Fotografujeme jídlo a nápoje

Transkript

1 Jak na to Fotografujeme jídlo a nápoje Fotografování jídla, nápojů a potravinových zátiší je osobitou a náročnou oblastí fotografie. Vedle reklamních a módních fotografií asi nejvíce podléhá dobovým trendům a vlivům. Vzít talíř, ladně rozmístit pokrm a vše správně osvítit se zdá být jednoduché, ale kvalitní fotografie jídla musí probouzet touhu jídlo sníst, vedle očí musí působit na čich a chuť! Také proto má fotografování jídla spoustu triků a fint ve fotostudiu Fotografování jídla na fotografickém stole v ateliéru je nejvhodnější a přináší nejlepší výsledky. V každém případě vyžaduje úzkou spolupráci s foodstylistou, který jídlo připravuje a naaranžuje, a na fotografovi je zvládnutí především technické a výtvarné stránky, včetně práce se světlem a kompozicí. Nezbytnou součástí studia je dobře vybavená kuchyně. Foodstylista je v podstatě spoluautor snímku. mimo ateliér Fotografování jídla mimo ateliér se provádí nejčastěji v restauraci. Děje se tak v případech, kdy je mistr kuchař navyklý na svou kuchyň a své nářadí a fotograf se mu musí přizpůsobit. Studio se tedy improvizuje, ale vlastní technický a výtvarný postup při fotografování je po uzpůsobení prostoru identický. Z hlediska fotografa jde o náročnější postup, neboť se pracuje s hotovými jídly primárně upravenými pro hosty restaurace a ne pro fotografa a často v časovém rytmu diktovaném kuchařem. Někdy fotograf musí v kompozici respektovat umístění loga. Fotografování nápojů Nápoje patří k jídlu, a tudíž i fotografování tekuté stravy je doménou fotografů jídla. Vyžaduje zvládnutí techniky fotografování skla a znalost specifik různých nápojů, tedy toho, jak mají na fotografii správně vypadat. Roli foodstylisty jako spolutvůrce snímku u koktejlů nahrazuje barman, který ví, jak je namíchat a efektně nazdobit. U koktejlů se nejvíce objevuje rukopis barmana a soudobý módní trend, včetně tvarů sklenic. Ve fotografii je jídlo specifickou oblastí žánru zátiší. Foto na protější straně: Jaroslav Prokop, foodstyling Dana Peřinová 62 FotoVideo 1 2/ /2006 FotoVideo 63

2 ve fotostudiu má neobyčejné množství podob, z nichž některé nemusí být ani moc fotogenické. Úkolem fotografa je, aby všechny pokrmy učinil přitažlivými a zajímavými po všech stránkách, aby pozitivně působily na naše smysly. Autorem všech snímků v materiálu je Jaroslav Prokop. 1 Sushi. Klasické nasvícení s protisvětlem plus vytvoření reflexů. Foodstylistka Liana Hamzová. Výhodou fotografování v ateliéru je, že tvorbu celé scény fotograf přizpůsobí svým nárokům, aby byl snímek optimální. Současným módním trendem fotografie jídla je detail (jakoby dovnitř jídla ) a méně obvyklé pohledy. Jim se přizpůsobuje úhel pohledu, a tedy i fotografovo stanoviště. Často se dnes také pracuje s neostrostí a světlým pozadím. Při klasickém rozmístění světel na fotografovanou scénu (hlavní, vedlejší) je vhodné si pomáhat bodovým svícením na určité partie jídla. Dobrou pomůckou jsou v tomto ohledu obyčejná dutá zrcátka, která umožní nasměrovat světelný paprsek tam, kde ho potřebujeme. Důležité bývá také protisvětlo. Teplo od světel může scénu s jídlem rychle deformovat. Zmrzlina se může rozpouštět, saláty vadnou a hnědnou atd. Někdy pomůže rosení, jindy zase speciální směs, která jako dané jídlo jen vypadá. Ano, kopečky zmrzliny na fotografiích obvykle nejsou pravá zmrzlina, ale speciální směs, která je tajemstvím foodstylistů. Z jídel je na teplo a svícení nejcitlivější zelenina. Dobře vybavená kuchyně jako součást atelieru je nutná. 