Obr. 1. Mapa Moravy s vyznačením zkoumaného území.

Transkript

1 Obsah 1. Úvod 1 2. Nástin současného stavu výzkumu kultury s vypíchanou keramikou na Moravě Stručné dějiny bádání Relativní chronologie Osídlení Nové nálezy od roku Shrnutí 7 3. Přírodní prostředí zkoumaného území Geologie Geomorfologie Pedologie Hydrologie Popovice Dějiny bádání na katastru Popovic Záchranný výzkum Popovice A98/42 a A99/ Objekty Rozbor a vyhodnocení keramiky Broušená a jiná kamenná industrie Štípaná industrie Datování Modřice Dějiny bádání na katastru Modřic Záchranný výzkum Modřice - 261/ Objekty Rozbor a vyhodnocení keramiky z objektu č Štípaná industrie z objektu č Závěr 40 Seznam zkratek 42 Použitá literatura 43 Přílohy 48 0

2 1. Úvod Tato práce se zabývá osídlením kultury s vypíchanou keramikou v povodí říčky Bobravy na jih od Brna v bývalém okrese Brno venkov. Studované území je na západě vymezeno obcí Želešice, na východě tokem řeky Svratky, na severu obcí Modřice a na jihu tokem Bobravy. Konkrétně se jedná o lokality kultury s vypíchanou keramikou Popovice a Modřice. Cílem práce je komplexní zhodnocení výzkumů prováděných na katastru obce Popovice, které se týkaly vypíchané keramiky, a jejich srovnání s nálezy z Modřic. Obr. 1. Mapa Moravy s vyznačením zkoumaného území. Předloženou prací bych chtěla přispět k rozšíření poznatků o lidu kultury s vypíchanou keramikou, kterých je dodnes na Moravě poměrně málo v porovnáním například se stavem výzkumů této kultury v Čechách nebo s našimi znalostmi o kultuře s moravskou malovanou keramikou. 1

3 2. Nástin současného stavu výzkumu kultury s vypíchanou keramikou na Moravě 2.1. Stručné dějiny bádání Jaroslav Palliardi v roce 1914 rozdělil neolit na starší, který dále dělí na tři stupně: 1) starší a mladší lineární keramika, 2) vypíchaná keramika, 3) malovaná keramika, a mladší, který má také tři stupně. Albín Stocký poprvé roztřídil vypíchaný materiál do tří skupin. Náplň staršího stupně VK poprvé vymezila Libuše Horáková-Jansová podle pohřebiště v Praze-Bubenči (HORÁKOVÁ-JANSOVÁ 1938). Jan Filip v díle Pravěké Československo z roku 1948 třídí vypíchanou keramiku na tři stupně. Jana Páleníková v roce 1952 ve své disertační práci Lidstvo s kulturou keramiky páskové na Moravě dělí tuto kulturu na dva stupně, starší synchronizuje se starším stupněm v Čechách, mladší s českým středním a mladším stupněm. Rudolf Tichý ve své diplomové práci z roku 1958 Lidstvo s kulturou keramiky volutové a píchané na Moravě vypočítává 65 lokalit s vypíchanou keramikou na Moravě a jejich materiál řadí do středního stupně píchané keramiky (TICHÝ 1958, II). Doubravka Ševčíková ve své disertační práci z roku 1980 jmenuje už 86 lokalit na katastru 80 obcí, včetně dvou nalezišť ze Slezska (ŠEVČÍKOVÁ 1980, I 13 17, II). Vladimír Podborský v roce 1981 konstatuje 150 moravských lokalit s VK (PODBORSKÝ 1981, 21). Poslední prací, která se souhrnně zabývá VK na Moravě je habilitační práce Elišky Kazdové Postlineární neolit na Moravě: kulturní a sídlištní poměry z roku V této práci je zmíněno celkem 152 nalezišť moravské VK. V posledních letech bylo objeveno několik dalších lokalit nebo nové nálezy na již známých nalezištích Relativní chronologie Třídění vypíchané keramiky na pět fází vytvořila v roce 1958 Marie Zápotocká Steklá (STEKLÁ 1958, ). Systém používaný v dnešní době vychází z práce Marie Zápotocké (ZÁPOTOCKÁ 1970), později ještě upravený (ZÁPOTOCKÁ 1990) a dále propracovaný (PAVLŮ RULF ZÁPOTOCKÁ 1995, 121). Období kultury s vypíchanou keramikou na Moravě se dělí na dva stupně. Starší se dále dělí na fázi II/III (nejstarší moravskou VK) a III. fázi (klasická VK). Mladší stupeň odpovídá českému stupni IVa a je souběžný se starolengyelským horizontem (MMK I) (KAZDOVÁ PEŠKA MATEICIUCOVÁ 1999, 96). Nejstarší VK na Moravě (přelom II. a III. fáze) je zastoupena na Brněnsku a Znojemsku, např. Grešlové Mýto, Hodonice, Horní Dunajovice nebo Těšetice Kyjovice. Zasahuje i na 2

4 Třebíčsko a ojediněle i na Vyškovsko a Břeclavsko. Na střední Moravě zatím nebyl doložen. V tomto stupni se objevují jako součást již pokročilejšího tvarového a výzdobného kontextu některé znaky české II. fáze (např. široké hruškovité nádoby nebo krokvice z dvojřad nad sebou). Starší III. fáze se objevuje hlavně na Brněnsku, Znojemsku a Prostějovsku. Osídlení zasahuje i na jihovýchod do povodí Kyjovky a na Zlínsko. Této fázi patří na Moravě nejvíce lokalit. Charakteristická je pro něj výlučná přítomnost jemného nebo menšího dvojvpichu a absence hrncovitých nádob a vícenásobného vpichu. Převládají vyšší hruškovité tvary zdobené krokvicemi ze souvisle hustě vedle sebe řazených vpichů. V plastické výzdobě se nejčastěji objevují drobné okrouhlé nebo oválné výčnělky. Některé lokality vykazují určité znaky přechodného charakteru mezi starším a mladším stupněm (KAZDOVÁ 1998). Spojovacím článkem mezi těmito stupni je přítomnost trojvpichu spolu s převládajícím dvojvpichem. Mladší IV. fáze se na jižní Moravě příliš nevyskytuje, pouze např. Hluboké Mašůvky, Střelice nebo Velatice. V této době se už zde objevuje starší stupeň moravské malované keramiky. Proto se IV. fáze objevuje hlavně na střední Moravě a na Šumpersku, kam starší stupeň MMK souvisle nezasáhl (KAZDOVÁ PEŠKA MATEICIUCOVÁ 1999, 96 97, 111). Dokladem kontaktů mladší vypíchané keramiky se starší moravskou malovanou keramikou jsou nálezy importovaných starolengyelských pohárků na sídlištích v Určicích (ČIŽMÁŘ ŠMÍD 1997, ) a Olomouci-Slavoníně (KAZDOVÁ PEŠKA MATEICIUCOVÁ 1999, 187). Pro tuto fázi jsou typické lahvovité a pohárovité tvary a nádoby na nožce. Ve výzdobě převládá vícenásobný vpich a tremolo, v plastické výzdobě se objevují větší hrotité nebo zobákovité výčnělky a plastické pásky. V. fáze se na Moravě vůbec nevyskytuje Osídlení Morava byla v době kultury s vypíchanou keramikou osídlena převážně v jihozápadní a střední části a v pásu od jihozápadu k severovýchodu (ŠEVČÍKOVÁ 1980, 30). Na severní Moravě a ve Slezsku se objevuje vypíchaná keramika slezského rázu, která je součástí starší hornoslezské lengyelské kultury, proto se jí dále nebudu zabývat. Lid kultury s vypíchanou keramikou se patrně vyhýbal moravským nížinám, kde hrozilo nebezpečí záplav velkých řek. Sídlil na sprašovém území a říčních terasách v blízkosti velkých řek, ale ve vyšších polohách (ŠEVČÍKOVÁ 1980, 30). Převažují osady v mírně členitých polohách, spíše ve zvlněném terénu než v rozlehlých rovinách, nejčastěji 200 3

