Náš Domov 41/2017. Září 2017

Transkript

1 Náš Domov 41/2017 Září 2017

2 Září narozeniny budou slavit Suchomelová Eliška let Novotná Alena let Říhová Marie let Josefík Vavřinec let Kyriakopoulos Dimitrios let Barták František let Havrda Václav let Kodymová Eliška let K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři!!!

3 Svátek v září slaví Mistrová Jindřiška 4. září Tumová Irma 10. září Vtípilová Marie 12. září Hráská Marie 12. září Hylenová Mária 12. září Kosinová Marie 12. září Peterová Marie 12. září Říhová Marie 12. září Heislerová Radka 14. září Hamanová Ludmila 16. září Dobiáš Václav 28. září Havrda Václav 28. září Machek Václav 28. září Státní svátky Den české státnosti Významné dny Den otevřených dvěří památek v ČR Mezinárodní den gramotnosti Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy Den církevního školství Začíná Evropský týden mobility Mezinárodní den Alzheimerovy choroby Mezinárodní den míru (Evropský) Mezinárodní den bez aut Mezinárodní den antikoncepce Mezinárodní den neslyšících Mezinárodní den kulturního dialogu Světový den cestovního ruchu (Světový den turistiky) Mezinárodní den překladatelů

4 Co bylo Výlet do Teplic nad Metují

5 31.8. jsme si udělali výlet na Štěrbovu vilu dali si pivečko...i masíčko.

6 Plníme Vaše přání (tentokrát nejen uživatelům ) Marcelka chtěla být zase jednou mezi námi a když to nejde v práci, tak alespoň takto P. John měl přání vidět traktory dnešní doby.navštívili jsme společně JZD v CHoustníkově Hradišti..

7 Co bude. PÁ :00 ČTENÍ PO :30 ČTENÍ ÚT :30 CHYTRÉ HLAVIČKY 14:00 ZAHRADNÍ SLAVNOST ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT 7.9. INDIVIDUÁLNÍ AKTIVITA PÁ :00 DOPOLEDNÍ KLUB XXXX PO :00 ČTENÍ ÚT :30 CHYTRÉ HLAVIČKY ST :00 ŘÍMSKOKATOLICKÁ MŠE ČT INDIVIDUÁLNÍ AKTIVITA PÁ :30 DOPOLEDNÍ POSEZENÍ

8 XXXX PO :00 VINOBRANÍ ÚT INDIVIDUÁLNÍ AKTIVITA ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 9:30 BEJVÁVALO ČT :00 CANISTERAPIE PÁ INDIVIDUÁLNÍ AKTIVITA XXXX PO :00 ČTENÍ ÚT :30 CHYTRÉ HLAVIČKY ST :00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT STÁTNÍ SVÁTEK PÁ :00 DOPOLEDNÍ KLUB Pro zasmání

9

10 Řešení z minulého čísla: Malá nápověda: vidím předaleko.. Petřínská rozhledna TAK KDOPAK UHODL? A dnes: Nápověda:..snad všichni jsme tam někdy byli

11 Jak vznikl.. dudlík Dudlíky pro naše milá nemluvňátka nejsou výdobytkem moderní doby, jak jistě tušíte, ale používaly se v různých obměnách už odnepaměti. V počátcích se sice nejednalo o dudlíky, jak je známe dnes, avšak staleté zkušenosti všímavých rodičů vedly k jejich dnešnímu tvaru a podobě. Nejstarší zmínka o předchůdcích dnešního dudlíku pochází z Egypta z období asi 2500 let před naším letopočtem. Jednalo se o jakési sací hrnky, které měly za úkol děti zejména uklidnit jejich sáním, nikoli nakrmit. Z období starověku se dochovaly malé předměty, které se dětem věšely na krk a měly plnit funkci dnešního dudlíku. Nalezena byla různá zvířátka s oušky s otvory v oblasti obličeje (například žáby). Těmito otvory se potom do úst miminek dostával med, kterým byly figurky naplněny. Středověk dodal dudlíkům další formu, a to látkový uzlík neboli cuml, který se naplnil nějakou směsí. Nejčastější bylo těsto tvořené moukou, chlebem a medem. Někdy se též cuml máčel v odvaru z makovic nebo

12 později také v alkoholu (například v brandy). Toto s sebou samozřejmě neslo značná zdravotní rizika, kdy mohlo dojít ke špatnému vývoji mozku nebo i hůř. V germánských oblastech se cuml plnil sladkým chlebem. V dalších zemích funkci dudlíku plnily nejrůznější potraviny, například ryby či jiné maso, dokonce i špek. Jinde používali klacek, na nějž připevnili kousek cukru, který omotali látkou. Dřevěný klacek s malou dýní na konci byl rovněž docela častou alternativou. V antickém Římě si všimli, že děti cucají rukojeť chrastítek, a tak začali vyrábět rukojeti například z kosti nebo hladkého kamene, které mohly děti dudlat a zároveň si jimi chladit dásně při bolavých rostoucích zoubkách. Římané také dětem vkládali do úst svázané dřevěné korálky, vyrobené z pivoněk. Věřili, že je tento talisman ochrání před nemocemi. Takové náhrdelníky se používaly ještě několik století. Jednoduchá chrastítka se však objevovala už před Římany, u primitivních kmenů. Ty je vyráběly ze zubů, klacků nebo z lastur. V 17. století se dětem z bohatších rodin dávaly kroužky ze stříbra. Používaly se i jiné cenné materiály, například perleť nebo korál, který sloužil také jako ochrana před nemocemi (v Anglii mu až do 19. století přikládali moc chránit před zlem, fungoval tedy i jako jakýsi talisman). V roce 1909 se objevil i článek upozorňující na dentální hygienu a nebezpečí spojené s používáním hadrových šidítek. Moderní dudlíky v podobě, jak je známe dnes, se začaly objevovat v polovině 19. století s rozmachem průmyslu a objevem možností použití mízy z gumovníku.

