Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra občanského práva Diplomová práce Zápočet na dědický podíl a povinný díl Kristýna Beranová 2017

2 Čestné prohlášení "Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Zápočet na dědický podíl a povinný díl, zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury." Kristýna Beranová 2

3 Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala hned několika lidem, kterým vděčím za mnoho: - JUDr. Lence Dobešové, Ph.D., vedoucí mé diplomové práce, za veškerou trpělivost, ochotu a cenné rady, které mi poskytla v souvislosti s vedením této práce, - JUDr. Ing. Jiřímu Lorenčíkovi, notáři v Jihlavě, za jeho cenné rady a poznámky z praxe, které tuto práci obohatily o praktický pohled na danou problematiku, za jeho trpělivost a ochotu, se kterou zodpovídal všechny moje otázky, - JUDr. Ondřeji Horákovi, Ph.D., za jeho milé přijetí, zodpovězení mnou kladených otázek a pomoc, kterou mi poskytoval při vyhledávání zdrojů k institutu kolace a upřesnění nejasných pojmů dané problematiky, - Mgr. Lucii Landaufové, za její podporu a pomoc po celou dobu studia, za všechny materiály a rady, které mi dala, - a především mé rodině, příteli a přátelům, kteří při mně vždy stáli a podporovali mě ve chvílích, kdy jsem zrovna neskákala radostí do vzduchu. Velké děkuji ale patří především mému tatínkovi a mamince, bez kterých bych nikdy nedošla tak daleko. 3

4 Abstrakt Diplomová práce se zabývá započtením na dědický podíl a povinný díl neboli institutem kolace a okrajově také zřeknutím se dědictví. Autorka analyzuje téma z hlediska hmotněprávní roviny rozborem vývoje institutu kolace. Cílem této práce je vytvoření komplexní odborné literatury a zodpovězení daných otázek. Danými otázkami jsou, zdali je aktuální právní úprava dostatečná a zdali je dostatečně zaručeno právo zůstavitele na rozhodnutí o svém majetku a právo pozůstalých na pozůstalost. V práci jsou nejdříve rozebrány základní pojmy a následně proveden historický exkurz, nastíněny úvahy de lege ferenda a také rozbor vybrané dostupné judikatury na dané téma. Klíčová slova Započtení na dědický podíl, započtení na povinný díl, dědický podíl, povinný díl, institut kolace, započtení, započitatelné položky, zřeknutí se dědického práva, dědic, nepominutelný dědic. 4

5 Abstract This diploma thesis focuses on the Credit to Indefeasible and to Inheritance and little bit on the abandonment of an inheritance. The author analyses the topic in terms of a substantive plane. The objective of this thesis is to provide a comprehensive framework in which the following issues, in particular, are evaluated namely: whether the current legislation is sufficient and whether current legislation provides adequate protection to a testator to choose how to dispose of his or her property as well as the testator s beneficiaries to inherit the said property. The first part of this thesis explores the fundamental terms, then proceeds to analyse and compare both current and historical legislation. Furthermore, this thesis provides an outline and an evaluation of the de lege ferenda principle, with the author s proposed solution. Finally, the author analyses the accessible judicature of author s own choice. Key words Credit to inheritance, credit to indefeasible, inheritance, forced share, institute of collation, collation, items of collation, abandonment of an inheritance, heir, forced heir. 5

6 Obsah Úvod Základní pojmy Dědictví a pozůstalost Dědic Nepominutelný dědic Povinný díl a dědický podíl Započtení Započtení na povinný díl Započtení na dědický podíl Zřeknutí se dědického práva Historický exkurz a současná právní úprava Vnitrostátní právní úprava Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Započtení na povinný díl Započtení na dědický podíl Shrnutí rozdílů současné a původní právní úpravy Stručný exkurz do úpravy o.z.o Mezinárodní právní úprava

7 3 Započitatelné položky Započtení vs. darování Započtení vs. odkaz Započtení vs. darování pro případ smrti Započtení vs. dědická smlouva Započtení vs. zřeknutí se dědického práva Započtení vs. koupě Analýza výběru dostupné judikatury Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn 21 Cdo 4159/2007 ze dne sp. zn. 21 Cdo 427/2008 ze dne sp. zn. 21 Cdo 1853/2012 ze dne Rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 315/97 ze dne sp. zn. 24 Co 421/2007 ze dne Rozhodnutí dle o.z.o Rozhodnutí ze dne 6. května 1919, Rv I 221/ Rozhodnutí ze dne 6. října 1925, R II 297/ Závěr Seznam použitých pramenů Tištěná odborná literatura

8 6.2 Časopisecká literatura Právní předpisy Mezinárodní Vnitrostátní Judikatura

9 Úvod V této diplomové práci se zabývám problematikou započtení na dědický podíl a povinný díl neboli institutem kolace. Dané téma jsem si vybrala z důvodu, že se jedná o velmi diskutovaný institut, který je především neodborné veřejnosti nejasný a často v lidech vyvolává pohoršení a rozhořčení nad tím, proč by se věci měly započítávat, když oni jako budoucí zůstavitelé chtějí věci darovat, a dále také z důvodu, že právě u neodborné veřejnosti se jedná o často kladenou otázku ve chvíli, kdy se rozhodují o úpravě svých poměrů před svojí smrtí. Započtení můžeme ale brát také jako pomyslnou zbraň v rukou zůstavitele, neboť právě ten může nařídit, aby k započtení naopak došlo. Tímto ale problematičnost tohoto institutu nekončí. Institut kolace vyvolává diskuze také mezi odbornou veřejností, neboť úprava dědického práva je sice v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, mnohem podrobnější, než jak byla upravena do roku 2014, ale také se v mnohém vrací k institutům, které mají kořeny již v římském právu. 1 Odborná veřejnost se ve svých názorech člení na dvě skupiny. První skupina zastává názor, že současná právní úprava neposkytuje dostatečné záruky při ochraně zůstavitele a pozůstalých. Naopak druhá skupina tuto úpravu zastává jako vhodnou, dostatečnou a nikterak v rozporu s ústavními a mezinárodními závazky. Jednoduše můžeme říci, že institut kolace je ve své podstatě snaha o pomyslnou spravedlnost, kdy by mělo být dědictví spravedlivě rozvrženo a měla by být odstraněna nespravedlnost mezi jednotlivými dědici. A právě ono dosažení spravedlnosti mě na tomto institutu také zaujalo. 1 NEVRKLA, Luboš. Rozšíření okruhu zákonných dědiců a započítávání na dědické podíly dle nového občanského zákoníku. Epravo.cz. [online]. Epravo.cz, publikováno dne [cit ]. 9

