Univerzita Karlova v Praze Husitská teologická fakulta. Diplomová práce Michaela Pecková

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Husitská teologická fakulta Diplomová práce 2012 Michaela Pecková

2 Univerzita Karlova v Praze Husitská teologická fakulta Diplomová práce Dílo Mistra Jana Husa a jeho hodnocení v průběhu různých historických období z pohledu učebnic a významných osobností Works of Jan Hus and his assesment of the various historical periods from the perspective of textbooks and important personalities Vedoucí práce: Autor práce: Doc. PhDr. Miroslava Váňová, CSc. Michaela Pecková

3 Poděkování: Zde bych chtěla poděkovat paní doc. PhDr. Miroslavě Váňové, CSc. za její čas, trpělivost a především za cenné rady v odborném vedení mé práce.

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci s názvem Dílo Mistra Jana Husa a jeho hodnocení v průběhu různých historických období z pohledu učebnic a významných osobností napsala samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných zdrojů. V Havlíčkově Brodě dne

5 Anotace Diplomová práce Dílo Mistra Jana Husa a jeho hodnocení v průběhu různých historických období z pohledu učebnic a významných osobností pojednává o Mistru Janu Husovi a jeho díle. Poukazuje na vliv Jana Husa na vzdělání v 15. a 16. století a na vývoj názorů na jeho osobu a jeho dějinné vystoupení. Snaha o novou interpretaci českých dějin se odráží i v historických učebnicích. Tyto učebnice ať už pocházejí z doby Rakouska - Uherska či i první republiky reflektují vnímání českých dějin tehdejší společností. Klíčová slova Jan Hus, učebnice, František Palacký, Tomáš Garrigue Masaryk, 15. století, 19. století, vzdělávání, předchůdci Jana Husa, Jan Vicklef Annotation The thesis " The work of Jan Hus and his assessment during different historical periods in terms of textbooks and prominent personalities " deals with the Master Jan Hus and his work. Points to the influence of Jan Hus to education in the 15th and 16 century and the evolution of views on his person and his historic performance. In this thesis I am trying a new interpretation of Czech history, which is reflected in history textbooks. These books, whether they come from the Austro - Hungarian Empire or the first Czech Republic, reflects the perception of history by then. Keywords John Hus, textbooks, František Palacký, Tomáš Garrigue Masaryk, 15. century, 19. century, education, predecessors of John Hus, John Vicklef

6 Obsah 1. ÚVOD DĚJINNÉ SOUVISLOSTI 15.STOLETÍ HUSOVI PŘEDCHŮDCI Kondrád Walhauser Jan Milíč z Kroměříže Matěj z Janova Vojtěch Raňkův z Ježova Tomáš Štítný ze Štítného JAN VIKLEF Učení a myšlenky Jana Viklefa MISTR JAN HUS: ŽIVOT A DÍLO Husovo působení na univerzitě Husova nejznámější kázání v Betlémské kapli Husova literární činnost Koncil v Kostnici VLIV HUSOVÝCH MYŠLENEK A ČINŮ NA VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLANOST V 15. A 16. STOLETÍ 6.1. Husův biblismus Sociální důsledky Jednota bratrská Partikulární školy Hus rektorem na univerzitě REFLEXE MISTRA JANA HUSA A JEHO DÍLA U VYBRANÝCH OSOBNOSTÍ ČESKÝCH DĚJIN (KONEC STOLETÍ) 7.1. František Martin Pelcl Josef Dobrovský Karel Havlíček Borovský František Palacký Alois Jirásek Tomáš Garrique Masaryk Josef Pekař MISTR JAN HUS Z POHLEDU UČEBNIC 19. A 20. STOLETÍ ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.. 59

7 1. ÚVOD V českých dějinách není mnoho osobností, které by se zapsaly do povědomí celé společnosti napříč staletími, tak jako to učinil Mistr Jan Hus. Ještě dnes v jednadvacátém století Jan Hus a jeho učení rozdmýchává debaty církevních představitelů. I v 15. století, kdy Jan Hus vystoupil jako jeden z prvních proti poměrům v církvi a ve společnosti, lidé jeho učení buď milovali nebo zatracovali. Husova smrt v Kostnici pak podnítila Pražany a český národ k revoluci, která změnila běh českých dějin. Až po mnoha letech na církevní obranu Jana Husa vystoupil německý reformátor Martin Luther, podle kterého Husovo učení nebylo, mylné a kacířské, jak usuzovala tehdejší církev a Hus byl- podle jeho názoru- upálen neprávem. V současnosti mají lidé na Mistra Jana Husa rozdílné názory. Nicméně už jen fakt, že se Jan Hus umístil na sedmé příčce v celorepublikové anketě Největší Čech, kterou pořádala Česká televize ve spolupráci s britskou televizní a rozhlasovou společností BBC, dokládá, že Mistr Jan Hus má své místo mezi největšími postavami české historie. O Janu Husovi bylo v napsáno mnoho. Ať už se jedná o odborné statě nebo divadelní hry. Autoři knih jsou už po mnoho staletí ovlivňováni dobou ve které žili. První zlomový názor na Jana Husa přinesl František Palacký. Jeho studie ovlivnily pojetí názoru na Jana Husa u mnoha význačných osobností. Ve své práci se věnuji měnícím se názorům na Mistra Jana Husa v závislosti na různých obdobích. Pro úplný přehled zde uvádím nejdůležitější historické záznamy a nastiňuji částečný přehled doby, ze kterých tyto záznamy pocházejí. Interpretace osoby Jana Husa se v české historii zásadně liší. Ve své práci se z důvodu rozsáhlosti daného tématu věnuji především od konce 18. do 20. století, kdy zájem o české dějiny a jedno z jejich významných období husitství kulminuje. Tato snaha o novou interpretaci českých dějin se odráží i v historických učebnicích. Tyto učebnice ať už pocházejí z doby Rakouska - Uherska či i první republiky reflektují vnímání českých dějin tehdejší společností. 7

8 2. DĚJINNÉ SOUVISLOSTI 14. A 15. STOLETÍ Na počátku 15. století se Evropa a České království ocitlo v prohlubující se hospodářské, sociální a politické krizí. Důsledky této krize ještě více umocňovaly neurovnané poměry v římskokatolické církvi. Ta zcela ovládala duchovní život lidí, ovlivňovala její právní řád a normy společenské morálky a vlastnila nesmírné hmotné statky, což ji stavělo na úroveň světské moci a byla to právě církev, které lidé připisovali hlavní vinu za rozvrat a úpadek celé společnosti. 1 Lidé vnímali její velkolepost a srovnávali ji se svojí realitou každodenního nedostatku, strádání a začali přemýšlet o poměrech v církvi. Do popředí mezi společenskými tématy se dostalo vnímání kontrastu mezi velkolepostí a nádherou duchovních staveb i přepychového života církevních hodnostářů a bídou nejnižších vrstev společnosti, které k církvi vzhlížely. Společnost proto začala požadovat reformu církve a její návrat k apoštolskému modelu. I sama církev si byla tohoto problému vědoma, proto i celá nová reforma pocházela z řad jejích členů - duchovních a kazatelů. 2 Také je nutno dodat, že krize v Českých zemích dosahovala větších rozměrů než v jiných zemích.. Klesal výnos Kutnohorských dolů i hodnota samotných peněz. Poklesly ceny zemědělských produktů a ceny řemeslných výrobků se naopak zvyšovaly. To zapříčinilo, že se prudce zhoršovaly sociální poměry obyčejných lidí. Nastala také výrazná populační deprese kvůli opakujícím se morovým epidemiím. Kvůli úbytku obyvatel se naopak zvyšovaly daně. Stupňovaly se i spory mezi českými a německými obyvateli. 3 Po smrti císaře Karla IV. se v r panovníkem českého království stal jeho nejstarší syn Václav. V druhé třetině čtrnáctého století, tedy v době, kdy se tehdy sedmnáctiletý Václav ujal vlády nad českým královstvím, začala celoevropská krize feudalismu. Všechny výše zmíněné aspekty mor, úbytek obyvatelstva, daně, útlum hospodářství a další- vedly společnost k úpadku. Nadějí pro české království byl nový král. Václav ale naneštěstí nedosahoval kvalit svého otce Karla. Začal vládnout v problematické 1 ČAPKA, F. Dějiny Zemí koruny České v datech. Praha : LIBRI, 1998, s ČORNEJ. P. Dějiny českých zemí. Havlíčkův Brod : Fragment, 1999, s Ibid., s.40. 8

