mladých techniků a přírodovědců

Transkript

1 5 Déčka: Vystřihovánky - sovětský tank T 35 A INTERKOSMOS 18 MAGION Stolní GRAND PRIX Atlas ABC Železnice Permokarbonské rostliny. Obrazová škola - Zimní úkryty zvířat mladých techniků a přírodovědců ROČNíK 24 Kresba V. Kaska CENA 3 Kčs

2 S perspektivou zítřka ABC mladých t ech ni k ů a přírodov ě dc ů - zabavně na u čný čtrnác ti deník pro chlapce a děv čata, nositel vyznamenání Za vynikající praci a zlaté medaile Pioný~ské organizace Ernsta Thálmann a Vydává Ústřední rada Pionýrske organizace SSM v M ladé frontě. Šéfredaktor V. Toman. Zastupce šéfredaktora prom. biol. K. Dunda Při rod ni vědy - prom. biol. H. Kholova, CSc. Technika - R. Baudis, M. Pilný, H. Vilgllsova Zpravodajství a zájmová činnost PO Škodova, ing. Z. Martinová Grafická úprava - J. Drahokoupil, Z. Kocourkova. Sekretariát - M. Kunová, V. Bartáková Rozšiřuje PN S, předp l atné a objednavky při j ima každá pošta a do r učovate l. Do zah r aničí zasi lá PN S, ustř. exp. tisku, odd. vyvozu tisku, Ji n dř i š ska 14, Praha 1. Cena výtisku 3 Kčs, r očni před pl a tn é 72 Kčs. Tiskne Svoboda, graf. závody, n.p. - zavod 5, Praha 10-Malešice. Mlada fronta 1979 RS číslo vyšlo 5. 11, 1979 Redakce: Vocelova Praha 2 -Vinohrady telefon: , sekretariát Jsou okamžiky, kdy se diváš, posloucháš výklad těch, kteři tě doprovázeji - a okamžitě srovnáváš, připomínáš si, jaké je to u nás. V takové situaci jsem byl i při nedávné návštěvě republikové stanice mladých techniků v Minsku, hlavním městě Běloruské SSR. Navštívil jsem ji poprvé právě před deseti lety a dobře jsem viděl, o jaký kus dopředu tady pokročili v rozvoji technické č;nnosti pionýrů a dětí. A nejen v této republikové stanici, ale v celém Bělorusku, protože tady nepřetržitě po celá ta léta mají stálou výstavku prací mladých techniků. Stačí tedy malá prohlídka a vidíš, o kolik více a dokonalejších exponátů je například v oblasti elektroniky a kybernetiky nebo ve výrobcich určených k praktickému použití ve výrobě, ve školní výuce, v zemědělství, jak se mění i výrobky v tradičních modelářských oborech. Ostatně, je z čeho vybírat a kde na všem pracovat. V Běloruské SSR existuje přes 30 stanic mladých techniků, na 170 oddělení techniky při domech pionýrů, okolo 500 technických kroužků při klubech a zařízeních sovětských odborů, nechybí ani pionýrská železnice a klub mladých námořníků, Rozsáhlá je však i síť technických kroužků na školách a při domovních správách. A tak v celkem devíti tisících kroužků pracuje na sto padesát tisíc mladých techniků! Počet, o kterém se nám zatím jen zdá. Není proto divu, že se dovídám o mladých technických talentech i šikovných rukou pionýrů, které zhotovily stroje, přístroje i mechanismy, jež ziskaly nejvyšší ocenění na různých výstavách. Například jen za tř i roky z 270 mladých techniků - účastníků Všesvazové výstavy úspěchů národního hospodářstvi SSSR na 210 získal o nejvyššl ocenění! Výrobky běloruských p ion y r ů putovaly i na výstavy v Polsku, NDR, Bulharsku, Jugoslávii, Holandsku, Belgii, Japonsku i v Africe. Minská republiková stanice mladých techniků je tedy nejen organiza čn im a metodickým střediskerr zá jmové technické činnosti, ale i mistem, jež umožňuje nahlédnout do význa mné oblasti pionýrské a mimoškolní činn ost i v celém Bělorusku. A tento pohled dokazuje, že tady - právě tak jako po celém Sovětském svazu - pracuji s perspektivou zítřka. A to je dobré přip omenout si právě ve dnech, kdy opět oslavujeme výročí VŘSR. V. TOMAN Foto archív autora Všem našim čtenářům, příznivcům a kamarádům, kteří nám poslali pěkné přání ke Dni tisku, rozhlasu a televize, srdečně děkují všichni pracovníci ábíčka

3 'ATLAS ak. I iiiii ATLAS ak._. ATLAS ak íiii ;!y~' Em! ' _ Z!!!!!!. ~;~::,i ATLAS ak,... "ti ~~~~ ~,, ' E'~'~", mfl -'-"-- LEPIDODENDRON =. r;. :,.l~, e.i '.I;h.,.~.. ~c ~'f{\c'í!:' ''',.,- ATLASak.i:ijI(i?'.., ;, 'li;/i~;: 'lti"'č,, ~,.,.",.. _., ;:0:';(",. ATLASak SPHENOPHVLLUM. titf' 7:'-:t. _~ CALAMITES ATLASak ;; ~~ ATLASak CORVNEPTERIS PSARONIUS MEDULOSA CORDAITES WALCHIA

4 c. '" PERMOKARBONSKÉ ROSTLINY Corynepteris (český a slovenský název nemá) patří do zvláštní skupiny kapradin, které se od dnešních druhů liší svou nezvyklou anatomickou stavbou. Jsou to kapradiny s poléhavými nebo plazivými lodyhami. Listové vějiře však byly uspořádá ny ve dvou protistojnych řadách. Tyto kapradiny mají vyvinuty tzv. fyrafory. což jsou. přechodné útvary mezi stonkem a řapíkem. Ca sto jsou ochlupené a 'chlupy mohou být až půl centimetru dlouhé, čímž fylofor dostává trnitý vzhled. Listové vějířky jsou dvakrát. řidčeji třikrát lichozpeřen é. s laločnatými lístky. Plodné lístky nemají vůbec vyvinutou čepel. Každý plodný lístek nese u báze několik vzájemně srostlých výtrusnic opatřených prstencem. Mnoho druhů rodu Corynepteris je stratigraficky důležitých, po'užívá se jich při určo vání stáří geologických vrstev. Velmi hojně se vyskytují na odvalech kamenouhelných dolů v okolí Kladna a Plzně. Anatomická stavba byla prostudována na velmi dobře zachovaných nálezech z kamenouhelných pánví západní Evropy a Severní Ameriky. Části rostlin se zde nalézají v konkrecich (kulovité shluky) dolomitu. Na výbrusech z těchto konkrecí lze pak pozorovat i nejjemn ě jší detaily buně č né stavby. Tyto zvláštní k apradiny rostly ve vlhkém prostředí od svrchního de vonu do permu. Vymřely tedy koncem prvohor. PERMOKARBONSKÉ ROSTLINY Calamites (český a slovenský název nemá) byla stromovitá rostlina vzhledu přesliček. Podle nálezů výlitků dřeňových dutin to byly rostliny na bázi až 1 m silné a jejich výška se odhaduje až na 30 m. Vodorovně v zemi rostl mohutný článkovaný a větvený oddenek, porostlý dlouhými tenkými kořínky. Podobně jako dnešní přesličky rostly i druhy rodu Calamites spíše na chudších, pís či tějších půdách. Listy byly úzké, čárkovité nebo kopinaté, s jednou žilkou. Na silnějších větvích nebo kmenech srůstaly podobně jako listy dnešních přesliček do pochvy. Naopak na mladších větévkách zů s távaly listy téměř celé volné. jen při své bázi srůstaly v úzký límeček. Šištice kalamitů jsou charakteristické pravidelným střídáním plodných a neplodných přeslenů. Vyrůstaly z větví nebo kmene. Spory jsou většinou hladké. tenkostěnné, oválného nebo kulovitého tvaru. Nej č as těji nalézáme výlitky d ř eňových dutin, které jsou charakteristicky podélně rýhované. Z Podkrkonoší a z okolí Plzně známe i kusy zkřemenělých kmenů. Přestože se různé druhy rodu Calamites vyskytuji velice hojně, v mnohých případech dosud neznáme. které zbytky kmenů a olistění si vzájemně odpovídají. Také druhů plodných šištic je více než známých druhů olistění. Proto p ř edpo kládáme, že přirozených bíologických druhů je více než typů listů. Rod Calamites se udržel značně dlouho, jeho potomci vymřeli až na počátku druhohor. PERMOKARBONSKÉ ROSTLINY Sphenophyllum (český a slovenský název nemá) bylo liánou karbonu a permu. Na lodyhách a listech byly trny a háčky, kterými se rostlinky při chytávaly na okolní rostliny vyššího vzr ů stu. Při síle stonku kolem 1 cm dosahovala Sphenophylla délky několika metrů. listy vyrůstající v přesle nech byly vždy v násobku čísla tři a měly v i dli č na tě v ě tvené nervy. U n ě kterých druhů byly listy dvojího typu - na starších lodyžkách dřípené. na mladších spíše celistvé. Proto se dříve někteří badatelé domnívali. že jde o vodní rostliny, neboť dvojtvárnost listů je charakteristická pro některé dnešní vodní rostliny. Stonky se větvily jen řídce. Výtrusné listy se štěpily ve dvě části, z nichž pouze horní nese výtrusnice. dolní pak slouží k jejich ochraně. Ve spodním a středn í m karbonu převlá daly typy s listy bohatě dřípenými, ve svrchním karbonu a permu pak typy s celistvou čepelí. Na konci permu pak rod Sphenophyllum bez potomků vymřel. Nálezy rodu Sphenophyllum jsou velmi hojné ve všech našich permokarbonských pánvích. Anatomickou stavbu známe jednak z dolomitických konkrecí, jednak ze zkřemenělých nálezů z Francie. Zkřemenělé zbytky rodu Sphenophyllum z Podkrkonoší jsou velmi vzácné. Zato v okolí Kladna a Radnic byly nalezeny v poslední době zlomky lodyžek rodu Sphenophyllum, na kterých se alespoň částečně podařilo rekonstruovat anatomickou stavbu. PERMOKARBONSKÉ ROSTLINY Lepidodendron (český a slovenský název nemá) byl strom o výšce až 30 m a ve spodní části o prů měru až 2 m. Kmen se v horní části postupně vidličnatě větvil v bohatou korunu. V zemi byl upev něn soustavou kořenonošů zvaných Stigmaria. listy vyrůstaly ve šroubovnici na mladších větévkách a podle druhů byly dlouhé od několíka centimetrů až po několik decimetrů. Listy měly kosočtverečný průřez, průduchy byly ve dvou žlábcích na spodní straně. Výtrusné šištice (lepidostrobus) byly válcovité, dlouhé několík centimetrů až půl metru, široké 1-8 cm. lepidodendron byl růz novýtrusný. jeho spory byly rozlišery na menší samčí (mikrospory) a větší samičí (megaspory). Velmi důležitým rozlišovacím znakem jsou listové polštářky, které vytrvávaly dlouho na větvích a kmeni a postupně dorůstaly. K ů ra dodávala stromům pevnost. Její podíl na objemu kmenu byl obvykle větší než 80 "10. Často se nalézají čás ti kmenů a větví. u nichž se nezachoval vnější povrch. Došlo k tomu buď oloupáním vnějších částí kůry, často již za života rostliny, nebo vyhnitím některých pletiv ještě před zkameněním. Takové zkameněliny označujeme jako dekortikáty. Rod Lepidodendron vymřel koncem karbonu. Nejvíce uhlí vzniklo právě z příslušníků tohoto _rodu. Nalezneme je proto u nás na Ostravsku, Zacléřsku, Svatoňovicku, Kladensku i Plzeňsku. Kromě toho byl rozšířen převážně v Evropě a v Severní Americe. PERMOKARBONSKÉ ROSTLINY PERMOKARBONSKÉ ROSTLINY PERMOKARBONSKÉ ROSTLINY PERMOKARBONSKÉ ROSTLINY Walchia (české a slovenské jméno nemá) p a tří mezi prvohorní jehličnany. Byly to stromy se štíhlým kmenem. větve přisedaly ke kmeni ve zdánlivém přeslenu. Větévky byly rozloženy v jedné rovině. Vzhledem se tedy tato rostlina podobala araukarii. která se u nás pěstuje jako pokojová rostlina. Samčí šištice jsou drobné. vzhledově přecházejí do sterilních větviček. Samičí šištice jsou podstatně větší. válcovité, podobně jako u smrků nebo jedlí. Semena mají létací zařízení (křídlatý lem). Podle stavby plodních orgánů a podle listových pokožek se podařilo rod Walchia rozdělit ve dva př i rozené rody - lebachia a Ernestiodendron. Bez podrobného studia je rozlišení obtížné. lebachia mívá lístky esovitě prohnuté a na starších větévkách č asto vidličnatě rozeklané. Ernestiodendron m á lístky jehlicovité. neš t ě pené. obloukovitě zahnuté vzhůru. Pokud na zkamenělině není dostatek rozli šovacích znaků. ponechává se starší název Walchia. Nejen walchiím. ale i jiným nahosemenným stromům p a tří zkřemenělá dřeva. která jsou velmi často nalézána na polích v širším okolí Plzně, Rakovníka, Trutnova a v Podkrkonoší. Bez podro.bného studia na p ř esně orientovaných řezech je však nelze ur či t. Jehličnany známe od konce karbonu. a to z celého sv ě ta. Od konce křídy jich ubývá, mnoho druhů však přetrvává i dnes. Jejich cévní soustava není schopna dodat do list ů v ě tší množství vody. proto mají suchomilný vzhled. Cordaites (český a slovenský název nemá) byl štíhlý vysoký strom s hladkým kmenem, o výšce někdy až 30 m. Kmeny mají komůrkovitou dřeň. Výlitky dřeňové dutiny jsou označovány jako Artisia. Pevné kožovité listy vyr ů staly ve spirále. Prů duchy na spodní straně l is tů jsou uloženy ve žl ábcích. Některé druhy měly listy až 1 m dlouhé a 20 cm široké. jiné úzké, témě ř trávovitého vzhledu. Nervy jsou rovnob ě žné a v čepel i se vzájemně nespojují. Pro svou odolnost se listy často zachovávají i v hrubších horninách. Plodné útvary se označují jako Cordaianthus. Jsou to řídké soubory. u kterých v paždí čárkov i tých listen ů vyr ů s tají drobné šištičky. Plodenství jsou vždy odděle ného pohlaví. Semena m ě la vyvinuté vnějš í dužnaté oplodí a vnitřní pevný plod. V otisku vypadají jako k ř ídlatá - oplodí budí dojem lemu. Koř e ny jsou popisovány jako Amyelon. Podle jejich vět vení se usuzuje. že kordaity rostly na bažinném podkladě. V kořenech byla pozorována přítom nost houbových vláken, předpokládá se, že může jít o symbiózu s houbami - mykorrhizu. Zkamenělé kmeny kordaitů zvané Dadoxylon nelze bez mikroskopického studia odlišit od kmenů jiných nahosemenných rostlin. Rod Cordaites je znám z karbonu a permu Evropy. Asie a Ameriky a velmi hojné jsou nálezy z oblasti Angarské pánve (Sibiř). Kordaity byly pojmenovány po českém příro dověd c i A. J. Cordovi. který se zabýval př e vážn ě anatomií rostlin z česk é ho karbonu. Medulosa (české a slovenské jméno nemá) je představitelem kapraďosemenných rostlin. Tyto rostliny měly vzhled křovin. časté jsou i liány. U některých jsou známy i vzdušné kořeny. listy jsou velice podobné list ů m kapradin. Často se hlavní listová osa štěpí ve dvě stejná ramena. Podle tvaru listů bylo stanoveno mnoho různých rodů a druhů kap raďosemenných. Některé jsou důleži,té jako vůdčí zkameně l iny, tj. zkameněliny, podle kterých se určuje stáří jednotlivých souvrství. Podle jednoho z nich, druhu Callipteris conferta. se určuje hranice mezi karbonem a permem. Samčí reprodukční orgány jsou vá č kovité, vejčit é nebo pohárkovité útvary. které vznikly srůstem prašných pouzder. Pylová zrnka mají vzdušné vaky a t ř ípaprs č itou jizvu, podobně jako některé výtrusy. Ze samič í ch reproduk č ních orgánů se vyvíjí útvar velice podobný semenu. ve kterém však dosud nebyl nalezen zárodek. N ě která tato.. semena" byl zna č ně veliká - až 8 cm. Po dle některých nálezů z území SSSR lze usuzovat, že "semena" kapraďosemenných i jiných nahosemenných rostlin byla nabodávána hmyzem, který z nich vysával šťávu. Hmyzem na bodaná " semena" byla v poslední době nalezena i u nás. Kapraďosemenné rostliny se vyskytují v karbonu a permu hojně po celém světě. Poslední zástupce známe z konce druhohor. ze svrchní křídy. O poznání kapraďosemenných rostlin se velmi zasloužil slovenský geolog a paleobotanik Dionýz Štúr ( ). Psaronius (české a slovenské jméno nemá) patří k stromovitým kapradinám s kmenem až 10m vysokým. Kmen se nikdy nevětvil, koruna byla z mnohonásobně zpeřených listových vějířů. Kmen byl celý obalen silným pláštěm vzdušných kořínků. Mladé listové vějíře byly podobně jako u dnešních kapradin spirálovitě stočeny. Chránily je palistovité útvary. Listy jsou řazeny k umělému rodu Pecopteris. Jednotlivé lístky ve vějíři jsou jazykovité, k ose přisedají celou bázl Podle uspořádání výtrusnic a tvaru lístků byl stanoven velký počet druhů. Psaronius je typický pro svrchní karbon a perm. Na počátku druhohor poslední zástupci tohoto rodu vymřeli. Pověstná naleziště zk ř emenělých kmenů rodu Psaronius jsou v Podkrkonoší, zvláště v okolí Nové Paky. lidový, tém ě ř zapomenutý název je " stračí kmeny". Málo známá naleziště jsou z okolí Rakovníka a Slaného. Zuhelnatělé, avšak také tělesně zachovalé kmeny je možno nalézt na odvalech kamenouhelných dolů v okolí Kladna, Rakovníka a Radnic. Zkřemenělé zbytky byly někdy použivány jako šperkařské kameny. Velmi pěknou sbírku nejen zkřemenělých kmenů kapradin, ale i kalamitů a různých nahosemenných rostlin můžeme vidět v klenotnici novopackého muzea. Zbytky rodu Psaronius se vyskytují v karbonu a permu prakticky po celém světě.

5 TECHNICKÝ ATLAS ABC TECHNICKÝ ATLAS ABC ~ n.-.. ~ "",:,;,- ;l < ""./ ~. ~ Elegance a účelnost našich lokomotiv TECHNICKÝ ATLAS ABC TECHNICKÝ ATLAS ABC Elegance a účelnost našich lokomotiv Elegance a účelnost našich lokomotiv TECHNICKÝ ATLAS ABC Elegance a účelnost našich lokomotiv TECHNICKÝ ATLAS ABC TECHNIC Elegance a účelnost našich lokomotiv Napsal ing. Jindřich Bek Elegance a účelnost našich lokomotiv Elegance a účelnost našich lokomotiv Kresby Josef Janata

6 434.1 Československa lokomotivní škola měla svůj počátečni původ v d obách před rokem 1918 a to v konstrukcích lokomotiv z První Českomoravské továrny na stroje v Libni. později to byla továrna ČKD. Nějaky čas po prvni svě tové válce se vyráběly nové nákladni lokomotivy podle starych rakouskych vykresů. ale hned na počat ku třicátych let se i tyto staré typy upravovaly. V roce 1930 u poslednich dvaceti nákladních lokomotiv řady uplatnila lokomotivka ČKD n ěkte ré nové vzhledové prvky. Nejenže parní stroj byl také nové konstrukce s hospodárnějším provozem, ale při ponecháni osvědčenych detailů staršiho data (dva parni dómy spojené trubkou a jiné) vypadaly lokomotivy jinak. Místo tehdy zavedeného baňatého komína byl tvar komína nový Komín byl litinový s korunou, dýmniční dveře byly okrouhle a prastůrna budka nového vzhledu měla již na střeše větráky. Tyto vylepšené lokomotivy patřily k nejlepším čtyřspřežnim nákladním lokomotivám u nás a měly také již elektrické osvět lení. Jejich úpravy dokazovaly, že lze postupným vylepšovimim parního stroje. přehřivače páry i jiných detailů kotle, včetně prvků vzhledu, zlepšit především provozní vlastností lokomotívy Lokomotivy se posuzovaly z několika hledisek. Tím prvním hlediskem byl zcela jistě výkon stroje a tim druhým, snad hned potom, byla elegance lokomotivy. A bezpochyby v eleganci na prvním místě byly v parním provozu proudni. cové lokomotivy. jimž se tehdy před padesati lety řikalo lokomotivy aerodyna mické. Letecká doprava nebyla tehdy tak rozšířená a tak bylo jenom na železnici, aby dopravovala cestujici rychleji a rychleji. Lokomotivy oplášťované nabizely snižení složky odporu vzduchu při rychlostech nad 120 kmi h a proto je hodně železničních správ zavadělo I u ná s si pořidila železniční sprá va jednu proudni covou lokomotivu, kterou v roce 1938 upravily lokomotivní dílny v Ostravě z pů vodní lokomotivy která pocházela z roku 1927 z lokomotivky Škoda v Plzni a byla neoplášfovaná ČSD ch těl y s takto upravenou lokomotivou ziskat zkušenosti pro zavedení rychlých vlaků s rychlost mi nad 100 kmi h Druha světo va válka a publikované zkušenosti Cizích železničních sprav nakonec posta čova ly a lokomotiva zůstala u nás jediná a jiné se už dale nerozšířily Jisté nedostatky takto upravených lokomotiv se projevily í u naši lokomotivy Později se odkryly plechy po stranách kol. aby se lepe chladila tyčová ložiska. pak se změnil i nátěr, až nakonec ČS O svou jedinou proudnicovou lokomotivu vyřadily již v roce Pro provoz na hornatých tratích v nákladní dopravě si zajistily ČSO již v roce 1926 moderní tendrové lokomotivy řady Měly také shodné konstrukčnl prvky s ostatními lokomotivami československé lokomotivní školy. Byly to liti nový komín s korunou, parní dóm se dvěma písečníky pod společným pláštěm, budka s větr<iky větráky na střeše a dozadu prodlouženy prostor uhláku za budkou. Vepředu u čelniku byly pohodlné a přitom bezpečné stupačky sele gantně upravenými držadly Ještě v prvnich letech druhé svěrové války se tyto lokomotivy vyráběly s ven tilovým rozvodem Lentz Tento rozvod měl řadu předností protí šoupátkovému I rozvodu a při správné ůdržbě vykazoval h ospo dárnější provozní vlastnosti, kte ré se projevovaly ůsporami ve spotřebě paliva. V době vzniku posledni séne lokomotiv s ventilovým rozvodem existovaly již lokomotivy řady modernějšího vzhledu a tyto nové lokomotivy se od dřívějšich lišily napájecím dómem vepředu na kotli. Později se u všech lokomotiv s ventilovým rozvodem prováděla změna Roz. vod. se nahradil šoupátkovym v rámci lednotnosti, ale to bylo až po druhe světové válce. Vzhledovy původ těchto lokomotiv sahal do roku kdy prvni Českomoravská továrna na stroje v Libni vyrobila prvnich pět lokomotiv 1'E1' pro Buštěhradskou dráhu Když se ukázalo, že oplášťování lokomotiv není tím nejvhodn ě jším ře šením, dočkaly se í lokomotivy dopravulíci osobní nebo i nákladni vlaky, že u nich kontruktéři účelnou ůpravou zlepšili i jejich vzhled Tak např u posledni sén e lokomotív řady počinaje číslem 220. byly po stranách kom ma usměrň ova ci kouřové plechy. Proti předchozim lokomotivám této řady byl kotel o 150 mm vyše. komin. písečník í parní dóm byly nižší. Za jízdy se zavřeným regulátorem, kdy nemá kouř v komíně tah, plazí se po kotli, naráží na čelni stěnu budky a nakonec zabraňuje lokomotivni četě ve výhledu dopředu Usměrňovaci kouřové plechy usměrňují proud vzduchu nad kotel tak, že se poněkud zvedá a strhává s sebou kouř z komína nad s třechu budky Lokomotiv ní četa pak má lepší výhled dopředu Sikmá plošina vepředu dole před dýmnici měla proud vzduchu zvedat výš, ale ukázalo se, že tento účel neplni a že posta čuji jenom postranní plochy, tak jak to mají ty nejnovější parní lokomotivy Lokomotívy s usměrňovacími kouřovými plechy byly velice hezké a svou eleganci dodávaly každé trati. na které jezdily. jakoby vic na důležitosti. protože dříve s obdobnou ůpravou jezdily jenom veliké lokomotivy na hlavních tratích. obvykle jenom s rychlíky V roce 1943 dodala lokomotivka Škoda v Plzni celkem patnáct tendrovych lokomotiv s uspořádánim dvojkolí 1'E1', které nesly nesprávné označeni řady 524 1, přestože měly největši rychlost 60 kmih Byly to ze všech lokomotiv řady lokomotivy nejmodernější konstrukce i nejmodernějšího vzhledu. A daly svými vlastnostmi základ vzoru pro pováleč né typy nových lokomotiv. Vysoko položený kotel, na.něm napájecí dóm, pís eč ník a parni dóm - každý zvlášť. nízký komín s korunou, ale již odlitou v jediný celek a moderní budka to dokazuji. Od horni roviny vodních van byla dopředu šikmá plošina, protože se původně počítalo s kouřovými usměrňovacíml plechy, které se však.. rámci vaječných ůspor na lokomotivy již nedostaly Celý pojezd se v roce 1945 přvzal k novým poválečn ý m lokomotlvam řady aby se tak urychlila vyroba novych lokomollv v povál ečnych dobách. Lokomotivy až 315 jezdily zpočátku v Jihlavě a ve Veseli nad Lužnici a nakonec dojezdíly na Brněnsku, ponejvíce na tišnovské staré trati ve všech druzich dopravy. Byly to také lokomotivy hezké. v podstatě vyvrcholeni předvá lečného vkusu našich lokomotivních konstruktérů spojeného s ůčelnosti a jednoduchosti Elegantní a přitom ůčelné lokomotivy vznikaly u nás postupně, i když měly mnohé společné vnější prvky Již v roce 1928 vyráběné lokomf"ltivy řady 456 O v lokomotivce ČKD to dokazuji. Měly vysoko položeny kotel. nizky komm s ko runou (nahoře tvořil korunu odnímatelný bronzovy kroužek, ktery bránil opalování ústí komína a dal se vyměňovat). nizké písečníky i parní dóm pod společ nym krytem a kryt u pojišťovacich záklopek Na střeše budky byly větracl klap ky Pěkně vzhledově měly tyto lokomotivy vy řeše nou partií vepředu pod dýmnici a bezpečná stupátka pro posunovače. Oýmničn í dveře neměly vně obrtlíky, kryty parních válců i šou patkových komor a kryty přítokovych trubek spolu s hezky upraveným tyčovim pohonu i rozvodu - to byly detaily, které dohro mady doslova zkrásnily celou lokomotivu Tyto popsané prvky daly základ pro úpravy u tendrovych lokomotiv dalšich typů u nás. I takové maličkosti, jako byly moderní náraznikové koše onginálního tvaru, vylepšovaly krásu naších lokomotiv Přitom to vše nebránilo snadnému přístupu k různým přístrojům, ventilům, potrubí aj., když bylo třeba lokomotivu opravovat Lokomotivy řady 456 O působily dojmem vys<lfych lokomotív. i když ústi Je jich komína bylo ve shodné výši, jako u většiny starých lokomotiv s nizko položeným kotlem Až do roku 1937 byly u nás největšími nákladními lokomotivami stroje řady 534 O s nízko položeným kotlem a delším komínem, i když různým způsobem modernizované V letech 1937 a 1938 se i u nákladnich lokomotiv přistoupilo v ČKD k modernizaci U lokomotiv novych dodávek byl kotel vyš. komín byl nízký s korunou, tak jako byl nízký parní dóm i písečnik. Budka nové konstrukce se tvarově převzala od řady v rámci možných rozměrů A tuto úpravu v ýrobce prosazoval nadále u svých lokomotiva zavedla jl též lokomotivka Ško 'da Lokomotivy měly již také kotel jinych parametrů, včetně přehřívače páry, takže jejich provoz byl podstatně hospodárnější v porovnání s předchozími sériemi. ale to nejpodstatnější pro obdivovatele lokomotiv byl cel kovy vzhled s novym třmápravovym tendrem řady svařované konstrukce (Ringhoffer Tatra Smichov). Vlastně u těchto lokomotiv vynikala modernizace vzhledu poprvé u nákladnich lokomotiv. Část takovych lokomotiv předaly ČSD do vyroby lokomotivce Škoda. která u dvou a uplatníla ocelová topeniště a reverzačni servomotory. Byl to uznalý pokrok ve stavbě hezkych českoslo venských lokomotiv, které až do konce jejich provozu uznával celý svě t a dnes, i když z pohledu do minulosti, stále uznává ve dvou základních hlediscích veleganci a současně v účelnosti. d Lokomotivy této řady se moc nelišily od řady 456 O. ze které vznikly. Měly mit hmotnost na nápravu 14 t a tak lokomotivka ČKD zmenšila u nich průměry běhounů, vepředu upravila dvounápravový podvozek a k tomu potřebné bližši úpravy a vznikla lokomotiva nová Kotel, velká kola a nakonec i úprava jiných detailů zůstaly shodné První tří lokomotivy měly dokonce i předni partii shodnou se řadou 456.0, tedy bez usměrňovacích kouřových plechů Další lokomotivy měly již tyto plechy a tak i u tří prvních lokomotiv se tyto plechy upravily S lokomotívami řady se u nás zavedly frekventované rychlíky i na tra tích. kde dosud takové vlaky nejezdily. zvláště na tratích hornatych. protože nové stroje měly značny vykon Vynikaly současně klidnymi chodovymi vlast nostmi a doslova učarovaly svým vzhledem mnoha železničářům i obdivovate lům ze řad veřejnosti. Tvar budky s větracími klapka mí na střeše zaznamenal nejposlednější úpravu tim, že postranní stěny v partii postranních oken, nebyly svislé, ale poněkud šikmé. Lokomotivy řady patřily mezi vzory evropskych tendrovych lokomotiv ve všech směrech. Hodně se o nich psalo v technické literatuř e sve doby a byly skutečnou chloubou obou našich lokomotivních tovi"en. jak ČKD. tak i Škoda a našich železníc samotných.