10 Dále mě dané téma zaujalo také proto, že zatím neexistuje jednotná a odborná publikace, která by celkově shrnovala problematiku započtení, porovnávala rozdíly jednotlivých úprav a analyzovala dostupnou judikaturu zabývající se tímto institutem. V samotném úvodu se zabývám vymezením základních pojmů, které jsou pro pochopení problematiky důležité. Jelikož v roce 2014 vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabývám se v další části této diplomové práce historickým exkurzem, a především analýzou s částečnou komparací původní úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Cílem této diplomové práce je vytvoření ucelené a jednotné práce upravující komplexně problematiku započtení na dědický podíl a povinný díl. Základní otázkou, kterou se budu zabývat, je, zdali je současná právní úprava dostatečná a dále zdali je dostatečně zaručeno právo zůstavitele na rozhodnutí o svém majetku a právo pozůstalých na pozůstalost. Obě základní otázky se navzájem prolínají v průběhu celé práce, a především v druhé a třetí kapitole. K dosažení cílů této práce využiji některé základní vědecké metody, a to metodu deskriptivní, metodu kritické analýzy a v druhé kapitole částečně metodu komparace jednotlivých právních úprav. Stěžejním bodem této práce je zejména kapitola druhá a třetí, v rámci kterých jsou poté řešeny položené otázky zabývající se dostatečností současné právní úpravy a záruk práva na svobodné rozhodnutí o svém majetku a práva pozůstalých na pozůstalost. Pro komplexnost a větší přehlednost se práce dále věnuje i samotnému přehledu a výběru dostupné judikatury a také jednotlivým započitatelným položkám. V průběhu celé práce jsou postupně komentovány jednotlivé problematické oblasti, které jsou poté doplněny o můj vlastní názor a hodnocení. 10

11 Práce je rozčleněna do šesti kapitol, které jsou dále členěny na podkapitoly, oddíly a pododdíly. V první kapitole jsou vymezeny základní pojmy vztahující se k danému tématu. Porovnáním úpravy v jednotlivých právních řádech a jejich odlišnostmi se budu zabývat v následující kapitole, která obsahuje historický exkurz se zaměřením se především na současnou a předchozí právní úpravu. V rámci druhé kapitoly se zabývám také mezinárodní právní úpravou obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 650/2012 Sb., o příslušnosti, rozhodném právu, uznání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení, ze dne 4. července Třetí kapitola se zabývá jednotlivými započitatelnými položkami, které přicházejí v úvahu při započtení na dědický podíl a povinný díl. Čtvrtá kapitola se zabývá analýzou vybrané dostupné judikatury Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a dále také dvěma vybranými rozhodnutími dle Všeobecného zákoníku občanského (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie zkratka ABGB) označovaném jako Obecný zákon občanský. V posledních kapitolách je uveden závěr diplomové práce a seznam použitých zdrojů. 11

12 1 Základní pojmy Započtení na dědický podíl a povinný díl náleží do oblasti právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako občanský zákoník), který nabyl účinnosti dne Navzdory tomu, že se tento institut může na první pohled zdát jednoduchým a nevýznamným, neboť nová právní úprava je postavena na stejných principech jako dosavadní právní úprava upravená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jako původní občanský zákoník), jedná se naopak o institut velmi problematický, který vyvolává diskuze nejen mezi odbornou veřejností, ale také mezi laiky. U široké veřejnosti je navíc situace umocněna strachem a nejistotou z toho, jak vlastně bude s pozůstalostí naloženo. Z tohoto důvodu se budu nejdříve zabývat výkladem pojmů a definic, které jsou pro pochopení problematiky důležité, a které se k tomuto institutu vztahují. Mezi základní pojmy, které je potřeba pro pochopení problematiky analyzovat, a které vycházejí z právní úpravy občanského zákoníku, patří především pojmy jako například dědictví, pozůstalost, dědic, nepominutelný dědic, povinný díl, dědický podíl, započtení, zřeknutí se dědictví nebo také například odbytné. Pro absolutní orientaci v dané problematice je nutné pojmy důsledně odlišovat, používat je pouze v souladu se zákonem a významu, jenž jim zákon dává. 1.1 Dědictví a pozůstalost Nejširším pojmem, se kterým se v dědickém právu můžeme setkat, je pojem dědictví. S tímto pojmem jsme se mohli setkat již v rámci úpravy původního občanského zákoníku, kde ovšem pojem dědictví splýval s pojmem pozůstalost. V rámci občanského zákoníku, ale již musíme důkladně rozlišovat mezi pojmem pozůstalost ve smyslu ustanovení 1475 odst. 2 občanského zákoníku neboli jměním zůstavitele nebo jeho části v okamžiku jeho smrti a pojmem dědictví 12

13 dle ustanovení 1475 odst. 3 občanského zákoníku neboli majetkem, který z pozůstalosti skutečně připadne dědici. 2,3 K přechodu majetku na dědice může dojít pouze v případě, že jsou splněny zákonem stanovené podmínky, tzv. předpoklady dědění. Mezi tyto předpoklady patří smrt zůstavitele, existence dědictví, způsobilý dědic a dědický titul. 4 Aby se tedy mohlo dědictví řešit, musí nejdříve nastat negativní sociální událost - smrt. Smrti fyzické osoby, zůstavitele, se věnuje občanský zákoník v ustanoveních Za důkaz smrti je považována veřejná listina (např. úmrtní list, rozhodnutí soudu o prohlášení osoby za mrtvou) vystavená po prohlídce těla mrtvého, nebo v případě, kdy nelze tělo prohlédnout, ale vzhledem k okolnostem je jisté a nepopiratelné, že osoba zemřela (byla účastna takové události, že smrt byla nevyhnutelná), prohlásí tuto osobu za mrtvou bez návrhu také soud. Dalším výše zmíněným předpokladem dědění je existence samotného dědictví. Jak jsem již popsala výše, dědictví je majetek, který z pozůstalosti skutečně připadne dědici. Musí tedy existovat práva dle ustanovení 1475 odst. 2 občanského zákoníku, která mají na dědice (viz níže) přejít. Pozůstalost netvoří práva a povinnosti, které jsou výlučně vázána na osobu zemřelého (dále jen jako zůstavitel) pokud nebyla uplatněna u soudu. Pozůstalost tedy tvoří především individuální vlastnictví (věci movité a nemovité), autorská práva, pohledávky zůstavitele, které jeho smrtí nezanikly. Vždy je ale nutné si uvědomit, že se nedědí pouze aktiva, ale také pasiva (dluhy) zůstavitele. 5 O způsobilém dědici a dědickém titulu se budu dále rozepisovat níže. 2 SCHELLEOVÁ, I., SCHELLE, K. a kol. Dědické právo podle nového občanského zákoníku. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s PAVELKA, J., TITLBACHOVÁ, S., ŠMÍD, D. Dědické právo v novém občanském zákoníku. idnes.cz [online]. MAFRA a.s., publikováno [cit ]. 4 SCHELLEOVÁ, I, SCHELLE, K. a kol., 2012, op. cit., s HURDÍK, J. a kol., 2013, op. cit., s