9 době a i přes to, že byl velice vzdělaný a nadaný pro vladařskou činnost, nedokázal složitou situaci v zemi zvládnout. Šlechta, která byla nespokojena se správou země se postavila proti králi. V čele této panské koalice stanul moravský markrabě Jošt. Král byl tehdy zajat a uvězněn. Václava z nedobrovolného vězení vysvobodil až jeho bratr Jan Zhořelecký. Posléze proti králi vznikla široká koalice, kterou vedl opět moravský markrabě Jošt. Devatenáctého března 1396 král Václav nedobrovolně přijal podmínky, které mu stanovila šlechta a následně se celá situace v zemi uklidnila. (Čornej, 2003, s. 40) Roku 1393 došlo ke konfliktu krále Václava a pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Příčinou sporu bylo papežské schizma, které nastalo roku V církvi tehdy vládli dva papežové. Část kardinálů odmítla podporovat římského papeže a zvolila si do čela papeže Klimenta VII., který se usídlil v Avignonu. Pražské arcibiskupství se přiklonilo na stranu avignonského papeže. 4 Václav IV. byl nakloněn svolání koncilu, protože odstraněním schizmatu by opět mohl získat oporu papežské kurie. Král téměř nepřijímal francouzská poselstva, pražský arcibiskup ano. Vzniklý spor mezi králem a arcibiskupem se týkal ustavení biskupství v západních Čechách a jmenování církevních hodnostářů a biskupů. Král chtěl omezit moc církve. Dokonce se pokusil arcibiskupa zajmout. Tato situace vrcholila tím, že byl umučen generální vikář Jana z Jenštejna Jan z Pomuku. Některé historického prameny hovoří o tom, že nechtěl vyzradit králi zpovědní tajemství královny Žofie, jejímž byl zpovědníkem. Kadlec (1991) uvádí, že tradice této události je zaznamenána až v roce 1433 Tomášem Ebendorferem z Haselbachu, profesorem vídeňské university. 5 Ale noví badatelé se přiklání k tomu, že to byla pouhá zástěrka. Je dokázáno, že na samotném mučení se podílel i sám král Václav. 6 Jan Nepomucký podle účelového schématu stal symbolem utrpení českých katolíků na prahu husitství, protože čím více se Václav IV. ukazoval se špatném světle, tím více rostla údajná mravní velikost a náboženská horlivost jeho odpůrců. 7 Kult Jana Nepomuckého se rozrostl 4 VLNAS, V. Jan Nepomucký, česká legenda. Praha : Mladá Fronta, 1993, s KADLEC, J. Přehled českých církevních dějin 1. Praha : Zvon, 1991, s VLNAS, V. Jan Nepomucký, česká legenda. Praha : Mladá Fronta, 1993, s Ibid., s

10 především v období baroka, v období první republiky se Jan Nepomucký stal jedním z témat tzv. sporu o smysl českých dějin. 8 Jan z Jenštejna podal za umučení Jana Nepomuckého 9 stížnost k papežské kurii do Říma. Zde se mu však dostalo odmítavé odpovědi, protože papež Bonifác IX. potřeboval podporu Václava v boji proti vzdorpapeži. Po několika dalších neúspěších arcibiskup abdikoval a odjel do Říma, kde ho ještě před smrtí papež vyznamenal hodností latinského patriarchy. Novým arcibiskupem se stal Zbyněk Zajíc. V roce 1402 byl král Václav znovu zatčen a uvězněn ve Vídni svým bratrem Zikmundem. Po návratu do Čech vyslyšel lid, který začal volat po reformách. Nejvíce se o tento problém zajímali vzdělanci z řad učenců a kriticky naladěných universitních mistrů. Tito vzdělanci na universitní půdě diskutovali o nejzávažnějších problémech své doby. Zprvu vedli debaty pouze na univerzitní půdě, ale na počátku 15. století již začali působit veřejně. Časem se uznávaným vůdcem této skupiny stal Mistr Jan Hus. Vedle něho např. Mistr Jakoubek ze Stříbra, filozof a Husův přítel Jeroným Pražský, Mistr Jan z Jičína, Mistr Křišťan z Prachatic, právník Jan z Jesenice a poté celá řada Husových a Jakoubkových žáků jako Jan Příbram, Petr z Mlaďoňovic a Jan Rokycana. Programem těchto mistrů byla náprava církve a její návrat k respektování božího zákona, který byl zjeven v Bibli. 10 Dne byl vydán Dekret kutnohorský. Dekret vznikl na popud krále Václava VI. K jeho vydání došlo v souvislosti sřešením ideových sporů mezi národy na univerzitě. Dekret oslabil akademické svobody a universita poté podléhala nařízením panovníka. Václav, aby si zajistil podporu university ve sporu s arcibiskupstvím, oslabil tímto aktem vliv německých mistrů. 11 Němečtí mistři byli na straně tomistické filozofie, která přestavovala oficiální názory církve. Čeští mistři však byli následovníky Viklefa, podle 8 Spor o smysl českých dějin, byl polemikou, jak vykládat české dějiny, mezi předními českými osobnosti filozofie a české historologie, spor měl několik rozměrů, ale zásadní byl rozpor mezi Tomášem Garriquem Masarykem a Josefem Pekařem. 9 Jan z Pomuku, byl kanonizován jako Jan Nepomucký. 10 VANÍČEK, V.; ČORNEJ, P.; ČORNEJOVÁ, I. Dějiny zemí Koruny České I..Praha : Paseka, 1992, s NODL, M. Dekret kutnohorský. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s