7 '.. \ -@

8 STOLNí Grand Prix ve skoku na lyžích sí můžete zahrát. vyštracháte-ii ve svých pokladech několik korálků a špendlíků nebo ocelových drátků na osičky. Slepte podle návodné kresby figurky skokanů včetně spodní části představující lyže. Zvláště u tohoto dílu nemusíte šetřit lepidlem, po zaschnutí budou lyže alespoň pevnější. Pak už potřebujete jen kus kartónu (postačí sešít). Podkládáním různých předmětů vytvoříte nakloněnou rovinu - můstek - s různým sklonem, čímž posunujete i kritický bod našeho můstku. Skutečné lety na lyžích se vám s těmi hle papírovýmí skokany así nepodaří, ale uvidite, že docela zábavná bude i soutěž o to, komu lyžař po rozjezdu na můstku dojede na hladké desce stolu nejdále.. Návod a kresba Jaroslav Drahokoupíl Otvory vyřfzni Mezi dv"ěčásti ~prk.ěnka"28\ep dva ~pe.ndlíl<..y 5 navlečeným,!.<orálky Anketní soutěž k Mezinárodnímu roku dítěte Mezinárodni fond solidarity Mezinárodní organizace novlnaru přípravíl k Mezinárodnímu roku dítěte řadu akcí také pro československé děti. Možná, že se někteří z vás zúčastnili soutěže a výstavy dětských kreseb, kterou vyhlásil pod názvem "Dětí a svět televize, tisku a rozhlasu". Jeden ze soutěžních obrázků byl vybrán pro plakát MON 79 a potěšilo se z něho už mnoho děti na celém světě. Nyní, na závěr roku všech dětí, vám, děvčata a chlapci, nabízí MFS M,ON účast na své anketní soutěži k Mezinárodnímu roku ditěte. Společně s vydavatelstvím Pressfoto vytiskl z obrázků - koláží z papiru vytvořených našimi dětmi - skládanku devíti pohlednic k různým slavnostnim příležitostem roku, jako jsou vánoce, velikonoce apod. Na obálce skládanky je anketní lístek MFS MON. Kdo tento lístek vyplni a pošle na uvedenou adresu. bude zařazen do slosování. Poslední slosování, do něhož postupují všechny vyplněné anketní lístky. se bude konat 29. pro- sínce Na dvacet výherců čekají velmi hezké dárky. které jím budou při pomínat, že rok 1979 byl rokem dětí celého světa. Pospěšte si proto honem do prodejen drobným zbožím nebo do stánku PNS, kde skládanky dostanete koupit. Také si o ni můžete napsat na adresu MFS MON. ul. Karolíny Světlé 12. Praha 1, PSČ Nezapomeňte vyplnit anketni lístek a odeslat jej včas. aby byl zařazen do slosování. Přejeme vám radost z obrázků a výhercům z dárků. proč bylo zpožděno ábíčko v letních měsících í na začátku ročníku. Stalo se tak pro vážnou poruchu tiskařského stroje, na kterém se náš časopis tiskne. Pracovníci tiskárny Svoboda, závod Malešíce. tehdy přislíbili. že se pokusí zpoždění vyrovnat do konce září, a to se jim v podstatě podařilo. V době, kdy dáváme tuto zprávu do tisku, bylo jíž č í slo 2 vytištěno a redakce zajišťovala vkládání příloh, abyste ábíčko ' do konce měs í ce dostali. Redakce vysvětluje Upozorňujeme současně a již po několikáté na to, že redakce nezajišťuje předplatné časopisu u PNS ani prostřednictvím našeho podniku. Všechny podobné žádosti musíme předávat PNS podle místa vašeho bydlíště a tam je pak podle možnosti vyřizují. Vzhledem k tomu, že časopis je praktícky rozebrán. stává se. že PNS objednávku nevyřídí a někdy o tom ani zájemce o předplatné neinformuje. Stížnosti na podobný postup nebo na nedodání některého čísla můžete zasílat pouze nadřízené správě PNS podle místa bydliště (okresní. krajské). Redakce opravdu nemá možnost tyto záležitosti vyřizovat. Děkujeme vám proto zaporozumění. Redakce ABC

9 20. září 1979 zemřel přední stranický a státní činítel. armádní generál Ludvík Svoboda. Soudruh Ludvík Svoboda se narodil 25. listopadu 1 v Hroznatíně na Českomoravské Sloužil v česko - slovenské armádě. bylo Československo okupová rovským Německem. zapojil se ífašistického odboje. V červnu "-;";~~~1:>~; do Polska. kde pomáhal t, vojenskou skupinu. Polska převedl do o~:r~~;.;~:;.~: Zde. v Buzuluku. zaklá slovenský samostatný proslavil v bojích u jako velítel 1. čs. armá Karpatsko-dukelské ope mínky na boje našich vojá Připomínáme si soudruha Ludvíka Svobodu.. Z Bu je jist známá. Soudruh různé stranic ce. 30. března 1 prezidentem ČSSR. Na XIV. sjezdu KSČ byl zvolen též čle nem předsedníctva ÚV KSČ. v roce 1973 byl zvolen opět prezidentem ČSSR. avšak v květnu 1975 přestal tuto funkci v důsledku těžké choroby vykonávat. Soudruh Svoboda byl nositelem mnoha vysokých státních vyznamenání. která mu byla uděle na nejen u nás. ale i v Sovětském svazu a dalších bratrských zemích. Jeho jméno je spjato s bojem za samostatnost a svobodu našich národů. za rozkvět naší socialistické země '. a proto si ho budeme v našich novodobých dějinách natrvalo připomí. nat, Navždy zůstane vzorem čestného a statečného člověka. komunisty. pro všechny naše chlapce a děvčata. KDE bydlel ' básník Goethe? Jeden z velikánů ' světové kultury Johann Wolfgang von Goethe ( ) měl velmi živé styky s Čechami i Čechy. Pobýval často v západočeských lázních - Karlových Varech, Mariánských a Františkových Lázních - a osobně se stýkal s významnými osobami českého národního obrození. Se vzpomínkou na Goetha jsou však spjaty v Čecháéh i mno hé významné přírodní výtvory. Je to napří klad slavná nejmladši česká sopka Komorní hůrka u Františkový(;h Lázní, kterou dal hrabě Kašpar Šternberk, přírodovědec a zakladatel Národního muzp.a v Praze, prokopávat, právě na Goethův popud, aby se dopátral tajemství jejího vzniku. Goethe byl totíž nejen básni k, ale i přírodovědec Bádal v botanice. zabýval se velmi aktivně mineralogii a geologií. Jeho přírodovědecké nástroje a ukázky ze sbirky minerálů (celkově čítá nerostů I) jsou vystaveny v domě na Frauenplanu ve Výma ru, který je zařizen jako Goethovo muzeum. V tomto domě Goethe žil v letech a pak jako majitel od roku 1792 až do své.jak se zachraňují jezera? Mnohá krásná jezera, kdysi plná života, jso'u dnes ohrožena nedostatkem kysliku. který spotřebovávaji nadměrně se rozrůstají ci řasy. Prvni přičinou tohoto stavu je eutrofí zace, příliš vysoký obsah některých látek, předevšim dusíku a fosforu, ve vodě. Do smrti, tam také zemřel. Výmar (německy Weimar) je pěkné město nepříliš vzdá lené od československých hranic. Je to dobrý tip na zajímavý víkendový výlet. -nč Foto Jan Čeřovský vody se tyto látky dostávaji jednak s odpad nímí vodamí a jednak splachem hnojiv z polí. I když se však tyto zdroje důsledným číště ním odpadních vod zneškodní, stav jezer se nelepší. V USA se podařilo najít způsob, jak obnovít žívot v takto zamořených jezerech. Přesně stanovené dávky siranu hlínitého mo hou chemicky vázat rozpustný fosfor. Vznikajicí nerozpustná látka padá na dno a vy tváři tam současně chemickou baríéru proti uvol CO vysazovat ve městech? Z rozsáh lých výzkumů polských dendrolo " Q.ů. vyplý.vá. že pro všechna městská stanoviště je vhodný javor babyka. pajasan žlaznatý, různé druhy hlohu. platan javorolistý a hrušeň obecná. Modelovým městem byla v tomto případě Poznaň. velkoměsto se značným dopravním ruchem a poměrně nepříznivými podmínkami. Jmenované dřeviny se osvědčily v ulicích uprostřed města a na jiných místech. kde žádný jehličnatý strom nevydrží. Středně odolné dřevíny. které mají v nepříz nívých podmínkách ve městě oslabený generativní vývoj a vegetační období kratší o jeden měsíc (samozřejmě listnáče). jsou jedle ojíněná. javor jasanolistý. bříza bradavičnatá. habr obecný. líska turecká. jasan ztepilý. mo dřín evropský. borovice černá aj. K nejcitlivějšim dřevinám patří javor mléčný. javor klen. jírovec maďal. smrk ztepilý. smrk pich lavý a borovice lesní. Listnáče z této skupiny mají vegetačni dobu kratší o dva až tři mesi: ce než normálně. Uvedené dřeviny lze doporučit k pěstování jen v parcich nebo ve větších. méně ohrožených vy sadbách /ng.jaros/ay Jando ňování dalších davek fosforu z odpadu řas. Tak se pokusně podařilo snížít hladinu roz pustného fosforu o 90 %. a tim omezit mno žení řas. Předpokládá se, že účinek pokusu přetrvá tří až pět let. což je dostatečná doba k tomu. aby se ve stojaté vodě obnovil' normálni bíologický cyklus a do jezera se mohly vrátit ryby a ostatni živočíchové. kter é vypudil nadbytek řas a nedostatek kyslíku. -ja 3

10 Zrození 'dolu Volha se plavně vyhoupla na táhlý vršek a. náš průvodce ukázal dopředu: "Tak to je ono. Důl Ovčín." Náš řídíč se podezíravě zamračil: "Nepletete se? Tohle vypadá na stavbu kravína.. Vlastně měli pravdu oba. Kraj před námi vypadal docela zemědělsky a u silnice se ještě krčila skromná stavbička, kdysi opravdový ovčin. Kolem se v rozryté zemi ztěžka vrtěla náklad ni auta, obrázek běžný u každé druhé vesnice. Když jsme však dorazili na místo, zívla na nás za domkem důkladná jáma, na základy zemědělského objektu opravdu přehnaně veliká. Za si lnicí se zvedal nevelký, ale hrdý černý kopeček - první tuny vytěženého uhlí. Přijelí jsme opravdu v pravou chvíli. V nevyvedeném, trochu deštivém červencovém dni mělo to pracoviště opravdu pionýrský ráz. Nebylo také divu. Vždyť ještě v únoru tady byla ne- ' -" dotčená krajina. Pracovníci, kteří tu v tuhých mrazech začínali, museli nejdřive opravit zchátralou stavbičku ovčína, aby měli vůbec střechu nad hlavou. A také vyčistit studnu, upravit terén, postavit prozatímní útočiště - to vše jen tak mimochodem. Hlavními úkoly první etapy byla přeložka silnice a potoka. Silnice proto, že ležela přimo na sloji, potoka proto, aby se získalo místo pro hlušinu. Ta silnice sice není právě první třídy, ale přesto nesmí být zablo,kována př í líš dlouho, bylo tedy třeba pracovat rychle. Během měsíce bylo hotovo všechno potřebné včetně dvou sílničních propustků a Stavby silnic a železnic se mohly pustit do díla. Není to však jediný úkol tohoto podniku, provádějí také skrývku nadloží, protože mají vhodné těžké stroje. S jinými úkoly zase vypomohlo JZD Třemošná, neboť energetika volá po každé tuně. Ze svrchní sloje už bylo odtěžen.o prvních 150 tun a v době, kdy budete číst tyto řádky, poběží už těžba naplno, zatím ve svrchní sloji a od února příštího roku se budou těžit obě sloje. Tohle všecko nám stručně a výstižně pověděl soudruh Jaroslav Svoboda, stavbyvedoucí. Kromě těchto základních údajů, které koneckonců patří do jeho oboru, nám však objasnil a hned v terénu ukázal mimořádné vlastnosti naleziště a také vzácné paleontologické nálezy. Měl jich ve svém skromném kamrlíku všude plno - na stole, na zemi, pod postelí i ve skříni. Trochu nás to udivilo. Bývá snad na povrchových do- DŮL NEDÁVÁ, JEN UHLI Otevření nového ložiska uhlí znamená vždy velký přínos pro naši energetiku a různá průmyslová odvětví. O výstavbě nového dolu u Slaného jste jistě slyšeli. Radnické ložisko je mnohem menší, a proto o~evření nového dolu proběhlo bez většího zájmu veřejnosti. O to většímu zájmu se těší ze strany paleontologů. Je totiž v malé hloubce. a proto se těží povrchově. Spolu s uhlím se tak na povrch dostávají i zbytky rostlin, z nichž to uhlí vzniklo. Nový důl - lokalita Ovčín - se otevírá skutečně na místě sta rého ovčína, který kdysi patří I Kašparu hr. Šternberkovi ( českému paleobotanikovi, botanikovi, znalci hornictví a zakladateli sbírek Národního muze.a v Praze. Tento učený muž vlastnil i doly v okolí Radnic. Získal odtud množství rostlinných zbytků, které mu posloužily při popisu nových druhů. Taková zkamenělina se stává nesm í rně důležitou a je nutno se k ní vracet jako k základnímu a nejdůležitějšímu nálezu. Naštěstí jsou tyto kusy, originály, uloženy v Národním muzeu v Praze. Podle jejich ceny se s nimi zachází - jsou uloženy odděleně od ostatních zka menělin a nepoužívají se při výstavách, aby byly kdykoliv k dispo zici našim i zahraničním badatelům. Paleobotanika se podobně jako ostatní vědní obory rychle vyví jí, t akže to, co stačilo k poznání rostlinných zkamenělin před mnoha lety, je dnes už málo. Studuje se proměnlivost vyhynulých rostlin, jejich podrobná anatomie i morfologie. Víme dokonce\. jak a čím se tehdejší rostliny rozmnožovaly. Zkameněliny se pozorují pouhým okem i lupou, měří se různými přístroji, někdy se dokon ce rozpouštějí v kyselinách, rozřezávají a zhotovují se z nich nábrusy a výbrusy nebo se snímají z horniny a zpracovávají na biolo.. Zuhelnatělá část listu kapraďosemenné rostliny Neuropteris attenuata <III List vzácné kapradiny Desmopteris longifolia 4

11 lech stavbyvedoucím geolog? Níkolí, jde o nadšeného paleontologa amatéra, který dlouhou dobu sbírá zkameněliny a spolupracuje s Národním muzeem. A protože na Ovčíně se vede průkopnický žívot, autobusová linka je uzavře na a všude se chodí pěšky, není tu nadbytek zbytečného rozptýlení a soudruh Svoboda může každou volnou chvíli vě novat sběru karbonské flóry. Díky svému povolání má materíálů tolik, že může vybavovat školní sbírky a nejcennějšími kousky potěšit srdce odborníků z Prahy. Však jsme zpátky vezli pěkných pár kilo "šutru". Geologická minulost slojí radnické pánve je pestrá a ani historie těžby není bez zajímavosti - vždyť se tady těží od roku 1545 a hmatatelné doklady máme z r Budoucnost však už není tak bohatá. Ovčín je vlastně poslední důl, který se tady otevírá, pokud geologický průzkum neobjeví další možnosti. Sousední Důl Pokrok v Chomli, kde se zatím bude ovčínské uhlí upravovat, než vedle sílnice vyroste vlastní úpravna a ostatní pomocné budovy, končí těžbu nejpozději na jaře příštího roku. Svrchní i spodní radnická sloj na Ovčíně má zásobu asi milión tun, které se vytěží během osmi let. Na letošní rok je plá nována těžba tun, v příštím roce tun a pak už mnohem více. Těžní stroje se musí za uhlím prokousat do hloubky 50 m a převrátí větší část plochého údolí, dnes ještě zeleného porosty pícnin, lukamí a stromy. Na osm let se stane mraveníštěm to utěšené okolí bývalého ovčína - a pak se zase vrátí do idylického poklidu venkovské krajiny. Za tu dobu vydá své černé bohatství, na které čekají v plzeňské Škodovce, ve světoznámém pivovaru i v elektrárnách. A také poklady trvalejší hodnoty - ale o nich ať raději řekne své slovo odbornik. HELENA KHOLOVÁ Foto Jaroslav Drahokoupil... Pod nohama sloj a před oči ma otevřený těžní prostor. Paleontolog K. Drábek a s. J. Svoboda diskutují o nálezech. ~ Na skrývce hledá paleontolog své poklady gické preparáty. Takovým způsobem ovšem nemůžeme zacházet se zkamenélinami ze sbírky Kašpara hr. Šternberka nebo s jinými významnými nálezy, protože by to mohlo znamenat jejich zničení. Ne každý preparát se totiž povede a ne každá zkamenělina má dobře zachované buňky. Získat nový materiál z Radnicka se zdálo téměř nemožné, protože Důl Pokrok v Chomli má zásoby uhli téměř vyčerpané. Proto je pro paleobotaniku nové naleziště na lokalitě Ovčín nesmírně důležité. Díky tomu, že dnes přístupné části ložiska jsou mělko pod povrchem a horniny jsou poněkfld navětralé, zachovaly se zkameněliny neobvyklým způsobem. Jsou hnědé na bě l ožluté hornině. Často již pod silně zvětšujíc í lupou můžeme pozorovat buňky pokožky. Kmeny stromovitých kapradin i plavuňovitých rostlin končí svou kořenovou částí přímo v uhelné sloji. Na ložisku se budou těžit dvě sloje - spodní a svrchní radnická sloj. Mezi nimi leží několik metrů silná poloha hornin s podílem sopečného popela, tzv. bělky a brousky. Voda s popelem zaplavila vznikajíci uhelnou sloj. Dokladem toho jsou rostliny zčásti zachované přímo v uhelné sloji a zčásti v nadloží. Některé části rostlin jsou poškozené vodním transportem, voda je tedy přivlek l a z okoli. Teprve pozděj i zde vyrostlo nové rostlinstvo a z něho vznikla svrchní radnická sloj. Pracovníci paleontologického oddělení Národního muzea v Praze budou s ledovat lokalitu zároveň s postupem porubu. Ze získaných zkameněl in však na výstavách uvidíte jen nepatrnou část - a nejen proto, že plocha ve staré reprezentační budově je omezená. Již nyní, v prvním roce těžby, se podařilo získat velmi cenné nálezy. Jsou t o šištice pře s ličkovitých lián z rodu Sphp.nophyllum, šištice plavuňovitých rostl in rodu Lepidodendron, výborně zachovalé části kmenů stromovitých kapradin, listy kapradin s výtrusnicemi, z nichž se poda ř i l o izolovat výtrusy, aj. V následujících letech lze očekávat další zajímavé nálezy. Z nadloží spoc:ní radnické sloje, která se nyní začíná těžit, se možná podaří sestavit kolekci rostlin tak, jak žily - tedy rekonstrukci tehdejšího rostlinného společenstva této části pánve na původním místě. Nemůžeme říci, že se získaný materiál průběžně zpracovává, to by nebyla tak docela pravda. Všechno se nedá dělat hned a naráz. Také ~ýsledky nebudeme znát najednou. Materiálu ne!,í právě málo. Naštěstí se sběru a zpracování zkamenělin na lokalitě Ovčín ina jiných nalezištích věnují i externí spolupracovníci paleontologického oddělení Národního muzea, studenti z gymnázií a z Karlovy univerzity. V Národním muzeu tak přibývá cenný vědecký materiál. Již dnes je zřejmé, že nejde o pouhé doplnění sbírek. Byly získány nové, dosud neznámé druhy a u některých známých druhů se podařilo objevit nové, velmi důležité poznatky. Povrchový důl Ovčín neposkytuje tedy jen uhlí, ale i jiné podklady. A ty zůstanou v depozitářích Národního muzea i po létech, až z -dolu samého zůstane pouze vytěžená plocha a ze zdejšího černého uhlí jen halda popílku kdesi za elekhárnou. Foto autor Detail listu kapradiny Pecopteris s výtrusnicemi Prom. geol. Karel Drábek 5

12 KALENDÁŘ M(ADÉHO +. PŘíRODOVĚDCE Vyznáte se vedřevě? je surovina velmi krásná, uži Dřevo tečná a čim dál tim cennější. U nás v ČSSR je po uhlí druhým největšim surovinovým zdrojem, který máme. Ročně se v našich lesich vytěži asi tak deset miliónů tun dřeva. Zdá se to mnoho, ale ještě to nestačí, ještě řadu výrobků "od dřeva" musíme dovážet, od cenných nábytkových druhů až po papír, celulózu a mnoho jiných věci. Dřevo je totiž nejuniverzálnější materiál, a proto i nejcennější surovina na světě. Dříve, na počátku našeho století, znali lidé asi tak dva tisíce různých způsobů využiti dřeva. To nebylo málo. Ale během nějakých třiceti čtyřiceti let stoupl tento počet na 5000 a dnes se uvažuje docela reálně o tom, že existuje přibližně možných způsobů zužitkování dřeva. A to pravdě~odobně iá~ h:!ka není poslední slovo technického rozvoje. Taková surovina už stojí za pozornost, a proto se vypravime do lesa. Tam nicku sortimentů - se už při těžbě třídí, a předevšim jak dřevo roste. Každá dřevina má totiž dřevo jiné kvality a vlastnosti. Kromě toho ovšem záleží na podmínkách, kde strom roste, podle toho se řidí i kvalita jeho dřeva. Takže některý dub poskytuje prvotřídni nábytkové dřevo, kdežto jiný dub, rostoucí třeba jen o pár kilometrů dál, se hodí nejvýše na palivo nebo podobné nenáročné zpracováni. Dřevo je prostě živý materiál a podle toho se s ním musí za cházet. A péče o kvalitu nezačíná těžbou, ale vysazením mrňavého stromku. Mistem, kde se odehrává tloušťkový růst stromu, je mízový kruh, tzv. kambium. To je tenoučká vrstvička živých, po většinu roku' se dělícich buněk na rozhrani dřeva a kůry. Na jaře, na počátku své činnosti, vy tváři kambium široké, tenkostěnné buňky, tzv. rané dřevo. Růst začíná u většiny našich dřevin v dubnu, současně s rašením pupenů nebo o málo později. Vrcholí v červnu a v červenci a zpomaluje se koncem léta, v době ~ kdy je výškový přirůst dávno skončen. V září, u některých stromů v polovině, u jiných koncem, se růst zcela zastavuje. Mladé stromy přirůstaji déle a intenzivněji než staré. Na přirůst má vliv i počasi. V suchýc~ létech jsou ASTRONOMICKÉ OKÉNKO Východy a západy Slunce Sledovali jste východy a západy Slunce podle našeho zářijového návodu? Pokud ano, srovnáme si výsledky, k nimž jste dospěli, s údaji astronomů a budeme sledovat zkracováni dne během podzimu. Jak vite, Slunce vstoupilo do znamení Vah 23. záři a tím. začal astronomický podzim. Toho dne také nastala podzimni rovnodennost, kdy den a noc byly přesně stejně dlouhé. Po tři měsice se bude den stále zkracovat, až do 21. prosince, kdy Slunce dospěje do bodu slunovratu a začne se vracet. A teď jak je to s východy a západy Slunce. V ř ijn u Slunce vycházelo a zapadalo takto : V pondě.lí v 5.58 hod. a v 17.40, v sobotu v 6.06 a v 17.29, ve čtvrtek v 6.15 a v 17.19, v úterý v 6.23 a v 17.09, MĚsíČNí FÁZE totiž poznáme, jaké jsou základni vlastnosti dřeva, do jakých skupin - po lesv neděli v a v 16.58, v pátek v 6.38 a v 16.49, ve středu v 6.46 a v Dne 24. řijna vstoupilo Slunce do znamení Štíra. Den se už podstatně zkrátil. A jak to bude dál? V listopadu Slunce vychází a zapadá takto: Ve čtvrtek v 6.48 a v 16.38, v úterý v 6.57 a v 16.30, v neděli v 7.05 a v 16.22, v pátek v a v 16.16, ve středu v7.21 av16.10, v pondělí v 7.29 a v Do znamení Střelce Slunce vstoupi 22. listopadu. V prosinci Slunce vychází a zapadá takto: V sobotu v 7.36 a v 16.02,. ve čtvrtek v 7.42 a v 15.59, v úterý v 7.48 a v 15.56, v neděli v 7.52 a v 15.58, v pátek v 7.55 a v 16.00, ve středu v 7.58 a v 16.03, v pondělí v 6.59 a v Slunce vstupuje do znamení Kozoroha 22. prosince, začiná tedy astronomická zima a současně je to den zimního slunovratu. Dr. Josef Olmr Každý z vás určitě vi. že se měsíční kalendář nekryje s kalendářem slunečním, že tedy ani měsíce. které dostaly název podle našeho nebeského souputníka. nejsou stejně dlouhé jako cyklus proměn ' Měsíce na obloze. Oběh Měsíce kolem naši Země j e přece jen o trošku kratší než náš kalendářní měsíc. Podívejte se, jak je tomu v posledních čtyřech měsících toh}1;to roku. a pokuste se stanovit, na které dny připadně úplněk nebo nov v lednu příštího roku. V některém z prosincovych čísel si to budete moci zkontrolovat.. Úplněk 6. záři 5. října 4. listopadu 3. prosince 6 Poslední čtvr{ 13. záři 12. řijna 11. listopadu, 1. prosince Nov 21. záři 21. října 19. listopadu 19. prosince První čtvrť 29. záři 28. řijna 26. listopadu 26. prosince K Atlasu ABC V tomto čísle ROSTLINY NAŠiCH NEJSTARŠíCH PRALESŮ Ke konci prvohor, v karbonu a permu, umožnilo příznivé podnebí rozvoj bohatého rostlinstva. Z tohoto Období pochází také více než 25 0/O světových zásob uhlí, které se z něho vytvořilo. Jak vypadaly tehdejší rostlíny? Jaké byly pralesy, které tvoříly? V blízkosti uhelných slojí i jinde se často nacházejí hojné rostlinné zkameněliny - v podloží horniny se zkamenělýmí kořeny, v nadloží kmeny, větve, listy. Většinou jde o zbytky rostlin velkého, stromovitého vzrůstu. Nezachovaly se obvykle celé, ale jen části listů, kmenů, otisky kůry. V některých případech zkameněly celé, takže sice známe podrobně jejich buněčnou stavbu, ale nemůžeme pozorovat jejich povrch. Věda o zkamenělých rostlinách - paleobotanika:"" byla nucena se s tímto problémem vypořádat. Rostlinné zkameněliny - jsou totiž velmí důležité, slouží k určování stáří vrstev, které je nutno znat při vyhledáváni ložisek nerostných surovin. Néjjednodušším řešením bylo dát každému rostlinnému zbytku - listu, šištici, sporám - vlastní druhové jméno. Tak vznikly umělé systémy jednotlivých' rostlinných částí, často bez ohledu na sk",tečnou biologickou příbuznost. Nejznámějšími takovými systémy jsou systém li 'stů kapradinovitého vzhledu, který sdružuje listy nejrůznějších kapradin a kapraďosemenných rost-