14 1.2 Dědic Pod pojmem dědic rozumíme osobu, které dle ustanovení 1475 odst. 3 občanského zákoníku náleží dědické právo (tedy právo na pozůstalost či na poměrný díl z pozůstalosti). Nemusí se nutně jednat pouze o fyzickou osobu. Dědicem může být také osoba právnická nebo stát, který v této souvislosti vystupuje jako právnická osoba na základě fikce (dle ustanovení 1634 občanského zákoníku). Dědice můžeme obecně dělit na dvě skupiny způsobilé a nezpůsobilé dědice. Způsobilým dědicem se může fyzická osoba stát ve své podstatě kdykoliv. Způsobilost totiž vzniká narozením člověka. Dle ustanovení 25 občanského zákoníku se i na nascitura, neboli počaté dítě, hledí jako na způsobilého dědice v případě, že to vyhovuje jeho zájmům a narodí se živé. Pokud se ale dítě narodí mrtvé, je zde fikce, kdy se na něj bude hledět tak, jako by nikdy nebylo. Právnická osoba se naopak způsobilým dědicem stává svým vznikem. Před svým vznikem se dědicem může stát tehdy, pokud vznikne do jednoho roku po smrti zůstavitele. Člověk se ovšem za svého života dle ustanovení 1481 a násled. občanského zákoníku může stát dědicem nezpůsobilým. Občanský zákoník ztrátu způsobilosti spojuje se třemi zavrženíhodnými jednáními, kterých se dědic může dopustit, přičemž musíme činit rozdíl mezi vznikem obecné nezpůsobilosti, která může nastat u kohokoli a speciálními případy, při nichž nezpůsobilost vznikne jen u daných osob. 6 Obecně se nezpůsobilým dědicem člověk může stát tak, že se dopustí úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku, či manželu, nebo se dopustí zavrženíhodného činu proti zůstavitelově vůli (př. donutil zůstavitele k projevu poslední vůle lstí, překazil zůstaviteli pořízení poslední vůle, zatajil, zfalšoval či zničil projev poslední vůle zůstavitele apod.). Zavrženíhodný čin mu ale může 6 Konzultace s notářem v Jihlavě JUDr. Ing. Jiřím Lorenčíkem dne

15 zůstavitel prominout. Musí tak ale učinit výslovně, neboť dle občanského zákoníku konkludentní prominutí (tzv. prominutí mlčky), jaké stačilo dle původního občanského zákoníku, již není dostačující. V nové právní úpravě je také nově rozšířen právě okruh osob, vůči kterým se může dědic dopustit trestného činu s následkem toho, že se stane nezpůsobilým dědicem, z dětí na potomky zůstavitele a z rodičů na předky. Došlo také k podrobnějšímu vymezení zavrženíhodného činu proti vůli zůstavitele. 7,8,9 Speciální případy vzniku dědické nezpůsobilosti rozeznáváme dva. Prvním způsobem, jak se dědic může stát nezpůsobilým dědicem, je dle ustanovení 1482 občanského zákoníku situace, při které se stane dědicky nezpůsobilým manžel, který se proti zůstaviteli dopustil činu, který naplňuje znaky domácího násilí. V tomto případě ale musí být v den smrti zůstavitele zahájeno řízení o rozvodu manželství na návrh zůstavitele a jako důvod musí být uvedeno právě domácí násilí. Manželství je v této situaci považováno za trvale rozvrácené ze strany manžela, a právě z tohoto důvodu není důvod zakládat manželovi zákonné dědické právo. Pokud se manžel domácího násilí dopustí a je tedy nezpůsobilým dědicem, jsou dle ustanovení 1483 občanského zákoníku vyloučeni také jeho potomci a výluční příbuzní. Druhým speciálním případem, jak se dědic může stát dědicem nezpůsobilým, je situace dle ustanovení 1482 odst. 2 občanského zákoníku. Jedná se o situaci, kdy je vyloučen rodič, který byl zbaven rodičovského odpovědnosti z důvodu, že tento výkon zneužíval či zanedbával SCHELLEOVÁ, I., SCHELLE, K. a kol. Dědické právo podle nového občanského zákoníku. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s TOMEK, V. Úprava dědictví v novém občanském zákoníku. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR [online]. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, publikováno [cit ] zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 15

16 1.3 Nepominutelný dědic S pojmem dědic úzce souvisí také pojem nepominutelný dědic, který ovšem ale není dědicem v pravém slova smyslu, nýbrž je čekatelem na částku odpovídající jeho povinnému dílu. To, že nejde o plnohodnotného dědice (nebo dědice jiné kategorie), lze jednoznačně vysledovat ze zákonné úpravy, kdy dle ustanovení 113 zákona o zvláštních řízeních soudních, je nepominutelný dědic účastníkem řízení jen při soupisu pozůstalosti, určení obvyklé ceny pozůstalosti, a právě při vypořádání povinného dílu, jenž by neměl být zůstavitelem opomenut. 11 S institutem nepominutelného dědice jsme se mohli setkat také v původním občanském zákoníku, kde byl ovšem znám pod názvem neopomenutelný dědic. Ačkoliv se pojem neopomenutelný dědic přímo v zákoně nevyskytoval, neboť byl nahrazen pojmy zletilý a nezletilý potomek, budu v případě komparace pojmů používat pojem neopomenutelný dědic. Pozor si ovšem musíme dát na to, že původní neopomenutelný dědic byl opravdu dědicem (stal se jím po uplatnění svého nároku), kdežto nyní nepominutelný dědic dědicem není, neboť je tzv. čekatelem na finanční vyrovnání. Pojem nepominutelný dědic, se kterým se nyní nově můžeme setkat v občanském zákoníku, bývá v zákoně někdy nahrazen pojmem potomek, což může vést k nepochopení a nepřehlednosti. Zákonodárce tím nicméně má na mysli jednu a tutéž osobu. Pouze potomek je tedy nepominutelným dědicem. 12 V předchozí podkapitole jsem popisovala dědice obecně a zaměřovala jsem se na jeho rozdělení na způsobilé a nezpůsobilé dědice. Nyní se zaměřím na rozdíl mezi testamentární a zákonnou dědickou posloupností, která je stěžejní pro pochopení institutu nepominutelného dědice. V případě, že zůstavitel zemře, aniž by po sobě zanechal pořízení pro případ smrti, bude se dědická posloupnost neboli 11 DRÁPAL, L., ŠEŠINA, M. Povinný díl a jeho vypořádání. In: AD NOTAM. Praha: Notářská komora ČR, roč. 2016, č. 6, s KOVÁŘOVÁ, D. Dědické právo podle nového občanského zákoníku praktická příručka. 1. vyd. Příbram: Leges, s.r.o., 2015, s

