Příručka. k provedení. Směrnice. o službách

Transkript

1 Příručka k provedení Směrnice o službách

2 Prohlášení o vyloučení odpovědnosti Tento dokument, který vypracovaly útvary generálního ředitelství pro vnitřní trh a služby, není pro Evropskou komisi jakožto orgán závazný. Upozorňuje se, že Evropská komise může po podrobném přezkoumání vnitrostátních prováděcích opatření zaujmout jiné stanovisko, než je uvedeno v tomto dokumentu, např. co se týká řízení pro nesplnění povinností. Tento dokument je k dispozici na internetu a lze si jej ve všech úředních jazycích EU stáhnout ze serveru Europa na adrese: Europe Direct je služba, která vám pomůže odpovědět na otázky týkající se Evropské unie Bezplatná telefonní linka (*): (*) Někteří operátoři mobilních sítí neumožňují přístup k číslům nebo mohou tyto hovory účtovat. Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu. Můžete se s nimi seznámit na evropském serveru ( Katalogové údaje jsou uvedeny na konci této publikace. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2007 ISBN Evropská společenství, 2007 Kopírování je povoleno pouze se souhlasem autora. Printed in Italy Vytištěno na neběleném papíře

3 Úvod 7 1. Obecné otázky Vztah směrnice ke Smlouvě o ES Způsob provádění Prováděcí právní předpisy Nelegislativní prováděcí opatření Následná opatření 9 2. Oblast působnosti směrnice Dotčené služby Pojetí služby Služby vyloučené z oblasti působnosti směrnice Oblast daní Vztah k volnému pohybu zboží Dotčení poskytovatelé Dotčené požadavky Pojetí požadavku Obecné požadavky, které se nedotýkají přístupu k činnosti poskytování služeb nebo jejího výkonu Požadavky, jimiž se řídí přístup k prostředkům z veřejných zdrojů Vztah mezi směrnicí a konkrétními oblastmi práva nebo politiky Trestní právo Pracovní právo a právní předpisy týkající se sociálního zabezpečení Základní práva Mezinárodní právo soukromé Vztah mezi směrnicí a ostatními ustanoveními práva Společenství Správní zjednodušení Zjednodušení postupů a formalit použitelných na poskytovatele služeb Jednotná kontaktní místa Zřízení jednotných kontaktních míst Splnění postupů a formalit prostřednictvím jednotných kontaktních míst Informace a pomoc poskytované jednotnými kontaktními místy Informace, které mají být poskytovány Pomoc, která má být poskytována Podpora používání jiných jazyků Elektronické postupy Rozsah povinnosti zajistit elektronické postupy Zavedení elektronických postupů 22

4 6. Svoboda usazování Povolovací režimy a postupy Určení a vyhodnocení povolovacích režimů Podmínky pro udělení povolení Nepřekrývání požadavků a kontrol Doba platnosti povolení Územní rozsah Omezení počtu povolení Povinnost uvést důvody a právo na odvolání Povolovací postupy Zakázané požadavky týkající se usazení Zákaz požadavků založených přímo či nepřímo na státní příslušnosti Zákaz požadavků omezujících usazení poskytovatelů služeb na jeden členský stát Zákaz požadavků omezujících volbu poskytovatele služeb mezi hlavní a vedlejší provozovnou Zákaz podmínek reciprocity Zákaz ekonomických prověrek Zákaz zapojení konkurenčních hospodářských subjektů do rozhodování příslušných orgánů Zákaz povinnosti získat finanční záruky nebo pojištění od hospodářských subjektů usazených v témže členském státě Zákaz povinnosti být po určitou dobu předběžně registrován nebo již dříve po určitou dobu vykonávat danou činnost v témže členském státě Požadavky podléhající hodnocení Množstevní nebo územní omezení Povinnost poskytovatele mít určitou právní formu Požadavky související s držením podílu na kapitálu společnosti Požadavky vyhrazující přístup k poskytování některých služeb určitým poskytovatelům Zákaz vlastnit více než jednu provozovnu na území stejného členského státu Povinnosti týkající se minimálního počtu zaměstnanců Povinnost používat pevně stanovené minimální nebo maximální sazby Povinnost poskytovatele poskytovat společně se svou službou i jiné zvláštní služby Volný pohyb služeb Volný pohyb služeb a související výjimky Rozlišování mezi usazením a přeshraničním poskytováním služeb Rozsah a účinek volného pohybu služeb Požadavky, které členské státy mohou uložit na přeshraniční služby Výjimky v článku 17 směrnice Individuální výjimky podle článku Povinnosti týkající se práv příjemců služeb Omezení, která příjemcům nelze uložit Zásada nepřípustnosti diskriminace Povinnost týkající se pomoci pro příjemce 43

5 8. Kvalita služeb Informace o poskytovatelích a jejich službách Informace, které mají být zpřístupněny z podnětu poskytovatele Informace, které mají být zpřístupněny na žádost příjemce Pojištění profesní odpovědnosti a záruky Povinnosti týkající se pojištění nebo záruk v případě poskytovatelů služeb, kteří představují určité riziko Nezdvojení požadavků na pojištění nebo záruky Obchodní sdělení regulovaných povolání Víceoborové činnosti Zrušení omezení u víceoborových činností Předcházení střetu zájmů a zajištění nezávislosti a nestrannosti poskytovatelů služeb Přezkum právních předpisů a obsah hodnotící zprávy Politika v oblasti kvality služeb Řešení sporů Lepší vyřizování stížností poskytovateli služeb Finanční záruky v případě soudních rozhodnutí Kodexy chování Vypracování společných pravidel na úrovni Společenství Obsah kodexů chování Správní spolupráce Důvody správní spolupráce Základní charakteristiky Vzájemná pomoc Technická podpora ze strany systému pro výměnu informací o vnitřním trhu Výměna informací Povinnost poskytnout na žádost informace Povinnost provést na žádost kontroly Vzájemná pomoc v případě přeshraničního poskytování služeb Rozdělení úkolů v oblasti dohledu mezi členské státy Vzájemná pomoc v případě individuálních výjimek Výstražný mechanismus Přezkum právních předpisů a postup vzájemného hodnocení Cíle a základní přístup Postup stanovený čl. 39 odst. 1 až Přezkum a posouzení právních předpisů Zprávy, jež mají být předloženy Postup vzájemného hodnocení Přezkum a posouzení požadavků uvedených v čl. 15 odst. 2 a služeb obecného hospodářského zájmu Oznámení nových požadavků odpovídajících druhu požadavků uvedených v čl. 15 odst Postup podle čl. 39 odst. 5 55

6 Úv

7 od Cílem směrnice o službách 1 je dosáhnout pokroku na cestě ke skutečnému trhu se službami, aby v největším odvětví evropského hospodářství mohli podniky i spotřebitelé plně využívat příležitostí, které nabízí. Podporou rozvoje skutečně integrovaného vnitřního trhu se službami pomůže směrnice realizovat značný potenciál, pokud jde o hospodářský růst a tvorbu pracovních příležitostí v odvětví služeb v Evropě. Z tohoto důvodu je směrnice o službách hlavním prvkem obnovené Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost 2. Tím, že umožňuje správní zjednodušení, podporuje rovněž agendu pro lepší právní předpisy 3. Směrnice o službách představuje velký krok vpřed při zajištění toho, aby poskytovatelé i příjemci služeb snadněji využívali základních svobod, které jsou zaručeny v článcích 43 a 49 Smlouvy o založení Evropského společenství svobody usazování a volného přeshraničního pohybu služeb. K dosažení tohoto cíle ustanovení směrnice usilují o zjednodušení správních postupů, odstranění překážek pro činnosti poskytování služeb, jakož i o zvýšení vzájemné důvěry mezi členskými státy a důvěry poskytovatelů a spotřebitelů ve vnitřní trh. Směrnice se vztahuje na širokou škálu činností poskytování služeb. Její ustanovení jsou do značné míry založena na judikatuře Evropského soudního dvora týkající se svobody usazování a volného pohybu služeb a doplňují stávající nástroje Společenství, které jsou i nadále plně použitelné. Směrnice kromě toho, že od členských států 4 vyžaduje, aby přijaly konkrétní legislativní opatření, požaduje rovněž, aby zavedly řadu praktických opatření, např. jednotná kontaktní místa pro poskytovatele služeb, elektronické postupy a správní spolupráci. Zavádí také inovativní nástroje, např. přezkum vnitrostátních právních předpisů a postup vzájemného hodnocení. Budou-li tyto různé nástroje náležitě zavedeny, budou podporovat rozvoj vnitřního trhu se službami i po lhůtě stanovené pro provedení směrnice. Je jisté, že směrnice o službách nevyžaduje jen jednorázový akt provedení, nýbrž spouští rovněž dynamický proces, jehož přínosy se objeví postupem času. Je důležité také zdůraznit, že směrnice podpoří práva příjemců služeb, zejména spotřebitelů, a stanoví konkrétní opatření k rozvoji politiky v oblasti kvality služeb v Evropě. K dosažení těchto cílů je nezbytné úplné a včasné provedení směrnice o službách do vnitrostátních právních předpisů. Evropská rada proto na svém zasedání v březnu 2007 dospěla k závěru, že nedávno přijatá směrnice o službách je hlavním nástrojem k uvolnění plného potenciálu odvětví služeb v Evropě. Za vysokou prioritu je nutno považovat úplné, soudržné a včasné provedení jejích ustanovení do vnitrostátních právních předpisů jednotným způsobem. Úplné a včasné provedení směrnice do vnitrostátních právních předpisů členským státům taktéž napomůže při modernizaci jejich vnitrostátní správy a právního rámce. Směrnice byla přijata dne 12. prosince 2006 a musí být členskými státy provedena nejpozději do tří let po svém vyhlášení, tj. do 28. prosince Provedení směrnice o službách představuje pro členské státy nemalý problém a vyžaduje okamžité a značné úsilí. Vzhledem k velké oblasti působnosti a široké škále otázek, jimiž se směrnice zabývá, novosti přístupu a početným opatřením, která mají být zavedena, je zřejmé, že úzká spolupráce a partnerství mezi Komisí a členskými státy budou v tomto případě zvlášť důležité. V souladu se svou obecnou politikou v oblasti lepšího používání právních předpisů Společenství proto Komise nabízí svou pomoc a zavázala se s členskými státy úzce spolupracovat v průběhu celého procesu provádění. To by mělo přispět ke správnému a jednotnému provedení a uplatňování směrnice ze strany všech členských států, zajistit rovné podmínky pro poskytovatele i příjemce služeb a přinést prospěch zejména při zjišťování a řešení problémů v počáteční fázi. Tato prováděcí příručka má členským státům poskytnout technickou pomoc v procesu provádění a je jedním z řady konkrétních doprovodných opatření, pomocí nichž Komise hodlá členským státům pomoci. Je rovněž součástí reakce na žádost, kterou Komise obdržela od Rady na jejím zasedání ve dnech 29. a 30. května 2006, aby členským státům poskytla pomoc při provádění této směrnice 5. Tato příručka není (1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu, Úř. věst. L 376, , s. 36. (2) Sdělení Komise Společně k růstu a zaměstnanosti nový začátek lisabonské strategie KOM (2005) 24, (3) Sdělení Komise Lepší právní předpisy v Evropské unii strategický přezkum KOM (2006) 689, (4) Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (dohoda o EHP) rozšiřuje vnitřní trh na tři státy ESVO: Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Tato příručka má pomoci rovněž těmto státům. (5) Prohlášení v dokumentu Rady č /06 ze dne (

