N N H 5 1 CH 2 H H - P 3 3 HN 2 A H H 1 N H 6 1 CH 2 H H P 3 CH 3 N 2 H NH 2 N H H HN H 2 N U(T) CH 2 H H H N H C H N N H 1 G 3 konec
5 Centrální dogma molekulární biologie léta 19 století Informační tok při expresi dědičné informace DNA RNA protein
6 Zjednodušené schéma struktury nukleové kyseliny paucg Písmeno p před názven tetranukleotidu reprezentuje fosfát na 5 konci. Vertikální čáry reprezentují ribosy, připojené báze jsou označeny písmenem, diagonální čáry s písmenem p reprezentují fosfodiesterové vazby. Čteme zleva do prava paucg Deoxy ekvivalent se liší pouze absencí 2 -H a záměnou U za T, např. dpatcg. A U C G 2 H 2 H 2 H 2 H H P P P P
7 Báze H P + Báze H P + P + Báze H RNA Báze H P + Báze H P + P + Báze H DNA Řetězec DNA a RNA
8 Stabilita nukleových kyselin RNA je na rozdíl od DNA vysoce citlivá na bazickou hydrolýzu DNA nemá 2 -H na ribose - je chemicky stabilnější
9 Skladba bází deoxyribonukleové kyseliny DNA mají stejné počty adeninů a thyminů (A = T) guaninů a cytosinů (G = C). Tato shoda se nazývá Chargaffovo pravidlo. Experimentálně zjištěné poměry složení bází A : T G : C A : G Člověk 1,00 1,00 1,56
10 Základní charakteristika DNA Charakteristickou vlastností přirozeně se vyskytující DNA je její délka. Je poskládána z velkého množství nukleotidů nese genetickou informaci. Genom E. coli je jedna DNA složená ze dvou řetězců obsahujících 4,6 milionů nukleotidů DNA vyšších organismů je mnohem delší. Lidský genom obsahuje přibližně 3 biliony nukleotidů rozdělených do 24 různých DNA molekul: 22 autosomních a 2 typy pohlavních chromosomů (X a Y).
11 Základní charakteristika DNA Velikost některých molekul DNA
12 Dvojitá šroubovice DNA Další podstatnou vlastností DNA je replikace - tvorba dvou kopií nukleové kyseliny z jedné. To umožňuje párování bází. Problém specifického párování bází byl vyřešen při studiu prostorové (třírozměrné) struktury DNA. Chargaffova pravidla - DNA mají stejné počty adeninů a thyminů (A = T) a stejné počty guaninů a cytosinů (G = C). Maurice Wilkins a Rosalinda Franklin získali rentgenové difrakční snímky vláken DNA a z těchto snímků se vydedukovalo, že DNA je dvoušroubovice!!! James Watson a Francis Crick z těchto a dalších dat sestavili model DNA (1953, Nature, London).
13 Dvojitá šroubovice DNA (B-DNA) Dva helikální polynukleotidové řetězce se otáčí kolem společné osy. Řetězce se vinou antiparalelně. Vazby sacharidu s fosfáty jsou na vnější straně šroubovice Purinové a pyrimidinové báze leží uvnitř šroubovice. Báze jsou kolmé na osu šroubovice. Sousední báze jsou od sebe vzdáleny 3,4 Å. Helikální struktura se opakuje každých 34 Å, což je 10 bází (= 34 Å na závit / 3,4 Å na bázi). Rotace 36 o na bázi (360 o na celý závit). Průměr helixu je 20 Å. Komplementární párování bazí (vodíkové můstky)
14 Struktura DNA
15 Watson-Crickův model dvojité helix DNA
16 Watson-Crickův model dvojité helix DNA sový pohled na DNA. Páry bází leží jeden na druhém.
17 Pomocný diagram k určení pravotočivé a levotočivé DNA
18 Různé strukturní formy DNA Helix B Watson-Crickova Typ helixu A B Z Tvar: nejširší střední nejužší Stoupání na pár bazí: 2.3 Å 3.4 Å 3.8 Å Průměr helixu: 25.5 Å 23.7 Å 18.4 Å Smysl otáčení: pravotočivá pravotočivá levotočivá Glykosidová vazba: anti anti střídavě anti a syn Počet párů bází na jeden závit helixu: Výška jednoho závitu helixu: dklon páru bází od kolmice na osu helixu: Å 35.4 Å 45.6 Å 19º 1º 9º Velký žlábek: úzký a velmi hluboký široký a celkem hluboký plochý Malý žlábek: velmi široký a mělký úzký a celkem hluboký velmi úzký a hluboký
19 Tři typy DNA
20 Tři typy DNA A-DNA, B-DNA a Z-DNA Jsou uznávány za biologicky činné dvoušroubovicové struktury. B-DNA Je nejčastější druh dvoušroubovice DNA, který za normálních podmínek v buňkách zcela převažuje. Blíží se tradičnímu Watson-Crickovskému modelu dvoušroubovice. Z-DNA Je jedna z dvoušroubovicových struktur DNA. Jedná se o levotočivý útvar, ve kterém se šroubovice stáčí vlevo (na rozdíl od běžnější B-DNA, jejíž šroubovice se stáčí doprava) Biologický význam Z-DNA nebyl přesně stanoven, usuzuje se, že jejím účelem je zajišťovat podporu transkripce DNA.