13 přirůstky nizké, léta patrná na pářezu jsou úzká, kdežto v letech přiznivých jsou letokruhy široké a pravidelné. Sledujte na pařezech a poražených kmenech letokruhy a srovnejte šiři u jednotlivých dřevin nebo u stejných dřevin na různých stanovištich. Dřevo s nejširšími letokruhy není nejlepši, je řídké a měkké, kdežto stromy, které rostly mimořádně pomalu, např. v horských podmínkách, maji letokruhy velmi úzké a dřevo husté. To má mimořádně dobré akustické vlastnosti, a proto se použivá ke stavbě hudebních ná strojů. Je to tzv. dřevo rezonanční. Dřeviny dělíme na rychle rostoucí - jejich růst. vrcholí mezi desátým a třicátým rokem - a pomalu rostoucí - růst kulminuje později. Nejrychleji rostou v mládí topol, osika, olše, bříza, jilmy a z jehličnanů modřín. Naproti tomu v pozdějšim věku více přirůstaji borovice, javor, jasan, dub, lípa, smrk: buk, jedle a nejméně tis. Rychlost růstu se zhruba shoduje s délkou života. Nejrychleji rostoucí dřeviny mají život nejkratší, kdežto pomalu rostouci se dožívají dlouhého věku. Nejvýše 200 let se mohou dožit břízy, osiky, ol.še, vrby, akát, tedy dřeviny s dřevem poměrně měkkým a málo kvalitnim. Dvojnásob- ného věku dosahují habr, jasan, ořešáky, topoly a p lané třešně či hrušně. Věku až 600 let se mohou dožit javory, jilmy a borovice, 800 jedle, buk a modřín a 1000 let smrk, dub a lípa. Nejdéle z našich dřevin žije tis - až 3000 let. Lesníci ovšem nepotřebují samé veterány, kteří přirůstají po zlomcich milimetru, ale využivaji lesní půdu tak, aby ' dávala co největší užitek. Proto se u nás doba obmýti pohybuje mezi 80 a 120 lety. Les ovšem poskytuje dřevo od raného mládi. V prvních desetiletích vývoje porostu se provádějí tzv. probírky,. snižuje se počet stromů na jednotku plochy, aby zbylé mohly lépe růst, a odstraňují se stromky neduživé, slabé nebo naopak přerostlé. Z houštin neboli mladin se vyřezávají vánoční stromky, slabá tyčkovina (to jsou porosty, kde větve zasychají asi do dvou metrů výše) poskytuje tyčky, silná tyčovina. tarší porost, v němž se kmeny "čistí" ve při vytvář ení obrazů krajiny je nutno ještě znát horniny z daného období. Vypovídají o tom, jestli zde byla jezera, řeky, kopcovitá krajina nebo rovina. Rekonstrukce vzniká obyčejně spoluprací malíře s jedním nebo několika paleontology. U nás máme vynikající rekonstrukce světové úrovně díky akademickému malíři Zdeňku Burianovi. Rostliny karbonu a permu se od dnešních značně tišily. Mylné je tvrzení, že díky vhodným podmínkám dosahovali předkové dnešních kapradin, plavuní a přesliček Průřez kmenem slrostromovitých rozměrů. Známe totiž, movité kapradiny Psa předky některých těchto rostlin, Jsou stejně drobni jako jejich dnešní potomci. Stromovité ronius z Nové Paky Atlas ABC v tomto čísle pro vás připravil promovaný geolog Karel Drábek. nakreslila Hedvika Vilgusová čitaji mezi nehroubí neboli klest a do celkového výnosu se nepočítají. Skutečný užitek dává hroubí, větve a kmeny měřici v průměru víc než 7 cm. To se pak dělí na různé sortimenty. Nejcennějši je výběrová nebo pilařská kulatina, která jen u dubů, javorů, lip, jasanů a topolů tvoři vice než 8 % celkové těžby. Mnohem vice je obyčejné kulatiny a průmyslových sloupů (telegrafni tyče), Horši, ale pevné dřevo putuje na výdřevu do dolů jako dolovina. Vláknina, loupaná a rovnaná do metrů je připravena pro papirny a celulózky, kdežto rovnané užitkové dřevo slouž i na stavbách, při výrobě různých obalů apod, Nejméně hodnotným sortimentem je, palivo, které u některých listnáčů tvoři až polovinu těžby, Proč to? Jsou to části kmenů, které nelze jinak' zužitkovat - pokroucené, přiliš sukovité, těžce poškozené nebo přiliš slabé. I toto dřevo se dá zužitkovat jinak než na otop, např, na výrobu dřevotřiskových desek, ale zatim nemáme dostatečnou kapacitu závodů, a proto je palivového dřeva mirný přebytek. O tom, jak se dá využit ve vaši činnosti, sí povime někdy přiště. -jv- Foto ing. J. Cibulka lin, nebo systém výtrusů a pylů, který používá jedno z nejdůležitějš í ch odvětví paleobotaniky - palynologie, Tak se stalo, že jedna rostlina může mít řadu názvů podle toho, jakou její část máme před sebou. Navíc i otisk nebo anatomicky zachovaná část se mohou jmenovat různě. Dříve se dokonce užívaly různé názvy pro nestejně staré nebo jen pod povrchem kmene leží cí vrstvy kůry stromovitých p lavuň ovitých rostlin. Paleobotanik však potřebuje znát rostlinu celou. Popisovat nové nálezy jednotlivých částí rostliny jako nové druhy je sice nutné, ale je také nezbytné dát tyto hlavolamy dohromady. Proto se v muzeích a sbírkách odborných ústavů hromadí nové a nové nálezy zkamenělých rostlin. Velmi důležité jsou takové zkameněliny, které přímo ukazují souvislost dvou nebo více rostlinných čás tí (plodní šištice na větvi, olistěné kusy větví apod.' Každá ' část rostliny se musí podrobně prostudovat, hlavolam se postupně složí buď do celé rostliny, nebo aspoň do vě tších celků a je možné zhotovit obrazovou rekonstrukci. Při rekonstrukci skupiny rostlin nebo třech metrech a výše) dává bidla nebo latě. V dospívajících porostech se těží slabá kmenovina, kdežto mýtné porosty poskytují silnou neboli zralou kmenovinu. Z poraženého stromu se neda zužitkovat všechna hmota. Všechny části, které mají nižší průměr než 7 cm, se potypy sice dosáhly velkého rozšíření, ale obvykle bez potomků vyhynuly. Obraz rostlinstva karbonu a permu, který jsme doposud získali, je nutně neúplný. Jen málo rostlinných zbytků má naději se zachovat jako zkamenělina. Známe usazeniny tehdejších pánví, a tedy i jejich rostlinstvo. Z oblastí mimo bažinaté pánve se rostliny mohly zachovat jen tehdy, zanesla-ii je voda do pánve. Představu, že okolní terén kolem bujných močálovitých pralesů byl holý, jsme již dávno opustili. Mimo třídy rostlin, jejichž zástupce známe i z dnešní flóry, zachovaly se i zbytky tříd rostlin zcela vymřelých. Patří k nim například rostliny kapraďosemenné. Jejich listy jsou tak podobné listům kapradin, že byly dlouho za kapradiny považovány. Na jejich listech se však nikdy nenašly výtrusnice, Pozděj i, když byly získány listy v přímé souvislosti se semeny, bylo nutno pro ně stanovit zvláštní třídu, Dnes již dovedeme ve většině případů bezpečně rozeznat, zda listy patří kapradinám nebo rostlinám kapraďosemenným. Zkameněliny karbonských rostlin jsou zajímavé a krásné. Nejeden z vás jistě zatouží mít je ve své sbírce anebo jen tak, Najdou se snadno na odvalech všech našich kamenouhelných dolů. Ale pozor! Pokud je půjdete sbírat, nezapomeňte na nebezpečí. Hrozí možnost zavalení nebo ně kde i propadnutí do hořící prostory, Dohodněte se o možnostech sběru předem s pracovníky příslušných dolů a raději se na odvaly vydejte jen v doprovodu zkušeného "dospěláka" a v kolektivu. Zkřemenělé kmeny různých rostlin pak lze snadno sbírat na polích v okolí Plzně, Rakovníka, v Podkrkonoší, u Trutnova i jinde. Prom. geolog Karel Drábek Foto autor 7

14 Pionýrští dopisovatelé mají v ABC dlouholetou tradici. Většina z nich začínala zprávičkami z činnosti oddílů a pionýrských skljpin, někteří svoji činnost rozšířili i na rubriku Fotoreportér chválí či Hry z našeho Qddílu nebo Minireportáž našich dopisovatelů. Mnohokrát jsme si na strár.kách ábíčka povídali, jak psát, co psát, jak s~ pokusit třeba i o pionýrskou reportáž. Dnes jednu z nich uveřejňujeme. Napsal ji jeden z našich nejmladších dopisovatelů. Posuďte, jak se mu povedla. na rozhledně je výhled skoro jako z letadla, Zpátky na n.aši základnu jsme jeli už jen vlakem a autobusem, abychom nebyli moc unaveni, protože nás zase čekala stavba tábora, Přišli ještě dva členové naši družiny. Tuhle večeři jsme nepřipravovali, ale pochutnali jsme si na bramboračce od jedné maminky. Pak už jsme zalezli do stanů a jen hlídky zůstaly na stráži. ondřejovských sputniků Když bylo úplně jasné, že se nebude. konat tábor naší skupiny, nechodili jsme dlouho s hlavou ve smutku. Máme energickou vedoucí, a tak jsme velmi rychle našli náhradní řešení. Tábor za klubovnou. Je tam nevelká zahrada, studna a porozumění skupinové vedoucí i ostatnich pracovníků. V PONDĚLí jsme se sešli s táborovými zavazadly za naší klubovnou. Bylo' nás sedm. Protože jsme věděli, že buoe první dva dny hezky, vyrazili jsme na ' Velký Blaník. Neni daleko, jen něco přes čtyřicet kilometrů. Sbalili jsme nejnutnější věci, spacáky a stany. Žlutá značka nás dovedla do Chocerad, kde jsme nakoupili, a po červené značce jsme pokračovali dál. U Bělčic jsme podešli dálnici a zakrátko jsme byli v Ostředku, kde se narodil básník Svatopluk Čech. Jeho sbírka b,ásní Ve stínu lípy možná' z Ostředka nepochází, ale lipy tam jsou a svou mohutností dávají opravdu milý stín. Prý jsou i takovi,turis.té, kteří si básníka Čecha pletou STŘEDA nás uvítala míchanými vajíč ky. Obstarali jsem nákupy a připravovali dříví, Pak už přišlo na řadu chystání oběda, Mnozí z nás vařili poprvé bez maminčiných rad. Přesto nám brambo ry s masem a hráškem náramně chut naly, Radka vyhlásila polední klid. Vše chno jsme pečlivě zapsali do kroniky a přitom se těšili na stopovanoťj, kterou připravili Botička s Dubem. To jsou dva kluci z naší družiny, Petr a Vašek, Nejsou sami, kdo má přezdívku, Myšák je Tomáš, Kocour Ondra, Ohniváč Martin, Pavka Pavel, Radka Taffy a Píďa, to jsem já. Hráli jsme stopovanou. Vydaři la se a mezitím Taffy připravila překva pení číslo dvě. Vdolečky á la Radka, jak je pojmenoval Ohniv.áč. Vy je možná také znáte, ale pod názvem tábornický had. Je to těsto namotané na pruty a nad ohněm do zlatova upečené. VE: ČTVRTEK jsme s Pavkou došli na nákup. Pak jsme se vypravili do lesa pro březovou kůru a kořeny stromů na ježibabu táboráku; Zbytek táborniků s praotcem Čechem, ale ti mají možnost si v básníkově rodné vesničce opravit svůj omyl. Pochodovali jsme dál, po žluté znač.ce až do Divišova, kde jsme si dali čaj, a protože někteří z nás neměli za sebou jarní přípravu, nestyděli jsme se těch deset kilometrů do Vlašimi ujet autobu sem, Tábor jsme.,rozbili" u Jinošova, kde jsme si udělali ohniště, uvařili polévku a po nutné očistě šli spát, V ÚTERÝ, když jsme se probudili, zahájíla Radka druhý den našeho tábora pořádnou rozcvičkou. Pak jsme se nasnídali a zase tábor sbalili, Batohy jsme si nechali na farmě, kde jsme také měli zdroj pitné vody, a pak už nám červená značka ukázala směr k blanickým rytířům, Byla tam právě turistická výprava, a tak jsme nemuseli shánět klíč, Nahoře

15 PifíK připravil oběd - světoznámé buřtoto. Je to vlastně takový táborový guláš. Chcete recept? Máte ho mit. Párek nebo vuřty nakrájíte na kolečka a dáte smažit. Mezitím oloupáte brambory, nakrájíte, osolíte a dáte vařit. Když jsou vuřty osmažené, sundáte je z ohně a počkáte, až se uvaří brambory. Vodu z nich odcedíte, přidáte vuřty i se šťá vou, která z nich vytekla, a dáte na chvili po vařit. Zamícháte a můžete podávat. Uvidíte, pochutnáte si! pa TEK je tady. Po snídani jsme sbalili pláštěnky, jídlo a turistická značka nás vedla k Černým Voděradům na nauč nou stezku Voděradské bučiny. Rostou tam kromě buků také houby. Byl jich plný batoh a ještě jedna čepice. K ve čeři nás čekali šneci a vepřové maso. Jestli čekáte zase nějaký recept na další specialitu našeho' tábora, tak to v~s musim zklamat. Ti šneci byli z těstovin. Táborák se nám moc vydařil. Opravdu každý přispěl něčím pěkným do progra ~ mu, a hlavně jsme si zazpívali za doprovodu našeho družinového kytaristy Botičky. SOBOTA byla pro nás ve znamení baleni, úklidu, zkrátka závěrečný den. Dub s Píďou drhli kotlíky, služba vařila brambory a lančmít k obědu, Kocour umyl nádobi, Pavka a Botička mu pomáhali. Dub a Píďa pak ještě po táboře " mravenečkovali", což znamená, že jsme sebrali všechno, co po sobě správní táborníci v přírodě nesmějí nechat. A pak už přišla soudružka skupinová vedoucí na prohlídku a byla s tábořištěm opravdu spokojena. Za odměnu jsme všichni dostali lízátko velké jako dlaň. A to už byl konec našeho družínového tábora za klubovnou v Ondřejově. Tomáš Páleník, dopisovatel Č. 179, + Ondřejov Reportéři na Šumavě Šedesát dopisovatelů a reportérů Klubu Pionýrské jitřenky trávilo čtrná«t dní prázdnin na Šumavě v Dolním Těšově u Hartmanic. Každý den mě~ název jednoho z úkolů, například Zivotopis mé školy, Jdi tam, nevím kam, přines to, nevim co. Jeden den se nám věnovali pohraničnící, kteří předváděli stopování se psem, připravili překážkový běh, dovolili nám vyzkoušet si stře lecké umění a celý den zakončili pěknou besedou. Našimi hosty však nebyli jen oni, ale přijel za námi i autor rozhlasové hry Slib Pavel emiral, režisér hry Kluci z Folimanky Gustav Haverle a autor rozhlasové hry Kapitán Korkorán Bořivoj Horák. Všechny Copyright 1978, Editions de Vaillant, Paris tři hry jsme si poslechli při táborovém festivalu a na konec jsme si o nich s autory i režisérem pohovořili. Na našem táboře nechybělo ani sportováni. Soutěžili jsme ve čtyřech disciplinách : skok daleký z mista, hod kriketovým míčkem, běh na padesát metrů a šplh po laně. Každý den připravila jedna družina reportáž o tom, co se v táboře dělo, a nejen to, připravovali jsme také Šumavský večernik, ' což byla nástěnka a na ni všechno, co zajimá táborníky i jejich hosty. Poslední den našeho pobytu na Šumavě byl "naruby". Ráno vyhlásili večerku, při obědě nám dali opačné příbory, uspořádali jsme karneval, antiolympiádu a honbu za pokladem. Zkrátka den plný veseli. Tábor Klubu Pionýrské jitřenky byl vic pracovní než odpočinkový, ale přece se nám všem moc líbil. Antonín Urban, dopisovatel č. 187, Chotěboř 9

16 I DALKO OVL,~... MODEL Motorky, převody, relé a napájecí zdroje jsou podstatné součásti mec hanismů modelů, o kterých hovoří a bude hovořit náš seriál návodů, jehož první dil byl v minulém čísle ABC. Tyto součásti jsou použity i v dalších návrzích, a je proto nutné povědět si o nich trochu podrobnějí. MOTOREK Nejdostupnějším stejnosměrným motorkem je výrobek ITES - GONIO (za 15 nebo 17 Kčs). běžně nabízený v prodejnách Modelář a v mode l ář ských koutcích n ěkterých papírnictví, hračkářství a v obchodnich d o mech. Jsou vyráběna dv ě provedení, s ozna čením 4,5 V a 2,5 V. Pro stavbu našich modelů pouzljeme motorek GONIO 2,5 V. Jeho odběr pří zatížení je až 0,5 A. Motorek je točivý stroj. p 'růchodem proudu kotvou vznikne magnetické pole, jehož reakce na druhé magnetícké pole vytvořené statorem se projeví jako protáčení kotvy. U motorků ITES je statorové v ínuti nahrazeno permanentnim magnetem (trvalým). Změníme li polaritu jednoho z magnetických poli (rotoru, stator je pólován trvale). změni se smysl otáčen í 10 v YENTIL. PRYZ \. kotvy. Smysl otáčení Sl;TRV. STROJ EK...---OB./INKIJ _...r--"-_ HOTOR v PR YZ UíKLIJ!W,4 OBR. 2 je tedy závislý na polar i t ě př i váděného stejnosměrného proudu.. "ukazuje to obrázek 1, stejně jako možnosti komutace (měnění smyslu otáčení) jednopólovým i v ícepólovým přepínačem. Při jednopólovém přepínán í musíme použít dvě napájecí baterie. Součástí m ótorku jsou i sběrací kontakty (kartáčky). jimiž přivádíme energii a na něž připojujeme vodiče od napájecího zdroje. Jejich mechanické nastavení je velmi důležité, proto není radno se pokoušet upravovat jejich seřízení z továrny, případně měnit tlak na sbě rač - kolektor. Při použití motorku v modelech vybavených elektro' nickými obvody (např. dálkové ovladání) je nutno provést některá opatření, která jinak běžně použité motorky nepotřebují. Motorek při své č innosti, mimo spotřebu energie, se c hová i jako zdroj rušivých napětí. To se projevuje jako TL(Jt'//VKII TL- ~~.~ ~--=W:;_~ nevítané signály, ší OBR. 1. ř í cí se jednak jako magnetické pole kolem motorku, hlavně však jako poruchy po přivodních vodičich. Neodrušený motore k v blízkosti c ítlivého elektronického o bvodu mů ž e naprosto změnit i zcela zne možnit jeho správnou č in nost. Motorky proto u misťu jeme co n ejdále od vstupnic h obvodů a přív o dy zhotovuje me ze zkrouce ných vod ičů, při č e m ž napájení je v ždy ze samostatného zdroje. PO ZOR! N eodrušený motorek v m odelech s elektronikou může naprosto ochromit činnost dálkového ovlád á n i. Jediná odpomoc j e zařazo v á ní odrušovacich f iltrů, v nejjednoduššich případech (radějí vždy) jsou to kondenzátory připojené přímo na vývody motorku. Jindy p řidáv áme ještě odrušovací tlumivky. Při ověřování v našem systému (v návodech pro tento seriál) vyhově l y kondenzátory velikosti 0,1 uf (tj. MI provedení TK keramické, ploché) a tlumivky navinuté lakovaným vodičem (o p r ůměru 0,3 až 0,5 mm) na ferritových jád- rech buď v álcového průřezu ; nebo na ferritovýc h jádrech transformátorových, tvaru E. DůležÚé je jejich připojo váni na vývodní kontakty motorů. Délka přívodů může být skutečně minimální. Maximální vzdálenost by neměla p ř e sáhnout 2 cm. Je důležité vědět, že některé malé motorky (hračkové) O()Rus'í;NI se pro sílná rušivá pole do elektronických modelů vůbec nehodí, neboť "odmítaji" jakékoliv snahy o odrušení. Veiikostí napájecího napětí motorku 'je možné ovlivnit v j istých mezich p oč et otáček, ale zároveň ubývá síly motorku. Proto pro zme nšení po č tu o t áč ek, pří padně zvětš e ní síly motorku se použivá přev o d. PflEVODV Jako jednoduchou p ř evod o vku m ů žeme použít do m odelů se trvačník o vý strojek z b ěž n ě prodávaných au tíče k a hr a ček. Musí b ý t celokovový, zv l áš tě všechna o zub ená kola. N a výstupní hří delce ( t ~ m b ý vá i náhonové ko l eč k o a u tíčka) je redukovaný počet o t áček p roti h lavnimu hřídeli s nalisovaným s etr v ačníkem (obr. 2). Převod Z hřide l e na obvod s et r vač n í ku je asi 1 :20. Na obv od setrvačniku přiléhá hři d el motorku opatřená proti skluzu ventilkovou pryžovou hadičkou. Motor je upevněn na základně na podložce, připadně pro měkčí uložení lze použít na podložk u školní pryž na gumování. Tlak h ří dele motorku na setrvačník je nutno nastavit velmi pečlívě, aby nedocháze:lo k prokluzování nebo p říl íš velkému tření, a tím i ztrá t ě energie. Nejjednodušší převod v zn ikne t im, že hřídel motorku, opatřená opě t pryžo-

17 ...- ;' OIJRUSOVIICI TLUtWPKY 08R.'t 750 záll: 1>(14 vou hadičkou, přil~há přimo na pojezdové kolo modelu. Vyhovuje to při menšich nárocich na silu a v připadech, kdy potřebujeme snižit počet otáček. O převodových systémech, jejich výpočtu a dalších závislostech jste si mohli podrobně přečist v ABC Č. 2 a 3. Proto tuto stať nebudeme viée rozvijet. Věnujeme se raději dalši součásti, která je pro dálkové ovládáni modelů důležitá. RELÉ Je to zařizení schopné pří malém dodávaném výkonu spínat svýmí kontakty větší zátěže (proudy, napětí). Hlavním dílem je cívka se železným jádrem (jhem). Přivedením proudu do cívky, podobně jako u motorku, vznikne kolem jádra magnetícké pole (obr. 3) a působi na magneticky vodivou železnou kotvu. Ta přiskočí a důsledek je sepnutí přepínacího kontaktu A/C. Po zániku proudu v budicí cívce se vrátí kotva (kontakt A) zpět do nulové polohy a sepne se A/B. Zajišťuje to vratná pružina, důležítá i pro seřizení citlivosti relé. Stejně pracuje í dále doporučené relé AR 2/230 - MODELA, prodávané v modelářských prodejnách za 48 Kčs. Má jeden přepinaci kontakt, schopný přepinat proudy až do 1,5 A, zatimco budici proud do vinu~i civky je asi 20 ma. Relé je určeno pro stejnosměrný proud (napětí asi 4 V). Vínutí cívky má odpor 230 ohmů. Jeho činnost není závislá na polaritě napájeciho zdroje. Relé je přesný a na necitlivé ruce choulostivý výrobek. Zásah do kontaktů i vratné pružiny většinou relé poškodí. Proto pozor při seřizování citlivosti. Seřízené relé musi spínat v nejhorším případě po připojení ploché bate ~ ie 4,5 V. Dolaďování se provádí jemným (!) tva rovánim pružiny (obr. 3). V některých návodech, kde' se použivá relé, nacházíme díodu připojenou paralelně k jeho budici cívce. Při zániku proudu v cívce (při vypnutí zdroje) se energie nahromaděná ve vinuti projevi jako napěťový skok opač.né polarity U:::r'ó ~:;;N (než je napájecí napětí). Některé polovodíčové součást ky, například tranzístory, nesnesou větší napětí opačné polarity, než pro jakou jsou určeny, a zniči se. Chráníme je proto diodou připojenou v propustném směru.. nového" napětí. Dioda se chová pro toto napěti ' ja~o zkrat. Napětí je tedy téměř nulové. NAPAJECr ZDROJE jsou další nezbytnou součásti modelů. Při jejich volbě musíme mít na zřeteli: potřebné napájecí napětí, proudovou zatížitelnost, váhu a velikost, dostupnost v obchod ni siti. Při spotřebě 0,2 až 0,5 A a na pěti 4,5 V pro naháněcí motorky se jevi jako nejvýhodnějši ploché bateríe, připadně séríově řazené velké monočlánky. Kapacita ploché baterie je asi 500 mahodin (0,5 mah). monočlánku asi 700 mahodin. Při odběru motoru 0,25 A je plochá baterie schopna dodávat potřebný proud po dobu asi dvou,hodin, monočlánek asi tři hodiny nepřetržitého provozu. Pro napájeni elektroníckých obvodů byly v modelech použity destičkové baterie 9 V a 6 V (pro tranzistorové přijímače). Menši z nich (9 V) má kapacitu así 10 mah. Větší (6 V) asi 20 mah. Odebíraný proud je v průměru asi 20 až. 40 ma, a i když je odběr vždy jen krátkodobý, jsou destičkové baterie na (i za) hranici svých možností. Vhodnějši je složit napájeci zdroj z několika sériově zařazených tužkových monočlánků. Taková baterie má kapacítu asi 200 mah. V rozměrnějších modelech (například robot Abik) je výhodné použit pro všechny elektrické obvody ploché baterie. Po odčerpání energie ze zdrojů pro motory zbývá ještě dost energie v bateriích pro elektroniku. Stači pak je na- B c O / -- vzájem zaměnit a pokračovat v pokusech. POZOR! Není vhodné napájet motory a elektronické obvody z jedíného zdroje. Rušení motorů se šíří po vedení k baterii a odtud dále do obvodů. Většinou zcela znemožní čínnost modelu. Je to zkušenost získaná při ověřování funkce našich modelů,.připravovaných pro tento seriál. DROBN~ SOUeASTKV Pří stavbě modelů!:e jich vyskytne celá řada. Ty, které jsme použili do modelů v elektronických částech, jsou voleny s ohledem na jednotnost, dostupnost a pořizovaci náklady, a to i v připadech, kde by byly vhodnějši jiné typy součástek. Je to například křemíkový tranzistor KC 508 (za 14 Kčs). který je použit pro nizkofrekvenční i vysokofrekvenční stupně. Může být nahrazen tranzistory Ke 507, KC 509, KC (v různých cenách). Pro usměrňovače jsou vybrány germaniové diody GA 200 (2 Kčs) nebo GA ,1 NN41-6NN41, dále křemíkové diody KY 130/80 (2,80 Kčs). pří padně KY 130/150. Elektrolytické kondenzátory vyhoví na napětí 10 V, označené jsou jako TE 982 nebo TC 963. Ostatní kondenzátory jsou keramické poduškové (řada TK 750, TK 782). vyhovi i kondenzátory TC 281, Te 279. Odpory jsou na nejmenší zatížení, například TR 112a, TR 143, TR 151. Potenciometrické tri m ry TP 112 nebo TP 113. Pro stabilizaci napětí byla vybrána ZE -dioda lnz70 (10,50 Kčs). Ostatní drobné součástky jsou připomenuty vždy v příslušném návodu. Pavel $rait Poznámka redakce : Pro. ty čtenáře, kteří buď mínulé číslo ABC pečlívě nečetli, nebo se jím nedostalo do ruky, připomínáme, že tento návod a návody v dalších číslech ABC jsou seríálem rad, návodů a námětů pro' ty, kteří si chtějí postavit některý ze zajímavých způsobů dálkového ovládání modelů. Sledujte proto i další čísla ABC, avšak pozor! Návody nebudou v každém čísle ABC, ale přibližně jednou za měsíc. Celý seriál bude však ukončen ještě v tomto ročníku.,- PRUZ/NA (CITLIVOST) B\ -- B A C JflO / C/VKA A OBR. 3

18 Tmelení lepených spojů Ani ten nejzručnějši modelář neslepi některé díly tak dokonale, aby nemusel také na kval i tě stavebnice. Některé pře kroucené nebo poškozené výlisky ani pořádně slepit nejdou. V takovém případě sí pomůžeme speciálním modelářským tmelem. U nás se prodává BRITFIX, jeden ze špičkových světo- ZADÁNO PRO PLASTIKOVÉ MODELÁŘE povrch modelu dodatečně upravovat. vých výrobků, tmel britské firmy Humb- Samozřejmě záleží na zručnosti, ovšem rol. Práce s ním je velmi jednoduchá, a protože jsme se touto problematikou již na stránkách ábíčka zabývalí, povíme si o tmelení jen stručně. Jak ukazuje obrázek Č. 1, vytlačíme z tuby tmel do vzniklé spáry. Ovšem POZOR! Nanášíme vždy nejmenší možné množství! Ušetříme si následující náročné broušení, a navíc šetříme vzácným tmelem. Po dokonalém zaschnuti přebytečný tmel obrousime. K tomu účelu použijeme sadu jemných smirkových papírů na pevné podložce. Ovšem při broušeni dáme pozor, abychom nepoškodili okolni plastickóu hmotu. Po správném vybroušení zůstane okolí spáry neporušeno a ta splyne s okolnim povrchem. Je samozřejmé, že se většinou nevy-. varujeme porušení jemných rýh, které znázorňuji přeplátováni, nýtováni nebo různé kryty skutečného letounu. V takovém připadě poškozená mista opravíme ostrou rýsovací jehlou a model je připraven k barveni. Barvy a bar~jeř1í modelu V současné době jsou na našem trhu dva 'druhy barev pro plastikové modeláře. Naše barvy UNICOL MODEL a britské HUMBROL. Prvni jsou určeny spíše začínajicim modelářům, kteři dávaji přednost nizké pořizovaci ceně před kvalitou. Barvy UNl COL jsou polomatné a vyznačují se poměrnou "hrubostí" povrchu. Netvoří tak dokonale jemný film, který známe u barev HUMBROL. Barvy UNICOL se také nehodí ke stříkání speciálními pistolemi AEROGRAF (prodávanými však pouze v SSSR). Barvy HUMBROL jsou sice podstatně dražši, ale uspokoji i toho nejnáročnějšího kitaře. Jsou k nám dováženy ve dvojim provedení, matné a lesklé, ve škále základnich a některých kamuflá žových odstínů. Důlež it é je také to, že k barvám můžeme koupit speciálni ředidlo a čirou transparentni barvu opět v lesklém a matném provedeni. Dovoz těchto barev významně ovlivnil kvalitu čes koslovenských modelů. Vzhledem k tomu, že v poslední době dostáváme do redakce dopisy, ve kterých nás žádáte o radu, jak přiřadit jednotlivé odstiny barev Humbrol k model ům u nás prodávaným, vrátime se. k této problematice v samostatné části. Příprava barev před barvením Během skladováni (a to i za krátkou dobu) dojde k většimu či menšimu usazeni barevného pigmentu i _ matovaci složky na dně kelimku. Tato skutečnost neni nikterak neobvyklá, ovšem u barev K VYSTŘIHOVÁNCE V TOMTO ČíSLE Interkosmos a Magion V loňském ročniku jsme vám pomocí vystříhovánky představili nasl první umělou družici Země, Magion. Dnešní vystřihovánka ukazuje celý komplet, jak byl sovětskou nosnou raketou dopraven na oběžnou dráhu. Jistě vite, že Interkosmos 18 i subdružice Magion byly vypuštěny 24. řijna Po 314 obletech kompletu byl dán povel z řídiciho střediska a naše družice se od Interkosmosu 18 oddělila. K manévru došlo nad Evropou. Krátce po oddělení obou družic začal Magion vysílat signá.ly, které byly zachyce- 12 ny v čes koslovenském řidicim středisku v Pane nské Vsi. Celý manévr i uloženi Mágio nu n a mateřské družici nebyla lehká záležitost. Vědci museli zvolit místo, které b y neovlivnilo tě ž išt ě Interkosmosu 18, a navic nebránilo správnému rozevřeni panelů slunečních bateríi. Tým konstruktérů nakonec rozhodl 11 f umistit Magion na spodní části Interkosmosu 18, a jak vime z nedaleké his-. torie, bylo to rozhodnutí správné. Mag ion se úspěšně oddělil a obě družice splnily svůj výzkumný' program na jedničku. Stavební postup: Před vystřihovánim můžete celou

19 HUMBROL je usazování obzvlášť výrazné. Proto musíme před lakováním modelu barvy dokonale rozmíchat. Rozmíchání nesmíme podceňovat, protože na něm závísí budoucí vzhled modelu. Nejjednodušší způsob ukazuje obrázek Č. 2. Kelímek opatrně otevřeme (nesmíme p oškodít d o sedací plochu víčka) a okamžítě čístým hadříkem očístíme dosedací plochu víčka í kelímku. Laboratorní skleněnou tyčínkou nebo podobným předmětem (hodí se ocelový drát 0 así 2 mm) barvu rozmícháme. Doba míchání závísí na skladovací době. Správně rozmíchaná barva pak tvoří na povrchu modelu jednolítý tenký sametový fílm. I nrasunour laj.etrjvm, ~-:: l duchý, ovšem poměrně pracný. Někdy se dokonce stává, že jsme nedočkaví a barvu důkladně nerozmícháme. Na povrchu modelu jsou pak pololesklé skvrny, přičemž barva špatne kryje. Z těchto důvodů vám na obrázku Č. 3 předkládáme návrh na zhotovení jednoduchého přípravku, který zaručuje dokonalé ro zmíchání celého obsahu kelímku. " Míchací strojek" je zhotoven z ventilátorku IGLA, přičemž úprava je velmi jednoduchá. Z mosazné tyčky mm lze vyrobít na soustruhu pře chodový díl, do jehož kuželové částí za I.etujeme mírně. prohnutou ocelovou () 3 strunu 0 0,8-1 mm. Celek pak nalísui.eme na hřídel ventílátorku. Nalísování samozřejmě nemyslíme doslova. V praxí provádíme montáž tak, že na elektrickém vařiči nahřejeme pře chodový díl, přičemž samotný ventilátorek ochladíme v ledníčce. Změnou teplot docílíme mírné zvětšení průměru otvoru v přechodovém dílu a naopak zmenšení průměru hřídele ventílátorku. Pak již zbývá přechodový díl nasunout - na hřídel a jsme hotovi. Tato operace však předpokládá velmí přesnou prácí pří výrobě přechodového dílu, kdy prů měr otvoru v přechodovém dílu je totožný s průměrem hřídele. Změna teploty vyvolá tolerance vhodné k nasunutí a po vyrovnání teplot je přechodový díl pevně nasunut. Potom stačí vložít do strojku baterii a můžeme míchat. Ovšem pozor!"'jako každá práce i rozmíchání barev pomocí našeho strojku chce určitou zručnost, kterou získáte praxi. Je možné, že ze začátku bude barva vystřikovat, ovšem postupem doby se naučíte strojek ovládat a bez jeho' pomocí si stavbu plastíkových modelů nebudete umět před stavit. Tolik tedy o přípravě barev a příště jíž začneme barvít. Václav ~orel Popsaný způsob je skutečně jednostránku nalepít na kladívkovou čtvrtku. Po dokonalém zaschnutí jednotlívé díly vystříhnete a slabě naříznete místa ohybu.,stavbu začnete pláštěm Interkosmosu 18 (č. 1). Do něho vlepíte vytvarovaná čela Č. 2 " 3. Nyní skroužíte plášť Č. 4 a zasunete do n ě ho spodní víko Č. 5. Jako celek pak oba díly připevníte k čelu Č. 3. Popsané.operace jsou patrné z obrázku Č. 1. Na obrázku Č. 2 vidíte ' sestavení přední částí modelu Interkosmosu 18. Rozříznete píngpongový míček na polovínu, obrousíte rozříznutou část a přílepíte k čelu Č. 2. Následuje přístro jová sekce. Nejprve k sobě přilepíte díly Č. 7 a 8, 11 a 12. Mezí ně p ří pevníte skroužený díl Č. 10 a celou přístrojovou 'sekci nalepíte pomocí výkližků Č. 9 na vrchol mí č ku. Po dokonalém zaschnutí ještě přípevníte proužky Č. 13, kole č ka Č. 14 a tato sekce je hotova. Na řadu přicházejí panely slunečních baterii. Zhotovíte je ohnutím a slepením dílů Č. 6 a všechny je připevníte k pláští Č. 1. Model dokončíte sestavením a připevněním subdružíce Magíon. Nejprve zhotovíte přecho dové díly. Sestavený plášť Č. 15 přílepíte k dílu Č. 5, stejně jako destíčku Č. 16, na kterou jste dříve přípevnílí kryt sestávající z čel Č. 17 a pláště č. 18. Družice Magíon sestává z ' pláště Č. 19, ferítové antény Č. 20 a složených prutových antén Č. 21. Její sestavení i přípevnění k modelu Interkosmosu 18 ukazuje obrázek Č. 3. Model vám ještě doporučujeme několíkrát přelakovat bezbarvým nítrolakem a můžete jej zařadit do své sbírky. Pro ABC Václav Šorel a František Kobík 13

20 "Otázka: Odpověď: V době kolonialismu se říkávalo, že domorodci o divokou přírodu nemaji opravdový zájem. Myslíte si, že je to pravda? Je to kolonialistická propaganda. Kdyby toto naféeni bylo pravdivě, neměli bychom dnes už žádná divoká zviřata. ŽiJí jsme s těmito zvířaty po dlouhou dobu. Kolonialistě nás naučili lovit pro peníze. " Rozhovor s J. Mburugu, pracovnikem Správy keňských národních parků, v časopise Komba, str. 28, číslo 3, ročník Afričan. který poprvé viděl slona v zoo Letadlo správy zambijských národnich parků rychle nabiralo výšku nad. městem Davida Livingstona. dnes zva ným Maramba. Vznesli jsme se nad oblak páry a vodni třiště. " Mosivatuna" - hřmotici kouř, jak se tu dnes opět říká Viktoriiným vodopádům, ještě plni dojmů z pohledu na tento přirodní div světa. My dva hosté - stálý tajemnik ministerstva přírodnich zdrojů východoafrické republiky Keně a já. "Vite, co na mne velmi silně zapůsobilo?" navazoval jsem rozhovor. "Přiro-. dovědná a ochranářská práce s dětmi a mládeží. To, jak se mladí Afríčané učí vážit si své přírody, znát její bohatství a krásy a chránit je. To, že dnes do afríckých národ nich parků nejezdí už jen Ameríčané a Západoevropané, aloe že se pořádaji čím dál tím častěji exkurze, mistních lidi, zejména chlapců a děvčat." Ve znamení "Musime zlomit ten předsudek, že africké národní parky a rezervace jsou jen pro bílé. To je předsudek kolonialismu. Naštěsti jen předsudek. To jste ostatně mohl vidět, když se tady v Africe rozpadla koloníální soustava. Mnozí lidé na Západě si mysleli, že teď se naše národy vrhnou jako barbaři na ná- 3 rodní parky a rezervace, vybijí všechnu zvěř, vykácejí pralesy a rozorají savany. Už to, že se tak nestalo, dosvědčuje, že naši domorodí lidé mají smysl pro ochranu své rodné přírody," vysvětlo val můj černý spolucestující. A na večeři v Lusace pokračoval dále: " Musíme docílít toho, aby se naši lidé od školních let mohli s pravou africkou přírodou dobře sezná mít. Jak jste viděl, i v Africe se už divočina stává vzácnou. Já sám jsem prvního živého, skutečného slona ve svém životě viděl až v osmadvaceti letech. V zoologícké zahradě v Londýně, kde jsem tenkrát studoval. A nechci, aby se. to opakovalo našim dětem. - Mimochodem, už jste byl u nás v Keni? Nezajímalo by vás podivat se, jak my v ochraně přírody pracujeme s mládeží? Víte co, ještě dnes večer zavolám našemu generálnimu komisaří. 2 Považoval jsem to za projev zdvoři lostí. Druhý den jsem se po probuzení v hotelovém pokojí podival na podlahu pod dveře. Byl tam nějaký papír. "Ge-.' nerální komisař republiky Keně má čest vám oznámit, že vstupní vízum pro vás bude připraveno na mezinárodním letiští Embasaki v Nairobi..." 14

21 Keňské kluby mladých ochránc ů přírody V prosinci roku 1978 oslavilo desáté narozeniny hnuti keňských klubů mladých ochránců p ří r o dy Wildlife Clubs of Kenya. Tato prvni mládežnická ochranářs k á organizace na africkém k o ntinentě má v 570 klubech sd ruženo na školáků. Jaké úkoly si vytkla tato organ izace? Za prvé šířit zájem a znalosti o přirodě a životním prostředí me?i lidem K e n ě. Za druhé seznamovat mladé lidi s obrovskými hospodářskými, kulturnimi a estetickými hodnotami p ř irodnich zdrojů. Za třetí pak vštěpovat chlapcům a děvčatům porozuměni pro potřeby ochrany př í r o dních zdrojů v zájmu blahobytu keňského lidu. Každý člen klubu mladých ochránců přirody by přirozeně velice rad co nejdřive uviděl pravou divokou africkou přirodu na vlastni oči. Nedávno pro obrovskou většinu keňských chlapců a děvčat ještě neuskutečnitelný sen za činá být čím dál tím přístupnější. Pořá daji se výlety (obr. 3), pro vybrané členy klubů se v národ nich parcich konaji ně kolikadenni semináře. Na za~átku roku 1979 keňská vláda věnovala mladým ochráncům přírody pro jejích exkurze dva velké autobusy. A do národnich parků, kde se jinak plati vstupné, maji členové klubů volný přistup. Výlet do národního parku je pěkný v klubu ; vysazováni lesních stromků, pořádání p ř irodovědeckých a ochranář ských výstavek; úprava nástěnek - a tak dále. Členové klubů se mohou zúčastnit i zajímavých literárních. a uměleckých soutěží o ceny (námětem je ovšem vždy poznáváni přírody). Jejich ústředí je zá sobuje literaturou i jinými pracovními pomůckami. Občas klub navštivi mikrobus se zajímavým třihodinovým progra-. mem filmů, diap o z i tivů, předváděním živých zví ř at. Kluby maji svůj vlastni ča sopis. Jedno čis l o m á 50 stránek a vycházi tř i k r át do roka. Jmenuje se KOM BA. Komba, to je č ilá africká poloopice (obr. 1), která je také v odznaku symbolem klubu. Tento symbol vyjadřuje, že keňští mladí ochranáři se zajimaji nejen o velká zviřata, jako je slon, žirafa nebo lev, ale i o zviřata malá a vůbec o celou přírodu. To všechno mi vyprávěl můj přitel, keňský učíte I biologie, bakalář věd Michiganské státni univerzity v USA Nathaniel Arap Chumo. Dnes stojí v čele stálého sekretariátu hnuti WCK, v čele profesionálniho štábu šesti nadšených mladých Af r ičanů : Jenom jedna Země Snad málokterý africký stát přítahuje turisty tolik jako Keňa. Neni divu: na rozloze téměř pětkrát větší, než je Československo, najdeme pobřeží tropic- - kého moř e s korálovými útesy, deštné jmem nás všech, jejích obyvatel, abychom nepřipustili zničení jejích přirodnich zdro j ů. Zdá se to neuvěřitelné, ale zásadní problémy jsou podobné na ce lém světě. V Evropě jako v Africe. Několik hodin cesty autem z Nairobi leží Nakuru, jezero ve východoafrické Velké pří kopové propadlině. Když jsem je poprvé viděl ze vzdálenosti dvaceti kilometrů z okraje kráteru jedné sopky, měl jsem dojem, že je celá hladina posypána růžovým práškem či r ů žovými květy. Když jsme přijel i bliž, přesvědčili jsme se, že to jsou obrovská hejna rů žových plameňáků. Na dva milióny jedinců, ř ikali strážci národního parku. přitom se národni park Nakuru octl ve vážném nebezpečí : jezero je od počátku sedmdesátých let hrozivě znečiš ťováno městskými a průmyslovýmí odpady z nedalekého města Nakuru. V Africe problém tak příznačný pro poměry v Evropě! Keňa nemá dost prostředků a "bohatší" svět pomáhá. Po -. má haly i školni děti v některých evropských státech : shroma ž ďovaly peněžní prostředky, aby mohla být vykoupena půda a národni park rozšiřen. Národni park Nakuru, v kterém vybudovaly keň ské kluby mladých ochránců přírody svoji noclehárnu pro návštěvy keňských chlapců a děvčat. Ochrana přírody je záležitostí mezinárodní - je jenom jedna planeta Země. Hnutí keňských národních parků Setkání mladých ochránců při rody v keňském národním parku Tsavo se slo nimi sirotky, které odchovala žena strážce národního parku Občas zajede do klubu WCK pracovnlk ústředí na zajímavou besedu. Přiveze diapozitivy. fil my. knihy, ale také živá zvířata. 5ntmky \'VWF, EeK a autor a lákavý zážítek, al e je n ezb yt ně t ře ba u či t se znát místní přírod n í p ros t ř e di a také pro ně něco konkrétniho, prospěšné ho u d ěla t. Každá skupina (v jednom kl ubu je v průměru 40 členů ) plni své speciál ní úkoly, napřiklad: průzkum kv ě ten y v okoli, sestavení her b áře, zjiště n í, k jakým úcelům jsou volně rostoucí rostliny použivány mistnim obyvatelstvem (rostliny jedlé, léčivé at p.); výstavba klubového rybníčku, který zkrášlí školni za hradu, stane se živou učebni p om ůckou v biologií a prodejem ryb poskytne i pe n ěžní příspěvek na práci pralesy, suché lesy a savany, jezera s milióny vodních p táků, zas něžené ve lehory a vyprahlé pouš tě. Málokterý africký stát přita hu je ochránce při r o dy tolik jako K e ňa. A to nepů s obi jen proslulé k e ň ské národní parky. Hlavní m ěst o státu, přímo na rovn íku položené Na irobi, se stalo sídlem meziná rodní org anizace UNEP - Programu Spojených ná r odů v obl asti p éče o život ni prostředi. Organizace známé svým heslem "Only One Ea rth" - "Jenom jedna Země". Ano, je jedna jediná a jedine čná naše planeta Země a musí být společným zá - se šiři do sousedních rozvojových zemi - Zambie, Ugandy, Ta nzánie i dalších. Můj p říte l Nathaniel Arap Chumo mi nedávn o poslal odznak orga nizace WCK s obrázkem komby (obr.. 2). "Bude tě zají mat," napsal, " že náš od. znak je vyr áběn v Čes kosl ovensku v Jablonci nad Nisou." A t ak jsem si pomyslel, že by se tř e ba i u nás našl y cesty, jak pomoci hnutí na poznáváni a ochranu p ř ír o d y mezi chlapci a d ěv čaty v mladých nezá vislých afrických státech. JAN (:E Ř OVSK Ý 15

22 PI_O_N_ý_RS_K_Y ~ I~-O-M-A-~-S-, ~ SPRÁVNÝM SMĚREM K oslavě Měsíce přátelství Většina starších pionýrů už splnila všechny podminky Plamenů a Cest a na jejich krojich můžete vidět pěkné kulaté odznaky, které oznamuji, že maji splněn i některý zájmový odznak. Někteři dokonce nosi na pravém ru kávu kroje plátěný odznáček a ten je zvlášť cenný, protože znamená, že jeho nositel splnil podminky odznaku odbornosti. Možná že je mezi vámi některý chlapec či děvče, kteří už získali odznak Znalec mezínárodního pionýrského hnutí. Ten by měl být hlavní osobou při přípravě Měsíce československo-sovět ského přátelství. V době, kdy odznak plníl, musel se hodně dovědět o sovětském Komsomolu a Pionýrské organizaci V. 1. Lenina, musel mimo jiné sestavit a předložit album nebo sborniček památek na počátky a rozvoj mezinárodniho pionýrského hnuti, sbirku předmětů (nálepek, odznaků, fotografii, pohlednic) získa ných dopisováním nebo výměnou na mezinárodnich táborech od pionýrů z jiných organizací. Požádejte jej. aby využil nejen své zkušenosti, ale také sbírky, které si dělá. Určitě se mezi nimi najde sbírka třeba odznáčků nebo pohlednic ze Sovětského svazu. Nad nimi si pak všichni pohovořte o tom, co o pionýrské organizaci, městech, závodech, hospodářství, přírodě Sovětského svazu vite. Uvidite, že to bude beseda nesmírně zajimavá a poučná. Vy ostatni můžete také přinést 'své památky třeba na pobyt v SSSR, ať už vaše vlastní nebo památky vašich rodičů, kamarádů, přátel. Ale v tom případě byste na besedu měli pozvat právě ty, kteří tyto sbirky vlastni. Taková beseda o tom, co se jim v Sovětském svazu líbilo, co zajimavého zažili, jak se jim cestovalo, je určitě lepši než sebedokonalejší přednáška. Helena Škodová MINIREPORTÁŽE NAŠiCH ' DOPISOVATELŮ Tábor na Svratce V půvabném prostředí Českomoravské vysočiny na řece Svratce byl pěkně umistěn ujčovský pionýrský tábor. Letošní prázdniny tam trávili pionýři skupiny Antonina Štourače z Bystřice nad Pernštejnem - a jejich program, jako ostatně program většiny pionýrských táborů, byl opravdu bohatý. Noční pochody, stezky odvahy střidaly orientační závody, večerní táboráky a besedy. Jedna z besed byla věnována výročí úmrtí muže, jehož jméno skupina nese, poslance KSČ Antonína Štourače. Jeho statečný ž.ivot, věnovaný boji za práva pracujících, skončil na nacistickém popravišti 10. srpna U pa mátníku Antonína Štourače pod zříceninou hradu Zubštejna skládají pionýři okresu kaž - doročně svůj pionýrský slib. -MK- výstavbě tábora, drželí denni i nočni hlidky, služby v kuchyni a při večerním rozkaze hodnotili celý den a plánovali činnost na ten dal Ši. Přesto, že jim počasí moc nepřálo, užili si na táboře hodně. Putovali po okoli, plnili branné i turistické prvky, uspořádali pionýrskou olympiádu a pouť. učili se zacházet s busolou a mapou, poznávat květiny, stromy i lesní zvěř. Vladímír Bělohlávek Pionýrští dopisovatelé hlásí Jaroslav Pitule. Klatovy - TJ Start Luby uspořádala výlet Netradičně na Hejně pro děti i dospělé. Pochod byl připraven, ale pořadatelé s obavami hleděli k obloze, kde se kupily černé mraky. Přesto, že skutečně při šel déšť, výlet byl bohatě navštíven. Přišlo 350 dětí a na čtyři stovky dospělých. Na cestě Pohádkovým lesem se děti setkaly s pohádkovými bytostmi: Ježibabou, vodnikem Česil kem, princem Bajajou. Navic hledaly poklad kapitána Flinta. Na cestě nechyběly ani testy o znalostech turistiky; -Pe.tr Hanuška. dopisovatel Č Olomouc-Holice - Tělo cvična plná šumu, rozjařených tváři a napěti před utkánim, tak by se dal charakterizovat turnaj divek naši školy ve vybíjené. Své ka marádky přišli povzbudit i chlapci ze všech třid. Děvčata sváděla urputné boje. Chvíli se vitězstvi přiklánělo na jednu stranu, chvíli na druhou. Nejvyrovnanější kolektiv měla 8. B, která také nakonec zaslouženě s převahou zvítězila ziskem 4 bodů. 2. až 4. místo obsadily stejným počtem bodů dívky z 9., 8. A a 6. třidy. Bez jediného bodu skončila soutěž pro děvčata ze 7. třidy., '1' Fotoreporter chva I pionýrskou skupinu Strážci rudé hvězdy z 13. ZDŠ v Kladně 2, která už tradičně pořádá pionýrský tábor v malebném údoli manětínské ho potoka. Letošni běh byl motivován 30. výročim PO, a proto veškerá činnost probíhala v duchu hesla "Žijme, učme se a pracujme pro socíalismus a mír". Pionýři se podileli na 16

23 , ŠKOLA VVNALEZCŮ Problém s křížem dal Kocourkovi př í ležítost k zajímavému výkladu. "Předložíl jsem v ám v mínulých dnech dva geometrické problémy, které patří do rodu podívuhodných her - hlavolamů. Mám jich tu pro vás přípra venu ještě celou řadu, jeden zajímavěj ší než d 1;uhý. Ale dřív, než se do nich pustíme, rád bych dodal na vysvětlenou několík slov. Každý hlavolam je vlastně v podstatě snadný úkol, který se však nedá řešít přímočaře, způsobem, jaký se nám nabízí př í prvním pohledu. Jistě jste si toho všimli při skládáni čtverce a šestiúhelníku - a zejména teď, kdy jste se pokoušeli sestavít. kříž. Náš mozek stále vedl naše ruce tak, aby přiklá daly jednu část ke druhé buď vodorovně, nebo ve svíslé líníi. Ale ať jsme obraceli trojúhelníky, čtyřúhelník a šest iúhelník, jak jsme chtěli, pořád z nich ne a ne složít hladký, pravidelný křiž. Teprve ten, kdo natočil základni tvar jiným směrem, než mu vnucovalo vlastní myšlení, našel klíč k správnému řešení. Tak je tomu u většiny hlavolamů - v každém je skryt nějaký háček, u každého musíme najít nezvyklou " cestu 'I k cíli. Jen málokdy dokážeme rozřešit ústředni problém hned na první pokus. Teprve když k němu přístoupime z neobvyklé strany, podaří se nám objevit správný klíč. Hlavolamy jsou tedy nejen pěknou zábavou, ale mají velký význam pro rozvoj našeho myšleni.' Nebojím se o nich říci, že jsou jakousí školou vynálezců. Mnoho vynálezů je totiž založeno na jednoduchém nápadu, který se vymyká. běžnému, ustálenému způsobu myšléní. A právě takový šťastný nápad vyžaduje větší na hlavolamů. Tento zvláštní druh her nás také nutí k soustavnému promýšlení problémů. Šťastný, objevný nápad také nepříchá zívá hned v první chvílí. Musíme studovat problém z různých stran, vytrvale se k němu vracet, nesmíme se vzdát po prvních nezdarech. Kdo si hraje s hla- -" vola my, pěstuje. v sobě kázeň, trpělivost a vytrvalost. Každý hlavolam je vlastně báječná hra - hra, při které nepotřebujete žádného společníka, ale kterou si může hrát so u časně třeba tisíc lidi. Jen ty nejprostší hlavolamy ztrácejí po prvním rozre sen, svo je kouzlo. K mnohým se můžete vrace't stále znovu, hledat další, v ýhodnější řešení. Kdo zná t a h la malá tajemství, nikdy se nenudí." Potom nám Kocourek demonstrova l vego (j CV ~ C) 15 C/Yn/ r~-----a svá slova na dvou příkladech. První byla záhada dámových kamenů. "Přínesl jsem si deset černých dámových kamenů. Dáma patří k nejstarším strategíckým hrám a s jejími kameny se dají hrát í všelíjaké jíné hry. Na jedné z ních teď poznáte základní princip hlavolamu - nekonvenční řešení. Rozestavím kameny do dvou řad, které tvoří dvě samostatné liníe a ' stýkají se v rohu v devadesátistupňovém úhlu. Vodorovná řada má, jak vídíte, pět kamenů (obr. 1), svíslá jen čtyři. A na vás je, abyste přesunulí jeden kámen. Po tomto přesunu musí být v obou řadách stejný počet kamenů - po pětí." Macek nás chvíli nechal přesunovat kameny sem a tam, ale úkol se zdál zcela neřešitelný. "To není vůbec možné," řekl jsem rozmrzele. "Nebo je v tom nějaká zra da:" "Žádná zrada - vaše myšlenky se točí v bludném kruhu. Ve skuteč 'nost í je řešeni velíce jednoduché. Přeneste ká m e n, který leží na p ravénfl k rají vodorovné řady, a položte jej na kámen ležící na levém koncí téže řady - a je pc' záhadě. " "Jak to?"dívím se. "To přece není. "Proč by nebylo?" p ř erušíl mě učitel. "Dodržel jsem přesně stanovená pravidla. Nebylo řečeno, že nesmějí být dva kameny na sobě. Vídělí jste každý kámen zvlášť a z toho jste sí odvodílí pro sebe závazné, avšak nesprávné pravídlo, že všechny kameny musí ležet v jedné rovíně.a snažili jste se najít řešen.í tam, kde. není vůbec možné. Ale teď jiný přiklad. Na čtvrtc.e mám pět rovných čar, dlouhých přesně patnáct centímetrů. Vedle nich leží deset dámových kamenů.. Rozmístěte čáry a kameny tak, aby na každé čáře ležely čtyř. í kameny. Pokuste se tuto sestavu nakreslit na papír." I tento hlavolam mi připadal na první pohled zcela neřešitelný. A přítom se dal snadno rozlousknout. Pokuste se o to i vy. Míloš ~ ~ "SIKEM UDĚLÁME Ro5r OOSTŘIŽENÝ PLECH o o o o o o o o o o o o o o o 17

24 ších, krysách a psech. Experímentoval a současně se učí I létat v balónu. Měl za ' sebou 160 experímentálních výškových letů, když v prosíncí 1924 vzlétl ve svém rekordním balónu. Jak pozdějí otevřeně příznal, rískoval, když vyhodíl všechny pytle s pískem a prázdné kyslíkové bomby. Zbavil se tak totiž zátěže potřebné pro řízení sestupu. Dosáhl sice výšky metrů, ale na zpátečni cestě musel z výšky 3000 m seskočit padákem. Balón klesal přil i š rychle. Ještě třikrát zkoušel Gray překonat vlastní úspěch, ale rekord neziskal. Dne 4. listopadu 1927 sice dosáhl výšky metrů (jiné prameny uváději ml. ale na riskantni pokus dopla. til životem. Na palubě měl dostatečnou zásobu kyslíku, vysilačku, teplý oděv. Přesto ztratil vědomí. Stačil v jednom jasném okamžiku zatáhnout za lano výpustného ventilu, ale než se balónový koš dotkl země, byl už 'odvážný kapitán mrtev. Ani posmrtně mu nemohl být přiznán rekord, protože podle regulí nesmí vzduchoplavec opustit před přistá ním gondo.lu a stejně plati, že se musi vrátit živ. Noviny ještě citovaly z deníku, do kterého Gray zaznamenal průběh svého letu, a belgický profesor August Piccard již uvažovalo uskutečněni nového útoku na nadoblačné výšky. Měl za sebou poměrně dobrou praxi sportovního pilota balónů a už v roce 1912 podnikl první výškový let. Byl fyzikem, a chtěl při výškových letech získat nové DOBYVATELE, ~ VYSEK Balón pomalu klesal, a když se jeho koš dotkl země, obal n a pln ě ný plynem zvolna splaskl. V koši mezi změtí zpřeházených přístrojů leželi bezvládně dva muži. Crosé-Spinelli a Sivel byli mrtví, Tissandier, který se před chvíli probral z hlubokého bezvědomí, se marně snažil probudít v nich známky života. Vraždil hluboký mráz, nedostatek kyslíku a nízký tlak. Barograf prokázal, že tři odvážlivci dosáhli rekordní výšky osmi kilometrů! Ani dalši pokus o dobytí výšek nedopadl lépe. Siiríng a Berson roku 1901 zaútočili na výšku metrů. Cíl splnili, ale jejich balón Prusko sestoupil neřizeným sestupem. Oba odvážni vzduchoplavci omdleli. Pouze jejich skvělá fyzická kondice a vdechováni kyslíku odvrátily přicházejici smrt. Po první světové válce zlákaly výšky amerického kapitána Hawthorna Graye. Připravoval se neobyčejně pečlivě. Možnosti pobytu v prostředí s nižším tlakem zkoumal na laboratorních my- & I štíhlý profesor Piccard musel vynaložit značnou námahu při vstupu úzkým průlezem do gondoly. Což teprve Kipfer, který musel stejný manévr provést ve výši kolem 4000 metrů! ~ Rekordní balón Rudé armády s názvelt' SSSR '( konečné fázi příprav na start 18

25 poznatky o kosmickém zářeni. Už v dřivějši době plánoval útoky na hlubiny oceánů v kulovité gondole, a když svůj zájem obrátil ke stratosféře, rozhodl se, že použije stejného nápadu. Ze skrovných prostředků univerzity nechal Piccard postavit ze slitiny hliniku a cínu dutou kouli o pr ů měru přes dva metry se stěnami o síle 3,5 mm, s osmi pozorovacími okénky a dvěma průlezy. Na speciální obrovitý balón už nezbývaly peníze. Nakonec žádosti profesora Piccarda vyhověl belgický národní fond vědeckých výzkumů, který financoval u augsburské firmy Riedinger stavbu balónu o objemu m'. Počátkem září 1930 byl balón připraven k letu. Na gondole byla počátečni pismena názvu vědeckého fondu, který nesl největši část nákladů. V noci na 14. záři 1930, kdy byl balón již takřka naplněn, se však v Augsburgu zvedl silný vítr a Píccard nařídil vypustit drahocenný vodík, aby neohrozil předčasně celý balón. Trprve o rok později, koncem dubna 1931, zahájili Piccard a jeho asistent ing. Paul Kipfer přípravy k novému letu. V noci z 26. na 27. květ na 1931 byl balón naplněn. Start byl stanoven na 5.30 ráno. Před východem slunce se však zvedl opět silný vítr, který shodil gondolu z jejího lůžka. Personá l letiště musel znovu gondolu usadit na p ů vo d ní místo. Piccard a K ipfer kont rolovali vědecké pří stro je a v okamžiku, kdy Kipf er zkouše l vys íl ačku, se.t o stalo... Pomocník če k ající na urč e ný signál pochopil zkoušku vysí la čky jako očekávané ' zna mení a u r č e ní muži gondolu odpoutali. Byly 2 hodiny a 57 mi nut. Balón F.N. R.S. se nepláno va ně vznesl! Piccard s Ki pferem urychleně u z avř e li vstupní otvor. Brzy však zji stili, že z gondoly un iká vzduch. P ř i jejím pádu se totiž poškodil přístroj pro měření kosmického záření, který měl svým krytem utěsňovat otvor v podlaze. Nakonec pomohla košile jako provizorní ucpávka a vazelína. Když se Piccard po zjištěni závady rozhodl přerušit let a zatáhl za lano vedouci k výpustnému ventilu, s děsem zjistil, že se lano zamotalo do hlavního nosného lanovi gondoly. Piccard a Kipfer zažili půlhodinu napětí. Teprve když sykot, varovně zvěstujici únik vzduchu, ustal, mohli si oddech nout. Na odpočinek však nezbýval čas. Dokonce ani na oslavu rekordu, přestože výškoměr ukazoval m! Kipfer a Piccard zahájili vědecké výzkumy. Nad nimi byla modrá obloha, pod nimi téměř 900 km' zemského povrchu. Sestup balónu a tím také život vzduchoplavců odkázaných na zásobu kysli ku závisel na západu slunce. Minuta za minutou pršela v napjatém očekáváni. výpustný ventil se stále nedal otevřít. V osm hodín večer měli vzduchoplavci zásobu kyslíku na pouhou hodinu. Před devátou sestoupili naštěsti už do 4020 m a Kipfer mohl otevřit výstupni otvor a vyšplhat se na obal gondoly, aby opravil zamotaná lana. Ve gondo- Ani transport gondoly po přistání na svahu alpského ledovce nebyl snadnou záležitostí Sivel, Groce-Spinelli a Tiss'andier v koši svého Zenitu la přistála na úpati ledovce Gross Gurl v Tyrolsku. O rok později, 18. srpna 1932, dosáhl Piccard s novým asistentem dr. Maxem Cosynsem další rekordni výšky m. V září 1933 vypustili v SSSR obrovský balón Rudé armády pojmenovaný SSSR, který s posádkou Prokofjev, Birnbaum, Godunov dosáhl výšky metrů. Avšak už vzlétl z akronského letiště v Oh iu dalši stratosférický balón s poručík e m Settlem a majorem Fordneyem. Balón nazvaný Century of Progress dosáhl výšky m. Brzy nato následovala i sovětská odpověď. Odvážná trojice Fedosejenko, Vasenko (konstruktér balónu) a Usyskin dosáhla v balónu Osoaviachim výšky metrů. Při sestupu však stoupla rychlost klesání, gondola se odtrhla od balónu a v jejích troskách odvážní vzduchoplavci zahynuli. VYšetřujicí komise později zjistila, že se nejprve roztrhl obal balónu, který zpočátku sloužil jako padák a poskytoval posádce naději, ale pak se odtrhla gondola. Následovaly další rekordní lety. Trojice Kepner, Stevens a Anderson dosáhla v balónu Explorer výšky m. Při návratu se však v obalu objevila trhlina a balón z ačal klesat pří liš rychle. V 6000 metrech se posádka pokusila uvést v činnost velký padák, v 1500 metrech museli všichni opustit gondolu na svých osobních padácích. V okamžiku, kdy chtěl gondolu opustit poslední muž, A. W. Stevens, došlo k explozi a gondola se řitila k zemi. Teprve po nesmirném úsili se Stevensovt podařilo překonat odpor vzduchu a gondolu opustit. Anderson a Stevens se do stratosféry vydali společně ještě jednou, , kdy dosáhli výšky m. Balóny sloužily vědeckému výzkumu i po druhé světové válce. Byly používány pro výškové seskoky padákem (N. Pianstanida v roce 1966 seskočil z výšky ml. pro zkoušky kosmické techniky (244 m vysoký balón o obsahu m' určený ke zkouškám návratu raketové sondy z Marsu dosáhl výšky ml. Držiteli oficiálního balónového rekordu m jsou M. D. Ross a V. E. Prather z USA, kteří rekord ziskali nad Mexickým zálivem. To už ale žezlo králů výšek převzali piloti experimentálních letounů. Dne vzlétl na oběžnou dráhu první kosmonaut Jurij Gagarin a vzdálil se při svém letu od zemského povrchu na 327 km. Zahájil t ak éru, v niž nové výškové rekordy p a tří dobyvat e lům kosmu. KAT 1 9

26 MŮJ KONíČEK = MOJE ZÁLIBA Bydlení pro psa, nikoli pod psa Velmi podstatný vliv na chováni a vý lioj psa má prostředi, kde vyrostl jako štěně i kde žije jako dospělý. A s tim samozřejmě souvisí spousta problémů pro chovatele. Kdo chce m ít milého, ovladatelného a spolehlivého psa, musí mu zajistit přijate l né živo t ní p odmínky. Obyvatelé měst si neradi uvědomuji, že pro n ě je volba p sa velmi zúžená - na psa některého ' menši ho společenského plemene, nej r adě ji tzv. pokojového psa (pudla, pekingského psika, pinče, čivavá apod.). Pouze ve výj i meč ných připadech, např. bydlí-ii ve vhodném domě s vlastn i zahradou, mohou si vybírat i z náročnějších plemen. Na venkov ě, kde mají chovatelé daleko větší možnosti, zase vídáme psy nečistokrevné, a pokud se tam najde ušlechtilý pes, bývá ustájen s tejně jako ostatní - trvale uvázán u boudy. Svobody má ještě méně než psi městští. Cilem tohoto článku je ukázat, jak by se váš pes měl mít, aby se opravdu měl. V bytě je předevšim třeba vymezit jeho nedotknutelné místo, aby nebyl odevšad vyháněn. Pelíšek ze staré deky nebo rohože má být na dřevěné podložce. Mladým štěňatům ho pro první týdny podložime igelitem. M isku se stále čerstvou vodou stavíme raději někam na d laždičky, ovšem také na stálé místo, aby pes bezpečně věděl, kde ji najde. Jídelní misku stavíme vedle, a le po vypráz d nění ji umyjeme a uklidime. Neponecháváme jídlo v misce trvale, štěně se u čí loudat se s jídlem. Pes má mít neje n své lože, ale i výběr hraček (gumová zv iřátka, m íček atd.). aby se měl v době nepřitomnosti majitele čím zab avit a nepoškozoval z dlouhé chvile zaří ze ní b ytu. Všechny psí potřeby pravidelně čisti me a dezinfikujeme. V bytě bývá potíž s fenkami, které 1/ době hárání znečiš ťuji podlahu i zařízení krví, která odkapává z vulvy. Proto jí na doma oblékáme kalhotky, které se snadno ušijí ze zbytků látek a po použití zahodí (obr. 1.). Ven je samozřejmě nenosí. Máte-Ii k dispozici aspoň malý pozemek, můžete psovi zbudovat vlastni střechu nad hlavou. Počí t ejte však s tim, že do boudy lze trvale umistit jen psa středniho nebo velkého plemene, který je dostatečně odolný proti nepohodě, tedy psy plemen pracovnich, mysliveckých a služebnich. Vhodné misto pro boudu by mělo mít c;:lostatek slunce, ale i stín, a hlavně by mělo být ch.. áněno. před p ř evládajícími větry. Nejlepší je, můžete - Ii kolem boudy oplotit výběh. Pro středně velkého psa to má být ne j méně 10 m '. Zde necháv á me psa bez obojku. Obojek je totiž někdy př i činou uškrcení psa, ať j iž uvázaného nebo volně pobíhajicího, který se o něj může zachyti\ při vyskakováni na plot, na strom apod. Bouda má být obdélnikového půdo rysu, rozdělená na dvě části. menši předsíň a větši kotec. Vstup do kótce má mit asi 10 cm vysoký práh, aby si pes nevytahoval podestýlku - rohož, ňearomatické seno nebo dřevitou vlnu. Střecha, nejlépe mirně skloněná dozadu, se odklápí, aby se vnitřek boudy snáze čistil a dezinfikoval. Boudu čistí me jednou týdně, a to tak, že vyměnime podestýlku a boudu vymyjeme horkým mýdlovým roztokem nebo sodou. Neškodí boudů vystřikat arpalitem nebo pod podestýlku nasypat v rst v u insek t i ~ cidu, abychom psa uchránili před b le chami. Nejvhodnějšim materiálem na stavbu boudy je dřevo. zděné a přiliš r ozmě rn é stavby nejsou vhodné, protože jsou chladné a v zimě je pes svým tělem nedokáže vyhřát. Z děné bývaji i vlhké. Prkna při stavbě spojujeme do drážek, nebo sp áry přebijem e lišt ami. N ejlepši jsou p ro izolaci d vojité s t ěn y ; me- Proč se pěstuje rakytnlk? V posledních letech se v SSSR začalo rozvíjet průmyslové pěstování trnítého keře rakytníku řešetlákovitého. V rámci lesního hospodářství ovšem rakytník neovlivní produkci dřeva, hodí se však pro využítí ploch, kde dřeviny s vysokou produkci nikdy neporostou. Jeho oranžově červené bobule, dozrávající v srpnu a v záři, mají vysoký obsah vitamínu C a jiných cenných látek a využívají se v potravinářském p rům yslu i ve výro bě léčiv. Zatím jsou p řipraveny bioekologické podklady pro pěstování tohoto keře na ploše 760 hektarů. Na výzkumu se podílelí pracovnici lesníckých i zemědě lských výzkumných ústavů. Ti druzi vyšlechtili dokonce 110VOU odrůdu rakytníku, nazvanou případně Vitaminnaja. Její průměrný výnos je 13 až 27 kg bobuli s obsahem 5 až 8 % olejů, téměř 5 % cukrů, 1,6 % kyselín, hlavn ě však se ceni vyšší obsah karotenu a vitamínu C. Průmě rný obsah je 3,7 mg karotenu a 12 mg vitamínu C. -ja-... ~ o KAPSA ~ PRO Vt.O.z:ENI vaty Kalhotek si můžete z různých zbytků ušít více. neboť nestojr za to je prát 1) Psí bouda se závětřím 2) Psí bouda s pultovou s t říš kou 3) Psí bouda podle Baitlera 3 I ~.. ~ ss oso ~, v... " 1.1. M 1 II To( ~( ll. " ~..t -. f.f 1, li 20

27 zera se vyplní vhodnym ízolačním materíálem, např. polystyrénem, skelnou vatou apod. Organicky materiál (plevy, mech apod.) není vhodny protože se stává útočištěm cizopasníků. Pří velkych mrazech zlepšíme ízolací obložen ím boudy rohožemi nebo balíky slámy a vchod do kotce chráníme závěsem. Nejbližší okolí boudy má byt z nepropustného omyvatelného materiálu, aby se snáze udržela čístota a byla možnost dezinfekce. Ostatní plocha vyběhu by měla mít štěrkové podloží pro snadné vsakování. Do vyběhu patří i dřevěná lehátka, která musí byt udržována v čistotě, a není-ii část vyběhu přirozeně zastíněna, i přístřešek. Každy den se z vyběhu musí odstranit vykaly (pokud psa denně nebereme na procházku, takže svůj vyběh neznečišťuje) a může me i splachovat moč proudem vody z hadice. Vykaly psa hluboko zakopeme nebo pá líme. Sledujeme, zda v nich nejsou cizopasníci, např. články tasemníce, škrkavky nebo roupi. Př i podezření zašleme vzorek na vyšetření nejbližšímu veterinárnímu zařízení. Vyběh musí byt oplocen do takové vyše, aby jej pes nemohl přeskočit. Mnohá plemena dobře hrabou, a proto pletivo buď podezdíme, nebo zapustíme asi cm do země. Dbáme, aby těsně kolem vyběhu psa neběhalo různé domácí zv í řectvo, a trávu z travnatého vyběhu nikdy nezkrmujeme. Tak j e tedy o vašeho psa postaráno. Má kam s ložit h lavu, je i na čerstvém vzduchu, má stále čerstvou vodu i pra v idelné krmení, tak co mu schází? Ještě pravidelná proch ázka, a hlavně vaše společnost a přátelství. Psa si přece pořizujeme proto, abychom se mohlí těšit z jeho bystrosti, učenlivost i, oddanosti a lásky. Ing. Josef Duben Jak se dříve vzduchova/o Obyčejně každá úvodní stať jakéhokolív oboru začíná: "Již staří Římané..." V zájmu pravdy však musíme říci, že j íž staří Číňané a Korejci chovali pro okrasu a pro svou potěchu akvarijni rybky. Díky příznívému podnebí a také díky vyběru druhů - šlo převážně o zušlechtěné formy karasů - je mohlí chovat převážně ve venkovních otevře nych bazénech. Do Evropy se dostala J11óda chovat rybky teprve s rozvíjením námořního obchodu v 17. století právě z vychodní Asíe. Přepychová akváría se stala ozdobou evropskych interiérů. Ovšem přepycho vá jen na pohled. Měla dokládat bohatství a společenskou znamenítost majitele, mene už vyhovovala rybám. Ozdobné nádrže byly nevhodné a pro ryby byly spíš těsnou vězeňskou kobkou. Je kupodívu, že v nichž přesto ně které rybky dost dlouho vydržely. Koncem 18. století vědci prokázali, že i ryby dychají kyslík, stejně jako člověk. A také že vodu zásobují kyslíkem jednak vodní rostlíny a jednak přirozené čeření "hladíny. Tyto poznatky se pak začaly výužívat i při zařízování nádrží pro akvaríjní ryby. K dokonalostí odpovídající tehdejší době přívedli akvarísté okysličování vody umělym vodotryskem a později i modernější vzduchová ni. Podívejte se, jaká zařízení nabízel katalog akvarístíckych potřeb na přelomu 19. a 20. století. Funkcí umělého vodotrysku na obr. 1. zajišťovalo jednoduché zařízeni. Pod nádržkou byly dvě nádoby tvarem podezřele přípomínající přesypací hodiny. Z horní nádoby plněné přeronem vodou ž akvária tekla voda trubkou do spodní nádoby. Vznikal tak potřebny tlak, ktery stačil k vytlačení vody nahoru k vodotrysku. Když se horní nádoba vyprázdnila, bylo nutné nádoby obrátit - přesně jako přesypací hodiny. Modernější zařízení vidíte na obrázku druhém. Jeho príncípu se užívá dodnes. Tlaková nádoba měla redukční ventíl, ktery řídíl tlak vzduchu proudícího hadičkou do vzduchovacího dřívka. To bylo uloženo v písku na dně nádrže. Vzduch ovací dřívko bylo nejčastěji z lípového nebo topolového dřeva, ale používalo se í dřevěné uhli. Tlakovou nádobu bylo ovšem nutné así dvakrát denně napumpovat na 4 až 6 atmosfér. Dnes se ke vzuchování používají malé elektromotorky a místo dřívek slouží vzduchovací kamének z řídkého pískovce nebo (což je lepší) z umělé pemzy. Naše akváría ovšem postrádají ozdobné stojany a půvabné krucánky, dávají však tím víc vyniknout půvabu vodních rostlin a exotickych rybek. Ale obchod je obchod, a tak se stále ještě nabízejí všelijaké "ozdoby", které by se věru répe hodí ly do secesních nádrží než do moderniho akváría, například vzduchovací kanóny, vraky, stylizované otevírací škeble nebo fígurky potápěčů. Rozumny akvarísta však vždy dá přednost jednoduchému vzduchovacímu kamén ku. -dn- 21

28 (Dokončení 4. rozhovoru - s plukovníkem ve výslužbě Richardem Stonem),,Á. náš pan reportér je tady! Jak jste se včera pobavil, pane Colemane?" "Dbal jsem vašich rad, pane plukovniku! Kůň byl klidný, voda osvěžující a slečna Lilían okouzlující. A k' tomu ten váš texaský vzduch! Skvěle jsem si odpočinul ' A vy? Můžeme pokračovat ve vzpomínkách na pana Colta?" Samuelova pi'štolka Exkluzívní rozhovory reportéra listu Nová kronika pana Freda Cole mana, věnované slavnému občanovi Unie SAMUELU COL TO VI, vynálezci revolveru blahé paměti "Samozřejmě! Jděme tedy k věci, příteli! Na mexické hranici je horko. A tehdy sí Zachary Taylor znovu vzpomíná na Colta, Má v tom prsty - jak jinak! - náš přítel Sam Walker. Generál zná Coltovy revolverové pušky, zná i jeho revolvery, které mají mnozí důstojníci i vojáci. Zejména naši známí rangeři, kteří jsou tady v'e službě, Zachary proto posílá Walkera do Washingtonu, aby tam projednal objednávku na tolik potřebné armádní revo'lvery s tím, že to.budou colty. Hned v lednu 1847 byla schválena objednávka na tisíc kusů a v listopadu téhož roku na dalších ti sic. Pro Samuela Colta to býla lákavá příležitost. Nejen obchodní, ale i propagační - to si můžeme mezi čtyřma očima přiznat, pane Colemane, V té době už jsem v té věci tak trochu jel, a tak vám to mohu říci, Obchodník Colt tedy neměl fabriku, ale měl objednávku, Řešení pochopitelně našel Spojil se ' s mladým Elim Whitneyem, který po otci vedl moderní zbrojní závod ve Whitneywille u města New Haven, Tady se vyráběly zbraně průmyslovým způsobem na principu standardní výroby toho ještě, celou další spoustu nápi _sů s vyměnitelnými díly, Nebylo tedy a značek, obtížné zahájit urychleně výrobu Coltova Víte,, příteli, dneska už si sotva kdo armádního revolveru vzor 1847, Byla dovede představit, jak složité bylo na to šestiranná zbraň, už s nabíjecí pákou bíjení víceranných revolverů - i když pod hlavní. Z obchodních důvodů dal zavedením zápalek se zbraně zjednodušily, Colt zbraně vyráběné u Whitneye značit, Tedy jejich zámky, Odpadla složitá na vrcholu hlavně nápisem Address křesadlová soustava, místo pánvičky Sam'l Colt, New York City, Ostatně, pane Colemane, mám doma jak p(;ltersonský Texas, tak i whitneywillskou dostaly zbraně komínek, na který se nasadila zápalka, Jednoduchý kohout pak měl jen vyhloubení, aby střelec náho čtyřiačtyřicítku, Vidíte? Texas dou nebyl poraněn střepinami z roztrže je pětiranný, má ráži třícet čtyři, zaskakovací né roznětky, spoušť, osmihrannou hlaveň. Podívejte se, tady je ten malý zázrak a rovné nežlábkované válce s rytinou, ze začátku devatenáctého století! Čert Ten můj má vyryto přepadení dostavníku ví, kdo to vlastně vynašel! Mluví se Indiány, Zatímco čtyřiačtyřicítka má o kdekom, ale já souhlasím s tím, že rytinu boje Indiánů s dragouny a kromě čepičkovou zápalku vynalezl Američan Colt vz, 1848 (Whitney-Hartford) -:- a to kapitán Joshua Shaw z Filadelfíe! Nechal si ji patentovat roku Jeho první zápalky byly ze železného plechu, pak použil cínový, ale nakonec se jako nejvhodnější ukázala měď, V čepičce je třaskavina"': obvykle třaskavá rtuť, Při úderu kohoutku na čepičku se třaskavina vznítí, plamen prošlehne komínkem do nábojové komory a vznítí prachovou náplň, Žádné patálie s prachem na pánvičce, s křesacím kamínkem a celým tím klumprcajkem křesadlových zámků! Však se tenkrát spousta zbraní na honem předělávala na ten nový vynález, Nebylo to ani tak obtižné. Mechanísmus zámku zůstal v podstatě tentýž, jen se vyměnil kohout za nový, kladívkový, a namísto ocílky s pánvičkou se nasadil komínek, nebo jak se taky říká, píston, Tohle všechno začalo na počátku devatenáctého stoleti. Chápete to, mladíku, a už roku 1836 si Colt nechává patentovat revolver. Samozřejmě, i jiní měli své zbraně na podobném principu, ale jim, jak se zdá, udělal čáru přes rozpočet, To, s čím se oni babrali, vzal pořádně do ruky a udělal z toho správný obchod, protože začal s průmyslovou výrobou svých,hříbať, tedy revolverů, Já sám jsem se s Coltem setkal v té době, kdy pro nás vyráběl revolvery u mladého Whitneye, Leccos jsem už o něm věděl od kamaráda kapitána Walkera, jak jsem v'ám povídal Ale i tak na mne udělal pan Colt skvělý dojem, Statný, čilý chlapik s pronikavýma očima, elegantní, dobrý obchodník a organizátor, Svědčí o tom i to, že po krachu patersonského závodu se nezlomen pustil do jíné práce," "Ano, pane plukovníku, Slyšel jsem, že dělal například pokusy s podmořskou minou, která měla sloužit k obraně přístavů, Hodně se o tom tehdy psalo v novinách a Kongres měl Coltovi poskytnout přes dvacet tisíc dolarů! Colt také poznal i výhody telegrafu a stal se jeho průkopníkem. To jen tak na okraj,.," "No vidíte, Colemane, že taky něco znáte, Takže u toho mladýho Whitneye tehdá Colt řádně okoukl nové způsoby strojní výroby, zejména ze standardních kusů s vyměnitelnými díly, Věděl dobře, proč to dělá: Z jeho slov jsem pochopíl, že se hodlá osamostatnit a chce za ložit vlas1[lí továrnu, A to se taky stalo hned rok nato - roku 1848 se udělal pro sebe v Hartfordu a získal jednoho z ' nejschopnějších mechaniků celé Nové Anglie, jistého Elischu K. Roota. A téhle dvojici se začalo vbrzku dařit. Zatímco Roota se staralo výrobu a vývoj zbraní, Colt je zase dokázal dobře propagovat a prodávat. Zkrátka,,Samuelovy píšťalky' - jak je nazval ten starý námořník, co jste mi o něm vyprávěl, vbrzku znali nejen v Nové Anglii, ale pomalu po celém světě, Víte, já od toho tažení do Texasu zů- 22

29 Colt vz (Peacemaker, Frontier) stal v armádě a dotáhl to až na plukovnika. Teď tady, na své farmě, občas odpočivám - i když mi jinak, zaplať pánbů, zdraví sluuží. Jak jste 'viděl, mám tu pěknou sbírku zbraní a jsou v ní především ty - hehehe -,Samuelovy píšťalky'. Nebo spíš,hříbata? Stejně je to legrační. hříčka se jm~llem a názvem zbraně, viďte? No', nedivte se tedy, že toho o coltech tolik vím. Snad po celý život jsem měl jeden nebo dva Coltovy revolvery za opaskem. Jsou to dobré a spolehlivé zbraně, i když někdy firma doslova zaspala dobu. Například tehdy, když už se začaly vyrábět kovové náboje. Bylo to někdy v polovině devatenáctého stoleti, kdy k tomu situace uzrála. A Colt pořád ještě vyráběl zápalkové - tedy perkusní revolvery, zatimco Evropa přesedlávala už na Lefaucheuxovy kovové náboje s hřebičk o vým zapalováním. A ve Státech zase Colta předběh l a i jeho konkurenční Úrma Smith a Wesson. Tihle dva dokonce s k o neč nou platností,zabili' zápalkové revolvery, když koupili od mladého vynálezce Rollina A. Whitea jeho patent z 3. dubna Ten je pro dějiny revolveru málem tak významný jako Coltův patent. A teď si ~ představte tu tragédii, příteli!" "Tuším už, pane plukovníku, kam asi míříte. " "Správně, mladíku, přímo do černého! Ten mladý White byl z Hartfordu a sestrojil taky revolver, ale mizerný, nepoužitelný. Jenže jeho nábojové komory procházely celým válcem, a umožňovaly tedy nabíjení zezadu pomocí kovových nábojů! A kam se tedy nejdřív se svým vynálezem obrátil... - no, kdo měl v Hartfordu fabriku?" "Myslím, že mě jen zbytečně zkoušíte, pane plukovníku! Colt tam sídlil." "Vidíte, a ten prý nechtělo takových novotách ani slyšet, a tak toho snaživého mladíka vyhodil! Spokojil se zřejmě s nábojem, který jeho továrna vyráběla někdy od roku Tvořila ho papirová dutinka napuštěná dusičnanem draselným, v níž byla prachová náplň a sou časně uložena i střela. Při výstřelu dutinka samozřejmě shořela, ale navíc byla zase nepromokavá, zato se v ní často uvolňovala střela. Tenhle náboj ' sice zlepšil a zrychlil nabijení, a tédy Colt vz (Navy) i střelbu z coltů, Whíteův kovový ovšem nepředčil. White se zprvu vykašlal na zbrojní výrobu a zkusi l štěstí se šicími stroji a motorovými vozy, kde se moc dobře uplatnil. Jenže se o něm dověděl Daniel B. Wesson, který také vynalézal kovové náboje, když do Washingtonu posl.al žádost o patent a ta mu byla vrácena, že už je takový náboj patentován. A zanedlouho byl obchod úspěšně uzav ř en. Úsp ě ch nových smith-wessonů př iměl pak Co lta i další výrobce k tomu, aby své perkusní zbraně honem p ř edělávalí na nové náboje. Sta lo se tak v době, ' kdy Samuel Colt pomalu dožival svůj nepř i liš dlouhý, ale o to úspěšnější život. Narodil se 19. července 1814 a zemřel už 10. ledna 1862, dožil se tedy sla bých čtyřiceti osmi let. Ale snad to bylo v pořádku. Víte, já mám takový dojem, že tenhle člověk, který měl vždycky takový obchodní a podnikatelský smysl, tenkrát nějak selhal. S tím mladým Whitem zejména. A tak mě kolikrát napadlo, jak by to s Celltovou firmou dopadlo, kdyby právě v té době zrodu kovového náboje ' nezemřel. Ještě hezkou řádku po jeho smrti se u jeho fírmy vyráběly jen zápalkové revolvery upravené pro kovové náboje a tep'f've v sedmdesátých letech přícházejí do prodeje. nové typy. Ale úspěšné! Je mezi nimi í proslavený Mírotvorce (Peacemaker), správněji Colt Single Action Army Revolver, jehož původní název byl New Model Army Metallic Cartridge Revolving Pistol. Ano, tak složitě pokřtili u Colta onu proslavenou pětačtyřicítku, nejrozslrenejsl zbraň kovbojů, zlatokopů, farmářů, lovců, lupičů a šerifů! Škoda, že jsem se tohoto coltu dočkal až ve věku tak požehnaném. Se šedesátkou a nějakým rokem na krku už si člověk moc vesele neskáče ani s tímhle,hříbětem'. Ale i tenhle Hraničářský vzor (Frontier Modell. jak se mu někdy říka l o, pochopitelně mám a nějakou tu ránu jsem z něho vypálil. Vidíte, tamhle je dokonce páreček těch,hříbať - přepychové kousky s pažbami zdobenýmí perleti, pěkné rytinky jsou na nich. Zkrátka, parádní kousky!". "Jste výborný vyprávěč, pane plukovníku. Život Dicka Stonea, tedy váš vlastní život, je 'opravdu v mnohém spojen s historií Coltových revolverů..." "Jako život mnoha Američanů, kteří dobývali Západ. Potřebovali jsme dobré zbraně a Samuel Colt nám je dovedl dát v pravý čas. Jeho ',píšťalky' nám zkrátka dovedly zahrát tu správnou notu a ve správnou chvíli, pane Colemane! A teď už promiňte starému člověku, odcházím na svou verandu. Děkuji vám za návštěvu, a jestli opravdu něco napíšete do těch vašich novin, pošlete mí výtisk, ano?" "Rád, pane plukovníku! Byl jste opravdu velice laskav. Přeji vám dobré zdravi a hezkých pár let života! Na shledanou, plukovníku!" Křesadlový' zámek stol): Úderem kře sadla K o ocílku O vznikne jiskra. Ocílka sou č as ně tvoří vičko pánvičky P se zápalným pr.achem a při nárazu křesadla odskočí dop. ředu'. Zpruha Z tlačí na ořech R a přenáší tak pohyb na kohout Kh. Zářezy V I a V 2 stav ě jí kohout ve, dvqu polohách. 5. rozhovor - s Bleskovým P'ete Tutlem. neuskutečněn pro mimořádné. okolnosti. Náš reportér pan Fred Coleman nám s lítostí oznámil', že známý pistolník pan Bleskový Pete alias Pete Tutle náhle ze- 23

30 mřel 24. června t. r., když si předtim vyměnil několik nevybíravých slovnich hříček s neméně slavným pistolnikem Boudou Stanleyem a poté následovala výměna střel. Kulky pana Boudy Stanleye byly bohužel vystřeleny rychleji a přesněji. Nemůžeme proto přinést plánovaný rozhovor s panem Bleskovým Petem, který patřil ke zkušeným uživatelům Coltových revolverů už od dob tažení na Západ, které začalo nále- Zápalkový (perkusníl zámek (19. stoll má podstatně jednodušší konstrukci i funkci : Na komínek (pistůn) P provrtaný kanálkem se nasadí ée pičkovitá zápalka Z s náplní třaskaviny. Kohout Kh má vyhloubeni, které chrání střelce před střepinami zápalky. Při úderu koho,utu se vznití třas kavá náplň zápalky a plamen prošlehne komínkem k prachové náloži. (Podle knihy J. Lugse Ruční palné zbraně zem zlata u známé Sutterovy pevnosti v roce Bylo by jistě zajímavé zaznamenat vzpomínky jednoho z vynikajicich střelců našeho Západu o praktickém využíváni coltů v obdobi padesátých až sedmdesátých let našeho stolp.ti. Bohužel, náš reportér se pro nepředvidatelné p 'řekážky zdržel na cestě asi o dvě hodiny a to stačilo k tomu, aby došlo k neplánovanému setkáni obou střelců v salónu U skákavého mustanga. Snadbyl pan Bleskový Pete unaven čekánim na našeho ' reportéra, nebo zmožen výbornou pálenkou hostinského, při pad. ně i věkem, ale skutečností zůstává, že přichodu našeho pana Freda Colemana se už živ nedočkal. Abychom předešli četným dotazům našich čtenářů, jež by jistě vzápěti následovaly, sdělujeme, že nelze uskutečnit na daný námět rozhovor s panem Boudou Stanleyem, a to z toho prostého důvodu, že střílí zásadně z revolverů značky Smith and Wesson, kteréžto firmě nehodláme dělat reklam.u, neboť jsme vázáni dlouholetou tradicí k firmě již zesnulého pana Samuela Colta. V úctě redakce listu Nová kronika Pozn. red.: Šestiranná Coltova p ě ta č tyřicítka z roku 1873, nejoblíbenější a nejrozšíře'nější americká zbraň. se vyráběla až asi do roku 1950! Měla různě dlouhé hlavně a byla upravována i na různé druhy nábojů. 24 Už řadu let se prý jedna plachetnice za,doprovodu hudby Richarda Wagnera toulá po světových mořích. Legenda vypráví, že za velké bouře se jistý Holanďan dostal při plavbě k mysu Dobré naděje do nebezpečí. Posádka se modlila a v temnotách nad rozbouřeným živlem se prý zjevilo velké světlo, námořníci vykřikli, že to je nepochybně anděl Páně, ale nedůvěřivý Holanďan vzal pistoli a po přízraku vystřel i l. Kulka se však vrátila a zasáhla ho do ruky. Od té doby se loď plaví bouřemi v rachotu vln a skučení vichřice, do níž zaznívá nářek a někdy i strašlivý smích věčného zatracence...

31 Představ te si, že takové vyprávění posloucháte v m a lé pří s tav ní h os půd ce, venku se čerti žení, déšť bubnuje do oken a vlny s ohlušujícím rachotem na rážejí do kamenných hrází. Možná pro tu chvilku mrazení v zádech si ho naši pradědové vymysleli. Pověst o bludném H o lanďanovi se poprvé objevila v 16. nebo 17. století. Roku 1834 jí využil německý básník Heinrich Heine a roku 1843 složil Wagner svoji známou operu. Mnohokrát připomínaný pů vod bludného Hol anďana našel svoji novou obdobu. A lespoň to tvrdili očití svě dkové z britského trojstěžníku Dei Gratia, který v nevlídný den 5. prosince 1872 potka l výc hodně od Azor bludnou loď, americkou brigu Mary Celeste, která vyplula o n ě k o lik dní dřív než troj stěžník Dei Gratia z newyorského přístavu a která vezla do ita lského Janova ná klad oleje a lihovin. Na Mary Celeste velel kapitán Briggs, kterého doprovázela jeho žena Mary. Velitel britského trojstěžníku se s Briggsem dobře zna l. Vždyť j eště v New Yorku spolu mluvili a velitel lodi De i Gratia, kapitán Moorh ouse, si Briggsovi stěžoval, že nemůže sehnat nám oř níky do své posádky. Briggs mu vypomohl, přenechal mu tři muže. Proto byl Moorhouse překvapen, když z Mary Celeste na signály nikdo neodpovídal. Vyslal k a m erické lodi č lun, ale je h o muži nenašli na palub ě Mary Celeste živou duši. Pouze pokojně spící k očk u. Kole m p ř ípadu Mary Celeste se rozpoutal koloto č doh ad ů. Ně kte ř í experti prohlásili, že v žádném pi- ípadě nešlo o útok nezná mých pirátů. Na lodi ned ošlo k loupež i. Nic také n e n asvě d čo valo, že by na p a lub ě došlo k panice, že by došlo ke rvačce nebo že v posádce propuklo vražedné hromadné š íle nství, jak se snažili někteří' lidé naznačit. Kde však byl kapiián, jeho m a nželka a čtr náct námořníků? Odpovědět na tuto otázku dosud nikdo nedokázal. Místo toho se vy n o řil y zkazky o da lších bludných lodích, o záhad ných osudech jejich posádek. Podrobnou zprávu o Mary Celeste přin es ly proslulé londýnské Timesy 14. února Záhada zauja la mnoho lidí. Například jen " česk é literatuře na jdem e tři knihy od tří různych a utorů, zpracovávající v románové podobě taje m ství ame rické lodi... O třicet let p oz ději, v roce 1902, prý vypovída l jistý W ellingha n, bývalý plav čík na záh a dné americké lodi. Některé pra me-. ny poznamenávají, že jeho slova dosvědčil bývalý ku c h ař z Mary Celeste, který se jmenoval Pemberton. Podle t ěc hto výpovědí celá tragédie zača la n eš ťastnou ná hodou, když kla vír přim ač kl kapitánovu ženu ke stěně kajuty. Mary Briggsová ze mře la, kapitán zešílel a vrhl se do moře. Námořníci bez dohledu velitele otevřeli láhve s a lkoholem a nehoráz ně se opili. Někteří zahynuli ve rvačce, jiní z lodi utekli, když přistála v přístavu Santa Maria na Azorách. Na Mary Celeste nakonec z ůstali jen muži, které kapitán Moorhouse přenechal Briggsovi. u ž v New Yorku. Když Moorhouse potkal Mary Ce Jeste a zjistil, jak se věci mají, napadlo ho, že by mohl nárokovat odměnu za záchra nu ohrožené lodi. K tomu však musel zař ídit, aby trojlístek nepohodlných svědků, námořníků z jeho pů vodní posádky, plavící se v těch chvílích na americké lodi, zmizel a nemohl svědčit proti němu. Britský kapitán zvolil nekrvavou cestu. Op atř il třem námořníkům falešné doklady,. na cestu jim přidal peníze a nezbytnou radu, aby si n a d případem Mary Ce leste dali zámek na ústa. W ellinghan to prý vydržel tři ce t let. Na smrte lné posteli ho však tl ač ilo svědomí, vy pov ěd ě l všechno, co vě děl, a novináři poc hopitelně zajásali nad senzací. J enže celý příb ě h vypadá skutečně jako vy právě ní stři že n é na míru prq senzacechtivé čten áře novin. Už na první pohled v n ě m cosi skřípe jako v n eseříze ném soukolí, našli se svě d ci, kteří byli ochotni odpřísáhnout, že Wellinghanovo vyp rávě ní patří do říše Il')gend. Zkrátka - dosud nevím e, jak to s Mary Celeste opravdu bylo. Příp ad je stále zamota ný. Na nic konkrétního nepřišl a a ni komise pojišťo v n y, která se ji stě s nažila odkrýt stopy, kte ré by zdůvodnily snížení výplaty pojistného nebo dokonce odmítnutí vyplatit ho, dokud nebude usv ě d če n skutečný pachatel. Pachatel však zůstává neznám ý. Lodi a le dál mizí z moří i z oceánů. V červe n c i 1850 byla u anglických bře hů nalezena opuštěná velká pla chetnice Seabird. Na je jí palub ě byl pouze vyplašený lodní pes, lidé zmizeli. V listopadu 1958 objevila anglická loď Rannie prázdnou nákladní motorovou loď bez posádky dv ě stě mil od Nikobarských ostrovů. Zásoby potravin i záchranné č luny byly netknuté, motor lodi fungoval, nech y bě ly a ni pohonné hmoty. Zmizely i velké lodi, jako napříkl ad britská Atlanta s 290 muži n a p a lub ě v roce 1880, a merická Cyclops s 309 muži v roce 191 8, zmizely primitivní plachetnice, m a lé jachty i moderní a automatizované lodi, jako například Anita s dvaatřicet ičlenn oú posádkou v roce Někte rá zmizení se.podařil o vysvět li t, nad jinými vis í otazník. Ne každý záhadný příb ě h mů že m e vysvětlit ja ko případ americké pla chetnice Bluebird, kterou v roce 1884 objevili blízko Ponta Delgady na Azoráchbez posádky. Na palubě byla pouze opuštěná kočka. Nemohla odpově d ět na otázky, které roztrubovali nov in ář i do celého světa. Lidé si opět připomínali bludného Holanďana. Posádka záhadne zmizela. Až po dvaasedmdesáti letech (1956) zemřel v newyorském Manhatta nu hostinský Lovat Nicholson a zanechal ve své závě ti vzkaz, aby úřadům byla doručena obálka, kterou uložil ve svém bankovním sejfu. V obálce byl dopis a v něm popis skute č né historie záhady plachetnice Bluebird. Bludný Holanďan dostal jméno: Lovat Nichcilson. Místo po moři však bloudil životem, zmítán vzpomínkami i výčitkami svědomí. Dopis odhaloval, že námoi-níci (mezi nimi i Nicholsonl zavraždili bohatého kapitá na plachetnice, oloupili i jeho cestující. Pak se jednoduše z lodi ztratili... Kč>hlerova námornl ročenk a odhadla, že oceány bloudí kolem tří set opuštěných lodí. J e jich zánadný osud může me po pečlivém výzkumu někdy vysvě tlit, nad osudem jiných bludných lodí však končí všechny možné stopy, nitky s přáda n é k jednoznačn ému vysvětlení. Proto také přichází ke slovu legendární bermudský trojúhelník, vlny smrti, ja k říkají vln ě tsunami, na pomoc byl při zván také infrazvuk, vznikající při bouří ch a zem ě třesení c h, hovo řilo se o zbloudilých minách z druhé světové války. V n ě k terýc h případech padly zmínky také o posádkách UFO, unášejících obyvatele naší Země k dalším interview na da leké planety, k výzkumům vesmírných bytostí a také - jak s nebývalou jízlivostí někteř í a utoři tvrdí - do svých zoologickych zahrad zachycujících život v galaxii. Záhad je víc než dost, dostatek pro lidi snivé a fantazírující. Problému se ujali také vě dci, potýkají se s některými konkrétními záhadami, zkouma jí i proslulý bermudský trojúhelník, podrobují analýze šíře ní a vznik infrazvuku na moři. O zázracích n e mů že být řeč, o n e přiroze n ýc h vlivech a zásazích také ne. Ně kter é případy se pod ař í objasnit třeba až po dlouhé dob ě, n ě kte r é však zll stanou zahaleny navždy tajemstvím, protože čas navál na je jich stopy prach. -EL- 25

32 Nejúspěšněj š ím monopostem letóšní pohárové sezóny je AVIA jezdc e i konstruktéra Václava Lima rovství socialistíckých států - Pohár míru a přátelství, který letos jubiluje. Podnět k jeho vzniku dali již v roce 1963 zástupcí Polska a SSSR a před 15 lety se jela na Sachsenringu v NDR jeho premiéra. V té době se závodilo s vozy tehdejší formule Junior, což byly monoposty se sériovými motory do objemu 1100 cm'. V po~árové soutěží bezkonkurenčně kralovalí jezdci z NDR s vozy Melkus-Wartburg. V letech 1965 až 1970, kdy byl Pohár vypísován pro mezinárodní F-3, bylo možné na jeho tratích vídět vedle mel kusů také britské lotusy, italské vozy De Sanctis s motorem Ford-Cosworth, polské monoposty RAK, sovětské Estonie i naši škodovku F-3. Když bylo v roce 1971 vydáno rozhodnutí FIA o zvýšení objemu motorů pro vozy F-3 na 1600 cm', objevila se VOZY Poháru přátelství U aerodynamicky velice pěkně propracovaného pfototypu METAlEX 1-04 se tr a diční přítla č n é křídlo změnilo v prodlouženou z á ď mezi účastníky Poháru otázka, jakou cestou jít dál. Odpovědí na ni byla nová dohoda o změnách v podobě mistrovství. Bylo stanoveno, že jezdit se bude s vozy, jejichž motor bude vyráběn v některém z účastnických států. Tak na svět přišla formule (předpis). známá pod jménem EASTER. Technické podmínky pro stavbu těchto monopostů byly o rok později stanoveny na zasedání v Sofii a s menšími úpravami platí dodnes. Vozy musí být montovány z dílů vyrobených v socialistickém státě, jejich minimální váha je 420 kg, největší zdviho- vý objem motoru je 1300 cm' a motor musí odpovídat skupině 1, tedy bez úprav. Nemusí však mít větrák, čistič vzduchu a generátor, připouští se su chá skřiň motoru a další odchylky. První ofíciální pohárový závod odpovídající těmto ujednáním viděli diváci před pěti lety v Minsku (SSSR) a bkamžitě bylo zřejmé, že s novými předpi -. sy se nejlépe vyrovnali v plzeňském A. tomobilové závody mají od svého vzniku širokou paletu podob. Na závodních okruzích lze vidět cestovní i speciální sportovní vozy, na úzkých silničkách. a v prachu šotoliny se prohánějí jejich soutěžní bratři, v terénu řvou motory vozů buggy, závodí se do strmých vrchů i v maratónech dlouhych desítky tisíc kilometrů. Stále však kořením automobilových bitev zůstávají závody jednosedadlových vozů - monopostů. Však také mnohý kluk či děvče zná pojmy ferrari, lotus, brabham a podobně. Pro mnohého neni probléni tyto vozy identifikovat, určit jejich výkony, motory a jezdce. Ovšem ne všude se v současnosti ef jedničkový.. cirkus" jezdí a ne všude představuje vrchol. Pro naše, maďarské, polské, sovět ské, bulharské a německé závodniky je například vrcholem mezinárodní mist-... Estonie 18 M - tovární model l o ň s k é ho mistra SSSR Raula Sarapa 26

33 Metalexu, což se konečně projevilo i na závěr první sezóny - pohár obdržel Ka rel Jílek a náš tým. Od té doby si vozy z Metalexu drží dobré jméno a patř í stále k nejlepším monopostům v soutěži. Nic na tom nemění, že v roce 1975 podlehl nový typ MTX 1-03 spolehlivějším estoniím v rukách M. Laiva a V. Barkovského, neboť již v dalších dvou sezónách vyúálé "nulatrojky" spolu s dalším československým vozemf - Ea s ter AVIA opět zářily na závodních tratích. Aie ani jinde konstrukté ř i nespí. O tom jsme se mohli přesvědčit loni, kdy tríumf slavily vozy jezdců z NDR a na okruzích se objevily i vylepšené typy sovětských a polských vozů a debutoval í první monopost bulharské konstrukce. vývoj sériových motorů VAZ, jež většina účastníků Poháru používá, se zdá v současné době na vrcholu. Jejich výkon se pohybuje kolem 62 až 66 kw (85-90 k). Občas sice padají návrhy, aby byly povoleny "ostřejší" motory v úpravě A -2, ale v nejbližší budoucností to zřejmě nebude zapotřebí. Ve vývojí podvozků jsou totiž stále ještě rezervy. Ale již dnes jezdí ve formuli Easter vozy, které se líbí. Jeden z činovníků FIA po zhlédnutí jednoho pohárového závodu například prohlásil, že dosud o této formulí mnoho nevěděl a o to vice jej překvapuje její úroveň. Jak jezdecká, tak konstrukční. Vyjádřil své přesvědčení, že tyto závody by byly pro západoevropské díváky i experty velkým překvapením, kdyby se eastery jely třeba jako předzávod například v Monte Carlu. Prý by to byla u r čitě la hůdka pro milovníky motorísmu. Nemalý zájem o eastery je také v Jugoslávii a Rumunsku. Zdá se tedy, že když se před lety ocitl Pohár míru a přá t elství na nejisté křižovatce, zvolili činovníci správnou cestu pro jeho pokracování. -min- Zajímavý v ů z W. Gunthera (NDR). který loni vyhrál první pohárový závod v Kyjevě. si získal přezdívku "vy c hodoněmecké fenari" Č istě p rov edeny vůz TA LLERT, v n ě m ž Toomas Napa (SSSR), v ít ěz il v pos ledním loňsk é m pohárovém z ávo d ě v A l b en ě FOTO PET R M INA ŘíK Aby měl každý šanci Automobilové závody nejsou zdaleka jen vozy F-1 či soutěžn í speciály. Závodit se dá prakticky s každ,ým automobilem. Kdyby však naději na úspěch už předem měly jen silnější či technicky vylepšenější typy aut, byly by závody nezajímavé. Aby měl šanci každý, jsou závodní automobily rozděleny do skupin a tříd. Protože toto rozdělení by mělo patřit mezi základní znalosti všech, které automobilové závody zaj ímají. nebude na škodu, když se na ně alespoň stručně podíváme. Skupina 1 Zde jsou zařazeny cestovní čtyřsedadlové vozy, vyráběné ve velkých sériích. Výjimku tvoří auta do objemu motoru 1000 cm J, jež mohou být i dvousedadlová. K tomu, aby některý typ auta získal od FIA homologaci (schválení) pro tuto sku~ pinu, musí být těchto vozů vyrobeno ve 12 po sobě jdoucích měsících minimál ně Technických úprav pro závody je na vozech skupiny 1 povoleno minimálně. Co se!=imí či nesmí, určuje takzvaná příloha "J". Skupina 2 Tato skupina zahrnuje vozy na bázi skupiny 1, u nichž jsou povoleny různé úpravy, jejichž cílem je v ětší způsobilost auta pro sportovní využití. K získání homologace je nutné vyrobit ve 12 po sobě jdoucích měsících 1000 kusů tohoto vozu. Skupina 3 Sem patří vozy GT (Grand TourismeL vyhovující požadavkům skupiny 1. Mohou být i dvou sedadlové a k jejich zařazení do této skupiny jich musí být ve 12 po sobě jdoucích měsících vyrobeno minimálně Skupina 4 To je skupina GT vozů, vyhovujících upravám ve skupině 2, jichž bylo ve 24 po sobě jdoucích měsících vyrobeno alespoň 400 kusů. Skupina 5 Zahrnuje všechny automobily skupin 1-4, jejichž ýpravy pro sportovní účely přesáhly rámec těchto skupin. Počet vyrobených vozů není pro homologaci předepsán a povinností konstruktérů je pouze zachování původního vnějšího tvaru karosérie (proto se vozům této skupiny říká siluety) a bloku motoru. SI(upina 6 Patří dvousedadlovým závodním vozům bez jakéhokoliv vztahu k sériovým autům. Použité motory mohou být různé, karosérie musí přikrývat všechny mechanické díly s výj imkou vrchní části motoru. Maximální povolená šířka je 2000 mm, délka 4500 mm. Skupina 7 Je určena pro monopost y mezinárod ních f ormulí, jejich ž nejdůlež i tějš í omezení jsou tato : F-l : maximální objem motoru 3000 cm l (s turbokompresorem 1500 cm l ). maximální počet vá l ců 12, minimální váha 575 kg; F-2: obj em motoru 2000 cm), počet válců 6, váha 500 kg; F-3: objem motoru 2000 cm', počet válců 4 (přičemž motor musí pocházet z vozu, který je homologován ve skupině 1 L váha 440 kg. Skupina 8 Do této skupiny jsou zařazeny závodní monoposty národních a firemních formulí (například F-Ford, F-Renault, naše F-Škoda a F-Easter atd.). Protože ale pouhé rozděleni do skupin by ještě stále zvýhodňovalo automobily se silnějším motorem, jsou automobilové závody i soutěže rozděleny také do tříd podle zdvihového objemu motoru. Ve skupinách 1 a 2 jsou vypisovány třídy do 600, 1000, 1150, 1300, a 3000 cm l, ve skupinách 3 a 4 do a nad 3000 cm\ ve s kupi ně 5 do a nad 2000 cm 3 a ve skupině 6 do 1300,2000 a nad 2000 cm'. -min- 27

34 z KUCHYNĚ ~*ijl DívčíCH přání Plá~těnky K vyb aveni každého, k d o j e n trochu c h odi d o přirody, pa tř i p lášt ěnk a. V poslednich letech se však pláš t ěnky objev uji i ve městech misto d eš t ni k ů. M aji t u výhodu, že nám nechávaji obě ruce v olné, navic bývaji sk l adnější. Pokud by nám nevyhovoval typ, kt erý se b ě žně p rodává, můžeme zkusit samy si takovou p láštěn k u ušit. Na barevnou použijem e voskova'né plátno, jaké se poklá _ ~~, dá na stoly misto ubrusů. Prodává se ja'ko metráž. Střih je velice jednoduchý. Střed pláštěnky, záševky a šev na kapuci sešijeme na stroji. Do předniho dilu pak můžeme všit zip. Misto kapuce si k této pláštěnce můžeme zkusit ušit jednoduchý klobouk na způsob rybář ského. Jeho střih je rozkreslen černě do sitě, kde jeden čtvereček má ve skutečnosti stranu 5 cm. V tomto při padě samozrejmě odpadá šiti kapuce. Druhá pláštěnka je z polyetylénové fólie, jakou použivaji ~ahradnici. Koupite ji proto v zahradnických potřebách. Polyetylénovou pláštěnk ~ nemusime vůbec šit, lze ji svařovat nad kahanem nebo plamenem svičky. Potřebujem e k tomu dvě kovová pravitka, mezi ně vložime okraje, které potře bujeme svařit k sob ě, a to tak, aby asi o 'j, cm přečnivaly, a oženneme plamenem. Misto kovových pravitek lze použit třeba i dv ě tabulky skla. Svařo váni s i raději p ř edem vyzkoušejte na menšim odstřižku. Ani jednu pláštěnku neni třeba za č išťovat, materiál se ne třepi. -abr- Kyjevský kotlet Vykostěná prsička ze d vou' kuřat ; másla, 4 žampióny, 1 lžice mouky, 1 vejce, 1 citrón, t rochu pepře a Dlej na smažení. Kuřeci prsi č ka rozdělíme na čtyři dilky a každý naplocho rozřizneme, abychom dostali č tyři velké řizky. Řizky naklepeme, osolíme, opepřime a na každý položime jako prst silný váleček másla a očistěný, jemně nasekaný žampión. Řizky zavineme, popřipádě spichneme párátkem, a uložime v chladu. Před smaže nim obalime kotlety v mouce, v rozšlehaném vejci a ve' strouhance. Smažime do zlatova ve většim množstvi rozpáleného oleje. Usmažené kotlety dáme ha nahřátou misu, ostrým nožem do nich udělám e p o délný řez, aby.más- 10 při nakrojeni z kotlety nevystři k lo, a obložime je na dilky nakrájeným citró nem a raj č aty. Jako přilohu podáváme brambory, připadně bilo u veku. - Bat- 28