11 něhož byla historická církev zavrženíhodná. Jakmile se ovšem spojil ideový obsah sporů s otázkou struktury církve, staly se nesváry mezi jednotlivými národy nebezpečnými. V době papežského schizmatu se větší část univerzitních národů připojila k pražskému arcibiskupství, které podporovalo papeže z francouzského Avignonu. Jediným národem podporujícího krále Václava byl národ český. Král měl příslib, že Hus a jeho reformní skupina vystoupí v jeho prospěch. Václav usiloval o znovuzvolení za římského krále. Po vydání dekretu tato skupina získala největší vliv na Pražské univerzitě. Hus se v této době stal rektorem. Avšak po Pisánském koncilu, kdy byl zvolen třetí papež, bylo zřejmé, že Václav korunu římského krále nezíská, přestal tedy mít o univerzitu a vzdělání zájem. 12 Němečtí mistři se stali mocenskou menšinou, která ztratila veškeré rozhodovací pravomoci. Nezbylo jim nic jiného než Prahu opustit a odejít na univerzity ve Vídni, Krakově, Heidelbergu, Kolíně nad Rýnem a jejich odchod vedl i k založení nové univerzity v Lipsku. Podle názoru Čorneje učení Jana Husa a jeho společníků nevedlo k vítězství křesťansky chápané lásky, dobra a pravdy a k obnově domněle ideálních poměrů z doby církve apoštolské a k přiblížení božího království, ale vedlo k vyhroceným společenským rozporům a posléze pak i revolučnímu výbuchu. 13 Díky těmto změnám, kterými byla zmítaná tehdejší společnost, se změnila také doba, ve které české obyvatelstvo žilo. Blahobyt a prosperita doby Karlovy byly již minulostí. Také války, kterými bylo České království zmítáno v 15. století, odstartovaly velkou řadu změn. Král Václav IV. byl sesazen v českého trůnu a nahrazen svým bratrem Zikmundem Lucemburským, který se zdál být ve vladařských záležitostech obratnější. Král Zikmund byl však mezi lidem neoblíbený, do Čech vypravil několik křížových výprav. Je mu také připisován podíl na smrti Mistra Jana Husa. Vzplanutí husitských válek bylo jen vyvrcholení politické situace v Čechách. Situace se zklidnila, až když se vlády ujal Jiří z Poděbrad. 12 POLÍVKA, M. Kutnohorský dekret 600 let poté. CEP, 2009, č.2 13 VANÍČEK, V.; ČORNEJ, P.; ČORNEJOVÁ, I. Dějiny zemí Koruny České I..Praha : Paseka, 1992, s

12 3. HUSOVI PŘEDCHŮDCI Historik Jaroslav Kadlec ve svém Přehledu českých církevních dějin mluví o různých formách pokusů o církevní nápravu v českých zemích, které přicházely z různých stran. Kondrád Walhauser Prvním reformním kazatelem, pozvaným na počátku 60. let 14. století 14 Karlem IV. do Prahy, byl Kondrád Waldhauser ( ). Byl to člen řádu augustiánských kanovníků. Pocházel z Dolních Rakous. Proto kázal především v němčině. Cílovou skupinou jeho kázání bylo pražské německé měšťanstvo, kterému nejvíce vytýkal povrchní křesťanství a nemorální způsob života. Kázal také v latině a to zejména pro duchovenstvo a studenty Pražské university. K jeho nejreformnějším myšlenkám patřila především kritika svatokupectví. Kladl důraz na autoritu bible, chtěl život podle křesťanských zásad a především, aby kněží vedli morální a ctnostný život. Odsuzoval mravy jak duchovní, tak i laické veřejnosti. Waldhauser se brzy za svou kritiku brzy dostal do sporů s řeholníky, kteří ho obvinili z kacířství. Waldhauser umřel dřív než proces končil Jan Milíč z Kroměříže Dalším reformním kazatelem byl Jan Milíč z Kroměříže ( ). Nejprve pracoval v královské kanceláři a s poté se stal v Praze kanovníkem. Avšak církevní úpadek donutil Milíče zřeknout se svého postavení a diametrálně změnit styl svého dosavadního života. 16 Stal se kazatelem. Žil v naprosté chudobě, askezi a byl pokorně oddán Bohu. Snažil se tak jít ostatním lidem příkladem. Kázal česky a jeho kázání se stala oblíbenými díky tomu, 14 KADLEC, J. Přehled českých církevních dějin 1. Praha : Zvon, 1991, s Ibid., s KAŇÁK, M. Milíč z Kroměříže. Praha : Blahoslav, 1976, s

13 že obsahovala rozum i cit, což byly znaky české reformace 17. Tato kázání měla na posluchače velký vliv, lidé se snažili o pokání a nápravu. Jan Milíč začal postupně kázat i v latině (pro klérus a studenty) a později i v němčině. 18 Kázal tedy ve třech různých jazycích pro různé posluchačstvo, a to i několikrát denně, o velkých svátcích trávil na kazatelně téměř celý den. Kázal v několika pražských kostelech (např. u sv. Mikuláše či u sv. Jiljí) a kromě toho také dojížděl i na venkov. Navíc dále pokračoval ve studiu bible a církevních Otců. Vystavěl ústav Jeruzalém, který se staral o velký počet nevěstek, které se zřekly svého povolání a chtěly svůj život zasvětit Bohu. Milíčovu činnost také provázely jeho eschalogické a apokalyptické vize- očekával příchod Antikrista. 19 Toho nejprve chápal jako reálnou postavu, kterou dokonce ztotožnil se samotným Karlem IV. Posléze Milíč označoval za Antikrista každého, kdo žije v rozporu s Kristem. Milíč hledal poučení o Antikristovi i u papeže, kterého ctil jako autoritu. Byl také zastáncem častého přijímání laiků, podle vzoru prvotních křesťanů, což vyvolalo pohoršení u pražských farářů a žebravých mnichů. Situace vyvrcholila žalobou Milíče u papežské kurie. S obhajobou mu pomohl Matěj zjanova a Milíči byl zproštěn obžaloby. Ve francouzském Avignonu, kde kurie sídlila, Jan Milíč po procesu zemřel Matěj z Janova Dalším význačným kazatelem byl Milíčův žák Matěj z Janova (1350 až ), který byl ještě ostřejším kritikem církve než jeho předchůdci. Studoval vpaříži na Sorbonně a dosáhl tak ve své době nejvyššího možného vzdělání. Na základě Bible, života Ježíše Krista a prvotní církve rozpracoval zásady, které jsou závazné pro každého křesťana. Rozvinul Milíčovu myšlenku častého příjímání těla Kristova, které mělo působit proti 17 Ibid., s KADLEC, J. Přehled českých církevních dějin 1. Praha : Zvon, 1991, s KAŇÁK, M. Milíč z Kroměříže. Praha : Blahoslav, 1976, s

14 nástrahám Antikrista. 20 Antikrist v podání Matěje z Janova nebyl konkrétní osobou, ale představoval souhrn všeho, co působilo proti Kristu a nejednotnosti v církvi. Za své názory se však Matěj a jeho přívrženci dostali do konfliktu s církví, která proti nim zasáhla a donutila je učení odvolat jako kacířské Vojtěch Raňkův z Ježova Milíčovým příznivcem byl i Vojtěch Raňkův z Ježova ( ), který pobýval většinu života v zahraničí, především ve Francii, kde se stal profesorem a rektorem pařížské Sorbony, poté se stal kanovníkem a scholastikem Pražské kapituly sv. Víta. Ve svém učeném traktátu se zastával Milíčových názorů o častém příjímání laiků Tomáš Štítný ze Štítného Představitelem laiků byl Tomáš Štítný ze Štítného, který byl žákem Jan Milíče, za svého pobytu v Praze navštěvoval Milíčova kázání. Jako laik nemohl na lidi působit svým kázáním v kostele, a tak tuto funkci přebralo jeho psané dílo. Odmítá latinskou vzdělanost, protože pro prostého člověka není nic platná. Veškeré vědění podle něho nemá smysl, není-li spojeno s mravní ušlechtilostí. Píše Knížky šestery, ve kterých se zabývá náboženskou otázkou a otázkou výchovy. V předmluvě k tomuto spisu zdůrazňuje potřebu postupovat ve výchovné práci od jednoduššího k složitějšímu. V Řečech besedních poučuje čtenáře o základě křesťanské věrouky formou rozmluvy dětí s otcem. Podle Štítného má každé vědění vést člověka k mravní očistě. Vědění jen pro sebe samo je pro Štítného všetečností a marností. Zde uvedla pouze ty nejvýznamnější reformní kazatele, kterých však bylo mnohem více. O opravné snahy usilovali i někteří univerzitní mistři. Jejich kritika se však nedostala 20 KADLEC, J. Přehled českých církevních dějin 1. Praha : Zvon, 1991, s Ibid., s