21 A-DNA Tři typy DNA Jedna z možných dvoušroubovicových struktur nukleových kyselin. Pravotočivé uspořádání. Minimálně dvouvláknová RNA a také hybridní DNA/RNA helix zaujímají A-formu dvoušroubovice, které je velmi podobná A-DNA. V této konformaci existuje většina oligonukleotidů o délce menší než 10 párů bází. Uvnitř dvoušroubovice vzniká poměrně výrazná axiální dutina. B-DNA A-DNA
22 Velký a malý žlábek na DNA Na povrchu dvojité šroubovice jsou dva žlábky: velký a malý. Důvodem je, že glykosidové vazby párů bází nejsou úplně stejné. Malý žlábek a velký žlábek Velký žlábek Malý žlábek
23 Malý a velký žlábek ve struktuře DNA Strana velkého žlábku Strana velkého žlábku H N H N H CH 3 H N H H N H N Glykosidová vazba N A N H N T N H Glykosidová vazba N Glykosidová vazba G N N N H H H N C N H Glykosidová vazba Strana malého žlábku Adenin-Thymin Strana malého žlábku Guanin-Cytosin
24 Párování bází DNA H Watson a Crick objevili, že guanin může být párován s cytosinem a adenin s thyminem. N N N H H N N E. Chargaff to publikoval již v roce 1950, ale Watson s Crickem to nevěděli. N Guanin N H H H N Cytosin Stabilita dvojité helix DNA je dána: A) vodíkovými vazbami, B) Van der Walsovými silami C) hydrofobní interakce N N N H N N H N N CH 3 Adenin Thymin
25 A T Párování bází v DNA G C
26 Replikace DNA
27 Replikace DNA Replikace DNA - proces tvorby kopií molekuly deoxyribonukleové kyseliny (DNA) Přenos z jedné molekuly DNA (templát, matrice) do jiné molekuly stejného typu (tzv. replika). Celý proces je semikonzervativní, tzn. každá nově vzniklá molekula DNA má jeden řetězec z původní molekuly a jeden nový, syntetizovaný. Výsledkem je nakonec kompletní DNA daného organizmu, v podstatě identická kopie původní DNA.
28 Diagram semikonzervativní replikace
29 Mechanismus replikace DNA Načasování DNA replikace - odlišné u prokaryot a eukaryot. U bakterií a archeí (souhrnně prokaryota) nedochází k replikaci ve speciální fázi buněčného cyklu a nemusí vůbec souviset s buněčným dělením. U eukaryot se obvykle replikace odehrává pouze v tzv. S fázi ( S podle slova syntéza ) buněčného cyklu. Mimo S-fázi se tedy syntéza DNA omezuje na drobné opravné mechanismy. Mitosa (M) probíhá vždy až po syntéze DNA (S). Další dva stupně G1 a G2 oba proces oddělují.
30 Mechanismus replikace DNA Enzymy: DNA polymerasa, DNA ligasa, helikasa a topoizomerasa. Podle vzoru (původní DNA) vytvářena nová DNA, která je k původnímu řetězci komplementární. Replikace je v základních rysech stejná u všech organizmů becně je možné průběh replikace rozdělit do tří základních kroků: 1. Iniciace rozpletení dvoušroubovice DNA, vznik replikační vidlice a navázání enzymatického komplexu 2. Elongace přidávání nukleotidů a postup replikační vidlice 3. Terminace ukončení replikace
31 Iniciace dvoušroubovice DNA Replikační počátek Replikační vidlička Replikační vidlička Směr replikace Směr replikace Začátek replikace
32 Iniciace
33 Iniciace Replikační počátek místo, kde začíná replikace (je přesně určeno) Eukaryota těchto počátků mají několik tisíc Jednodušším organizmům s menším genomem stačí někdy jeden replikační počátek.
34 Iniciační body místa kdy začíná replikace Iniciace Helikasy účastní se vzniku replikační vidlice - enzymy schopné oddálit obě molekuly dvoušroubovice a vytvořit charakteristickou strukturu ve tvaru písmene Y, aby mezi nimi vznikl prostor pro syntézu DNA. Proteiny SSB pomáhají udržet rozdělená vlákna Topoizomerasy enzym ze skupiny izomeráz, umožňuje měnit terciární strukturu DNA bez vlivu na sekundární a primární strukturu. Účastní replikace DNA, podílí se na despiralizaci stočené DNA. Původní DNA Iniciační body Replikační vidlice
35 Elongace Templát je sekvence DNA nebo RNA, na které probíhá syntéza komplementární sekvence. Nový řetězec DNA se tvoří přímo na již existujícím DNA templátě. Každé z vláken původní dvoušroubovice je replikováno odlišným způsobem (molekula DNA tzv. antiparalelní) DNA polymerasa katalyzuje tvorbu fosfodiesterové vazby mezi deoxynukleotidy (poprvé izolován v roce 1958) DNA polymerasa dokáže pracovat pouze v jednom směru, přidává k jednomu z řetězců nukleotidy ve směru 5 3. Tomuto řetězci se říká vedoucí řetězec
36 Elongace DNA-polymerasa má ještě jedno omezení: může přidávat nové nukleotidy pouze k již existujícímu řetězci. Při replikaci tedy musí být nějak zařízena syntéza několika prvních nukleotidů (primer) Primer - krátká molekula RNA o délce nukleotidů, je počáteční segment polymeru, který je prodlužován Tuto sekvenci vytváří speciální enzym označovaný jako primasa. Primer slouží jen jednorázově, později se odstraní a nahradí DNA, hraje významnou roli v iniciaci replikace.