5 300 m n. m., na jihozápadní Moravě až 450 m n. m. Někdy byly osídleny ostrožny nebo hradiska (např. Palliardiho hradisko u Vysočan) (KAZDOVÁ 1998, 172). Nejvíce lokalit známe z jižní Moravy, hlavně ze Znojemska a z Brněnska, kde jejich počet přesahuje číslo třicet. O něco méně nalezišť se nachází na střední Moravě, zde nejvíce na Prostějovsku. Z východní Moravy (Zlínsko a Uherskohradišťsko) máme naopak nejméně nálezů. Nejsevernější lokalitou VK na Moravě je Dubicko (Šumpersko), nejjižnější Turold u Mikulova (Mikulovsko), nejzápadnější Uherčice (Znojemsko) a nejvýchodnější Lhota u Lipníka nad Bečvou (Přerovsko). Na jihozápadní Moravě bylo osídleno Moravskobudějovicko (Blatnice a Dešov), Třebíčsko (Dukovany, Hartvíkovice, Jaroměřice nad Rokytnou a Vacenovice) a okolí Náměště nad Rokytnou (Lhánice a Mohelno). V Mohelnu byly nalezeny dva půdorysy domů, u nichž však není jasné, zda patřily kultuře s lineární nebo vypíchanou keramikou (KAZDOVÁ 1998, 120, 123). V 19. století byl v Lhánicích objeven kostrový hrob s vypíchanou keramikou a lidskými zuby (KOŠTUŘÍK KOVÁRNÍK MĚŘÍNSKÝ OLIVA 1986, 211). Na jižní Moravě se lidé kultury s vypíchanou keramikou usadili na Znojemsku (Bezkov, Běhařovice, Boskovštejn, Dobšice, Grešlové Mýto, Hluboké Mašůvky, Hodonice, Horní Dunajovice, Hostim, Kravsko Plenkovice, Mašovice, Pavlice, Přeskače, Střelice, Štítary, Šumice, Šumná, Těšetice, Uherčice, Únanov, Vedrovice, Vysočany-Palliardiho hradisko a Znojmo Novosady). Nejvýznamnější lokalitou jsou Těšetice Kyjovice, kde bylo dosud objeveno šest hrobů a desítky objektů VK (KAZDOVÁ 1988; KAZDOVÁ 2004). Osídelno bylo i Moravskokrumlovsko (Kadov, Kubšice, Miroslavské Knínice, Moravský Krumlov, Rešice, a Rybníky). Na lokalitě Rybníky byla nalezena část půdorysu domu (KAZDOVÁ 1998, 102, , 123, ). Na Brněnsku bylo osídleno Ivančicko (Hrubšice, Ivančice, Letkovice, Němčice, Nová Ves a Pravlov), Rosicko (Lukovany, Ostrovačice a Veverské Knínice), Kuřimsko (Kuřim a Moravské Knínice), Židlochovicko (Blučina, Opatovice, Oslavany, Popovice a Vojkovice) a Šlapanicko (Kobylnice, Modřice, Podolí, Popůvky, Prštice?, Sivice, Sokolnice, Telnice, Troubsko?, Tvarožná, Velatice a Želešice?). Studiem příslušné literatury (PODBORSKÝ 1970, 246; SCHIRMEISEN 1926) se mi nepodařilo potvrdit přítomnost vypíchané keramiky na katastru obce Želešice. Zastávám proto názor, že se zde tato kultura vůbec nevyskytovala. 4

6 Na sídlišti v Nové Vsi byly nalezeny dvě neúplné kostry (KAZDOVÁ 1998, , 123, ) a v Blučině dětský hrob (KAZDOVÁ ŠEBELA 1994). V Troubsku byly nalezeny dva hromadné nálezy broušené industrie (kopytovité klíny a sekeromlaty), které jsou připisovány mladší VK nebo staršímu stupni MMK (SALAŠ 1986, 31, 33 36). Na katastru samotného města Brna bylo objeveno osm lokalit: Holásky, Husovice, Ivanovice, Komín, Královo Pole, Líšeň, Řečkovice a lokalita u výstaviště (KAZDOVÁ 1998, 120, 123). Na Blanensku se nacházejí dvě naleziště VK: Bořitov a Býkovice. Na Boskovicku také dvě lokality: Vanovice a Velké Opatovice (KAZDOVÁ 1998, ). Dále bylo osídleno Slavkovsko (Holubice a Kobeřice), Bučovicko (Bohaté Málkovice a Křižanovice) a Vyškovsko (Drnovice, Luleč, Moravské Málkovice, Tučapy? a Vyškov) (KAZDOVÁ 1998, 121, 123, 131). Ve Vyškově v bývalé Markově cihelně byl nalezen kostrový hrob (JAROŠ , 37). Na jihovýchodní Moravě bylo osídleno Mikulovsko (Dolní a Horní Věstonice, Turold u Mikulova, Mušov? a Pavlov). Turold u Mikulova je zatím jediným jeskynním nalezištěm VK na Moravě. Na lokalitě Pavlov Horní pole bylo nalezeno sídliště ohrazené palisádou s půdorysem domu, datované do III. fáze moravské VK (KAZDOVÁ 1996; 2000). Lokality s VK se nalézají i na Hustopečsku (Klobouky) a na Břeclavsku (Rakvice). Na Kyjovsku se nalézají dvě lokality VK Svatobořice Mistřín a Šardice (KAZDOVÁ 1998, 121, 123, 131). Dříve býval uváděn i Nechvalín (KLANICA 1977, 54), zde se však VK nevyskytovala. Na střední Moravě bylo nejhustěji osídleno Prostějovsko (Brodek, Dětkovice, Kobeřice, Lešany, Mořice, Mostkovice, Nezamyslice, Ohrozim, Otaslavice, Prostějov, Seloutky, Tištín, Určice, Víceměřice, Vranovice a Vrchoslavice) (KAZDOVÁ 1998, , 123; KAZDOVÁ 2001). Na Přerovsku byly objeveny čtyři lokality (Křenovice, Stará Ves, Lhota u Lipníka nad Bečvou a Veselíčko) (KAZDOVÁ 1998, 122, 123). A na Olomoucku šest lokalit (Hněvotín, Charváty, Cholina, Náměšť na Hané, Olomouc Slavonín a Příkazy) (KAZDOVÁ 1998, 122, 123, ). Nejvýznamnějším nalezištěm je Olomouc Slavonín, kde byl uskutečněn nejrozsáhlejší odkryv osady VK na Moravě. Zde bylo na ploše o rozloze 4 hektary nalezeno 59 objektů a tři půdorysy domů ze III. fáze VK (KAZDOVÁ PEŠKA MATEICIUCOVÁ 1999, 188). 5

7 Na východní Moravě se VK nachází na Uherskohradišťsku (Babice, Staré Město, Traplice a Uherský Ostroh), Zlínsku (Zlín Malenovice) a na Kroměřížsku (Nítkovice a Postoupky Hradisko) (KAZDOVÁ 1998, , 132). Nejseverněji dosahuje osídlení lidu s VK na Šumpersko, kde bylo objeveno zatím pouze v jeho jižní část a zahrnuje dvě lokality: Dubicko a Loštice (KAZDOVÁ 1998, 122, 123) Nové nálezy od roku 1998 Jihozápadní Morava V roce 2000 byly na katastru Lhánic nalezeny další dva zlomky VK a několik kusů štípané industrie (KUČA - VOKÁČ - ČIHÁK 2001, 132). Jižní Morava V rondeloidu kultury s moravskou malovanou keramikou ve Vedrovicích byly v roce 1998 nalezeny dva fragmenty VK, pravděpodobně ze III. fáze (HUMPOLOVÁ 2001, 165). V letech 2001 a 2002 probíhal v Mašovicích výzkum, při kterém byla v roce 2001 objevena intruze VK ze III. fáze, v roce 2002 byla ve stejné trati Pšeničné v hliníku s moravskou malovanou keramikou staršího stupně Ia nalezena hruškovitá nádoba, datovaná do IV. fáze moravské VK (ČIŽMÁŘ 2002, 157; ČIŽMÁŘ 2003, 209; ČIŽMÁŘ KAZDOVÁ 2004, 21-32). V roce 2004 byly objeveny na Znojemsku dvě nové lokality: Vítonice, kde se našel zlomek hrušky ze III. fáze, a Vémyslice, kde bylo nalezeno soujámí, hliník a bohatá kulturní vrstva ze III. fáze moravské VK s množstvím štípané industrie převážně z rohovců brněnské kotliny a silicitů glacigenních sedimentů. (ČIŽMÁŘ 2005, ). V intravilánu obce Rybníky byla v roce 2005 odhalena kulturní vrstva a početné objekty ze sídliště III. fáze moravské VK. Rozmístění jam v profilu výkopu ukazuje na nový objev půdorysů domů (ČIŽMÁŘ 2006, 114). Povrchovými sběry byly v posledních letech objeveny další nálezy na katastru Rešic (III. fáze VK) a Kadova a tři nové lokality: Lesná, Lesonice a Lukov (přelom II. a III. fáze) (KAZDOVÁ 2004, 64, 65, 67; VOKÁČ 2001, 54). Brněnsko V roce 1998 proběhl v Modřicích trať Sádky záchranný výzkum, který odhalil tři objekty s vypíchanou keramikou (ČIŽMÁŘ MATĚJÍČKOVÁ 1999; ČIŽMÁŘ OLIVA 2001). 6

8 V roce 2004 byla objevena nová lokalita Chudčice trať U dubu, kde byl povrchovým výzkumem mezi lineární keramikou, broušenou a štípanou industrií nalezen i jeden drobný tenký střep s řadou vpichů (KUČA KOVÁŘ 2005, 220). Vyškovsko V roce 2001 byl v Drnovicích nalezen další objekt s VK (ŠMÍD 2002, 155). Střední Morava V Lešanech byl nalezen v roce 1999 další objekt s VK datovaný do IV. fáze (FOJTÍK 2000, 98). V témže roce byly nalezeny další doklady VK v Seloutkách a Určicích (zde nalezen hliník ze IV. fáze) (ČIŽMÁŘ 2000a, 100; 2000b, ). V roce 2000 byly objeveny další nálezy VK v Brodku u Prostějova a v Prostějově Za kovárnou (ČIŽMÁŘ GEISLEROVÁ 2006, 168, ). V roce 2001 byl na katastru obce Dětkovice odkryt jeden objekt s několika střepy (ŠMÍD 2002, 155). V roce 2001 byl v Olomouci Slavoníně nalezen čtvrtý dům spolu s třiceti pěti objekty s VK (KALÁBEK TAJER PREČANOVÁ 2002, 163). V Hněvotíně byly v roce 1998 a 2003 objeveny další nálezy VK (ČIŽMÁŘ GEISLEROVÁ UNGER 2000, 154; TAJER 2004, 125). V Cholině byl v roce 2003 objeven další objekt VK s intruzí LnK, což představuje druhou osadu VK v obci (ŠMÍD 2004, 126) Shrnutí Mezi lokalitami je velký počet intruzí (nejčastěji se objevuje spolu s lineární nebo moravskou malovanou keramikou), povrchových sběrů, starých nálezů bez nálezových okolností nebo nálezů pouze jednotlivých střepů. Mezi významnější lokality rozsáhleji prozkoumané patří Těšetice Kyjovice, Olomouc Slavonín nebo Pavlov Horní pole. Menší záchranné výzkumy, které přispěly k rozšíření materiálové základny VK, byly prováděny např. v Kuřimi, Určicích nebo Popovicích, zpracovávaných v této práci (KAZDOVÁ PEŠKA MATEICIUCOVÁ 1999, 8). 7