15 k nejširší veřejnosti, ale zůstala jen v okruhu vzdělanců. To ovšem není případ Mistra Jana Husa, který kázal veřejně. 4. JAN VIKLEF Propagátorem reforem církve římskokatolické byl významný anglický univerzitní učitel, reformátor, filozof a teolog Jan Viklef (asi ), který je pokládán za předchůdce protestantské revoluce. Jeho dílo považujeme za nejdůležitější zdroj, který ovlivnil myšlení učenců z celé Evropy. Z jeho myšlenek a názorů čerpal i Mistr Jan Hus. Viklef kritizoval církev a dostal se do sporů s jejím učením. Až do r byl chráněn vévodou Johnem z Gauntu, stoupencem protipapežské politiky v Anglii, jež se snažila oslabit moc anglické církve ve prospěch krále Richarda II. Ve stejném roce však vévoda upadl v nemilost krále Richarda II. a nemohl tak nadále Viklefa podporovat. Viklef byl propuštěn za své radikální názory z Oxfordu a uchýlil se na faru do Lutterworthu. V roce 1382 prohlásila londýnská synoda 24 Viklefových článků za kacířské. V roce 1401 byl dokonce ustanoven trest smrti pro každého, kdo bude kázat Viklefovy kacířské teze. 22 Viklefovi stoupenci si říkali lollardi (z anglického slova šeptat, či tiše zpívat) či tzv. chudí kněží. Po Viklefově zatčení se stáhli do ilegality, šířili anglickou bibli, kritizovali římskou církev, a tak pomáhali připravovat půdu anglické reformaci. Anglické prostředí Viklef svými myšlenkami příliš neoslovil, zatímco v Čechách jeho učení padlo na úrodnou půdu a mezi učenci se o něm živě debatovalo. 23 Z jeho rozsáhlého díla jmenujme např.: Summa teologica (Teologická suma, ); De ecclesia (O církvi, 1378); De veritate Sacrae Scripturae (O pravdivosti svatého 22 LANE, T. Dějiny křesťanského myšlení. Praha : Návrat domů, 1996, s Ibid., s

16 Písma, 1378); De potestate papae (O moci papeže, 1379); De apostasia (O odpadnutí, 1379); De eucharistia (O eucharistii, 1380); Dialogus (1382); Trialogus (1382) Učení a myšlenky Jana Viklefa Viklef vycházel z přesvědčení, že nejvyšší autoritou je bible. To, co je v církevním učení navíc, pochází od lidí. Bibli mají číst všichni křesťané, nemají být závislí pouze na výkladu a interpretaci duchovních. Viklef zpochybnil autoritu papeže. Podle něj je to úřad, který vytvořil člověk, a ne Bůh. Papežova moc se proto nevztahuje na světské záležitosti. Jeho autorita navíc neplyne přímo z jeho úřadu, ale souvisí s jeho charakterem (papež, který nenásleduje Krista, je Antikrist) Ve svých pozdějších pracích pak Viklef nazývá Antikristem již každého papeže a odmítá jeho úřad jako takový. Viklefovo učení o eucharistii odmítá katolické učení o transsubstanciaci (přepodstatnění). 25 Viklef zastával tzv. remanenci- teorie, která tvrdí, že i po konsekraci zůstává přítomna podstata chleba a vína. Viklefovo učení o predestinaci znamená, že pravou církví jsou pouze lidé předurčení ke spáse, ti, které si Bůh vyvolil. Papež ani kněz ve stavu smrtelného hříchu nejsou pravými křesťany, úkony, které činí, jsou neplatné a věřící je nemusí poslouchat. Viklef žádal, aby světská moc trestala duchovní, když hřešili. Protože ani světský pán není pánem, když smrtelně hřešil Ibid., s Transsubstanciace = přesvědčení, že po pronesení konsekračních slov se chléb a víno změní v tělo a krev Krista změna jedné podstaty v druhou = přepodstatnění. 26 LANE, T. Dějiny křesťanského myšlení. Praha : Návrat domů, 1996, s

17 5. ŽIVOT A DÍLO MISTRA JANA HUSA Jan Hus se narodil v roce 1369 (podle jiných údajů až v roce 1371) v Husinci na Prachaticku či vhusinci u Prahy. Většina novějších historiků se ovšem přiklání k jihočeskému Husinci. Pocházel z rodiny sedláků. 27 O jeho dětství mnoho nevíme, většinou jde pouze o legendy. Po absolvování základního vzdělání v městské škole v Prachaticích odešel vroce 1390 studovat do Prahy. Jan Hus byl spíše lehkomyslným a průměrným studentem, účastnícím se obvyklých studentských radovánek. Poté u něj však zaznamenáváme přerod. Profesor Čornej uvádí: Z relativně konformního mladého muže se stal člověkem, který nalezl své poslání v opravdové službě Bohu i věřícím a v upřímné snaze o nápravu církve Husovo působení na univerzitě Nejdříve Jan Hus absolvoval artistickou fakultu Pražské univerzity, kterou ukončil v roce 1396 s hodností mistr svobodných umění a ve stejném roce se také stal bakalářem teologie. Ke konci 14. století byla pražská univerzita významným evropským střediskem, působili zde mistři čtyř národů (českého, polského, saského a bavorského). Během působení na univerzitě byl Hus nejvíce ovlivněn svým učitelem Stanislavem ze Znojma, z jeho 27 BÍLEK, J. Hádanky naší minulosti 7. Praha : Knižní klub, 2007, s ČORNEJ, P. Velké dějiny zemí Koruny české V. Praha : Paseka, 2007, s

18 vrstevníků můžeme jmenovat např. Štěpána z Pálče. Od roku 1398 přednášel na fakultě svobodných umění. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze. Během těchto let se seznámil s Viklefovými spisy, které byly inspirací pro jeho odbornou práci i pro pozdější kazatelskou činnost Od první chvíle byl Hus těmito spisy nadšen, především Viklefovými idejemi a jeho odsouzením soudobé církve. 29 Výborným znalcem jeho děl byl Husův učitel Stanislav ze Znojma, mezi jeho příznivce patřili i Stanislavovi žáci Štěpán z Pálče či Jakoubek ze Stříbra. Z Anglie Viklefovy práce přivážel i Jeroným Pražský, který trávil léta na oxfordské univerzitě. Viklef zaujal české mistry nejen jako církevní reformátor, ale i jako filozof, a to především svým pohledem na univerzálie. Zatímco na české univerzitě a na mnoha místech v Evropě převládal nominalismus 30, Viklef hlásal realismus 31. Spolu s tímto náhledem se na univerzitě ještě více vyostřily vztahy mezi českými mistry a mistry jiných národností a dochází ke sporům o Viklefa. Zatímco čeští mistři dílo anglického učence hájili, ostatní mistři poukazovali na to, že je Viklef kacíř. 32 Jan Viklef měl na českou univerzitní obec velký vliv i v oblasti pojímání eucharistie. V tomto bodě se však Hus s Viklefem rozcházel, jak to vyplývá z Husova spisu De corpore Christi - O těle Kristově z roku Hus zde argumentuje: Kristus se sám v evangeliích Nového zákona nazývá chlebem (např. "Já jsem chléb života", J 6, 48). Na základě toho Hus dokládá, že je-li v hostii přítomen Kristus, je v ní zároveň i chléb. Nejde však o slovíčkaření s dvojím významem pojmu "chléb", protože v Husově pojetí v hostii po konsekraci nezůstává chléb materiální (panis materialis), chléb z mouky, nýbrž chléb přepodstatněný (panis transsubstantiatus) tedy chléb nadpodstatný (panis supersubstancialis). Jinak řečeno lze v souladu s Písmem tuto hostii nazývat chlebem, ale je třeba si zároveň uvědomit, že tento "chléb" vznikl transsubstanciací. Otázku, co je výsledkem této proměny ponechává Hus opět 29 KEJŘ. J. Jan Hus známý i neznámý. Praha : Karolinum, 2009, s obecniny jsou pouhá jména (nomina, z lat. nomen), která existují pouze v naší mysli jako abstrakta, slouží nám k pojmenování jednotlivostí, a existují tudíž až po nich (post rem) 31 obecné pojmy existují sami o sobě, reálně, před jednotlivinami a nezávisle na nich (ante rem) 32 LÁŠEK, J. B. Kristův svědek Mistr Jan Hus. Praha : Blahoslav, 1991, s Ibid., s