8 vyčerpávající ani právně závazná a nepředepisuje jediný způsob provedení. Usiluje spíše o to, popsat vhodné způsoby provedení, a upozorňuje na důležité otázky v procesu provádění. Vychází z předběžných diskusí s členskými státy a snaží se odpovědět na otázky, které členské státy již vznesly, nebo které lze snadno předvídat. S postupným prováděním vyvstanou další otázky, a proto bude tato příručka v případě potřeby později doplněna. 1. Obecné otázky 1.1 Vztah směrnice ke Smlouvě o ES Stejně jako každý sekundární právní předpis je i směrnici o službách nutno posuzovat v kontextu primárního práva, tj. Smlouvy o založení Evropského společenství (Smlouva o ES), a zejména svobod vnitřního trhu. Směrnici je nutno vykládat a provést v tomto rámci. Musí být rovněž jasné, že záležitosti vyloučené z oblasti působnosti směrnice o službách i nadále plně podléhají Smlouvě o ES. Na vyloučené služby se samozřejmě i nadále vztahuje svoboda usazování a volný pohyb služeb. Vnitrostátní právní předpisy upravující tyto činnosti poskytování služeb musí být v souladu s články 43 a 49 Smlouvy o ES a je nutno respektovat zásady, které Evropský soudní dvůr (ESD) vypracoval na základě uplatňování těchto článků. Je na členských státech, aby zajistily, že jejich právní předpisy jsou v souladu se Smlouvou o ES, jak ji vykládá ESD. Komise bude nadále působit jako strážce Smlouvy o ES a bude členským státům při tomto úkolu napomáhat. 1.2 Způsob provádění Provedení směrnice o službách bude od členských států vyžadovat, aby přijaly kombinaci legislativních a nelegislativních, tj. organizačních nebo praktických, opatření. Směrnice je horizontálním nástrojem, který zahrnuje širokou škálu různých služeb a který bude mít pravděpodobně vliv na značný počet vnitrostátních právních a správních předpisů. Co se týká prováděcích právních předpisů, členské státy budou muset uvážit kombinaci zvláštních a horizontálních legislativních opatření, jež budou pravděpodobně zahrnovat změnu stávajících právních předpisů, jakož i přijetí nových zvláštních právních předpisů a horizontálního rámcového prováděcího předpisu Prováděcí právní předpisy Podle judikatury ESD je zřejmé, že aby bylo zajištěno, že směrnice jsou plně uplatňovány skutkově i právně, členské státy musí stanovit přesný právní rámec v dotyčné oblasti, což umožňuje, aby jednotlivci znali svá práva a uplatňovali je před vnitrostátními soudy 6. To znamená, že členské státy musí stanovit závazné vnitrostátní právní předpisy, aby poskytovatelé a příjemci služeb mohli uplatňovat práva, která jim směrnice o službách uděluje. Některé z těchto článků by bylo možno provést změnami stávajících právních předpisů, např. ustanovení v oblasti povolovacích režimů by v některých členských státech mohla být provedena změnou vnitrostátních právních předpisů zabývajících se správními postupy. V jiných případech, zejména pokud jde o články, které stanoví obecné zásady, např. články 16 nebo 20 směrnice, bude nutno uvážit nový horizontální rámcový právní předpis 7. PŘÍRUČKA K PROVEDENÍ SMĚRNICE O SLUŽBÁCH Právní předpisy horizontální povahy na odpovídající úrovni mohou být zvlášť zapotřebí jako záruka pro případ, že by předpisy v konkrétních oblastech unikly přezkumu, a k zajištění toho, aby byly zahrnuty rovněž činnosti poskytování služeb, které se mohou rozvíjet a být regulovány na vnitrostátní úrovni v budoucnu. Je však zřejmé, že pokud se členské státy rozhodnou provést směrnici nebo některé její články horizontálními právními předpisy, budou muset zajistit, aby tyto horizontální právní předpisy měly přednost před zvláštními právními předpisy. Členské státy budou možná muset upravit rovněž stávající zvláštní právní předpisy, které obsahují požadavky, u nichž směrnice výslovně požaduje, aby byly změněny nebo zrušeny. To se týká např. článků 9, 14 a 15 směrnice o zvláštních požadavcích omezujících svobodu usazování. Dalšími příklady jsou články 24 a 25 směrnice o obchodních sděleních regulovaných povolání a víceoborových činnostech. (6) Viz mimo jiné: rozsudek ze dne 18. ledna 2001, Komise v. Itálie, věc C-162/99; rozsudek ze dne 15. června 1995, Komise v. Lucembursko, věc C-220/94; rozsudek ze dne 30. května 1991, Komise v. Německo, věc C-361/88. (7) Jedním příkladem, kdy byl ze stejných důvodů úspěšně uplatněn takovýto přístup, je provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu, Úř. věst. L 178, , s. 1.

9 PŘÍRUČKA K PROVEDENÍ SMĚRNICE O SLUŽBÁCH Zvláštní pozornost je nutno věnovat právním předpisům, jež obsahují zvláštní pravidla pro poskytovatele služeb usazené v jiných členských státech. Nejsou-li tato pravidla slučitelná se směrnicí a založena na jiných nástrojích Společenství, je nutno je zrušit změnou dotčených právních předpisů. Členské státy musí např. ověřit, zda v jejich právních předpisech existují požadavky týkající se registrace pro poskytovatele usazené v jiných členských státech, kteří chtějí poskytovat služby na jejich území; jestliže takovéto požadavky nejsou stanoveny v jiném nástroji Společenství ani odůvodněné podle článků 16 nebo 17 směrnice, musí být zrušeny. K posouzení úplnosti provedení se členským státům doporučuje, aby použily prováděcí tabulky, jež udávají, jak byla jednotlivá ustanovení směrnice provedena Nelegislativní prováděcí opatření Některá ustanovení směrnice vyžadují provedení zavedením odpovídajících správních opatření a postupů. Tak tomu je např. v případě zřízení jednotných kontaktních míst a vytvoření elektronických postupů. Týká se to rovněž zajištění určení a posouzení právních předpisů, které členské státy budou muset provést před rozhodnutím, zda je nutno právní předpisy změnit nebo zrušit (např. zkontrolovat, zda jsou povolovací režimy opodstatněné, nebo prověřit právní předpisy a určit příslušné požadavky). Ve směrnici dále existují ustanovení, která členským státům ukládají, aby podporovaly opatření soukromých stran (např. poskytovatelů služeb, profesních sdružení nebo sdružení spotřebitelů), např. článek 26 směrnice o kvalitě služeb nebo článek 37 směrnice o kodexech chování na úrovni Společenství. Provedení těchto povinností bude od členských států vyžadovat, aby místo právních předpisů podnikly spíše praktické kroky, např. poskytly pomoc hospodářským subjektům nebo jejich sdružením. Konečně celá kapitola o správní spolupráci vyžaduje zavedení praktických opatření, která jsou nezbytná, aby příslušné orgány v členských státech mohly vzájemně účinně spolupracovat. To všechno jsou povinnosti, u nichž členské státy musí zajistit praktický výsledek (např. zajistit, aby do lhůty pro provedení byla k dispozici jednotná kontaktní místa) nebo přijmout konkrétní opatření (např. ověřit, zda povolovací režimy splňují podmínky stanovené ve směrnici) Následná opatření Směrnice o službách rovněž vyžaduje, aby členské státy přijímaly opatření i po lhůtě pro její provedení v prosinci Tak tomu je zejména v souvislosti s přezkumem právních předpisů a postupem vzájemného hodnocení stanoveným v článku 39 směrnice. Podle čl. 39 odst. 5 směrnice mají členské státy např. trvalou povinnost oznamovat změny v požadavcích na přeshraniční poskytování služeb (obdobná povinnost existuje, co se týká některých požadavků souvisejících s usazováním podle čl. 15 odst. 7 směrnice). Podle čl. 39 odst. 2 směrnice jsou členské státy rovněž povinny účastnit se postupu vzájemného hodnocení, který bude následovat po přezkumu právních předpisů a po předložení zpráv o těchto předpisech. Stejně tak je zřejmé, že se postupem času bude vyvíjet politika v oblasti kvality služeb, jak je stanovena v kapitole V směrnice. 2. Oblast působnosti směrnice 2.1 Dotčené služby Pojetí služby Jako základní pravidlo platí, že se směrnice o službách vztahuje na všechny služby, které z ní nejsou výslovně vyloučeny. Pro začátek je nutno pochopit pojem služba a rozsah činností, který zahrnuje. Pojem služba je v souladu se Smlouvou o ES a související judikaturou ESD vymezen široce 8. Zahrnuje jakoukoliv samostatnou výdělečnou činnost poskytovanou zpravidla za úplatu ve smyslu článku 50 Smlouvy o ES. Ve smyslu Smlouvy o ES a směrnice o službách tudíž platí, že aby činnost představovala službu, musí se jednat o samostatnou výdělečnou činnost, tj. musí být zajišťována poskytovatelem (kterým může být fyzická nebo právnická osoba) mimo závazky plynoucí z pracovní smlouvy 9. Činnost musí být mimoto obvykle poskytována za úplatu; jinými slovy, musí mít hospodářskou povahu. To je nutno u každé činnosti posuzovat individuálně. Pouhá skutečnost, že činnost zajišťuje stát, státní orgán nebo nezisková organizace, neznamená, (8) Viz čl. 4 odst. 1 směrnice. (9) Rozsudek ze dne 12. prosince 1974, Walrave, věc 36/74.