9 3. Přírodní prostředí 3.1. Geologie Zkoumané území v povodí Bobravy se nachází na rozhraní brněnského masívu a karpatské předhlubně. Brněnský masiv formují hlubinné magmatické horniny s žilnými průniky a zbytky hornin původního pláště. Jeho stáří je pravděpodobně paleozoické. Masiv tvoří protáhlé těleso trojúhelníkovitého tvaru. Přestavuje komplex diferenciálů magmatu ze společného krbu v hloubce. Nejstaršími jsou amfibolovce u Želešic. Postupně mladšími diferenciály jsou gabrodiority, křemenné diority, biotitické granodiority a leukokratní granity. Masiv je prostoupen řadami žil spilitů (dioritových, granitových a diabasových), pegmatitů, dioritových porfyritů a křemenných keratofyrů (MYSLIL 1985, 41). Severo jižním směrem se masiv rozděluje na tři části: metabazitovou zónou (mezi Dobravicemi nad Svitavou a Želešicemi), která je z obou stran lemována pásmy granitoidních hornin. Metabazitová zóna je dlouhá přes 50 km a jsou zde zastoupeny hlubinné horniny i metabazity. Typickými horninami jsou amfibolity, aktinolicko chloritické a chloritické břidlice, které jsou velmi dobře odkryté v jižní části zóny v okolí Želešic (DEMEK NOVÁK 1992, 42). Karpatskou předhlubeň vytváří sedimentární horniny mělkého miocenního moře a z menší části lakustrinní a brakické sedimenty pliocenního stáří štěrky, písky, pískovce, vápnité a nevápnité jíly (ERBENOVÁ 1994, 5) Geomorfologie Území patří do geomorfologických celků Bobravská vrchovina Lipovská vrchovina Ořechovská pahorkatina a Dyjsko svratecký úval Rajhradská pahorkatina Modřická pahorkatina a Dyjsko svratecká niva. Bobravská vrchovina se rozkládá v jižní části brněnského masívu. Zaujímá jihozápadní vrchovinnou část brněnské aglomerace. Nachází se mezi Dyjsko svrateckým úvalem, do něhož se zvolna sklání, Brněnskou kotlinou a Boskovickou brázdou, do které spadá strmými zlomovými svahy. Vrchovina je rozčleněna hlubokými průlomovými údolími Bobravy a Svratky do kratších úseků. Tektonickými výzdvihy v miocénu se do vyšších, často vrcholových poloh, dostaly i miocénní jíly. Hlavním zdrojem členitosti reliéfu vrchoviny jsou hluboká, tektonicky podmíněná průlomová údolí Bobravy a údolí jejích přítoků, která také nesou znaky kerné stavby a tektonického rozvolnění (MÜLLER 8

10 NOVÁK 2000, 63). Na zaoblených hřbetech se nacházejí četné tvary zvětrávání a odnosu vyvřelých hornin, např. izolované skály, žokovité balvany, skalní mísy a žlábkovité škarpy. Vrchovina zaujímá rozlohu 371 km 2, střední výška území je 316,7 m n. m. Nejvyšší bod je Lipový vrch (478 m n. m.) u Brna Žebětína. Bobravská vrchovina se dělí na tři celky: Leskounská vrchovina (na jihozápadě), Lipovská vrchovina (uprostřed) a Řečkovicko kuřimský prolom (na severovýchodě) (DEMEK NOVÁK 1992, 22). Území je tvořeno převážně biotitickými až amfibolicko biotitickými granity až granodiority (ERBENOVÁ 1994, 3). Ořechovská pahorkatina je prořezaná hlubokým průlomovým údolím Bobravy. Tvoří ji hlavně granity, granodiority, diority a amfibolovce. Místy se vyskytují neogenní a čtvrtohorní usazeniny (DEMEK 1987, 388). Rajhradská pahorkatina je plochá nížinná s rozlohou 136 km 2. Střední výška území je 175,2 m n. m. Tvoří ji neogenní a čtvrtohorní usazeniny rozsáhlých teras Svratky a Jihlavy. Nejvyšším bodem je Rovný (308 m n. m.) v Modřické pahorkatině (DEMEK 1987, 433). Kvartérní sedimenty (akumulace štěrků a štěrkopísků) tvoří fluviální terasy. Údolní nivy v Dyjsko svrateckém úvalu jsou lemovány několika stupni říčních teras. Terasy I. (nejsvrchnější) a II. (svrchní) skupiny jsou zachovány pouze v malých denudačních zbytcích, např. ostrůvky nejsvrchnějších teras mezi Moravany, Nebovidy a Želešicemi. Největší plochu zaujímají terasy III. (střední) skupiny. Na Svratce reprezentuje tuto skupinu tuřanská terasa, která lemuje po obou stranách širokou nivu řeky mezi Brnem a Rajhradem a jejíž štěrková akumulace dosahuje mocnosti až 15 metrů. Terasy IV. (spodní) skupiny lemují v úzkých pruzích nivy řek po obou stranách, na Svratce se nachází modřická terase, která je pokryta spraší s pohřbeným horizontem riss würm (DEMEK 1965, 216). Dalšími sedimenty jsou nánosy spraší eolického původu, které pokrývají hlavně východní svahy kopců a údolní nivy. Spraše jsou používány jako surovina na výrobu cihel (např. v modřické cihelně). Z dalších sedimentů se zde objevují jezerní a říční usazeniny, fosilní půdy na většině štěrkopísků starších teras, povodňové hlíny, různé typy fosilních půd ve sprašových pokryvech, váté písky, deluvia a soliflukční sedimenty (ERBENOVÁ 1994, 6). 9

11 3.3. Pedologie Z hlediska půdních typů jsou ve sledovaném území nejvíce rozšířené černozemě, které zaujímají nejteplejší suchá území, dále hnědozemě v mírně vlhčích územích. V poříčích a v povodňových oblastech se nacházejí vlhké půdy nivní a glejové a tmavé lužní půdy. Jedná se převážně o půdy úrodné až vysoce úrodné s převládající jílovitou frakcí (MYSLIL 1985, 14) Hydrologie Zkoumané území se nachází v povodí říčky Bobravy a řeky Svratky. Bobrava pramení severozápadně od Rudky v nadmořské výšce 495 m n. m. a do Svratky ústí zprava u Popovic u Rajhradu. Délka jejího toku je 36,8 km a velikost jejího povodí 187,4 km 2 (DEMEK NOVÁK 1992, 165). 10

12 4. Popovice 4.1. Dějiny bádání na katastru Popovic Paleolit K. Valoch a J. Čubuk se zmiňují o menší aurignacké stanici nad silnicí u výběžku lesa, která má souvislost se stanicí Waldecker u nedalekých Želešic (NZ č.j. 372/47). Dále se na území obce našly kamenné industrie patřící do středního paleolitu, szeletienu a patrně pozdního paleolitu (BELCREDI ČIŽMÁŘ KOŠTUŘÍK OLIVA SALAŠ 1989, 22). Neolit V hliníku na jižní straně vesnice v trati Nivy se na konci 19. století našly pozůstatky sídliště kultury s lineární, vypíchanou a moravskou malovanou keramikou. Sídliště zahrnovalo kotlovité nebo dížovité jámy obsahující malované střepy, kostěná a parohová šídla, pazourkové nožíky a šipky. Ředitel Josef Hladík zde nalezl studňovitou jámu, jejíž dno bylo vyloženo oblázky a stěny byly vespod vypáleny do červena (ČERVINKA 1902, 79; NZ č.j. 908/61). Kultuře s vypíchanou keramikou patřily tři drobné střepy z výdutí poměrně tenkostěnných nádob zdobené pásy vejčitých vpichů, z jemného materiálu, šedé barvy a hladkého povrchu. Inv. č (velikost 3,8 cm), (5,5 cm) a (4,6 cm). Uloženo v Moravském muzeu v Brně (ŠEVČÍKOVÁ 1980, 77). V roce 1961 žáci rajhradské osmileté střední školy v hliníku v trati Nivy nasbírali keramiku z mladší doby kamenné. Lokalita se nacházela jižně od příjezdové cesty, odbočující ze státní silnice Brno Mikulov do Popovic. Jednalo se o jedenáct kusů vypíchané keramiky (inv. č /61 až /61) a patnáct kusů moravské malované keramiky (inv. č /61 až /61). Vypíchané keramice patřily střepy z jemného dobře vypáleného materiálu, s hlazeným povrchem, většinou šedé barvy, zdobené na vnější straně charakteristickými vpichy. Moravská malovaná keramika zahrnovala zlomky z větších nádob, převážně se jednalo o mísy v některých případech zdobené plastickými polokulovitými pupíky, a střepy z tenkostěnné keramiky s hlazeným povrchem, zhotovené z jemně plaveného materiálu šedookrové barvy. Malování se zde nevyskytovalo. Materiál náležel II. stupni MMK (BELCREDI ČIŽMÁŘ KOŠTUŘÍK OLIVA SALAŠ 1989, 49; NZ č.j. 2430/63; PEŠKAŘ 1962, 4). Podle NZ č.j. 2946/46 se v Gritzově cihelně mezi státní silnicí a dráhou (někdy nazývaná také cihelna G. Klimenta) našly střepy píchané. 11