17 pořadí dědiců, řídit zákonem. Z tohoto důvodu se tedy jedná o zákonnou dědickou posloupnost. Pokud ale zemře a pořízení pro případ smrti ve formě závěti nebo dědické smlouvy zanechá, má toto pořízení pro případ smrti přednost a dědí dědici dle pořízení testamentární dědické posloupnosti. 13 U institutu nepominutelného dědice ale dochází k průlomu do pravidel dědické posloupnosti. Nepominutelným dědicem jsou dle ustanovení 1642 a násled. občanského zákoníku potomci zůstavitele, kteří mají právo na zákonem stanovený podíl na dědictví, a to bez ohledu na ustanovení v závěti. Pokud jsou tedy závětí tzv. opomenuti, stále mají právo na povinný díl. 14 Nepominutelní dědicové mají dle občanského zákoníku právo na peněžní vyrovnání a jsou tedy de facto tzv. čekatelé na povinný díl představující přednostně finanční částku či finanční obnos. Pokud zůstavitel nepominutelného dědice opomene, stane se tento nepominutelný dědic dle názoru části odborné veřejnosti, jako je např. JUDr. Ljubomír Drápal a JUDr. Martin Šešina, tzv. věřitelem. 15 Tímto dochází ke změně, protože v původním občanském zákoníku docházelo k omezení testovací volnosti zůstavitele, protože nepominutelní dědicové měli právo na podíl na každé majetkové hodnotě, která náležela do dědictví. 16 Naše právní úprava je tedy nyní shodná s německým občanským zákoníkem (Bürgerliches Gesetzbuch - zkratka BGB). Úprava práv nepominutelných dědiců není v právní úpravě ničím novým. Tento pojem a jeho úpravu můžeme najít již v římském právu, odkud úprava recepcí pronikla do ostatních právních řádů. Především se ale s tímto pojmem můžeme setkat v ustanovení 762 a násled. všeobecného občanského zákoníku z roku 1811 neboli ABGB (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie), u nás označovaný jako obecný zákon 13 SCHELLEOVÁ, I., SCHELLE, K. a kol. Dědické právo podle nového občanského zákoníku. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s SVOBODA, J., KLIČKA, O. Dědické právo v praxi. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s DRÁPAL, L., ŠEŠINA, M. Povinný díl a jeho vypořádání. In: AD NOTAM. Praha: Notářská komora ČR, roč. 2016, č. 6, s SCHELLEOVÁ, I., SCHELLE, K. a kol., 2012, op. cit., s

18 občanský (zkratka o.z.o.). Nepominutelným dědicem v tomto zákoně byly myšleny nejen děti, ale i vnuci, vnučky, pravnuci a pravnučky, pokud nebyli ti, tak také zůstavitelovi rodiče. V tomto můžeme sledovat právě šíři úpravy, která zahrnovala velké množství dědiců, kteří spadali právě do skupiny nepominutelných dědiců a tím dávali celému institutu důraz a sílu. Díky tomuto pojmu se tedy dostáváme právě k povinnému dílu a dědickému podílu, které jsou tématem této diplomové práce. 1.4 Povinný díl a dědický podíl Pod pojmem povinný díl rozumíme část dědictví, na kterou mají nepominutelní dědicové (viz výše) ze zákona nárok. Úpravu vymezení pojmu povinného dílu nalezneme v ustanovení 1644 občanského zákoníku. Dle zákona může být tento díl zůstavitelem ustaven buď v podobě dědického podílu, nebo ve formě odkazu. Výše povinného dílu činí ¾ hodnoty zákonného dědického podílu u nezletilého dědice a ¼ u dědice zletilého. Velikost podílu tedy rozlišujeme s ohledem na to, zda se jedná o dědice zletilého či nezletilého. Pozor si ale musíme dát na případy, kdy nezletilý nabyde plné svéprávnosti na základě uzavření manželství nebo, dle ustanovení 30 odst. 2 občanského zákoníku, přiznáním svéprávnosti. Tento, ač na první pohled plně svéprávný, tak stále nezletilý dědic, má právo na stejně velký podíl jako plně nesvéprávný nezletilý dědic. 17 Z tohoto důvodu musíme tedy vyvodit závěr, že měřítkem pro výpočet velikosti povinného dílu není svéprávnost, ale zletilost dědice. Typickým příkladem této situace může být například nezletilá dívka, která se provdá z důvodu těhotenství a nabyde tím tedy plnou svéprávnost. Dle výše uvedeného bude stále dědit stejně velký podíl jako její nezletilí sourozenci, neboť nabytí svéprávnosti nemá žádný vliv na nabytí zletilosti a tím pádem ani na výši povinného dílu. 17 SVOBODA, J., KLIČKA, O. Dědické právo v praxi. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s

19 Část dědického podílu, která náleží nepominutelnému dědici, musí dle ustanovení 1644 občanského zákoníku zůstat nezatížená. Pokud k zatížení dědického podílu, který náleží nepominutelnému dědici, dojde, nebude se k tomuto zatížení přihlížet, neboť se dle ustanovení 554 občanského zákoníku jedná o zdánlivé právní jednání. Právo na povinný díl ale nemají ti nepominutelní dědicové, kteří se zřekli dědictví a povinného dílu nebo povinného dílu, dále ti, kteří se stali nezpůsobilými dědici a také ti, kdo byli zůstavitelem platně vyděděni. Při výpočtu povinného dílu se řídíme ustanoveními 1654 a násled. občanského zákoníku. Ustanovení 1654 občanského zákoníku má však dispozitivní povahu, což znamená, že se dědicové mohou dohodnout i jinak. Vše tedy záleží jen na tom, jak spolu dědicové jsou schopni komunikovat a zda jsou schopni se dohodnout. Svou dohodou však nesmí krátit práva věřitelů. Pokud se ale dědicové nejsou schopni dohodnout, sepíše se veškerý majetek v pozůstalosti a odhadne se jeho cena. Od této částky, která vznikne odhadem ceny veškerého majetku, se odečtou dluhy a závady, které na pozůstalosti vázly v době smrti zůstavitele, a naopak se připočte hodnota, která se započítává dle ustanovení občanského zákoníku (více viz níže v podkapitole započtení). Povinný díl se potom stanoví bez ohledu na odkazy a jiné závady, které vzniknou v rámci procesu pořízení pro případ smrti. Jelikož nepominutelného dědice pojímáme jako tzv. věřitele, nebo také čekatele na povinný díl představující finanční částku, má potom dle ustanovení 1703 občanského zákoníku právo na vymožení plnění (povinného dílu) vůči správci dědictví, a to jen z majetku pozůstalosti. Nepominutelný dědic může svůj povinný díl takto vymoci do doby, než bude potvrzeno dědici nabytí dědictví ve formě usnesení o dědictví. Dle ustanovení 1238 odst. 1 občanského zákoníku by potom se splněním povinného dílu měli souhlasit všichni dědicové. Jakmile ale dojde k potvrzení dědictví a toto potvrzení nabyde právní moci, plní povinný díl dědic, který dědictví nabyl. Otázkou ale zůstává, zda v době, kdy ještě není dědictví 19