10 že nepředstavuje službu ve smyslu Smlouvy o ES a směrnice o službách 10. Podle judikatury ESD základní charakteristický znak úplaty spočívá ve skutečnosti, že představuje protiplnění za dotčený výkon, což znamená, že musí existovat plnění hospodářské povahy 11. Není důležité, zda úplatu poskytuje příjemce služby nebo třetí strana 12. Je však nutno poznamenat, že ESD v souvislosti se službami spočívajícími ve vyučování, které jsou poskytovány v rámci vnitrostátního vzdělávacího systému, rozhodl, že školné nebo zápisné, které někdy musí hradit žáci nebo rodiče v rámci vnitrostátního vzdělávacího systému za účelem určitého příspěvku na úhradu provozních nákladů systému, samy o sobě úplatu nepředstavují, pokud je systém stále v zásadě financován z veřejných zdrojů 13. Členské státy proto budou muset zajistit, aby se pravidla směrnice o službách vztahovala na širokou škálu činností, bez ohledu na to, zda jsou poskytovány podnikům nebo spotřebitelům. Orientačně lze jako příklady služeb, na něž se směrnice vztahuje, uvést činnosti většiny regulovaných povolání 14 (např. právní a daňoví poradci, architekti, inženýři, účetní, znalci), řemeslné služby, služby poskytované podnikům (např. údržba kanceláří, manažerské poradenské služby, pořádání akcí, vymáhání pohledávek, služby v oblasti reklamy a náboru pracovníků), distribuční odvětví (včetně maloobchodu a velkoobchodu se zbožím a službami), služby v oblasti cestovního ruchu (např. služby cestovních agentur), služby pro volný čas (např. služby poskytované sportovními středisky a zábavními parky), služby ve stavebnictví, služby v oblasti instalace a údržby zařízení, informační služby (např. internetové portály, zpravodajské činnosti, vydavatelství, počítačové programování), ubytování, stravování a pohostinství (např. hotely, restaurace, cateringové služby), služby v oblasti odborné přípravy a vzdělávání, pronájem (včetně pronájmu vozidel) a leasingové služby, služby v oblasti nemovitostí, certifikace a testování, podpůrné služby pro domácnosti (např. úklidové služby, soukromé chůvy nebo zahradnické služby) atd. V kontextu rámcových právních předpisů k provedení směrnice se členským státům doporučuje, aby uplatňovaly stejný přístup, tj. vymezily oblast působnosti těchto rámcových právních předpisů tak, aby se vztahovala na všechny činnosti poskytování služeb s výjimkou těch, které jsou výslovně vyloučeny Služby vyloučené z oblasti působnosti směrnice Směrnice o službách ze své oblasti působnosti výslovně vylučuje řadu služeb. Vyloučení těchto služeb je nepovinné v tom smyslu, že členské státy mohou, pokud si to budou přát, uplatňovat některé obecné zásady a opatření stanovené ve směrnici o službách, např. jednotná kontaktní místa, na některé z vyloučených služeb či na všechny tyto služby. Každopádně je zřejmé, že vnitrostátní právní a správní předpisy týkající se vyloučených služeb musí být v souladu s ostatními pravidly práva Společenství, zejména se svobodou usazování a s volným pohybem služeb, jak jsou zaručeny v článcích 43 a 49 Smlouvy o ES. Pokud jde o rozsah vyloučení, je možno uvést toto vysvětlení: m Služby obecného zájmu nehospodářské povahy Vyloučení podle čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice úzce souvisí s výše vysvětleným pojmem služby. Pojem služby nehospodářské povahy se týká služeb, které nejsou poskytovány za protiplnění hospodářské povahy. Tyto činnosti nepředstavují službu ve smyslu článku 50 Smlouvy o ES, a proto se na ně směrnice o službách v žádném případě nevztahuje. V důsledku toho nejsou služby obecného zájmu nehospodářské povahy, např. služby v oblasti vnitrostátního primárního a sekundárního vzdělávání, které nejsou poskytovány za úplatu, do směrnice o službách zahrnuty. Naopak služby obecného hospodářského zájmu, např. služby v odvětví elektřiny a plynu, jsou službami poskytovanými za hospodářské protiplnění, a proto do oblasti působnosti směrnice o službách v zásadě spadají 15. Zda je služba, kterou členský stát považuje za službu obecného zájmu, hospodářské nebo nehospodářské povahy, je nutno určit na základě výše uvedené judikatury ESD 16. Každopádně nebude možné, aby členské státy považovaly za služby obecného zájmu nehospodářské povahy všechny služby v určité oblasti, např. všechny vzdělávací služby. PŘÍRUČKA K PROVEDENÍ SMĚRNICE O SLUŽBÁCH m Finanční služby Vyloučení podle čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice se vztahuje na všechny finanční služby, včetně služeb v oblasti bankovnictví, úvěrů, cenných papírů a investičních fondů a pojištění a důchodů. To zahrnuje služby uvedené 10 (10) Rozsudek ze dne 11. dubna 2000, Deliège, spojené věci C-51/96 a C-191/97. (11) Rozsudek ze dne 26. dubna 1988, Bond van Adverteerders, věc 352/85; rozsudek ze dne 27. září 1988, Humbel, věc 263/86. (12) Rozsudek ze dne 26. dubna 1988, Bond van Adverteerders, věc 352/85; rozsudek ze dne 13. května 2003, Müller Fauré, věc C-385/99; rozsudek ze dne 12. července 2001, Smits a Peerbooms, věc C-157/99. (13) Rozsudek ze dne 7. prosince 1993, Wirth, věc C-109/92. (14) V této souvislosti by mělo být jasné, že i nadále platí stávající nástroje Společenství, jako směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Úř. věst. L 255, , s. 22) v případě regulovaných profesí. Viz oddíl 4 této příručky. (15) Ačkoliv v případě rozporu s některým z ustanovení směrnice o službách bude mít prioritu uplatňování zvláštního ustanovení stávajících směrnic upravujících tyto služby. Viz oddíl 4 této příručky. (16) Viz oddíl této příručky.

11 PŘÍRUČKA K PROVEDENÍ SMĚRNICE O SLUŽBÁCH v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu 17, např. spotřebitelský úvěr, hypoteční úvěr, finanční pronájem (finanční leasing) a vydávání a správu platebních prostředků. Na služby, které nepředstavují finanční službu, např. operativní leasing spočívající v pronajímání zboží, se vyloučení nevztahuje a členské státy budou muset zajistit, aby tyto služby byly zahrnuty v prováděcích opatřeních. m Služby a sítě elektronických komunikací Vyloučení podle čl. 2 odst. 2 písm. c) směrnice se týká sítí a služeb elektronických komunikací a s nimi souvisejících zařízení a služeb, jak jsou vymezeny v článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) 18. Tyto služby a sítě zahrnují např. hlasové telefonní služby a služby přenosu elektronické pošty. Tyto služby jsou však vyloučeny pouze s ohledem na záležitosti upravené pěti směrnicemi zahrnutými do tzv. telekomunikačního balíčku 19. Co se týká záležitostí, které těmito pěti směrnicemi upraveny nejsou, např. jednotných kontaktních míst nebo elektronických postupů, použije se směrnice o službách. Členské státy proto musí zajistit, aby tyto služby těžily z příslušných ustanovení směrnice o službách. To lze provést buď změnou zvláštních právních předpisů v odvětví telekomunikací, nebo vyřešením této záležitosti v horizontálních rámcových právních předpisech k provedení směrnice. m Služby v oblasti dopravy Vyloučení podle čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice zahrnuje dopravní služby spadající do oblasti působnosti hlavy V Smlouvy o ES. Vztahuje se tudíž na leteckou dopravu, námořní a vnitrozemskou vodní dopravu včetně přístavních služeb, silniční a železniční dopravu včetně zejména městské dopravy, taxislužby a sanitních služeb 20. Vyloučení dopravních služeb se netýká služeb, které nejsou dopravními službami jako takovými, např. služby autoškol, stěhovací služby, pronájem vozidel, pohřební služby nebo služby v oblasti leteckého snímkování. Nezahrnuje ani obchodní činnosti v přístavech nebo na letištích, např. obchody a restaurace. Tyto činnosti poskytování služeb proto využívají ustanovení směrnice o službách a musí být zahrnuty v prováděcích opatřeních. m Služby agentur na zprostředkování dočasné práce Vyloučení podle čl. 2 odst. 2 písm. e) směrnice se vztahuje na služby v oblasti poskytování pracovníků agenturami na zprostředkování dočasné práce. Na služby jiné než poskytování pracovníků, které jsou někdy zajišťovány týmž poskytovatelem služeb, např. umisťování nebo nábor pracovníků, se vyloučení nevztahuje, a musí být proto zahrnuty v prováděcích opatřeních. m Zdravotní péče Vyloučení zdravotní péče podle čl. 2 odst. 2 písm. f) směrnice se týká zdravotních a farmaceutických služeb, které poskytují odborní zdravotničtí pracovníci pacientům za účelem posuzování, udržování a obnovování jejich zdravotního stavu, jsou-li tyto činnosti v členských státech, v nichž jsou tyto služby poskytovány, vyhrazeny pro regulovaná zdravotnická povolání 21. To znamená, že vyloučení se netýká služeb, které nejsou poskytovány pacientovi, nýbrž odbornému zdravotnickému pracovníkovi samotnému nebo nemocnici jako takové, např. účetní služby, úklidové služby, sekretářské a administrativní služby, poskytování a údržba lékařských přístrojů a služby zdravotnických výzkumných středisek. Vyloučení se dále netýká činností, které nejsou určeny k posuzování, udržování a obnovování zdravotního stavu pacientů. Činnosti, které mají zlepšit wellness nebo zajistit relaxaci, např. sportovní nebo fitness kluby, do směrnice o službách spadají a budou muset být zahrnuty do prováděcích opatření. Vyloučení zdravotních služeb se týká pouze činností, které jsou vyhrazeny regulovaným zdravotnickým povoláním v členském státě, v němž je služba poskytována. Do prováděcích opatření proto budou muset být zahrnuty služby, které lze poskytovat bez zvláštní odborné kvalifikace. Konečně by mělo být zřejmé, že se vyloučení zdravotních služeb týká služeb souvisejících se zdravím lidí, a (17) Úř. věst. L 177, , s. 1. (18) Úř. věst. L 108, , s. 33. (19) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) (Úř. věst. L 108, , s. 7); směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) (Úř. věst. L 108, , s. 21); směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 108, , s. 33); směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (Úř. věst. L 108, , s. 51) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, , s. 37, ve znění směrnice 2006/24/ES (Úř. věst. L 105, , s. 54)). (20) Viz 21. bod odůvodnění. (21) Viz 22. bod odůvodnění. 11