37 Elongace Replikace po malých částech, tzv. kazakiho fragmentech o délce asi nukleotidů (ale asi 10krát delší jsou tyto fragmenty u prokaryot). Na začátku každého kazakiho fragmentu se musí pokaždé vytvořit nový RNA primer, ten je později vystřihnut DNA ligasa spojuje kazakiho fragmenty do souvislého vlákna, Replikace označuje jako semidiskontinuální. DNA polymerasy přisednou na rozvinutou DNA, umí připojit nové nukleotidy pouze na 3' uhlík deoxyribózy. Svorkové proteiny (tvořící posuvnou svorku, DNA clamp) udržují přichycenou DNA polymerasu
38 Elongace
39 Elongace kazakiho fragmenty - úseky nově replikované DNA na řetězci 5-3 templátu DNA s využitím primerů Vzniká tzv. opožděný řetězec
40 syntéza vždy ve směru 5 3 Elongace 3. Terminace 2. Elongace 1. Iniciace
41 Elongace
42 Elongace DNA polymerasa u prokaryot napojuje 500 nukleotidů za vteřinu u člověka je to jen 50 nukleotidů za vteřinu
43 Elongace
44 Elongace
45 Terminace Replikace končí po zhotovení kopie celé DNA. U bakterií se sejdou obě replikační vidlice a splynou spolu U eukaryot splývají replikační vidlice tehdy, když dosyntetizují svou část genomu. Protože jsou však eukaryotické chromozomy lineární, DNA polymerasy nejsou schopné replikovat jejich koncové části, tzv. telomery, a tak je replikovaná DNA nepatrně kratší, než původní. Po určitém počtu buněčných dělení by to začalo vadit (Hayflickův limit) Během meiózy se velikost telomer obnovuje pomocí enzymů telomeras.
46 Průběh replikace DNA polymerasa III nebo d DNA helikasa DNA polymerasa III nebo a(primasa) kazakiho fragmenty DNA gyrasa/ topoizomerasai Proteiny vázané na řetězci Pohyb replikační vidlice DNA polymerasa I nebo d/rnasa DNA ligasa Replikace je semikonzervativní
47 Rozdíly v průběhu replikace U prokaryot (menší genom) představují snadnější model, mají kruhovou molekulu DNA, tzv. nukleoid. Bakterie Escherichia coli má jediný replikační počátek Z tohoto místa se pohybují oběma směry replikační vidlice, v nichž dochází k syntéze DNA podle vzoru. DNA polymeráza III hlavní u prokaryot Terminační (ukončovací) oblast o délce 23 párů bází. Tyto sekvence rozeznává protein tus, schopný ukončit replikaci v momentu, kdy se replikační vidlice dostane k terminačním sekvencím. Replikace mitochondriální DNA a plastidové DNA vykazuje značnou podobnost s replikací DNA u prokaryot.
48 Replikační vidlička E. coli Žlutě zabarvené enzymy katalyzují iniciaci, elongaci a spojení (ligaci). Primasa tvoří RNA primer začátek nového (leading) řetězce.
49 Rozdíly v průběhu replikace U eukaryot - genomy jsou obecně větší než prokaryotické Více replikačních počátků. V replikaci eukaryotického genomu hraje roli větší množství různých proteinů. SSB proteiny: u bakterií jsou tyto stabilizátory jednovláknové DNA složené z jediné podjednotky, u eukaryot se skládají ze tří podjednotek. Počet DNA polymeras. U eukaryot jich bylo nalezeno nejméně 15. DNA polymerasa α funguje jako primasa schopná vytvořit na začátku každého kazakiho fragmentu RNA primer, k němu přidá několik DNA nukleotidů. Poté předá místo na 3' konci prodlužujícího se řetězce DNA polymeráze δ.
50 U eukaryot je syntéza DNA složitější Mechanicky je podobná replikaci prokaryot. Rozdíly: Velikost: E. coli replikuje 4,8 milionů párů bází; lidská diploidní buňka replikuje 6 bilionů párů bází. Genetická informace E. coli obsahuje 1 chromosom; lidská 23 párů chromosomů. Tvar: chromosom E. coli je kruhový; lidské jsou lineární. Lineární chromosomy jsou po každé replikaci kráceny!!! Nelze plně replikovat DNA konce, protože polymerasy působí pouze ve směru 5 3. Zpožděné (lagging) vlákno má nekompletní 5 konec po odštěpení RNA primeru. Chromosomy mají na konci řetězce telomery (z řečtiny telos = konec). Mnohonásobné hexanukleotidové sekvence. Sekvence bohaté na G lidská je AGGGTT!! Nenesou žádnou informaci!!!
51 U virů Rozdíly v průběhu replikace Specifický typ replikace DNA, odvíjející se od jejich parazitického způsobu života. Některé DNA viry obsahují jednovláknovou DNA, a tak po infekci musí nejprve dojít k syntéze komplementárního vlákna, aby vznikla klasická dvoušroubovice. U virů se vyskytuje poměrně velké množství dalších odchylek od běžného schématu DNA replikace. Př. Polyomavir - infikuje eukaryotické buňky, jeho DNA je replikována téměř stejně jako vlastní eukaryotický genom. Využívá hostitelské DNA polymerázy
52 Tok informace z RNA na DNA u retrovirů (HIV-1)
53 DNA polymerasy DNA polymerasy bakterií U bakterií známe sice pět druhů DNA polymeras, z E. coli byly izolovány jen Pol I, II a III DNA polymeráza I - především opravuje DNA DNA polymeráza II - především opravuje DNA DNA polymeráza III - hlavní DNA polymeráza bakterií, umožňuje replikaci DNA DNA polymeráza IV (méně významná) DNA polymeráza V (méně významná) DNA polymerasy eukaryot Nalezeno nejméně 15 různých DNA polymeráz. Ty se účastní nejen v replikaci chromozomů, ale i v opravě DNA, crossing-overu chromozomových ramen a replikaci mitochondriální DNA. DNA polymeráza α vytváří primery DNA polymeráza δ replikuje DNA DNA polymeráza ε replikuje DNA
54 DNA polymerasy DNA polymerasa I Spojuje deoxynukleosidtrifosfáty na matricích DNA Současně dochází ke štěpení PP i difosfatasou Katalysuje serii 20 a více kroků bez uvolnění z matrice Aktivita 1. Polymerasová 2. Exonukleasová ve směru Exonukleasová ve směru 5 3 Exonukleasová aktivita je aktivována nesprávným 3 nukleotidem dštěpuje chybně spárované nukleotidy V místě přerušení vlákna odštěpuje až 10 nukleotidů poškozeného vlákna Vyštěpuje primery RNA
55 DNApolymerasy DNA polymerasa I Rozdílné aktivní místa pro polymerasovou a exonukleasové funkce
56 Helikasa Enzym účastnící se zejména replikace DNA. Je to protein pohybující se přímo podél fosfodiesterových vazeb nukleové kyseliny Rozděluje dvoušroubovici do dvou izolovaných vláken za použití energie z nukleotidové hydrolýzy. Správné rozpletení dvoušroubovice je klíčovým okamžikem v procesech buněčného života zahrnující replikaci, transkripci a opravu poškozené DNA.