13 Další nálezy vypíchané keramiky pocházejí ze sběrů z roku 1997 přímo z intravilánu obce. Tyto a nálezy z roku 1961 byly datovány do staršího stupně III. fáze moravské VK (KAZDOVÁ 1998, 99). V roce 1999 zde proběhl záchranný výzkum pod vedením R. Procházky. Bylo prozkoumáno pět objektů s nálezy z období kultury s malovanou keramikou, ze středního eneolitu, z doby halštatské a laténské (NZ č.j. 638/99). V letech 1998 a 1999 proběhly v trati Na nivách záchranné výzkumy společnosti Archaia o. p. s., které odhalily osídlení od neolitu až po začátek doby stěhování národů. Nálezy z neolitu obsahovalo třicet devět objektů (č. 504, 506, 508, 509, 510, 512, 513, 520, 522, 531, 536, 537, 540, 544, 545, 546, 547, 548, 560, 562, 564, 572, 574, 588, 592, 594, 597, 598, 605, 607, 608, 621, 623, 624, 628, 636, 639, 652 a 653). Těmto výzkumům se budu věnovat podrobněji v další kapitole. Doba bronzová V rozrušených kostrových hrobech se našel nápadně baňatý zvoncovitý pohár a únětický džbánek (NZ č.j. 959/50). V roce 1933 byl v Gritzově cihelně objeven částečně již dříve rozebraný hrob, který obsahoval tři rozházené kostry. Jedna z koster patřila zřejmě ženě, u ostatních se pohlaví nepodařilo určit. V hrobě se dále našel hrníček, provrtaný střípek, další střepy a kostěná jehlice s provrtanou plochou hlavičkou. Nález byl datován do období únětické kultury (NZ č.j. 1101/51). Zpráva památkové péče z roku 1938 mluví o sídlištní vrstvě ze starší doby bronzové, kde byly nalezeny střepy a mísy s říčními mušlemi. NZ č.j. 872/61 se zmiňuje o únětických hrobech. Podle NZ č.j. 1806/53 zde dělníci našly pět únětických střepů, připomínají se také kostry skrčenců. Jaromír Ondráček se zmiňuje o protoúnětickém baňatém hrnci z neznámého nálezu (BELCREDI ČIŽMÁŘ KOŠTUŘÍK OLIVA SALAŠ 1989, 72; NZ č.j. 261/67). V roce 1957 vyzvedl Ivan Peškař z porušeného sídliště únětické kultury osudíčko a několik střepů typických pro tuto kulturu. Výzkum zde nebyl proveden kvůli postupujícím těžebním pracím (NZ č.j. 2150/58). V roce 1999 provedl Miroslav Bálek záchranný výzkum při stavbě čistírny odpadních vod a kanalizace. Byly sledovány výkopy a profily rýh, kde došlo k narušení pravěkých sídlištních jam. Zkoumány byly dvě zásobní jámy, které obsahovaly střepy, zvířecí kosti a 12

14 malakofaunu. Nálezy byly datovány do období únětické a velatické kultury (Zpráva o archeologické akci č.j. 271/99). Doba halštatská V roce 1888 se v cihelně našla kostra položená naznak se šňůrou korálů ze žlutého skla s intensivně modrými oky s bílou obrubou (NZ č.j. 870/61). 4. října 1937 zde byl nalezen halštatský kostrový hrob. Obsahoval devět nádob, přeslen a kamenné hladítko. 11. října 1937 byl nalezen druhý hrob. Kostra byla naprosto strávena. Hrob obsahoval čtyři velké nádoby (popelnice) s malovanými rastrovanými trojúhelníky, ve třech z nich se nacházely mísy. Dále se zde našlo dalších šest mís, zvířecí kosti (z prasete a ptáků), železný nožík, kování picího rohu, další mísovitá a hrncovitá nádoba a tři červené nádobky. Stranou se našly drobné lidské kůstky a dvě jednoduchá kulovitá štěrchátka (NZ č.j. 869/61, 373/46, 1914/69; Zprávy památkové péče 2, 1938, str. 18). Západně od vesnice se nacházelo sídliště horákovské kultury, ze kterého se podařilo zachránit pouze nepočetné střepy ze dvou sídlištních jam (BELCREDI ČIŽMÁŘ KOŠTUŘÍK OLIVA SALAŠ 1989, 136; NZ č.j. 1658/55). V roce 1964 byly objeveny další jámy a nevýrazný sídlištní materiál (BELCREDI ČIŽMÁŘ KOŠTUŘÍK OLIVA SALAŠ 1989, 136). Povrchovými sběry byl získán materiál z doby laténské a římské (BELCREDI ČIŽMÁŘ KOŠTUŘÍK OLIVA SALAŠ 1989, 151, 160). 13

15 4.2. Záchranný výzkum Popovice A98/42 a A99/28 Lokalita Popovice (bývalý okres Brno venkov) trať Na nivách se nachází asi 200 až 250 metrů jihozápadně od centra obce Popovice na výrazné ostrožině mezi řekou Svratkou na východě a říčkou Bobravou na severu. Plató ostrožny se sklání mírně k severu, lokalita se nalézá v nadmořské výšce okolo 196 m n. m. Výzkum společnosti Archaia o. p. s. v letech 1998 a 1999 pod vedením D. Merty a R. Procházky se uskutečnil před výstavbou komunikace a inženýrských sítí v nově budované obytné čtvrti. Výzkum se omezil na dokumentaci profilů, v několika případech byly preparovány relikty objektů. Bylo použito metody kontextuální archeologie, kde jednotlivé dílčí aktivity byly označovány čísly; uloženiny neboli výplně (vrstvy) od 100 do 399, výkopy (jámy) od 500 do 699, zdi od 900 do 999. Takto označené kontexty byly zaznamenány do databáze (MERTA 1998; 1999, 198). Asi jedna pětina plochy staveniště byla již vážně porušena zemním mechanismem stavebníka ještě před zahájením archeologického výzkumu. Zkoumány byly parcely č. 201/5, 201/7, 201/10, 201/12, 201/26 a 201/ a 3. září 1998 bylo prozkoumáno devatenáct sídlištních objektů, jedna pec a dva hliníky. Tři zásobní jámy patřily kultuře s vypíchanou keramikou. Pec, dva hliníky a další neidentifikovatelný objekt byly datovány do období kultury s moravskou malovanou keramikou. Dále se zde našly tři zásobní jámy ze starší a zemnice z mladší doby bronzové a tři zásobnice z doby halštatské a časného laténu (MERTA 1999, 198). Další objekty se už bohužel nepodařilo datovat. Celé sídliště bylo převrstveno kulturní vrstvou z mladší doby bronzové dosahující mocnosti 0,2 m. V tomto horizontu se nacházelo velké množství příměsí, které ho kontaminovaly v důsledku dlouhodobé zemědělské činnosti probíhající zde od středověku až do současnosti (MERTA 1998). 14

16 Obr. 2. Plocha výzkumu z roku 1998 s vyznačením zkoumaných objektů. V roce 1999 bylo prozkoumáno dalších 130 objektů, převážně zásobních jam. Našly se zde také dva hroby z doby bronzové (objekt č. 604 a 644) a dům patřící pravděpodobně do období jordanovské kultury. Sídlištní objekty byly datovány do neolitu (kultury s lineární, vypíchanou a moravskou malovanou keramikou), eneolitu (jordanovská kultura, kultura nálevkovitých pohárů), doby bronzové (únětická, věteřovská, velatická a podolská kultura), halštatu (horákovská kultura), časného laténu, doby římské, možná i do počátku stěhování národů. Velkou část objektů se nepodařilo vůbec datovat a další velká skupina obsahovala směs nálezů z různých období a kultur. Čistě neolitických objektů bylo nejvíce (asi osmnáct objektů), dále následovaly jámy z doby bronzové (patnáct objektů). Tři objekty patřily pouze do halštatu a jeden do období eneolitu. Součást kůlového domu jordanovské kultury tvořil žlabový útvar obdélného půdorysu o rozměrech 6 x 5 6 m. Byl orientován od severovýchodu k jihozápadu, severovýchodní strana byla otevřena. V západním rohu byl ponechán průchod o šířce asi 1 m. Žlab porušovaly jámy s nálezy od mladšího neolitu až po dobu římskou. V objektu č. 561 byl nalezen materiál jordanovské kultury s výraznými vlivy z prostředí skupiny Bisamberg Oberpullendorf (ČIŽMÁŘ PAVÚK PROCHÁZKOVÁ ŠMÍD 2004, 217, 225, obr. 19). 15