12 nemělo by být chápáno tak, že se vztahuje na služby veterinářů. Tyto služby by proto měly být zahrnuty do prováděcích opatření. m Audiovizuální služby a služby v oblasti rozhlasového vysílání Vyloučení podle čl. 2 odst. 2 písm. g) směrnice se týká audiovizuálních služeb, tj. služeb, jejichž hlavním účelem je zajištění pohyblivých obrazů se zvukem nebo bez něj, včetně televize a promítání filmů v kinech, bez ohledu na způsob jejich výroby, distribuce nebo přenosu. Týká se rovněž služeb v oblasti rozhlasového vysílání. Ostatní služby související s audiovizuálními službami nebo rozhlasovým vysíláním, např. reklamní služby nebo prodej nápojů a potravin v kinech, vyloučeny nejsou a musí být zahrnuty do prováděcích opatření. m Hazardní hry Vyloučení podle čl. 2 odst. 2 písm. h) směrnice se týká veškerých služeb, které vyžadují peněžité vklady v hazardních hrách, včetně zejména číselných her jako loterie, stírací loterie, služby heren nabízené v kasinech nebo oprávněných provozovnách, sázkové hry, bingo a služby heren provozované charitami či neziskovými organizacemi nebo v jejich prospěch. Naopak dovednostních soutěží, hracích automatů, které nevydávají výhry nebo poskytují výhry pouze v podobě volných a propagačních her, jejichž výhradním účelem je podpořit prodej zboží nebo služeb, se vyloučení netýká, a proto se na ně vztahuje směrnice o službách. Vyloučení se netýká ani jiných služeb poskytovaných v kasinech, např. prodeje potravin a nápojů, které proto musí být zahrnuty do prováděcích opatření. m Činnosti spojené s výkonem veřejné moci Vyloučení podle čl. 2 odst. 2 písm. i) směrnice se řídí článkem 45 Smlouvy o ES, podle něhož nejsou činnosti, které jsou spjaty s výkonem veřejné moci, zahrnuty do ustanovení týkajících se svobody usazování a volného pohybu služeb. Toto vyloučení se v souladu s judikaturou ESD týká pouze zvláštních činností a nezahrnuje celá povolání 22. To, zda jsou zvláštní činnosti přímo nebo konkrétně spojeny s výkonem veřejné moci, nemůže být jednostranně určeno členským státem, nýbrž je nutno posoudit na základě obecných kritérií zavedených ESD. Pouhá skutečnost, že členský stát považuje činnost za výkon veřejné moci nebo že činnost je zajišťována státem, státním orgánem či subjektem, jenž byl pověřen veřejnými úkoly, neznamená, že se na činnost vztahuje článek 45 Smlouvy o ES. Pokud se členské státy setkají s případy, kdy musí posoudit, zda se na činnost poskytování služby článek 45 Smlouvy o ES vztahuje, a zda je tudíž vyloučena ze směrnice o službách, měly by mít na paměti, že ESD tomuto článku přisuzuje úzkou oblast působnosti 23. m Sociální služby v oblasti sociálního bydlení, péče o děti a podpory rodin a osob, které se trvale nebo dočasně nacházejí ve stavu nouze Sociální služby v čl. 2 odst. 2 písm. j) směrnice jsou vyloučeny, jestliže je poskytuje samotný stát, státem pověření poskytovatelé, kteří mají povinnost tyto služby poskytovat, nebo státem uznávané charitativní organizace. Pojem státem uznávané charitativní organizace zahrnuje církve a církevní organizace, jež slouží charitativním a dobročinným účelům. Na základě znění tohoto vyloučení a vysvětlení uvedeného v 27. bodě odůvodnění je zřejmé, že tyto služby nejsou vyloučeny, pokud je poskytují jiné typy poskytovatelů, např. soukromé hospodářské subjekty, jež nejsou pověřeny státem. Například péče o děti, kterou poskytují soukromé chůvy, nebo jiné služby v oblasti péče o děti (např. letní tábory) poskytované soukromými hospodářskými subjekty nejsou z oblasti působnosti směrnice o službách vyloučeny. Obdobně sociální služby týkající se podpory rodin nebo osob, které se trvale nebo dočasně nacházejí ve stavu nouze z důvodů nedostatečného rodinného příjmu či plné nebo částečné nesamostatnosti, a osob, jimž hrozí riziko, že se ocitnou na okraji společnosti, např. služby týkající se péče o starší osoby nebo služby pro nezaměstnané, jsou vyloučeny z oblasti působnosti směrnice o službách pouze v případě, jsou-li poskytovány výše uvedenými PŘÍRUČKA K PROVEDENÍ SMĚRNICE O SLUŽBÁCH 12 (22) Rozsudek ze dne 9. března 2000, Komise v. Belgie, věc C-355/98; viz rovněž rozsudek ze dne 29. října 1998, Komise v. Španělsko, věc C-114/97, rozsudek ze dne 13. července 1993, Thijssen, věc C- 42/92, a rozsudek ze dne 21. června 1974, Reyners, věc 2/74. (23) ESD rozhodl, že se článek 45 Smlouvy o ES nevztahuje na činnosti, které jsou pouze pomocnými nebo přípravnými činnostmi ve vztahu k výkonu veřejné moci (rozsudek ze dne 13. července 1993, Thijssen, věc 42/92), nebo činnosti, jež jsou pouze technické povahy, např. navrhování, programování a provozování systémů zpracování údajů (rozsudek ze dne 5. prosince 1989, Komise v. Itálie, věc 3/88). Mimoto existuje řada činností poskytování služeb, o nichž ESD již rozhodl, že nepatří do oblasti působnosti článku 45 Smlouvy o ES, např. činnosti advokáta (rozsudek ze dne 21. června 1974, Reyners, věc 2/74), činnost podniků poskytujících bezpečnostní služby (rozsudek ze dne 31. května 2001, Komise v. Itálie, věc C-283/99; rozsudek ze dne 9. března 2000, Komise v. Belgie, věc C-355/98; rozsudek ze dne 26. ledna 2006, Komise v. Španělsko, věc C-514/03), činnosti schválených auditorů v pojišťovnách (rozsudek ze dne 13. července 1993, Thijssen, věc C-42/92), činnosti v oblasti navrhování, programování a provozování systémů zpracování údajů (rozsudek ze dne 5. prosince 1989, Komise v. Itálie, věc 3/88), činnosti prováděné na základě smluv, které se týkají prostor, dodávek, instalace, údržby, provozu a přenosu údajů potřebných pro provozování loterie (rozsudek ze dne 26. dubna 1994, Komise v. Itálie, věc C-272/91).