20 potvrzeno, může dědic povinný díl splnit z vlastního majetku. Dle názoru odborné veřejnosti (JUDr. Ljubomír Šešina, JUDr. Martin Šešina, JUDr. Ing. Jiří Lorenčík), ke kterému se přikláním, musí být znění ustanovení 1703 občanského zákoníku vykládáno tak, že to možné je. Bude ale jen na svobodné vůli dědice, zda tak učiní nebo ne, neboť povinnost uhradit zůstavitelovy dluhy, a tedy i povinný díl, nastane až den po právní moci usnesení o dědictví. 18 Při bližším pohledu na úpravu povinného dílu v občanském zákoníku ale můžeme říct, že občanský zákoník převzal právní úpravu dle o.z.o. ( 774), kde je stanoveno, že povinný díl musí zůstat nezatížen ( 1644 odst. 1 občanského zákoníku). Pokud zůstavitel tento zákaz nebude respektovat a povinný díl zatíží, k jeho jednání se nebude přihlížet a dle ustanovení 554 občanského zákoníku se tedy bude jednat o zdánlivé právní jednání. 19 V souvislosti s pojmem povinného dílu a jeho výpočtu se můžeme také setkat s pojmem odbytné. Tímto pojmem dle ustanovení 1654 odst. 2 občanského zákoníku rozumíme situaci, kdy dědicové a nepominutelní dědicové nebudou mít zájem na vyplacení povinného dílu v zákonném poměru a dohodnou se sami, jak si jednotlivé díly rozdělí. Výhodou tohoto řešení je to, že nemusí být proveden soupis a odhad zanechané pozůstalosti. Dohoda musí být schválena soudem dle ustanovení 185 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních. Rozdíl mezi odbytným a povinným dílem je potom ten, že výše odbytného nemusí odpovídat výši povinného dílu. Dědickým podílem rozumíme naopak velikost podílu na pozůstalosti, která vyplývá dle rozdělení v rámci dědické třídy. Ze zákona rozeznáváme celkem šest dědických tříd. Do první dědické třídy dle ustanovení 1635 občanského zákoníku patří manžel a děti zůstavitele, přičemž každý dědí stejným dílem. Velikosti podílů 18 DRÁPAL, L., ŠEŠINA, M. Povinný díl a jeho vypořádání. In: AD NOTAM. Praha: Notářská komora ČR, roč. 2016, č. 6, s HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s

21 se proto budou lišit v závislosti na tom, kolik měl zůstavitel dětí, nebo tom, zda měl zůstavitel manžela. 20 Je ale nutné zdůraznit, že manžel v první dědické třídě nemůže nikdy dědit sám, neboť nedochází k akrescenci (přírůstku uprázdněného dědického podílu ve prospěch manžela). Pokud tedy zůstavitel neměl děti, bude manžel zůstavitele dědit dle druhé dědické třídy společně se zůstavitelovými rodiči a těmi, kdo se zůstavitelem žili ve společné domácnosti po dobu jednoho roku před jeho smrtí a pečovali tak o společnou domácnost nebo byli na zůstavitele odkázáni výživou. V rámci této druhé třídy potom manžel musí dostat nejméně jednu polovinu pozůstalosti. 21 Na základě třetí dědické třídy dědí zůstavitelovi sourozenci a ti, kdo žili se zůstavitelem ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí nebo na něj byli odkázáni výživou, v případě, že nedědí zůstavitelův manžel a ani žádný z rodičů. Pokud nebude dědic zůstavitelův sourozenec, nabydou jeho podíl stejným dílem jeho děti. Ve čtvrté dědické přídě dědí stejným dílem zůstavitelovi prarodiče a dle páté třídy prarodiče rodičů zůstavitele (praprarodiče). V rámci poslední třídy dědí děti sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele. 1.5 Započtení Započtení neboli kolaci rozlišujeme na dvě části započtení na povinný díl a započtení na dědický podíl Započtení na povinný díl Započtení na povinný díl znamená, že při výpočtu povinného dílu se odečte vše, co nepominutelný dědic nabyl odkazem nebo jiným zůstavitelovým opatřením. Je tedy důležité si uvědomit, že se započtením na povinný díl se setkáme pouze u nepominutelných dědiců. Započtení na povinný díl má dvě varianty dle toho, co se započítává. 20 JANKŮ, M. a kol. Nové občanské právo v kostce. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s