17 Objekty Keramika Č. jámy bez ŠI BI Kosti Mazanice VK LnK plastická výzdoby surovina celkem Tab.1. Přehled nálezů v jednotlivých objektech Dohromady jsem se zabývala dvaceti sedmi objekty s vypíchanou a lineární keramikou. Jednalo se o devatenáct zásobních jam, dvě zemnice, soujámí hliníku, dva žlábky a tři neidentifikovatelné jámy. Pouze v šesti objektech (510, 544, 545, 562, 652 a 653) se VK vyskytovala samostatně bez příměsí. V devíti případech (505, 508, 509, 520, 537, 564, 572, 587 a 639) se VK našla spolu s lineární keramikou. Šestkrát (505, 506, 547, 621, 623 a 636) s nálezy z doby halštatské. Čtyřikrát (504, 588, 592 a 623) se objevila spolu s kulturou únětickou. Čtyřikrát (506, 508, 520 a 607) také s moravskou malovanou keramikou. Ve třech případech (506, 608 a 639) spolu s nálezy z mladší doby bronzové. Dvakrát (504 a 505) s laténskými a jednou 16

18 (547) s nálezy z doby římské. V objektu č. 594 se pravděpodobně jednalo o příměs z eneolitu. Většina objektů je poměrně chudá na nálezy s VK a LnK. Pouze šest objektů (č. 509, 520, 562, 564, 572 a 607) obsahovalo více než dvacet keramických zlomků. V některých objektech (č. 506 a 621) byl nalezen pouze jediný střep. Nejbohatším je objekt č. 564, kde bylo nalezeno 62 keramických zlomků. Objekt č. kontextu 110 Zásobnice s nálezy hlavně kultury vypíchané, dále únětické kultury a z doby laténské. Zásyp jámy tvořila šedohnědá prachová hlína s uhlíky. Půdorys byl jednoduchý protáhlý oválný. Delší osa míří od severozápadu k jihovýchodu. Neprokopáno celé. Hloubka 60 cm, průměr 274 cm. Ze sledovaného souboru patří tomuto objektu 13 střepů (pět zdobených vpichy, dva s plastickou výzdobou a šest nezdobených). Také se zde našel jeden kus ŠI a jeden kus malakofauny (lastura). Inv. č. 110/1 až 110/10 (10 ŠI, ostatní keramika), zbylé bez inv. č. Objekt č. kontextu 111 Zásobnice s nálezy především z mladší doby halštatské a časného laténu. Další nálezy patřily kulturám s lineární a vypíchanou keramikou. Zásyp objektu tvořila tmavě hnědá prachová hlína. Neprokopáno celé. Půdorys byl jednoduchý oválný. Delší osa směřovala od severu k jihu. Hloubka 21 cm, průměr 100 cm. Objekt obsahoval dva střepy ze sledovaného souboru, jeden s výzdobou a jeden nezdobený. Bez inv. č. Objekt č. kontextu 112 Zásobnice z doby halštatské. Další nálezy z neolitu (kultury s vypíchanou a moravskou malovanou keramikou) a doby bronzové. Zásyp jámy tvořila kyprá tmavě hnědá hlína s nahodile rozmístěnými uhlíky. Půdorys jednoduchý kruhový. Hloubka 37 cm, průměr 40 cm. V objektu byl pouze jeden nezdobený střep ze souboru. Bez inv. č. 17

19 Objekt č. kontextu 115 Zemnice kultury s lineární a moravskou malovanou keramikou a velatické kultury. Zásyp objektu tvořila středně ulehlá středně hnědá prachová hlína s nahodile rozmístěnými skvrnami žluté hlíny. Půdorys jámy jednoduchý kruhový. Hloubka 15 cm, průměr 40 cm. Stěny hladké přímé, výrazný sklon (větší než 45 ), dno konvexní. Objekt obsahoval sedm střepů, jeden s plastickou výzdobou, ostatní nezdobené. Inv. č. 115/4 a 115/6, ostatní bez inv. č. Objekt č. kontextu 116 Zásobnice kultur s lineární a vypíchanou keramikou. Zásyp objektu tvořila středně ulehlá středně hnědá prachová hlína. Půdorys jednoduchý kruhový. Hloubka 35 cm, průměr 48 cm. Objekt obsahoval 47 střepů (dvacet jedna zdobených vpichy, čtyři lineární a 22 nezdobených). Také se zde našly pět kusů ŠI a jeden kus BI. Inv. č. 116/1 až 116/13 (1-9 a 13 keramika, 10 a 11 ŠI, 12 BI), ostatní bez inventárních čísel. Objekt č. kontextu 117 Zásobnice kultury s vypíchanou keramikou. Jáma byla orientována delší osou od severu k jihu. Zásyp objektu tvořila středně ulehlá středně hnědá prachová hlína. Půdorys jednoduchý oválný. Hloubka 10 cm, rozměry 66 x 42 cm, stěny hladké přímé, výrazný sklon (větší než 45 ), dno hladké konvexní. Objekt obsahoval čtyři střepy (jeden s vypíchanou, jeden s plastickou výzdobou a dva nezdobené). Inv. č. 117/1 až 117/4. Objekt č. kontextu 120 Neolitické soujámí hliníku s nálezy kultur s lineární, vypíchanou a moravskou malovanou keramikou. Zásyp tvořila tmavě hnědá prachová hlína s nahodile rozmístěnými drobky mazanice a se zlomky a skvrnami žluté prachové hlíny (tvořily přibližně 10 % objemu). Vespodu výplně se nacházela žlutá hlína. V severozápadní části superpozice se žlábkem č Půdorys jednoduchý nepravidelný kruhový. Průměr 166 cm, hloubka 100 cm. Stěny mírně konvexní, výrazný sklon (přibližně 90 ), dno nepravidelné konkávní. 18

20 Objekt obsahoval 21 střepů ze souboru (tři vypíchané, čtyři lineární, část ucha a 13 kusů nezdobených), 13 kostí, čtyři kusy mazanice a dva kameny z říčních štěrků. Bez inv. č. Obr. 3. Půdorys a profil objektu č Objekt č. kontextu 132 Zásobnice kultur s lineární a vypíchanou keramikou. Zásyp objektu tvořila středně hnědá prachová hlína s nahodile rozmístěnými drobky žluté prachové hlíny. Průměr 60 cm, hloubka 21 cm. Jednoduchý nepravidelný kruhový půdorys. Stěny hladké přímé, sklon střední (30-45 ), dno konvexní a hladké. Jihozápadní stěna částečně podhloubena. Profil měl tvar písmene U. Objekt obsahoval tři střepy ze souboru (jeden zdobený vpichy a dva nezdobené). Bez inv. č. Obr. 4. Půdorys a profil objektu č Objekt č. kontextu 127 Zásobnice kultury s vypíchanou keramikou. Zásyp objektu tvořila tmavě hnědá prachová hlína s drobky žluté prachové hlíny. Porušeno jámou č Hloubka 20 cm, průměr 80 cm. Půdorys jámy jednoduchý oválný. Delší osa jámy orientována od západu k východu. 19

21 Objekt obsahoval šest střepů (jeden zdobený vpichy, jeden s plastickou výzdobou a čtyři nezdobené), jeden kus ŠI a pět kusů kostí. Bez inv. č. Objekt č. kontextu 128 Zásobnice kultury s vypíchanou keramikou. Zásyp objektu tvořila tmavě hnědá prachová hlína s ojedinělými drobky mazanice a nahodile rozmístěnými drobky žluté prachové hlíny. Hloubka 40 cm, průměr 72 cm. Půdorys jámy jednoduchý oválný. Delší osa orientována od západu k východu. Objekt obsahoval devět střepů (jeden zdobený vpichy a osm nezdobených), dvě kosti a jeden kus mazanice. Bez inv. č. Objekt č. kontextu 139 Zásobnice s nálezy vypíchané keramiky, z přelomu starší a mladší doby halštatské a doby římské. Zásyp objektu tvořila středně hnědá prachová hlína s nahodile rozmístěnými malými skvrnami žluté prachové hlíny a s ojedinělými zlomky mazanice. Objekt překrývá žlábek č. 558 a objekt č Půdorys jámy jednoduchý nepravidelně kruhový. Hloubka 56 cm, průměr 176 cm. Západní stěna přímá, východní schodovitá, výrazný sklon (větší než 45 ), dno ploché nepravidelné. Objekt obsahoval tři střepy ze souboru (dva zdobené vpichy a jeden nezdobený). Bez inv. č. Objekt č. kontextu 165 Žlábek, který tvoří součást kůlového domu jordanovské kultury, s nálezy vypíchané keramiky. Překrývá objekty č. 543, 547 a 548, je porušen žlábkem č Zjištěná délka žlábku je 478 cm, šířka 34 cm. Hloubka 54 cm. Žlábek je orientován od západu k východu. Zásyp nezjištěn. Objekt obsahoval devět střepů ze souboru (jeden zdobený vpichy, ostatní nezdobené) a jeden kus mazanice. Bez inv. č. 20