2 Flambované mořské plody doplněné limetkou. Technickým problémem tu bylo nezbytné zachycení ohně. Záblesk od studiového blesku se tudíž kombinoval s dlouhým časem expozice (nezbytným pro oheň). Kontrast reálného světla s umělým, kontrast tepla a chladu. Foodstylistka Dana Peřinová. U zátiší se často pracuje se stolem s nekonečným pozadím, ten ovšem není pro fotografování jídla nezbytný. Vhodný je ateliérový stativ, světelná soustava a možnost bodového svícení například dutými zrcátky, jejichž držení se musí vyřešit vhodnými stojánky a úchytkami. Fotografický přístroj musí být na profesionální úrovni s možností velkého rozlišení kvůli kresbě v detailech a náročným jemným světelným přechodům. Ideální je tedy velký, případně střední formát, u digitálů zadní stěna. V potřebách pro fotografy se prodává mnoho drobných (a drahých) pomůcek typu rosy či sněhu, které se mohou (ale nemusí) využít. Dutá zrcátka z drogerie jsou mnohonásobně levnější než profi fotozařízení, poskytující stejnou službu 3 Snězená rybí pizza. Náročné barokní zátiší kombinuje jak suroviny, které se dávají do pizzy, tak vlastní pokrm. Snímek můžeme číst i tak, že jídlo bylo tak skvělé, že ho štáb před fotografováním snědl Svíceno bylo pomocí několika dutých zrcadel, která vysvětlují detail kvůli jeho tvaru a struktuře, případně vytvářejí lesky, pokud jsou potřeba. U pizzy je důležité vědět, jaký typ chce mít zadavatel našeho snímku. Foodstylistka Dana Peřinová. Proč je k jídlu nezbytný foodstylista Foodstylista (omlouvám se jazykovým puristům, ale ryze český termín pro tuto profesi není) je nezbytným pomocníkem fotografa při fotografování jídla. Je stejně důležitý jako stylista u módní fotografie. Bez jeho kvalifikované práce by výsledek nemohl odpovídat náročným profesionálním požadavkům. Kvalitní foodstylista je fotografy velmi vyhledávaný. Dobrý foodstylista tvoří s fotografem sehraný tandem, ví, jak dlouho co trvá a jak má jídlo na fotografii vypadat. Foodstylista bývá proto také přítomen jednáním se zadavatelem spolu s fotografem. Je tedy v pravém slova smyslu spoluautorem snímku, i když netiskne spoušť. 4 Ovocný špíz. Nasvětlení bylo řešeno zábleskem bez kombinace s reálným světlem. Zásadní roli má protisvětlo a zvlášť důležité a efektní je vykreslení karamelové pavučiny. Krystalická sůl vytváří podkladovou strukturu. Foodstylistka Dana Peřinová. 64 FotoVideo 1 2/ /2006 FotoVideo 65

3 mimo ateliér Pro fotografování jídla v restauraci si fotograf musí fotostudio vyrobit na místě a pak je již jeho práce téměř stejná jako ve vlastním ateliéru. Funkci foodstylisty obvykle nahrazuje sám mistr kuchař. Dané okolní prostředí může někdy sehrát podnětnou doplňkovou roli při volbě struktur a podkladových materiálů. 5 Ústřice s černým kaviárem. Občas si fotograf s foodstylistou vytvoří kompozici jen tak pro radost Strukturu pozadí dynamicky ozvláštňuje vyřezávaná ebenová lžíce s kaviárem, na jehož povrchu jsou logické ingredience v kontrastu barvy i struktury. Foodstylistka Dana Peřinová. Pokud je v restauraci fotografovi vyhrazen nějaký salonek, může pracovat, aniž by svou prací rušil hosty. Práce v improvizovaném přenosném studiu je podobná práci v domácím ateliéru, kde řeší stejné světelné a kompoziční problémy. Zde jen musí respektovat daný prostor, v němž je třeba předem vykonat obhlídku. si fotograf vytváří stejně jako ve svém ateliéru, pracuje tedy s hlavním a vedlejším světlem, odraznou plochou a zrcátky umožňujícími jemné bodové nasvícení. Častěji v restauraci řeší problematiku lesklých povrchů porcelánu a příborů. Někdy může být problém nesouhra s kuchařem, který nemusí vědět, že fotografovi nasvícení trvá dlouho, a už ho zásobuje další krmí, která může oschnout. Kuchař také obvykle připravuje jídlo tak, jak se dává hostu na stůl, a to nemusí fotografovi připadat fotogenické. Klasickým problémem jsou lesky na porcelánových talířích, příborech, konvičkách a