22 Kromě toho, co tento dědic nabyl odkazem či jiným zůstavitelovým opatřením se dále také dle ustanovení 1660 odst. 2 občanského zákoníku započte to, co dědic bezplatně obdržel v posledních třech letech před smrtí zůstavitele. Dle tohoto ustanovení může zůstavitel také přikázat, aby se započtení provedlo za delší dobu než stanovenou dobu tří let, a dále, že se bude přihlížet také k tomu, co od zůstavitele obdržel Váš předek (rodiče atd.). Pokud si ale myslíte, že jste za života zůstavitele dostali například dražší parfém, a i ten Vám bude započten na Váš povinný díl nebo dědický podíl, mýlíte se. K obvyklým darováním se u započtení nepřihlíží. Zde se ale dostáváme na tenký led definice slov obvyklé darování. Také právě z tohoto důvodu ve čtvrté kapitole analyzuji dostupnou judikaturu, abych byla schopná tento vágní pojem přiblížit. V ustanovení 1661 občanského zákoníku nalezneme výčet možných darování či lépe řečeno investic zůstavitele potomkovi, které jsou bezúplatné, a proto se potomkovi následně započtou. Jedná se o situace, kdy zůstavitel dal potomkovi za svého života úlevu na nákladech, které jsou neodmyslitelně spojeny se založením samostatné domácnosti, nebo dále situace, kdy byl potomek obdarován s cílem usnadnění manželského či jiného soužití, nástupu do zaměstnání či započetí podnikání. Nebo se například může jednat o situaci, kdy zůstavitel použije své prostředky na úhradu dluhů svého zletilého potomka. 22 U těchto věcí dochází k jejich automatickému započtení na povinný díl nepominutelného dědice, přičemž pokud zůstavitel nechce, aby se věci, které byly nepominutelnému dědici dány dříve než v posledních třech letech započítávaly, musí projevit svoji vůli tak, aby k započtení nedošlo (tříletou lhůtu ale nemůže zkrátit). Pokud tak neučiní, dojde k automatickému započtení a jakákoliv obrana dědice, že zůstavitel mu ale říkal, že započteno být nemá, bude bezpředmětná a irelevantní. V případě, že dojde k výše uvedeným skutečnostem do tří let, budou automaticky započteny na povinný díl nepominutelného dědice. 23 Z výše uvedeného tedy musíme vyvodit závěr, že zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 23 SVOBODA, J., KLIČKA, O. Dědické právo v praxi. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s

23 k započtení vyčtených věcí dle ustanovení 1661 občanského zákoníku dochází za poslední tři roky před smrtí zůstavitele. Podrobněji se započtení na povinný díl budu věnovat v následující kapitole Započtení na dědický podíl Započtení na dědický podíl se od započtení na povinný díl liší okruhem osob a tím, že zůstaviteli v tomto případě zůstává právo přikázat, aby se započetl dar či jiné plnění. 24 Úpravu tohoto typu započtení nalezneme v ustanoveních občanského zákoníku. Jednotlivé dědické podíly se dle ustanovení 1662 vypočtou stejně jako povinný díl. Nejprve tedy dojde k sepsání a odhadu majetku v pozůstalosti, následně k odečtení dluhů a závad, které na pozůstalosti vázly před smrtí zůstavitele. Po tomto odečtení se naopak připočte hodnota dle pravidel stanovených v ustanoveních občanského zákoníku. Podíl se poté stanoví bez ohledu na odkazy a jiné závazky, které vzniknou v souvislosti s pořízením pro případ smrti. Aby bylo započtení na dědický podíl provedeno, je potřeba, aby zůstavitel projevil svoji vůli, že tak má být učiněno (např. závětí, dědickou smlouvou či kodicilem). 25 Podrobněji se započtení na dědický podíl budu věnovat v následující kapitole. 1.6 Zřeknutí se dědického práva Zřeknutí se dědictví je nově upraveno v ustanovení 1484 občanského zákoníku. Jedná se o menší návrat do minulosti, neboť původní občanský zákoník tento institut neupravoval a zřeknutí se dědictví bylo proto zcela vyloučeno. Přesto, že ho ale původní občanský zákoník neupravoval, nalezneme tento institut v zákoně č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, a také v o.z.o., kde se úprava tohoto 24 HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s FIALA, R., DRÁPAL, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo ( ). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s

24 institutu nalézala. Konkrétně v ustanovení 551 o.z.o. a dále ustanovení 516 občanského zákoníku z roku Zřeknutí se dědického práva je dvou či vícestranné právní jednání, jímž rozumíme stav, kdy se potencionální budoucí dědic se zůstavitelem smluvně dohodnou (tato smlouva se nazývá renunciační), že se dědic svého dědického práva vzdává. Jelikož nikde není stanoveno, že smlouvu musí uzavřít osobně, domnívám se, že ji lze také uzavřít v zastoupení na základě plné moci ve formě veřejné listiny. U části odborné veřejnosti, jak popisují JUDr. Roman Fiala a JUDr. Kamila Beerová v komentáři obsaženém v Občanském zákoníku části IV. Dědické právo, převládá také názor, že renunciační smlouvu lze uzavřít také prostřednictvím zákonného zástupce či opatrovníka. 26 Na základě ustanovení 458 občanského zákoníku tuto variantu ale vylučuji, neboť je v tomto ustanovení stanoveno, že: Zákonný zástupce nebo opatrovník není oprávněn za zastoupeného právně jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání. 27 Pokud je zůstavitel omezen ve své svéprávnosti, musí opatrovník však dle ustanovení 1584 odst. 2 občanského zákoníku s tímto právním jednáním udělit souhlas. Renunciační smlouva musí mít formu kvalifikované veřejné listiny (notářského zápisu), jinak by šlo o zdánlivé právní jednání dle ustanovení 551 a násled. občanského zákoníku. Problém renunciační smlouvy spočívá ale především v tom, zda se jedná o smlouvu úplatnou či neúplatnou. Odborná veřejnost se v tomto ohledu rozděluje na dvě skupiny. První z nich zastává názor dle důvodové zprávy k občanskému zákoníku, kde napsáno, že: Zřeknutí se dědictví není darováním ani jiným majetkovým převodem (zůstavitel totiž účinnosti smlouvy nenabývá žádné obohacení a presumptivní dědic se žádného majetku nezbavuje, protože jeho dědické právo 26 FIALA, R., DRÁPAL, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo ( ). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 24

25 v době uzavření smlouvy ještě neexistuje). Proto se věřitelé presumptivního práva dědice nemohou dovolávat její neúčinnosti cestou odpůrčího práva. Dědického práva se lze ovšem zříci i za odbytné, úplatu nebo jiné protiplnění, proti čemuž popřípadě již odporovat lze podle obecných ustanovení. 28 Dle druhé skupiny je argumentace neadekvátní, neboť institut odporovatelnosti stojí na podstatě, že je rozhodující, zda se jedná či nejedná o krácení věřitele. Z toho tedy vyplývá, že odporovat by věřitel mohl nejen v případě úplatného jednání, ale také v případě neúplatného jednání, poněvadž nedojde k uspokojení jeho pohledávek z majetku zůstavitele. 29 Osobně v tomto problému zastávám názor, že není možné tuto smlouvu napadnout odpůrčí žalobou dle ustanovení 589 a násled. občanského zákoníku při úplatném i neúplatném jednání, a to z důvodu, že v případě renunciační smlouvy musíme odhlédnout od majetkové podstaty a dispozice, neboť ta je až druhotným cílem samotné renunciační smlouvy. Z ustanovení 1484 odst. 1 občanského zákoníku ale vyplývá, že musíme důsledně odlišovat situace, kdy renunciační smlouvu uzavírá zůstavitelův potomek, a naopak kdy ji bude uzavírat jiná osoba. V rámci dědického práva se tedy nepominutelný dědic vzdává také práva na povinný díl, pokud si nesjednají jinak. Zde ale musíme být obezřetní na situace, kdy se nepominutelný dědic vzdá pouze práva na povinný díl, neboť zřeknutí se povinného dílu neznamená, že se nepominutelný dědic zříká také dědického podílu vyplývající z dědické posloupnosti. Dle názoru části odborné veřejnosti jako je například JUDr. Roman Fiala a JUDr. Kamila Beerová, se dědic může také zřeknout dědického práva či povinného dílu zcela či jen z části. Žádné omezení totiž v zákoně a ani samotné důvodové zprávě k tomuto problému nenalezneme. Těžko ale říct, zda je tím 28 Důvodová zpráva k občanskému zákoníku [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti ČR, vydáno [cit ]. s FIALA, R., DRÁPAL, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo ( ). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s

26 myšleno, že je možné se zříci určité věci či jen poměrné části dědického práva či povinného dílu. Druhá část odborné veřejnosti, např. JUDr. Ing. Jiří Lorenčík, ale zastává názor, že zřeknutí se části dědického práva či části povinného dílu lze ve vztahu k jeho velikosti, tzn. kdy je renunciační dohodou například ujednáno, že dědici nenáleží celý jeho dědický podíl, ale například jen jeho polovina. Zřeknutí se k určité věci jednoznačně nelze, neboť by vznikl pomyslný polodědic, který by něco dědil a něco ne, což by vedlo k obrovským absurditám. JUDr. Ing. Jiří Lorenčík přirovnává zřeknutí se dědického práva k formě odmítnutí dědictví, neboť dle ustanovení 1480 občanského zákoníku se lze dědického práva, které má teprve vzniknout, jen zříci. Renunciační smlouva je tedy tzv. smluvním odmítnutím dědického práva za života zůstavitele. Samotné dědické právo posuzuje JUDr. Ing. Jiří Lorenčík jako celek, což je patrné také ze znění ustanovení 1484 občanského zákoníku. 30 Dle mého názoru se jedná o velice problematickou otázku, která může vypadat jinak v teorii a jinak v následné praxi. Zřeknutí se části dědictví, kdy by dědic např. řekl, že se zříká domu, tedy určité věci, je dle mého názoru v praxi velice problematicky proveditelné a ve své podstatě nereálné, neboť by díky tomu byla připuštěna možnost, kdy by jeden dědic rozhodoval o dědictví jiného dědice. Možností, jak celý problém vyřešit, by mohlo být to, že by pozůstalost byla přepočítána na finanční plnění. Jak by to ale v praxi fungovalo, to je opět těžké říct, neboť určení ceny by bylo v některých případech velice problematické (něco je totiž cena tržní a něco jiného zase cena a hodnota, kterou daná věc znamená pro dědice tzv. cena zvláštní obliby). U zřeknutí se povinného dílu takový problém nevidím, neboť dědic se ve své podstatě vzdává buď části, nebo celého dílu, který je ve finanční podobě. Dědic tedy v tomto případě nebude dědit nic z povinného dílu (pokud se ho zřekne jako celku), nebo část poníženou o tu část, které se dědic zřekl. Na základě výše uvedeného si tedy myslím, že zřeknout se části dědického práva a povinného dílu poměrně (tedy např. vzdávám se ½), lze. Zřeknout se ale výslovně 30 Konzultace s notářem v Jihlavě JUDr. Ing. Jiřím Lorenčíkem dne

27 určité věci nelze z důvodu, že by byla připuštěna možnost dispozice jednoho dědice s dědickým řízením a tím tedy i nerovnost mezi dědici. Takovéto zřeknutí se, by potom bylo možné považovat za absolutně neplatné z důvodu, že by to odporovalo veřejnému pořádku. Pokud si strany neujednají jinak, pak zřeknutí se dědictví působí také vůči všem potomkům dědice (narozeným i nenarozeným). Celý tento institut je založen na zásadě volné vůle dědice, zda dědictví přijme či ne. Dědic se ale také, kromě abstraktního zřeknutí ve prospěch ostatních dědiců, dle ustanovení 1484 odst. 2 občanského zákoníku, může zřeknout dědického práva konkrétně ve prospěch určité třetí osoby. Toto zřeknutí se bude platné jen v případě, že se osoba, v jejíž prospěch se dědic dědického práva zřekl, stane dědicem. Neupravenou otázkou ale zůstává, zda je možné se zřeknout dědického práva či povinného dílu ve prospěch více než jedné osoby. Osobně se domnívám, že to možné je, neboť se jedná o právní jednání, kde zůstavitel dopředu přesně zná záměr a cíle dědice a nemůže tedy dojít k nechtěnému rozšíření počtu dědiců. Pokud se dědic zřekne dědického práva, obecně se bude mít za to, že zůstavitelovy smrti nedožil. Tento stav je ale možné vyvrátit, jelikož to zákon v ustanovení 1484 odst. 2 občanského zákoníku připouští vyvratitelnou právní domněnkou. Přestože uzavření a změna renunciační smlouvy vyžaduje kvalifikovanou formu veřejné listiny, z ustanovení 1484 odst. 3 občanského zákoníku vyplývá, že ke zrušení smlouvy postačí jen písemná forma. Jisté problémy ale mohou nastat v případě, že strany chtějí zaevidovat zrušení renunciační smlouvy do Evidence právních jednání pro případ smrti (dále jen Evidence), kterou vede od Notářská komora. Pokud totiž dohoda o zrušení není sepsána ve formě notářského zápisu, bude do Evidence zaevidována jen tehdy, že ji strany svěří do notářské úschovy. Do Evidence se zapisují také samotné smlouvy o zřeknutí se dědického práva a to vždy, protože mají formu 27

28 veřejné listiny, čímž ze zákona musí dojít k automatickému zápisu. Tento zápis provede bez zbytečného odkladu notář, který smlouvu sepsal, dálkovým přístupem. Zřeknutí se dědického práva se kromě ustanovení 1484 dále věnuje také přechodné ustanovení Podle tohoto ustanovení je v platná i ta smlouva, která byla uzavřena do v souladu s původním občanským zákoníkem a zůstavitel zemřel již za účinnosti občanského zákoníku, tedy po Znovu zavedení tohoto institutu hodnotím jako velice přínosné, neboť na základě dřívější právní úpravy nebylo možné řešit majetkoprávní otázky do budoucna, tedy kdo (který z dědiců) a kolik (v jakém rozsahu) bude dědit, jinak než uzavíráním tzv. rodinný smluv, které ovšem byly právně nezávazné, a proto se dle nich nedalo postupovat v případě, že je dědicové nerespektovali. Nově se tedy může zůstavitel s potencionálním dědicem smluvně domluvit a díky tomu je tedy nejen posílena právní jistota dědiců, jak bude po smrti zůstavitele s jeho majetkem naloženo, ale dle mého názoru také vůle samotného zůstavitele, který dříve v rodinných smlouvách často představoval stmelující a jednotící prvek, který se logicky s jeho smrtí ztratil, a tím pádem byla jeho vůle často nerespektována a mezi dědici docházelo ke sporům a rozkolům. 28

