III. Velké ucelené vzdělávání insolvenčních správců ČR. SEMINÁRNÍ PRÁCE na téma

Transkript

1 III. Velké ucelené vzdělávání insolvenčních správců ČR Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci v České republice SEMINÁRNÍ PRÁCE na téma Charakterizujte vlastnické právo podle občanského zákoníku. Definujte výkon vlastnického práva, nabytí, ochranu a zánik vlastnického práva. Zaměřte se dále na problematiku podílového spoluvlastnictví. Mgr. Jana Moravcová, Poděbradova 654, Louny V Praze

2 OBSAH: 1. Vlastnické právo podle občanského zákoníku Charakteristika vlastnického práva Výkon vlastnického práva Nabytí vlastnického práva Ochrana vlastnického práva Zánik vlastnického práva Vlastnické právo a insolvence Podílové spoluvlastnictví z hlediska insolvence Závěr Použitá literatura

3 1. Vlastnické právo podle občanského zákoníku 1.1. Charakteristika vlastnického práva Vlastnické právo je jedním z práv věcných, tzv. iura in rem 1, jejichž zákonný výčet je taxativní (tzn. nelze jejich počet smluvně rozšiřovat, na rozdíl od závazkového práva). Sekundárním předmětem věcných práv je vždy věc hmotná (movitá nebo nemovitá) anebo právo, jehož předmětem je hmotná věc. Věcná práva dělíme na dvě části, a to vlastnické právo a věcná práva k věci cizí (např. věcná břemena, zástavní právo). Vlastnické právo upravuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v 123 a násl. (dále jen OZ) Výkon vlastnického práva Vlastnické právo představuje soubor oprávnění, která lze vůči předmětu vlastnictví vykonávat a představuje panství osoby nad hmotnou věcí, ať ji movitou či nemovitou. Vlastník tedy může věc ( 123 OZ): držet užívat požívat plody a užitky nakládat s ní. Mimo výčet tohoto může logicky vlastník věc také zničit, opustit ji nebo ji neužívat. Těmito úkony vlastník realizuje své vlastnické právo, ať to již spočívá v jeho konání nebo naopak nekonání. Ve výkonu svých práv je však vlastník přece jen omezen, a to např. vlastnickým právem druhého (např. 127 sousedská práva) a také základním principem zakotveným v čl. 11 odst.3 LZPS (zákon č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Listina základních práv a svobod) - zákaz výkonu vlastnického práva, který by byl na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými zájmy. Další omezení přirozeně stanoví další zákony Nabytí vlastnického práva Nabytí vlastnického práva je možné buď od předchozího vlastníka nebo nezávisle na něm, např. proto, že doposud věc žádného vlastníka neměla (původní nabytí vlastnictví). 1 Více Kolektiv autorů: Občanské právo hmotné, Svazek I., 2. aktualizované a doplněné vydání, s. 197 a násl. 3

4 Občanský zákoník upravuje nabytí vlastnického práva v 132 následovně: kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností daných zákonem. Další zmíněné způsoby nabytí vlastnického práva jsou vydržení ( 134 OZ), nalezení ztracené věci ( 135 OZ), přírůstky věci ( 135a OZ), zpracování ( 135b OZ). Vlastnické právo lze dále nabýt zhotovením věci Ochrana vlastnického práva Ochrana vlastnictví je upravena na úrovni národní, evropské (Dodatkový protokol k Evropské úmluvě: každá fyzická a právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek, nikdo jej nemůže být zbaven, pouze je-li to ve veřejném zájmu, a to zákonem nebo mezinárodní smlouvou.) i mezinárodní (Všeobecná deklarace lidských práv, 1948 OSN). Na národní úrovni chrání vlastnictví zejména ústavní pořádek: Listina základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb.,ve znění zákona č. 162/1998 Sb., dále jen LZPS). Právo vlastnit je jedním ze základních lidských práv. Čl. 11 odst.1 LZPS říká, že každý má právo vlastnit majetek a vlastnické právo všech vlastníků má stejný obsah a požívá stejné ochrany. V čl. 36 dále LZPS říká, že každý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Ochrana vlastnictví je základním principem tržního hospodářství, a proto nebyla před rokem 1989 příliš propracovaná a soukromé vlastnictví nebylo podporováno. V současném tržním prostředí má tedy každý stejnou možnost nabýt vlastnictví (výjimky stanoví zákon) a vlastnické právo je chráněno u všech stejně a má stejný obsah. Ochrana vlastnického práva je dále zakotvena také např. v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů: trestné činy krádeže, zpronevěry, podvodu aj. Občanský zákoník upravuje ochranu vlastnického práva v 1, 124, 126 a násl. Všem vlastníkům je poskytována stejná právní ochrana. Vlastník má právo na ochranu proti každému, kdo mu do vlastnického práva neoprávněně zasahuje (např. právo na vydání neoprávněně zadržované věci). Stejné právo na ochranu má i ten, kdo má věc oprávněně u sebe. Ochrana jiných vlastníků před nepřiměřeným výkonem vlastnického práva je dále 127, který omezuje vlastníka tak, aby nad míru přiměřenou poměrům neobtěžoval jiného nebo jej vážně neohrožoval ve výkonu jeho práv. Nelze tedy neomezeně vykonávat své vlastnické právo a ohrozit sousedovu stavbu, nelze sousedy nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat hlukem, pachem, kouřem, odpady, vibracemi atd. 4