22 Objekt č. kontextu 169 Zásobnice kultury s vypíchanou keramikou. Zásyp objektu tvořila tmavě hnědá prachová hlína s nahodile rozmístěnými skvrnkami žluté prachové hlíny. Půdorys jámy jednoduchý kruhový. Hloubka 64 cm, průměr 140 cm. Jihozápadní stěna konvexní, severovýchodní schodovitá, výrazný sklon (větší než 90 ), dno ploché, skloněné k jihozápadu. Objekt obsahoval 22 střepů (tři zdobené vpichy, jeden s plastickou výzdobou a 18 nezdobených), 13 kostí, 22 kusů mazanice se zachovanými otisky proutí a dva kameny, pravděpodobně z říčních štěrků. Bez inv. č. Obr. 5. Půdorys a profil objektu č Objekt č. kontextu 171, totožný s 192 a 193 Zásobnice kultur s lineární a vypíchanou keramikou. Zásyp objektu tvořila tmavě hnědá prachová hlína s drobky žluté prachové hlíny a uhlíkatým prachem. Půdorys jámy nepravidelný osmičkovitý. Delší osa jámy míří od severovýchodu k jihozápadu. Hloubka 76 cm, průměr 236 cm. Objekt obsahoval 62 střepů (šestnáct zdobených vpichy, deset lineárních, jeden s plastickou výzdobou a 35 nezdobených), čtyři kusy ŠI, tři kosti, šest kusů mazanice a jednu zrnotěrku. Inv. č. 171/1 až 171/11 a 171/15 (zrnotěrka), 192/1 až 192/10, 193/1 až 193/13, ostatní bez inventárních čísel. Objekt č. kontextu 179 Zásobnice kultur s lineární a vypíchanou keramikou. Zásyp objektu tvořila tmavě hnědá prachová hlína s nahodile rozmístěnými drobky mazanice a skvrnami žluté prachové hlíny. Porušeno jámou č Půdorys jámy jednoduchý zhruba kruhový. Hloubka 70 cm, průměr 21

23 130 cm. Jižní stěna přímá, severní konvexní, výrazný sklon (přibližně 90 ), dno nepravidelné konkávní. Objekt obsahoval 22 střepů (čtyři zdobené vpichy, tři lineární a patnáct nezdobených), dva kusy ŠI, jeden kus BI, deset kostí (dvě z nich byly přepálené), jeden kus malakofauny, padesát devět kusů mazanice a čtyři kameny z říčních štěrků. Bez inv. č. Obr. 6. Půdorys a profil objektu č Objekt č. kontextu 223 Žlábek kultur s lineární a vypíchanou keramikou. Zásyp objektu tvořila středně ulehlá světle hnědá prachová hlína se skvrnkami spraše. Neprokopáno celé. Půdorys jámy jednoduchý lichoběžníkovitý. Delší osa míří od severovýchodu k jihozápadu. Hloubka 10 cm, maximální šířka 166 cm, délka prokopané části 80 cm. Stěny konvexní, sklon mírný (do 30 ), dno hladké ploché. Objekt obsahoval jedenáct střepů (jeden zdobený vpichy, pět lineárních, jeden s plastickou výzdobou a čtyři nezdobené). Bez inv. č. Obr. 7. Půdorys a profil objektu č

24 Objekt č. kontextu 216 Zásobnice kultury s vypíchanou keramikou a kultury únětické. Zásyp objektu tvořila kyprá až středně ulehlá středně hnědá prachová hlína s drobky mazanice a nahodile rozmístěnými uhlíky. Půdorys jednoduchý zhruba kruhový. Hloubka 30 cm, průměr 206 cm. Stěny přímé, výrazný sklon (větší než 45 ), dno ploché nepravidelné. Objekt obsahoval dva střepy ze souboru (jeden zdobený vpichy a jeden nezdobený). Bez inv. č. Obr. 8. Půdorys a profil objektu č Objekt č. kontextu 211 Zásobnice kultury s vypíchanou keramikou a kultury únětické. Zásyp objektu tvořila středně ulehlá tmavě hnědá prachová hlína s nahodile rozmístěnými skvrnkami a drobky spraše, uhlíky a drobky mazanice. Půdorys jednoduchý nepravidelně kruhový. Hloubka 64 cm, průměr 180 cm. Jedna stěna konvexní, druhá schodovitá, výrazný sklon (větší než 45 ), dno konkávní. Objekt obsahoval dva střepy ze souboru (jeden zdobený vpichy a jeden nezdobený), dva kusy ŠI a jeden kus suroviny na výrobu BI. Bez inv. č. 23

25 Obr. 9. Půdorys a profil objektu č. 592 Objekt č. kontextu 231 Zásobnice kultury s vypíchanou keramikou s nálezy pravděpodobně z eneolitu. Zásyp objektu tvořila středně ulehlá středně hnědá prachová hlína s nahodile rozmístěnými skvrnkami spraše, uhlíky a drobky mazanice. Jednoduchý kruhový půdorys. Hloubka 11 cm, průměr 110 cm. Stěny přímé, výrazný sklon (větší než 45 ), dno ploché, mírně skloněné k jihu. Částečně porušeno objektem č Objekt obsahoval sedm střepů ze souboru (jeden zdobený vpichy a pět nezdobených), jeden kus ŠI, jeden kus BI a dvě kosti. Bez inv. č. Obr. 10. Půdorys a profil objektu č

26 Objekt č. kontextu 241 Neidentifikovatelný objekt s nálezy vypíchané a pravděpodobně moravské malované keramiky. Zásyp objektu tvořila středně ulehlá středně hnědá prachová hlína s nahodile rozmístěnými skvrnkami spraše. Půdorys ani rozměry nezjištěny. V objektu se našlo 23 střepů ze souboru (tři zdobené vpichy a dvacet nezdobených), pět kusů kostí, dva kusy mazanice a devět kamenů z říčních štěrků. Bez inv. č. Objekt č. kontextu 240 Pravděpodobně zemnice či výrobní objekt kultury s vypíchanou keramikou s dalšími nálezy z přelomu mladší a pozdní doby bronzové. Zásyp objektu tvořila kyprá až středně ulehlá středně hnědá prachová hlína s nahodile rozmístěnými uhlíky a drobky mazanice. Neprokopáno celé. Porušeno objektem č Půdorys pravděpodobně oválný. Rozměry nezjištěny. V objektu se našly dva střepy ze souboru (jeden zdobený vpichy a jeden nezdobený). Bez inv. č. Objekt č. kontextu 268 Zásobnice z období kultur s vypíchanou a moravskou malovanou keramikou a z přelomu starší a mladší doby halštatské. Zásyp objektu tvořila kyprá až středně ulehlá šedohnědá prachová hlína s četnými uhlíky, popelem, drobky mazanice a skvrnkami spraše. Půdorys jámy jednoduchý kruhový. Průměr 175 cm. Hloubka nezjištěna. V objektu patřil do souboru pouze jeden střep s vypíchanou výzdobou. Bez inv. č. Objekt č. kontextu 259 Zásobnice kultury s vypíchanou keramikou, kultury únětické a mladší doby halštatské. Zásyp objektu tvořila středně ulehlá světle hnědá prachová hlína s četnými skvrnkami spraše. Půdorys ani rozměry nezjištěny. Objekt obsahoval osm střepů ze souboru (dva zdobené vpichy a šest nezdobených), jeden kus BI, jedna kost a tři kusy mazanice se zachovanými otisky proutí. Bez inv. č. 25

27 Objekt č. kontextu 292 Zásobnice kultury s vypíchanou keramikou, věteřovské kultury a mladší doby halštatské. Zásyp objektu tvořila středně ulehlá světle hnědá prachová hlína s proplástky spraše a nahodile rozmístěnými drobky mazanice. Půdorys jámy jednoduchý nepravidelně kruhový. Průměr 174 cm, hloubka 90 cm. Stěny konvexní, výrazný sklon (větší než 45 ), ploché dno. Objekt obsahoval pět střepů ze souboru (jeden zdobený vpichy a čtyři nezdobené). Bez inv. č. Objekt č. kontextu 287 Zásobnice kultur s lineární a vypíchanou keramikou s dalšími nálezy z přelomu pozdní doby bronzové a starší doby halštatské. Zásyp objektu tvořila středně ulehlá středně hnědá prachová hlína se skvrnami spraše, které tvořily přibližně 30 % objemu. Půdorys jednoduchý nepravidelně oválný. Delší osa mířila od západu k východu. Průměr 176 cm, hloubka 54 cm. Stěny konvexní, výrazný sklon (větší než 45 ), dno konkávní. Objekt obsahoval sedm střepů ze souboru (jeden lineární a šest nezdobených) a dvě kosti. Bez inv. č. Objekt č. kontextu 305 Neidentifikovatelný objekt v západním profilu lokality patřící kultuře s vypíchanou keramikou. Neprokopáno celé. Půdorys nezjištěn. Zásyp nepopsán. Hloubka 138 cm, prokopaný průměr 92 cm. Porušuje objekt č Stěna přímá, výrazný sklon (vetší než 45 ), dno konkávní. V objektu se našly dva nezdobené střepy. Bez inv. č. Objekt č. kontextu 653 Neidentifikovatelný objekt v západním profilu lokality patřící kultuře s vypíchanou keramikou. Půdorys nezjištěn. Zásyp nepopsán. Hloubka 98 cm, průměr 116 cm. Stěny přímé, výrazný sklon (větší než 45 ), dno ploché. V objektu se našlo šest střepů (dva zdobené vpichy a čtyři nezdobené). Bez inv. č. 26