57 DNA ligasa Enzym katalyzující spojení dvou polydeoxyribonukleotidových řetězců. Podílí se na replikaci DNA (spojování kazakiho fragmentů) a na opravách poškozené DNA. U eukaryot se štěpí ATP na AMP a PPi. U bakterií NAD + na AMP a nikotinamidmononukleotid (NMN)
58 Mechanismus DNA ligasy
59 Poškození DNA Poškození DNA může být způsobeno např. jednou nebo několika mutacemi nebo modifikací bází - následek poškození genetické informace buňky. Změna jediné báze depurinace (purinová báze se uvolní z fosfáto-cukerné kostry) deaminace (adenin na hypoxantin či cytosin na uracil) alkylace báze inzerce či delece nukleotidu vložení analogu báze, tzn. molekuly strukturně podobné nukleové bázi schopné ji nahradit při replikaci Změna dvou bází vznik thyminového dimeru dimerizace sousedních bází vlivem alkylačních činidel
60 Poškození DNA Poruchy na úrovni celých řetězců poruchy vlivem ionizujícího záření poruchy fosfáto-cukerné složky vlivem radioaktivity vznik volných radikálů vlivem oxidace Chybný vznik vazeb mezi dvěma bázemi na stejném řetězci nebo napříč řetězcem mezi DNA a okolními proteiny (histony atp.) Replikace DNA je choulostivý proces, při němž je potenciál vzniku chyb v genetickém materiálu. To, že je nakonec tato chybovost pouze jedna chyba na miliardu bází (1/10 9 ) je zásluhou kontrolních mechanismů během replikace i po ní.
61 Poškození DNA
62 Poškození DNA
63 Poškození DNA Frekvence mutací v 1 lidské buňce za 1 den single strand break (vznik zlomů v jednom řetězci DNA ) depurinací 600 deaminací 2000 oxidačních lézí alkylací 10 double strand breaks (vznik zlomů v obou řetězcích DNA )
64 becný princip oprav DNA 1. Rozeznání a odstranění chybného místa 2. Vyplnění mezery 3. Spojení řetězce DNA Body 2 a 3 téměř stejné u různých typů oprav, v bodu 1 jsou zúčastněny různé enzýmy
65 pravné mechanismy DNA
66 prava DNA během replikace Proofreading ( kontrolní čtení ) DNA polymerasa předtím, než nukleotid přiřadí, zkontroluje, že navázání předchozího nukleotidu odpovídá plně zákonům komplementarity Pokud je tam chyba, polymerasa je schopná opět narušit fosfodiesterovou vazbu a vložit na tomto místě nukleotid správný. Díky speciálním vlastnostem DNA polymerasy je taková chybovost pouze jedna chyba na deset milionů bází (1/10 7 ). Korekce párování bází Po ukončení replikace dané části řetězce následuje ještě jedna korekce správného párování bází. V případě chyby specializovaná skupina enzymů je schopná rozeznat řetězec původní od řetězce právě dosyntetizovaného. Výsledná chybovost pouze 1/10 9.
67 prava DNA mimo období replikace Přímý zvrat poškození Fotolyasa (není u savců), enzym, jenž je schopen opravit chyby způsobené paprsky ultrafialového (UV) záření např. tvorba thyminového dimeru Je aktivována světlem nm Fotolyáza se naváže ve tmě na thyminový dimer a poté ve dne absorbují dojde k aktivaci enzymu a k rozkladu thyminového dimeru.]
68 prava DNA mimo období replikace Vyštěpovací oprava Speciální enzymy (endonukleasy) vyštěpují z molekuly DNA oligonukleotid (jednovláknový řetězec dlouhý několik nukleotidů) obsahující pyrimidinové dimery (cytosinové či thyminové). DNA gykosylasa štěpí glykosidovou vazbu pozměněného nukleotidu Následně jsou (u bakterií zřejmě DNA polymerázou I) syntetizovány předtím odstraněné nukleotidy.
69 prava DNA mimo období replikace Vyštěpovací oprava
70 prava DNA mimo období replikace Rekombinační oprava Pokud DNA polymerasa replikující genom dojde na místo, kde je např. thyminový dimer, přeruší zde polymeraci a toto místo přeskočí. Taková mezera však musí být zacelena, a to nejlépe podle vzoru v podobě druhého rodičovského vlákna, které již mezi tím bylo replikováno. SS odpověď U bakteriálních buněk, různými způsoby silně poškozených, dojde k utlumení dělení Místo toho se posílí opravné mechanismy.
71 Problém nedoreplikovaných konců DNA-polymerasy mohou přidávat nukleotidy pouze k 3 konci Každé kolo replikace se produkují stále kratší a kratší molekuly DNA Problém nenastane u kruhové DNA prokaryot
72 Telomery chromosomální DNA eukaryot má na svých koncích speciální sekvence, telomery telomery neobsahují geny, ale jsou tvořeny krátkými sekvencemi, které se mnohonásobně opakují u lidských telomer se jedná o sekvenci TTAGGG, která je opakována krát po mnoha buněčných cyklech může nastat potřeba obnovit stále se zkracující telomery
73 Telomerasa Telomerasa je zvláštní reverzní transkriptasa nesoucí svůj vlastní RNA templát. Schopna prodlužovat samotné konce eukaryotických chromozomů (tzv. telomery). Je to velký ribonukleoproteinový komplex o molekulové hmotnosti kolem 500 kda složený z enzymu "TERT" (telomerázová reverzní transkriptáza) a telomerázové RNA komponenty. Krátká sekvence uvnitř této RNA slouží jako předloha (templát) pro výrobu DNA. Konkrétně lidská telomeráza vytváří na konci telomer stále se opakující sekvence TTAGGG.