19 otevřenou a odkazuje ji na univerzitní půdu, kde se může stát předmětem teologické diskuse. 34 Němečtí mistři si na základě nových myšlenek šířících se pražskou universitou několikrát stěžovali papeži, že se na škole rozmáhá kacířská remanenční nauka, jak ji hlásal Viklef ve svých pozdních pracích. Viclefovo učení o remanenci bylo zakázáno synodami arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka v letech 1406 a V zimním semestru v letech 1401/1402 byl Jan Hus zvolen děkanem na artistické fakultě. Od roku 1402 se ujal kazatelství v Betlémské kapli po mistru Štěpánovi z Kolína, který byl nejen Husovým předchůdcem, ale v mnoha věcech i osobním vzorem. Téhož roku se stal i správcem Betlémské kaple, kterou založil roku 1391 movitý kupec Jan z Milheimu, aby sloužila jako středisko reformního kazatelství. 36. Už zakládací listina stanovila, aby zdejší kazatelé vykládali slovo boží českým jazykem. Hus kritizoval bohaté církevní hodnostáře a poukazoval na nešvary bohatého panstva. Získal si tím obdiv široké vrstvy pražské společnosti, od chudých lidí až po královskou společnost. Lidé byli nadšeni, když slyšeli názory, které oni nahlas vyslovit nesměli Husova nejznámější kázání v Betlémské kapli Známá jsou kázání z 5. prosince 1404 Hus kázal na památku výročí smrti císaře Karla IV. a dále pak 29. listopadu 1378 na slavnosti před kněžstvem, kde jej napomínal k čistotě života a varoval před svatokupectvím. Přízeň arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka dodala Husovi odvahu vystoupit proti kněžstvu přímo a příkře. 34 Gelbič M., Sabolčák T., Motyčka J. Husitstvi. Husův vztah k učení o remanenci [online] [cit ] Dostupné z: 35 Kejř.J. Husův proces. Praha : Vyšehrad, 2000, s KLÍMA, V.J. Mistr Jan Hus. Praha : Melantrich, s

20 O tom, že Hus stále stoupal v očích pražského arcibiskupa svědčí událost, kdy 9. července 1404 arcibiskup dobyl hrad Zoulov a Hus, jako duchovní rádce odsouzeného, vedl loupeživého rytíře Zoulu na popraviště a přiměl ho k veřejnému pokání října 1405 vystoupil jako synodální kazatel ve jménu arcibiskupa velmi příkře proti zlořádům kněžstva. Toto kázání je považováno za jedno z nejlepších a nejostřejších Husových prací. Významné kázání začíná slovy z 22. kapitoly evangelia sv. Matouše: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své. Samotný výklad má dvě části. Hus zde kázal, že hříšníci Boha nemilují a tím neplní Boží přikázání, dále vytýkal smilstvo, které bylo rozšířené mezi tehdejším duchovním stavem a dále pak kázal, že každý má milovat Boha a vyvarovat se hříchů, zvláště pak svatokupectví. Právě smilstvo a svatokupectví byly hlavní podstatou celého kázání, kdy se Hus ostrými a rozhořčenými slovy snažil přimět posluchače k nápravě. 38 Osmnáctého října roku 1407 kázal Hus naposledy na pražské synodě kněžské v domě arcibiskupově, toto kázání se rovněž stalo slavným a začíná slovy sv. Pavla 6. kap. Efezským: Stůjte tehdy, majíce podpásaná bedra svá pravdou a oblečeni jsouce v pancíř spravedlnosti, a obuté majíce nohy v hotovost k evangelium pokoje. Hus zde duchovenstvo nabádá, aby nebralo lidem odúmrť a nekupčilo s očistcem. 39 Kolem roku 1408 vyšly Husovy české spisy Devět kusů zlatých, O sedmi smrtelných hříších, Zrcadlo hříšníka menší a české mešní písně. Svým učením si Jan Hus získal podporu těch nejvyšších míst. Hus byl podporován samotným králem Václavem IV. Lucemburským, který vroce 1409 vydáním Dekretu kutnohorského zajistil na pražské univerzitě hlasovací převahu české straně nad stranou německou. Po odchodu německých mistrů se Hus stal rektorem University. Podle Jaroslava Kadlece (1991) zastával úřad rektora dvakrát, podle novějších studií se předpokládá, že to bylo jen jednou. 37 FLAJŠHANS, V. Mistra Jana Husi sebrané spisy. svazek I. Praha : J. Bursík, 1904, s FLAJŠHANS, V. Mistra Jana Husi sebrané spisy. svazek I. Praha : J. Bursík, s Ibid., s

21 Husova literární činnost začala již v době jeho univerzitního působení. Jedná se o latinské výklady určené k univerzitním přednáškám (např. Super quattuor Sententiarum, , výklad Čtyř knih sentencí Petra Lombarda, sbírka výroků autorit vyjadřujících se k teologickým a jiným problémům) či promoční a další promluvy. V roce 1409 nastal již zmiňovaný spor o dvojpapežství a byl svolán koncil v Pise, kde měli oba stávající papežové odstoupit ihned po zvolení nového papeže. Novým papežem byl zvolen Alexandr V.. Ovšem papež římský a papež avignonský se odmítli vzdát funkce a nový papež musel zůstat v Pise. Na krátkou dobu vzniklo období, kdy úřad papeže zastávali tři papežové najednou. Papež zvolený v Pise roku 1410 zemřel, ale jeho úřad ihned převzal nový papež Jan XXIII.. Otázka věrnosti papeži se stala hlavním dělítkem mezi národy i uvnitř národů. Čeští univerzitní mistři se postavili na stranu papeže Benedikta XIII., který nebyl příliš populární ve vládnoucích kruzích. Současně české křídlo bylo spojováno s reformními myšlenkami a s Viklefovým učením, které bylo předmětem sváru. V roce 1410 pro dlouho trvající a opětovné spory nařídil pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Háznburka ( ) spálit Viklefovy spisy. Pražský arcibiskup byl nejprve příznivcem církevně reformních snah českých mistrů zval Husa opětovně za synodálního kazatele a netajil se souhlasem s jeho řečmi, tepajícími svatokupectví, mnohoobročnictví a nevázaný život kléru. 40 Ovšem jako církevní představitel nemohl přihlížet šíření Viclefových myšlenek. Papežská kurie ho vyzývala k zastavení šíření Viklefových myšlenek. Toto oddálilo Husa od arcibiskupa, protože Hus vystoupil na obhajobu Viklefa a napsal spis: De libris hereticorum legendis - O čtení kacířských knih a dále pak spis Replica caontra occultum adversarium- Replika proti skrytým nepřátelům. Dokonce na Viclefovu podporu svolal velkou universitní disputaci a i přes odpor papeže dál kázal v Betlémské kapli. 41 V této době stále ještě Hus měl plnou podporu krále. 40 KADLEC, J. Přehled českých církevních dějin 1. Praha : Zvon, 1991, s LÁŠEK, J. B. Kristův svědek Mistr Jan Hus. Praha : Blahoslav, 1991, s