5 Konkrétní nástroje ochrany vlastnického práva jsou dle občanského zákoníku tyto 2 : 5 ochrana poskytovaná orgánem státní správy, tzn. ochrana pokojného stavu před zřejmým zásahem, jedná se o okamžitou pomoc před rozhodnutím v delším soudním řízení 6 svépomoc, tzn. jestliže někomu hrozí bezprostředně zásah do jeho práva, může tato osoba přiměřeným způsobem zásah sama odvrátit 126 soudní ochrana, tzv. vlastnické žaloby (žaloba na vydání věci-revindikační žaloba a žaloba zápůrčí-negatorní) 1.5. Zánik vlastnického práva Rozlišujeme zánik vlastnického práva absolutní a relativní 3. Absolutní zánik nastává v případě, že vlastnické právo nepřejde na nikoho jiného, zanikne absolutně, zejména v případě zániku předmětu vlastnického práva. Věc již dále neexistuje nebo je vlastníkem opuštěna a dále již nikdo další vlastnické právo nevykonává. Relativní zánik nastane naopak v případě, že vlastnické právo přešlo nebo bylo převedeno na jiného vlastníka. Může se tak stát z vůle vlastníka (smlouva, opuštění věci) nebo nezávisle na jeho vůli (smrt, ztráta, nalezení skryté věci, zpracováním, rozhodnutím státního orgánu, ze zákona, nabytím od nevlastníka). 2. Vlastnické právo a insolvence Pokud jde o vztah vlastnického práva k insolvenčnímu řízení, zákon č. 182/2006 Sb. upravuje změny vyvolané zahájením insolvenčního řízení zejména v části věnované majetkové podstatě a v ustanoveních o neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů. Zahájení insolvenčního řízení vyvolá účinky, které omezují dlužníka ve výkonu jeho vlastnických práv a které zajistí, že věřitelé jsou chráněni například před urychleným rozprodáním dlužníkova majetku. Tyto souvislosti upravuje také zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, v jehož zvláštní části nalezneme v 126 trestný čin Porušení povinností v insolvenčním řízení: Kdo v insolvenčním řízení maří nebo ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce, a tím ohrozí účel insolvenčního řízení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Majetková podstata 2 Více Kolektiv autorů: Občanské právo hmotné, Svazek I., 2. aktualizované a doplněné vydání, s Více Kolektiv autorů: Občanské právo hmotné, Svazek I., 2. aktualizované a doplněné vydání, s

6 Insolvenční zákon definuje majetkovou podstatu v 205 a rozlišuje podle osoby, která podala návrh na zahájení insolvenčního řízení. V případě, že insolvenční návrh podal sám dlužník, bude do majetkové podstaty spadat majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení. Dále sem spadá majetek nabytý dlužníkem v průběhu insolvenčního řízení. Pokud však návrh na zahájení insolvenčního řízení podal věřitel, pak do majetkové podstaty náleží majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí. Do majetkové podstaty však může spadat také majetek jiných osob než dlužníka, a to pouze v případě, že tak stanoví zákon. Zejména se bude jednat o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka a podle toho je s ním také nakládáno. 4 Obsah majetkové podstaty je v zákoně vymezen pozitivně 5 i negativně 6. Do majetkové podstaty spadají zejména peněžní prostředky, věci movité a nemovité, podnik, soubor věcí a věci hromadné, vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění práva, obchodní podíly, peněžité i nepeněžití pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné, dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva a příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, stipendia, peněžitá pomoc v mateřství, podpora v nezaměstnanosti (příjmy dlužníka pouze v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky), další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu. Dále také příslušenství, přírůstky, plody a užitky výše popsaného majetku (např. dividendy) a věci dlužníka sloužící k jeho podnikání. Do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Nepatří do ní také majetek, kterým lze podle zvláštního právního předpisu nakládat pouze určitým způsobem (zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu, finanční rezervy vytvářené podle zvláštních právních předpisů). Ochrana vlastnického práva v insolvenčním řízení Insolvenční zákon obsahuje ustanovení o ochraně vlastnického práva, zejména o ochraně vlastnického práva věřitelů a o ochraně vlastnického práva třetích osob, jejichž majetek byl omylem zahrnut do majetkové podstaty (žaloby na vyloučení majetku 4 Více Pohl, T., JUDr.: Základní principy nové právní úpravy řešení úpadku v České republice, Bulletin advokacie 11/2007, s. 28 a násl zákon č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů zákon č. 182/2006 Sb.,ve znění pozdějších předpisů 6

7 z majetkové podstaty). Jednou ze základních zásad nového insolvenčního řízení je v 5 a) zásada rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitele. K ochraně věřitelů přispívá úprava neúčinných právních úkonů. Neúčinností úkonu není dotčena jeho platnost. Zákon definuje neúčinné právní úkony v 235 a násl.. Neúčinnými právními úkony jsou ty, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. O neúčinnosti rozhodne insolvenční soud na základě odpůrčí žaloby podané insolvenčním správcem. Zákon dále rozlišuje právní úkony bez přiměřeného protiplnění ( 240), zvýhodňující právní úkony ( 241), úmyslně zkracující právní úkony ( 242) a neúčinné právní úkony mimo podstatu ( 243). Dalším typem ochrany vlastnického práva je ochrana třetích osob a jejich majetku dle 225 a násl. Kdo tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut, může se žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Jedná se o excindační žalobu 7. Musí být podána proti insolvenčnímu správci do 30 dnů od vyrozumění o soupisu, jinak platí, že je majetek do soupisu pojat oprávněně. Tato lhůta je hmotněprávní, žaloba musí tedy být v poslední den lhůty doručena insolvenčnímu soudu. Zákon dále upravuje omezení dispozic insolvenčního správce majetkem, kterého se excindační žaloba dotýká, a to tak, že před pravomocným skončením řízení o žalobě lze ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem přistoupit jen, jestliže soud v prvním stupni žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Výjimku tvoří případy, kdy majetku hrozí bezprostřední újma nebo tak činí po podání excindační žaloby se souhlasem žalobce. Jestliže dojde ke zpeněžení majetku, který do soupisu nepatřil, může se vlastník domáhat výtěžku ze zpeněžení věci a svého práva na náhradu škody. Mezi incidenční spory patří dále také spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela. 3. Podílové spoluvlastnictví z hlediska insolvence Spoluvlastnictví více vlastníků upravuje 136 a násl. OZ. V této práci zcela pominu společné jmění manželů. Podílové spoluvlastnictví dle 137 OZ vyjadřuje svým podílem míru, jakou se 7 Zelenka, J. a kol.: Insolvenční zákon, poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy, 2. aktualizované vydání,s

8 spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících z vlastnictví určité věci. Pokud není právním předpisem nebo dohodou spoluvlastníků stanoveno jinak, jsou podíly stejné, přičemž z právních úkonů jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně (tzv. solidárně). Při rozhodování o nakládání s věcí se přihlíží k velikosti podílů. Zákon č. 182/2006 Sb. upravuje problematiku podílového spoluvlastnictví následovně: 205 odst. 3 :Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2 8, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela. Dále se tento zákon problematikou podílového spoluvlastnictví blíže nezabývá a je proto nutné použít subsidiárně občanský zákoník a jeho ustanovení o podílovém spoluvlastnictví. Majetková podstata je tedy obohacena pouze o hodnotu dlužníkova podílu a v případě jejího zpeněžení je nutno respektovat ustanovení občanského zákoníku o předkupním právu 9 a nabídnout nejprve věc k odkupu dalším podílovým spoluvlastníkům. Druhou možností je domluva insolvenčního správce s podílovými spoluvlastníky o vyplacení hodnoty podílu připadajícího na dlužníka. Tento výkup by probíhal opět v souladu s občanským zákoníkem podle velikosti jejich podílů. Částka získaná prodejem podílu by byla zahrnuta do majetkové podstaty. Pokud jde o výkon práv a povinností spojených s podílem dlužníka na majetku, který spadá do majetkové podstaty, vykonává je v případě prohlášení konkursu insolvenční správce v rozsahu stanovením spoluvlastnickým podílem a dlužník v určitých stadiích insolvenčního řízení ( 229 odst.3-nestanoví-li zákon č. 182/2006 Sb. jinak, disponuje majetkovou podstatou dlužník v době do rozhodnutí o úpadku, v době od povolení reorganizace či oddlužení a insolvenční správce v době od prohlášení konkursu). 4. Závěr V rámci insolvenčního řízení dochází k velkým zásahům do vlastnického práva dlužníka, vůči kterému je vedeno insolvenční řízení, avšak snahou nové úpravy je dlužníkovi pomoci začít znovu pokud možno s čistým štítem a ne jej zlikvidovat. Základním cílem insolvenčního řízení je maximálně uspokojit věřitele dlužníka a tím jim alespoň částečně kompenzovat jejich pohledávky vůči dlužníkovi a ochránit tak vlastnické nároky věřitelů. 8 tzn. majetku náležícího do majetkové podstaty po podání insolvenčního návrhu věřitelem nebo dlužníkem zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů 8

9 5. Použitá literatura Pohl, T., JUDr.: Základní principy nové právní úpravy řešení úpadku v České republice, Bulletin advokacie 11/2007 Winterová, A., Prof.JUDr. a kol.: Civilní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Linde Praha a.s., Praha 2008 Kolektiv autorů: Občanské právo hmotné, Svazek I., 2. aktualizované a doplněné vydání, Codex, Praha 1997 Zelenka, J. a kol.: Insolvenční zákon, poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy, 2. aktualizované vydání, Linde Praha a.s., Praha