74 Telomerasa Telomerasa není přítomna ve většině buněk mnohobuněčných organismů Telomerasa je přítomna v tzv. germ-line cells, ze kterých vznikají gamety Telomerasa je přítomna rovněž u buněk rakovinných nádorů Je důležitým cílem pro diagnózu i terapii rakoviny
75 Telomerasa
REPLIKACE A REPARACE DNA
REPLIKACE A REPARACE DNA 1 VÝZNAM REPARACE DNA V MEDICÍNĚ Příklad: Reparace DNA: enzymy reparace nukleotidovou excizí Onemocnění: xeroderma pigmentosum 2 3 REPLIKACE A REPARACE DNA: Replikace DNA: 1. Podstata
Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života
NUKLEOVÉ KYSELINY Základ života HISTORIE 1. H. Braconnot (30. léta 19. století) - Strassburg vinné kvasinky izolace matiére animale. 2. J.F. Meischer - experimenty z hnisem štěpení trypsinem odstředěním
Struktura a funkce nukleových kyselin
Struktura a funkce nukleových kyselin ukleové kyseliny Deoxyribonukleová kyselina - DA - uchovává genetickou informaci Ribonukleová kyselina RA - genová exprese a biosyntéza proteinů Složení A stavební
Nukleové kyseliny Milan Haminger BiGy Brno 2017
ukleové kyseliny Milan aminger BiGy Brno 2017 ukleové kyseliny jsou spolu s proteiny základní a nezbytnou složkou živé hmoty. lavní jejich funkce je uchování genetické informace a její přenos do dceřinné
Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace
Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace Centrální dogma Nukleové kyseliny Fosfátem spojené nukleotidy (cukr s navázanou bází a fosfátem) Nukleotidy Nukleotidy stavební kameny nukleových
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace
ukleové kyseliny Replikace Transkripce, RA processing Translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Čtvrtek 10:30 11:15 Struktura a replikace DNA (Mgr. M. Majeská Čudejková, Ph.D) Transkripce genu a její regulace (Mgr. M. Majeská Čudejková, Ph.D) Translace a tvorba
Nukleové kyseliny Replikace DNA Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.
Nukleové kyseliny Replikace DNA 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D. Nukleové kyseliny 7% cytozin Monomer: NUKLEOTID, tvoří jej: uracil kyselina fosforečná pentóza (ribóza, deoxyribóza) tymin organická dusíkatá
Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid
Molekulární lární genetika Nukleové kyseliny DeoxyriboNucleic li Acid RiboNucleic N li Acid cukr (deoxyrobosa, ribosa) fosforečný zbytek dusíkatá báze Dusíkaté báze Dvouvláknová DNA Uchovává genetickou
2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:
Výběrové otázky: 1. Součástí všech prokaryotických buněk je: a) DNA, plazmidy b) plazmidy, mitochondrie c) plazmidy, ribozomy d) mitochondrie, endoplazmatické retikulum 2. Z následujících tvrzení, týkajících
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce Nukleová kyselina gen základní jednotka informace v živých systémech,
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Ivo Frébort 1. Struktura a replikace DNA Literatura: Alberts a kol.: Základy buněčné biologie Espero Publishing, 2000 Garrett & Grisham: Biochemistry 2nd ed., Saunders
Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Čtvrtek 11:30 13:00 1. Struktura a replikace DNA (25.09.2014, Mgr. M. Čudejková, Ph.D) 2. Metody molekulární biologie I (09.10.2014, Doc. Mgr. P. Galuszka, Ph.D)
NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:
NUKLEOVÉ KYSELINY Deoxyribonukleová kyselina (DNA, odvozeno z anglického názvu deoxyribonucleic acid) Ribonukleová kyselina (RNA, odvozeno z anglického názvu ribonucleic acid) Definice a zařazení: Nukleové
6. Nukleové kyseliny
6. ukleové kyseliny ukleové kyseliny jsou spolu s proteiny základní a nezbytnou složkou živé hmoty. lavní jejich funkce je uchování genetické informace a její přenos do dceřinné buňky. ukleové kyseliny
Projekt SIPVZ č.0636p2006 Buňka interaktivní výuková aplikace
Nukleové kyseliny Úvod Makromolekulární látky, které uchovávají a přenášejí informaci. Jsou to makromolekulární látky uspořádané do dlouhých. Řadí se mezi tzv.. Jsou přítomny ve buňkách a virech. Poprvé
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Stavební kameny nukleových kyselin Nukleotidy = báze + cukr + fosfát BÁZE FOSFÁT Nukleosid = báze + cukr CUKR Báze Cyklické sloučeniny obsahující dusík puriny nebo pyrimidiny
Jsme tak odlišní. Co nás spojuje..? Nukleové kyseliny
Jsme tak odlišní Co nás spojuje..? ukleové kyseliny 1 UKLEVÉ KYSELIY = K anj = A ositelky genetických informací Základní význam pro všechny organismy V buňkách a virech Identifikace v buněčném jádře (nucleos)
Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/34.0211. Anotace. Biosyntéza nukleových kyselin. VY_32_INOVACE_Ch0219.
Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20 Číslo projektu: Název projektu: Číslo a název klíčové aktivity: CZ.1.07/1.5.00/34.0211 Zlepšení podmínek
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Centrální dogma molekulární biologie
řípravný kurz LF MU 2011/12 Centrální dogma molekulární biologie Nukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Mendel) 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 genetická informace v nukleových
Genetika zvířat - MENDELU
Genetika zvířat DNA - primární struktura Několik experimentů ve 40. a 50. letech 20. století poskytla důkaz, že genetický materiál je tvořen jedním ze dvou typů nukleových kyselin: DNA nebo RNA. DNA je
Globální pohled na průběh replikace dsdna
Globální pohled na průběh replikace dsdna 3' 5 3 vedoucí řetězec 5 3 prodlužování vedoucího řetězce (polymerace ) DNA-ligáza směr pohybu enzymů DNA-polymeráza I DNA-polymeráza III primozom 5' 3, 5, hotový
Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK. Anotace. Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20. Číslo projektu:
Vzdělávací materiál vytvořený v projektu VK ázev školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí svobození 20 Číslo projektu: ázev projektu: Číslo a název klíčové aktivity: CZ.1.07/1.5.00/34.0211 Zlepšení podmínek pro
REPLIKACE, BUNĚČNÝ CYKLUS, ZÁNIK BUNĚK
Molekulární základy dědičnosti - rozšiřující učivo REPLIKACE, BUNĚČNÝ CYKLUS, ZÁNIK BUNĚK REPLIKACE deoxyribonukleové kyseliny (zdvojení DNA) je děj, při kterém se tvoří z jedné dvoušoubovice DNA dvě nová
Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc.
Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc. Další vyučující: Ing. l. Večerek, PhD., Ing. L. Hanusová, Ph.D., Ing. L. Tothová Předpoklady: znalosti
Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA
Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace
Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra
Základy molekulární a buněčné biologie Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra Genetický aparát buňky DNA = nositelka genetické informace - dvouvláknová RNA: jednovláknová mrna = messenger
GENETIKA dědičností heredita proměnlivostí variabilitu Dědičnost - heredita podobnými znaky genetickou informací Proměnlivost - variabilita
GENETIKA - věda zabývající se dědičností (heredita) a proměnlivostí (variabilitu ) živých soustav - sleduje rozdílnost a přenos dědičných znaků mezi rodiči a potomky Dědičnost - heredita - schopnost organismu
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Tok genetické informace DNA RNA Protein (výjimečně RNA DNA) DNA RNA : transkripce RNA protein : translace Gen jednotka dědičnosti sekvence DNA nutná k produkci funkčního produktu
Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie
Centrální dogma molekulární biologie ukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Transkripce D R Translace rotein Mendel) Replikace 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 nukleové kyseliny
Nukleové kyseliny. obecný přehled
Nukleové kyseliny obecný přehled Nukleové kyseliny objeveny r.1868, izolovány koncem 19.stol., 1953 objasněno jejich složení Watsonem a Crickem (1962 Nobelova cena) biopolymery nositelky genetické informace
Gymnázium, Brno, Elgartova 3
Gymnázium, Brno, Elgartova 3 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: GE Vyšší kvalita výuky Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0925 Autor: Mgr. Hana Křivánková Téma:
Nukleové kyseliny příručka pro učitele. Obecné informace:
Obecné informace: Nukleové kyseliny příručka pro učitele Téma Nukleové kyseliny je završením základních kapitol z popisné chemie a je tedy zařazeno až na její závěr. Probírá se v rámci jedné, eventuálně
Eva Benešová. Genetika
Eva Benešová Genetika Význam nukleotidů - Energetický metabolismus (oběh energie). - Propojení odpovědi buňky na hormony a další stimuly. - Komponenty enzymových kofaktorů a dalších metabolických intermediátů.
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
Odvětví genetiky zkoumající strukturu a funkci genů na molekulární úrovni
Otázka: Molekulární genetika a biologie Předmět: Biologie Přidal(a): Tomáš Pfohl Odvětví genetiky zkoumající strukturu a funkci genů na molekulární úrovni Zakladatel klasické genetiky - Johan Gregor Mendel
Chemie nukleotidů a nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky)
Chemie nukleotidů a nukleových kyselin Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky) NH 2 N N báze O N N -O P O - O H 2 C H H O H H cukr OH OH nukleosid nukleotid Nukleosidy vznikají buď syntézou
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Molekulární základy genetiky
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Molekulární základy genetiky 1/76 GENY Označení GEN se používá ve dvou základních významech: 1. Jako synonymum pro vlohu
Přednáška kurzu Bi4010 Základy molekulární biologie, 2016/17 Replikace DNA
Přednáška kurzu Bi4010 Základy molekulární biologie, 2016/17 Replikace DNA Jan Šmarda Ústav experimentální biologie, PřF MU 1 Buněčné dělení a reprodukce každá buňka potřebuje svou úplnou sadu genů: rodičovská
Struktura nukleových kyselin Vlastnosti genetického materiálu
Struktura nukleových kyselin Vlastnosti genetického materiálu V předcházejících kapitolách bylo konstatováno, že geny jsou uloženy na chromozomech a kontrolují fenotypové vlastnosti a že chromozomy se
Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky
Úvod do studia biologie Základy molekulární genetiky Katedra biologie PdF MU, 2011 - podobor genetiky (genetika je obecnější) Genetika: - nauka o dědičnosti a proměnlivosti - věda 20. století Johann Gregor
4) pokračování struktury nukleových kyselin
Denaturace a renaturace DNA 4) pokračování struktury nukleových kyselin Genofor, chromozom, genom Genofor struktura nesoucí geny seřazené za sebou (DNA nebo RNA) a schopná replikace. U prokaryot, eukaryot
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 7. Interakce DNA/RNA - protein Ivo Frébort Interakce DNA/RNA - proteiny v buňce Základní dogma molekulární biologie Replikace DNA v E. coli DNA polymerasa a
a) Primární struktura NK NUKLEOTIDY Monomerem NK jsou nukleotidy
1 Nukleové kyseliny Nukleové kyseliny (NK) sice tvoří malé procento hmotnosti buňky ale významem v kódování genetické informace a její expresí zcela nezbytným typem biopolymeru všech živých soustav a)
v raném stádiu se embryo rozpadlo do dvou skupin buněk správná odpověď: dvojčata obsahují kopie stejných rodičovských
Replikace DNA Jsou monozygotní dvojčata identická? vyvinula se z jednoho oplozeného vajíčka v raném stádiu se embryo rozpadlo do dvou skupin buněk obě skupiny buněk prodělaly úplný vývoj a dozrály do úplných
Kde se NK vyskytují?