22 V červnu 1410 byla nad Husem vyhlášena první klatba, v Praze mu bylo také zakázáno kázat mimo kostely. Později byl Mistr Jan předvolán před papežský soud, který měl s konečnou platností vyřešit spory mezi ním a arcibiskupem. Vyostření situace nastalo v červnu roku 1412, kdy byla do Prahy doručena bula papeže Jana XXIII., ve které se vyhlašuje křížová výprava proti neapolskému králi Ladislavovi a udělují se odpustky tomu, kdo se jí buď účastní, nebo ji nějak podpoří. Na univerzitě byla uspořádána veřejná disputace o legitimnosti vyhlášení tohoto křižáckého tažení. Hus okamžitě vystoupil proti bule a odpustkům. Dostal se tak do přímého střetu s papežskou stolicí. Jde o rozhodující okamžik v Husově životě. Zatímco do této doby se potýkal pouze s českými církevními představiteli či jinými svými odpůrci, nyní útočil přímo na nejvyšší církevní autoritu. A dál přes zákazy krále, arcibiskupa či jiných univerzitních mistrů (v této době již Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče vystupují proti němu) kázal proti odpustkům a jejich vymáhání. Tento čin ho definitivně postavil za hranice církevního smýšlení. Tímto krokem také ztratil královu ochranu, protože se od něho odklonil i král Václav IV.. Dokud Hus totiž svou kritiku zaměřoval pouze do řad kněžstva a psal latinsky. Byl to pro arcibiskupa i krále žádaným kritikem. Když však začal veřejně kritizovat poměry v církvi v češtině a z Betlémské kaple vyzýval lid k opravnému jednání, začal být pro krále i církev nepohodlný 42. Lidé se začali bouřit a v ulicích Prahy propukaly protiodpustkové rebelie, čímž byl porušen zákaz srocování lidu. Za porušení tohoto zákazu byli popraveni tři Husovi mladí posluchači z Betlémské kaple 43. Husovi odpůrci se snažili o co nejpřísnější zásah papežské kurie proti Husovi. Proto i teologická fakulta (v jejímž vedení byli v této době Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče) odsoudila 45 Viklefových článků a navíc ještě dalších šest, mezi 42 LÁŠEK, J. B. Kristův svědek Mistr Jan Hus. Praha : Blahoslav, 1991, s Ibid., s

23 nimi též popírání odpustků. V červenci 1412 vyhlásil nový Husův soudce, kardinál Stephaneschi, proti Husovi ztížení Colonnovy klatby kvůli nedostavení se k soudu a poté v říjnu 1412 byla veřejně vyhlášena nad Husem klatba, se kterou byl spojen interdikt nad Prahou. 44 Hrozilo, že papež označí za kacíře i krále. Hus odešel zprahy. Tajně pobýval na různých místech, později se usadil na Kozím hrádku a na Krakovci, kde se dále věnoval kazatelské činnosti a psaní Husova literární činnost Na konci roku 1412 a v roce 1413 vznikla celá řada spisů, které mají pro pochopení Husova díla zásadní význam. Mezi tyto spisy patří dílo Výklad víry, desatera a páteře; zpracování myšlenek Bernardových a Augustinových v nábožensko - morálním traktátu Zrcadlo člověka hříšného větší; O šesti bludech; Provázek tříramenný, ve kterém Hus uvádí základní myšlenku, že ke spáse nás táhne jeden provázek, spletený ze tří pramínků: víry, naděje a lásky. Mezi tyto spisy patří i Postila, která patří mezi nejznámější Husova díla. Je to souhrn kázání, které jsou řazeny chronologicky podle církevního roku. Tento sborník českých kázání je určený prostým lidem. Hus zde ukazuje na zkázu mravů, především u duchovenstva. Na sklonku roku 1412 Hus napsal spis Dcerka, který je nábožensko - výchovným traktátem. Tento spis je věnovaný ženám, především jeho věrným posluchačkám, které bydlely blízko Betléma a chodily na jeho kázání. Je to jeden z nejkrásnějších a nejdojemnějších spisů. 45 Hus v něm líčí radosti vyvolených i muka zatracených, učí vážit si odplaty nebeské, navádí k lásce k Bohu a k pokání za hříchy. Kniha je rozdělena na deset kapitol, které vždy začínají oslovením: Slyš, dcerko, a viz a přichyl ucho své, 44 Exkomunikace (z latiny vyloučení, dříve klatba) je prvním a nejtěžším nápravným trestem, který církev udílí za závažné přestupky (odpadnutí od víry, blud, rozkol, potrat aj.). Trestem je věřící zbaven plnosti církevního života, je omezen ve výkonu svých práv a nesmí se podílet na duchovních dobrech (účast na mši, přijímat či udělovat svátosti, zastávat církevní úřad). 45 FLAJŠHANS, V. Mistra Jana Husi sebrané spisy. svazek I. Praha : J. Bursík,

24 odvozeným ze žalmu. V první kapitole Hus říká, jak je důležité, aby ženy poznaly samy sebe, protože jen tak se budou moci přiblížit Bohu svou duši. Když poznají sebe, tak více budou moci poznat Boha a čím více poznají Boha, tím ho budou více milovat, pak dcerky poznají, že Bůh bude více milovat je. Bůh kvůli lidem vydal svého jediného milovaného syna na krutou smrt, aby nezahynuli na věky: A abys nezhynouc byla radosti věčné, dal Bůh Otec Syna jediného, Boha pravého, sobě rovného, a on Syn dal se sám ze tebe na smrt velmi ohavnou a velmi krutou, abys nezahynula na věky, on nejlepší, nejkrasší, nejmoudřejší, nejbohatší a tak nejoslavenější! Hus rozděluje duši do tři části: paměť, rozum a vůli. Paměť na Boha vzpomíná, rozum k němu hledí a vůle se ho drží. Když dcerka pozná tyto části, shledá, že je též podobna Bohu, který je tvořen Otcem, synem a Duchem svatým. Ve druhé kapitole Hus ženám říká, aby poznaly své svědomí. Svědomí totiž budou muset v soudný den odhalit Bohu i lidem. Autor je nabádá, aby se vyvarovaly zla a bludu ve svém svědomí, protože: svědomí sluhy Božího má být pokorné a smutné, aby se pokora držela od pýchy, a tesknost od chlípnosti nebo od marného veselí. Třetí kapitola říká ženám, že je nutné, aby poznaly nynější bídu života a to hlavně bídu duše, když v ní není božská milost. Život sice provází i bída těla, ale žádné světské veselí nemůže být bez nějaké bolesti. Ve čtvrté kapitole Hus říká, že je třeba poznat pokušení. Bůh vždy pokouší dobře a spravedlivě, člověk někdy dobře, ale i někdy zle a ďábel jenom zle. Člověk musí odolat ďáblovým svodům. V páté kapitole Hus odhaluje tři nepřátele pro člověka a to: tělo, svět a ďábla. Tito nepřátelé chtějí všechny lidi porazit. Člověk musí volat o pomoc k Bohu, aby mu pomohl a vysvobodil ho. V šesté kapitole Hus nabádá, jak je důležité činit pokání, minulých hříchů litovat a jiných se už nedopouštět, plakat za své hříchy a ukázat své srdce Bohu. Je třeba činit pokání a modlitbu, protože pokáním se člověk pozná, dokonce i ten, co byl ztracen dojde smíření s Bohem. V sedmé kapitole Hus říká ženám, aby si vážily důstojnosti a čistoty své duše, protože duše je Bohu vzácnější než nebe a země. Duše svatá je chrámem božím a kvůli ní byl syn Boží přibit na kříž. V osmé kapitole je ženám řečeno, aby očekávaly Boží soud, protože hříšník v něm bude odsouzen, zatracen a poslán do pekel do věčného ohně. V deváté kapitole ženy Hus nabádal, aby poslouchaly své Pána a očekávaly království nebeské. Měly by oprostit svůj rozum a 24