35 BlBl RADí Milá Mirko. poslala jsi mi skutečně moc zajimavý dopis a myslím, že jsi se dokonale charakterizovala. Musím ti řict, že všechny tvé potíže vyplývají z nedostatku vůle. Ty si to síce uvědomuješ, ale tím nic nespravíš. Víš, co mě třeba v tvém dopise zaujalo? Máš asi hodně ráda maminku, pišeš, že si s ní velmi dobře rozumíš. Uvě domuješ si i to, kolik má doma práce, starat se o byt, o celou rodinu, chtěla bys jí v té práci pomoci. Jakmile však přijdeš do kuchyně, hned tě to přejde. Jenže, Mírko, mit ně koho rád, to neznamená jen o tom mluvit, to především znamená dávat, obětovat pro něj něco, svůj čas, svoje pohodlí. Když na tebe nejsou přísní rodiče, musíš být na sebe přis ná sama. A čím nepříjemnější práce tě čeká, tím míň ji odkládat, o to usilovněji se do ní pustit, bojovat sama se sebou, s lenosti, s pohodlim. Jakmile totiž jednou něco nepři jemného odložíš, neuděláš to hned, tak je to zlé, to už neuděláš nikdy. Proto všechno, do čeho se ti nechce, dě!ej hned, neodkládej aní o minutu. Totéž se týká i všeho ostatniho, nevydržiš u žádného zájmu - nevím, jak by sis to, Mirko, představovala, mit nějakého konička, myslim aktivniho, to zase znamená něco v sobě překonávat, tady se opět projevuje sila chrakteru. Slabý člověk odpadne v okamžiku, kdy se mu něco nedaři, kdy začne mit potiže, že je to moc námahy a práce. Jenže život se skládá ze samých namáhavých věci a překážek, které musíš překonávat. Nakonec v tom je vlastně smysl mnohých zájmů, za městnávat se, dokázat si, že něco vydržíš, umiš. Kdyby člověku spadlo zadarmo do klí na všechno, na co si jen vzpomene, ani by ho to nebavilo. A čim obtížnější cesta vede k ně jakému cili, čím víc překážek musíš překonat, čím vic námahy tě to stoji, tim větši radost pak budeš mit z dosaženého výsledku. To se týká sportu, známek ve škole, zrovna tak jako vlastnoručně uklizeného pokojičku nebo pomoci mamince. Stači, když to někdy zkusíš, zažiješ tu radost. uvídiš, že každá námaha za to stoji. A to máš navíc výhodu, že nemusiš zápolit s časem, jako mnoho jiných lidí, jin'ak bys totiž nemohla napsat, že se někdy nudíš. Jak vidíš, já ti v tomto nemůžu nijak pomoci, všechno musíš zvládnout úplně sama. Věř mi, že bojovat tento "boj" sá m se sebou musí každý člověk po celý svůj život. A mezi námi - nejšťastnějši a nejspokojenější lídé jsou právě tí, kteří jsou k sobě nejtvrdši. A co se tvých prstů u nohou týče, tady pomůže jedíné - zapomeň na to. Čím usilovnějí na ně myslíš, snažíš se to ukrývat, tím víc své okolí nevědomky upozorňuješ, že něco není v pořádku. Ve sk utečností je lídí s delším druhým prstem obrovské množství, řekla bych nejméně třetína, jenže to nepovažují za vadu, proč taky, takže si toho nikdo nevšimne. Konečně, řekni mi, kolika lidem se při hovoru díváš po nohou a posuzuješ je podle jejich vzhledu? Mirko, všechno tedy, jak vidíš, závisí jen a jen na tobě, možnosti i schopnosti na to máš, přeji ti tedy hodně pevné vůle a držim palce. Ahoj Bibi '* Panáček je jedním z celé řady hezkých výrobků, které zhotoví ly dětí z Internátní základní devítileté školy pro slabozraké v Praze 2. Soudružky učítelky, které jsou v jedné osobě trpělivými pedagogy, obětavými kamarády a často i laskavýmí mámami, učí tyto těžce postižené děti samostatnosti, která jim usnadni pozdějši živo!. a zručnosti, která jim pomůže vyrovnat se s tim, co zdravým dopřává zrak. Od nejnižšich třid se proto děti uči nejrůznějším ručnim pracim, seznamuji se s materiálem a potřebným nářadím, aby se rozvijel především jejich hmat a současně i smysl pro přesnost. Všíchni, i ti nejmenši, prvňáčkové, proto mohou na konci školniho roku přispět svými drobnými pracemi k bohatství a pestrostí výstavy výtvarných prací, na něž je skutečně radost pohledět. Pro tvůrce exponátů těchto malých výtvarných díljlk, která byla tvořena s opravdovým zaujetím a snahou o co nejlepší výsledek, o získání co nejvyššiho hodnocení soudružkou vychovatelkou, je obdobi výstavy slavnosti. Slavností vítězství nad překonáním sebe sama.. Hadráček je výsledkem výuky, jež sleduje práci s nůžkamí těch nejmenších, kteří mají odhadem nastříhat z nejrůznějších kvalít textílních odstřížků určíté tvary: čtverečky, obdélníčky, kolečka nebo í tvarovaná kolečka (jako když kreslíme macešku). Protože je panáček roztomílý, může se zalíbit í vaší malé sestříčce nebo dětem v některé mateřské školce, jejíchž jste možná patroni. Zhotovíte jej snadno. Potřebujete k tomu nejrůznější zbytky textílních i pletených odstřižků, režnou nit či provázek, malý míček, vatu, větši odstřižek silonové punčochy, kousek látky nebo plstě na čepici, látku na límec, pět dřevěných nebo skleně ných korálků nebo nařezaných špaličků, několik vláken hnědého chemlonu a kousky bilé, černé a červené plsti na oči a ústa. Samozřejmě nůžky a ostrou jehlu na vlnu. Postup práce: Seřaďte textilni odstřižky podle barev a vzorků, aby byl hadráček líbivý, a nastříhejte kopec čtverečků nebo koleček. Do jehly navlečte dlouhou režnou nit, upevněte dřevěný korálek a navlékejte na nit jeden odstřižek za druhým do libovolné délky. Stejně tak pro druhou nožičku. Nitě neodstřihávejte, naopak, obě navlékněte do jehly a pokračujte v navléká ní látkových čtverečků, které vy tvoři těličko. Až bude těličko dostatečně dlouhé, navléknete na obě nitě korálek (krk), ještě jednou jej zapošijete tak, abyste jehlu vypichly směrém vzhůru, pak jednu režnou nit z ouška jehly vyvléknete a na zbylou opět navlékáte textilní čtverečky pro jednu a druhou ruku; obě ukončite rovněž korálky. Zhotovite hlavičku - míček obalite vatou a potáhnete silonovým úpletem, který u krčku skrytě, ale dobře zapošijete tak, aby neutikala očka. V mistě zapošití protáhnete režnou nit, kterou několikrát provléknete krčním korálkem a zapošijete ji. Z plsti vystřiháte oči a pusinku a nalepite nebo neznatelně našijete na obličej panáčka. Na hlavičku přišijete hně dé chemlonové vlákno, které lehce vyčešete, aby měl panáček pěkné vlásky. Na konec jej oblečete : z kousku lesklého saténu mu ušijete velký zřasený limec a na hlavičku z plsti špičatou čepičku. Je to přecí skřitek pro dobrou náladu. Musí být tedy hezký. -ah Foto V. Simer 29

36 UMĚLCI S VÝUčNíM LISTEM Ruční filmtisk (textilní sítotisk). jímž s e potiskují - téměř stejným způsobem jako př e d sto lety - dekorační textilie, šátky, ubrusy apod. Tenhle příběh začal na pražské ulíci u zdi plné plakátů. Můj přítel grafik se mí snažil vysvětlit rozdíl mezi plakátem ofsetovým, knihtiskovým, hlubotiskovým a sítotiskovým. Protože jsem čas od času něco o tískových technikách četl a také slyšel, šlo mu to poměrně snadno. Až u toho sítotisku začaly problémy. Z jeho řeči jsem pochopil. že sítotisk je nová tisková technika. která je hrozně jednoduchá. K tomu. abych si vytiskl nějaký nápis. znak. potřebují dřevě n ý rám potažený síťovínou. nějaký tříč a přirozeně barvu, která by volně procházela oky tohoto síta upraveného tak, aby bylo průchodné pouze v těch místech, která představují plochu požadovaného obrazu. Zeptal jsem se přítele Jindřicha pří mo. zda nezná nějakou knihu, která by m ne poučila důkladněji. Řekl že ano. V češti n ě prý existuje jediná knížka o sítotisku a tu napsal Ota Kořínek (S í t otisk - serigrafie, SNTL Dlouho m i trvalo. než jsem tuto příručku sehnal. Byla plná technických údajů. ale s podivem jsem zjistil, že byla zcela rozp ačitá v úvod ni části. která popisovala vznik sitotisku. A tady to vlastně teprve doopravdy začalo. Rozhodl jsem se. že si onu úvodní část napíšu sám. Snaha opakovat otisk nějakého znaku nebo celé skupiny těchto znaků má svůj původ snad na mořském pobřež i, kde si neandrtálský lovec všiml stop vlastních nohou. Záměrně vytvořené otisky se nám zachovaly již z doby mladšího paleolitu. Čl o věk se nespokojil s otisky vlastních končetin a velmi brzy si vytvořil i šablonu, která mu uchovávala tvar určitého znaku po libovolně dlouhou dobu, takže mohl p rová dět otisky kdekoliv a kdykoli chtěl. Toho bylo nap ř iklad využiváno v Řím ě Japonská textilní š ablona kata gami, ručně vyřezávaná pyvedou ke kataamk tomu, aby se děti naučily psát. Marcus Fabius Quintilianus (35-95 n. 1.1 nám dokonce popisuje, jak lze šablonu použít ke psani. Ale šablonami nepohrdl ani Karel Veliký ( který se prý podepisoval pomocí šablony ze zlata. O něco později vznikla v západni Čín ě v Jeskyni tisice Buddh ů ná s tčnná dekorace, na níž bylo k mnohonásobnému zobrazeni Buddhy použi!o šablon. Vidime, že šablony jsou známy po ce lém světě. Zvláštni druh šablon však vymysleli Japonci. Historikové tvrdi, že již v letech v takzvaném období Hejan, byly v Japonsku vzorovány pomoci papirových šablon kožené čás ti zbroje. Tyto japonské papírové šablony jsou známy pod označením katagami. A bylo jich pozdě j i, anebo snad také dříve, použiváno ke vz orován i textilii. Nejstarší dochovaná katagami pocházi ze 16. stoleti. Katagami se vyráběla ze speciálního papiru, který byl připravo ván z kůry morušovníku. Protože jed notlivé listy tohoto papiru byly křehké, slepovali je pap irnici v několika vrstvách dohromady. Jednotlivé listy na sebe kladli tak, aby se vlákna kř iži la a vytvářela jakousi siť. Tajemství výroby tohoto papiru se pečlivě tajilo. Zvlášť d ů lažitá byla re ceptura na lepidlo. Byl-o připravováno ze šť áv nezralých plodů stromu kaki. Jedním ze způsob ů vyřezáváni šablon bylo děrování - kiribori. Řezač šablon typu kiribori dokilzal navrtat do jednoho centimetru čtverečního až 266 ok! Zhotovil tak vlastn ě sít o. Ale tento způ sob zhotovování šablon brzo nevyhovoval pro složitějš í vz ory. A tak zjišťujeme, 30

37 UMĚLCI S VÝUČNíM LISTEM... la bezpečně, že japonské textilní šablony byly předváděny na Světové výstavě v roce 1873 ve Vídni. O tři roky později také ve Filadelfii a v roce 1893 v Chicagu. Dá se říc i, že spojovací článek je nalezen. Evropa měla navíc ještě jeden předpoklad pro úspěšný rozvoj staronové tiskové techniky - dokonalou síťovinu, takzvané mlynářské plátýnko. Víme toho již o dějinách sítotisku dost. Zbývá jen uspořádat poslední kapitolu. I když byl sítotisk patentován na pokraji první svě tové války, jeho rozmach v meziválečných letech není nijak ohromující. Když pátráme po důvodech, zjistíme, že obhospodařování pa- Jeden z nejstarších sítotiskových tiskařů, Jan Kroj, který pracoval na zavádění sítotisku II firmy Baťa v roce 1940, při práci na moderním sítotiskovém poloautomatu. Za zády tiskaře sušici stojan, na němž se čerstvé tisky suší že asi v polovině 17. století byl vynalezen zpevňovací systém. A já jsem přesvědčen, že ten, kdo první vložil mezi dva listy papíru zpevňovací síťku, vynalezl sítotisk. Postupu vkládání vláken, vlasů, sítě do šablony se říká ítoíre. Na tohle mne upozornila jedna moudrá dáma, která se v Náprstkově muzeu zabývá mimo jiné i japonskými textilnímí šablonami. S její pomocí jsem zjístíl, že koncem 19. století došlo ke změně v metodě itoire. Na složítější šablony, u nichž hrozilo nebezpečí zborcení, byla z jedné strany lepena gáza. Tomuto postupu se říká šabari a k vlastní sítotiskové šabloně má již velmi blízko. Světový sítotisk, t ak jak jej známe my, shora uvedené předdějiny dlouho neznal a za výchozí bod byla zpravidla označována přihláška patentu Samuela Simona z Manchesteru, podaná v roce Patent popisoval protlačování barvy pomocí pls t ěných válečků bavln ěnou síťov i nou, která byla opatřena obrazotvornou šablonou vykrývanou lakem. I když se zdá, že Si m onsův způsob byl ve Spojených státech používán již v letech tiskařem Wilettem, byl zde sítotisk patentován až 1. prosince Vynálezce se jmenoval John Pilworth a byl to reklamní grafik ze San Franciska, jenž svůj postup prodal firmě Selectasine System Inc. zastupované panem Owenem. Všimli jste si, že mezi pravěkými otisky přes katagami, itoira a šabari a podáním obou patentů zeje časová mezera? Pokusme se ji vyplnit. Je všeobecně známo, že Japonsko, zastupované svými vojenskými vládci - šoguny - se. uzavíralo po staletí jakémukoli kontaktu s Evropou a Amerikou. Až uprostřed léta 1853 přirazily k japonským břehům "černé lodě" komodora Perryho, nesoucí výsostné znaky Spojených států severoamerických. Spustily hrůznou kanonádu ze všech svých děl a Perry předložil vyděšeným Japoncům americké požadavky na otevření obchodních přístavů. S obdobnou žádostí přijel o měsíc později do Nagasaki admirál carského loďstva Puťjatin. Japonci ustoupili před výhrůžkami a otevřeli své př í stavy mocnostem. A le nejen to. l oni sami zača l i cestovat za poznáním a obchodními kontakty. První mise př i stála v roce 1860 v Americe. O rok později se uskutečni l a velká výprava japonských vzdělanců do Evropy. A víme zce- Sítotisková síťovina ze syntetických vláken s vykrytými, netisknoucími body Jaroslav Sůra - sítotiskový plakát tentů společnostmi typu Selectasine využiti vynálezu nijak neprospívalo. Společnostem šlo předevšim o jeho zpeněžení a tím brzdily jeho rozmach. Tento prapodivný stav věci zlikvidovala vlastně invaze. Když se v létě 1944 vylodily spojenecké armády na pobřeží Normandie, byly spojařské oddíly vybaveny zvláštním nářadím - sítotiskovými šablonami, které jim umožňovaly potiskovat kde co. Tak zjistíme, že řada r ůzných vyhlášek pro potřebu armád i civilistů byla tištěna sítotiskem. Armády přešly, ale sítotisk zůstal. Uchytil se v Evropě natrvalo. Dnes se se sítotiskem setkáme nejen na plakátech, ale i na hračkách, v elektronice, sklářství, keramice, plastikářské výrobě, textilu - prostě všude. Síto umožňuje potiskovat trojrozměrné předměty, vrstvit barvu, potiskovat neuvěřitelně velké rozměry. Sítotisk je čtvrtá tisková technika. Možná že někde uslyšíte, že je nejmladší. Nedejte se mýlit. Stopy vedou ke katagami a ještě hlouběji. EMllL MINÁŘ 31

38 .H.A.U.Ó.,Z.D.E_IJitl-R.E.D.A.KC.E SVĚT POD ZEMí Bozkovská NENECHTE SI UJíT zvláště vy, přizn i vci švédské skupiny Abba, snimek Abba ve filmu, i když hovořit v tomto připadě o filmu je poněkud p ře hnané. Jde vlastně o záznam koncertniho turné skupiny po Austrálii. Děj je velice jednoduchý - redaktor rozhlasové stanice je pověřen svým nadřizeným, aby natočil s populárni čtveřici rozhovor pro vysiláni. Na prvni pohled snadná věc, jenže dostat se ke zpěvákům neni jednoduché. A tak nebohý redaktor mluvi s lidmi, kteři nav š těvuji koncerty, a zpovidá je. Ziská sice rt)noho materiálu, ale Abba mu stále uniká, ač ji pronásleduje na každém vystoupeni. Nakonec se na něho nečekaně usměje štěsti a krátký rozhovor je nato č en. Redaktor má své interview, diváci Od nás pro vás Ve dvacátém č isle jste si mohli prohlédnout a zamyslet se nad obrázkem výtvarnika Boba Rakušana. Došlo nám hod n ě va šich ná- Na v ýchod od Žel~zného Brodu a na sever od Semil stoji vrch Vápenice, kde se při lá máni vápence v roce 1947 objevila malá krasová jeskyňka. Odbornici, kteři ji začali zkou mat, přišli k novým objevům, které v kraji, obklopeném žulovými horami, Krkonošemi a Jizerskými horami, znamenaly velkou vzácnost. Ukázalo se, že jeskyně, i když měři jen 450 m, maji krasové náležitosti, jakými se chlubi jeskyně daleko větši a známé. Je tu Stará jeskyně a Nová jeskyně. Ve Staré je bludiště vytvořené zř i cenim stropů a jeskyně Překvapeni, pohádkově vyzdobené, s jezirky, krápniky i sintry. Nová jeskyně se prezentuje Jezernim dómem a má největší podzemní jezero v Čechách o ploše 30 x 12 m. Krápniková výzdoba je nejbohatši v Loupežnické jeskyni s Betlémem, kde kromě nejrůzněji položených sintrů je i sintrový vodopád. Než prohlidka skonči, můžete se ještě podivat na krápnik Venuši, Labuti jezera a Blátivou chodbu s ozdobami tvořenými křemenem a dolomitem. Jeskyně je přistupná od roku O jeji otevřeni se nejvice zasloužili bozkovšti občané se svým národním výborem. -JISTkromě hezkých pisniček a pečlivě připravených vystoupeni mohou nahlédnout i do zá kulisi a sledovat připravy na koncerty. (MAL) padů. Nejvice se libil text čten ář e Fazoura z Brna, a tak jej maliř překre s lil. Když budete mit c~uť. pokuste se vymyslet text k jeho dalšimu obrázku. Své nápady nakreslete nebo napište, pošlete do redakce do doby,než u vás vyjde ABC č. 6, a obálku ozn a čt e nápisem OD NAS PRO VAS čislo 5. REDAKc!Nr OZNAMOVATEL V této rubrice uveřejňujeme jen takové zprávy, které souviseji s obsahem našeho časopisu, to je s technikou nebo přirodo vědou, a jen těm čtenářům, kteři za každých pět slov zprávy přiložili do dopisu jednu korunovou známku. Své zprávy pište jasně, čitelně, stručně a začinejte je svým jménem a adresou. Nezapomínejte na poštovní směrovací číslo Pavel Staufčík, Štěpnická 1079, Uherské Hradiště - za plánek na magnetofon ABC a na Kosmickou krávu nabizi plánek na minikáru a na vozidlo bu doucnosti Supercar, připadně jiná déčka ABC (seznam pošle) ; Leoš Kratochvíl, U studánky 35, Třebič - nabizi 2 autička na autodráhu Ford GT a McLaren, dále 2.. angličáky " Corgi Toys a Corgi Juniors; Pavel Maresch, Ruská 61 / 58, Dubi 3, okr. Teplice -' vyměni 2 autodráhy v dobrém stavu za kotoučový magnetofon B4 i mirně poškozený Seznam pošle; Vladislav Šobr, Markova ul. 517/A, Kdyně, okr. Domažlice - sháni malou suchozemskou želvu (i párek). nabizi ABC ročnik 20 kompletni a 21 též kompletni; Ivan Túry, Lesnická 17, Košice - vyměni radiosoučástky za přijima č Junior C pro hon na lišku. Při jima č potřebuje nutně ; Vladimír Grej-. ták, Trnavská 23, Bratislava - na bizi di ly na autodráhu. 8 ks obloukových, 9 ks rovných ; Jindřich Groulík, Osik 33 u Litomyšle - vyměni nesestavené formule za staré mince; Michal Kulčár, Orlová 4, č. 842, okr. Karviná - sháni déčka automobilů formule 1 nebo jiná déčka sportovnich automobilů ; A. Glozar, Novoměstská 63, Brno - nabizi tato čisla ABC: Speciál (5) ročnik čisla 1-9, 11-24, roč. 18 č. I, 2, 4-24, roč. 19 č. 1-10, 12, 13, 15-24, roč. 20 č. 1-24, roč. 21 č. 1-6, Dále nabizi stavebni plánky a různá déčka (seznam pošle proti známce) ; Michal Rajchman, Smrková 16, Plzeň 4 - nablzi zařizeni na vláčky TI (včetně trafa). ABC od ro č. 19 (vystřihovánky, déčka). fotoaparát Pionýr, velké akvárium, dět skou promitačku (několik filmů). radiosou č ástky, radiopřij imač Hvězdička (seznam a podrobnosti pošle); Petr Karger, Olšany č. 26, okr. Šumperk - vyměni vystřihovánku bateriového ventilátoru Valter za vystřihovánku (nesestavenou i s návodem) Howker Huricane MK 1; Petr Pytlík, Rychvald, sidl i ště 1507, okr. Karviná - shani vystřihovanku tanku Lidice a transportéru Skot. Na výměnu nabizi neslepený start a cil k autodráze a neslepený traktor Zetor Crystal ; D_ Dobšínská, Jesenského 126/8, Revúca, okr. Rožňava - sháni želvu. Pavel Šoukal, Máchova 4, Jihlava - nabizi letecký motor MVVS o objemu 2,5 cm' i s upoutaným modelem Trenér. Vše nové. Sháni elektronickou stavebnici Pikotron (i častečně rozbitou) a trafo ; M i chal M o lák, Na Šafránce 10, Praha 10 - ~háni kity modelů letadel 1 :72, ale i lodě. Nabizi knihu Vojenských letadel 4 ( ) i jiné. 32

39 Snad p každé soše v té překrásné kamenné aleji vr~ubicí Karlův most věděl Tomáš něja kou historku. Nejořív naše čtyřka vyvracela krky, aby vi děla ha klenbě brány lazebnici Zuzanu, která pomohla zajatému Václavu IV. k útěku - z lázní ho odvezla zabaleného v prostěradle l oďkou na druhý břeh. Pak zase kluci krky vytáhli přes zábradlí mostu, aby zkontrolovali, kam vousaté hlavě, vytesané dole na nábřežní zdi, sahá voda. Před sto lety ji používali jako spolehlivého ukazatele stavu vody. Když byly ve vodě vousy, byla velká voda, když byla hlava pod vodou celá, mohli už se kluci na Starém Městě projíždět po ulicích v neckách. A pak vzali důkladně jednu sochu po druhé : "Hele, klucí, tady někdo po jednom čer toví ťape, s druhým oře a třetí ďábe' pláče, že snad bude muset taky pracovat," podívuje se Saša u Brokoffova sousoší svatého Prokopa. Pepík se nahnul přes zábradli : " Pánové, tady je místo mého největšího žívotního zklamáni. Já když jako malej četlo Bruncvíkovi a jeho statečném lvu a jejich velkých dobrodružstvích, já si je oba představoval taky strašně veliký a silný. A pak mě jednou táta vysadil tady nad zábradlí a ukázal mi tu '\Ie sochu - a já nad nim a brečel, jak jsou hubený a malinký. I ti holubí si na ně dovolujou. " nepropadla štědrosti. Sáhla do kapsáře a zalovila v papírku, ve kterém měla starou falešnou minci. Mních ji popadl, otočil spřežení a s rachotem zmizel v hrobce. Vdova si ani nestačila radostí zamnout ruce a zase rachot a zase mnich.,je falešná: zařval mnich a přitiskl peníz vdově na čelo. Ráno našli vdovu mrtvou a na čele měla vypálenou minci. A víte, 'jak asi mnich poznal, že je mínce falešná?" skončil Tomáš vyprávěni. A další sochy: Braunova kněžna Ludmila učící číst malého knížete r , Václava, medailon líčící Václavovo zavražděni. U Turka hlidajícího zajaté křesťany se Saša rozchechtal nad tabulkou s nápísem "Nekrmit!", kterou neznámý "vtipálek" opřelo okno vězení. Ale Jirka se nesouhlasně zakabonil a tabulkou zlikvidoval. "To jsou francouzští mniši Jan a Felix a s nimi slovanský Ivan - ti zajaté křesťany od T u rků vyku ' povali," vykládal průvodce Tomáš. Ale pak už ie pobízel: "Pojďte, kluci, honem, proběhneme si ostrov Kampu, připravil jsme plánek všech hezkých míst. A pak hurá na zmrzlinu ke Hradbám a ještě do Vrtbovské zahrady, ta je así nejkrásnější ve střední Evropě!" Nenápadným vchodem domu v Karmelitské 25 vešli na pěkné nádvořičko a pak po schodech až na třetí terasu barokni zahrady. Sedll SI na lavičku, hluk velkoměsta byl na jednou pryč, a tak i Tomáš podvědomě ztišil hlas: "Ten dům dole, kterým jsme přišli, se jmenuje Vrtbovský, ale hrabě Vrtba ho koupil až v roce Předchozího majitele, Kryštofa Haranta, popravili na Staroměstském ná městi v roce Před 90 lety v tom domě taky bydlel Mikoláš Aleš. Ale dřiv tu nechtěl nikdo bydlet, protože v domě strašilo. Vždycky po půlnoci zazněly v zadnim křidle zvonky, pak pohřebni zpěv, bědování a volání o pomoc. Pár odvážných nájemníků, kteří se na strašidlo vypravili, srazili jacísí černi zakuklenci ze schodů - a tak brzy zel dům prázdnotou a zůsta I v něm jen starý domovník, který byl skoro hluchý a rámus nevnimal. Jednou před půlnoci mu někdo zabušil na vrata. Vysoký, do temna opálený cizinec s očima zastíněnýma třírohým kloboukem žádalo nocleh. Domovník se zdráhal, že to nejde, že neni uklízeno.. ale cizinec vyňal lahvičku, v niž v čiré tekutině stoupal a klesal malý čert. "Mám sluhu, ten mi vše zaopatři. A ty vem tuto láhev vína a připij na naše zdravi." Vyděšený stařec se napil, zalezl do postele a. probudil ho až ráno houf vojáků. V jejich čele cízínec! " Tak tady jsou ti strašni duchové," ukázal na svázané postavy opodál. "Nebylí to duchové, ale penězokazci, kteří si strašením zajišťovali klíd pro svou nekalou činnost. Tebe jsem uspal, abys nic nepokazil a nepřišel k úhoně, a pak jsem otevřel vrata městským vojákům.". "A jiný falešný peníz byl příčinou smrti lakomé vdovy:' nakousl Tomáš další historku. "Jedna příšerně lakomá vdova si ukrývala peníze ve staré hrobce pod zrušeným kostelí kem Jana na Prádle. To je támhle," mávl Tomáš rukou směrem k Ujezdu. "Jednou se mazlením se zlaťáky zdržela přes půlnoc a najednou se odvalil náhrobní kámen vzadu a z hrobky vyjel mnich na vozíku taženém párem černých kozlů. Prudce zabrzdil u vdovy.,dej mi peníz, ošidil jsem o něj kostelní kasičku a utratil ho za hřích. Vysvobodíš mě, dáš-ii mí ho.' Vyděšená vdova ani tváří v tvář umrlcí " Asi mu ji nevzali v záhrobni kase:' ozval se Saša. "Tady je její nákres, je to keltská mínce, hrozně stará, má na líci vyraženo datum 21 let před našim letopočtem." "Tak to by byla dneska stará právě dva tísíce let," hbítě započítal Jirka. "V té době na území Čech opravdu byli Keltové. Jaké měli mince, to.ale nevím, tak jak mám poznat, že. je falešná?" A co vy, mílí čtenáří? Mímo jíné je vaším dalším úkolem vyluštit v křížovce přezdívku vousaté hlavy vytesané mi nábřežní zdí - prý podoby stavitele mostu, který tu stával před mostem Karlovým. A do třetice? Projděte cestami ostrova Kampy podle Tomášova plánku. Po žádné se nejde dvakrát. Písmena čtená při správné cestě dají název vodního toku, který odděluje ostrov Kampu od Malé Strany. Kupón nalepte do mapky A.BC č. do / kroužku u ostrova Kampa! Křížovka Vodorovně: A. Kostra střechy. - B. Tajenka. - C. Víření; zábava. - D. Kulovitý bacil; čídlo zraku: - E. Sovětský automobil. Svisle: 1. Péro míšenec Vzácný pták Odhozeni Náplň Po zdrav (z ital.). 33

40 ---= = "--~---- COJE'TO "wing car?" sahající Ačkoliv ještě na počátku loňského roku výraz "wing car" ve slovníku mužů kolem automobilového sportu chyběl, mají už prakticky všechny nové monoposty formulí 1, 2 i 3 určené pro letošní závodní sezónu tato slůvka v charakteristice své konstrukce vepsána. Podíváme-Ii se do slovníku, zjistíme, že toto spojení znamená okřídlený vůz či automobil s křídly. Zajímavé však je, že na žádném z těchto vozů není na první ani kterýkoli další pohled - s výjimkou přítlačných křidélek, která nejsou už dávno novinkou - žádné křídlo vidět. Co je to tedy za konstrukci, která se hlásí ve svém názvu ke křídlům, a přitom. žádná nemá, a zároveň dokáže během jediné sezóny způsobit úplnou revoluci ve stavbě závodních vo zů? Tenhle rozruch ve světě automobilové rychlosti má na svědomí konstruktér a šéf týmu lotus Colin Chapman, protože název "Wing car" byl poprvé použit v souvislosti s jeho vozem, na němž loni Mario AndreUi získal titul mistra světa. Čím se takový "wing car" liší od klasické konstrukce monopostu? Především důsledným zaměřením na maximální přítlačnost. Je u něho totiž počítáno nejen se vzduchem obtékajícím závodní automobil svrchu a po stranách karosérie, jak tomu bylo doposud, ale také pod vozem. A to je novinka. Široké bočnice mezi nápravami, sloužící k uložení chladičů, jsou tvarovány do profilu obráceného leteckého křídla (proto tedy "wing car" a proto ta křídla nejsou vidět). takže se za jízdy vytváří pod nimi podtlak. Zkušenost to není nikterak nová. Na efekt, že v trubici, jež se zužuje a opět rozšiřuje, dochází ke zrychlení a podtlaku procházejícího vzduchu, upozornil už v 18. století Ital Venturi. Myšlenku použít tohoto principu při stavbě závodního automobilu vnukl ale Chapmanovi až jeho spolupracovník ing. Peter Wright. K tomu, aby byl účinek dokonalý - aby taková Venturiho trubice pod vozem opravdu vznikla - je ovšem potřeba utěsnit také prostor mezi spodkem karosérie a povrchem trati. K tomu účelu jsou na spodku bočnic upevněny pohyblivé těsnicí lišty (minijupes). Klasický "wing car" letošní závodní sezóny francouzský Ligier JS 11. Všimněte si těsnicích lišt na spodku karosérie až k vozovce. A protože k přítlaku je využit také vzduch procházející bočnice mi k chladičům, není divu, že se jízdní vlastnosti vozu podstatně zlepší. Automobil nejen lépe "sedí" na trati, ale křídlo přispívá i k lepšímu přenosu síly motoru na vozovku. loňské úspěchy lotusů přispěly také k oprášení jiného principu umožňujícího dosáhnout téhož cíle - ventilátoru. Americký konstruktér Jim Hall totiž jeho prostřednictvím už před lety vytvářel podtlak pod svým Chaparellem a k pohonu ventilátoru dokonce použil samostatný motor. A když se uprostřed loňské sezóny ukázalo, že ostatní vozy na lotusy prostě nemají, sáhl k ventilátoru Gordon Murray, konstruktér vozů Brabham. Ventilátor umístěný do zádi Brabhamu BT-46B byl poháněn předlohovou hřídelí převodovky a vzduch pod vozem doslova vysával. Nápad byl sice úspěšný a Niki lauda s tímto vozem při GP Švédska lotusy doslovaq$.tval, ale okamžitě po závodě byla táto koncepce - stejně jako kdysi Hallova - zakázána. A tak na závodních tratích zůstaly pouze "wing cary" tvořící z hlediska konstrukce novou generaci závodních automobilů, jíž bude bezesporu také patřit nejbližší budoucnost. -min-.. Koncepce jednoho z nových.. wing carů" -,západoněmecký Kaushen F- l. Uprostřed je vyšrafováno křídlo ukryté pod krytem bočnic. Pod ním vzniká podtlak zvyšující se rychlostí vozu.... Zádo brabhamu. u něhož byl použit ventilátnr:01áéejíci sé IO Ratky 'j,~ii látoru vytvářejí pod utěsněnou zádí umělý podtlak, na rozdíl od Chapmanovy koncepce trvalý a neměnný 34