ukleové kyseliny Kde se K vyskytují? Struktura ukleotid H 2 - H báze Zbytek kyseliny fosforečné H Cukerná složka H H H H H H H H H H H ribosa β-d-ribofuranosa H H H H H H H H H H deoxyribosa 2-deoxy-β-D-ribofuranosa
POLYPEPTIDY. Provitaminy = organické sloučeniny bez vitaminózního účinku, které se v živočišném těle mění působením ÚV záření nebo enzymů na vitaminy.
POLYPEPTIDY Provitaminy = organické sloučeniny bez vitaminózního účinku, které se v živočišném těle mění působením ÚV záření nebo enzymů na vitaminy. Hormony = katalyzátory v živočišných organismech (jsou
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace Figure 6-2 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) replikace Figure 4-8 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science
ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv
Urbanová Anna ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv strukturní rysy mrna proces degradace každá mrna v
Chemická reaktivita NK.
Chemické vlastnosti, struktura a interakce nukleových kyselin Bi7015 Chemická reaktivita NK. Hydrolýza NK, redukce, oxidace, nukleofily, elektrofily, alkylační činidla. Mutageny, karcinogeny, protinádorově
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Čudejková 2. Transkripce genu a její regulace Transkripce genetické informace z DNA na RNA Transkripce dvou genů zachycená na snímku z elektronového mikroskopu.
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 Molekulární genetika (Molekulární základy dědičnosti) 0 Gen - historie 1909 Johanssen
Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky
Úvod do studia biologie Základy molekulární genetiky Katedra biologie PdF MU, 2010 Mendel - podobor Genetiky (Genetika je obecnější) Genetika: - nauka o dědičnosti a proměnlivosti - věda 20. století Johann
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
Molekulární genetika: Základní stavební jednotkou nukleových kyselin jsou nukleotidy, které jsou tvořeny
Otázka: Molekulární genetika, genetika buněk Předmět: Biologie Přidal(a): jeti52 Molekulární genetika: Do roku 1953 nebylo přesně známa podstata genetické informace, genů, dědičnosti,.. V roce 1953 Watson
Základy biochemie KBC / BCH. Nukleové kyseliny. Inovace studia biochemie prostřednictvím e-learningu CZ / /0407
Základy biochemie KBC / BC ukleové kyseliny Inovace studia biochemie prostřednictvím e-learningu CZ.04.1.03/3.2.15.3/0407 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem
15. Základy molekulární biologie
15. Základy molekulární biologie DNA je zkratka pro kyselinu deoxyribonukleovou, která je nositelkou genetické informace všech živých buněčných organismů. Je tedy nezbytná pro život pomocí svých informací
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza Proteosyntéza vyžaduje především zajištění primární struktury. Informace je uložena v DNA (ev. RNA u některých virů) trvalá forma. Forma uskladnění
Metodologie molekulární fylogeneze a taxonomie hmyzu Bi7770
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Metodologie molekulární fylogeneze a taxonomie hmyzu Bi7770 Andrea Tóthová Co se tady bude dít.. proč DNA a jak to s ní vlastně
- ovlivnění pepsinem (proteolytickým enzymem izolovaným z žaludku prasat) - funkce nukleinu zůstala dlouho nejasná (polynukleotidové řetězce a
Přednáška 2 DNA a molekulární struktura chromozomů Osnova přednášky funkce genetického materiálu důkaz, že DNA je nositelkou genetické informace struktura DNA a RNA struktura chromozomů prokayot a virů
Digitální učební materiál
Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická Odborná biologie, část biologie Společná pro
Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
Molekulární genetika (Molekulární základy dědičnosti)
Molekulární genetika (Molekulární základy dědičnosti) Struktura nukleové kyseliny Cukerná pentóza: 2-deoxy-D-ribóza D-ribóza Fosfátový zbytek: PO 4 3- Purin Pyrimidin Dusíkatá báze Adenin Guanin Tymin
Nukleové kyseliny a nadmolekulové komplexy polynukleotidů buněčných struktur
Nukleové kyseliny a nadmolekulové komplexy polynukleotidů buněčných struktur Nukleové kyseliny (polynukleotidy) Objevitelem je Friedrich Miescher (1887) NK stojí v hierarchii látek potřebných k existenci
Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech
Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Organismy se skládají z molekul rozličných látek Jednotlivé látky si organismus vytváří sám z jiných látek,
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy 1/75 Genetika = věda o dědičnosti Studuje biologickou informaci. Organizmy uchovávají,
Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací
Genetika Nauka o dědid dičnosti a proměnlivosti Genetika molekulárn rní buněk organismů populací Dědičnost na úrovni nukleových kyselin Předávání vloh z buňky na buňku Předávání vlastností mezi jednotlivci
Vazebné interakce protein s DNA
Vazebné interakce protein s DNA Vazebné možnosti vn jší vazba atmosféra + iont kolem nabité DNA vazba ve žlábku van der Waalsovský kontakt s lé ivem ve žlábku interkalace vmeze ení planárního aromat.
