Plán péče o přírodní památku Červený kámen

Transkript

1 Implementace území soustavy Natura 2000 v Moravskoslezském kraji, 2. vlna, CZ /0.0/0.0/15_010/ Plán péče o přírodní památku Červený kámen na období návrh na vyhlášení listopad 2016

2 1. Základní údaje o zvláště chráněném území 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: kód ÚSOP () kategorie ochrany: přírodní památka (PP) název území: Červený kámen druh předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: orgán, který předpis vydal: číslo předpisu: datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu: 1.2 Údaje o lokalizaci území kraj: okres: obec s rozšířenou působností: obec s pověřeným obecním úřadem: obec: katastrální území: Moravskoslezský Nový Jičín Frenštát pod Radhoštěm, Kopřivnice Frenštát pod Radhoštěm, Kopřivnice Lichnov, Kopřivnice, Vlčovice Lichnov u Nového Jičína, Kopřivnice, Vlčovice Příloha M1: M1a: Orientační mapa 1:25000 s vyznačením hranic ZCHÚ M1b: Základní mapa 1:10000 s vyznačením ZCHÚ M1c: Ortofotomapa 1:10000 s vyznačením ZCHÚ 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Číslo parcely podle KN Výměry částí parcel byly získány v prostředí GIS v ArcMap 10.0, parcely dle KN. Zvláště chráněné území: Katastrální území: , Lichnov u Nového Jičína Číslo parcely podle PK Druh pozemku Způsob využití nebo podle KN pozemku podle KN jiných evidencí Číslo listu vlastnic tví Výměra parcely celková podle KN (m 2 ) Výměra parcely v ZCHÚ (m 2 ) 2039/14 lesní pozemek /15 lesní pozemek /16 lesní pozemek Celkem

3 Číslo parcely podle KN Katastrální území: , Kopřivnice Číslo parcely podle PK Druh pozemku nebo podle KN jiných evidencí Způsob využití pozemku podle KN Číslo listu vlastnic tví Výměra parcely celková podle KN (m 2 ) Výměra parcely v ZCHÚ (m 2 ) 2400/7 lesní pozemek zastavěná plocha a nádvoří zbořeniště zahrada /1 ostatní plocha neplodná půda trvalý travní porost /1 trvalý travní porost /2 trvalý travní porost trvalý travní porost lesní pozemek ostatní plocha ostatní komunikace /9 lesní pozemek /13 lesní pozemek /14 lesní pozemek /15 trvalý travní porost /16 lesní pozemek Celkem Číslo parcely podle KN Katastrální území: , Vlčovice Číslo parcely podle PK Druh pozemku nebo podle KN jiných evidencí Způsob využití pozemku podle KN Číslo listu vlastnic tví Výměra parcely celková podle KN (m 2 ) Výměra parcely v ZCHÚ (m 2 ) 228 lesní pozemek /1 trvalý travní porost lesní pozemek lesní pozemek lesní pozemek ostatní plocha ostatní komunikace lesní pozemek lesní pozemek lesní pozemek /1 lesní pozemek /2 lesní pozemek lesní pozemek lesní pozemek /1 trvalý travní porost /3 trvalý travní porost lesní pozemek /1 trvalý travní porost /2 lesní pozemek /1 ostatní plocha manipulační plocha /1 ostatní plocha ostatní komunikace /1 trvalý travní porost /1 ostatní plocha ostatní komunikace /1 trvalý travní porost trvalý travní porost

4 964 ostatní plocha ostatní komunikace vodní plocha koryto vodního toku přirozené nebo upravené Celkem Ochranné pásmo: Ochranné pásmo není vyhlášené. Příloha č. M2: Katastrální mapy 1:2880 se zákresem ZCHÚ. 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma Druh pozemku ZCHÚ plocha v ha OP plocha v ha Lesní pozemky 12, Vodní plochy 0, Způsob využití pozemku ZCHÚ plocha v ha Zamokřená plocha --- Rybník nebo nádrž --- Vodní tok 0,0201 Trvalé travní porosty 8, Orná půda Ostatní zemědělské pozemky Ostatní plochy 0, Zahrada 0, Zastavěné plochy a nádvoří 0, Plocha celkem 21, Neplodná půda 0,2193 Ostatní způsoby využití 0, Překryv území s jinými chráněnými územími Národní park: --- Chráněná krajinná oblast: --- Jiný typ chráněného území: ÚSES Funkční RBC Pískovna, blízká osa NRBK Jezernice Hukvaldy. Přírodní park Podbeskydí. Natura 2000 Evropsky významná lokalita: CZ Červený kámen (kód ÚSOP 5579). Příloha č. M1: M1a: Orientační mapa 1:25000 s vyznačením hranic ZCHÚ M1b: Základní mapa 1:10000 s vyznačením ZCHÚ M1c: Ortofotomapa 1:10000 s vyznačením ZCHÚ 4

5 1.6 Kategorie IUCN IV. řízená rezervace 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Ochrana karpatských druhů květeny, mozaiky lesních a lučních společenstev s prameništi, petrifikujícími prameny s tvorbou pěnovců, lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích, extenzivními sečenými loukami Hlavní předmět ochrany ZCHÚ současný stav A. ekosystémy Podíl plochy Název ekosystému v ZCHÚ (%) L3.3 Karpatské dubohabřiny (9170 Dubohabřiny asociace Galio- Carpinetum) L4 Suťové lesy (svaz Tilio-Acerion, asociace Lunario-Aceretum) * (9180 Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích) L5.1 Květnaté bučiny (podsvaz Eu- Fagenion) (9130 Bučiny asociace Asperulo- Fagetum) L7.1 Suché acidofilní doubravy (svaz Genisto germanicae-quercion) (---) Do 2 % 36 % Do 5 % Do 2 % Popis ekosystému V SV části C je menší porost dubohabřiny na svahu s východní expozicí s kvalitním stromovým patrem, např. dub letní (Quercus robur), habr obecný (Carpinus betulus), lípa srdčitá (Tilia cordata) aj. Z vzácných druhů se lokálně vyskytuje okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). V části A užší pruh lesa západně od sjezdovky a průseku nad ní. Porost je kvalitní zvl. v horní a východní části. V části B pouze okraje porostů, ovlivněné hospodařením. V části C plošně, ale silně ovlivněné hospodařením. Zastoupeny jsou v zachovalých částech zejména buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa srdčitá (Tilia cordata), l. velkolistá (T. platyphyllos), jilm horský (Ulmus laevis) aj. V části A pouze přechody v bučinu, v části C pouze fragmenty na západní straně, části porostů s dříve převažující přirozenou druhovou skladbou jsou negativně ovlivněné hospodařením prokácení, paseky, poškození půdy pojezdem, těžební zbytky, nevhodné přísadby smrku apod. Na Z straně území se nachází les v mýtním věku (zasahuje i severně od louky) narušený dřívější výsadbou smrku. Azonální** výskyt vykazuje společenstvo v SV výběžku části C. Na svahu s východní expozicí (nad cestou souběžnou s údolím potoka) je porost s borovicí lesní (Pinus sylvestris), bukem lesním (Fagus sylvatica), břízou bělokorou (Betula pendula), dubem letním (Quercus robur), d. zimním (Q. petraea), habrem obecným (Carpinus betulus), jedlí bělokorou (Abies alba), smrkem ztepilým (Picea abies) nebo třešní ptačí (Prunus avium), které výše přechází do porostu s dominantním bukem a jedlí. Keřové patro je chudé (ojediněle líska obecná Corylus avellana), bylinného patro je nezapojené, dominantu tvoří borůvka (Vaccinium myrtillus). Společenstvo vykazuje znaky suché acidofilní doubravy. 5