13 PŘÍRUČKA K PROVEDENÍ SMĚRNICE O SLUŽBÁCH poskytovateli (tj. samotným státem, poskytovateli pověřenými státem nebo charitativními organizacemi uznanými za takové státem). Soukromé podpůrné služby pro domácnosti proto například patří ke službám, jež ze směrnice o službách vyloučeny nejsou a musí být zahrnuty do prováděcích opatření. m Soukromé bezpečnostní služby Vyloučení v čl. 2 odst. 2 písm. k) směrnice se týká služeb, jako je dohled nad majetkem a obchodními prostory, ochrana osob (osobní strážci), bezpečnostní hlídky nebo kontrola budov a rovněž ukládání, uchovávání, přeprava a distribuce hotovosti a cenných předmětů. Vyloučení se nevztahuje na služby, které nejsou bezpečnostními službami, např. prodej, dodávka, instalace a údržba technických bezpečnostních zařízení. Tyto služby proto musí být zahrnuty do opatření k provedení směrnice. m Služby poskytované notáři a soudními vykonavateli, kteří jsou jmenováni úředním aktem vlády Tyto služby jsou čl. 2 odst. 2 písm. l) směrnice vyloučeny z oblasti působnosti směrnice bez ohledu na to, zda je lze považovat za služby spojené s výkonem veřejné moci podle článku 45 Smlouvy o ES, či nikoliv. Vyloučení se týká služeb poskytovaných notáři a soudními vykonavateli, kteří jsou jmenováni úředním aktem vlády. Zahrnuje např. ověřování pravosti notáři a zabavování majetku soudními vykonavateli Oblast daní Jak se uvádí v čl. 2 odst. 3, směrnice o službách se nevztahuje na oblast daní. To zahrnuje hmotné daňové právo i správní požadavky nezbytné k prosazování daňových zákonů, např. přidělování čísel pro účely DPH. Členské státy samozřejmě mohou uplatňovat některé aspekty směrnice o službách rovněž na daňové záležitosti, např. přidělování čísel pro účely DPH prostřednictvím jednotných kontaktních míst a s využitím elektronických prostředků Vztah k volnému pohybu zboží Jak se uvádí v 76. bodě odůvodnění, směrnice o službách se netýká činností spadajících pod články 28 až 30 Smlouvy o ES týkající se volného pohybu zboží. Směrnice o službách se proto nevztahuje na požadavky, které je nutno posoudit podle ustanovení Smlouvy o ES týkajících se volného pohybu zboží a jež se nevztahují k činnostem poskytování či výkonu služby, jako např. požadavky na označování výrobků, stavební materiály nebo používání pesticidů. Musí být však jasné, že požadavky, které omezují používání zařízení, jež je pro poskytování služby nezbytné, je dotčen výkon činností poskytování služby, a proto se na ně směrnice o službách vztahuje 24. Při provádění směrnice musí mít členské státy na paměti, že ačkoliv výroba zboží není činností poskytování služby 25, existuje mnoho vedlejších činností (např. maloobchod, instalace a údržba, poprodejní služby), které činnost poskytování služby představují, a měly by být proto zahrnuty do prováděcích opatření. 2.2 Dotčení poskytovatelé Směrnice o službách se vztahuje na služby poskytované fyzickou osobou, která je státním příslušníkem členského státu, nebo právnickou osobou ve smyslu článku 48 Smlouvy o ES 26 usazenou v členském státě. Jak je objasněno v 38. bodě odůvodnění, pojem právnická osoba zahrnuje všechny subjekty, které byly založeny podle práva členského státu nebo se tímto právem řídí 27, bez ohledu na to, zda podle vnitrostátních právních předpisů mají právní subjektivitu. Všechny tyto subjekty musí být do provedení směrnice zahrnuty. Naopak služby poskytované fyzickými osobami, jež nejsou státními příslušníky členského státu, nebo subjekty, které jsou usazeny mimo Společenství nebo nejsou založeny v souladu s právem členského státu, do této směrnice nespadají. 2.3 Dotčené požadavky Pojetí požadavku Směrnice o službách se vztahuje na požadavky, jimiž je dotčen přístup k činnosti poskytování služeb nebo jejímu výkonu. Jak se uvádí v čl. 4 odst. 7 směrnice, pojem požadavek zahrnuje jakoukoliv povinnost, zákaz, podmínku či jiné omezení uložené poskytovatelům služeb (nebo příjemcům služeb), např. povinnost získat (24) Viz oddíl této příručky. (25) Rozsudek ze dne 7. května 1985, Komise v. Francie, věc 18/84; rozsudek ze dne 11. července 1985, Cinéthèque, spojené věci 60-61/84. (26) Viz 36. bod odůvodnění. Článek 48 Smlouvy o ES odkazuje na společnosti nebo jiné právnické osoby založené v souladu s právními předpisy některého členského státu, které mají své sídlo, ústřední správu nebo hlavní provozovnu ve Společenství. (27) Včetně např. limited liability company podle britského práva nebo offene Handelsgesellschaft (ohg) založené podle německých právních předpisů. 13

14 povolení nebo učinit prohlášení u příslušných orgánů. Tento pojem zahrnuje jakoukoliv povinnost, zákaz, podmínku či omezení vyplývající z právních a správních předpisů členských států nebo stanovené na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni. V souladu s judikaturou ESD 28 se směrnice o službách vztahuje rovněž na předpisy vyplývající z pravidel profesních subjektů, kolektivních pravidel profesních sdružení nebo jiných profesních organizací přijatých v rámci výkonu jejich právní autonomie Obecné požadavky, které se nedotýkají přístupu k činnosti poskytování služeb nebo jejího výkonu Jak je objasněno v 9. bodě odůvodnění, směrnice o službách se nevztahuje na požadavky, jež konkrétně neupravují činnost poskytování služeb ani se jí konkrétně nedotýkají, které však poskytovatelé musí při výkonu své výdělečné činnosti dodržovat stejným způsobem jako jednotlivci jednající jako soukromé osoby. To znamená, že směrnicí o službách obecně nebudou dotčena např. pravidla silničního provozu, pravidla týkající se výstavby nebo využívání půdy a územního plánování a stavební normy. Je však zřejmé, že pouhá skutečnost, že tato pravidla jsou určitým způsobem označena, např. jako pravidla týkající se územního plánování, nebo že požadavky jsou formulovány obecně, tj. nejsou výslovně určeny poskytovatelům služeb, nepostačuje k určení, že nespadají do oblasti působnosti směrnice o službách. Aby bylo možno určit, zda jsou obecné povahy, či nikoliv, je nutno posoudit skutečný účinek dotyčných požadavků. Při provádění směrnice proto členské státy musí vzít v úvahu skutečnost, že právní předpisy označené jako územní plánování nebo stavební normy mohou obsahovat požadavky, jež konkrétně upravují činnosti poskytování služeb, a že se na ně směrnice o službách tudíž vztahuje. Například pravidla týkající se maximální plochy některých obchodních zařízení by i přesto, že jsou obsažena v obecných právních předpisech o územním plánování, pod směrnici o službách spadala, a v důsledku toho se na ně budou vztahovat povinnosti uvedené ve směrnici v kapitole o usazování Požadavky, jimiž se řídí přístup k prostředkům z veřejných zdrojů Jak je objasněno v 10. bodě odůvodnění, směrnice o službách se netýká požadavků, jejichž splnění je podmínkou pro přístup k prostředkům z veřejných zdrojů, např. ve vztahu k normám kvality nebo zvláštním smluvním podmínkám v případě určitých služeb obecného hospodářského zájmu. Tyto požadavky nebudou provedením směrnice o službách dotčeny. Směrnice o službách členské státy zejména nezavazuje k tomu, aby poskytovatelům služeb usazeným v jiných členských státech přiznaly právo získat stejné finanční prostředky jako poskytovatelům služeb, kteří jsou usazeni na jejich území. Je však zřejmé, že požadavky, jimiž se řídí přístup poskytovatelů služeb k prostředkům z veřejných zdrojů, jakož i veškerá ostatní podpora poskytovaná členskými státy (nebo ze státních prostředků), musí být v souladu s ostatními pravidly Společenství, včetně pravidel hospodářské soutěže, zejména článkem 87 Smlouvy o ES. 3. Vztah mezi směrnicí a konkrétními oblastmi práva nebo politiky 3.1 Trestní právo Jak je vysvětleno v 12. bodě odůvodnění, cílem směrnice o službách je vytvořit právní rámec pro zajištění svobody usazování a volného pohybu služeb mezi členskými státy, přičemž směrnicí není harmonizováno ani dotčeno trestní právo a (jak se uvádí v čl. 1 odst. 5) směrnicí nejsou dotčeny trestněprávní předpisy členských států. Je např. zřejmé, že pokud se poskytovatel služeb z jiného členského státu při poskytování služeb dopustí trestného činu, např. pomluvy nebo podvodu, nespadá to do rozsahu působnosti směrnice o službách. PŘÍRUČKA K PROVEDENÍ SMĚRNICE O SLUŽBÁCH Je však rovněž jasné, že trestněprávní předpisy nemohou být použity k omezení základních svobod zaručených právem Společenství 29 a že členské státy nemohou obcházet ustanovení směrnice o službách nebo bránit jejich uplatňování tím, že budou používat trestní právo. To např. znamená, že členský stát, který podle článku 9 směrnice o službách nemůže zachovat povolovací režim, jelikož je diskriminační nebo nepřiměřený, nemůže tuto skutečnost obcházet tím, že v případě neshody s tímto povolovacím režimem uloží trestní sankce. Stejně tak pokud členský stát nemůže na příchozí služby uplatňovat některé vnitrostátní požadavky, jelikož nesplňují kritéria stanovená v článku 16, nemůže tento členský stát tuto skutečnost obcházet uložením trestní sankce za nesplnění těchto požadavků. Proto při zkoumání vnitrostátních požadavků vztahujících se na poskytovatele služeb budou členské státy možná muset přezkoumat rovněž 14 (28) Podle judikatury ESD by zrušení státních překážek nemělo být neutralizováno překážkami vyplývajícími z pravidel stanovených sdruženími nebo organizacemi přijatými v rámci výkonu jejich právní autonomie. Viz rozsudek ze dne 12. prosince 1974, Walrave, věc 36/74, odstavce 17, 23 a 24; rozsudek ze dne 14. července 1976, Donà, věc 13/76, odstavce 17 a 18; rozsudek ze dne 15. prosince 1995, Bosman, věc C-415/93, odstavce 83 a 84; rozsudek ze dne 19. února 2002, Wouters, C-309/99, odstavec 120. (29) Viz např. rozsudek ze dne 19. ledna 1999, Calfa, věc C-348/96; rozsudek ze dne 6. března 2007, Placanica, spojené věci C-338/04, C-359/04 a C-360/04.

