MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy Historie a současnost firmy Petrof Bakalářská práce Brno 2008 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Judita Kučerová, Ph. D. Vypracovala: Michaela Ryšavá

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.... podpis 1

3 Obsah Úvod Dějiny a vývoj klavíru Prvopočátky zrodu strunného nástroje První předchůdci klavíru Clavichord Clavicembalo Kladívkový klavír Anglická a vídeňská mechanika Kombinace a novinky Klavír v 19. století Klavír v 19. století v Čechách Petrof historie rodiny a firmy Kořeny Petrofovy rodiny Zakladatel Antonín Petrof a počátky jeho práce Období druhé generace synové Jan, Antonín a Vladimír Období třetí generace Dmitrij, Eduard a Eugen Temná doba po druhé světové válce Současnost firmy Pianosalony Petrof Výroba nástrojů Petrof Rezonanční deska Kladívka a struny Klavírní kostra a litinový rám Mechanika a klávesnice Povrchová úprava a závěrečné práce Výzkum a vývoj Nástroje značky Petrof Klavíry Pianina Současné unikátní modely Speciality ve výrobě minulého století

4 5. Petrof úspěchy a ocenění Závěr Použitá literatura a prameny Seznam příloh Přílohy

5 Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si jako ústřední téma vybrala firmu Petrof, jíž jméno je odjakživa neodmyslitelně spjato s klavíry a pianiny. Jedná se o nástroje, o kterých je často slyšet v souvislosti s kvalitou a výborným zvukem a je obecně známo, že jsou to nástroje vysoké úrovně. Dalo by se říci, že i největší hudební laik si název Petrof spojí s klavírem a že každý alespoň trochu kulturně vzdělaný člověk již o těchto nástrojích slyšel nebo se s nimi setkal. Jako žákyně základní umělecké školy jsem hrávala na křídlo Petrof, které vždycky neslo můj obdiv a patřilo k nejoblíbenějším ze všech. Právě toto obecné povědomí o značce Petrof, vzpomínky na dětství a zážitky spojené s tímto nástrojem mne přivedly až sem. O historii firmy, její výrobě a modelech neexistuje příliš rozsáhlá literatura. Jedná se převážně o prameny staršího původu a dnes méně aktuální nebo prameny zaměřující se pouze na jednu oblast problému. Cílem mé práce je předložit dosavadní poznatky a informace o firmě Petrof v ucelené podobě a rozšířit vypracovaný přehled o nové údaje týkající se současného působení podniku. Snažím se tedy o zachycení jejího vývoje v kontextu uplynulých let, současného postavení a přínosu v oblasti hudebních nástrojů. V první fázi práce na bakalářském úkolu bylo třeba shromáždit jednotlivé prameny, informace a údaje. Získané poznatky jsem v dalších fázích postupně třídila a zpracovávala. Čerpala jsem v prvé řadě z literatury primární, tedy literatury napsané samotnou firmou. Na zdvořilé požádání mi byly zaslány katalogy a propagační materiály společnosti, které obsahovaly základní informace a posloužily jako východisko a základ pro jednotlivé kapitoly. Z primární literatury mi některá historická fakta pomohly objasnit i Listy z kroniky piana vydané firmou v roce Nejvíce však bylo nutné vycházet z literatury sekundární. Historií společnosti se zabývala zejména série článků s názvem S Petrofem od kolébky napsaná pro časopis Hudební rozhledy v roce 2006, z dalších seriálových publikací to byl např. tištěný i internetový hudební časopis Harmonie. Jelikož je v práci zahrnuta i kapitola o výrobě nástrojů, bylo třeba se zabývat i stavbou nástroje a jednotlivými částmi. Východiskem pro tuto část byla publikace Josefa Pracha o problematice stavby klavírů a pianin. Mezi prameny objasňující některé detaily nechybí ani řada webových stránek a článků internetových deníků. 4

6 Jedná se o práci, kde hlavním objektem zkoumání není jen samotná firma a její dějiny, ale také vývoj klavíru jako prostředku úspěchu tohoto podniku. Proto bylo nutné do kontextu zařadit i stručné dějiny vývoje tohoto nástroje. 5

7 1 Dějiny a vývoj klavíru Klavír. Ten, který vídáme dnes v koncertních sálech, divadlech a školách nebo je dokonce součástí našich domácností, urazil od zrodu svých prvních předchůdců k dnešní podobě dlouhou a složitou cestu. Stal se však nejdůležitějším nástrojem hudební kultury a ovlivnil i dnešní hudební myšlení. Stojí v našem pokoji a my se ptáme, jak a kde se v dějinách tento podivuhodný nástroj poprvé objevil, jak ho věky formovaly, jak působil na hudební vývoj a také jak hudební vývoj působil zpětně na klavír Prvopočátky zrodu strunného nástroje Na počátku klavírních dějin ozval se před dálavami věků drobný nezdobný tón. Zachvěl se suchý a téměř rázem zanikající z prvého strunného nástroje pravěku, z hudební tyče. 2 Tak daleko až mohou zasahovat dějiny klavíru. Jeho složitý vývoj začal tehdy, když člověk poprvé objevil tajemství rezonance a posléze konstrukční možnosti, které rezonanci umožňují. Připomeňme, že klavír patří k nástrojům strunným chordofonům. Zdrojem zvuku je tedy rozkmitaná struna. Zmiňovaná pravěká hudební tyč se skládala z dutého kmene bambusu, jenž sloužil jako rezonátor, a z vlákna, které bylo naříznuto ze svrchní části bambusové hole. Na rezonanční prostor byly později kromě rostlinných vláken napínány vlasy, žíně či proužky ze zvířecích střev a šlach. Kovovým strunám, které se v Evropě objevily až ve 14. století, předcházely ještě hedvábné nitě. Kovové struny se nejprve vyráběly z mosazi a mědi. Koncem 17. století bylo hlavní surovinou pro jejich výrobu železo a v 19. století se přešlo ke strunám z litinové oceli. Vývoj strun se tedy týkal především materiálu, ze kterého se vyráběly. Rezonanční prostor se však oproti strunám výrazněji měnil především ve svých rozměrech tvaru a velikosti. Prošel si tak vývojem od prosté duté tyče až k rezonanční skříni, do které se ukládají struny. Tímto způsobem nepochybně vznikly nástroje klavírního typu. Hovoříme-li o tomto způsobu vzniku jednoho druhu strunných nástrojů, je třeba také 1 SÝKORA, Václav Jan. Dějiny klavírního umění od nejstarší doby až po současnost. Praha: Panton, s., s Listy z kroniky piana. Hradec Králové: Antonín Petrof, s., s. 3. 6

8 doplnit, že umístěním strun nad rezonanční desky vznikla skupina strunných nástrojů smyčcových První předchůdci klavíru Jedním z prvních typů nástroje považovaného za předchůdce klavíru je tzv. tympanon neboli cymbál a psalterium. Tympanon se skládal z dřevěné oválné desky, na niž byly napjaty struny. Do resonanční desky byly později ještě vyřezávány dva zdobené otvory. Psalterium mělo stejný tvar jako předchozí nástroj, rozdíl byl však ve způsobu hry. Zatímco na tympanon se hrálo dřevěnými paličkami a pokládalo se na stůl, na psalterium se drnkalo a nosilo se při hře zavěšené na krku. Zajímavým typem bylo tzv. psalterium nablum neboli ručnice, což byla jakási malá harfa s rezonanční deskou. Mezi tyto první jednoduché strunné nástroje patřil také antický monochord. Byl vlastně mezistupněm mezi nástroji smyčcovými a nástroji typu klavíru. Na rozdíl od předchozích nástrojů nevyužíval pro každý tón zvláštní strunu, nýbrž zkracováním jedné struny získával různé tóny. Navíc se téměř výhradně používal pouze k matematickému měření a určování tónových poměrů pomocí posunovací kobylky. Později však existovaly monochordy čtyř- a vícestrunné, tzv. helikony. Jejich konstrukce je přičítána Claudiu Ptolemaiovi a Aristidu Quintilianovi. Helikon na rozdíl od monochordu dovoloval i sestavení krátké stupnice a používal se k hudebním doprovodům. Podrobně se těmito vývojovými stádii zabývá Jan Václav Sýkora ve svých Dějinách klavírního umění. Není známo, kdo byl původcem geniální myšlenky spojit helikon s klávesami a učinit z něho nástroj schopný snazší manipulace. Jisto však je, že právě zde začínají vlastní dějiny klavíru Clavichord Clavichord se stal dalším nástrojem, který posunul vývoj klavíru o kousek dopředu. První výskyt tohoto nástroje se datuje v rozmezí století. Jak už bylo zmíněno výše, vznikl spojením vícestranného monochordu a kláves, které byly známy již z varhan. Svého největšího rozkvětu dosáhl v Německu, kde se nazýval zkráceně clavier. 3 SÝKORA, Václav Jan. Dějiny klavírního umění od nejstarší doby až po současnost. Praha: Panton, s., s

9 Nejstarší dochovaný clavichord, postavený Italem Domenicem Pisaurensisem, pochází z roku Základem nástroje byla obdélníková podélná skříň, na její levé straně byly umístěny klávesy. Struny běžely souběžně s delší stranou skříně a na konci byly připevněny na ladící kolíky. Nejstarší nástroje tohoto typu se při hře kladly na stůl. Obsahovaly přibližně kláves, přičemž jedna struna byla vázána na více kláves a různé tóny se získávaly zkracováním pomocí koncové tangenty. Jednalo se o druh clavichordu, který se nazýval vázaný. Tento způsob vyluzování tónů byl však poměrně nevýhodný při hře. Hráč musel pamatovat na to, aby současně nestiskl dvě či více kláves vázaných na tutéž strunu. Clavichord měl také poměrně slabý a nevýrazný zvuk, přesto byl oblíbeným domácím nástrojem především pro své malé rozměry a skladnost. Na začátku 18. století byl vynalezen clavichord volný, jehož prvním stavitelem byl varhaník Daniel Tomáš Faber (1725). Každá klávesa zde měla vlastní strunu a clavichordy tohoto typu měly také větší rozsah (5-6 oktáv). Získávaly tak větší rozměry a nebylo možné je neustále přemisťovat. Proto se k jejich konstrukci přidávaly také nohy či stojany. Souběžně s clavichordem se však rozvíjel ještě jeden deskový klávesový nástroj, a sice clavicembalo Clavicembalo Historicky je tento nástroj doložen k roku Ačkoli vznikl přibližně ve stejném období jako clavichord, jsou mezi těmito nástroji značné rozdíly. V prvé řadě clavicembalo je výsledkem spojení psaltéria s klávesami. Již od počátku je zde pro každou klávesu vedena jedna struna a rozdíl je také v mechanice a způsobu rozeznívání strun. Ty jsou totiž rozkmitávány prostřednictvím drnkání, které zajišťuje část havraního brka (později části lepené bůvolí kůže, korek a kov). Díky této mechanice bylo možné získat tón mnohem silnější než u clavichordu. Nástroj se vyskytoval ve dvou formách. Menší z nich byl spinet, který byl umístění klaviatury a strun v rezonanční skříni podobný clavichordu. Naopak vlastní cembalo, jehož klaviatura se nacházela na užší straně skříně a struny byly vedeny kolmo k ní, je svou konstrukcí, pokud tedy pomineme mechaniku, dnešnímu klavíru o dost bližší. 8

10 Cembalo dosáhlo vrcholu svého vývoje v 17. století. V té době již byly běžnými různé typy cembal, především cembala se dvěma manuály podle vzoru varhan. Jejich součástí byly tzv. rejstříky, které zapojovaly do hry ostrunění jednotlivých manuálů. Rejstříky byly stavěny nejprve v podobě táhel, pák a později pedálů, které usnadňovaly plynulost hry. Jednu věc však měla cembala s clavichordem společnou. Bylo jím výtvarné zpracování skříní a vík. Možnost zkrášlení těchto hudebních nástrojů a vytvoření tedy jistého druhu uměleckého díla lákala mnohé řezbáře i malíře. V Listech kroniky piana královéhradecké firmy se dále o cembalu píše: Clavicembalo žilo zhruba až do roku 1800, jsouc vždy znovu probuzeno k vzplanutí, kdykoli již přirozeně uhasínalo. Jeho umělecké výkony již pomíjely. Jen ještě zvláštní ráz tónů mohl něco vážit. 4 Stejně jako jiné nástroje měla i cembala své slavné stavitele. V tomto případě byl jistě nejslavnějším stavitelem cembal vlámský mistr Hans Ruckers. On a jeho syn Johann stavěli cembala, která měla pověst jako Stradivariho housle. Dědicem jejich slávy byla německá rodina Silbermannů, kteří však postupem času nevyráběli pouze cembala, ale také varhany a kladívkové klavíry. V raném klasickém období zde máme vedle sebe dva nástroje, které však nestačí stále větším nárokům hudebníků a brání novým možnostem při veřejném koncertování. Clavichord i cembalo totiž nevyhovují v oblasti dynamické pružnosti. Proto se usilovně hledá nový nástroj Kladívkový klavír Vynález kladívkového klavíru je spjat se jménem italského správce nástrojových sbírek Bartolomea Cristoforiho. Nejstarší Cristoforiho dochovaný nástroj, ačkoli bez původních kladívek, pochází z roku Nová, nástrojovému stavitelství zcela neznámá mechanika obsahovala kladívka potažená kůží upevněná na zvláštní liště, jazýček, který uváděl do pohybu kladívko a pro každou klávesu zvlášť dokonce dusítka. Nebyl to však Cristofori, který by svůj vynález zužitkoval. Povedlo se to až Gottfriedu Silbermannovi, který se zdokonalením mechaniky proslavil. Byl tak zkonstruován nástroj, který umožnil dosáhnout dynamicky odstupňovaných tónů a nazýval 4 Listy z kroniky piana. Hradec Králové: Antonín Petrof, s., s

11 se pianoforte. Na nových typech klavíru pracoval i Gottfriedův synovec Johann Andreas Silbermann. Z jeho práce pochází i systém dvou registrů piana a forte. Piano byla suknem potažená lišta, která ležela na strunách jako dusítko. Naopak forte tato dusítka zvedalo. Silbermannovi nástupci stavěli registr forte ve formě páky ovládané kolenem. To však bylo těžkopádné a pomalé, a tak byla tato páka na konci 18. století nahrazena dnešním pravým pedálem Anglická a vídeňská mechanika Vývoj kladívkových klavírů šel v 18. století rychle kupředu. Dosavadní mechanika tvůrců Cristofori-Silbermann se stala východiskem pro pozdější mechaniku anglickou, která se vyráběla a zdokonalovala právě v anglických továrnách. Sem ji roku 1755 přivedl především Silbermannův nástupce Johanes Zumpe. Dalším jménem, které neodmyslitelně patří k anglické mechanice a jejímu vývoji je John Broadwood, jehož továrna se na přelomu 18. a 19. století stala vedoucí na světě. Vývoj mechaniky ale nesměřoval pouze do Anglie. Díky práci Johanna Andrease Steina získal vynález zcela nový směr. Stein nestavil kladívka na zvláštní lištu, ale upevnil je přímo na klávesovou páku. Jeho zeť Johann Andreas Streicher mechaniku dále vytříbil a dal tak základ mechanice vídeňské. Každá z těchto mechanik měla své přednosti a nedostatky. Vídeňská mechanika ale nepřestála další technické vylepšení kladívkových klavírů. Příklad nacházíme opět v Sýkorových Dějinách klavírního umění. Tím, že vídeňským klavírům pak přibyla třetí struna do ostrunění, že se počala vyrábět ještě větší a těžší kladívka a že celá dimenze nástroje ještě zmohutněla, ztratila vídeňská mechanika svou původní lehkost Kombinace a novinky Ačkoli by se zdálo, že nepřetržitý vývoj a zlepšování kladívkového klavíru je pro klavírní mistry a stavitele dostačující, přichází nástrojáři s dalšími novinkami. Jednou z nich byly tzv. tabulové klavíry. Jejich skříň se podobala skříni clavichordové a k ostrunění byla zasazována jednoduchá kladívková mechanika. 5 SÝKORA, Václav Jan. Dějiny klavírního umění od nejstarší doby až po současnost. Praha:Panton, s., s

12 Nový druh mechaniky se nevkládal pouze do clavichordových skříní, její obliba stoupla natolik, že někteří stavitelé se snažili bez velkých nákladů přestavět původní cembala na kladívkové klavíry. Tak vznikly i klavíry tangentové, které měly na konci klávesových pák dřevěné kolíčky potažené jelenicí. Významnou roli ve stavbě těchto specialit hrál saský nástrojař Christian Ernst Friederici. Kromě výborných tabulových klavírů zkonstruoval také pianoforte se skříní na výšku. Nazývalo se klavírem pyramidovým, později žirafovým a odlehčeně řečeno byl tento nástroj dědečkem dnešních pianin. Mezi okrajové typy, které jsou známé spíše svou výstředností, se také řadí klavíry smyčcové, které měly pod strunami kovové kotoučky potažené papírem a při hře byly otáčeny pomocí šlapky. Dále sem patřila např. klávesová sklenná harmonika či malý klavírek zvaný orfika, který se při hře nosil zavěšený za rameno Klavír v 19. století V 19. století se klavír ustaluje jakožto klasický nástrojový typ. To však neznamená, že by se nedočkal některých technických a zvukových vylepšení. První z nich byl rozsah oktáv, který se v roce 1790 dostal na pět a půl oktávy a o čtyři roky později na plných šest oktáv. Na počátku 19. století se již začíná hrát na nástrojích s rozsahem sedmi oktáv. Nejvýznamnější vynález však učinil francouzský nástrojař Sébastian Erárd. Byla jím tzv. dvojitá repetiční mechanika, díky níž bylo možné rychlé opakování téhož tónu, aniž by bylo třeba pustit prst z klávesy. Toto geniální zdokonalení mechaniky se brzy stalo v klavírnictví samozřejmostí a používá se dodnes. Novou podobu získala také kladívka, jejich hlavice se začaly potahovat jemnou plstí. Také struny dostaly nový kabát, resp. materiál, místo dosavadních železných se začalo užívat strun z nejlepší oceli. Problémem však začala být konstrukce, na níž jsou nataženy struny. Původní dřevěná nestačila nárokům trojího ostrunění většiny tónů a byla nahrazena litinovým rámem, který umožňoval natažení delších strun po třech. Dlouhé struny byly také problémem, a tak došlo k překřížení dlouhých basových strun přes kratší diskantové. Na tento objev bohužel doplatila do té doby oblíbená vídeňská mechanika, jíž konstrukce značně zmohutněla a ztížila i způsob hry. Na přelomu 19. a 20. století byla její výroba u velkých světových firem zastavena. 11

13 Posledním, neméně významným objevem na počátku 19. století byla konstrukce nového typu klavíru pianina. Jeho skříň je postavená do výšky a obsahuje kladívka bijící ve směru od hráče. Tato mechanika byla později pojmenována jako francouzská. Na konci 19. století již překotný a složitý vývoj pomalu končí. Konstrukce skříně byla dovršena, typ mechaniky byl ustálen a vzniká jakási klasická koncepce, kterou budou užívat stavitelské firmy po další století až do současnosti. Nová doba však dává klavíru nový rozměr. Stavitelské firmy ve svých dílnách tvoří nástroje, které jsou vyjádřením jejich individuality, ale zachovávají si onu klasickou klavírní koncepci. Nesou tedy rysy staré i nové doby. I lze pochopit jedině z této dějinné souvislosti stavitelských rodů, proč takové moderní klavíry Petrofovy při vší technické dokonalosti strojové mají něhu přízvuku clavichordového, třpytnost clavicembalovou, zpěvnost a velikost klavírovou, zvuk tak plný a líbezný, silové vlnoví od záchvěvů tangentového piana až po fortissimo kladívkových zvukových přívalů, barevní odstíny od líbezného začeření loutnového až po určité barvy romantismu a polotóny moderny. Jsouť spolu výtěžkem dějinných skutečností a spoludílem individuálním Klavír v 19. století v Čechách 19. století bylo pro české klavírnictví vlastně zlomem. Zatím ještě nikdo netuší, že na světě jsou již přímí předci stavitelské větve rodiny Petrofů, jíž slávu započne obyčejný truhlář Antonín Petrof. Do té doby zde působilo jen několik nástrojařů, žádný z nich však nedosahoval světového formátu. Na počátku 19. století stavěl v Praze dobré klavíry Antonín Weiss, Leopold Sauer či Jan Zelinka, v Jaroměři potom Amant Kunz. Čeští klavírníci však jen obtížně konkurovali kvalitním klavírům z Vídně, odkud k nám piana pronikala. Jednalo se především o firmy Streicher, Wirth či Ehrbar. Až založení firmy Petrof roku 1864 přineslo obrat ve vývojové řadě klavírnických podniků u nás. 6 Listy z kroniky piana. Hradec Králové: Antonín Petrof, s., s

14 2 Petrof historie rodiny a firmy Píše se rok V malé truhlářské dílně v českém královském městě pracuje otec se svým synem a několika málo pomocníky. Neslyšíme obvyklý ruch, v dílně je dnes neobyčejné ticho a klid. Nikdo nespěchá. Zkušené ruce jemně a pečlivě opracovávají jakési dřevěné díly, které spolu s tisícem dalších dílů vytvoří mechanickou duši prvního klavíru. Nástroje, který dá základ dlouhé a úspěšné tradici. 7 Tak možná vznikl před více než sto lety pod rukama Antonína Petrofa jeho první nástroj, který započal slávu českých klávesových nástrojů v evropském i světovém měřítku. On sám tehdy jistě netušil, že bude zakladatelem věhlasné firmy, která se stane jednou z největších továren na piana v celé Evropě a která ponese právě jeho jméno. Na počátku tu byl on sám a jeho dobrá a poctivá řemeslná práce, ve firmě pak začínal se šesti zaměstnanci. Než se společnost dostane do popředí mezi současné významné světové výrobce klavírů, bude muset Antonín a jeho potomci ujít ještě dlouhou cestu napříč dvěma stoletími Kořeny Petrofovy rodiny Jedna z prvních zmínek o rodině Petrofů pochází z 1. poloviny 18. století, a sice z roku 1740, kdy se ve městě Mšeně u Mělníka usadil Martin Pietrov, nejstarší ověřený předek Antonína Petrofa. Záznamy, které byly pořízeny při křtu jeho dětí, pochází z místní matriky a jsou psané latinsky. Martinus Petrof, jenž se živil jako voskař, se v Mšeně oženil s Rosalií Živnou. Narodili se jim dva synové, Josef Antonín a František Jiří. Slavná rodová větev Petrofů, stavitelů pian, pochází od Františka Jiřího. Františkův nejstarší syn Jan Křtitel Petrof, povoláním truhlář, je však poměrně neznámou postavou, jelikož veškeré záznamy o něm zničil mšenský požár. Důležité však je, že jeho druhorozeným synem je právě Antonín Petrof, zakladatel v budoucnu tolik úspěšného podniku Zakladatel Antonín Petrof a počátky jeho práce Antonín Petrof, narozený v Hradci Králové, byl původně vyučen truhlářem. Řemeslu se učil v dílně svého otce v Hradci Králové v Rokytanské ulici čp. 61. Své dovednosti se však rozhodl rozšířit o umění stavitelství pian. 7 Petrof. Hradec Králové: FSBT Creative Communications., s., s

15 Jeho příklonu k hudebním nástrojům pomohla náhoda, kdy na jednom kůru objevil klavír a uvědomil si že by to mohl být dobře prodejný artikl, protože se doposud dovážely klavíry z Vídně. 8 Tak popisuje zakladatelovu prvotní myšlenku Luboš Stehlík ve svém článku v časopise Harmonie. Z obchodního hlediska byla práce stavitele pian velice lákavá. V českých zemích žádný výrobce neexistoval a z Vídně se klavíry dovážely poměrně těžko, jelikož v té době ještě železniční doprava nefungovala a velká křídla musela vážit cestu na koňském povoze. V roce 1857 tedy Antonín odchází do Vídně. Zkušenosti zde získává u svého strýce Johanna Heitzmanna, který vlastní malou továrnu na klavíry. Nové zkušenosti však byly vykoupeny obtížností, která vyučení předcházela. Výroba hudebních nástrojů byla tehdy rozdělena podle specialistů na jednotlivé díly, proto se Antonín musel naučit celý výrobní proces až do posledního detailu. Přesto se po 4 letech stává stavitelem klavírů a nastupuje u klavírnické firmy Ehrbar a později také u firmy Schweighofer, kde sbíral nové poznatky v praxi. Po svém návratu do Hradce Králové v roce 1864 začíná se stavbou svého prvního nástroje, který po několikaměsíční práci úspěšně dokončuje. Nástroj je opatřen vídeňskou mechanikou a o rok později putuje do rukou jednoho z hradeckých měšťanů, místního řezníka Josefa Petříčka. O rok později, , je přihlášena Petrofova nová živnost. V začátcích jeho práce mu je útočištěm otcova truhlářská dílna, která se následně mění na klavírnickou a ze které ještě téhož roku vyjdou celkem čtyři nástroje. Výrobu a vcelku úspěšný začátek však přerušuje roku 1866 prusko-rakouská válka. Když se po válce ke své práci vrací, přestává mu malá dílna pro jeho výrobu stačit. Proto na hradeckém předměstí kupuje starý hostinec a další pozemky, na kterých stojí továrna dodnes, aby zde mohl v roce 1874 zřídit novou dílnu a přestěhovat sem většinu výroby. Původně se továrna nazývala Antonín Petrof Fortepiano Fabrikation a jak už bylo řečeno výše, zpočátku zde pracovalo pouze 6 zaměstnanců. Jedním z významných mezníků v životě Antonína Petrofa (Obr. 1), ale také v historii podniku, je rok Antonín si bere za manželku Marii Götzovou (Obr. 2), která 8 STEHLÍK, Luboš. Petrof Chlouba republiky i mocnářství. In Harmonie [online]. 2004, č. 5 [cit 3.ledna 2008]. Dostupné z WWW < 14

16 se mu stává oporou v rodině i firmě. Později se jim narodí tři synové, Jan (1874), Antonín (1881) a nejmladší Vladimír (1888). Ti se v příštích letech stávají otcovými pokračovateli. Antonín Petrof byl člověkem nejen velice ctižádostivým a průbojným, ale byl také příznivcem nových technologií, proto byla jeho továrna první, která v Hradci používala k pohonu strojů páru. Parní stroj znamenal pro továrnu posun. Rozvedlo se díky tomu elektrické osvětlení a nahradily se petrolejové lampy, kterými se do té doby svítilo. Petrofova továrna se tak stala druhým elektrifikovaným podnikem v Hradci Králové. Obr. 1 Antonín Petrof Obr. 2 Marie Götzová Roku 1880 se v podniku začala vyrábět první pianina a o rok později dokonce vlastní klávesnice a mechaniky, závod se tak stal zcela soběstačným. Poprvé v celém Rakousku Uhersku zavedl Antonín Petrof do výroby místo dřevěných rámů rámy kovové. Důležité také bylo postavení vlastní pily na zpracování dřeva (1884) a vybudování nové třípatrové tovární budovy, která umožnila další rozvoj výroby. Po celou dobu svého působení se on i další generace jeho rodiny snažily o technická zlepšení a samozřejmě také o nové vynálezy a patenty. Práce Antonína Petrofa se zanedlouho stává známou a žádanou nejen v domácnostech, školách, divadlech a koncertních síních, ale také za hranicemi, roku 1894 se jeho piana začínají vyvážet do ciziny a během dvaceti let stačí založit filiální výrobu v Temešváru (1881) a ve Vídni (1895). Díky úspěšnému rozvoji firmy také získává v této době od rakouského císaře titul dvorního dodavatele a továrníka pian. O Antonínu Petrofovi a jeho poctivé práci hovoří i Zdena Valášková. 15

17 Snahou Antonína Petrofa bylo vychovat si odborníky v řemesle a především ve své rodině nalézt mezi třemi syny zdatné nástupce, zkušené obchodníky a dobré hospodáře Období druhé generace synové Jan, Antonín a Vladimír Počátky období druhé generace Petrofů (Obr. 3) by se daly zařadit přibližně na začátek 20. století, významným v této době se stává rok 1908, kdy se firma Petrof přetvořila na veřejnou obchodní společnost a jmenovala se Antonín Petrof Továrna na piana. Kromě Antonínovy manželky Marie zde začínají pracovat synové Jan, Antonín a Vladimír. Nedostávají se však rovnou do vedení firmy. Musí začínat od začátku, nosit materiál, uklízet dílny, zvládnout všechny truhlářské práce. Přes výrobu ozvučných desek, klávesnic a mechanik postupují až k ladění a intonování nástrojů. Obr. 3 Druhá generace Petrofů V časopise Hudební rozhledy z roku 2006, jehož jednotlivé ročníky se historií firmy zabývaly, jsou uvedeny i vzpomínky Antonína Petrofa ml. Ten o svých začátcích v továrně hovoří takto: Začal jsem jako každý učedník zametáním a úklidem pracoviště, snášením výrobního materiálu, snášením přesnídávek, svačin. V prvním roce jsem prodělával sušení a přiřezávání dřeva, truhlářské práce související se stavbou klavírových a pianinových koster (barašů), výrobu skříní a jejich opracování a leštění, výrobu klavírových lyr, pedálů, pultů, noh apod. Pracovní doba byla tehdy od 6.30 do 18 hodin s jednohodinovou 9 VALÁŠKOVÁ, Zdena. Klavír a lidé: výroba klavírů a pianin v Československu. Hradec Králové: Kruh, s., s

18 přestávkou na oběd a dvěma 15 minutovými přestávkami na posnídávku a svačinu. V sobotu byla v 16 hodin výplata. 10 Teprve ve druhém učebním roce mohl Antonín Petrof ml. přestoupit na výrobu klavírních mechanik, ozvučných desek a litinových rámů. A nakonec i do poslední fáze montáže klávesnic a mechanik. Poté odjíždí do Londýna, kde pracuje ve skladu klavírů Romana Basche jako ladič. Stejně tak oba jeho bratři pobývají v zahraničí (Petrohrad, Londýn, Vídeň), kde sbírají zkušenosti. Antonínovi ml. je podnik slavnostně předán Firma se před první světovou válkou dočká ještě několika úspěchů. Přebírá konkurenční firmu Lhota Hradec Králové, Kallas Litomyšl a Heitzmann Vídeň. Kromě založení další filiálky, tentokrát londýnské, se podaří ještě jeden významný počin. Křídlo s výrobním číslem třicet tisíc dodají arcivévodovi Ferdinandu D Este. Na počátku druhého desetiletí 20. století tedy stojí v Rakousku Uhersku velmi silná a perspektivní firma na výrobu klavírů, která však bude muset přestát další dvě války. První světová válka je pro Petrofovu rodinu první velkou zkouškou. Nejstarší synové Jan a Antonín odcházejí na frontu a roku 1915 umírá zakladatel Antonín Petrof, o tři měsíce později také jeho manželka. Po jeho smrti musí do vedení firmy nastoupit nejmladší syn Vladimír. Je mu teprve 26 let a stojí před nelehkým úkolem, a sice udržet továrnu během válečných let v provozu, aby po skončení války opět prosperovala. Je nutné dodat, že na frontu museli nejen Jan a Antonín, ale musela odejít také řada zaměstnanců, během války byli stále někteří z nich odváděni, a proto se Vladimír nenacházel v příliš příznivé situaci. I přes tíživou válečnou dobu podnik funguje, počet zaměstnanců je však snížen z 300 na 120 a i výroba klavírů je značně redukována. Místo klavírů se zde vyrábí bedničky na střelivo a jiné válečné potřeby. O dalším rozvoji se tedy dá hovořit až s koncem války a vznikem samostatné Československé republiky, kdy se z fronty vrací nejstarší synové, ale také mnozí zaměstnanci. Jan nastupuje do funkce hlavního ředitele, Antonín se stává obchodním ředitelem a Vladimír se ujímá technického úseku. Výsledky jejich práce jsou téměř okamžité, jsou navázány staré obchodní styky a zájem o nástroje Petrof opět stoupá. Dováží se nejen do Evropy, ale také do Ameriky, Turecka, Tunisu, Indie, Egypta, Japonska nebo Austrálie. Kromě čilého zahraničního obchodu začíná na konci dvacátých let ŠIMŮNEK, Marek. S Petrofem od kolébky. Hudební rozhledy, 2006, roč. 59, č. 05, s

19 století také výstavba nové pětipodlažní tovární budovy. V roce 1928 pak budují filiálku v Žilině na Slovensku, která je určena pro tuzemský trh. V této době pomalu končí éra druhé generace Petrofů, která posunula podnik na nejvyšší příčku co do objemu výroby hudebních nástrojů v Československu. K této generaci se však zanedlouho přidává generace třetí Období třetí generace Dmitrij, Eduard a Eugen Třetí generace Petrofovy rodiny (Obr. 4), která stejně jako zakladatel sbírala cenné zkušenosti nejprve v zahraničí, zahajuje profesní přípravu v roce 1927, kdy do učení nastupuje Dmitrij a Eugen (synové Jana) a později Eduard (syn Antonína). Do vlastní správy podniku se dostávají až ve 30. letech 20. století, tedy těsně před druhou světovou válkou. Než další válka přeruší vývoj podniku, zbývá jen několik málo let. Krátký časový úsek přesto přináší nové možnosti. V roce 1935 na světové výstavě v Bruselu totiž získává křídlo nesoucí jméno Petrof nejvyšší možné ocenění Grand Prix. Dalo by se říci, že období mezi válkami bylo vlastně zlatou érou v historii firmy. Obr. 4 Třetí generace Petrofů Na počátku 20. století byl významnou osobností tehdejší technický ředitel Josef Palacký, který měl na úspěších firmy také zásluhy, a to zejména v oblasti konstrukce nových patentů. Josef Palacký pocházel z rodové větve českého historika a politika Františka Palackého. On i jeho bratr v dětství osiřeli a poručníkem se jim stal právě Antonín Petrof senior. Díky němu získali vzdělání a později byli zaměstnáni v továrně. Josef Palacký se dožil padesátého jubilea nepřetržitého působení v podniku Petrof, k významnému výročí mu blahopřál i tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk. 18

20 Na počátku druhé světové války dochází k zabrání pohraničí nacisty, a tak firma přichází o důležité sklady, nástroje a materiál. Během války je pak výroba v továrně omezena spíše na válečné prostředky, především bedny na dělostřelecké granáty. Jen občas byl pro domácí trh ilegálně vyroben některý z nástrojů. Když podnik přestojí i druhou světovou válku, přichází naděje na další úspěšné období, jelikož poválečná poptávka po nástrojích je obrovská. Válečné bombardování totiž zničilo mnoho nástrojů. Tato doba však očekávání v nové možnosti nenaplní Temná doba po druhé světové válce Jestliže se v předchozí kapitole hovořilo o meziválečném období jako o zlaté etapě v historii firmy, pak je poválečné období spíše opakem. V roce 1948 nastává komunistický převrat a firma přešla pod národní správu. Petrofova rodina je komunisty považována za třídní nepřátele a společnosti nevyhovující kapitalistickou skupinu lidí. Petrofovi jsou tedy zbaveni svých práv vůči podniku, vyhnáni z firmy. Je jim zabaven téměř veškerý majetek a jsou nuceni se nastěhovat do jedné vily. Pět z příslušníků rodu bylo dokonce uvězněno. Firma však fungovala nadále, protože i tehdejší režim si byl vědom hodnoty známé značky. Dagmar Petrofová, manželka Antonína Petrofa ml., vzpomíná na tuto dobu poměrně s nadhledem. Vila, kde jsme všichni bydleli, byla hned vedle továrny. Měli jsme přísný zákaz vstupu a při povinných volbách, kdy volební okrsek byl v závodě, mělo město nečekaný problém, jak to udělat, abychom splnili svoji povinnost a zároveň abychom neviděli nic z továrny. Nikdy se netruchlilo, nechyběl humor, prostě život se bral jak šel. Vlastně od února 1948 do roku 1989 jsme se dívali na svoji továrnu přes zeď. S manželem jsem po celou tuto dobu pracovala u Státních lesů a bylo to docela pěkné. 11 Stejně jako v mnoha dalších firmách došlo i v podniku Petrof po roce 1945 k vytvoření nové dělnické samosprávy a ustanovení závodního výboru, docházelo k očistě od Němců a kolaborantů a byl propuštěn ředitel Palacký. 12 Dne 4. června 1948 byl pak založen národní podnik Továrna na piana a varhany se sídlem v Hradci Králové. Prvním ředitelem se stal architekt Jaromír Houdek. 11 STEHLÍK, Luboš. Petrof Chlouba republiky i mocnářství. Harmonie [online]. 2004, č. 5 [cit ]. Dostupné z WWW < 12 VALÁŠKOVÁ, Zdena. Klavír a lidé: výroba klavírů a pianin v Československu. Hradec Králové: Kruh, s., s

21 Jádrem podniku byly závody v Hradci Králové. Podnik dále sdružoval řadu firem, patřila mezi ně firma Koch a Korselt v Liberci Ruprechticích, firma Dalibor v Zákolanech u Kralup nad Vltavou, firma Josef Kloss a bratři Riegrové, výroba varhan v Krnově, dále Gustav Rösler v České Lípě, H. Stamnitz v Jiříkově, Gustav Förster v Jiříkově a jihlavská továrna Hofmann a Czerny. Tento národní podnik však přestal po roce existovat a byl rozdělen na dva samostatné podniky, a to Továrnu na piana, n. p. Hradec Králové, kam byly postupem času začleněny ještě další firmy (Josef Kašpar, Hradec Králové; Lídl a Velík, Moravský Krumlov), a Továrnu na varhany, n. p. Krnov. Továrna na piana, n. p. Hradec Králové se později přeměnila na podnik s názvem Československé hudební nástroje, kde probíhala hromadná výroba hudebních nástrojů i individuální umělecká stavba nástrojů mistrovských. Období komunistické nadvlády po druhé světové válce mělo na firmu Petrof spíše negativní dopad. Hlavní pozornost tehdejší československé ekonomiky byla zcela zaměřena na těžký průmysl a strojírenství. Ve spotřebním průmyslu tedy chyběly prostředky na modernizaci a další vývoj. Kromě toho byla výroba orientována především na kvantitu než na kvalitu a omezen byl také obchod a komunikace se zahraničím. Situace se pomalu zlepšovala až po roce O deset let později byl vyroben klavír s číslem a v roce 1974 se tento počet ještě zdvojnásobil. Tehdy se královéhradecká továrna osamostatňuje a v 80. letech se jí vrací také původní název Petrof. Kromě zvyšování objemu výroby se rozrůstají i budovy, ve kterých továrna sídlí. V roce 1967 je dokončena exportní budova a začátkem sedmdesátých let i hlavní montážní hala. Sedmdesátá léta byla také ve znamení automatizace výroby a nových zařízení pro montáž klavírů a pianin. Výrobní haly jsou tak vybaveny novými automaty na opracování klávesnic, na výrobu strun, kladívek a žeber pro resonanční desky, dále pak pásovou bruskou a leštičkou na povrchovou úpravu nástrojů. Zavedena je i montážní linka na pianina, a tak se jejich výroba zjednodušuje. Třetí generace Petrofů se však po převratu v roce 1989 do továrny nevrátila, většina z nich umírá spolu s komunistickým režimem. Proto v roce 1990 do firmy nastupuje zástupce čtvrté generace, Dmitrijův syn Jan Petrof. Majetek se Petrofovým vracel jen pomalu, a sice formou privatizace. Před rokem 1989 byla hradecká firma mateřskou továrnou a živila ještě další závody, proto musela být privatizována spolu s nimi. Součástí značkového portfolia královéhradecké továrny jsou tak dnes ještě značky Scholze, Weinbach a Rösler. Tento proces však trval 20

22 celých sedm let. Teprve roku 1997 vzniká akciová společnost Továrna na piana Hradec Králové a roku 2001 Petrof, s. r. o Současnost firmy V současné době se Petrof s. r. o. rozkládá na ploše m 2, zaměstnává přibližně 450 pracovníků a od doby jejího založení zde bylo vyrobeno přes nástrojů. V roce 2002 firma získala titul Rodinné stříbro, toto ocenění se uděluje společnostem, které mají v naší zemi dlouholetou tradici, jsou vnímány s úctou a lidé si jich váží jako rodinného stříbra. Továrna se tak zařadila do exkluzivní společnosti dalších 49 českých podniků. O dva roky později Petrof oslavil 140. výročí založení a do čela se dostala zástupkyně již 5. generace Zuzana Ceralová Petrofová. Královéhradecký výrobce klavírů patří mezi pět největších podniků svého druhu v Evropě, přesto se však v posledních letech potýká s problémy. Rok 2004 byl sice pro podnik významným výročím, zároveň byl však ve znamení finanční krize. Vedení bylo v této době dokonce z důvodu snížení nákladů nuceno přistoupit k rozprodání některých nevyužitých objektů, například uzavřeného výrobního provozu v Liberci a České Lípě nebo ubytovny podniku v Hradci Králové. Hrozila také stávka zaměstnanců, kteří nedostávali výplaty. Ve stejné době však firma začala hojně spolupracovat s nezávislým světovým distributorem pian, společností Geneva International Corporation (GIC), která ji sice z finančních krize dostala, ale kvůli které přišly další potíže. Společnost GIC prodávala nástroje Petrof levně v USA, následně však podala návrh na konkurz podniku. Cílem bylo pravděpodobně Petrof získat a prodávat pod touto značkou levné výrobky v Číně. Královéhradecký výrobce klavírů proto této společnosti vypověděl v loňském roce smlouvu a snaží se sám na americkém trhu prosadit a konkurovat tamějším značkám. V roce 2007 Petrof rozšířil svoji prodejní síť založením Petrof AustralAsia, která bude distribuovat nástroje v Austrálii a Tichomoří. Nejnovějším počinem je pak otevření dceřiné společnosti v USA v roce

23 2. 7 Pianosalony Petrof Nedílnou součástí soudobého vývoje královéhradeckého podniku jsou jeho Pianosalony. První z nich byl založen již roku 1992 v Hradci Králové v Kulturním domě Střelnice, kde deset let sídlil pod názvem Stálá prodejní expozice. Poté se vystavované nástroje přestěhovaly do areálu továrny, kde pro ně byl zajištěn reprezentativní prostor s dobrou akustikou. Druhé nabídkové centrum bylo založeno v roce 1999 v Praze, nachází se v domě rodiny Schlöglů, která tu hudební nástroje prodává již od roku Zřízení dalšího centra znamenalo pro firmu přínos v oblasti tuzemského i zahraničního prodeje, jelikož do Prahy zamíří během roku více zahraničních návštěvníků. Pianosalon rovněž pořádá některé menší akce ve spolupráci se základními uměleckými školami a žákům dává možnost si na nástroje přijít kdykoli bezplatně zahrát. 1. října 2006 se Pianosalon oddělil od firmy Petrof jako její dceřinná společnost a vznikl tak Petrof Pianosalon s. r. o., jehož jednatelkou je paní Dagmar Petrofová. 22

24 3 Výroba nástrojů Petrof Historický vývoj klavíru přivedl stavitele na základní konstrukční myšlenky. Aby však mohl vzniknout klavír jako celek, je třeba dokonalé souhry všech jeho částí tak, aby vznikl stabilní a čistý tón. Pokud jsou jednotlivé konstrukční myšlenky výroby přivedeny k dokonalosti, získají tak klavírní nástroje vysoce kvalitní součásti a tím i lahodný a čirý zvuk. Velmi významné při stavbě nástroje byly vždy vlastní poznatky samotného stavitele, které nástroji vtiskly osobní ráz a nástroj tak nenese pouze Petrofovo jméno, ale také jeho duši. V současné době sice firma přešla na výrobu průmyslovou, při které se využívají moderní zařízení. Přesto ale z velké části zachovává i tradiční řemeslný způsob výroby, o který se starají kvalifikovaní specialisté. Ruční práce je totiž zárukou kvality nástrojů. Proto i dnes probíhá vlastní stavba nástroje individuálně a každému detailu je věnována mimořádná pozornost. Výsledek celého díla je tedy kombinací práce zručných řemeslníků, znalostí předních hudebníků, exaktních poznatků specialistů a využití moderních přístrojů pro výzkum a výrobu. Základem konstrukce klavíru je skříň, ve které je uložena rezonanční deska, mechanika s kladívky a litinový rám se strunami. Většinu součástí nástrojů si Petrof vyrábí sám, jiné jsou dodávány některými ze zahraničních firem. V továrně vznikají rezonanční desky, klávesnice, količníky (dřevené desky, do kterých jsou vsazeny ladící kolíky) a další dřevěné či kovové části, jako je kostra, nohy, kování, žebra, kobylky nebo dusítka. Kupované jsou pak pianové skříně a litinové rámy, které jsou dále vrtány na vrtacích automatech, aby v nich mohly být nataženy struny. Struny jsou dodávány německou firmou Röslau a kladívka nejčastěji firmou Abel nebo Renner. Klavírní mechaniky jsou buď dodávané firmou Renner nebo originál Petrof. Nejdůležitější částí nástroje, která nese odpovědnost za kvalitu zvuku je bezpochyby rezonanční deska, dále pak kladívka a struny. Kromě nich působí na tón také kmity ostatních hmotných součástí klavíru dřevěná klavírní kostra a litinový rám Rezonanční deska Rezonanční deska je uměleckou znějící duší každého klavíru, která se nachází vespod skříně pod strunami a litinovým rámem, v případě pianina pak u zadní stěny 23

25 jim desky. 13 Výrobní zkušenosti a poznatky odborníků rozhodly pro výrobu ze dřeva nástroje. Aby však byl nástroj schopný rezonance, je potřeba ozvučnou desku doplnit sestavou klenutých žeber nalepených na spodní ploše desky. Základem pro skutečně dobrou rezonanční desku je dřevo. Právě správný výběr tohoto materiálu může rozhodovat o výsledku celé práce. Výrobou nástrojů značky Petrof se zabývá i firemní publikace z roku 1947 pod názvem Listy z kroniky piana. Strom příští resonanční desky musí mít především stáří, ne nepodobně jako mistrovské staroitalské housle, jejichž nekonečně krásný zvuk je podmíněn přirozeným stářím stromů, které daly pocházejícího ze smrků rumunské Bukoviny. Koncem padesátých let se odtud materiál přestal dovážet a začalo se využívat smrkové dřevo z českého území, především ze Šumavy, Českého lesa, Krkonoš, Jeseníků či západní části Krušných hor, a to výhradně z nadmořské výšky vyšší než 1000 m. n. m. Právě rezonanční smrk je díky svým vlastnostem, jako jsou např. jednoduchá struktura či dlouhá vlákna přímého směru, ideálním materiálem pro výrobu ozvučných desek. Vybrané dřevo pak po dlouhé měsíce zraje v přípravných zásobárnách a musí také projít zkouškami mrazu, žáru, vlhkosti a sucha. Teprve pak je tříděno podle váhy a specifických zvukových vlastností a může z něj být vyrobena ozvučná deska. Jen skutečně kvalitní deska umožňuje stejnorodé zabarvení tónu po celé jejich znějící škále. Základ zvuku ale netvoří pouze resonanční deska, nedílnou součástí dobrého ozvučení nástrojů jsou také kladívka, struny a bezpochyby také klavírní kostra Kladívka a struny Výroba kladívek byla další konstrukční myšlenkou, kterou bylo třeba důkladně technicky propracovat. Úkolem každého kladívka je rozezvučení struny a intonace tónu. Jelikož jsou tyto malé součástky hojně využívané, musí být vyrobeny z vhodného materiálu, aby se docílilo co nejmenšího opotřebení. Jsou tvořena dřevěnými jádry, která mají různé rozměry, obecně se pro nejvyšší tónové polohy volí jádra štíhlejší. Na samotná jádra jsou pak vázány hlavice z plsti. Nejdůležitější složkou plsti je bezesporu vlna, ta je dovážena ze zahraničí (Austrálie, Afrika). Plst musí být také speciálně naimpregnována, aby se zpevnila koncové vrstvy 13 Listy z kroniky piana. Hradec Králové: Antonín Petrof, s., s

26 plstěného obložení. Kromě impregnace je hlavice upravována dalším speciálním způsobem, a sice probodáváním pomocí jehlic. Jak už bylo zmíněno v kapitole o vývoji klavíru, ocelové struny, které se využívají dodnes, přišly do povědomí stavitelů v 19. století. Nástroje Petrof jsou opatřeny ocelovými strunami s měděným opředením a stejně jako u všech klavírů jsou tóny osazeny buď jednotlivými strunami (hluboké tóny) nebo jejich sbory. Všechny struny také procházejí řetězcem tzv. agrafů, což jsou zvláštní mosazné podložky, které umožňují perfektní vymezení polohy strun a snadné a čisté vyladění. Délka strun dosahuje u některých modelů až 2080 mm. Když je nástroj osazen strunami, vykazují struny rozdílné hodnoty kmitočtů, takže je nutné struny napnout tak, aby jejich kmitočty přibližně odpovídaly temperovaně naladěným tónům. Teprve pak může být nástroj správně naladěn zkušeným odborníkem ladičem Klavírní kostra a litinový rám Dřevěná klavírní kostra a litinový rám jsou dalšími složkami ovlivňujícími zvuk. O významu této části každého klavíru vypovídá i Josef Prach v knize o problematice stavby klavírů a pianin. Přesné zhotovení koster má velký význam pro další pokračující práce, a zvlášť příznivě se projeví při sestavování hracího mechanismu klavírů. 14 Základem kostry je lamelová stěna kopírující tvar klavírové skříně. Stranu blíže ke klaviatuře uzavírá lub a čelo kostry, do kterého se zasazují vzpěry. Pro klavírní kostru je stejně jako pro rezonanční desku základem dřevo. Tato kostra je tvořena z mnoha výlisků a dýh, které jsou ohýbány do pianového tvaru. Petrof používá pro tyto části bukové a březové dřevo. Na vzpěry, jimiž je kostra vystužena, je využíváno dřevo bukové. Jelikož je kostra pevně spojena s litinovým rámem a zároveň je nosičem resonanční desky, tvoří spolu s nimi akustický celek. Litinový rám hraje při výsledné kvalitě nástroje také svou roli, odolává totiž velkému tahu strun (až 30 tun), a proto musí být obzvláště pevný. Antonín Petrof nahradil dřevěné rámy kovovými již roku Tato součást konstrukce klavíru je odlitkem ze šedé litiny. Petrofu jej po dlouhou dobu dodávala slévárna Josef Porkert a synové ze Skuhrova 14 PRACH, Josef. Stavba klavírů a pianin a její problematika. Praha: SPN, s., s

27 nad Bělou, v současnosti je hlavním dodavatelem těchto částí východočeská Slévárna a strojírna, a. s. Pilníkov Mechanika a klávesnice Klavírní mechanika je pojem, který je spjat s novodobou historií královéhradeckého výrobce. V roce 2004 byla zužitkována téměř 140 letá zkušenost ve vývoji a stavbě pian a vznikl nový patent Magneticky akcelerovaná mechanika. S nástupem nových technologií se objevovaly pokusy celou soustavu mechaniky odlehčit. V této nové koncepci je její chod ovlivňován permanentními magnety umístěnými přímo uvnitř mechaniky. Při stisku klávesy dochází k nadzvednutí spodního dílku, který je nadlehčován silou páru vzájemně se odpuzujících magnetů a který uvede do pohybu vrchní dílek s kladívkem. Toto řešení mechaniky přineslo nové možnosti techniky klavírní hry, celkové odlehčení soustavy, ekologizaci při výrobě a zvýšení celkové životnosti nástroje. Zvláštní význam dále nese také oddělení výroby klávesnic, práce prostřednictvím kláves bude majitel s nástrojem hovořit. Klávesnice je soubor pák umožňujících přenášení tlaků a úhozů prstů na mechaniku. Tvoří ji dvě části klávesový rám a klávesový plát. Klávesový rám je vlastně základnou pro pevné uložení kláves. Tvoří ho tři podélné lišty spojené s dalšími příčně položenými lištami, takže vzniká pevný celek. Všech 88 kláves je vyráběno ze smrkových klávesových plátů, ty jsou řezány na přesných automatech. Jednotlivé klávesy jsou poté obkládány materiálem zvaným polyplex. U mistrovských nástrojů je však na černé klávesy používáno pravé ebenové dřevo Povrchová úprava a závěrečné práce Vnější povrch a barva nástroje dotváří jeho celkový dojem. Ať už se jedná o pianino nebo velký koncertní klavír, díky různým typům povrchových úprav může ladit s interiérem koncertního sálu či konkrétní domácnosti. Petrof nabízí čtyři standardní druhy povrchů, a sice černý lesk, bílý lesk, ořech a leštěný mahagon. Dalšími typy, se kterými se můžeme setkat u některých modelů klavírů je např. slonová kost nebo speciální varianta ořechové a mahagonové úpravy s názvem satén. Sortiment pianin je pak rozšířen o povrch typu buk, olše a třešeň. 26

28 Na saténové povrchy se používají polyuretanové laky, na lesklé pak laky polyesterové. Poslední fází ve výrobě každého klavíru či pianina je výstupní kontrola. Nástroj musí projít tzv. tónovou zkouškou. To znamená, že na něj různými styly a technikami zahraje někdo z profesionálních hudebníků nebo jiná hudebně vzdělaná osoba. Teprve pak mohou být zabaleny. V oddělení expedice je postaráno o to, aby nástroje nebyly při cestě mechanicky či jinak poškozeny. Z továrny pak vyjíždějí speciálně upravené kamiony pro bezpečný transport pian. Doprava nástrojů patří k tradičním službám firmy Výzkum a vývoj Základem úspěchu každé velké firmy je schopnost konkurovat na trhu ostatním výrobcům. Proto je potřeba posunovat vývoj stále kupředu a docílit inovace v oblasti výroby a výrobních postupů. To je však možné jen za podpory výzkumných oddělení. Každý rok tak Petrof přichází na trh s novinkami, které již tradičně prezentuje na Mezinárodním veletrhu hudebních nástrojů ve Frankfurtu nad Mohanem. Poslední z nich proběhl ve dnech Veškeré změny a novinky v oboru zpočátku realizoval Antonín Petrof sám nebo se svými spolupracovníky. Až v padesátých letech se firma dočkala prvního výzkumného pracoviště. Do roku 1989 se zabývalo hudební akustikou všech strunných a dechových nástrojů. Dnes je však tato činnost omezena pouze na klavíry. V roce 2006 výzkumné oddělení oslavilo 50 let své existence. Prostřednictvím speciálního měřícího vybavení se zajímá zejména o vibrace a vlastnosti dřeva a kovů a analýzu signálu. Dále se zkoumají např. vlivy změn použitých materiálů a technologických postupů z hlediska stálosti nástroje. Speciálními měřícími metodami se z akustického hlediska kontrolují kladívka, struny, rezonanční desky atd. Nedílnou součástí výzkumu a vývoje jsou zkušenosti předávané z generace na generaci a znalosti odborníků v oboru hudební akustiky a technické fyziky. Právě technická fyzika umožňuje popsat fyzikální děje odehrávající se uvnitř nástrojů. Moderní doba dává konstruktérům k dispozici kromě nových oborů také nové technologie (animační možnosti programů nebo trojrozměrné modely), které zpřesňují a usnadňují stavitelské práce. Petrof a jeho výzkumné pracoviště spolupracuje s řadou vysokých škol a jejich fakult, např. s fakultou elektrotechniky a komunikačních technologii VUT v Brně, fakultou 27

29 strojní ČVUT v Praze, hudební fakultou Akademie múzických umění v Praze nebo fakultou informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové. Petrof disponuje nejen nejnovějšími technologiemi a postupy, ale také moderními prostory. Ke 130. výročí se společnosti v oblasti výzkumu podařilo pořídit jednu z největších bezodrazových místností v České republice. Ta umožňuje měřit zvuk, hluk, šum i vibrace. Její vnitřní část tvoří železobetonový monolit s 30 cm silnými stěnami, který je na všech čtyřech stěnách včetně podlahy a stropu pokryt celkem 4180 pohltivými klíny. Ty jsou ještě potaženy tenkou silonovou pleteninou. Místnost využívá hlavně firma Petrof, ale pronajmout si za účelem vyzkoušení parametrů svých nástrojů mohou i jiné firmy. Druhým typem prostor jsou klimatizační kabiny, tzv. feutrony. Feutrony jsou speciální kabiny umožňující simulaci teplot od -40 C do +100 C a různé relativní vlhkosti. Po nasimulování určitého klimatického prostředí se záznamy zobrazují tabulkou či grafem s časovým průběhem. Petrof tyto kabiny využívá pro nejrůznější klimatické zkoušky, např. odolnost laků, lepidel, plastů, dřeva a dalších materiálů. Zjišťuje se tak vliv klimatických změn na stálost a spolehlivost jednotlivých částí nástroje v čase. 28

30 4 Nástroje značky Petrof Na prahu 21. století existuje firma Petrof již 140 let. Vytvořila si tak dlouholetou tradici a dnes znají její klavíry miliony lidí na světě. Během této mnohaleté existence a působení na trhu s hudebními nástroji bylo v jejích prostorách vyrobeno více než 250 prototypů klavírů a pianin. A nejednalo se vždy jen o klavíry a pianina v klasické koncepci Klavíry Klavíry značky Petrof se v současné dělí na řadu mistrovských nástrojů a na řadu standardní. Mistrovské klavíry zahrnují typy nástrojů značené jako P I Mistral, P II a P 210 Pasat a vyrábí se nejčastěji povrchem černého lesku. Jsou vyráběny výhradně ručně tak, aby bylo dosaženo co nejvyšší kvality. Výroba takového nástroje trvá přibližně devět měsíců. Jak už bylo řečeno, jedná se o klavíry mistrovské, proto nacházejí své místo nejčastěji v koncertních sálech nebo jsou určeny pro další profesionální využití (divadla, nahrávací studia apod.) Zejména klavír P I Mistral je díky svému zvukovému potenciálu vhodný pro interpretaci hudebně náročných děl. 15 Jeho reprezentativní vzhled navíc zajišťují nejlepší použité materiály. Velikost nástroje netkví pouze v jeho akustických vlastnostech, ale také v jeho rozměrech. Robustní klavír o délce 283 cm a váze 560 kg představuje největší klasický nástroj, který v současnosti továrna vyrábí. Cena tohoto špičkové modelu vybaveného magneticky akcelerovanou mechanikou je více než 1,5 milionu korun. Předchůdcem tohoto typu bylo křídlo P I Mondial, které získalo zlaté ocenění na brněnském veletrhu roku Srovnatelných kvalit dosahuje i klavír P II, jehož rozměry jsou však v délce zmenšeny téměř o půl metru a váha tak zredukována na 460 kg. Pomyslnou třešničku na dortu v řadě nástrojů nejvyšší třídy představuje klavír P 210 Pasat. Tato novinka mezi mistry z roku 2006 je majitelem jasného a zpěvného tónu, který v nejvyšších polohách zajišťuje speciální vzpěra klavírní kostry zvyšující její tvrdost. Od svých mistrovských sourozenců se liší světle zlatým odstínem litinového rámu, který dodává nástroji moderní vzhled, a také svou velikostí. Je totiž nejmenším ze všech tří uvedených typů, a proto se hodí spíše do komorních sálů a bytových interiérů. Jeho vlastní délka je prozrazena již přímo v názvu, můžeme tak poznat, že měří rovných 210 cm. 15 Petrof. [online]. c2007 [cit. 31. března 2008]. Dostupný z WWW < 29

31 Nejnovějším typem, který může Petrof v sortimentu mistrovských nástrojů nabídnout, je křídlo P 237 Monsoon. Tento model se začal vyrábět v roce 2008, je tedy naprostou novinkou ve výrobě. Standardní řada klavírů se na rozdíl od mistrovských křídel vyrábí v pestré škále povrchových úprav a stylových variací, takže umožňuje zákazníkům široký výběr podle jejich představ. První typem je křídlo P 194 Storm, které je však díky svým rozměrům a vzhledu jakýmsi přechodem mezi klavírem P 210 Pasat a ostatními klavíry standardního typu. Délka nástroje je opět vyjádřena již v jeho označení a stejně jako Pasat je nositelem světle zlatého litinového rámu. Je zřejmě nejuniverzálnějším ze všech nástrojů, které Petrof nabízí. Může být využit jak náročnějšími hráči v menších koncertních sálech, tak i hudebními školami. Poté jsou jednotlivá křídla podle délky seřazena od nejdelšího k nejkratšímu a nesou číselná označení P III S, P IV, P V a P VI. Všechny klavíry mají dále své stylové varianty. Klavír P III S zahrnuje variantu nazvanou Styl a mající vyřezávané zaoblené nohy a ozdobný děrovaný pult. Druhově nejbohatším je však typ P IV. Z kolekce stylových variací tohoto typu je pravděpodobně nehonosnější tzv. Rokoko. Jde o křídlo v bílém provedení se zlacenými ozdobnými prvky. Chipendale a Demichipendale patří také mezi zdobná zpracování tohoto klavíru, jsou opatřena různými druhy zaoblení a vyřezávání, která evokují historický ráz nástroje. Pro příznivce střízlivějších úprav je připravena varianta Klasik, ta má stejně jako Styl charakteristicky vyřezané nohy a bohatě zdobený pult. Klavír P V, nástroj o délce něco málo přes metr a půl, nese pouze jeden stylový typ, a sice Demichipendale. Nakonec je zde také nejmenší křídlo, které si zákazník může ze širokého spektra vybrat. Je jím nástroj o délce necelý metr a půl, vážící přibližně 290 kg a nesoucí označení P VI. Jedná se o klavír klasických tvarů určený pro milovníky jednoduchosti a střízlivosti. Je dodáván standardně s povrchem vysokého černého lesku a nevyrábí se v žádných stylových úpravách. Ovšem stylové variace klavírů měl ve svém sortimentu Petrof i v minulosti. V první polovině 20. století patřily mezi nejoblíbenější Biedermeier, Marie Terezie, Ludvík XVI. nebo Chippendal, který se pod podobným označením vyrábí i v současné době. Dále se pak napodoboval styl florentinský, barokní či rokokový. 30

32 4. 2 Pianina Stejně jako klavíry se i pianina Petrof dělí do více skupin. Podle výšky pianinové skříně, která se pohybuje od 135 do 116 cm, rozlišujeme řadu nejvyšší, vyšší a střední. Podobně jako u křídel se vyrábí pianina koncertního charakteru a pianina pro domácí využití. Nejvyšší, tedy i nejluxusnější řada pianin obsahuje celkem tři druhy. Opravdovým králem mezi nimi je typ P 135 K1. Toto mistrovsky stavěné pianino je nositelem nejvyšší výbavy a také čistého a brilantního zvuku. Celkový vzhled dokresluje ještě výška, která dosahuje nejvyšší hodnoty, tedy 135 cm. O stupeň níže se nachází modelové řady s výškou 131 cm. Pianino P 131 M1 se vyznačuje moderním a odlehčeným designem skříně a P 131 E1 pak netradičně řešeným notovým pultem, který umožňuje hráči rozložit noty větší šířky přímo ve výšce očí. Pianina vyšší řady jsou na rozdíl od řady předchozí všechna výškově vyrovnaná, jejich skříně dosahují 125 cm. Hodí se zejména pro domácí a školní výuku či hudebních těles. Pianina značená P 125 F1 a P 125 G1 představují skloubení moderního vzhledu s klasickými ozdobnými prvky. Model P 125 F1 je navíc nabízen v 12 povrchových úpravách a dokáže tak pokrýt potřeby velké většiny zákazníků, kteří vybírají kvalitní pianino s ohledem na bytový interiér. V nabídce vyšší řady se nachází ještě model P 125 M1, který je stejně jako nástroje nejvyšší řady tvořen zcela jednoduchými, ostrými křivkami. Významné postavení v nabídce pianin zaujímá střední řada. A to nejen z hlediska nejširšího výběru modelů a povrchů, ale také díky dostupné cenové relaci. 118 cm vysoké nástroje jsou velmi oblíbenými modely s širokým záběrem, co se týče jejich využití. Nabídku uzavírá nejmenší typ P 116 E1 určený i do stísněných, malých prostor. Ani pianina nejsou ochuzena o stylové úpravy, které zastupují typy P 118 D1, P 118 C1 Chipendale a P 118 R1. Tyto speciální modely opatřené podobně jako křídla ozdobnými prvky jsou určeny především do slohově laděných interiérů. Opravdovou specialitou mezi pianiny je v současném sortimentu nástrojů Pianino Petrof Cabinet. Jedná se o nadčasovou koncepci nástroje, dodává se v matně bílém provedení s plochami z tmavého dřeva lemujícími pianinovou skříň. Jedna z variant tohoto nástroje obsahuje ještě sadu polic připevněných po pravé i levé straně skříně a může tak s dalšími částmi nábytku tvořit nábytkový komplet. Na své si při výběru pianina zvaného 31

33 Cabinet přijdou hlavně příznivci strohého designu a zároveň netradičních zpracování hudebních nástrojů. Petrof však nevyrábí pouze pianina své značky. Jsou zde montovány i nástroje značek Rösler, Scholze a Weinbach. Design a konstrukce těchto pianin jsou navrženy ve vývojové dílně firmy Petrof a v továrně poté z dovážených polotovarů dokončována. Jde o cenově dostupné nástroje, přičemž modely značky Scholze jsou určeny přednostně pro čínský trh Současné unikátní modely Jako každý velký výrobce hudebních nástrojů má i firma Petrof své speciální modely a kolekce, které doplňují tradiční nabídku. Jedním z nich je jubilejní klavír Petrof III, vyrobený na počest 140. výročí založení podniku. Křídlo s opusovým číslem je volbou materiálů podobný pianinu s názvem Cabinet, o kterém byla řeč v předchozí kapitole. I zde se snoubí matný povrch slonové kosti s přírodním dřevěným odstínem a jednoduchými liniemi. Originální designerské zpracování, které navrhl vedoucí vývojového oddělení Ing. Ivan Vaculík, doplňuje netradiční stolička, pult a nohy. Ty jsou v celkovém vzhledu dominantním prvkem. Klavír Petrof III je špičkovým hudebním nástrojem vybaveným magneticky akcelerovanou mechanikou. Mezi detaily, které se na jubilejním modelu objevují patří např. letopočtem zdobená každá hlava obvodového šroubu litinového rámu, nechybí ani jubilejní nápis na rezonanční desce. Jedná se o nejdražší klavír, který byl v Čechách vyroben, jeho cena se odhaduje na 5 milionů korun. Dalším unikátním křídlem, kterým se může Petrof pochlubit je klavír P 210 vytvořený podle návrhu Petera Kršáka. Nástroj je příkladem umělecké zakázkové výroby na přání vysoce náročného zákazníka, který si určil vnější i vnitřní vzhled. Vnější povrch je vytvořen imitací tmavého dřeva s více odstíny, vlastní konstrukce pochází z modelu P 210 Pasat. Zajímavostí jsou opět nohy klavíru, jejichž tvar je pojatý poněkud futuristicky. Obvykle podpírá klavírní skříň pár nohou vpředu a jedna noha zadní. V tomto případě je však jejich počet navýšen ze tří na pět, jelikož jsou přední nohy zdvojeny. Oba uvedené modely jsou typickou ukázkou spojení současných designérských trendů s tradičními tvary klasických křídel. Petrof však myslí i na praktické využití klavíru v širším slova smyslu. Výsledkem této myšlenky je nástroj zvaný Pianobar. Ocení je všichni, kdo se rádi baví za poslechu živé hudby a přitom nechtějí sedět opodál. Model Pianobar je, jak už sám název 32

34 napovídá, křídlo upravené ve stylu barového posezení. Klavírní skříň lemuje v její horní části barový pult, naleštěný a lakovaný černě stejně jako celý zbytek nástroje Speciality ve výrobě minulého století Jak se můžeme přesvědčit v publikaci Zdeny Valáškové o výrobě klavírů a pianin v Československu, Petrof se novinkám a technickým inovacím těchto nástrojů nebránil ani ve 20. století. Vedení firmy naopak nové trendy a technologie aktivně podporovalo. Z výroby vycházely mimo nástroje standardní úrovně i nové typy, rozšiřující sortiment nejen tvarově, ale i technicky. 16 Jedním z nových typů spojujících hudbu s výtvarným uměním byl tzv. barevný klavír. Nástroj se zrodil z návrhu architekta Zdeňka Pešánka, firma Petrof se rozhodla projekt financovat, a tak v jejich dílnách vznikly celkem dva modely. Barevný klavír měl svoji premiéru na koncertě v Obecním domě v Praze, kde ho prostřednictvím Skrjabinových děl představil klavírní virtuos Ervín Schulhoff. Tato novinka byla založena na principu barevného slyšení tónů, resp. na vnímání tónů v barevných představách. Klávesnice takového nástroje byla spojena se speciálními spínacími kontakty, pomocí nichž se rozsvěcovaly světelné zdroje umístěné v okolí za nejrůznějšími clonami s výřezy. Vlastní historie této myšlenky však sahá až do 18. století. Francouzský jezuita Louis Bertrand Castel se již v této době pokoušel o syntézu hudebního a výtvarného umění. Pomocí tehdy ještě primitivní techniky zvedal dotekem kláves svíčku za barevné sklíčko. Svůj vynález pak pojmenoval clavecin oculaire. Další specialitou, která tentokrát spojovala hudbu s technickými poznatky z fyziky, se stalo elektroakustické piano. Roku 1932 zakoupil Petrof německou licenci na výrobu těchto pian pod názvem Neo-Bechstein. Jednalo se o vynález prof. dr. Waltera Nernsta, německého fyzikálního chemika. Nástroj vyrobený na podkladě vymožeností fyziky elektroakustického pole dosahoval vysoké čistoty tónů, umožňoval delší znění tónu a i jeho větší sílu. Rezonanční desku zde nahrazovalo elektrické zařízení, mikrofony snímající zvuky strun, které byly dále reprodukovány, a zesilovač. Nástroj disponoval výběrem zvuku ze 4 možností piano, varhany, harmonium a spinet. Neo-Bechstein byl však jen pokusem o převrat v hudbě, který se od něho na začátku očekával, a vyrobeno 16 VALÁŠKOVÁ, Zdena. Klavír a lidé: výroba klavírů a pianin v Československu. Hradec Králové: Kruh, s., s

35 bylo pouze několik desítek modelů. Jeden prototyp nástroje je dnes vystaven v Českém muzeu hudby v Praze. Stejně jako se v současnosti vyrábí pro zábavní účely vyrábí model Pianobar, existovala i v první polovině 20. století novinka, která sloužila především zákazníkům restauračních zařízení. Jednalo se o elektropneumatická piana. Továrna Petrof je vyráběla pod názvem Fonola a na jejich konstrukci se podílel technický ředitel Josef Palacký, o kterém byla řeč již v kapitole o historii firmy, a mistr Alois Zakl. Tento technický vynález byl určen opravdu pro nejširší veřejnost. K hudební produkci totiž nebylo třeba ovládat hru na klavír, nebyl tedy potřeba žádný hráč. K ovládnutí nástroje stačila jediná mince, protože pianistu zde nahrazoval zvláštní mechanismus. Po vhození mince se začala odvíjet papírová páska s pásem s různými otvory, kde se nacházel hudební záznam skladby. Složitý mechanismus pak uváděl do pohybu kladívka tlukoucí o strun. V první polovině 20. století se Petrof dostal i k výrobě harmonií a jazýčkových varhan. Tedy takové klávesové nástroje, jejichž tóny jsou vyluzovány mosaznými či ocelovými jazýčky, k nimž se pomocí měchů přivádí vzduch. Až do roku 1955 se tento druh nástrojů vyráběl v továrně Petrof, poté byla výroba přesunuta do Krnova. Kromě zmíněných speciálních vynálezů a koncepcí klavíru se královéhradecké firmě dařilo i na poli nových patentů z oblasti tradiční výroby. V roce 1930 Petrof získal patent na železné kostry a osvětlovací zařízení pro pianina, o rok později na pojízdná nábytková kolečka (také pro pianina) a roku 1933 byla schválena i speciální klavírní deska na noty. V souvislosti s minulým stoletím je nutné zmínit také unikátní druh pianina zvaný pianillo, který firma zkonstruovala ve 30. letech. Toto malinké pianino o výšce pouhých 105 cm, šířce 140 cm a hloubce 50 cm disponovalo rozsahem 7 a 1/3 oktávy. Konstrukci těchto extrémně nízkých nástrojů umožňovala zvláštní technologie spodní mechaniky. Jelikož všechny generace Petrofů vždy kladly důraz na kvalitu svých výrobků, byl v továrně v této době zkonstruován také speciální elektrický přístroj, který uvedl do pohybu klávesu a po 2 milionech úderů byla zkontrolována její opotřebení, díky tomu mohla být sledována její životnost. Tyto procesy samozřejmě dnes nahrazují moderní zařízení výzkumného oddělení firmy. 34

36 Vysoká kvalita a dlouhá životnost nástrojů je nepochybně klíčem k úspěchům a oblibě u nás i v zahraničí. 35

37 5 Petrof úspěchy a ocenění Umožni mi rozezvučet struny a výrazem gest svého služebníka působit, aby se uvolnily rty kajícníka, aby mohl žádat o odpuštění svého hříchu. 17 (Modlitba umělce k sv. Janu Křtiteli text vyrytý na medaili Grand Prix z Barcelony, 1929) Hudba je kulturní potřebou všech jejich příznivců. Její rozvoj závisí především na produkci hudebních nástrojů, na jejich oblibě u zákazníků a celkové kvalitě. Cílem firmy Petrof je odjakživa produkovat takové nástroje, které budou vždy a všude přispívat ke spokojenosti a pohodě běžných zákazníků i profesionálních hráčů, tedy všech hudebníků vůbec. To, že se Petrof za dobu své existence stal světoznámou značkou, dokládá fakt, že má 75 obchodních partnerů v 60 zemích světa, přičemž nejvzdálenější ze všech lokací je Nový Zéland. Díky tomu se s nástroji setkáváme na domácích i světových podiích, koncertních síních, nahrávacích studiích i uměleckých školách. Petrof vlastní sbírku medailí čítající již několik desítek ocenění nasbíraných během doby svého působení. Jmenujme tedy alespoň některé z nich. Již v roce 1929 v Barceloně byla společnosti udělena cena Grand Prix, tedy nejvyšší možné ocenění. V kapitole o historii firmy bylo zmíněno, že roku 1935 získalo křídlo značky Petrof rovněž medaili Grand Prix na světové výstavě v Bruselu. O více než 20 let později, roku 1958, se opět v Bruselu na světové výstavě dočkalo ceny Grand Prix i křídlo Petrof I Mondial. Významou byla i Evropská cena kvality udělená v Praze roku Kromě toho, že nástroje značky Petrof sbírají nejrůznější ocenění, dokáží také velmi dobře zastupovat jméno rodiny Petrofů a reprezentovat naši zemi na významných místech po celém světě. O brilantním a kultivovaném zvuku nástrojů se přesvědčili posluchači např. ve Vatikánu v aule Pavla VI., ve slavné La Scale v Miláně, pařížském paláci UNESCO, v Opeře v Sydney a jejich jedinečný zvuk zazněl i při slavnostním zahájení ZOH V Albertville v roce Královéhradeckou značku využívá také Univerzita Harvard v USA a další americké školy. Raritou v oblasti rozšíření modelů Petrof v zahraničí je však 6 m dlouhá maketa jednoho z klavírů, která stojí na hlavní třídě v Mexico City. 17 ŠIMŮNEK, Marek. S Petrofem od kolébky. Hudební Rozhledy [online]. 2006, roč. 59, č. 6 [cit. 7.dubna 2008]. Dostupný z WWW < 36

38 Jako česká značka nemohou tyto nástroje chybět ani v domácím prostředí. Klavír Petrof III zdobí prezidentskou rezidenci Pražského hradu, další nástroje se pak nachází v Praze v Paláci Lucerna, Muzeu české hudby, Národním muzeu a v dalších prostorách hudebních sálů. Při návštěvě Prahy si na klavír Petrof zahrál i americký skladatel, dirigent a klavírista Leonard Bernstein či princezna Diana. Své zastoupení mají přirozeně i v místě svého zrodu, v Hradci Králové, zde klavíry a pianina slouží v Klicperově divadle a tamějších školkách, základních a uměleckých školách. Klavíry Petrof zaujímají nejen stálá místa ve významných prostorách, ale oblíbila si je i řada významných osobností na hudebním poli. Z oblasti klasické hudby to byl např. Rudolf Firkušný, český klavírista, jenž působil v USA, dále ruský klavírista Svjatoslav Richtěr, japonská pianistka Hiroko Nakanuta či jedna z nejvýznamnějších osobností současné české hudební interpretace Ivan Moravec. Nástroje Petrof byly k dispozici také při koncertech Lucianna Pavarottiho, Evy Urbanové nebo Placida Dominga. Jeden mistrovský model vlastní i světoznámý operní pěvec Peter Dvorský. Své stoupence má Petrof i v hudbě jazzové a populární. Z významných hudebníků a zpěváků je to Richard Clayderman, Paul McCartney a v 20. století jej využívala dokonce Ella Fitzgerald. Všechna tato slavná jména dokazují, že Petrof je opravdovou špičkou mezi výrobci klavírů. Ať už se jedná o modely elegantního či stylového designu, každý si přijde na své. Protože nástroje Petrof jsou ušlechtilé a mají poctivý zvuk nabízející široký výrazový rejstřík. Dalším faktem, který modely vyráběné královéhradeckou firmou ukazuje v tom nejlepším světle, jsou dopisy přicházející od spokojených zákazníků nebo od hudebníků, kteří měli možnost si na nástroje zahrát. Např. Martin Hiršel, vedoucí klávesového oddělení Konzervatoře v Pardubicích píše: V roce 2006 jsem měl možnost zahrát si Mozartův Koncert F dur pro tři klavíry ve Filharmonii v Hradci Králové. Firma PETROF zapůjčila klavír P I Mistral. Byl vynikající, dovolil mi používat širokou škálu jemných úhozových odstínů a nikdy neselhal i v nejrychlejší technice. Zněl ušlechtile a hra na něj byla požitek. S napětím očekávám, až se mi pod ruce dostane Mistrál s magneticky akcelerovanou mechanikou. Přehrál jsem nástroj PETROF velikosti III, kde byla instalována, a účinek byl ohromující. Hrál s neuvěřitelnou lehkostí. Tento revoluční objev by mohl být u velkých nástrojů velmi účinný Petrof. [online]. c2007 [cit. 7. dubna 2008]. Dostupný z WWW < 37

39 Jak píše Luboš Stehlík ve svém článku pro časopis Harmonie, některé rysy výrobků firmy Petrof a vlastně i radost ze hry je vyjádřená dokonce i pod jednotlivými písmeny v jejím názvu půvab, elegance, tajemství, radost, opojení a fantazie. Dá se bezesporu říct, že v nástrojích Petrof se skrývá budoucnost spjatá s tím nejlepším z naší historie, protože jsou vyrobené z lásky k hudbě, umění a v neposlední řadě k tradici. Jsou to nástroje, které mají duši. 38

40 Závěr Klavír je nástrojem stálých hodnot. Od svého vzniku se zatím úspěšně přizpůsobil každé době. Jednou ze zkoušek bylo období nástupu rozhlasu, televize a konečně i počítačů a internetu, kdy obliba těchto technologií byla velmi vysoká a lidé, jako by na nějaký čas na tradiční nástroje zapomněli. V této době prodej a poptávka po klavírech značně poklesla. Objevily se také snahy vnést technické vymoženosti i do výroby klavírů a pianin. Mnohé pokusy, jak již bylo řečeno v kapitole o specialitách ve výrobě, skončily spíše nezdarem a své uplatnění do budoucna nenašly. Jako jeden z úspěšných pokusů v modernizaci hudebních nástrojů se dá považovat tzv. keyboard, který však má s tradičním klavírem společnou snad jen klaviaturu a vyluzování zvuku se děje na zcela odlišném principu. Naštěstí lidé pochopili, že klasický způsob vytváření hudby je druh umění, který přináší radost a mnohdy také únik z moderního uspěchaného světa. Proto by klavír neměl svůj význam ztratit ani v budoucnosti. Klavíry Petrof jsou již prověřeny časem. A nejsou jen běžnými hudebními nástroji, některé z nich jsou, troufám si říct, téměř uměleckým dílem. Jejich historie, ocenění a postavení v současnosti představují perspektivu založenou na tradici, která snad přinese minimálně stejně úspěšnou budoucnost, jako byly roky uplynulé. V Americe mají firmu Steinway a synové, která již více než 150 let staví piana světové úrovně. U nás máme Petrof. Srovnávat Ameriku s naší zemí je jako postavit vedle sebe Davida a Goliáše, ale srovnávat Steinway s Petrofem už najednou takový rozdíl není Spousta českých firem se pod vidinou lepších ekonomických a finančních podmínek nechává odkoupit nějakou větší zahraniční společností. Doufejme, že Petrof zůstane ryze český a bude naši malou zemi dále dobře reprezentovat. Věřím, že optimistický postoj je v případě této firmy na místě a že pátá generace Petrofů jistě nebude tou poslední. Snad nebude znít příliš troufale, když vyslovím, že je zde určitá možnost, že firma tuto bakalářskou práci použije pro své účely či katalogy. V každém případě by to pro mne bylo obrovskou poctou a úspěchem. Ale ať už se tak stane či nikoli, bylo pro mne velkým potěšením poznat jejich klavíry také z jiného úhlu než z pohledu hráče a rozšířit si tak obzory v nové oblasti. 39

41 Použitá literatura a prameny CINIBULK, JOSEF B. Padesát let spolku Romanova, rodáků a přátel Mšena a okolí v Praze vyd. Praha: Bergman, s. PRACH, Josef. Stavba klavírů a pianin a její problematika. Praha: SPN, s. STEHLÍK, Luboš. Petrof Chlouba republiky i mocnářství. Harmonie [online]. 2004, č. 5. Dostupné z WWW< SÝKORA, Václav Jan. Dějiny klavírního umění od nejstarší doby až po současnost. Praha:Panton, s. ŠIMŮNEK, Marek. S Petrofem od kolébky. Hudební rozhledy, 2006, roč. 59, č. 5, s. 52. ŠIMŮNEK, Marek. S Petrofem od kolébky. Hudební Rozhledy [online]. 2006, roč. 59, č. 6 [cit. 7.dubna 2008]. Dostupný z WWW < 52>. ISSN VALÁŠKOVÁ, Zdena. Klavír a lidé: výroba klavírů a pianin v Československu. Hradec Králové: Kruh, s. VYKOUKAL, Petr. Petrof aneb piáno z hospody. Peníze.cz [online]. c [cit. 20.března 2008]. Dostupný z WWW< ISSN ŽÁK, Ladislav. Petrof. Britské listy [online]. c [cit. 20. března 2008]. Dostupný z WWW < ISSN Hudební nástroje. Oborové středisko VTEIP , roč Hradec Králové: Československé hudební nástroje. ISSN

42 Listy z kroniky piana. Hradec Králové: Antonín Petrof, s. Český hudební slovník osob a institucí [online]. c2002 [cit. 15.prosince 2008]. Dostupný z WWW < Petrof. Hradec Králové: FSBT Creative Communications., s. Petrof. [online]. c2007 [cit. 7. dubna 2008]. Dostupný z WWW < 41

43 Seznam příloh Příloha č. 1 - Původní továrna v Hradci Králové (obrázek) Příloha č. 2 Letecký pohled na továrnu dnes (obrázek) Příloha č. 3 Pianino Petrof Cabinet (obrázek) Příloha č. 4 Pianino Petrof Cabinet, varinta s policemi (obrázek) Příloha č. 5 Jubilejní model Petrof III (obrázek) Příloha č. 6 Pianobar (obrázek) 42

44 Přílohy Příloha č. 1 Původní továrna v Hradci Králové Příloha č. 2 Letecký pohled na továrnu dnes 43

45 Příloha č. 3 Pianino Petrof Cabinet Příloha č. 4 Pianino Petrof Cabinet, varianta s policemi 44

46 Příloha č. 5 Jubilejní model Petrof III Příloha č. 6 - Pianobar 45