41

42 Sovětský ~24 25 tank l35a 1 V roce 1933 byly v SQvětském svazu vyrobeny první těžké tanky typu T 35. Tyto, tanky měly na SVQU dqbu velmí sílnqu výzbrqj, dělo, 76,2 mm, dvě děla 45 mm a pět kulqmet ů umístěných v pětí QtQčných věžích. V té dqbě to, byl nejlépe vyzbrqjený sériqvě vyráběný těžký tank. V rqce 1935 byl do, výroby zaveden zdqkqnalený typ tqhqtq tanku. Qznačený T 35 A, líšící se zesílenqu výzbrqjí a sílnějším pancířem. Tento, tank byl vyráběn až do, rqku 1939, kdy byl ve výrqbě nahrazen nqvýmí typy tanků, na začátku Velké vlastenecké války tvqřil však převážnqu výzbrqj těžkých tankqvých jednotek. Zúčastnil se bqjů v první fázi Velké vlastenecké války. Technické data HmQtnQst: 45 t PQsádka: 10 mužů výzbrqj: 1 dělo 76,2 mm s 96 náboji 2 děla 45 mm s 220 nábqjí 5 kulometů 7,62 mm s nábqji pancíř: předek 30 mm bqky a týl 20 mm dno, a vršek mm věže 20 mm střecha 11 mm MQtQr: dvanáctiválcqvý typu M - 17 M o, výkonu 367 kw (500 k) Palivo: 9101 RQzměry: délka 9,72 cm šířka 320 cm výška 343 cm VýkQny: rychlqst 30 kmih dqjezd 150 km Tank byl schqpný překqnávat svahy 20 stupňů, příkqpy o, šířce 460 'cm, stěny o, výšce 120 cm a brqdy o, hlqubce 120 cm. Model je zpracován v měřítku HO (1 :87) Stavební postup Nejdříve nalepíme díly 1, 2 (mímo pásů):3 (mímq pásů). 9, 10,12,14, 19,24 a 27 na kladívkqvqu čtvrtku a dily 4,5, 6,7, 8, ll, 15 a 16 na lepenku o tl. 1 mm. Čerchované čáry slabě nařízneme, krqužky Qzna čené červeným křížkem vyřízneme Nejprve slepíme trup tanku č. 1. Pak slepíme bqční části č. 2 a 3 a pří lepíme je na trup. Na bqční částí pří lepíme blatníky č. 13. Slepíme nástavbu trupu č. 14 a přílepíme na trup. Na vyznačená místa přílepíme díly 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, ll, 12, 15 a 16. Sestavíme díl 31 a přilepíme na zadní část trupu. Dále přístqupíme k moilt2ži věži. Věže JSQU QtQčné, prqto musíme pracqvat Qpatrně, aby se přebytečné lepidlo, nedqstalo na nežádqucí místo. Nejdříve vyzkoušíme, Qtáčejí-Ii se dna věží vqlně na pqdstavcích, pak slepíme dna věží a jejich QbvQdQvé stěny (díly 19 a 20, 24 a 25, 27 a 28). Takto, slepené věže nasadíme na příslušné PQdstavce, nalepime příslušné zajištění (díly 18, 23 a 17) tak, aby se věž volně otáčela. Po zaschnutí nalepíme střechy věží (díly 21, 26 a 29). Sestavíme lůžka děl (díly 22 a 30) a př í lepíme na místa. Z párátka vyřízneme hlavně děla kulqmetů (díly 32, 33 a 34). zeleně nabarvíme a pří lepíme na černě vyznačené střílny na věžích. Tím je mqdel hotov. Po dokončení je vhodné model natřít bezbarvým lakem. Hodně úspěchů při stavbě přeje autor vystříhovánky ing. Vladimír Hynek T 35 A SESTAVEN' VĚŽ' ~ĚŽ DĚLA 45 M M KULOMETNÁ VĚŽ VĚž DĚLA 76 MM

43 D D D o D D

44 MIMOŘÁDNÝ REDAKČNí OZNAMOVATEL V této rubrice uveřejňujeme jen takové zprávy, které souvisejí s obsahem našeho časopisu, to je s technikou a přírodovědou a jen těm čtenářům, kteří za každých pět slov zprávy přiložili do obálky jednu korunovou známku. Obálky označujte nápisem Redakční oznamovatel. Zdenek Glac, Lično č. 76, okr. Rychnov nad Kněžnou - sháni fotoaparát (zrcadlovku se zabudovaným e x pozimetrem v objektivu, dále ABC všechna čisla do ročniku 14 a z ročniku 14 čisla : 3-5, 7, 8,10-12,14,15,17-20, z roč. 15 čisla : 2-9,11,13, 15-17,19, 21,22, 24, z ročniku 16 čisla: 10, 12, 14, 17,22, z roč. 17. čisla : 1,2, 4,5,8,12,15, 17,18,21-23, z ročniku 18 čisla: 2,4,7, 10-12, 14, 15, 17, 18, 19, z ročniku 19 čisla: 1-5, 7-9,11-17,19,20,22-24, z ročniku 20 čisla : 10, 19, z ročniku 21 čisla : 7, 16 Nabizi ABC ročnik 19 čislo 6, ročnik 20 čisla 21, 22, ročnik 21 čisla 1-6, 8-12, 17,20, ročnik 22 čis la : 1, 12, 14-17, 19-24, ročnik 23 čisla 1, 3, 4, 5, 2 x 6, 7, 8; Jiří Seidl, Sidliště 1070/10, Praha 5-Radotin - nabizi akvárium 140 I i s přislušenstvim a kompletnim osazenim rybami Black Molly a rostlinami, dále 100 čisel ABC většinou kompletnich a 23 zadnich stran Přihody Malého boha ; Mirek Kučera, Ostrov u Macochy Č. 246, okres Blansko - sháni plánek na vozy Skoda 120 LS, Skoda 110 LS, Tatra 613 a Skoda 110 RS; L_ Bulíček, Rim. Soboty 893, Kolín II - sháni ábička celého 18. ročniku (i jednotlivě a bez déček) a ABC Č. 1. ročnik 19 (i bez déč kal; Leo Hanuš, Tyršova 917, G. Malenovice - sháni cokoliv, co se týká kosmonautiky a radiotechniky. Vyměni ' za déčka (i slepená) bzučák 4,5 V a pře pinač. Rád by si dopisoval s chlapcem, který se zajimá o kosmonautiku a radiotechniku (9-10 let); Martin Havelka, Hůrka II 1056, Kralupy nad Vltavou - sháni ročnik ABC i s déč ky a přilohami, připadně je vyměni za různá déčka (seznam pošle) nebo plánky pro radioamatéry; Robert Blažek, Pisečná 766, Hradec Králové - sháni skanseny do 20. ročniku a formule 1 Mc Laren, Ferrari a oba Tyrrelly. Nabizi skanseny a domky od 20. ročni ku, auta, tanky, družice, vlaky, zviřata, letadla, kotouče, diorámy, plánek na minikáru a dalši (seznam pošle); Martin Svoboda, SNP 22, Ústí nad Labem - za 4. čislo 23. ročniku nabizi 4., 10. a 24. čislo 21. ročniku (výborný stav) a čisla 15, 18, 14 a 22 také 21. roč niku. Dále sháni návod na Tyrrell Ford 005. Za Tyrrell Ford 008 i s návodem nabizi Lotus 79 JPS s návodem; Jiří Rajdl, Plácky 348, Ledeč n. Sáz. - sháni 7. čislo časopisu Modelář ročnik XXX a všechny F 1, za déčka nebo jiné podle zájmu; Petr Ujčík, Družstevni 1018/18, Třebič - sháni ABC či sla 4, 9,18 ročnik 17 a čislo 24 ročnik 18; Zdeněk Bohm, Hruškové Dvory 19, Jihlava - sháni párek mladých teter střikavých (Copella arnoldi); Petr Růžička, Podpukli 422, Frýdek Mistek - sháni kompletni plánek na stavbu člunu Neptun na elektromotorek; Marcel Winter, nám. Osvoboditelů 820, 500, 02 Hradec Králové - nabizi fotoaparát Corina 2; Tomáš Kotyza, Mongolská 1468, Ostrava -Poruba - nabizi vláčky HO se všim přislušen stvim ; Milan Kubanye, Tylova 473, Unhošť - sháni kostel ze Sedliště, zvonici z OstrC?vce, pražský statek, vodni mlýn, nádraži Ostrava-Vitkovice, valašské fojtstvi, kovárnu z Blat, kostel z Ladomírové, zvonici z Hronseka, rybářskou baštu, jihočeský statek, chalu pu z Čičman, domy Č. p. 3 a 5, vilu z 30. let, usedlost z Luhačovicka, statek z Tá borska, kamenný most, všechny vozy Fl, VAZ 2121 Niva, Fiat 125 Polski, BMW 2002, Zastava 1100, VAZ 2101, MTX RACI NG. Nabizi fotoaparát Corina 2, radiopřijimač Emperor, modely. veteránů, stereo kotouče, kotouče rostlin a živočichů, stereokukátko; Petr Hanz Ifček, Přitkovská 134, Proboštov - vyměni vláček HO (2 lokomotivy a 8 vagónů) za vozidlo na ovládání (i nepoj izdné); Pavel Dvořák, Bubenská 5, Praha 7 - vyměni čisla Čs. voják, Letectvi a kosmonautika za ABC ročník 23, čisla 5, 9, 10, 12 (kompletni s déčky) a městské domy; Michal ~váb, Na podlesi 1469, Kadaň - nabizi déčka Sputnik 3, Interkosmos 4, diorama ABC, určovaci kotouče, měřitko Emgeton za kompletni neslepené depo k autodráze a plánek na zvětšovák ; Tomáš Slavík, Ženiškova 6, Ostrava 1 - nabizi nový spalovaci motorek MVVS 1,50, 2 vrtule, nédržku; poškoz. chladici hlavu; Anton Vass, Gottwaldova ul. blok , Snlna, okr. Humenné - sháni knihy o akvaristice; Jan Kovář, Alejni 1918/1,41500 Teplice - vyměni všechna déčka F 1, která dosud vyšla (neslepená) a filtr do akvária za model jakékoliv lodi na baterie nebo naftu (zachovalé); Miroslav Kurpel, ull. mája 6/15, Martin - sháni vozy F 1 Tyrrell Ford 005, Lotus Ford 72 D. Za to nabizi plánky: loď The Mary Fortune, vor Kon-tiki, plán na minikáru, plán na katamaran Lipan a házedlo Rorýs. Může se přihlásit každý zá jemce, který má alespoň jeden z požadovaných vozů; Josef Bláha, Vršovců 19, Ostrava 1 - nabizi vystřiho vánky vozů F 1. Dá je pouze za plastické vystřihovánky Karlštejnu nebo K řivo klátu ; Pavel Sháněl, Turov 58, Uhersko, okr. Pardubice - vymem za starši autodráhu (může být bez transformátoru) značka Mirage dva starši dětské telefony (fungujicí); Miloš Velich, Skelná Huť Č, 49, p. Neštětiny - za ABC čisla 5, 10 a 19 ročnik 23 (i s déčky) dá vystřihovánky vozů BMW Touring, Zástava 1100, Fiat 125 Pa Niva Vaz 2121; Martin Nestor, Okrouhlík 731, Mělnik III - sháni autodráhu v dobrém stavu i s autičky ; Zuzana Beranová, Plzeňská 212, Praha 5 - nabizi déčka Tyrrell Ford, Tyrrell P 35. letadlo Antoinnete a Hawker Hurricane, závodn: vůz Unichem Raddy, požárni vůz Pyrene, (ten bez návodu). plánek na pedipulátor Kosmická kráva za lokomotivu ' HO ; Richard Hubel, Huť 114, okr. Jablonec n. Nisou - sháni kompletni 20. ročnik ABC i s déčky a vystřihovánkami; Mirek ~těpán, Lidická 13, Sumperk - sháni déčka ABC : hrad litice a různé automobily (hlavně ze staršich ročniků) i s návody! Vyměni za 20 známek (kosmos) a déčka ABC hvězdolet 21, kamenný most, historické letadlo Brandenburg Aero A-14; Martin eech, lidická 72, České Budějovice - sháni krystal do krystalového rádia ; Jiří Veselý, Kořice 14, okr. Tábor - sháni nový čs. letecký motor MVVD 1,50, elementku na 15 I za kterou nabizi morčata, překližku tl. 1-2 mm; Libor Stoklasa, L. Svobody 60, Slavkov, okr. Opava - vyméni vystřihovánky (seznam pošle) za nádraži Ostrava-Vitkovice ; Tomáš Bělohoubek, W. Piecka 58, Praha 2 - nabizi ~ Iá č ky N. nebo je vyměni za vláč ky TT; Jiří eerný, dr. Janského 30, Moravská Třebová, okr. Svitavy - sháni hrajici kotoučový nebo kazetový magnetofon, intergované obvody, tranzistory, mikrofon, měřici přistroj a plánek na vysilačku; Přemysl Preis, Vodňanská 603/2, Liberec 14 - sháni starý, ojetý provozuschopný motocykl Jawa 50, typ 20 - standart; Bohuslav Drmla, Sportovni ulice 362/2, Planá u Mar. Lázni - nabizi andulky a různé drobné exoty, déčka, celé ročniky ABC (jen v celku). To vše může vyměnit za modelářský motorek (od 2,5 ccm do 15 ccm) ; Milan Sněhota, Stodolni 7, Ostrava I - nabizi transformátor, el. lokomotivu, 2 náklad ni vagóny a 23 koleji (vše pro TT). dále stavebnici OPTIK, el. motor Mabuche SM-02 a sov. el. stavebnici; Jaroslav Král, Cihelni 371, Fulnek, okr. Nový Jičin - sháni pér sluchátek po 2000n (raději staršich, ale fungujicich) nebo je vyměni za reproduktor ARO 511 5n (většiho tlampače); David Kučera, Řádek 2572/16, Břeclav - nabizi Fiat Ritmo, Abarth, obrněný vlak SNP, Atlas ABC šelmy pravěku a tech. atlas (tramvaje). za všechny vozy F 1 i z pře dešlých ročniků (neslepené).

45 Ažse ZIMA zeptá... Plch obecný Foto J. Cibulka ZIMA je pro většinu našich živočichů obdobím svrchovaně nepřiznivým, které je nutí k mímořádným opatřením. I my lidé jsme zvyklí se na zimu připravit - sháníme teplé oblečení, zásoby topíva i potravin a zdokonalujeme a utěsňújeme svá obydlí, abychom zbytečně neztráceli vzácné životodárné teplo. Zvířata, aspoň ta teplokrevná, mají zhruba stejné potřeby jako my - musí se chránit před chladem a nějak se zajístit protí hladu. Ovšem í zvířata chladnokrevná, tedy ta s proměnlívou teplotou krve, nesnášejí mráz a potřebují potravu. A co teď? Ta zvířata, která mohou, před zimou utíkají. Ptácí táhnou do teplejších nebo na potravu bohatších krajů, zvířata se stěhují. Známe například mohutné tahy divokých sobů, kteří na podzim opouštěji tundru, kde prožili celé léto, a putují na jih, do lesnatých krajů, kde v zimě mohou najít ukryt a obživu. V naši přírodě se však savci daleko nestěhují, spíš~ se stahují do nižších, chráněných poloh nebo do míst, kde jim člověk vědomě i nevědomky přichystal lepší životní podmínky. Lovná zvěř například vyhledává porosty v okolí krmelců, malí polní hlodavci se stěhují do stohů, skladišť či do našich domů a ptáci přitahují z lesů do zahrad a k lidským obydlím., Drobní tvorové však před zimou utéci nedokážou. Mají tedy jen dvě možnosti - buď se postarat o potomstvo a zahynout, nebo ~i najít vhodný ukryt, kde nemrzne, a tam ve strnulém stavu přečkat nepohodu a čekat na jaro. I vyhledávají tedy různé druhy hmyzu všelija; ké ukryty. Samičky čmeláků, vos a divokých včel se ubytují buď ve starém hnízdě, nebo kdesi v příhodné myší diře. Samičky motýlů se často uchýlí i do sklepů, chodeb či na půdičky v chatách; do bytů i do chat se sletují bledě zelené perloočky i rozmanitá slunéčka. Mnozí tvorečkové však dávají přednost přírodním ukrytům. Ve štěrbinách skal, v dutinkách v zemi, pod mechem i pod kůrou stromů, v trouchu stromových dutin, ba i v opuštěných chodbičkách mravenišť jsou zimní hotely pro drobné členy naši zvířeny. Mravenci sami přezimují kolektivně, podobně jako včely. Svrchní části svých kup z jehličí, chodbičky pod kameny nebo rozhlodané pařezy nechají na pospas mrazu a přestěhují se do spodních pater svých staveb, kde si udržuji stejnoměrnou teplotu podobně jako včely v ulu. Ale i někteří jini, větší živočichové zimují kolektivně. Je to známo například o hadech nebo o obojživelnících, kteří vyhledávají k přezimování podzemn.' dutiny, ukryty pod kořeny stromů a podobné prostory a tam přezimují často v celých klubkách. Dokud se ještě dobývaly v našich lesích pařezy, často se takové zimoviště našlo. Nejvíce péče svým zimním utulkům věnují savci. Někteří z nich se zařizuji jako zvířata s proměnlivou teplotou krve. V chladu upadají do stavu strnulosti, kdy se jejich tělni teplota, tep i počet dechů nápadně sniží, a zimu přečkávají bez přijimáni potravy. Tak přezimují napřiklad naši netopýři. Tito drobní létající savci nemají možnost si své zimní úkryty budovat, jsou proto odkázáni na přirozené podzemní prostory nebo na lidská díla. Některé druhy žijí po celý rok v jeskyních. Na zimu se jen přesunují od jeskynnich vchodů hlouběji do chodeb, kde je stálá teplota, a tam přespávaji. Jiné druhy žijí v létě ve stromových dutinách a tam samozřejmě zůstat nemohou. Odletují tedy buď na jih, jako ptáci, anebo do nejbližšího zimoviště v nějaké jeskyni, štole či sklepě. Některé druhy se zdržují po celý rok v lidských stavbách, napřiklad v trámoví kostelních i hradních věží, a snášeji i velmi značný pokles teploty. Kromě netopýrů je u nás i celá řada jiných savců, kteří mají pravý zimní spánek. Ti se však na zimu aktivně připravují. Především shromažďují zásoby podkožního tuku, z něhož po celou zimu čerpají energii, a kromě toho si hledají a zařizují bezpečné úkryty. Příkladem může být náš známý sedmispáč plch. Obsadí dutinu ve stromě, ptačí budku nebo vhodný kout v podstřeší chaty a tam si vybuduje teplý pelíšek, v němž schoulen do kuličky přespí celou zimu. Podobně spí i sysli v dě. rách, svišti v zimních norách, ježci ve hnízdech z listí, krásné horské myšivky ve vlastnoručně vyhrabaných norách. O hodně složitější to maji zvířata, která prospí jenom část zimy, neupadají do pravého zímního spánku. Ta nedovedou tak úzkostlívě šetřit energií. a potřebují tedy nějaké zásoby. Mezi nepravé zimní spáče patří i medvěd, alespoň v našich podminkách. Prospi ve svém brlohu jen poměrně krátký čas, zejména samci, a pak se zase toulají po okolí a shánějí něco na zub. Protože toho mnoho nezbývá, spokojují se i s mladičkou jarní trávou, stromovou kůrou a svátkem pro ně je, když najdou zvěř strženou lavínou nebo jinou zdechlinu. Po zimě jsou medvědi vyhublí na kost a velice hladoví. Také jezevec, jiná všežravá šelma našich lesů, zimu prospává jen částečně a v čase oblevy usilovně hledá po lese něco k snědku. Vyhrabává kořínky a hlízky zpod sněhu a spokojí se í s velmi skrovným soustem. Mnohem chytřejší jsou různí hlodavci. Takový křeček sí nanosí do své zásobárny přes půl metráku zrní, a má tedy o potravu postaráno, kdykoliv se probudí. Ale ani čiperná veverka na podzím níc nezanedbala a má po lese roztroušenu spoustu zásobárníček, kde jsou zahrabány nebo schovány oříšky, rozmanitá semena, usušené houby a různé plody. Při zimní procházce v lese často narazíte na stopy hrabání drobných paciček - to si veverka vyhrabala jednu ze svých zásobáren. Často také objevíte veverčí zásoby při předjarním čistění ptačích budek. Myši a hraboši si zpravídla zásoby nedělají, existuje však přece jedna výjimka. Hraboš sněžný, obyvatel vysokých hor, musí přečkat dlouhou zimu. Často byl pozorován, jak si na balvanech suší chumáče horské trávy a pak si je zanáší do svého doupěte někde mezi bloky hrubé horské suti. Toto seno pravděpodobně představuje hlavně zá sobu potravy, protože na vystlání zimních pelíšků používají hlodavci, například i krajané hraboše sněžného, svišti, obyčejnou starou trávu. Zvířecí přípravy na zimu jsou velmi rozmanité a rozdílné. Některé druhy se spokojí s pouhou úpravou letních sídel, jiné se stěhují na místa pečlivě vybraná, ~ pečlivě připraveným zimním bytem. Casto si zvířata svá zimní obydlí i svědomitě utěsňují a vchody téměž neprodyšně uzavirají. Jiná spoléhají na svůj teplý kožich a na sníh, který se o utěsnění škvír postará. Podzim je čas, kdy zvířata víc než kdy jindy potřebují klid a hojnost potravy, aby se mohla náležitě vykrmit, zásobit i vybudovat si zimní příbytky. Některým zvířatům můžeme pomoci, například ježkům (návod na přezimování ježků jste si mohli přečíst v jednom z minulých čísel). jiná nestojí o lidské zásahy. Avšak i pro ně může člověk mnoho udělat. Stačí například chránit doupné stromy, jeskyně a štoly i jiné úkryty, kde zvířata přezimují, neměnit v nich režim a neuzavírat je tak, aby se staly pro zvířata nepřístupnými. Pokud se zimní hosté usídlili na půdách, ve sklepích nebo v chatách, dopřejte jim klid a přistřeší, nezabíjejte je ani nevyhánějte do mrazu - to vyjde totiž nastejno. Velkou pomocí pro naše přezimujicí zviřata je i dostatek rozmanitých semen a plodů, jimiž se živí, a hlavně zdravé, neporušené přírodní prostředí, v němž si už dovedou najít vše, co potřebují. Neboť především nevhodné zásahy člověka ochuzují naši přírodu a její zvířenu. Moudré hospodaření a citlivý přístup k přírodě pak znamenají i vydatnou pomoc pro malé i větší zimní spáče, kterých je kolem nás víc, než si myslíme. ' -khd"

46 ZIMN í UKRYTY zvírat obrazová Ikola \ "~I ~ "1 UMĚLÉ ZBUDOVANÉ ZVíŘATY

47 NENí SPORU o tom, že fantazie je jednou z vlastností, bez níž se propagační pracovníci neobejdou. O tom, zda se tato fantazie obrací vždy správným směrem, lze však při pohledu na tenhle balón propagující populérnl džínsy oprávněně pochybovat. Létající kalhoty jsou 36 metrů dlouhé a do výše se dostanou díky ohřá tému vzduchu. -fa- "i N o ll::...i o o u. KLUB BLÁZNŮ. Nedávno byl do našich kin uveden poutavý dobrodružný západoněmecký film Volání divočiny. Události v něm líčené mají svůj historický podklad: v letech skutečně propukla na dalekém severu Severní Ameriky zlatá horečka a zástupy lidí toužících po rychlém zbohatnutí proudily drsnou divočinou od přístavu Skagway do Dawsonu v údolí zlatonosné řeky Klondike. (Mnozí ovšem místo plánovaného zbohatnutí cestou přišli o všechno, někteří i o svůj vlastní život.) O něčem film nevyprávěl. Přístav Skagway leží na Aljašce, tedy v USA, ale ZÁVODY VOZŮ F 1 se u nás sice nejezdí, nicméně vozy této formule už se nám v uplynulých 30 letech - kdy se s nimi jezdí mistrovství světa - představily také. V září 1967 předvedl v exhibiční jízdě divákům kolem brněnské trati šestnáctiválcový BRM P-115 Mike Spence (zabil se o několik měslců později v lotusu při kvalifikaci na Indianopolis) a o šest let později obdivovali v Bratislavě další BRM (mimochodem KAČINA - náš nejvýznamnější empírový zámek, postavený v letech podle návrhu drážd'anského architekta Schurichta, leží u Nových Dvorů, osm kilometrů od Kutné Hory. Nyní je v rozsáhlých prostorách zámku jedno ze tří zemědělských muzeí v ČSSR. Každoročně navštíví toto zemědělské muzeum mnoho našich a zahraničních návštěvníků, kteří oceňují tisíce exponátů ve zdařilých expozicích. Kolem zámku v anglickém parku s exotickými dřevinami, založeném v roce 1789, najdete kromě vyřezávaných úlů i lokomobilu Libuši, která je spolu s dalšími stroji umístěna poblíž hlavního vchodu do muzea. S podobnými lokomobilami se zkoušelo např. orat tím způsobem, že se dvě lokomobily pojíždějící po protilehlých krajích lánu.. přetahovaly" o víceradličný pluh. -kš- Dawson je v Kanadě. Zlatokopové proto museli navíc překročit státní hranici z USA do Kanady. Dálo se tak na průsmyku řečeném Chilkoot, který je sice jen něco přes 1000 metrů vysoký, ale velice strmý. Kanaďané, kteří se obávali v pustých končinách hladomoru, nepouštěli přes hranice nikoho, kdo s sebou nevezl železnou zásobu potravin a nářadí na jeden rok - vše o váze 1100 liber (přes 5 metrických centů!). Přes průsmyk Chilkoot nebylo jiné cesty než vynést náklad na vlastním hřbetě. Zlatá pole byla vyčerpána, města a osady zlatokopů se staly opuštěnými "městy duchů". Oblast někdejší zlatokopecké horečky opět ovládla divoká příroda a byl tu zřízen národní park. Na Chilkootské stezce lze dnes získat odznak, který jen tak někdo nemá. Podmínka: vynést nejméně 1100 liber nákladu na Chilkoot Pass. Za to je krásný odznak. Na líci je hrdý nápis: "Přenesl jsem svou tunu přes Chilkoot." A na rubu stojí:.. Jsem blázen." - -nčtato značka v pol,ovině roku 1979 definitivně zanikla) tentokrát typu P Tím nejposlednějším třílitro vým monopostem F 1, jenž se u nás objevil, byl Tyrrell 007, v němž se zářijového závodu Ecce Homo zůčastnil ~výcar Jauslin a s nimž ještě před třemi lety jezdili Grand Prix závody J. Scheckter ap. Depailler. -min- 35

48 -Pro Daily Gazette píše náš zvláštní zpravodaj Ned Malone 5. Vzducholoď je připravena - Na cestě k Jižní Americe byly tedy dvě skupiny. Naše výprava ve složení lord Roxton, profesoři Challenger a Summerlee. věrný Zambo a já, Ned Malone, reportér Oaily Gazette. Té druhé skupině velel zatím neznámý Séf a měla v moci moji Jessii. ~ O C <O o:t >< W C 2 Snad jen profesor Summerlee ztratil zprvu nadšeni pro cestu vzducholodi do Země Maple Whiteovy A Challenger, už ze zvyku, že kolega zaváhal, byl pro a dosadil i rýpnuti Že vzducholoď ponese jméno Vysočina, však schválili všichni. Roxton nechal postavit už na prvni pohled skvělý letoun Ano, jen vzducholoď může dopravit Druhou výpravu bezpečně na Whiteovu zemi. Lehce překoná vzdálenost. kterou jsme těžce zdolávali na člunech i pěšky jen se skrovným vybavenim... Ah, promiňte. Prý mi kdosi posílá telegram z Londýna Así z redakce. Píše (ll Vlastislav Toman. kresli ID František Kobík 1979