omáčnících, které se řeší stíněním světelného zdroje. Nepravidelnosti tvarů a povrchů porcelánu se mohou řešit vytvářením umělých reflexů. Požadavek na umístění loga restaurace může někdy 6 Červený a černý. Aranžováno kuchařem. Kombinace reálného světla a studiového blesku. Kontrasty barev, struktur i teplot světla. komplikovat kompozici. Problémem bývá také nedostatek místa a potřeba improvizace. Fotografování jídla mimo ateliér každopádně vyžaduje také profesionální vybavení a samozřejmě přenosné světelné zdroje a stativ. Vedle dutých zrcátek může být dobrou pomůckou k bodovému nasvícení teplé světlo baterky. Asistent fotografa je často nutný. 7 Ryby. Připraveno podle francouzského receptu francouzským kuchařem v rámci Týdne francouzské kuchyně v restauraci Parnas. Bylo využito denního světla u okna spolu s odrazem zrcadel, který vytvořil vhodné lesky tam, kde mají být. Jak pracuje foodstylista Úkolem foodstylisty je nejen jídlo připravit, ale také naaranžovat, a to tak, aby to odpovídalo fotografovu tvůrčímu záměru, s nímž je foodstylista před vlastním fotografováním seznámen. Foodstylista také ví, jaká je představa zadavatele. S reálnou konzumací jídla jím připravená krmě nemusí mít nic společného, jde jen o podklad pro fotografování. Pro jeden konečný snímek většinou postupně připravuje dva až tři modely pokrmu. Na prvním se vše technicky a kompozičně připraví, na druhém se vychytávají chyby a ten se také předává ke schválení zadavateli. Třetí záběr je konečným podkladem pro tisk. U akčních snímků s kouřem a plameny se samozřejmě nedá úplně vše do detailů zopakovat, proto se hned vytváří série snímků a z nich se vybírá. Foodstylista (i fotograf) musejí samozřejmě sledovat současný trend fotografování jídla ve světě a jako sehraný tandem musí být schopni spolu o problému diskutovat. 8 Fotografováno v rámci Týdne francouzské kuchyně v restauraci Parnas. Kontrast červené a zelené s podkladem hnědé (angreštové) omáčky. 66 FotoVideo 1 2/ /2006 FotoVideo 67

4 Fotografování nápojů Nápoje ve sklech tvoří z pohledu diváka velmi efektní oblast fotografování. Snímek musí zdůrazňovat charakteristické vlastnosti nápoje a měl by aktivovat chuťové pohárky i slinné žlázy. Jde o velmi těžkou disciplínu. A kdo má představu, že fotograf po řádném vyfotografování sklenici piva s chutí vypije, velmi se mýlí 9 Hráčské zátiší s pivem. Pivo musí být dobře natočené, v pivu musí být světlo. Aby byl dým patrný, musí být proti tmavému pozadí. Jeho namodralá barva pochází od doutníku. Největším úskalím není jen špatné nasvícení s lesky a zmatky s odrazy, ale také nevhodná barva fotografovaného nápoje. Červené víno, které by reálně vypadalo příliš tmavě, se k účelu fotografování ředí vodou. U piva je to ještě složitější, neboť u něho pracuje čas s pěnou a bublinkami. Je chybou fotografovat sklenici piva neorosenou a bez bublinek a se špatnou pěnou! Při fotografování koktejlů je nutná spolupráce s barmanem. 11 Letní ovocné nápoje. Snímek má evokovat letní atmosféru a její vítané osvěžení. Záměrně jsou fotografovány velké kusy ovoce jako kontrast k letní květině a bylinkám. Šlo o fotografování velmi náročné na čas i ingredience, aranžování a svícení trvalo 3 4 hodiny. Foodstylistka Dana Peřinová. Fotografování nápojů má velmi blízko k řešení fotografických problémů se sklem. Záleží tedy na volbě pozadí, které je černé, tmavé, nebo nekonečné, prosvícené. Důležité je vykreslení obrysové linie skla, tvaru, který musíme světelnými zdroji vytvořit. K nasvícení číše, sklenice, poháru nebo džbánu stačí obyčejné žárovky, které by ovšem všechny měly na sklo svítit přes rozptylnou plochu, tou může být i pauzák. Fotografický softbox je vhodnější, neboť zajišťuje rovnoměrnost svícení. Většinou se tedy jedná o klasickou problematiku svícení skla. U světlého pozadí svítí hlavní zdroj v protisvětle vůči fotografovanému předmětu, dvě světla zezadu po stranách vytváří obrysové linie, jedno světlo svítící po straně u fotografa modeluje lesk předmětu. U černého pozadí je svícení podobné, odpadá však hlavní protisvětlo a důležitá jsou světla vzadu, umístěná vždy u konce pozadí, která přes rozptylnou plochu modelují obrys. 