6 R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců (svaz Cardamino-Montion) (---) R1.3 Lesní pěnovcová prameniště (svaz Lycopodo-Cratoneurion commutati) * (7220 Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců Cratoneurion) R 1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců (svaz Cardaminion amarae) --- T1.1 Mezofilní ovsíkové louky (svaz Arrhenatherion elatioris) (6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio- Centaureion nemoralis) T1.3 Poháňkové pastviny (svaz Cynosurion) (---) T 1.5 Vlhké pcháčové louky (podsvaz Calthenion palustris) (---) Do 1 % Do 1 % Do 1 % 30 % Do 5 % Do 5 % Vegetace pramenišť se nachází v části A na sjezdovce (přibližně třetina plochy sjezdovky je podmáčená, s vývěry vody, kolem nichž se vyvinula mokřadní stanoviště). V části A v suťovém lese v dolním úseku (západně) od sjezdovky. V části C v lese severně od louky je několik zařezaných údolí periodických i trvalých vodotečí, prostor je heterogenní jak reliéfem, tak druhovou skladbou. Ve vzdálenosti 90 m od louky se nachází pěnovcový pramen Hladná voda: vývěr je upravený pro odběr (zídka, trubka), pod pramenem zbytky dřevěné stavby. Poblíž je ještě jeden pramen, odtok do levobřežního přítoku hlavního potoka mají společný, s množstvím kaskád a inkrustací v délce cca 200 m (inkrustace jsou parné i pod soutokem s potokem u lesní cesty i na ní). V části A je v lese roklovité údolí s vodotečí a prameništěm, na svahu roste také kapraď Borrerova (Dryopteris borreri). V části A v úseku sjezdovky, udržovaná opakovaným kosením, případně i mulčováním. Vlivem přirozených abiotických faktorů, intenzity kosení, opakovaného narušování se zde vyvinulo více typů luční vegetace. Na sjezdovce se střídá více květnatých aspektů v průběhu roku. Velmi cenné jsou populace orchidejí. Na sjezdovce je tedy vyvinuta pestrá biota s řadou cenných druhů rostlin i jejich společenstev. V části B se jedná převážně o mezofilní až vlhká společenstva se skladbou ovsíkových až pcháčových luk, resp. i poháňkových pastvin; ve východní části rostou některé druhy charakterizující společenstva střídavě vlhkých bezkolencových luk (chybí ale více diagnostických druhů vč. Molinia) hojně je zastoupena např. bukvice lékařská (Betonica officinalis). V části C převažují mezofilní společenstva s pestřejší skladbou (např. s vyšším zastoupením biky ladní, Luzula campestris). V části A ve střední části mozaika středně vlhkých porostů s druhy ovsíkových, kostřavových nebo psinečkových luk a poháňkových pastvin. V části B se jedná převážně o mezofilní až vlhká společenstva se skladbou ovsíkových až pcháčových luk, resp. i poháňkových pastvin; ve východní části rostou některé druhy charakterizující společenstva střídavě vlhkých bezkolencových luk (chybí ale více diagnostických druhů vč. Molinia) hojně je zastoupena např. bukvice lékařská (Betonica officinalis). Ve fragmentech v části C. V části A ve střední části mozaika středně vlhkých porostů s druhy ovsíkových, kostřavových nebo psinečkových luk a poháňkových pastvin přes vlhké až mokré pcháčové louky (přibližně třetina plochy sjezdovky je podmáčená, s vývěry vody, kolem nichž se vyvinula mokřadní stanoviště). 6

7 T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd (svaz Potentillion anserinae) (---) Do 2 % V části B se jedná převážně o mezofilní až vlhká společenstva se skladbou ovsíkových až pcháčových luk, resp. i poháňkových pastvin. V části C malé podmáčené části území. V části A ve střední části mozaika středně vlhkých porostů přes vlhké až mokré pcháčové louky a formace vlhkých narušovaných půd až po vegetaci pramenišť (přibližně třetina plochy sjezdovky je podmáčená, s vývěry vody, kolem nichž se vyvinula mokřadní stanoviště). Poznámka: * Prioritní stanoviště Natura 2000, ** Azonální (edafické) společenstvo vyvinuté dle lokálních stanovištních podmínek, závislost na dané vegetační zóně je volnější. PP Červený kámen se skládá ze tří oddělených ploch, popisovaných v textu jako A Sjezdovka a okolí, B Janíkovo sedlo a C Potoky. Zdroj informací: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody. [on-line databáze; portal.nature.cz] Grulich V. (2012): Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia, Praha, 84: Kočvara R., Koutecká V. & Koutecký T. (2016): Navržené ZCHÚ Červený kámen, Botanický inventarizační průzkum. MS kraj, 33 stran. 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu A. typy přírodních stanovišť Podíl plochy Název ekosystému v ZCHÚ (%) L4 Suťové lesy (svaz Tilio-Acerion, asociace Lunario-Aceretum) * (9180 Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích) R1.3 Lesní pěnovcová prameniště (svaz Lycopodo-Cratoneurion commutati) * (7220 Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců Cratoneurion) T1.1 Mezofilní ovsíkové louky (svaz Arrhenatherion elatioris) (6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio- Centaureion nemoralis) 5 % 15 % 95 % Popis ekosystému V části A užší pruh lesa západně od sjezdovky a průseku nad ní. Porost je kvalitní zvl. v horní a východní části. V části B pouze okraje porostů, ovlivněné hospodařením. V části C plošně, ale silně ovlivněné hospodařením. Zastoupeny jsou v zachovalých částech zejména buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa srdčitá (Tilia cordata), l. velkolistá (T. platyphyllos), jilm horský (Ulmus laevis) aj. V části A v suťovém lese v dolním úseku (západně) od sjezdovky. V části C v lese severně od louky je několik zařezaných údolí periodických i trvalých vodotečí, prostor je heterogenní jak reliéfem, tak druhovou skladbou. Ve vzdálenosti 90 m od louky se nachází pěnovcový pramen Hladná voda: vývěr je upravený pro odběr (zídka, trubka), pod pramenem zbytky dřevěné stavby. Poblíž je ještě jeden pramen, odtok do levobřežního přítoku hlavního potoka mají společný, s množstvím kaskád a inkrustací v délce cca 200 m (inkrustace jsou parné i pod soutokem s potokem u lesní cesty i na ní). V části A v úseku sjezdovky. Vlivem přirozených abiotických faktorů, intenzity kosení, opakovaného narušování se zde vyvinulo více typů luční vegetace. Na sjezdovce se střídá více květnatých aspektů v průběhu roku. Velmi cenné jsou populace orchidejí. V části B se jedná převážně o mezofilní až vlhká společenstva se skladbou ovsíkových až pcháčových luk, resp. i poháňkových pastvin; ve východní části rostou některé druhy charakterizující společenstva střídavě vlhkých bezkolencových luk (chybí ale více diagnostických druhů vč. Molinia) hojně je 7

8 zastoupena např. bukvice lékařská (Betonica officinalis). V části C převažují mezofilní společenstva s pestřejší skladbou (např. s vyšším zastoupením biky ladní, Luzula campestris). Poznámka: * Prioritní stanoviště Natura 2000, ** Azonální (edafické) společenstvo vyvinuté dle lokálních stanovištních podmínek, závislost na dané vegetační zóně je volnější. PP Červený kámen se skládá ze tří oddělených ploch, popisovaných v textu jako A Sjezdovka a okolí, B Janíkovo sedlo a C Potoky. Zdroj informací: Anonymus: vrstva mapování biotopů ( AOPK 2016, URL: Cíl ochrany Zachovat lesní a luční pěnovcová prameniště a suťové lesy na svazích, podporovat mozaiku přirozených lesních porostů s bohatým zastoupením jedle bělokoré. Důsledně preferovat mimoprodukční funkce lesa nad produkčními, nezasahovat do částí porostů s přirozenou skladbou, ponechávat doupné stromy, vývraty, souše autochtonních druhů. Udržovat druhově bohaté luční porosty s výrazným zastoupením orchidejí. 2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Navržená přírodní památka Červený kámen se nachází JV od Kopřivnice a sestává ze tří oddělených částí: západně leží stávající lyžařský areál Červený kámen (sjezdovka a stezka pro pěší na stejnojmenný vrchol a její okolí zvl. kosená louka, les a paseka), střed zaujímá Janíkovo sedlo a jeho okolí (převážně louky a rozptýlená zeleň) a východní část se nachází v místní části Potoky (louky, les, potok a jeho niva). Sjezdovka je situována na severním svahu vrchu Červený kámen, Janíkovo sedlo mezi vrchy Červený kámen a Pískovna a Potoky na východním svahu Pískovny a v údolí mezi Pískovnou a Holým vrhem. Území náleží do provincie Západní Karpaty, soustavy Vnější Západní Karpaty, podsoustavy Západobeskydské předhůří, celku Podbeskydská pahorkatina, podcelku Štramberská vrchovina, okrsku IXD-1D-6 Šostýnské vrchy. Reliéf Šostýnských vrchů má charakter členité vrchoviny (s výškovou členitostí m). Jsou budovány flyšovými pískovci, jílovci a jílovitými břidlicemi převážně palkovického, bašského a těšínsko-hradišťského souvrství slezské jednotky s vyvřelinami těšinitové asociace a jurskými vápenci. Jedná se o skupinu velkých, širokými sedly oddělených příkrovových trosek z odolných hornin, ve vrcholových částech se zbytky terciérních zarovnaných povrchů; vyskytují se krasové jevy (např. NPP Šipka) a periglaciální tvary (Váňův a Raškův kámen); území se vyznačuje četnými hluboce založenými sesuvy. Význačné body: Bílá hora (557 m), Červený kámen (690 m), Kotouč (529 m), Na poklech (606 m), Štramberčík (498 m). Nadmořská výška studovaného území se pohybuje mezi m. Na propustnějších svahovinách členitého terénu s kyselou reakcí jsou vyvinuty typické kambizemě, případně typické kambizemě slabě oglejené až glejové. Na těšinitech převažují úživné typické kambizemě slabě oglejené až glejové, na hřbetech i bez oglejení. Na výchozech vápenců jsou ostrovy rendzin, v údolích toků fluvizemě. Území je odvodňováno 8

9 přítoky Lubiny, která náleží do povodí Odry. Lokalita spadá dle Quitta (1971) do mírně teplé oblasti MT Podnebí je mírně teplé a velmi vlhké. Průměrné hodnoty teplot a srážek nejblíže situovaných stanic v Podbeskydském bioregionu: Hodslavice 861 mm, Nový Jičín 7,8 st. C, Frýdek 8,2 st. C, 911 mm. Území náleží do provincie středoevropských listnatých lesů, podprovincie karpatské, 3.5 Podbeskydského bioregionu. Nachází se ve fytogeografické oblasti mezofytikum, fytogeografickém obvodu Karpatské mezofytikum a fytogeografickém okresu 76. a. Moravská brána vlastní. Flóra je poměrně bohatá, ovlivněná četnými oreofyty z Beskyd. Charakteristickým znakem je výskyt lokálních mezních prvků; projevuje se vliv Karpat. Vegetační stupně suprakolinní až submontánní (3. dubobukový, 4. bukový, 5. jedlobukový). Potenciální přirozenou vegetaci představují společenstva dubohabřin a lipových doubrav svazu Carpinion, základní vegetační jednotka 10 Karpatská ostřicová dubohabřina asociace Carici pilosae-carpinetum; ve vyšších polohách společenstva květnatých bučin podsvazu Eu-Fagenion, základní vegetační jednotka 17 Ostřicová bučina asociace Carici pilosae-fagetum. Přehled zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů kategorie aktuální početnost podle stupeň popis biotopu druhu, další název druhu nebo vitalita vyhlášky č. ohrožení poznámky populace v ZCHÚ 395/1992 Sb. ROSTLINY jedle bělokorá Abies alba orlíček obecný Aquilegia vulgaris áron východní Arum cylindraceum Cca C4a 5 - C3 desítky - C4a Středo a jihoevropský druh s poměrně malým ostrůvkovitým areálem. V ČR těžiště výskytu v nižších horských oblastech, roztroušeně v okrajových pohořích; náročná na půdní i vzdušnou vlhkost; s bukem tvoří tzv. hercynskou směs. V území se vyskytuje ve všech třech částech, nejméně na Janíkově sedle, nejhojnější v části C (zvl. na svahu nad cestou nad potokem v SV části lokality). Druh rozšířený po celé Evropě, v ČR ustupující druh nížin až podhůří, kde roste na loukách i světlých lesích. V území zjištěn v části Potoky na východním okraji louky. Středo a východoevropský druh rostoucí v ČR pouze na Moravě, v Čechách se vyskytuje příbuzný áron plamatý (Arum maculatum). Roste na humózních půdách lužních nebo dalších listnatých lesů. V území byl zjištěn pod vrcholem Červeného kamene, skupina na okraji lesa. 9

10 ostřice převislá Carex pendula 15 - C4a chrpa ostroperá Erdnerova Centaurea oxylepis erdneri okrotice bílá Cephalanthera damasonium dymnivka plná Corydalis solida prstnatec Fuchsův Dactylorhiza fuchsii prstnatec májový Dactylorhiza majalis stovky - C4a 5 O C3 cca C4a 5 O C4a 500 O C3 Submediteránně sub atlantský druh zasahující na sever až do Dánska. Roste zvl. v suťových nebo lužních lesích, a to podél potoků, okrajů lesních cest nebo na prameništích. V území byl zjištěn v části Potoky na okraji lesní cesty a v suché rokli roztroušeně. Centaurea oxylepis zaujímá nevelký areál ve střední Evropě, v ČR s těžištěm rozšíření na střední a SV Moravě a ve Slezsku, kde roste na mezofilních loukách od nížin až do hor; obsazuje i sekundární stanoviště. V řešeném území se čistý druh nevyskytuje nacházejí se zde hybridní populace s chrpou Erdnerovou (Centaurea erdneri). V území roste roztroušeně ve všech třech částech, až hojně na louce v SV části Janíkova sedla. Druh rostoucí téměř v celé Evropě, v ČR je nejrozšířenějším zástupcem rodu, roste zvl. v listnatých lesích a lesních lemech na vápenitých půdách, na nezastíněných stanovištích výjimečně. V území v části (C) Potoky v dubohabřině na JV straně lokality. Druh rostoucí téměř v celé Evropě, v ČR v teplých oblastech hlavně na Moravě, kde je dosti hojná, v Čechách jen na několika lokalitách. Roste na vlhkých a úživných půdách ve světlých hájových listnatých a lužních lesích. Je častým druhem jarního aspektu. V území byla zjištěna na Janíkově sedle v převážně listnatém lese na svahu nad potokem ve východní části (spolu s dalšími druhy jarního aspektu). Roste v podhorských až horských oblastech Evropy, v ČR jeden z nejhojnějších prstnatců; na vlhčích i sušších loukách, pastvinách, ale i v lesích od pahorkatin do hor. V území zjištěn na sjezdovce západně od výběžku s býv. zahradou spolu s dalšími druhy orchidejí. Roste téměř po celé Evropě, v ČR jeden z nejhojnějších, ale ubývajících prstnatců; zvl. na vlhkých až mokrých loukách od nížin do hor. V území je hojný na sjezdovce, jinde nezjištěn (několik set na kosené části po příčnou cestu, na průseku výše roztroušeně. 10

11 kyčelnice devítilistá Dentaria enneaphyllos kyčelnice žláznatá Dentaria glandulosa kapraď Borrerova Dryopteris borreri vrbovka bahenní Epilobium palustre pryšec mandloňovitý Euphorbia amygdaloides cca C3 několik C C3 cca 10 - C4a cca C4a Horský druh střední a jižní Evropy, v ČR jen v některých pohořích, vč. Jeseníků a Beskyd, v bučinách a jedlobučinách zvl. na bazickém podkladu (jarní aspekt). V území zjištěna v části Potoky v nivě potoka na SV okraji území. Druh jarního aspektu, karpatský subendemit, v ČR jen na SV Moravě, a to v bučinách a jedlobučinách podhůří až hor, ale i v lužních lesích nižších poloh. V území se vyskytuje roztroušeně až hojně ve všech třech částech, někdy s dalšími druhy jarního aspektu, ale i jako samostatné populace, a to nejen v lesích a na pasekách, ale i v extenzivněji udržovaných částech luk. Druh náležející do komplexu Dryopteris affinis. V Evropě je rozšířená mimo severní Skandinávii a jižní Itálii, na Iberském poloostrově velmi vzácná. V ČR poměrně hojná v horských a podhorských oblastech Slezska a Moravy, jinde spíše ojediněle; v Čechách roztroušeně až vzácně zvl. ve stinných humózních, listnatých nebo smíšených lesích často na prudkých kamenitých svazích. V území jednotlivě v lesích všech 3 částí, často na strmých svazích (1 v lese v SZ části vedle sjezdovky, Janíkovo sedlo do 5 na svahu potoka na V okraji, Potoky cca 5 na svahu potoka pod pěnovcovým pramenem. V celé Evropě, na jihu vzácná; v ČR dosti hojně až roztroušeně od nížin do hor na slatinných a rašelinných loukách, lučních prameništích, okrajích tůněk apod. V území na sjezdovce v mokřadu vedle bývalé zahrady. V Evropě od SZ části Pyrenejského poloostrova přes Francii a střední Evropu na JZ Ukrajinu. V ČR má těžiště rozšíření v suprakolinním až montánním stupni, na Moravě i ve středních polohách mezofytika, a to hl. v lesních lemech a stinných až polostinných lesích na mírně vlhkých a mírně kyselých až mírně bazických půdách. V území v listnatých a smíšených lesích i na jejich okrajích ve všech částech. 11

12 sněženka podsněžník Galanthus nivalis zapalice žluťuchovitá Isopyrum thalictroides lilie zlatohlavá Lilium martagon bradáček vejčitý Listera ovata měsíčnice vytrvalá Lunaria rediviva několik tisíc O C3 stovky - C4a Cca 100 O C4a Cca 50 - C4a Několik tisíc O C4a Evropský druh jarního aspektu, v ČR roztroušeně na humózních půdách zvl. v luzích, vystupuje i do hor; sekundárně i na antropogenních stanovištích. V území těžiště rozšíření v průseku nad sjezdovkou (po vrcholovou část Červeného kamene, spolu s dalšími druhy jarního aspektu) i na okraji skáceného porostu tamtéž, vyznívá v lese podél sjezdovky; dále několik desítek až stovek v trsech v býv. zahradě východně od sjezdovky. Na Janíkově sedle izolovaný výskyt (trs) u potoka na SV okraji. Druh jarního aspektu, v Evropě v Pyrenejích, střední Francii, na jihu a východě střední Evropy, v JV Evropě, Bělorusku a na Ukrajině. V ČR vzácně ve středních Čechách, roztroušeně ve východních Čechách a na východní Moravě. V území zvl. v horní části průseku nad sjezdovkou na Červeném kameni spolu s dalšími druhy jarního aspektu. V části Potoky v nivě potoka na SV. Euroasijský druh, v celé Evropě až po jižní Skandinávii; po celém území ČR ve světlých lesích, ve vyšších polohách také na otevřených loukách zvl. na vápenitém podkladu. V území u sjezdovky ve starších částech lesa Z od ní i v části souběžném s průsekem nad sjezdovkou; roste i na okrajích sjezdovky. V části Potoky v lese na J okraji lokality do 10 rostlin. Roste ve světlých lesích, vlhkých hájích, lesních lemech i na loukách od nížin do hor. V území na sjezdovce jednotlivě nebo skupinovitě, na Janíkově sedle 3 lokality na Z a J okraji (do 10 rostlin) V ČR roztroušeně po celém území na stinných až polostinných vlhkých stanovištích: obsazuje sutě, rokle, subalpínské vysokostébelné nivy. V území hojně zastoupený druh, v lesích kolem sjezdovky, nad sjezdovkou na pasece masivní výskyt, i v zalesněné části pod vrcholem. Janíkovo sedlo zvl. ve východní části s lesem, ostrůvkovitě i na okrajích jinde, C ve vlhkých částech až hojně. 12

13 vstavač mužský znamenaný Orchis mascula subsp. speciosa kapradina laločnatá Polystichum aculeatum krtičník žláznatý Scrophularia scopolii čistec alpínský Stachys alpina Cca 100 SO C2t Cca 20 - C4a cca 5 - C3 cca C3 V Evropě především na Balkáně, v Karpatech a Alpách; v ČR v Čechách jen vzácně, na Moravě roztroušeně, a to na loukách, pastvinách, ve světlých lesích a křovinách od pahorkatin do hor. V území na sjezdovce cca 50 (v sušších místech, zvl. pod příčnou cestou), Janíkovo sedlo cca 30 (nejvíce louka v SZ části), Potoky skupina do 10 na okraji louky v Z části. V celé Evropě, v ČR vzácně v termofytiku (na antropogenních stanovištích), v mezofytiku a oreofytiku roztroušeně až ojediněle, častější na východní a SV Moravě; lesní druh pahorkatin až hor. V území na Janíkově sedle v lese na strmém svahu potoka na V hranici (kol 10), v části Potoky cca 10 na strmém svahu PB přítoku potoka pod pěnovcovým pramene. Vyskytuje se ve střední a JV Evropě, Karpatech a evropském Středozemí; v ČR na SZ hranici areálu, původní jen v moravských Karpatech a Hrubém Jeseníku. Roste na polostinných stanovištích (lesy, lemy, křoviny podél toků), častý na antropogenních stanovištích; od podhůří do hor, splavován i do nižších poloh. V území izolovaná populace na Z okraji průseku v úrovni spodní hranice mladé výsadby ve vrcholové části Červeného kamene. Pohoří jižní, střední a JV Evropy, ve Velké Británii; v ČR v karpatských pohořích východní Moravy roztroušeně, dále v Moravském krasu, Ždánickém lese, v okolí Hodonína, vzácněji v sudetských pohořích (Oderské vrchy, Jeseníky, Králický Sněžník, Orlické hory, Krkonoše); v nižších polohách vzácně. Roste ve světlých lesích a lemech, na pasekách, horských vysokostébelných nivách a sutích na vlhkých, živinami bohatých slabě kyselých až zásaditých půdách. V území na severním i JZ okraji východního výběžku sjezdovky (v lemech) cca 40, v části Potoky hojněji v rovinaté části lesa západně od louky. 13

14 rozrazil horský Veronica montana ŽIVOČICHOVÉ ještěrka živorodá Zootoca vivipara slepýš křehký Anquis fragilis min. desítky C4a desítky SO NT jednotlivě SO LC Centrum rozšíření má ve střední a západní Evropě, zasahuje do jižního Švédska, pobaltských zemí a na Sicílii. V ČR roztroušeně v chladnějších pahorkatinách a nižších horských polohách, do nižších poloh bývá občas splaven (souvislejší výskyt v okolí soutoku Dyje a Moravy). Stínomilný, roste zvl. v bučinách a na lesních prameništích (potočí jaseniny) na humózních nevápnitých půdách. V území roztroušeně v lese Z od sjezdovky, v části Potoky v lese pod pěnovcovým pramenem. Početněji v prostoru sjezdovky a na Janíkově sedle, zejména v podmáčených částech luk a u pramenišť. Jednotlivě se vyskytuje v celém území, zejména na loukách a okrajích lesních porostů. Poznámka: SO silně ohrožený druh, O ohrožený druh (podle vyhl. Č. 395/1992 Sb.), Stupeň ohrožení je u rostlin uváděn podle Červeného seznamu ohrožených druhů rostlin České republiky (Grulich 2012): C2t silně ohrožené druhy v kategorii t, C3 ohrožené druhy, C4a vzácnější taxony vyžadující pozornost méně ohrožené. PP Červený kámen se skládá ze tří oddělených ploch, popisovaných v textu jako A Sjezdovka a okolí, B Janíkovo sedlo a C Potoky. Zdroj informací: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody. [on-line databáze; portal.nature.cz] Grulich V. (2012): Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia, Praha, 84: Kočvara R., Koutecká V. & Koutecký T. (2016): Navržené ZCHÚ Červený kámen, Botanický inventarizační průzkum. MS kraj, 33 stran. 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody Území nebylo dříve chráněno. Lokalita je součástí EVL CZ Červený kámen (kód ÚSOP 5579), vyhlášeného k ochraně Petrifikujících pramenů s tvorbou pěnovců; lesů svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; extenzivních sečených luk nížin až podhůří. b) lesní hospodářství K vzdálenější historii využívání lesních porostů v zájmovém území nebyly nalezeny konkrétnější podklady. Na leteckých snímcích z 50. let 20. století je jasně patrné, že rozloha pozemků plnících funkci lesa se změnila jen minimálně, a to i navzdory poměrně malé celkové výměře lesa v rámci zpracovávaného území. Pouze v případě porostních skupin 315 Rc 4b (její větší část) a 315 Rb 5 lze s jistotou říci, že v 50. letech 20. st. byly využívány jiným způsobem. Porostní skupina 315 Rb 5 byla nejspíš menším políčkem, zatímco větší část porostní skupiny 315 Rc 4b byla trvalým travním porostem. Tyto plochy byly následně zalesněny smrkovými monokulturami (stejně tak jako některé další porostní skupiny 14

15 zalesňované v 50., 60. a 70. letech), které v současnosti trpí primárně přísušky a následně chřadnou vlivem působením houbových nákaz a hmyzích škůdců. Většina starších porostů v polovině 20. st. byla značně proředěna. Snížení zakmenění lze přičíst s největší pravděpodobností pravidelnému propásání, případně intenzivním zásahům souvisejícím s hospodařením formou středního lesa. Historické pastvě v porostech by odpovídalo i poměrně vysoké zastoupení jedle, které se ve starších porostech vyskytuje ještě dnes. V současné době je území zařízeno v lesním hospodářském celku /LHO Kopřivnice. Jedná se o větší část porostu 315 R a několik porostních skupin porostu 315 P, tedy o menší majetky patřící nestátním hospodařícím subjektům (obecní lesy, fyzické osoby). Tomu odpovídá i způsob hospodaření, který lze v současné době charakterizovat především jednotlivou nebo maloplošně skupinkovou těžbou ve starších porostech, která má jednoznačně pozitivní vliv na předmět ochrany. V mladších a chřadnoucích smrkových porostech se pak zásahy soustředí na úplnou nebo částečnou rekonstrukci porostů, což lze považovat rovněž za pozitivní jev. Z hlediska ochrany přírody je nutné jednoznačně preferovat přirozenou obnovu lesa. Obnova by měla maximálně využít stávající přirozené zmlazení a existující stromy přirozené dřevinné skladby v podúrovňových patrech. Měla by probíhat jednotlivou nebo maloplošnou skupinkovou obnovní sečí (přednostně kácením geograficky stanovištně nevhodných dřevin, především smrku). V případě souhlasu vlastníka by měly být v obnovovaných porostech ponechány k přirozenému rozkladu vybrané souše, pahýly nebo vývraty především silnějších dimenzí, které značně zvyšují celkovou biodiverzitu území. Vhodným opatřením v rámci lesnického hospodaření je také ponechávání výstavků až do jejich fyzického dožití. Na Janíkově sedle kolem systému cest (u jejich křižovatky na severním okraji) je rozsáhlejší manipulační plocha a skládka dřeva. Část Potoky má v území nejvíce narušenou biotu, příčinou jsou zásahy do lesa jak v minulosti, tak v současnosti, viz výše zmíněné, nerespektování přirozené skladby porostů, vysazování jehličnanů nebo nepůvodního kultivaru topolu místo kvalitních listnáčů přirozené skladby, používání těžké mechanizace při těžbě ve zvodnělém terénu apod. Nejkvalitnější z celého území je pěnovcový pramen a fragmenty lesa s přirozenou skladbou (dubohabřina a doubrava). V okolí jsou těžbou narušená společenstva lužních lesů a pramenišť. Celý okolní prostor je narušený těžbou vč. pojezdu mechanizace přes vodoteče (koleje, těžební zbytky, polovyvrácené kmeny), kvalitní vzrostlé stromy byly většinou vytěženy. Na severním okraji této části je nad údolím periodického potoka, kolem něhož vede lesní cesta, smrková monokultura středního věku téměř bez podrostu, více stromů je napadeno lýkožroutem. V nivě potoka na V okraji území je přirozený lužní les zachován jen částečně, druhová skladba je narušená cca 40 let starou výsadbou topolu kanadského (Populus canadensis); topoly se nacházejí ve stádiu rozpadu, silně napadené jmelím (výsadba zasahuje podél mezí i na svah SV okraje lokality). Na východním okraji lokality je nad údolím potoka paseka s ruderální vegetací třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), ostružiníky (Rubus sp.) aj., nad ní navazuje schnoucí smrková monokultura silně poškozená lýkožroutem. c) zemědělské hospodaření Luční porosty v území jsou dlouhodobě obhospodařovány kosením, vzhledem k jejich izolaci okolními lesními porosty se zde neprojevují negativní vlivy z okolí. Koseny jsou na 15

16 většině plochy obvykle 1 2x ročně, převážně traktorem, koseny jsou však i dílčí části lehčí mechanizací a ručně (část plochy sjezdovky podmáčené části a stezka). Sjezdovka je udržovaná opakovaným kosením, případně i mulčováním. Travnatá část východního výběžku je kosená méně intenzivně. Vlivem přirozených abiotických faktorů (zvl. půda, vlhkost, expozice), intenzity kosení, opakovaného narušování pojezdem apod. se vyvinulo na sjezdovce více typů luční vegetace. Dle leteckých fotografií z roku 1952 ( a 2016 lze vidět v části území rozdíly v pokryvu vegetace. Značná část mladších porostů (povětšinou mlaziny, tyčkoviny a tyčoviny se stářím 10 50) vznikla zalesněním zemědělské půdy, resp. již neobhospodařovaných luk a pastvin. d) myslivost Část C (Potoky) a jižní část území A (sjezdovky) je využíváno myslivecky, území je součásti honitby CZ Lichnov Bordovice. Zbylá část území je nehonební. Myslivecké využívání území je patrné zejména v bezprostředním okolí lokality, o čemž svědčí několik krmných zařízení lokalizovaných v blízkosti území PP. V porostech je patrný negativní vliv spárkaté zvěře, která brzdí odrůstání zmlazení, místy jsou patrné stopy po rytí divokých prasat. e) rekreace a sport V území probíhá individuální rekreace, vede zde řada stezek. Celým územím probíhá NS Lašská Kopřivnice, vedou zde značené cyklotrasy a žlutá turistická značená trasa KČT. V části A je zbudovaný lyžařský vlek (Horní vlek) a zasahuje zde sjezdovka. Hlavní sjezdovka je dlouhá 480 metrů, má převýšení 117 metrů. Svah je uměle zasněžován a pravidelně se upravuje. Návštěvníci mohou využít i večerní lyžování při umělém osvětlení. Provozovatelem je Správa sportovišť Kopřivnice. Dle podkladů SKI Kopřivnice došlo v první polovině padesátých let k budování sjezdové dráhy, v první polovině šedesátých let postavili 800 m dlouhý vlek na vrchol Červeného kamene. Ten nahradil dosavadní dopravu pomocí navijáku. V první polovině sedmdesátých let bylo vybudováno umělé zasněžování, a do areálu byl přiveden elektrický proud. V osmdesátých letech dochází k výstavbě lyžařské chaty, vybudování nového velkého vleku, úpravě sjezdových tratí i příjezdových komunikací. Sjezdovka je udržovaná opakovaným kosením, případně i mulčováním. Travnatá část východního výběžku je kosená méně intenzivně. Vlivem přirozených abiotických faktorů (zvl. půda, vlhkost, expozice), intenzity kosení, opakovaného narušování pojezdem apod. se vyvinulo na sjezdovce více typů luční vegetace. Od středně vlhkých porostů s druhy ovsíkových, kostřavových nebo psinečkových luk a poháňkových pastvin přes vlhké až mokré pcháčové louky a formace vlhkých narušovaných půd až po vegetaci pramenišť (přibližně třetina plochy sjezdovky je podmáčená, s vývěry vody, kolem nichž se vyvinula mokřadní stanoviště). Prostor sjezdovky i navazující okolí je druhově bohatý, další vývoj území bude záležet jednak na managementu travnatých ploch (kosení, mulčování v současnosti zřejmě příliš intenzivní, v r byla sjezdovka mulčovaná právě v období kvetení ocúnu), jednak na další koncepci vývoje lokality (změna č. 4 ÚP Kopřivnice z r. 2013: návrh úpravy areálu sjezdovky spočívá ve výstavbě lanovky, zázemí sjezdovky a jejího rozšíření; celkový zábor se předpokládá kol 1 ha). 16

17 f) jiné způsoby využívání V severní polovině východního výběžku části A území se nachází bývalá zahrada (sad) s několika starými ovocnými stromy, byly zde ale vysázeny jednotlivě i stromy neovocné jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), lípa srdčitá (Tilia cordata), smrk ztepilý (Picea abies) aj. tyto dřeviny dosahují stáří odhadem přes 100 let. Kvalita lokality je umocněna starou úvozovou cestou podél jižního okraje zahrady s letitým stromořadím autochtonních druhů dřevin a přirozeným bylinným patrem (z patrně dříve pěstovaných druhů v zahradě zplaňuje sněženka a v aleji brčál menší (Vinca minor). 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Lesní hospodářský plán platný na období pro LHC / LHO Kopřivnice. Nařízení vlády č. 318/2013 Sb., o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit, příloha částky 121, příloha č (CZ Červený kámen), ve znění pozdějších předpisů. Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Červený kámen CZ AOPK ČR, Regionální pracoviště SCHKO Poodří. Příslušný územní plán Kopřivnice ze dne (Č. j.: 19/2009/SÚP& 51852/2009/kvito) a účinného ode dne , ve znění jeho změny č. 1 vydané usnesením Zastupitelstva města Kopřivnice ze dne a účinné ode dne , změny č. 2 vydané usnesením Zastupitelstva města Kopřivnice ze dne a účinné ode dne a změny č. 3 vydané usnesením Zastupitelstva města Kopřivnice ze dne a účinné ode dne , a změny č. 4 vydané usnesením Zastupitelstva města Kopřivnice ze dne a účinné ode dne ÚSES Funkční RBC Pískovna, blízká osa NRBK Jezernice Hukvaldy. Přírodní park Podbeskydí. 2.4 Současný stav zvláště chráněného území a přehled dílčích ploch Základní údaje o lesích Přírodní lesní oblast 39 Podbeskydská pahorkatina Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod / LHO Kopřivnice Výměra LHC (zařizovacího obvodu) v ZCHÚ (ha) 6,05 ha Období platnosti LHO Organizace lesního hospodářství Obecní lesy, Fyzické osoby SJM Kahánek Jan a Kahánková Bohumila, Kanderková Jana, Zeman Martin, 1976 s. r. o., Babinec Radim, Babinec Jaroslav, Babincová Marcela, Monsport Karel Nižší organizační jednotka - 17

18 Přehled výměr a zastoupení souborů lesních typů Přírodní lesní oblast: 29 Nízký Jeseník Soubor lesních typů (SLT) 3U Název SLT javorová jasenina 3J, 4A lipová javořina 4B, 4F bohatá bučina 4S svěží bučina Přirozená dřevinná skladba SLT (dle Plívy 1987*) jasan ztepilý 40 %, javory 20 %, jedle bělokorá10 %, buk 10 %, jilmy 10 %, ostatní 10 % buk 40 %, jedle bělokorá 25 %, javory 20 %, lípy10 %, jilmy 5 %, habr +, duby +, jasan ztepilý + buk 40 %, dub 30 %, jedle bělokorá 10 %, lípa 5 %, javory 5%, habr 5 %, ostatní 5 % buk 60 %, jedle bělokorá 20 %, dub 10 %, habr 5 %, ostatní 5 % Výměra (ha) Podíl (%) 0,08 1,3 0,36 6,0 4,00 66,1 1,61 26,6 6,05** 100 Celkem * Upravil Soukup (nepublikováno): lípy = lípa srdčitá + lípa velkolistá; javory = javor klen + j. mléč + j. babyka; jilmy = jilm horský + j. vaz + j. habrolistý ** celková výměra lesních porostů (6,05 ha) v tabulce Základní údaje o lesích a Přehled výměr a zastoupení souborů lesních typů nesouhlasí s údajem celkové výměry (12,78 ha) v tabulce Porovnání přirozené a současné skladby lesa. Důvodem je skutečnost, že na výměře 4,66 ha není les zařízen v žádném LHP ani LHO. Nejsou zde tedy ani vymapovány soubory lesních typů. Na zbylé části lesních pozemků se pak dlouhodobě nachází trvalý travní porost (sjezdovka). Porovnání přirozené a současné skladby lesa Zkratka Název dřeviny Současné zastoupení (ha) Současné zastoupení (%) Přirozené zastoupení (ha) Přirozené zastoupení (%) Jehličnany BO borovice lesní JD jedle bělokorá MD modřín opadavý SM smrk ztepilý Listnáče BK buk lesní BR bříza bělokorá DB, DBZ dub letní + dub zimní HB habr obecný JIV vrba jíva JLH, jilm horský, JLV +JL jilm vaz + jilm habrolistý JS jasan ztepilý KL javor klen JV javor mléč KR* keře LP LPV lípa srdčitá lípa velkolistá OL olše lepkavá OLS olše šedá OS topol osika

19 TP topol černý TPX kříženci kanadských topolů TR třešeň ptačí VR vrba křehká, v. bílá OST ostatní Celkem 12,78** 100 % 12,78** 100 % Poznámka: * Keře: v současném zastoupení tvoří keřové patro především líska obecná, trnka obecná, bez černý a hlohy, méně střemcha obecná pravá, břečťan obecný, brslen evropský. V keřovém patře většinou převládá zmlazení výše uvedených lesních dřevin. Popis dílčích ploch: Vymezení dílčích ploch v lesních porostech je totožné s porostními skupinami a bylo převzato z jednotek prostorového rozdělení lesa dle LHP pro LHC LHO Kopřivnice s platností Samostatně je pak vymezena plocha AL1, AL2 a CLP. AL1 (část p. č. 2400/7) představuje severní výběžek části území A (sjezdovka), dlouhodobě udržovaný z důvodu přítomnosti sjezdovky jako trvalý travní porost. AL2 (p. č. 2039/15) představuje plochu vykáceného lesa, v jižní (horní) části částečně zalesněnou mladými hustě vysazenými listnáči, při východním okraji s opakovaně odstraněným náletem, v dolní části je rozsáhlá nezalesněná paseka s nízkými pařezy po velkých stromech. Podél západního okraje průseku je kosením nebo mulčováním udržovaný pruh bez dřevin široký několik metrů, sloužící jako stezka. CLP je označení plochy, kterou je vymezen hodnotný úsek toku (pěnovcový pramen) v lesní části území Paseky. Přílohy: lesnická mapa typologická 1:5 000 podle OPRL příloha č. M4 mapa dílčích ploch a objektů příloha č. M3 tabulka Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich příloha č. T1 mapa stupňů přirozenosti lesních porostů (se zákresem porostů ponechaných samovolnému vývoji) příloha č. M Základní údaje o rybnících, vodních nádržích a tocích V SV části území plochy C (Potoky) protéká částí území Babincův potok a jeho levostranný přítok. Tok má relativně přirozený charakter, je však poznamenán pojezdy těžkou technikou v souvislosti s okolní těžbou. Název vodního toku Babincův potok Číslo hydrologického pořadí Úsek dotčený ochranou (ř. km od do) 1,05 1,20 Charakter toku Lososové vody Příčné objekty na toku --- Manipulační řád --- Správce toku Lesy ČR, s. p. Správce rybářského revíru MO Frenštát Rybářský revír Lubina 3 Zarybňovací plán

20 Příloha: tabulka Popis dílčích ploch a objektů příloha č. T2 mapa dílčích ploch a objektů příloha č. M Základní údaje o nelesních pozemcích Nelesní pozemky představují necelých 42 % území, respektive 37 %, což jsou trvalé travní porosty. Část plochy CT1 (cca 0,37 ha) a celá plocha CT2 (p. č. 292/1 a 292/3, 0,66 ha) je zarostlá lesem, kvalitní vzrostlou dubohabřinou. Stávající luční porosty jsou tvořeny bohatou mozaikou zejména se zastoupením mezofilní ovsíkové louky (svaz Arrhenatherion elatioris), dále jsou přítomny poháňkové pastviny (svaz Cynosurion), vlhké pcháčové louky (podsvaz Calthenion palustris), vegetace vlhkých narušovaných půd (svaz Potentillion anserinae) a luční prameniště bez tvorby pěnovců (svaz Cardamino-Montion). Plocha AS území bývalého zbořeniště, zarostlé náletem. Plocha AZ bývalá zahrada (sad) s několika starými ovocnými stromy, byly zde ale vysázeny jednotlivě i stromy neovocné jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), lípa srdčitá (Tilia cordata), smrk ztepilý (Picea abies) aj. tyto dřeviny dosahují stáří odhadem přes 100 let. V keřovém patru dosud přetrvává např. šeřík obecný (Syringa vulgaris) a invazně se šíří pámelník bílý (Symphoricarpos albus). Kromě nepůvodních a nitrofilních ruderálních druhů např. bezu černého (Sambucus nigra) nebo kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) se do sadu rozšířila přirozená vegetace okolního lesa, a to jak nálety stromů a keřů, tak bylinného patra s velkou pokryvností je zastoupena měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), dále např. kapradiny (Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas), svízel Schultesův (Galium intermedium), s. vonný (G. odoratum) aj. Plocha AM pozemek vymezený jako neplodná půda jižně od zahrady. Vyvěrá zde pramen, kolem je vyvinuta prameništní vegetace s více druhy zmíněnými výše. Na této ploše a v okolí je vyvinuta vegetace vlhkých narušovaných půd s větším počtem ostřic (Carex sp. div.), sítin (Juncus sp. div.) nebo pcháčů (Cirsium sp. div.), mátou dlouholistou (Mentha longifolia), pryskyřníky (Ranunculus sp. div.), mochnou husí (Potentilla anserina), pomněnkou bahenní (Myosotis palustris), vrbovkou bahenní (Epilobium palustre), přesličkou lesní (Equisetum sylvaticum) a řadou dalších mokřadních druhů. Kvalita lokality je umocněna starou úvozovou cestou podél jižního okraje zahrady s letitým stromořadím autochtonních druhů dřevin a přirozeným bylinným patrem (z patrně dříve pěstovaných druhů v zahradě zplaňuje sněženka a v aleji brčál menší (Vinca minor). Znehodnocení plyne z ukládání části pokosené hmoty z louky do porostních okrajů. Plochy AT1, AT2, AT3 luční plochy v prostoru sjezdovky. Sjezdovka je udržovaná opakovaným kosením, případně i mulčováním. Travnatá část východního výběžku je kosená méně intenzivně. Vlivem přirozených abiotických faktorů (zvl. půda, vlhkost, expozice), intenzity kosení, opakovaného narušování pojezdem apod. se vyvinulo na sjezdovce více typů luční vegetace: od středně vlhkých porostů s druhy ovsíkových, kostřavových nebo psinečkových luk a poháňkových pastvin přes vlhké až mokré pcháčové louky a formace vlhkých narušovaných půd až po vegetaci pramenišť (přibližně třetina plochy sjezdovky je podmáčená, s vývěry vody, kolem nichž se vyvinula mokřadní stanoviště). Na sjezdovce se střídá více květnatých aspektů v průběhu roku na jaře je nápadná populace prvosenky vyšší (Primula elatior) několik stovek rostlin zvl. ve střední části (vč. netypicky zbarvených jedinců s růžovými květy), zvl. na okrajích u lesa kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), k. cibulkonosná (D. bulbifera), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), 20

21 na západní straně také lilie zlatohlavá (Lilium martagon) desítka rostlin. Velmi cenné jsou populace orchidejí: prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) několik stovek zvl. v mokrých částech, p. Fuchsův (D. fuchsii) a bradáček vejčitý (Listera ovata) zvl. ve střední vlhké části, vstavač mužský (Orchis mascula) ve výše položené části na mezofilních stanovištích. Specifickou vegetaci má i okolí pramenišť blatouch bahenní (Caltha palustris), ostřice (Carex sp. div.), řeřišnice hořká (Cardamine amara), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), devětsil bílý (Petasites albus) aj. Na podzim rozkvétají v mokrých částech sjezdovky stovky ocúnu jesenního (Colchicum autumnale). Ve východním výběžku (plocha AT1) jsou zastoupeny i druhy lesní (zvl. na okrajích je stíněný okolními porosty) mj. šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), čistec alpínský (Stachys alpina) nebo kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa) a k. cibulkonosná (D. enneaphyllos), ale např. i vlhkých luk, mj. krvavce totenu (Sanguisorba officinalis). Plocha Na sjezdovce je tedy vyvinuta pestrá biota s řadou cenných druhů rostlin i jejich společenstev (vegetace vlhkých narušovaných půd náleží v ČR mezi vzácně zastoupené a roztroušené biotopy). Plochy BT1, BT2, BT3, BT4 Janíkovo sedlo zahrnuje louky s rozptýlenou zelení kolem systému cest (u jejich křižovatky na severním okraji je rozsáhlejší manipulační plocha a skládka dřeva), lesní okraje, výběžek lesa a na něj navazující malý zarostlý sad. Louky na Janíkově sedle jsou převážně mírně svažité se sklonem k severu, pouze louka v SV části je exponována k jihu. Jedná se převážně o mezofilní až vlhká společenstva se skladbou ovsíkových až pcháčových luk, resp. i poháňkových pastvin; ve východní části rostou některé druhy charakterizující společenstva střídavě vlhkých bezkolencových luk (chybí ale více diagnostických druhů vč. Molinia) hojně je zastoupena např. bukvice lékařská (Betonica officinalis). Na louce v JZ části je prosperující populace zlatobýlu obecného (Solidago virgaurea), jsou zastoupeny také vlhkomilné druhy, např. pcháč zelinný (Cirsium oleraceum) nebo ocún jesenní (Colchicum autumnale). Vyskytují se zde i orchideje: zvl. na louce v SZ části roste vstavač mužský (Orchis mascula) v počtu několika desítek, a to i rostliny s bílými květy. Byl také zjištěn bradáček vejčitý (Listera ovata). Plocha CT1 Louka je obklopená lesem, na J okraji je vymezená švestkovým stromořadím. Terén je rovinatý až mírně svažitý s převážně jižní expozicí. Krajinotvorná hodnota je umocněná solitérně nebo skupinovitě rostoucími vzrostlými stromy mimo les (vč. např. dubu letního Quercus robur) na V a S okraji. Převažují mezofilní společenstva s pestřejší skladbou (např. s vyšším zastoupením biky ladní, Luzula campestris). Ze vzácnějších druhů se vyskytují orlíček obecný (Aquilegia vulgaris) skupina na V okraji a vstavač mužský (Orchis mascula) skupina na Z okraji. Součástí louky je také užší pás nad potokem na svahu s V expozicí. Louka je vlhčí s druhy L5.1, ale i X7 je možné, že je opětně kosená po více letech neobhospodařování. Část plochy CT1 (cca 0,37 ha) je zarostlá lesem, kvalitní vzrostlou dubohabřinou. Plocha CT2 p. č. 292/1 a 292/3 (0,66 ha) je vymezena jako trvalý vzrostlý porost. V současné době je však území zarostlé kvalitní dubohabřinou, respektive porostem přecházejícím v acidofilní doubravu. Paradoxně se jedná o jeden z nejcennějších a nejvíce zachovalých lesních porostů v území. Jedná se převážně o porost dubohabřiny na svahu s východní expozicí s kvalitním stromovým patrem, např. dub letní (Quercus robur), habr obecný (Carpinus betulus), lípa srdčitá (Tilia cordata) aj. Z vzácných druhů se lokálně vyskytuje okrotice bílá 21