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace
ukleové kyseliny Replikace Transkripce, RA processing Translace Život závisí na schopnosti buněk skladovat, získávat a překládat genetickou informaci, která je nezbytná pro udržení života organismů. Prokaryotická
MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE PROKARYOT
Informační makromolekuly MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE PROKARYOT Funkce a syntéza informačních makromolekul Regulace metabolické aktivity Nukleové kyseliny Proteiny Pořadí monomerních jednotek nese genetickou informaci
Translace (druhý krok genové exprese)
Translace (druhý krok genové exprese) Od RN k proteinu Milada Roštejnská Helena Klímová 1 enetický kód trn minoacyl-trn-synthetasa Translace probíhá na ribosomech Iniciace translace Elongace translace
-nukleové kyseliny jsou makromolekulární látky, jejichž základní stavební jednotkou je nukleotid každý nukleotid vzniká spojením:
Otázka: Molekulární základy dědičnosti Předmět: Biologie Přidal(a): Mulek NUKLEOVÉ KYSELINY -nositelkami genetické informace jsou molekuly nukleových kyselin tvořené řetězci vzájemně spojených nukleotidů,
Struktura biomakromolekul
Struktura biomakromolekul ejvýznamnější biomolekuly proteiny nukleové kyseliny polysacharidy lipidy... měli bychom znát stavební kameny života Proteiny Aminokyseliny tvořeny aminokyselinami L-α-aminokyselinami
Bakteriální transpozony
Bakteriální transpozony Transpozon = sekvence DNA schopná transpozice, tj. přemístění z jednoho místa v genomu do jiného místa Transpozice = proces přemístění transpozonu Transponáza (transpozáza) = enzym
Nukleové kyseliny. Jsou universální složky živých organismů. Jsou odpovědné za uchování a přenos genetické informace.
Nukleové kyseliny Jsou universální složky živých organismů. Jsou odpovědné za uchování a přenos genetické informace. Richard Vytášek 2012 Nukleové kyseliny objeveny v 19.století v mlíčí (rybí sperma) a
Svět RNA a bílkovin. RNA svět, 1. polovina. RNA svět. Doporučená literatura. Struktura RNA. Transkripce. Regulace transkripce.
RNA svět, 1. polovina Struktura RNA Regulace transkripce Zrání pre-mrna Svět RNA a bílkovin Sestřih pre-mrna Transport a lokalizace RNA Stabilita RNA Doporučená literatura RNA svět Alberts B., et al.:
Syntéza a postranskripční úpravy RNA
Syntéza a postranskripční úpravy RNA 2016 1 Transkripce Proces tvorby RNA na podkladu struktury DNA Je přepisován pouze jeden řetězec dvoušroubovice DNA templátový řetězec Druhý řetězec se nazývá kódující
ENZYMY A NUKLEOVÉ KYSELINY
ENZYMY A NUKLEOVÉ KYSELINY Autor: Mgr. Stanislava Bubíková Datum (období) tvorby: 28. 3. 2013 Ročník: devátý Vzdělávací oblast: Člověk a příroda / Chemie / Organické sloučeniny 1 Anotace: Žáci se seznámí
Struktura biomakromolekul
Struktura biomakromolekul ejvýznamnější biomakromolekuly l proteiny l nukleové kyseliny l polysacharidy l lipidy... měli bychom znát stavební kameny života Biomolekuly l proteiny l A DA, RA l lipidy l
Klonování DNA a fyzikální mapování genomu
Klonování DNA a fyzikální mapování genomu. Terminologie Klonování je proces tvorby klonů Klon je soubor identických buněk (příp. organismů) odvozených ze společného předka dělením (např. jedna bakteriální
44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková Inovace studijního oboru Regenerace a výţiva ve sportu (CZ.107/2.2.00/15.0209) 1 DNA,geny genom = soubor všech genů a všechna DNA buňky; kompletní genetický materiál
Bílkoviny a rostlinná buňka
Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin
B6, 2007/2008, I. Literák
B6, 2007/2008, I. Literák REPLIKACE GENETICKÉ INFORMACE REPLIKACE GENETICKÉ INFORMACE život závisí na stabilním uchovávání a předávání genetické informace v buňce jsou mechanismy pro: přesné kopírování
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti buněk skladovat,
Základy biochemie KBC / BCH. Nukleové kyseliny. Inovace studia biochemie prostřednictvím e-learningu CZ.04.1.03/3.2.15.3/0407
Základy biochemie KBC / BC ukleové kyseliny Inovace studia biochemie prostřednictvím e-learningu CZ.04.1.03/3.2.15.3/0407 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
http://vtm.zive.cz/aktuality/vzorek-dna-prozradi-priblizny-vek-pachatele Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Eva Strnadová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ;
Nukleové kyseliny (polynukleotidy) Nukleové kyseliny a nadmolekulové komplexy polynukleotidů buněčných struktur
Nukleové kyseliny (polynukleotidy) Nukleové kyseliny a nadmolekulové komplexy polynukleotidů buněčných struktur Objevitelem je Friedrich Miescher (1887) NK stojí v hierarchii látek potřebných k existenci
DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 3 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: chromatin - stavba, organizace a struktura
6. Nukleové kyseliny a molekulová genetika
6. Nukleové kyseliny a molekulová genetika Obtížnost A Odhadněte celkové nukleotidové složení dvouvláknové DNA, u níž bylo experimentálně stanoveno, že ze 100 deoxynukleotidů tvoří průměrně 22 deoxyadenosin-5
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 6. Struktura nukleových kyselin Ivo Frébort Struktura nukleových kyselin Primární struktura: sekvence nukleotidů Sekundární struktura: vzájemná poloha nukleotidů
jedné aminokyseliny v molekule jednoho z polypeptidů hemoglobinu
Translace a genetický kód Srpkovitý tvar červených krvinek u srpkovité anémie: důsledek záměny Srpkovitý tvar červených krvinek u srpkovité anémie: důsledek záměny jedné aminokyseliny v molekule jednoho
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Translace, techniky práce s DNA
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Translace, techniky práce s DNA Translace překlad z jazyka nukleotidů do jazyka aminokyselin dá se rozdělit na 5 kroků aktivace aminokyslin
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován