Díl třetí Dědické právo. Obecný výklad. Základní pojmy

Transkript

1 Díl třetí Dědické právo Obecný výklad Základní pojmy Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. Dědící osoba se označuje jako zůstavitel, kterým leze v daných souvislostech rozumět toho, kdo něco, co má být předmětem dědění, zanechal. Stejné důsledky, které jsou vyvolány smrtí fyzické osoby, vyplývají také z prohlášení fyzické osoby za mrtvou rozhodnutím soudu. Dědickým právem v objektivním smyslu je souhrn právních norem upravujících přechod práv a povinností zemřelé fyzické osoby na jiné subjekty, resp. právní vztahy, jež při tom vznikají. Subjekty, na něž uvedená práva a povinnosti přecházejí, jsou především dědicové, za určitých okolností všech těmito subjekty mohou být osoby rozdílné od dědiců; jde např. o věřitele zůstavitele, nebo osobu, která vypravila zůstavitele pohřeb, případně stát. Dědickým právem subjektivním smyslu rozumíme oprávnění určitého subjektu stát se dědicem po zemřelé fyzické osobě. Jde o právo majetkové, absolutní povahy, které působí proti všem. Povinnost ostatních subjektů spočívá v nezasahování do tohoto subjektivního dědického práva. Nositelem subjektivního dědického práva je dědic. Dědicem může být nejen osoba fyzická, ale i osoba právnická a také stát. fyzická osoba může nabýt dědictví jak ze zákon, tak i ze závěti, právnická osoba může dědit jen na základě závěti. Závětní dědicové jsou dědicové, kteří dědí na základě závěti. Zákonnými dědici nazýváme dědice, kteří dědí na základě zákona. Zvláštní skupinu zákonných dědiců tvoří tzv. neopomenutelní dědicové, kterým zákon přiznává zvláštní ochranu. Při dědění vstupuje dědic do právních vztahů zůstavitele, které jeho smrtí nezanikly. Uvedenou změnu v právních vztazích, k níž dochází na základě dědění, nazýváme dědickou posloupností dědickou sukcesí. Dědicové odpovídají i za dluhy zůstavitele. Předpoklady dědění Občanský zákoník váže přechod dědictví na dědice při splnění určitých předpokladů. a) smrt zůstavitele b) existence dědictví c) dědický titul - zákon a závěť - ke kumulaci obou titulů může dojít v těchto případech: - existuje sice platná závěť, ale zůstavitel v ní neuvedl celý svůj majetek, takže ohledně zbývajícího nastane dědění ze zákona - existuje sice platná závěť, zůstavitel v ní pořídil celým svým majetkem, ale některý ze závětních dědiců nedědí, takže ohledně jeho podílu nastává dědění ze zákona - zůstavitel pořídil závěť, v níž odkázal veškerý svůj majetek dědicům ze závěti, avšak nerespektoval neopomenutelné dědice, a ti se dovolali neplatnosti závěti Výlučně ze závěti se dědí tehdy, zanechal-li zůstavitel platnou závěť, v níž pořídil ohledně celého svého majetku, který je předmětem dědění. Výlučně ze zákona se dědí v těchto případech: - zůstavitel nezanechal závěť, nastupují zákonní dědicové v pořadí stanoveném dědickými Skupinami

2 - zůstavitel zanechal závěť, ta je však zcela neplatná - zůstavitel pořídil platnou závěť, avšak žádný ze závětních dědiců dědictví nenabyl - zůstavitel pořídil závěť, veškerý majetek odkázal závětním dědicům, avšak zanechal pouze nezletilé potomky, které se dovolali neplatnosti závěti d) způsobilý dědic předpokladem pro nabytí dědictví určitým dědicem, jemuž svědčí dědický titul, je jeho dědická způsobilost. Za neznámého dědice možno považovat osobu, o níž lze mít důvodně za to, že je dědicem, avšak není známo její jméno, popř. zda žije či nikoliv. Za dědice neznámého pobytu lze považovat dědice známého, který se však zdržuje na neznámém místě, takže s ním soud nemůže vejít ve styk. Má-li dědictví nabýt právnická osoba, je nutné, aby v okamžiku smrti zůstavitele právně existovala; může dědit pouze na základě závěti, nikoliv na základě zákona. Stát může nabýt dědictví z titulu závěti, jednak jako tzv. odúmrť. Nedědí ten, kdo se dopustil: a) úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům; tento důvod musí být dán ještě za života zůstavitele, i přesto však může tato osoba dědit, pokud mu zůstavitel takový čin odpustil b) zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy, toho se lze dopustit jak za života zůstavitele, tak i po jeho smrti; stalo-li se tak za života zůstavitele, může být i tento důvod konvalidován, pokud zůstavitel dědici čin odpustil od dědické nezpůsobilosti musíme odlišovat vydědění. Jde o samostatný institut, který je důvodem vyloučení určitého dědice z dědění. Dědění ze zákona Při dědění ze zákona přechází majetek zůstavitele na osoby určené zákonem. Jed o osoby uvedené v občanském zákoníku, které označujeme pojmem zákonní dědicové. Jsou rozděleni do čtyř skupin v závislosti na stupni příbuzenství k zůstaviteli. Prvá dědická skupina jsou nejbližší příbuzní děti zůstavitele, pozůstalý manžel nebo partner - o dědictví se dělí stejným dílem manžel nebo partner a děti zůstavitele - pokud dítě nedědí (zemřelo před zůstavitelem, je nezpůsobilé dědit, dědictví odmítne) připadne jím uvolněný podíl jeho žijícím dětem, které se o něj podělí stejným dílem. Jde ve vztahu k zůstaviteli o jeho vnuk. Hovoříme o tzv. reprezentačním právu. Reprezentace se nevztahuje na vnuky, ale i na vzdálenější potomky Mezi dědici prvé skupiny dochází navzájem k přírůstku podílu, což znamená, že nedědí-li některý z těchto dědiců, přirůstá jeho uvolnění podíl ostatním dědicům této skupiny. Druhá dědická skupina - dědí manžel nebo partner nejméně jednu polovinu; dále to jsou zůstavitelův otec, matka a osoby, které se zůstavitelem žily ve společné domácnosti alespoň po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z toho důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na zůstavitele. Tito dědici se dělí stejným dílem o druhou polovinu dědictví. Třetí dědická skupina dědí zůstavitelovi sourozenci, mezi nimiž se co do velikosti podílu nečiní rozdíl, jsou-li sourozenci polorodnými anebo plnorodými; dále to jsou osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti podobu Jenofo roku před jeho smrtí a z toto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců, nastoupí na jeho místo právem reprezentace jeho děti, tj. synovci a neteře zůstavitele.

3 Čtvrtá dědická skupina připadá dědictví za předpokladu, že je nenabude ani jediná z osob povolaných za dědice ve třetí skupině. Patří sem prarodiče zůstavitele. Nedědí-li oni, připadá podíl jejím dětem, tj. strýci a tetě zůstavitele Dědění ze závěti Pojem a náležitosti závěti Závětí může zůstavitel odchylně od zákonné dědické posloupnosti stanovit sám osoby, které mají být jeho dědici, jakož i určit jejich dědický podíl. Občanský zákoník nevymezuje přímo pojem závěti. Lze však z ustanovení zákona tento pojem dovodit a vymezit. Závěť je jednostranný, neadresovaný právní úkon zůstavitele, kterým tento disponuje se svým majetkem pro případ smrti. Náležitosti závěti třídíme na: a) náležitosti osoby pořizovatele-závěť může především pořídit osoba, která má plnou způsobilost k právním úkonům b) náležitosti vůle pořizovatele-vůle pořizovatele musí být především dána. Danost vůle nebude splněna v případě fyzického násilí c) náležitosti projevu vůle pořizovatele-připouští se pouze písemná forma závěti a to: holografní (obvyklá forma závěti-celý text musí být napsán vlastní rukou pořizovatele, musí v ní být vlastní rukou pořizovatele uvedeno přesné datu, vlastnoruční podpis pořizovatele), alografní (forma závěti, která není psána vlastní rukou pořizovatele, ale je psána např. psacím strojem nebo osobou od pořizovatele odlišnou), ve formě notářského zápisu d) obsahové náležitosti závěti-ze závěti musí být patrno, že pořizovatel projevuje svou vůli nakládat se svým majetkem pro případ své smrti Vydědění Vydědění může být samostatný projev vůle, ale může být i obsahem závěti. Pojem vydědění je chápán ve dvojím smyslu: jako jednostranný právní úkon zůstavitele jako právní následky Zůstavitel projevuje, že se určitému potomkovi nemá dostat jeho dědického podílu. Zůstavitel může potomka vydědit jestliže: a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody, v trvání nejméně jednoho roku d) trvale vede nezřízený život právním důsledkem platného vydědění potomka je vyloučení tohoto potomka z dědictví. Zrušení závěti Zrušení závěti je plně a pouze v dispozici pořizovatele. Závětí není nikdo během života vázán a nikomu z ní nevznikají do okamžiku smrti pořizovatele práva či povinnosti. Způsoby zrušení závěti:

4 a) zřízení nové závěti může být výslovné nebo mlčky b) odvolání závěti může se týkat celé závěti nebo jen části c) zničení závěti roztrháním, spálením, přeškrtnutím textu apod. Nabytí dědictví Odmítnutí dědictví Lze vymezit jako jednostranný právní úkon dědice adresovaný soudu, kterým projevuje svou vůli nebýt dědicem po určitém zůstaviteli. Projev o odmítnutí dědictví se musí týkat celého dědictví. Lhůta k odmítnutí je jednoměsíční a počíná běžet ode dne, kdy byl dědic vyrozuměn o svém dědickém právu. Své prohlášení o odmítnutí nemůže dědic již odvolat. Dědic též může prohlásit, že dědictví neodmítá a že je přijímá. Také tento projev vůle je ji neodvolatelný. Nabytí dědictví Soud zahájí řízení o dědictví i bez návrhu, jakmile se dozví, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. Konečným cílem řízení o dědictví je zejména vydání rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví, resp. o schválení dohody dědiců o vypořádání dědictví, jímž se autoritativně určují právní nástupci zemřelé osoby. Uvedené rozhodnutí soudu má právní účinky zpětně ke dni smrti zůstavitele. Je-li k dědění povolán jen jeden dědic, který dědictví neodmítl, potvrdí mu soud nabytí dědictví. Je-li k dědění povoláno více dědiců, pořádají se mezi sebou o dědictví dohodou. Soud dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům. Dědí-li více osob, bývá aktuální otázka tzv. započtení na dědický podíl (kolace). Předmětem započtení je to, co dědic za života zůstavitel od něj bezplatně obdržel, pokud nešlo o obvyklá darování. Hodnota zápočtu se řídí hodnotou daru v okamžiku, kdy byl poskytnut. Správce dědictví Funkce správce dědictví vzniká: a) pokud tak stanoví zůstavitel listina o ustanovení správce dědictví: musí v ní být uvedeno, zda správce dědictví má spravovat veškerý majetek nebo jakou jeho část, kdo má funkci správce vykonávat a jeho souhlas b) na základě rozhodnutí soudu v řízení o dědictví správce je povinen: - vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře, za příp. škodu, kterou způsobil porušením svých povinností, odpovídá - předkládat soudu zprávy o své činnosti nejméně dvakrát ročně - předložit poskočení projednání dědictví prostřednictvím soudu dědicům konečnou zprávu o své činnosti

5 Ochrana oprávněného dědice Platná právní oprava řeší situaci, kdy bylo nabytí dědictví potvrzeno nepravému dědici, tzn. Osobě, které nesvědčí dědický titul, a měl by dědit někdo jiný. K takové situaci může dojít tak, že pravý dědic je neznámý, příp. jeho existence je zamlčena nebo se po projednání dědictví objeví platná závěť zůstavitele, v níž majetek odkazuje nikoli nepravému dědici. Oprávněný dědic se může domáhat vůči nepravému dědici vydání dědictví. Nabytí dědictví státem Stane se tak tehdy, pokud zůstavitel zanechal platnou závěť, v níž odkázal svůj majetek státu. Nebo proto, že žádný z dědiců dědictví nenabyl. Jde o tzv. odúmrť.