10 Pivní zátiší. Intimní atmosféra z mírného nadhledu dává vyniknout pěně a barvě piva, která proniká na knihu. Láhev je potlačena, tvoří v podstatě jen kompoziční doplněk. Ano, je pravda, že profesionální výsledek dá profesionální vybavení. Ale všechno fotografování závisí na schopnosti improvizovat. I lupa může být zdroj světla, pauzák rozptylnou plochou. Takzvaných fint při fotografování jídla a nápojů je mnoho, je nutné při záběrech přemýšlet, jak snímek ozvláštnit, být rozfotografovaný Jak má vypadat pivo Pivo musí být živé, sklenice orosená, barva musí mít jiskru. Piv je mnoho druhů, ale pokud jde o fotografování světlého ležáku, je i pro fotografa podstatná teplota piva, teplota sklenice, teplota okolí, suchost sklenice. Pivo se čepuje do mokré sklenice, na níž se předtím musí vytvořit orosení (například speciálním sprejem nebo obyčejným rosítkem na kytky). Pěna rychle klesá, proto je vhodné mít pro foto vedle sklenici s pěnou, která se do fotografované nádoby dolévá (pokud se nepoužívají umělé náhražky pěny). Čepice pěny má mít tvar kráteru s důlkem uprostřed. Jsou ovšem piva, která pěnu nemají. Jinak se také fotografuje belgické ovocné pivo, jinak tmavé irské. 12 Cabernet Sauvignon. Typ imagové fotografie pro vinárnu. Hra se stíny ve stylu 30. let. U práce se skutečným slunečním světlem a jeho stínem je problémem velmi rychlá změna pozice stínu, tudíž je nutné pozici při kompozici v okamžiku expozice předvídat. 68 FotoVideo 1 2/ /2006 FotoVideo 69

5 13 Jaroslav Prokop na snímku Josefa Ptáčka. Jaké používáte k fotografování jídla fotografické přístroje? Používám především velkoformátovou komoru Sinar 4 5 palců, případně 6 9 cm. Pro fotografování mimo ateliér někdy také Pentax 6 7 cm nebo Arca Swiss 4 5 palců, resp. 6 9 cm. Jaké objektivy? Většinou Sinaron 240 mm nebo 300 mm. Případně mimo ateliér Pentax SMC Makro Takumar 135 mm. Certifikát QEP Technika pro fotografování jídla Jaroslav Prokop (*1950), absolvent FAMU (1976), se zabývá fotografováním jídla vedle mnoha dalších oblastí profesionální fotografické práce. Je také vedoucím ateliéru reklamní fotografie na Univerzitě T. Bati ve Zlíně. Právě za svůj soubor snímků jídla získal prestižní titul QEP (Qualified European Photographer). Je tedy pro nás v této oblasti ten nejpovolanější. Jaká doplňková zařízení k fotopřístroji? Filtry používám jen výjimečně, a pokud ano, tak spíše filtry před světelné zdroje pro barevnou úpravu. Jaký používáte stativ? Mám ateliérový FOBA nebo Manfrotto pro velký formát. Jaký fotomateriál? fotografuji na barevný inverzní Kodak Ektachrom E100G a současně používám Polaroid Polacolor PRO 100. Jaké ateliérové vybavení? To může být dlouhý výčet: stůl Foba, blesky Hensel, Epado, různé odrazné plochy, zrcadla Co soudíte o vztahu analog versus digitál? Každá technologie má v současné fotografii své místo. Úkolem fotografa je zvolit si tu nejvhodnější pro něho a jeho práci. I když digitální záznam nepoužívám, chápu, že jej používají jiní. Jakou byste dal základní radu pro fotografování jídla? Musí vás to bavit a vy musíte být trpělivý. Váš největší zážitek s jídlem při fotografování? Fotografování jídla je vždy zážitek Největší potěšení mi působila tvorba barokních zátiší s jídlem. Děkuji za rozhovor. Při fotografování na titulní strany musí fotograf v kompozici brát v úvahu řešení písma. Soubor rad 1 Fotograf jídla by měl mít profesionální fotopřístroj, profesionální světla a profesionální stativ. Vše ostatní se dá nějak nahradit. 