28 Rozbor a vyhodnocení keramiky Keramiku z daného souboru jsem zpracovala do dvou databází. Databáze lineární a vypíchané keramiky jsou umístěny v příloze této práce. Zkoumaný soubor obsahoval celkem 326 zlomků keramiky, po slepení 307 kusů, což je číslo, se kterým dále pracuji. Tyto zlomky patřily 301 jedincům. Č. Druh Materiál Příměs jámy jemná hrubá plavený jemnozrnný hrubozrnný slída kameny celkem Tab. 2. Druhy keramiky Objekty č. 509 a 564 obsahovaly každý jeden fragment téhož kotlíku. Jemná keramika silně převažuje nad hrubou. Podíl jemné (66,4 %) a hrubé (33,6 %) je 204:103. Plavený materiál je zastoupen o něco častěji než materiál hrubozrnný. Zastoupení slídy je 35,2 %. Povrch jemné keramiky je často hlazený až leštěný. 27

29 V objektu č. 607 byl nalezen fragment se zvláštními bublinami na povrchu (Tab. XVIII:2). Tyto bubliny byly patrně způsobeny rozkladem nějakého minerálu, nebo přítomností vzduchu v keramické struktuře. Nebyly však způsobeny úmyslně, pravděpodobně vznikly náhodou. (ústní sdělení M. Hložka) Tvary V tabulce jsou zahrnuty pouze objekty, které obsahovaly keramické zlomky typologicky určitelné. Č. jámy VK LnK Hruška Miska Kotlík Kotel Bombovitá Polokul. Putna celkem Tab. 3. Tvary nádob Z daného souboru bylo možno typologicky určit pouze 55 jedinců (18,3 %). V největším počtu byly zastoupeny hrubé kotle (30,9 %) a jemnější kotlíky (30,9 %), dále následovaly hruškovité nádoby (12,7 %) a misky (12,7 %), a jedna bombovitá nádoba (1,8 %). Mezi lineární keramikou se nejčastěji objevily polokulovité nádoby (9,1 %). Vyskytl se zde také jeden fragment z putny (1,8 %). Keramický soubor tvoří především výduti a v menším počtu okraje nádob, nejméně jsou zastoupeny dna (tři exempláře). Velká část keramických zlomků je poměrně malých, jejich velikost nepřesahuje rozměry 4 x 4 cm (Graf 1). Výjimkou v souboru je jedinec s inv. č. 116/2 z objektu č. 509, který tvoří téměř polovina celé nádoby (Tab. IV:1). 28

30 Fragmentarizace počet x 2 4 x 4 6 x 6 > 6 x 6 velikost Graf 1. Velikosti keramických zlomků Výzdoba neolitické keramiky V celém souboru se vyskytuje 106 zdobených kusů, z toho je 74 kusů zdobených vpichem a 27 kusů s lineární výzdobou. Na pěti keramických zlomcích se objevila kombinace vypíchané a plastické výzdoby a na jednom zlomku kombinace plastické a lineární. Samostatná plastická výzdoba se vyskytla na pěti keramických fragmentech. Dále se v souboru objevil jeden fragment a jedno celé ucho. Vypíchaná keramika Ve vypíchané výzdobě naprosto převažuje střídavý dvojvpich. Na pěti fragmentech místy přecházel až do brázděného vpichu (Tab. IX:16; XI:11). Paralelní dvojvpich se vyskytl pouze jednou (Tab. XII:7), stejně jako jednotlivé vpichy. Většina fragmentů byla zdobena malým vpichem do velikosti 3 mm. Velké vpichy větší než 5 mm se v souboru vůbec nevyskytovaly. Vpichy měly nejčastěji oválný nebo zahrocený oválný tvar. V několika případech se objevil vpich kapkovitý a trojúhelníkovitý. Půlměsíčkovitý a čočkovitý vpich zdobil pouze dvě nádoby. Mezi hlavními motivy výzdoby naprosto převládaly krokvice ze souvisle hustě vedle sebe řazených vpichů A2 (KAZDOVÁ 1992, 28) (Tab. IV:1, 4). Krokvice z oddělených dvojřad vpichů nad sebou (A1) se nacházela na třech nádobách (Tab. VI:8; VII:1, 6). Na dvou střepech byly zjištěny krokvice oddělené řadou dvojic či čtveřic vpichů (Tab. I:2; XII:1). Z dalších hlavních motivů se objevily šachovnicové sestavy A8 (Tab. XII:9), soustavy šikmých pásů A6 (Tab. VIII:9) a krokvice z oddělených paralelních dvojvpichů, lemované 29

31 souvislým dvojřadem střídavých vpichů A5 (Tab. VI:10), každý pouze na jednom exempláři (Graf 2). Hlavní motiv 3% 3% 3% 20% 9% A1 A2 A5 A6 A8 62% ostatní Graf 2. Četnost hlavních motivů Okraje byly zdobeny víceméně podobně: pruhy z několika řad střídavého vpichu C1 (Tab. IV:1, 2, 4) nebo kombinací C1 s pruhy z oddělených dvojic či čtveřic vpichů (Tab. I:5). Nejčastějším vedlejším motivem byly souvislé svislé pruhy B1 (Tab. I:9 ;VI:3) či pruhy z oddělených dvojic či čtveřic vpichů (Tab. VII:6; IX:1). Dále byl v souboru zastoupen větvičkovitý motiv (Tab. X:1), svislý pruh lemovaný šesticemi vpichů B4 (Tab. VI:1) a střídavě kladené čtveřice vpichů B3 (Tab. VI:9). Z doplňkových motivů se na třech nádobách z objektu č. 509 vyskytla stylizovaná postava C8 (Tab. I:6, 10; IV:4), na fragmentech z objektů č. 504 a 509 schéma figurální výzdoby (Tab. II:2; III:7) a na dvou nádobách z objektu č. 509 a 607 V motiv (Tab. III:5; XII:7). V objektech č. 504, 509 a 653 se našly fragmenty z misek zdobených z obou stran (Tab. II:2, III:7, XII:11). Lineární keramika V souboru se nachází keramika zdobená prostými liniemi, jednotlivými vrypy a důlky. Na třech fragmentech byla doložena výzdoba pomocí not (Tab. III:2, 8; V:10). Plastická výzdoba Ve vypíchané keramice se vyskytly čtyři malé jazykovité výčnělky vytažené nahoru, tři oblé a jeden mírně zahrocený, typ 41 a 42 podle PAVLŮ ZÁPOTOCKÁ 1978 (Tab. 30

32 IV:2, 3, 7). Dále se zde objevil jeden horizontální vysoký oválný výčnělek s obdélným profilem, typ 33 (Tab. V:1), vertikální oválný oblý, typ 34 (Tab. II:6), a dva malé okrouhlé oblé výčnělky, typ 11 (Tab. VI:10; VII:3). Další plastická výzdoba byla zastoupena vodorovným oválným ouškem s oblým profilem, typ O22 (Tab. II:3), a jednou jednoduchou plastickou lištou (Tab. VI:4). V lineární keramice se objevily jeden oválný přesekávaný výčnělek, typ 556 (Tab. X:7), jeden drobný okrouhlý, promáčklý ze stran prstem, typ 323 (Tab. I:4) a jeden velký kulatý prožlábnutý, typ 163 (Tab. VIII:10) (PAVLŮ ZÁPOTOCKÁ 1978, Fig. 1, 21, 22). V objektu č. 587 bylo nalezeno kulaté větší ucho, typ 31 (Tab. XI:4); v objektu č. 520 fragment pravděpodobně ze stejného typu ucha (PAVLŮ ZÁPPOTOCKÁ 1978, Fig. 17) Broušená a jiná kamenná industrie Broušenou industrii z hlediska surovin a typologie určili M. Kuča a M. Vokáč. Soubor BI z Popovic čítá čtyři kusy BI a jeden kus suroviny aktinoliticko chloritické břidlice typu Želešice na výrobu broušené industrie z objektu č. 592 (Tab. XVII:4). Objekt č. 572 obsahoval obdélnou sekerku s vypouklým asymetrickým ostřím, plankonvexního průřezu z kvalitního černého metabazitu, patrně jemnozrnného amfibolitu či aktinoliticko chloritické zelené břidlice typu Želešice (Tab. XVII:1). Tato sekerka je typická pro starší a střední neolit, dříve byla označována jako kopytovitá sekerka. Zlomek polotovaru další obdélné sekerky z aktinoliticko chloritické zelené břidlice typu Želešice se nacházel v objektu č. 623 (Tab. XVII:3). Tento zlomek má obě strany bifaciálně obité a nenese stopy broušení. Tento typ se spíše vyskytuje v kultuře s moravskou malovanou keramikou. Fragment klínku z objektu č. 594 je obroušen ze tří strana a byl vyroben z metabazitu typu Pojizeří (Tab. XVII:2). V objektu č. 509 se našel zlomek mlatu s otvorem z černého metabazitu, patrně jemnozrnného amfibolitu či aktinoliticko chloritické zelené břidlice typu Želešice (Tab. XIII:1). Číslo objektu Zachované rozměry v mm Šířka Délka Výška Tab. 4. Rozměry BI 31