13 První dudlíky se vyráběly ve třech barvách. V bílé, kaštanově hnědé a černé. Různá barva patřila k různé části dne, například na noc děti dostávaly dudlík černý. Bílý dudlík však obsahoval jisté množství olova, které je zdraví nebezpečné. Koncem 19. století se objevují nejprve dudlíky kulaté, později přichází na řadu námi již dnes velmi dobře známé zploštělé (v polovině 20. století) a anatomické, které jsou přizpůsobeny tvaru dutiny ústní. Vedle latexu se přidal jako modernější materiál také silikon. Současný trend je hledat stále dokonalejší tvar, aby dudlík nenarušoval vývoj chrupu, proto v poslední době přichází na řadu také dudlíky ortodontické, které doporučují zubaři. Když primitivní lidé dávno před naším letopočtem podstrkávali dětem dřevěné klacíky, těžko by je napadlo, že se z tvorby dokonalého dudlíku stane doslova taková menší věda. Rozhovor s p. Jarmilou Krejčovou Narodila jsem se v obci Dolní Přím okres Hradec Králové. Bydlela jsem s rodiči v obecním baráku. Matka pracovala v zemědělství a otec byl strojní zámečník. Já byla nejstarší, pak se narodili ještě dva sourozenci. Jako dítě jsem na hraní moc času neměla. Pomáhala jsem v domácnosti nebo hlídala sourozence. Mezi mé práce patřilo i krmení slepic, králíků

14 a dojení kozy. Dělala jsem u toho lumpárny a mléko si stříkala rovnou d pusy. V roce 1945 totiž mojí rodiče dostali při osídlování statek a tam byla spousta práce. Nejkrásnější mojí hračkou byla panenka. Dostala jsem ji od strejdy. Spoustu let jsem ji měla v krabici. Byla do ní přivázaná gumičkama. Když se krabice naklonila, mrkala a říkala máma. Tak jsem se bála, aby se nerozbila, že jsem jí z krabice nikdy nevyndala. Bohužel, když moje mladší sestra povyrostla, tak mi panenku vzala a vyndala z krabice. A po čase mi ji rozbila. Cítila jsem velkou křivdu, že to moje maminka dovolila. Do školy jsem chodila v Kocbeři a do vyšších tříd do Dvora Králové. Pak jsem se chtěla vyučit švadlenou. Bohužel pro mé rodiče byla škola příliš drahá. Tak jsem šla do zemědělství. Nechtěla jsem rodiče trápit, a tak jsem o šití již nemluvila. Můj otec i matka byli velcí hrdinové. Za války vždy o víkendu k nám chodili tajně partyzáni. Pamatuji si, že jednou máma navařila velký hrnec bramborové polévky. Divila jsem se proč tak velký hrnec, když jsme byli sami dvě doma. Maminka mi tehdy neodpověděla. O partyzánech jsem se dozvěděla až po válce. Táta taky doma tajně mačkal olej z máku speciálním strojkem. To bylo tenkrát trestné. Když mi bylo 17 let, byla jsem poprvé s rodiči na tancovačce. U dveří stál hezký muž a rozhlížel se po holkách. Najednou pro mě přišel tancovat. No a druhý den mě pozval do kina. Táta nebyl moc rád, protože to byl slovák. No, ale když mi bylo 19 let, tak jsme se vzali a měli spolu 2 děti. On byl elektrikář a já začala pracovat v čistírně. Nejdřív jsme bydleli u mých rodičů, pak jsme dostali byt od národního výboru v Kocbeři. Když jsme našetřili nějaké peníze, koupili jsme si dům, no spíše takovou starou bouračku. Leta jsme dům zvelebovali. Dům ještě nebyl dokončen. Když měl manžel autonehodu. Jel na motorce a srazilo ho auto, které předjíždělo autobus. Měl moc rozbitou nohu. Jeho

15 potíže se táhly dlouho a nakonec zemřel. Já zůstala sama se dvěma holkama. Začala jsem brát různé práce, kde bylo co nejvíc peněz, abych dům dokončila. Dělala jsem v kravíně, krmila prasata, ale nejhorší práce byla pást býky. Měla jsem pasteveckou fenu, byla černá a jmenovala se Cikánka. Jednou jsem na pastvu vzala i moje dcery. Měla jsem sebou i Cikánku a psa Míšu, kterého jsem měla půjčeného od našeho zootechnika. Najednou se jeden býk nějak zbláznil a porazil mě na zem. Nemohla jsem křičet, abych neohrozila moje holky. Kolem mě stáli ostatní býci a ten jeden mě držel na zemi a funěl. Cítila jsem velkou bolest a jen jsem tiše volala Míšo, Míšo. Najednou pes přiběhl a rozehnal býky. Byla jsem samá modřina, ale přežila jsem to. Na pastvě musel mít člověk oči jako ostříž. No a jak šel život, pomalu jsem se k šití začala vracet. Nejprve jsem pletla ze starých svetr a přešívala staré oblečení. Když jsem byla v důchodu pracovala jsem pro ústav v Hajnici jako švadlena. Práci mi vozili domů. Šiju i dnes moc ráda. Sice mě hrozně bolí nohy, ale šití je můj život. Tady v domově v šicí dílně je mi nejlépe. Šiju ráda všechno, jen ne zipy, to jsou mrchy. Doufám, že mi zdraví dovolí šít zde co nejdéle. Mám tady svůj klid, jsem obklopená látkama a tak je mi dobře. Děkujeme za příběh a příště třeba s Vámi s radostí pro Vás připravily Andrea Kejzarová a Pavlína Fridrichová