25 vůli od marných myšlenek a žádostí. Rozum bude nasycen životem věčným pocházejícím od Otce, pravého Boha, Syna a Ducha svatého. Toto nasycení bez nedostatků začíná v poznání a v tomto poznání budou mít útěchu a radost. Kapitola desátá ženám říká, jak je důležité, aby milovaly Pána Boha. Mohou zapomenout na všechny předešlé nabádání, ale kdo miluje Boha a jedná v jeho vůli, nemůže být ve smrtelném hříchu. Bůh volí jen to dobré a když oni budou s Bohem, tak jako dobré budou milovány. Hus ženy a dívky vyzývá, aby poznaly a milovaly Boha a aby bojovaly se světem, tělem i ďáblem. Hus jim přeje, aby jejich práce se obrátila v odpočinutí, smutek v radost a po temnotách tohoto světa viděly slunce spravedlnosti Ježíše Krista. Tento spis ovlivnil pojetí žen ve středověku. V Husově době se na ženy pohlíželo jako na nositelky dědičného hříchu. Díky tomuto spisu Hus zasáhl do zastaralého středověkého názoru a na ženy se začalo nahlížet více pozitivně. Ke spisům napsaným na přelomu let 1412 a 1413 patří i Knížky o svatokupectví. Tento traktát patří mezi nejbojovnější a nejostřejší Husovo dílo. Kritizuje v něm tehdejší soudobou společnost, jak duchovní, tak světskou. Za svatokupectví Hus považuje, pokud někdo vymáhá poplatky za církevní obřady, tj. křty, pohřby, mše, modlitby atd. nehledě na chudobu věřících. Hus zde obvinil celou římskou církev, že se odchýlila od původních náboženských ideálů a Bible. Také se zde se věnuje problematice boje proti svatokupectví. Říká, že je nutné, aby se do tohoto boje zapojili všichni lidé a aby nespoléhali na papeže, který sám může být svatokupcem. Spis končí radou pro duchovní, jak nejlépe se tohoto jednání vyvarovat. Staví zde na příkladu Ježíše Krista, kterého by měli následovat jako svého mistra a vůdce. Protož, věrný křesťane, hladaj pravdy, slyš pravdy, uč pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, braň pravdy až do smrti 46 Hus psal i latinské spisy, některé z nich jsou obranou proti útoku jeho odpůrců např. Odpověď na spis Mistra Stanislava ze Znojma či odpověď na spis Mistra Štěpána z Pálče, ale nejdůležitějším z latinských spisů je De Ecclesia - O církvi (Hus, J. O církvi. 1. vyd. Praha : ČSAV, 1965). 46 HUS, J. Knížky o svatokupectví. Praha : ČSAV,

26 Tento spis se dělí do dvou částí: Prvních deset kapitol je pojato jako Husův výklad o církvi. Hus zde vykládá své názory, které jsou opírány o citace autorit. Podává poměrně nepolemický výklad církve jako souhrnu lidí předurčených ke spasení. V části druhé ( kapitola) nacházíme spíše útoky na církevní představitele a objevuje se zde doktorská rada, kdy Hus jmenuje konkrétní autory a rozvíjí ostrou polemiku. Ukazuje, co ho vede k tomu, že se staví proti stávajícímu řádu. Vyslovuje se proti papežství, zastává názor, že papež, který žije v hříchu, není hlavou církve, dokonce není ani jejím členem. Tak je ovšem možno odepřít papeži poslušnost a neuznávat jeho autoritu. Hus nevidí hodnotu a důstojnost člověka v jeho společenském postavení a úřadě, který zastává, ale v jeho životě mravném a zbožném, či nemravném a bezbožném. I nadále u kurie probíhal Husův soudní spor a Hus musel čelit útokům na svou osobu. V létě roku 1414 přesídlil z Kozího hrádku na hrad Krakovec, kde kázal a připravoval si řeč, se kterou chtěl vystoupit na kostnickém koncilu. Tato řeč má název Sermo de pacem - O smíru Koncil v Kostnici V roce 1413 začal církevní koncil v Kostnici, který svolal papež Jan XXIII. Jeho předsedou byl císař Zikmund. Husův případ měl být jen okrajovou záležitostí. Koncil měl řešit především sjednocení církve, otázky věroučné a církevní reformu. Hus obdržel dvakrát výzvu od Zikmunda prostřednictvím jeho poslů, aby se na koncil dostavil a mohl tak hájit pověst svou i království. 47 Kromě toho byl také Hus vystaven tlaku domácích i zahraničních církevních hodnostářů, kteří žádali zakročení v otázce kacířství v Čechách. 47 KEJŘ.J. Husův proces. Praha : Vyšehrad, 2000, s

27 Jedenáctého října 1414 se Hus vydal z Krakovce u Rakovníka na cestu do Kostnice, kam dorazil 3. listopadu roku Až o tři dny později obdržel slíbený glejt od krále Zikmunda. Více než svobodnou a bezplatnou cestu římský král Husovi zaručit nemohl, neboť církevní soud koncilu se vymykal jeho přímé pravomoci. Teoreticky vzato mohl trvat na Husově svobodném pobytu před jeho odsouzením a popřípadě odepřít provedení rozsudku. 48 Hus očekával, že bude moci hájit své učení ve veřejných disputacích, ale v listopadu byl uvězněn v dominikánském klášteře a byl s ním zahájen proces. Teprve 5. června 1415 mu bylo umožněno veřejné slyšení před koncilem. Zikmund se snažil, aby byl Hus propuštěn, ale docílil pouze toho, že se zlepšili podmínky věznění a Husovi bylo umožněno veřejné slyšení. Hus znovu mohl psát listy a byly mu též umožněny návštěvy přátel. Hus musel odpovídat na žalobní články vyňaté z jeho vlastních děl, ale také obhajoval svůj postoj k Viklifově tezím. Ve vězení vznikla díla jako De sacramento cortóris et sanguinis Christi - O svátosti těla a krve Kristovy, De sanguine Christi sub specie vini - O krvi Kristově pod způsobou vína, De poenitetia - O pokání a De peccato mortali - O smrtelném hříchu. 49 Z vězení psal Hus i listy svým přátelům. Události v Kostnici vyvrcholily tím, že Hus definitivně ztratil podporu krále Zikmunda. Ani po dlouhém vězení, tělesných trestech a psychickém tlaku Hus neustoupil ze svých názorů a odmítl přijmout, co mu bylo předloženo v odvolací listině a o čem byl přesvědčen, že z Betlémské kaple ve svých kázáních neučil. Většina odsouzených článků pocházela ze spisu De Ecclesia. Hus se brání tím, že dává mezi jednotlivé články svůj výklad, jak byl text myšlen. Konečné znění obsahovalo 30 článků, které byly Husovi předloženy a byly součástí rozsudku. Poslední Husova obrana proběhla 18. června. Hus bránil své učení - věřil, že je správné. Na konec obrany Hus připsal: Již zbývá mi odvolati a odpřísáhnouti a podrobiti se podivuhodnému pokání nebo býti spálen. Otec i Syn i Duch svatý, jeden Bůh, v nějž věřím a důvěřuji, dá mi na přímluvu všech svatých a lidí spravedlivých, ducha rady a síly, abych 48 ŠMAHEL, F. Husitská revoluce II..Praha : Karolinum, 1996, s LÁŠEK, J. B. Kristův svědek Mistr Jan Hus. Praha : Blahoslav, 1991, s