15 PŘÍRUČKA K PROVEDENÍ SMĚRNICE O SLUŽBÁCH některá ustanovení svého trestního práva, jejichž použití by mohlo vést k obejití povinností stanovených ve směrnici. 3.2 Pracovní právo a právní předpisy týkající se sociálního zabezpečení V čl. 1 odst. 6 směrnice se uvádí, že směrnicí o službách není dotčeno pracovní právo ani právní předpisy členských států v oblasti sociálního zabezpečení. Směrnice rovněž neobsahuje žádná pravidla, která patří do oblasti pracovního práva nebo sociálního zabezpečení, ani členským státům neukládá, aby své pracovněprávní předpisy nebo právní předpisy týkající se sociálního zabezpečení změnily. Jelikož neexistuje společný pojem pracovního práva podle práva Společenství, čl. 1 odst. 6 směrnice objasňuje, co se pracovním právem rozumí: jakákoliv právní nebo smluvní ustanovení týkající se podmínek zaměstnávání, pracovních podmínek, včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a vztahů mezi zaměstnavateli a pracovníky. To se vztahuje na veškerá pravidla zabývající se jednotlivými podmínkami zaměstnávání pracovníků a vztahy mezi pracovníkem a jeho zaměstnavatelem. Zahrnuje mzdové předpisy, předpisy upravující pracovní dobu, roční dovolenou a veškeré právní předpisy, které se týkají smluvních povinností mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnanci. V čl. 1 odst. 6 se dále uvádí, že používání vnitrostátních právních předpisů musí být v souladu s právem Společenství. To znamená, že co se týká vyslaných pracovníků, přijímající členský stát je vázán směrnicí o vysílání pracovníků Základní práva V čl. 1 odst. 7 směrnice se uvádí, že směrnice nemá žádný dopad na základní práva uznávaná v členských státech a v právu Společenství, aniž tento pojem dále upřesňuje. Jeho druhá věta poukazuje na právo sjednávat, uzavírat a vymáhat kolektivní smlouvy podle vnitrostátních právních předpisů a postupů, které jsou v souladu s právem Společenství. Ustanovení čl. 1 odst. 7 nezaujímá žádný postoj k tomu, zda sjednávání, uzavírání a vymáhání kolektivních smluv patří k základním právům. V kontextu tohoto článku má zvláštní význam 15. bod odůvodnění. Vysvětluje základní zásadu, že neexistuje žádný rozpor mezi výkonem základních práv a výkonem základních svobod stanovených Smlouvou o ES a že jedny nemají převahu nad druhými Mezinárodní právo soukromé Jak se uvádí v čl. 3 odst. 2, směrnice o službách se nedotýká pravidel mezinárodního práva soukromého. Pravidla mezinárodního práva soukromého, včetně Římské úmluvy (a budoucích nařízení Řím I a Řím II) 32 stanoví, které soukromé právo je použitelné, zejména pro smluvní a mimosmluvní závazkové vztahy, v případech soudního sporu mezi poskytovateli a příjemci služeb nebo jinými poskytovateli. V čl. 17 odst. 15 směrnice o službách stanoví zvláštní výjimku z ustanovení o volném pohybu služeb, a tak zajišťuje, že provedením směrnice o službách nebudou pravidla mezinárodního práva soukromého dotčena. To platí pro všechna pravidla mezinárodního práva soukromého, včetně těch (jako v článku 5 Římské úmluvy), která stanoví, že ve zvláštních případech týkajících se spotřebitelů se použije právo státu, v němž má spotřebitel obvyklé bydliště. Je však třeba uvést, že pravidla mezinárodního práva soukromého pouze stanoví, které soukromé právo bude použitelné pro smluvní či mimosmluvní závazkové vztahy, včetně vztahů mezi poskytovatelem služeb a spotřebitelem. Nestanoví např. to, která pravidla veřejného práva jsou použitelná. To, zda se na konkrétního poskytovatele služeb vztahují či nevztahují jiná pravidla členského státu, v němž má spotřebitel obvyklé bydliště, než pravidla soukromého práva, nestanoví mezinárodní právo soukromé, ale určuje to směrnice o službách, zejména v článku 16. Směrnice o službách se netýká příslušností soudů. Tyto otázky jsou upraveny stávajícím nařízením Společenství o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech Vztah mezi směrnicí a ostatními ustanoveními práva Společenství Základním pravidlem je, že směrnice o službách platí spolu se stávajícími právními předpisy Společenství. Ve směrnici byly obecně výslovně vyřešeny možné rozpory mezi směrnicí o službách a jinými nástroji (30) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, Úř. věst. L 18, , s. 1. (31) V souladu s odůvodněním ESD v rozsudcích ze dne 12. června 2003, Schmidberger, věc C-112/00, a 9. prosince 1995, Komise v. Francie (jahody), věc C-265/95, výkon základních práv může a musí být uveden do souladu s výkonem základních svobod stanovených Smlouvou o ES. (32) Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, Úř. věst. C 27, , s. 34, která je v současnosti modernizována a převáděna v nástroj Společenství, viz návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ( Řím I ), KOM/2005/0650 v konečném znění. Nařízení o právu použitelném na mimosmluvní závazky ( Řím II ) (návrh Komise, KOM/2006/0083 v konečném znění) přijaté Evropským parlamentem dne 10. července (33) Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, Úř. věst. L 12, , s

16 sekundárního práva Společenství, zejména prostřednictvím výjimek z konkrétních ustanovení 34. Článek 3 však stanoví pravidlo pro zbývající a mimořádné případy, kdy by k rozporu mezi ustanoveními směrnice o službách a ustanovením jiného nástroje sekundárního práva Společenství mohlo dojít. V článku 3 se uvádí, že v případě rozporu mezi ustanovením směrnice o službách a ustanovením jiného nástroje sekundárního práva Společenství má přednost druhé z uvedených ustanovení. To znamená, že v těchto případech má přednost ustanovení jiného nástroje Společenství a ustanovení směrnice o službách se nepoužije. Je nutno uvést, že to se týká pouze konkrétního sporného ustanovení, a nikoliv ostatních ustanovení směrnice o službách, která zůstávají v platnosti. Otázku, zda existuje rozpor mezi ustanovením směrnice o službách a ustanovením jiného nástroje Společenství, je nutno pečlivě posoudit individuálně. Pouhá skutečnost, že pravidla týkající se zvláštních aspektů konkrétní služby jsou stanovena v jiném nástroji Společenství (včetně předpisů uvedených v článku 3), nepostačuje k závěru, že existuje rozpor s ustanovením směrnice o službách. Aby bylo možno ustanovení směrnice o službách zrušit, je nutno prokázat, že existuje rozpor mezi konkrétními pravidly obou nástrojů. Toto posouzení musí být založeno na pečlivém výkladu sporných ustanovení v souladu s jejich právním základem a se základními svobodami zakotvenými v článcích 43 a 49 Smlouvy o ES. 5. Správní zjednodušení Kapitola II směrnice o službách (články 5 až 8) zavádí náročný program správního zjednodušení a modernizace. Požaduje, aby členské státy zjednodušily správní postupy, vytvořily jednotná kontaktní místa jako jediné partnery pro poskytovatele služeb, umožnily splnit postupy na dálku a pomocí elektronických prostředků, a zajistily, aby informace o vnitrostátních požadavcích a postupech byly pro poskytovatele a příjemce služeb snadno přístupné. Články 5 až 8 se vztahují na všechny postupy a formality nezbytné pro přístup k činnosti poskytování služeb a její výkon, na všechny služby spadající do oblasti působnosti směrnice, bez ohledu na to, zda jsou uloženy na ústřední, regionální nebo místní úrovni. Nerozlišují mezi domácími a zahraničními poskytovateli. Platí proto stejně pro poskytovatele služeb usazené v jiném členském státě i pro poskytovatele služeb usazené (nebo kteří se chtějí usadit) na území svého členského státu. Tyto články se mimoto vztahují na všechny postupy bez ohledu na to, zda je poskytovatel služeb musí splnit za účelem usazení se v členském státě nebo přeshraničního poskytování služeb (pokud tyto postupy a formality mohou být uplatňovány na poskytovatele usazené v jiných členských státech poskytující služby přeshraničně) 35. Správní zjednodušení, které směrnice o službách předpokládá, přispěje ke zvýšení konkurenceschopnosti evropského hospodářství 36. Členské státy proto mohou uvážit možnost, zda některá nebo všechna ustanovení kapitoly II, zejména jednotná kontaktní místa a elektronické postupy, neuplatnit i na služby a záležitosti, které směrnice o službách neupravuje. 5.1 Zjednodušení postupů a formalit použitelných na poskytovatele služeb Podle čl. 5 odst. 1 musí členské státy přezkoumat veškeré postupy a formality použitelné na přístup k činnosti poskytování služeb a její výkon, a pokud tyto postupy nejsou dostatečně jednoduché, zjednodušit je. To vyžaduje, aby členské státy vynaložily na správní zjednodušení značné úsilí. Přitom by členské státy měly přezkoumat a posoudit postupy a formality z hlediska poskytovatele a zároveň mít na paměti, že zjednodušení postupů zase sníží administrativní zátěž pro samotnou státní správu. Členské státy by měly vzít v úvahu zjednodušené správní postupy používané v jiných členských státech a vyměňovat si osvědčené postupy. Komise učiní vše pro to, aby toto usnadnila. PŘÍRUČKA K PROVEDENÍ SMĚRNICE O SLUŽBÁCH Pojem postupů a formalit je obecný a zahrnuje jakékoliv správní opatření, které podniky musí učinit, např. předložení dokladů, podání prohlášení nebo registrace u příslušného úřadu. Nezahrnuje jen postupy a formality, jež jsou předpokladem pro výkon činnosti poskytování služeb, nýbrž rovněž postupy a činnosti uložené v pozdější fázi, v průběhu výkonu činnosti, či dokonce po jejím ukončení (např. povinnost předkládat každoročně podrobnou zprávu o provedených operacích). 16 (34) Viz např. čl. 5 odst. 3, čl. 9 odst. 3 nebo čl. 15 odst. 2 písm. d). (35) V tomto ohledu je nutno mít na paměti, že podle článku 16 mohou členské státy poskytovatelům příchozích služeb uložit požadavky pouze v omezených případech. Viz oddíl této příručky. (36) V souladu s iniciativami obnovené Lisabonské strategie a lepších právních předpisů, viz sdělení Komise Společně k růstu a zaměstnanosti nový začátek lisabonské strategie KOM (2005) 24 ze dne a sdělení Komise Lepší právní předpisy v Evropské unii strategický přezkum KOM (2006) 689 ze dne