29 2 Historický exkurz a současná právní úprava Jak jsem již psala v úvodu této diplomové práce, institut započtení na dědický podíl a povinný díl není v naší právní úpravě žádnou novinkou. Historii institutu kolace můžeme dělit na tři pomyslné etapy, přičemž první etapou je etapa římského práva, v jejímž rámci se můžeme setkat se započtením na dědický podíl a povinný díl v souvislosti s různými kolačními případy tak, jak se postupně vyvíjely z činnosti praetora a císaře. Emancipované děti (nejdříve synové a až později i dcery) si nechávaly započítat na svoje dědické podíly vše. V době, kdy zůstavitel zemřel, takto dědicové činili z důvodu, aby mohli dědit spolu s dalšími zůstavitelovými potomky, kteří ještě stále byli pod mocí pater familias, a kteří tudíž stále neměli žádný svůj vlastní majetek a byli na patera familias odkázáni svojí výživou. 31, 32 Pater familias neboli otec rodiny měl oproti dnešním hlavám rodiny velmi silné postavení, neboť jednoduše vlastnil veškerý rodinný majetek a ostatní naopak nic vlastnit nesměli. Pater familias měl téměř neomezenou moc nad svými dětmi (patria potestas otcovská moc), manželkou (manus maritalis manželská moc) a ostatními, kteří byli dočasně v moci otce rodiny (tzv. matrimonium). Zatímco v římském právu jsme se s dědickým právem a institutem kolace mohli běžně setkat, druhá etapa, etapa středověkého práva, je svojí úpravou poněkud chudší a strožejší. 33 Z důvodu, že v českých zemích existovalo odúmrtní právo panovníka, který měl právo na statky po zůstaviteli nejen v případě, že zemřel bez potomků, ale i v případě, že potomky měl, ale jejich nárok nebyl uznán, se tedy dědické právo na našem území nijak zvlášť nerozvíjelo Konzultace s JUDr. Ondřejem Horákem dne HORÁK, O. Ochrana nepominutelných dědiců a povinný díl. Journals.muni.cz. [online]. Časopis pro právní vědu a praxi, publikováno 2012, č. 3, s [cit ]. 33 SALÁK, P. NOZ se hlásí k římskému právu, často jej však opouští. Pravniprostor.cz [online]. ATLAS consulting spol. s r.o., publikováno [cit ]. 34 SCHELLEOVÁ, I., SCHELLE, K. a kol. Dědické právo podle nového občanského zákoníku. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

30 Poslední etapou je etapa tzv. moderního práva, kde se s tímto institutem můžeme setkat například v AGBG (Obecný zákon občanský dále jako o.z.o.), občanském zákoníku z roku 1950 (často nazývaným jako střední občanský zákoník), občanském zákoníku z roku 1964 a aktuálním občanském zákoníku. V rámci mezinárodní úpravy se s tímto institutem dále setkat v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 650/2012 Sb., o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení. V další části této kapitoly se budu zabývat čistě etapou moderního práva, neboť je etapou aktuální a pro pochopení institutu započtení na dědický podíl a povinný díl stěžejní. Z tohoto důvodu se také dále budu zabývat především rozborem právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (původní občanský zákoník) a současného občanského zákoníku. A následovně také analýzou mezinárodní úpravy obsažené v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 650/2012 Sb. 2.1 Vnitrostátní právní úprava V rámci vnitrostátní právní úpravy jsem se rozhodla podrobněji analyzovat institut započtení na dědický podíl a povinný díl v rámci předchozí právní úpravy, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jako původní občanský zákoník) a stávající právní úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako občanský zákoník) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník V rámci původního občanského zákoníku jsme se mohli s institutem započtení na dědický podíl a povinný díl setkat v ustanovení 484. Dle tohoto ustanovení soud potvrdí nabytí dědictví dle dědických podílů. Dědickým podílem potom musíme rozumět podíl, který zůstavitel ustanoví pro dědice v závěti dle ustanovení 477 odst. 1. Dědici se při dědění ze zákona započetlo na jeho podíl vše, co 30

31 bezplatně obdržel od zůstavitele s výjimkou obvyklého darování. V případě, že dle ustanovení 473 odst. 2 dědili děti potomka zůstavitele či potomci těchto dětí (tedy vnuci, vnučky, pravnuci, pravnučky atd.), započetlo se jim na jejich podíl také to, co od zůstavitele obdržel jejich předek. Z výše uvedeného můžeme říct, že původní občanský zákoník úpravu institutu započtení na dědický podíl a povinný díl podrobně nijak zvlášť neupravoval. Úprava byla ale stručná a zdála se i dostačující a vhodná. Úprava institutu započtení v původním občanském zákoníku odpovídala římskoprávní tradici jak svým obsahem, tak i účelem. Dle ustanovení 479 původního občanského zákoníku měl tzv. neopomenutelný dědic právo na plný podíl ze zákona v případě, že se jednalo o nezletilého neopomenutelného dědice a polovinu dědického podílu ze zákona v případě, že se jednalo o zletilého neopomenutelného dědice. Pojem neopomenutelný dědic ale přímo ze zákona nevyplývá, jak jsem již popisovala v kapitole první. V ustanovení 479 se můžeme setkat pouze s pojmy nezletilý a zletilý dědic. Pod těmito pojmy jsou myšleni potomci zůstavitele, kteří mají právo na povinný díl ve formě poměrné části majetku z dědictví, tedy nikoliv výplaty peněžité částky, jak je tomu nyní (více viz níže v následujícím oddíle). Dle mého názoru ale úprava původního občanského zákoníku nebyla dostatečná a později by její novelizace byla stejně nutná. Přestože byla úprava původního občanského zákoníku užší, upravovala např. institut odvolání daru pro zkrácení povinného dílu, jenž byl ze současného občanského zákoníku vyloučen, což ale nepovažuji za moudré řešení, neboť tento institut sloužil jako ochrana nepominutelných dědiců a s institutem započtení tedy velmi úzce souvisí Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Současný občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne , přináší v oblasti institutu započtení na dědický podíl a povinný díl velké změny. Započtení na 31