28 mohl uniknouti osidlům satanovým a až do konce vytrvati v milosti jeho. 50 Husovi byly nabízeny i mírné odvolací formule, ale ani s nimi nesouhlasil. Očekával rozsudek smrti, protože viděl, že koncil o své pravdě nepřesvědčil. Šestého července roku 1415 proběhlo poslední slyšení před koncilem. Následoval rozsudek, který spočíval v degradaci ze stavu světského, spálením jeho knih a odevzdání rameni světskému. 51 Trest byl pak vykonán na hranici před městskými hradbami Kostnice. Mistr Jan Hus byl upálen na hranici jako kacíř. Kati Husův popel vyhrabali a hodili ho do Rýna, aby z Husa, jako z kacíře, nic nezůstalo a aby jeho příznivci a přátelé nemohli uctívat jeho ostatky. Hus ale dobře věděl, že jeho smrt bude mít v Čechách obrovský ohlas. Po Husově smrti se zvedla vlna protestů ústících v husitské války. Na místě, kde stála hranice, je dnes pamětní kámen. O kostnickém procesu s Mistrem Janem Husem podal svědectví přímý účastník Petr z Mladoňovic ve svém latinském spise, který je znám pod názvem Pašije mistra Jana Husi ( ). 6. VLIV HUSOVÝCH MYŠLENEK A ČINŮ NA VZDĚLÁVÁNÍ VZDĚLANOST V 15. A 16. STOLETÍ 6.1. Husův biblismus 50 FLAJŠHANS, V. Mistra Jana Husi sebrané spisy, díl I. Praha : J. Bursík, 1904, s KEJŘ. J. Husův proces, Praha : Vyšehrad, 2000, s

29 Spolu se společenskými proměnami se prohlubovala vzdělanost a kulturní úroveň obyvatelstva. Lidé se stále více zaměřovali na praktičnost. Obchodníci i řemeslníci museli kromě svého povolání zvládnout i základy čtení, psaní a počítání. Vzdělání přesto stále bylo soukromou věci. Rozhodovala o něm rodina a společenské postavení. S příchodem Jana Husa a husitského hnutí se začali vzdělávat i poddaní, což mělo souvislost s reformním myšlením: každý má právo číst Písmo. Husovo nábožensky a sociálně reformní úsilí se obracelo k nejširším vrstvám obyvatelstva. Husovy reformní ideje vycházejí z Písma, které mu je jediným soudcem. Písmem by se také mělo řídit svědomí, když rozhoduje zda být poslušný nejvyšší vrchnosti. Toto Husovo stanovisko vyžaduje, aby Písmo znali všichni. Hus vyzdvihl mateřský jazyk oproti latině. Biblismus je pak základem pro šíření elementárního vzdělávání mezi příslušníky husitského hnutí ve všech společenských vrstvách. To, že se člověk stává posuzovatelem správnosti a křesťanskosti svého jednání, mělo velký význam pro výchovu. Výchova musí vést k samostatnosti. Hus je také autorem nejstaršího českého pokusu o periodizaci lidského života, který dělí na šest základních věkových období: nemluvnosť, mladosť, dorostlosť, mocnosť, starosť a šietnosť. Hus ve spisu De ortografica bohemica (O českém pravopisu) pobízí k samostatnosti žáků. Tento spis také přihlíží k potřebám čtení začátečníků. Elementární vzdělávání je nezbytnou součástí Husova zájmu a je na něm závislá i jeho reformátorská činnost. Hus také zjednodušil český pravopis, zavedl diakritická znaménka. Didaktickou pomůckou pro osvojení abecedy bylo několik vět nábožného poučení, které měly žákům pomoci si abecedu snáze zapamatovat. Na tehdejší dobu bylo toto velkým pokrokem, protože nebylo třeba se učit celou abecedu najednou. 52 K mládeži se Hus obrací svými katechismy, kde hlavní důraz klade na mravní život. Jan Hus se také zabývá výchovou a životem křesťanské ženy. Dobová společnost především díky církvi pohlížela na ženy velmi příkře a viděla je jako nositelky dědičného 52 KUBÁLEK, J., HENDRICH, J., ŠIMEK, F. Naše slabikáře. Praha : Státní nakladatelství

30 hříchu. Hus pohled na ženy je pozitivní. Ve spisu Dcerka se jemným a laskavým tónem obrací kženám, líčí v něm radosti vyvolených i muka zatracených, učí vážit si odplaty nebeské, navádí k lásce k Bohu a k pokání za hříchy. Ženy podle Husa mají také právo na vzdělání stejně jako muži Sociální důsledky Husova myšlenka, že jedině Písmo je soudcem a na jeho základě je možné odepřít poslušnost církevní autoritě, má sociálně revoluční význam. Úsilí o její praktické uplatnění má velký význam pro lidové vzdělání. Aby bylo možné realizovat tuto myšlenku, bylo nutné poskytnout všem takové vzdělání, aby se mohli sami podle Písma rozhodovat. Znalost čtení a psaní pak rozšířilo husitství a odstranilo odmítavý postoj k ženského vzdělání Jednota bratrská Na biblismus husitství a na úsilí o mravní očistu navázala Jednota bratrská. Jednota bratrská vznikla po porážce radikálního husitství, kdy se husitství a jeho sociální a náboženský radikalismus rozplynul a zbylo jen formální kališnictví. Rozptýlené zbytky táborských nedovolovaly zapomínat ideje prostého křesťanství, které vyzdvihovalo mravní hodnoty prvotního křesťanského společenství odmítajícího bohatství a sociální nerovnost. Tyto myšlenky měly nadále příznivou půdu v prostředí prostých řemeslníků, menších samostatných hospodářů a venkovských námezdních pracovníků. Úsilí o mravní čistotu bez revolučních tendencí se uplatnilo mezi těmito prostými lidmi. Duchovním otcem tohoto stanoviska byl Petr Chelčický ( ). Ve svém hlavním spise Sieť viery odsuzuje kněží a mnichy. Člověk má být silou své křesťanské víry vytažen ze světa. Nepřiznává právo na pozemské souzení, odmítá válku a násilí jako řešení vztahů mezi lidmi. Zdůrazňuje křesťanskou rovnost a diktaturu lásky. 30