17 PŘÍRUČKA K PROVEDENÍ SMĚRNICE O SLUŽBÁCH V praxi budou členské státy muset posoudit, zda jsou jejich správní požadavky skutečně nezbytné, nebo zda by bylo možno některé postupy či části těchto postupů zrušit nebo nahradit jinými, které jsou pro poskytovatele služeb méně zatěžující. Členské státy budou muset rovněž posoudit počet jednotlivých správních postupů, jimiž se poskytovatel služeb musí zabývat, jejich možné překrývání, náklady, srozumitelnost a dostupnost, jakož i průtahy a praktické potíže, které tyto postupy pro dotyčné poskytovatele znamenají 37. Členské státy budou muset dále posoudit, zda jsou všechny požadované důkazy a doklady nezbytné a zda je nutné požadovat, aby poskytovatel služeb musel všechny důkazy předložit sám, nebo zda by již některé informace nemohly být dostupné z jiných zdrojů (např. od jiných příslušných orgánů). Například pravidla, která od poskytovatele služeb vyžadují, aby předložil úplnou dokumentaci, aniž by bylo možné upustit od vyžadování některých dokladů/důkazů, které již správní orgány mají k dispozici, jsou obvykle zbytečná, a je-li tomu tak, měla by být zrušena. Obdobně by mohly být zjednodušeny postupy, jež u různých požadavků vyžadují samostatné podání, aby bylo možné podání jediné. Členské státy budou muset rovněž posoudit, zda je odůvodněné požadovat, aby některé důkazy byly předloženy ve zvláštní podobě, např. v podobě originálu, ověřené kopie nebo ověřeného překladu, nebo zda by postačovalo předložit neověřenou kopii nebo neověřený překlad. Podle čl. 5 odst. 3 mohou členské státy každopádně vyžadovat, aby byly doklady předloženy ve své originální podobě, jako ověřená kopie nebo s přiloženým ověřeným překladem, pouze pokud je to opodstatněno naléhavými důvody obecného zájmu nebo v případech stanovených jiným nástrojem Společenství. Je nutno poukázat na to, že pochybnost ohledně pravosti daného dokladu nebo jeho přesného obsahu lze řešit vhodným kontaktem příslušných orgánů (konkrétně pak s orgánem, který dokument vydal), zejména prostřednictvím správní spolupráce. To by nemělo nijak zvlášť zatěžovat, jelikož systém pro výměnu informací o vnitřním trhu 38 umožní snadné poskytnutí a kontrolu dokladů na dálku. Podle čl. 5 odst. 3 musí členské státy mimoto přijmout doklady z jiných členských států, které slouží ke stejnému účelu nebo z nichž je zřejmé, že dotyčný požadavek byl splněn. To ze strany vnitrostátních správních orgánů vyžaduje, aby se věnovaly posouzení podstaty, a nikoliv jen formy dokladů vydaných jinými členskými státy. Členské státy např. nemohou požadovat předložení dokladu o státní příslušnosti nebo trvalém bydlišti, pokud tyto údaje již prokazují jiné úřední doklady sloužící k prokázání totožnosti (např. cestovní pas nebo průkaz totožnosti). Ustanovení čl. 5 odst. 3 se však nevztahuje na řadu dokladů uvedených v těchto nástrojích Společenství: ve směrnici o odborných kvalifikacích 39, směrnici o zadávání veřejných zakázek 40, směrnici o usazení advokátů 41 a první a jedenácté směrnice v oblasti práva obchodních společností 42. Podle čl. 5 odst. 2 může Komise použít postup projednávání ve výboru podle čl. 40 odst. 2 k zavedení harmonizovaných tiskopisů, které jsou rovnocenné osvědčením, potvrzením nebo jiným dokladům požadovaným po poskytovateli. Harmonizované tiskopisy mohou být zavedeny pro zvláštní osvědčení nebo obdobné doklady, pokud rozdíly mezi vnitrostátními doklady, jež mají sloužit ke stejnému účelu, příslušným orgánům ztěžují zjistit obsah nebo smysl osvědčení, a v důsledku toho se poskytovatelé služeb potýkají s velkým počtem různých tiskopisů. Důkaz o usazení v daném členském státě lze např. vyvodit z řady různých právních dokladů, které v závislosti na členském státě sahají od zakládací listiny vydané orgánem veřejné správy po potvrzení členství v obchodní komoře. Pokud by praktické zkušenosti ukázaly, že se poskytovatelé služeb nadále potýkají s vysokým počtem různých tiskopisů (navzdory pomoci poskytnuté prostřednictvím správní spolupráce, jež má být podle směrnice zavedena), mohl by se harmonizovaný tiskopis jevit jako účinné řešení. To je však rozhodnutí, které lze přijmout teprve později na základě zkušeností získaných s používáním směrnice o službách. 5.2 Jednotná kontaktní místa Podle článku 6 musí členské státy zajistit, aby poskytovatelé služeb mohli splnit veškeré postupy a formality potřebné pro přístup k činnostem poskytování služeb a jejich výkon prostřednictvím jednotných kontaktních (37) Viz 45. bod odůvodnění. (38) Viz oddíl této příručky. (39) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací, Úř. věst. L 255, , s. 22. (40) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, Úř. věst. L 134, , s (41) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace, Úř. věst. L 77, , s. 36. (42) První směrnice Rady 68/151/EHS ze dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření, Úř. věst. L 65, , s. 8; jedenáctá směrnice Rady 89/666/EHS ze dne 21. prosince 1989 o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu, Úř. věst. L 395, , s

18 míst. To je jedna z povinností, jež ze směrnice o službách vyplývají. Členské státy budou muset přijmout řadu rozhodnutí, co se týká způsobu organizace jejich jednotných kontaktních míst, a budou muset zajistit, aby jednotná kontaktní místa byla zřízena a fungovala nejpozději do konce prováděcího období. Jednotnými kontaktními místy se rozumí institucionální partneři, kteří jsou z hlediska poskytovatele služeb jediní, takže tento se nemusí obracet na několik příslušných orgánů nebo subjektů, aby v souvislosti se svou činností poskytování služeb získal všechny důležité informace a učinil veškeré nezbytné kroky. Členské státy musí zajistit, aby jednotná kontaktní místa byla dostupná pro všechny poskytovatele služeb bez ohledu na to, zda jsou usazeni na jejich území, nebo na území jiného členského státu. Tato povinnost se samozřejmě týká pouze odvětví služeb, na něž se vztahuje směrnice, členské státy však mohou zvážit rozšíření činností jednotných kontaktních míst na všechna či některá odvětví, která jsou ze směrnice vyňata. Stejná logika platí, pokud jde o některé záležitosti vyloučené ze směrnice. Členské státy by např. mohly uvážit možnost zahrnout do činnosti jednotných kontaktních míst některé požadavky týkající se daní, např. přidělování čísel pro účely DPH. Cíl zřídit jednotná správní místa pro podniky sledují členské státy již mnoho let. Povinnost obsažená ve směrnici je proto v souladu s cíli ostatních iniciativ Společenství a doplňuje je, zejména závazek zavést do konce roku 2007 jednotná správní místa pro začínající podniky, který přijala Evropská rada 43. Právní povinnost obsažená ve směrnici o službách je však širší a zahrnuje všechny druhy podniků (nejen nově zakládané podniky), příjemců služeb (k informačním účelům) a všechny druhy postupů (nejen postup při zřizování podniků). Na druhou stranu je zřejmé, že jiné funkce plněné jednotnými správními místy pro začínající podniky 44, jako je vedení, odborná příprava, finanční poradenství a pomoc při vypracování obchodního plánu, překračují povinnosti stanovené směrnicí o službách. Splnění cíle týkajícího se jednotných správních míst a stanoveného Evropskou radou přispěje k zavedení jednotných kontaktních míst. V každém případě je zřejmé, že členské státy nemusí zajišťovat dvě samostatné sítě a že ke splnění právní povinnosti stanovené ve směrnici o službách mohou navázat na stávající iniciativy Zřízení jednotných kontaktních míst Každý členský stát může sám rozhodnout, jak zorganizuje jednotná kontaktní místa na svém území, musí však zajistit, aby byla dostupná pro všechny poskytovatele služeb, kteří využívají směrnici, ke splnění veškerých postupů a formalit týkajících se služeb a záležitostí spadajících do oblasti působnosti směrnice. Pojem jednotných kontaktních míst neznamená, že členské státy musí na svém území zřídit jeden jednotný centralizovaný subjekt. Členské státy se mohou rozhodnout, že na svém území budou mít několik jednotných kontaktních míst. Jednotné kontaktní místo však musí být jediné z hlediska jednotlivého poskytovatele (tj. poskytovatel služeb by měl být schopen splnit veškeré postupy pouze na jediném kontaktním místě). Členské státy se mohou rozhodnout, že budou mít různá jednotná kontaktní místa pro různá odvětví, např. jednotná kontaktní místa pro regulovaná povolání a jednotná kontaktní místa pro obchodní činnosti, např. maloobchod atd. Je však důležité zamezit možným nedostatkům v rozsahu nabízených služeb. Pokud se členské státy rozhodnou zřídit jednotná kontaktní místa podle zvláštních odvětví, budou potřebovat (dodatečná) jednotná kontaktní místa, která jsou příslušná pro všechny služby, jež nemusí poskytovat jednotná kontaktní místa pro konkrétní odvětví. Pokud se členský stát rozhodne zřídit různá jednotná kontaktní místa, měl by být poskytovatel služeb v každém případě schopen rozdíly v rozsahu poskytovaných služeb snadno zjistit. To si pravděpodobně vyžádá centrální internetovou stránku, která poskytovatelům služeb umožní snadno určit a kontaktovat příslušná jednotná kontaktní místa v daném členském státě. Pokud existují různá jednotná kontaktní místa, mělo by jednotné kontaktní místo, na něž se poskytovatel služeb obrátil, ale které není příslušné pro činnosti tohoto poskytovatele služeb, pomoci poskytovateli služeb najít jednotné kontaktní místo, které v jeho případě příslušné je. PŘÍRUČKA K PROVEDENÍ SMĚRNICE O SLUŽBÁCH Zřízení různých jednotných kontaktních míst pro zahraniční a vnitrostátní poskytovatele služeb by mohlo vést k diskriminaci. K diskriminaci může rovněž dojít, pokud členské státy zřídí různá jednotná kontaktní místa pro záležitosti týkající se usazování a pro otázky související s přeshraničním poskytováním služeb. Těmto rozdílům je proto třeba zamezit. Členské státy mohou rozhodnout, že jednotná kontaktní místa budou plnit pouze koordinační úlohu, takže konečná rozhodnutí zůstanou na stávajících příslušných orgánech. Členské státy, které se tak rozhodnou, budou muset zařídit, že jednotná kontaktní místa a příslušné orgány budou mezi sebou komunikovat tak, 18 (43) Cíl zřídit do konce roku 2007 jednotná kontaktní místa pro podnikatele byl zahrnut v integrovaných hlavních směrech pro růst a zaměstnanost (období ) (hlavní směr č. 15), které Rada přijala v červnu 2005; doporučení Rady ze dne 12. července 2005 týkající se hlavních směrů hospodářských politik členských států a Společenství ( ) (2005/601/ES). (44) Viz pracovní dokument útvarů Komise: Posouzení postupů při zřizování podniků v rámci obnovené Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost (SEC(2007) 129).

19 PŘÍRUČKA K PROVEDENÍ SMĚRNICE O SLUŽBÁCH aby byla zajištěna rychlost a spolehlivost. Členské státy se nicméně mohou rozhodnout, že jednotným kontaktním místům svěří určité rozhodovací pravomoci. Členské státy by např. mohly uvážit, že by jednotná kontaktní místa byla přímo odpovědná za registraci podniku nebo za vydávání jednoduchých povolení. Směrnice však jasně stanoví, že jednotnými kontaktními místy není dotčeno rozdělení pravomocí mezi příslušnými orgány 45. Členské státy se mohou rovněž rozhodnout, komu chtějí svěřit úlohu jednotných kontaktních míst : příslušným orgánům na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni, profesním komorám, jiným profesním organizacím či dokonce soukromým hospodářským subjektům. V každém případě je nutno dodržet pravidla zadávání veřejných zakázek, jsou-li použitelná, zejména ustanovení o veřejných zakázkách na služby 46. Pokud se členské státy rozhodnou pro jednotná kontaktní místa spravovaná soukromými hospodářskými subjekty, měly by zavést odpovídající mechanismy, aby bylo zajištěno, že tyto subjekty plní svůj úkol v souladu s požadavky stanovenými ve směrnici. Členské státy se kromě toho mohou rozhodnout, že jednotná kontaktní místa zřídí pouze elektronicky, a nevytvoří tedy zvláštní fyzickou infrastrukturu, na kterou by se poskytovatelé služeb mohli skutečně obrátit. V tomto případě je nutno klást zvláštní důraz na jasné strukturování informací a postupů poskytovaných na internetových stránkách nebo podobnými elektronickými nástroji, které musí podávat srozumitelné pokyny k veškerým postupům a formalitám souvisejícím s přístupem k činnostem poskytování služeb a jejich výkonem. Poskytovatelé služeb by měli být prostřednictvím těchto pouze elektronických jednotných kontaktních míst schopni snadno zjistit všechny postupy a formalit týkající se jejich konkrétních žádostí a získat úplný přehled o svých stávajících žádostech nebo požadavcích. V této souvislosti nepostačuje, aby členské státy poskytly na centrální internetové stránce pouhý seznam odkazů. Pokud jsou jednotná kontaktní místa vytvořena pouze elektronicky, bude nutné zřídit linku pomoci, na kterou se poskytovatelé služeb budou moci obrátit v případě potíží. Členské státy by však měly uvážit možnost podpořit elektronické fungování jednotných kontaktních míst prostřednictvím určité fyzické infrastruktury, zejména pokud to usnadní používání ze strany poskytovatelů služeb, kteří nemusí být obeznámeni s používáním elektronických prostředků. Členské státy si mohou zvolit, jak budou jednotná kontaktní místa financovat. Jak se uvádí ve 49. bodě odůvodnění, jednotná kontaktní místa mohou za služby, které poskytují, vybírat od uživatelů poplatky. Tyto poplatky však musí být úměrné skutečným nákladům na postupy, jimiž se zabývají. Poplatky by v žádném případě neměly být tak vysoké, aby poskytovatele služeb od využívání jednotných kontaktních míst odrazovaly. Členské státy mohou rovněž jednotná kontaktní místa pověřit výběrem jiných správních poplatků, např. poplatků pro orgány dohledu. Komise učiní vše pro zjednodušení výměny osvědčených postupů týkajících se organizace a financování jednotných kontaktních míst mezi členskými státy Splnění postupů a formalit prostřednictvím jednotných kontaktních míst Jak bylo zmíněno výše, jednotná kontaktní místa musí být k dispozici pro splnění postupů a formalit, které poskytovatelé služeb musí v členském státě splnit, aby získali přístup k činnosti poskytování služeb nebo jejímu výkonu (bez ohledu na to, zda prostřednictvím usazení nebo přeshraničního poskytování služeb z jiného členského státu, pokud jsou postupy a formality použitelné v případě přeshraničních služeb). Patří sem povolení, jakož i prohlášení, oznámení, přidělení identifikačního čísla a jiné postupy a formality. Mělo by být jasné, že se jednotná kontaktní místa nemusí zabývat následnými postupy odvolání, ať už soudní nebo správní povahy, např. podáním stížností či žalob na zrušení rozhodnutí. Ke splnění všech postupů prostřednictvím jednotných kontaktních míst musí být poskytovatelé služeb schopni získat prostřednictvím těchto míst veškeré příslušné informace, tiskopisy a doklady týkající se postupů, předložit doklady a žádosti a obdržet rozhodnutí a jiné odpovědi týkající se jejich žádosti. Některé z postupů, jež mají být splněny prostřednictvím jednotných kontaktních míst, mohou být složité, např. určité postupy pro usazení velkých maloobchodníků, a/nebo zahrnovat řadu různých povolení. Jak však bylo uvedeno výše, jednotná kontaktní místa mohou mít pouze koordinační úlohu a rozhodovací pravomoci zůstávají konkrétním příslušným orgánům. Každopádně je velmi důležité, aby jednotná kontaktní místa poskytovatelům podávala jasný přehled o všech krocích, které musí podniknout, a poskytla pomoc při plnění postupů a informace o probíhajících postupech. (45) Viz čl. 6 odst. 2. (46) Viz zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, Úř. věst. L 134, , s

20 Poskytovatelé služeb samozřejmě nejsou povinni jednotných kontaktních míst využít. Mohou se rozhodnout, zda této možnosti využijí, či nikoliv, a mohou se rovněž obrátit přímo na příslušný orgán a doklady, povolení apod. předložit/obdržet přímo. V případech, kdy postupy a formality uskutečňované prostřednictvím jednotného kontaktního místa vyžadují určitou časovou lhůtu (např. proto, že existuje termín pro předložení dokladu nebo že příslušný orgán musí vydat rozhodnutí o žádosti o povolení ve stanovené lhůtě), je rozhodujícím okamžikem pro výpočet takovéto lhůty okamžik, kdy jednotné kontaktní místo všechny požadované doklady obdrželo. Jakmile je žádost podána, jednotná kontaktní místa musí odpovědět co nejrychleji a žadatele neprodleně uvědomit, je-li žádost chybná nebo neopodstatněná. Závěrem stojí za zmínku, že jednotná kontaktní místa stanovená ve směrnici o službách a kontaktní místo podle článku 57 směrnice o uznávání odborných kvalifikací 47 sledují různé cíle. Zatímco podle článku 57 směrnice o uznávání odborných kvalifikací musí být v každém členském státě zřízeno jedno kontaktní místo, jež bude poskytovat informace týkající se uznávání odborných kvalifikací a napomáhat občanům, kteří chtějí, aby jejich odborné kvalifikace byly uznány v jiném členském státě, jednotná kontaktní místa uvedená ve směrnici o službách umožní občanům a podnikům splnit veškeré postupy a formality související s přístupem k činnostem poskytování služeb a jejich výkonem, včetně těch, které se týkají uznávání odborných kvalifikací. 5.3 Informace a pomoc poskytované jednotnými kontaktními místy Informace, které mají být poskytovány Ustanovení čl. 7 odst. 1 obsahuje výčet základních informací, u nichž členské státy zajistí, aby byly poskytovatelům a příjemcům služeb na jednotných kontaktních místech snadno přístupné. Tyto informace musí být dostupné na dálku a pomocí elektronických prostředků. Jednotná kontaktní místa musí odpovědět na jakoukoliv žádost o informace pokud možno co nejrychleji a v případě, že je žádost nejasná nebo neúplná, neprodleně uvědomit žadatele. K informacím, které mají být poskytovány, patří požadavky, jež musí poskytovatelé služeb splnit, když chtějí poskytovat služby v daném členském státě. Zahrnují rovněž způsoby a podmínky přístupu k veřejným rejstříkům a databázím poskytovatelů a služeb, např. obchodním rejstříkům, databázím regulovaných povolání nebo veřejným databázím statistických údajů o službách. Informace, které mají být poskytovány, zahrnují rovněž kontaktní údaje příslušných orgánů, včetně orgánů odpovědných za dohled nad výkonem činností poskytování služeb, a kontaktní údaje sdružení nebo organizací, od nichž poskytovatelé nebo příjemci mohou získat praktickou pomoc nebo doplňkové informace. Poskytovány by měly být i informace o opravných prostředcích, které jsou obecně dostupné v případě sporu. Ke splnění této povinnosti musí členské státy uspořádat určité množství informací. Tento úkol by měly usnadnit stávající databáze nebo informační nástroje on-line (např. internetové stránky ministerstev nebo regionálních orgánů), členské státy však budou muset přesto vynaložit značné úsilí na uspořádání informací přehledným způsobem (např. podle odvětví činnosti a rozdílů mezi požadavky, které musí splnit osoby, jež se chtějí usadit, nebo osoby, které chtějí pouze poskytovat služby přeshraničně) a zajistit, aby byly informace poskytovány jednoduše a jednoznačně a předkládány jednotně, srozumitelně a strukturovaně. Zjevně nepostačuje pouhý odkaz na příslušné právní předpisy nebo jejich zkopírování. Členské státy musí rovněž informace pravidelně přezkoumávat a aktualizovat. PŘÍRUČKA K PROVEDENÍ SMĚRNICE O SLUŽBÁCH Směrnice se nezabývá otázkami odpovědnosti vyplývající z jednání nebo opomenutí jednotných kontaktních míst, např. odpovědností za nesprávné nebo zavádějící informace. To bude stanoveno vnitrostátními právními předpisy Pomoc, která má být poskytována Kromě informací o požadavcích, které poskytovatelé služeb musí splnit, by příslušné orgány měly na žádost poskytovatelů nebo příjemců služeb poskytovat pomoc se způsobem obvyklého uplatňování nebo výkladu těchto požadavků. Takovouto pomoc lze poskytnout např. prostřednictvím snadno srozumitelných příruček, jež by mohly vysvětlovat obecné uplatňování některých podmínek a různé procesní úkony, které je nutno provést. Jak je objasněno v čl. 7 odst. 6, tato povinnost pomáhat je povinností týkající se poskytování obecných informací a nevyžaduje, aby příslušné orgány poskytovaly v jednotlivých případech právní poradenství. 20 (47) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací, Úř. věst. L 255, , s. 22, článek 57. (48) Viz 51. bod odůvodnění.