33 V objektu č. 564 byla nalezena zrnotěrka (inv. č. 171/15) ze slepence zpevněného vápenitým tmelem, o šířce 10 cm, délce 25 cm a výšce 9 cm (Tab. XVIII:1). Nejbližším nalezištěm surovin broušené industrie je rozsáhlé těleso amfibolických metabazitů u Želešic. Toto těleso zahrnuje amfibolické břidlice, jemnozrnné amfibolity, zelené břidlice až chloritické břidlice nebo aktinolitické, chloriticko aktinolické a chloritické břidlice (PŘICHYSTAL 1988, ). Zelené břidlice jsou hlavní surovinou k výrobě nevrtaných broušených nástrojů v moravském neolitu. Vznikají metamorfózou bazaltů a jejich tufů. Břidlice typu Želešice mají na čerstvém lomu temně zelenou barvu, při patinaci se jejich barva mění na světle zelenou. Makroskopicky jsou na nich často pozorovatelná magnetitová zrna, jejich velikost je většinou 0,001 mm. V částech bohatých na světlé minerály se mohou objevit krystaly dvakrát až třikrát větší. Horniny lze označit jakou chloriticko aktinolické zelené břidlice s magnetitem (KUČA KAZDOVÁ PŘICHYSTAL 2003, 66). Jejich foliace je více či méně zřetelná. Hornina je obvykle homogenní, výjimečně se objevuje střídání proužků světlejší a tmavší barvy, rovnoběžné s plochami foliace. Magnetitová zrna bývají někdy nahlučena do poloh paralelních s břidličnatostí. Hornina se skládá převážně z jehlicovitého amfibolu (aktinolitu), chloritu, magnetitu, méně jsou zastoupeny světlé minerály (drobné alotriomorfní plagioklasy a křemen) (PŘICHYSTAL 1988, ). Díky přítomnosti většího počtu magnetitových zrn má tato hornina vysokou magnetickou susceptibilitu Štípaná industrie Štípanou industrii z hlediska surovin a typologie určili M. Kuča a A. Přichystal. Z výzkumu pochází dohromady šestnáct kusů ŠI. Naprosto převládal moravský jurský rohovec, konkrétně rohovec typu Krumlovský les II. variety. Jedinou výjimku tvořil úštěp ze silicitu glacigenních sedimentů z objektu č. 592 (Tab. XVI:3). Převaha rohovce typu Krumlovský les II. variety je typická i pro další lokality s VK na Brněnsku, např. Kuřim (KAZDOVÁ 1992, 30) nebo Modřice (ČIŽMÁŘ OLIVA 2001, 119). Na těchto lokalitách chybí suroviny donesené z velkých vzdáleností, které by svědčily o rozsáhlejších směnných kontaktech. Opačná situace je např. v Těšeticích Kyjovicích nebo Olomouci-Slavoníně, kde byly nalezeny bavorské deskovité rohovce a severočeské křemence typu Tušimice a Skršín (KAZDOVÁ , 134; KAZDOVÁ PEŠKA MATEICIUCOVÁ 1999, ). 32

34 Nejpočetněji je ŠI zastoupena v objektu č. 509, který obsahoval jednu čepel, jeden úštěp s valounovou kůrou a další tři úštěpy (Tab. XIII:2, 3; XIV:2 4). V objektu č. 564 se našla dvě nepravidelná jádra (jedno bylo zcela vytěženo) a dva úštěpy (Tab. XV:1-4). Jeden z úštěpů byl reutilizovaný, pravděpodobně používán jako otloukač (Tab. XV:2). Dále se na lokalitě našly další čtyři úštěpy (objekt č. 544, 572, 592 a 594), čepelové podstavové jádro (objekt č. 572), čepel (objekt č. 504) a malá čepel v objektu č. 592 (Tab. XIV:1, 5; XV:5; XVI:1 4). Číslo objektu Zachované rozměry v mm délka šířka výška 504/ / / Tab. 5. Rozměry ŠI Datování Vypíchaná keramika U hruškovitých nádob přesahuje výška šířku nádob, jejich okraje jsou mírně vyhnuté. Kotlíkovité nádoby mají šikmé stěny a zakulacená dna. Dále se vyskytují rozevřené misky a hrubé kotle většinou bez výzdoby, pouze jeden obsahoval vypíchanou a jeden plastickou výzdobu. Typologicky tedy soubor odpovídá III. fázi vypíchané keramiky (STEKLÁ 1970). Jedinou výjimku tvoří fragment pocházející pravděpodobně z bombovité nádoby, která je typická pro II. fázi (Tab. VII:4). I výzdoba je typická pro III. fázi vypíchané keramiky. Ornamentace je provedena dvojhrotým nástrojem, naprosto převládá malý až střední střídavý dvojvpich (Tab. VII:6). Vícenásobný nebo tremolový vpich se vůbec v souboru nevyskytl. 33

35 Z motivů se nejčastěji objevují krokvice A2 (Tab. IV:1; X:1) a okrajové pruhy C1 (Tab. V:5; X:2). Krokvice z oddělených dvojřad vpichů nad sebou A1 (Tab. VI:8; VII:1, 6), které se v souboru vyskytly třikrát, vzdáleně připomínají výzdobu II. fáze vypíchané keramiky (KAZDOVÁ 1992, 29). Naopak charakteristický pro III. fázi je motiv stylizované postavy (někdy nazývaný také jako motiv žáby ), který se zde objevuje na třech nádobách (Tab. I:6, 10; IV:4). Tento motiv je doložen např. i v Kuřimi (KAZDOVÁ 1992, 29), Těšeticích Kyjovicích (KAZDOVÁ 1984, tab. 41:9) nebo v Horních Dunajovicích (PODBORSKÝ 1993, 103, obr. 55-2). Motiv žáby má tvořit závěrečné stadium typologické řady původních realističtějších rytin lidské postavy, které jsou známy ze staršího neolitu mimo území Moravy (PODBORSKÝ 1993, 108). Lineární keramika Tento nepočetný soubor, který zahrnuje pouze 44 kusů, z toho 27 zdobených, lze datovat pouze přibližně díky přítomnosti výzdoby pomocí not (Tab. III:8; V:10), a to do mladší fáze lineární keramiky. 34

36 5. Modřice 5.1. Dějiny bádání na katastru Modřic V této kapitole se stručně zmíním o nálezech vypíchané keramiky v této obci. Nálezy z jiných období byly již zpracovány (např. HRBÁČKOVÁ 2005). Západně od cukrovaru (v místech Fruty) byly při zemní pracích prokopány jámy s vypíchanou a moravskou malovanou keramikou a kamennou industrií. Našly se zde střepy a výjimečně i celé nádoby, zdobené dvěma, čtyřmi nebo šesti řadami vpichů, provedených dvojhrotým nástrojem. Dvakrát se zde objevila výzdoba na dně nádoby. Materiál je uložen v Moravském muzeu v Brně (BELCREDI ČIŽMÁŘ KOŠTUŘÍK OLIVA SALAŠ 1989, 45; MALINA VIGNATIOVÁ ŠIK 1972, 29; ŠEVČÍKOVÁ 1980, 52). V roce 1998 v trati Sádky provedli pracovníci ÚAPP Brno záchranný výzkum, kterému se podrobně věnuji v další kapitole. Materiál z tohoto výzkumu je uložen v muzeum ve Šlapanicích (Zpráva o archeologické akci č.j. 261/99 NZ ÚAPP Brno č.j. 167/98) Záchranný výzkum Modřice - 261/99 Na katastru obce Modřice trať Sádky probíhal v srpnu roku 1998 záchranný výzkum při výkopu Vírského oblastního vodovodu pod vedením M. Geislera a A. Matějíčkové z Ústavu archeologické památkové péče Brno. O rok později zde provedl M. Bálek letecký průzkum. Lokalita se nachází v Dyjsko svratecké nivě (součást Dyjsko svrateckého úvalu), v nadmořské výšce 200 m n.m. na levobřežní terase říčky Bobravy, která má mírný jižní sklon. Nadloží je tvořeno tmavě hnědou prachovou ornicí, podloží tvoří sprašová návěj (ČIŽMÁŘ OLIVA 2001, 97) Objekty Záchranným výzkumem byly zjištěny čtyři pravěké objekty. Tři objekty č. 500, 501 a 502 patřily kultuře s vypíchanou keramikou, čtvrtý objekt č. 503 kultuře s lineární keramikou mladšího stupně. Letecký průzkum objevil řadu dalších pravěkých objektů narušených orbou, které pravděpodobně souvisely s prokopanými objekty (ČIŽMÁŘ MATĚJÍČKOVÁ 1999, 107). 35

37 Obr. 11. Výsek z mapy 1 : 5000 Brno 9-4 s vyznačenými objekty (převzato z HRBÁČKOVÁ 2005). Objekty č. 500 a 501 se dají klasifikovat jako jamky, objekt č. 502 jako jednoduché soujámí nebo hliník (ČIŽMÁŘ OLIVA 2001, 97). Objekt 500 Kruhová sídlištní jáma o průměru 164 cm a hloubce 30 cm. Obsahovala čtyři kusy typického střepového materiálu kultury s vypíchanou keramikou (inv. č. 94/98-1/1 až 3) a sedm kusů rozlámaných zvířecích kůstek (inv. č. 94/98-1/3) (HRBÁČKOVÁ 2005, 68). Objekt 501 Mělká obdélníková sídlištní jáma. Její rozměry byly 170 x 140 cm a maximální hloubka 20 cm. V objektech č. 500 a 501 se nacházela keramika III. fáze moravské kultury s vypíchanou keramikou podle Marie Zápotocké. Zajímavostí je nález fragmentů jedné hruškovité nádoby zdobené krokvicemi ze střídavého dvojvpichu v obou těchto objektech. Oba objekty, které leží poměrně blízko sebe, se nacházely blízko neurčité, pravděpodobně manipulační plochy, kde došlo k rozbití nádoby. Jámy mohly být dokonce součástí stavebního komplexu 36