2 Fotograf jídla musí mít nadání pro improvizaci. 3 Fotograf jídla musí mít výborného foodstylistu, s nímž vytvoří jednu spolupracující a cítící bytost. 4 Fotograf jídla musí mít dobrý zdroj kvalitních surovin. 5 Foodstylista musí být schopen aranžovat jídlo jak jako v restauraci, tak na různých podkladech, včetně například lidského těla, kamení a dřeva. 6 Foodstylista musí mít dobrý vkus. 7 Fotograf musí mít k jídlu pozitivní vztah. 8 Fotograf jídla by se měl orientovat v základních světových kuchyních, které ho mohou inspirovat. 9 Fotograf jídla musí studovat příslušnou literaturu, hodnotné jídelní lístky a obrazové materiály, kde je kvalitně fotografováno jídlo. 10 Fotograf jídla by se zřejmě neměl vůbec dívat na fotografie jídel v běžných českých restauracích, neboť fotografie jídla není talíř s pokrmem na stole focený shora digitálem s bleskem Připravil Pavel Scheufler Autorem všech snímků (vyjma katalogových FOBA) je Jaroslav Prokop Vybrané internetové adresy: Fomei Foba Stránka z katalogu FOBA Vztah světla dopadajícího na předmět a vrhajícího tím pádem stín je zákonitý. Pokud chce fotograf s tímto stínem něco učinit, má tři možnosti: světlo zmírnit odraznou plochou, použít adekvátní protisvětlo nebo pod a za fotografovaný předmět umístit poloprůhlednou plochu, která v sobě spojuje přednosti obou předchozích způsobů. Stůl pro bezstínovou fotografii umožňuje elegantně využít obou základních způsobů odstranění stínu, a to samozřejmě u drobnějších předmětů. Pro fotografování větších věcí se zpravidla uplatňuje rovněž princip nekonečného pozadí a vyjasňování stínů odraznou plochou a protisvětly. Vliv okolního prostředí mohou eliminovat další pomocné prostředky, z nichž pro produktové fotografování je využitelný Kvalitní stůl pro bezstínovou fotografii Stůl se skládá z kovové skládací konstrukce, která je základem pro upevnění plastové průsvitné desky. Větší stoly mají možnost naklánění pozadí zpravidla po několika stupních. Toto sklápění může být při fotografování rozměrnějších předmětů velmi důležité. Konstrukce je volena tak, aby se na ni mohla upevnit papírová nebo látková pozadí různých barev (například pomocí magnetů) a samozřejmě také zdroje světla. Ty mohou nejčastěji být na stojanech nebo na kloubovém zařízení. Jednotlivé konstrukce stolů pro bezstínovou fotografii se liší v mnoha detailech (nebo právě důrazem na detaily), ale hlavní rozdíl je ve velikosti a typu plastové průsvitné desky. Pro bezstínové fotografování velmi malých předmětů můžeme využít i typ přenosného studia, které je svým umístěním v malém kufříku plně mobilní. Podstatným prvkem práce s bezstínovou fotografií jsou zdroje světla, které se používají podle typu zařízení. Stoly pro bezstínovou fotografii umožňují samozřejmě práci jak se světly stálými, tak se světly výbojovými (blesky). U stolů menších rozměrů se spíše hodí stálé světlo, do stolů větších blesky. U stolů větších rozměrů musíme dbát na dostatečné prosvětlení desky zespodu (jde o poměrně velkou plochu a malý odstup od zdroje světla). Množství světelných zdrojů odvisí od velikosti stolu (a typu práce). Problémy se stíny a barevnými vlivy okolí Příklad fotografování na bezstínovém stole s prosvětleným pozadím. Takto se fotografovalo a aranžovalo jídlo a nápoje v 80. letech minulého století. například světelný stan, což je konstrukce s propustnou tkaninou, přes niž se svítí na předmět umístěný v konstrukci. Na jedné straně je odepínací díl, jímž se prostrčí objektiv fotopřístroje. 70 FotoVideo 1 2/ /2006 FotoVideo 71